Skip to main content

Full text of "ivot starých Slovan"

See other formats


"■^ 




/ ' i .v 





\' 



. v 



\ 




/• 



•\ 





'. •/ .•X 









^ŘA^ 



SE? 18 1SS4 



*S)TV ir TOÍ^Í 



díl I 




927484 



L. NIEDERLE: 



SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI. 



oddíl kulturní. 



ŽIVOT STARÝCH SLOVANŮ. 



DÍLU I. SVAZEK 1 




v PRAZE. 

NÁKLADEM BURŠÍKA & KOHOUTA, 

KNIHKUPCŮ ČESKÉ UNIVERSITY A ČESKÉ AKADEMIE CtSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 

1911. 



ŽIVOT STARÝCH SLOVAN0. 

ZÁKLADY 
KULTURNÍCH STAROŽITNOSTÍ SLOVANSKÝCH. 

DÍLU I. SVAZEK L 

NAPSAL 



L. NIEDERLE, 

PROFESSOR ČESKÉ UMVERSITY. 




V PRAZE. 
NÁKLADEM BURŠÍKA & KOHOUTA, 

KNIHKUPCŮ ČESKÉ UNIVERSITY [A ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 

1911. 



TISKEM ALOIáA WIESNERA V PRAZE, 

KNIHTISKAŘE;ČESKÉ akademie císaře FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST 

A UMÉNl A C. K. ČESKÉ VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ V PRAZE. 



VĚNUJI TOTO Dílo 



UČITELI A PŘÍTELI SVÉMU 



prof. JAROSLAVU GOLLOVI 



L. NIEDERLE. 



UVOĎ. 

Vymezení obsahu a rozsahu těchto Kulturních starožitností. — 

Ráz a cena pramenů (historie, filologie, folklóru a archaeo- 

logie). — Rozvrh celé látky. — Přílohy: Otisk prvních tří 

nejdůležitějších historických zpráv. 

Po přípravě více než dvacetileté přikročuji k vydáni prvního 
svazku Kulturních starožitnosti slovanských. V původním mém 
plánu bylo vydati nejdříve všechny díly Starožitnosti historických. 
Ale kd3^ž mi poslední dobu častě ji na mysl přicházela obava, že 
mi snad nebude dopřáno celé dílo dokončiti a že by snad ne- 
došlo na oddíl Starožitností kulturních, toto novum v literatuře 
slavistické, o něž se dosud v celku a ve větších rozměrech nikdo 
nepokusil, odhodlal jsem se počíti s ním dříve a střídati na dále 
svazek Starožitností historických se svazkem kulturních. 

Tak se dostává na světlo tento pokus o celkové a podrobné 
vylíčení staré slovanské kultury, pokus první, jak bylo řečeno, 
neboť, co před lety vydal Anton nebo později Kotljarevskij, 
Archangelskij, Smirnov, Krek a jiní, byly jen úryvky velkého 
celku, probrané více méně jednostraně a leckdy zcela povrchně^). 



^) Je tomu dnes 128 let, co Karel G. Anton vydal malou knížku: 
,,Erste Linien eines Versuches uber der alten Slawen Ursprung, Sitten, 
Gebráuche, Meinungen und Kenntnisse (Lipsko 1783—1789). Od té doby 
nic podobného většího nevyšlo. Šafařík k tomu nedospěl, aby vydal kulturní 
oddíl svých Starožitností a zanechal k němu jen podrobný plán (viz jej 
v Jirečkově vydání Starožitností z r. 1653 v II. díle na str. V — X. úvodu); 
po něm zůstaly pokusy v tomto směru omezeny jen na hlubší zpracování 
jednotlivých částí (zejména mythologie a právních starožitností) nebo 
na menší celkové přehledy, sloužící obyčejně za úvody k jiným oborům 
slavistiky. Sem patří Ř. Krek statí v knize Einleitung in die slaw. Literatur- 
geschichte (Graz 1887^) II. vyd.), sem^^. Archangelskij spiskem »H3T3 JieKuiň 
no HCTopiH pyccKoň jiHTepaTypbi« (Varšava 1901. Otisk z P. <Í>hji. BtcTH.), 
sem W. Bogusiawského nekritická stať v díle ,,Dzieje Stowiaňszczyzny 



8 

Je to přednost mého díla, ale zároveň i jeho vada a bude na jiných, 
aby majíce nyní první podrobný a celkový obraz před očima, — • 
ovšem bude-li mi přáno jej dokončiti — pracovali na něm dále, 
zejména po stránce archaeologické, filologické a sociologické, 
kteréžto nauky v budoucnosti ještě mnoho mohou přinésti a leccos, 
co zůstalo dosud temným, vysvětlí. 



Aby bylo hned od počátku jasno, co v tomto díle chci, ozna- 
muji, že se pokouším nakresliti obraz slovanské kultury z druhé 
poloviny I. tisíciletí po Kr., kdy Slované vstupují do plné historie, — 
jinými slovy: obraz slovanské kultury a slo- 
vanského života zposlední doby pohanské. 
Není tedy předmětem našeho líčení stará kultura praslovanská. 

Pojem pohanské kultury slovanské obsahuje ovšem všechno 
to, co ji tvořilo od pravěku Slovanstva až do přijetí křesťanství 
na počátku doby historické. V kultuře té je vývoj, jsou jednotlivé 
stupně pokroku, a bylo by zajisté možno hledati a líčiti na př. 
fond, který si Praslované přinesli z jednoty všearijské, nebo zase 
stav kulturní, který měli ve své jednotě před tím, než se rozešli, 
obé na základě jazykozpytném; nebo by bylo možno líčiti slo- 
vanskou kulturu na základě archaeologickém, jak vypadala 
500 let před Kristem, jak v době Kristově, jak v prvních stoletích 
po Kr., kdybychom se opřeli o domnělou slovanskost žárových 
hrobů typu lužickoslezského a dobřichovského. Ale nestanovil 
jsem si úkolem, líčiti tyto starší etapy a vývoj je spojující, neboť 
by spočívalo líčení bud na půdě jazykové a já, nejsa filologem, 
nemohl bych se pouštěti do konstrukcí kultury z konce doby 
jazykové jednoty slovanské, nebo docela do konstrukce těch 
základů, které se jeví v jazykovém fondu praslovanském a pra- 
arijském. Nebo zase, kdybych chtěl sledovati starší stav a další 
vývoj archaeologickým materiálem, mohl bych se opírati jen 



pólnocnozachodniej II. 272 — 950 (Poznaň 1889) a pod. Na celkové vy- 
líčení staré kultury slovanské, pomýšleli, jak se zdá, i A. Kotljarevskij 
a J. L. Píč, ale dospěli jen k obrazům jednotlivých její stránek. Nekritický, 
ač dosti podrobný, je věcný slovník A. S. Budiloviče FlepBočbiTHue 

CjiaBHHC BTj HXTj HSbIKt, Óbixt H nOHHTÍHXTj HO naHHblMt JieKCHKaJIbHblMTs. 

Kijev I. 1878 — 9. II. 1882), a totéž platí o knize Vád. KHzka Z dějin sta- 
rých Slovanů (Tábor 1883). Také kniha/. N. Smirnova OHepKt KyjibTypHoň 
HCTOpÍH io>KHbix"b CnaBHHTj (Kazaň 1900) je jen neveliká a jednostranná. 



o hypothesu pravděpodobnou sice, ale nedokázanou a našli by se 
mnozí Němci, kteří by řekli, že to, co líčím, není život slovanský, 
nýbrž germánský, poněvadž není nezvratně prokázáno, že zmíněné 
hroby žárové jsou slovanské. Proto mně, historiku a archaeologovi 
nezb34o, než vyhnouti se těmto úskalím. Učinil jsem to tím, že 
místo domnělé, vykonstruované a hypothesované kultury pra- 
slovanské, chci podati reálnější obraz toho duševního a hmotného 
stavu, v jakém žili Slované na počátku své historie, když pře- 
jímali křesťanství, s nímž přišlo na ráz do slovanské kultury 
tolik cizího, — tedy, zkrátka, obraz toho pohanského života, 
k němuž dospěli na konci I. tisíciletí po Kr., místy ještě na po- 
čátku II. a jestli někdy přecházím i do prvých století doby kře- 
sťanské, činím tak jen tam, kde běží o vyznívání pohanství nebo 
o srovnání pohanského stavu se změnou vzniklou zavedením 
křesťanství. Že při tom přihlédneme také, kde se dá a kde bude 
zapotřebí, k stupňům starším, je přirozeno už z toho, že budeme 
vžd}^ pátrati, jak jednotlivé kulturní elementy u Slovanů vznikly, 
nebo jak se vyvinuly k tomu stupni, na němž je vidíme na konci 
I. tisíciletí. Principu vývojového neztratíme z očí, ale úkolem, 
cílem je nám nakresliti reální obraz z konce doby pohanské. 

Ale nebude jen to naším úkolem. Druhým cílem bude při tom 
stopovati, co v tomto obrazu bylo skutečně slovanské, co bylo 
v něm vlastní Slovanům a co bylo v něm cizí, neboť by bylo 
omylem, kdybychom se domnívali, že tento do jisté míry konečný 
stupeň jejich staré kultury představuje nám ve svém celku něco 
čistě a v pravdě slovanského. V té době, jak ukazuje zejména 
archaeologie, podléhali Slované už velice jiným vlivům: římsko- 
byzantskému, nordickému a orientálnímu, a není pochyby, že 
totéž musíme uznati i pro ostatek slovanské kultury, o němž 
mlčí archaeologie a hovoří jiné prameny, hlavně filologie a folklóre. 
Vynasnažím se předvésti a probrati vše, co možná podrobně 
a systematicky, postupně na všech jednotlivých stránkách slovan- 
ského bytu, ale ovšem teprve na konci, v závěru, budeme moci 
v celku posouditi jeho výši a jeho svéráznost. 



P amenem k poznán' slovanské kultury jsou nám vedle 
historie ještě jiné nauky: filologie, lidopis a archaeologie. 

H i s t o r i e zachovává si zde význam týž, jaký má pro histo- 
rický oddíl Starožitností: poskytuje především pevnou základní 



10 

, půdu, ukazujíc, kde byli Slované.'^Z ní čerpáme totiž jedině přesné 
rozeznávám, kde a pokud byla země slovanská a kde ne, tedy 
toho, co náleželo Slovanům a co bylo cizí. Této určitosti v rozlišení 
toho, co bylo slovanské a co ne, nemají jiné prameny. Mimo to 
je i kulturních historických zpráv dosti, ba jsou mezi nimi některé 
popisy celkovější, které jsou v mnohém ohledu směrodatné a zá- 
kladní, třebas by se nemohly rovnati skvělému obrazu, jaký nám 
o kultuře germánské nakreslil Tacitus v Germanii, nebo grammatik 
Saxo ve své historii dánské. Sem patří jedna zpráva z Prokopiových 
válek gótských (III. 14), líčení t. zv. Maurikiova Strategika 
(XI. 5), a v Leonových Taktikách kap. XVIII. §§ 99—108, — 
vše ze VI. — VIII. (IX.) stol.^), — dále některé zprávy arabské 
z IX. — X. stol. a počátek letopisů Kijevských, vzniklý v stol. XI. 
Ale jinak nelze zapírati, že i v historických pramenech jsou zprávy 
nedosti věrohodné anebo sporné. Srv. na př. jak často zůstáváme 
na rozpacích, máme-li blíže určiti hranice slovanského území, 
nebo máme-li některé, a to velmi důležité zprávy arabské z IX. 
až X. století o Rusech vztahovati na Slovany či na skandinávské 
Germany. V dalším líčení nevyhýbám se těmto sporným věcem 
a spornému materiálu, ale ovšem užívám ho s náležitou reservou, 
nemohuli se určitěji rozhodnouti. Pokud se týče otázky, co byli 
Rusové Fadlánovi, Istachrího, Chordádbíha, AI Bekrího, Rosteha, 
Kardízího a j. arabských pramenů, podotýkám již předem směro- 
datně pro celé další líčení, že zprávy ty původně a v prvé řadě 
vztahují se na Rusy původu skandinávského. Ale poněvadž zase 
nesporně některé z těchto zpráv v době té už pojem Rusů roz- 
šiřují i na Slovany-), a poněvadž dále nesporně kultura nordických 
Rusů v IX. — X. stol. tak vnikla mezi Slovany, že namnoze věci 
ruské nosili i Slované, že Slované věřili v božstva nordická, že 
přijímali zvyky nordické atd., jak dále častěji shledáme, — není 
možno tyto arabské zprávy o Rusech žijících mezi Slovany vy- 
loučiti z líčení kultury, v níž se kijevští, smolenští, černigovští 
a novgorodští Slované nalézali v VIII. — X. stol. Ale ovšem je nutno, 
abychom si byli vědomi, že původní ruský byt nebyl byt slovanský. 



^) První tyto tři obsažnější a souvislé zprávy (Prokopiovu, Maurikiovu 
a Leonovu) uvádím před dalším líčením hned po tomto úvodě in extenso, 
už také proto, abych se jich nemusil později v textu pomocí opětovných, 
roztrhaných citátů stále dovolávati. 

2) Tak jednou i Konstantin Porfyrogennetos v pol. X. století (De 
adm. imp. 2). 



II 



Druhým pramenem je filologie a s tou bylo pro mne hůře. 
Využiti všeho, co srovnávací jazykozpyt poskytuje k poznání^staro- 
slovanské kultury, nemůže se čekati ode mne, neodborníka. Také 
jsem zde úplnosti nehledal, a zůstavuji jiným, aby to, co jsem 
zatím sebral z jiných pramenů, doplnili veškerým materiálem 
filologickým. Sám jsem výsledků filologických užil většinou jen 
z druhé ruky, za pomoci a rad svých universitních kollegů filologů 
prof. J. Polívky a J. Zubatého a nemohu nevytknouti, že mi 
zejméra nový et^nnologický slovník prof. Bernekera — bohužel 
ještě kusý — konal neocenitelné služby. Bude to, až vyjde úplný, 
pravá a hluboká studnice, z níž bude lze na léta čerpati látku 
pro poznání kulturní slovanské historie. Dnes ovšem dlužno 
srovnávacího jazykozpytu používati jen s velkou opatrností, neboť 
přečasto zůstává nejisto, je-li slovo původem vskutku slovanské 
a i když se později objevuje v recích všech slovanských národů, 
nemusí to býti ještě dokladem, že slovo a věc nebo pojem s ním 
spojený byl vlastní už staré kultuře slovanské. A tu bývá často 
trudno zjistiti, je-li původní, či bylo-li přejato, kdy se to stalo 
a odkud, z jakého prostředí. V těchto věcech se naši filologové 
ještě velmi rozcházejí, zejména v otázce, co je přejetí, co ne, co 
náleží fondu praarijskému, co je pozdější a kdy přejetí nastalo. 
Právem kladou na to sami v poslední době velký důraz^). Ba 
prof. Brůckner, sám filolog, neváhal nedávno napsati, že často 
jedna zpráva historická platí více než sto filologických srov- 
nání^), — výrok, který se ovšem nesmí generalisovati, jak sám, 
jako historik doznávám. 

Z jiné zase příčiny bylo pro mne ještě těžším úkolem 
upotřebiti pro poznání staré pohanské kultury dnešního slovan- 
ského folklóru, dnešních zvyků a obyčejů lidových, jeho 
zaměstnání, jeho domácího a sociálního zřízení. 

Nemůže býti pochyby, že v současném životě slovanském, 
zejména tam, kde zůstaly starobylejší formy okolnostmi zacho- 
vány, uchovalo se leccos z dávných dob a že by se tedy mohlo 
leccos přenésti i do obrazu života, jaký byl před tisícem let na 



1) Srvn. na pr. jak o nejistotě výsledků bádání etymologického a srov- 
návacího vyslovili se v poslední době /. Janko (Věstník České Akademie 
1908. 105 si.), C. Uhlenbeck (Paul-Braune Beitrage 1901, XXVII. 136), 
M. Můrko (Mitth. anthr. Wien XXXVI. 107 si.). 

2) Brůckner Archiv f. si. Phil. 1901. XXIII. 623. Srv. Peisker, Be- 
ziehungen 77, Janko 1. c. 103. 



12 

konci doby pohanské. K tomu je však nutno vědéti přesné, 
co je v dnešním folklóru starého. A tu máme dosud velmi málo 
prací, které by byl}' toto rozlišení podnikly a ukázaly, co náleží 
pravěku a co době pozdější. A nejen to: novější práce vyjadřují 
častěji čím dále tím větší skepsi k předpokládaným pohanským 
survivalům^) . Mně samému nebylo více možno, abych práci, která 
tu schází, doplnil. Poznal jsem brzy, že síly moje nestačí, abych 
se systematicky probral celým ohromným folkloristickým mate- 
riálem, neřku-li, abych analysoval kriticky, co je v něm starého, 
co je survival a co teprve později v době křesťanské vzniklo, 
nebo přineseno bylo odjinud. Je tu, slovem, potřebí ještě práce 
ohrcmné, kterou musí udělati jiná, svěží síla, nebo, lépe řečeno, 
více sil v budoucích letech. Mně zatím nezbývá, než se omeziti jen 
na skutečný, starý materiál a současný slovanský folklór přibírati 
jen při těch hlavních zjevech slovanské kultury, jež přirozenou 
svojí povahou ukazují ještě mnoho parallel se zvyky starými, 
na př. při svatbách, pohřbech, při mythologii a potom tam, kde 
několika málo srovnávacími pracemi umožněno je přehlédnouti 
v celku látku, roztroušenou jinak po přebohaté literatuře. 

Tím se stalo, že v mém líčení staré slovanského života zůstaly 
leckteré stránky netknuty nebo relativně prázdny, ač moderní 
folklór živě o nich vypráví. Nejsou ověřeny pro pohanský věk. 
Ale aspoň o tom, co určitě podáno, víme, že to v kultuře a v bytu 
pohanských Slovanů bylo, poněvadž je to doloženo. 



^) Byla na př. doba (a ještě nedávno), kdy v pohádkách, pověstech 
a v některých písních národních šmahem se hledaly tradice života pohan- 
ského, zejména prvky mythologické. Dnes studiemi prof. J. Polívky a V. Tilla 
rozplývá se to v niveč; všude vidíme samé látky pozdější nebo docela 
nově uměle vytvořené fantasie (srv. na př. Tille, České pohádky do roku 1848, 
Praha 1909, 98, 107). Podobně zamítá existenci mythologických motivů 
v staré srbské epice prof. T. Maretič (Naša narodna epika Zagreb 1909, 
str. II). To vše nás přirozeně vede a nutí nejen k opatrnosti, nýbrž přímo 
ke skepsi i na jiných stranách folklóru, kde podobných rozborů ještě není. 
Je však zajímavo konstatovati už zde, že se pod ochranou církve ortho- 
doxní uchovalo mnohem více starých pohanských tradic a zvyků, než 
u katolické, tedy u Rr.sů a na Balkáně \íce než u Čechů nebo Poláků, kde 
mimo to ničivě působila pokročilejší kultura západní (srv. na př. dále 
uvedené zvyky pohřební a tradice o ctění předků). Východní církev byla 
mnohem snášenlivější a více se přizpůsobovala nežli katolická. Proto roz- 
tržení církví znamenalo mnoho i v tomto ohledu pro zachování resp. další 
vývoj slovanské kultury a svéráznosti. 



13 

Dnes mnohem více a vedle historie jistě nejvíce poučení 
poskytuje pro kulturní starožitnosti archaeolo gie. Tato 
nauka rozkládá před námi materiál velmi bohatý, detailní a roz- 
manitý, který mívá jen tu vadu, že nebývá vždy náležitě doložen 
jeho slovanský původ. Ale nebezpečí z toho vyplývajícímu lze 
se vyhnouti, když ználezůopírámese jen o takové, kde těchto obav 
vůbec není nebo jen v míře nepatrné, totiž když užijeme za archaeo- 
logický podklad dalšího líčení materiál z ověřených hrobů slovan- 
ských, z oblasti, která v dané době byla najisto slovanská^). Jiné 
kultury archaeologické, třebas by se namnoze přičítaly Slovanům, 
nemohou býti pevným podkladem, na př. kultura lužickoslezských 
hrobů žárových. Neboť, ač sám jejich slovanskost uznávám, 
nepokládám jí přece za tak evidentní, abych mohl dokladů z nich 
používati tak, jako dokladů z hrobů VII. — XI. stol. z končin, 
o nichž víme z historie, že byly tehdy jen Slovany osídleny, — 
tudíž z hrobů najisto slovanských. Nicméně nezůstane ani onen 
materiál ležeti ladem. Poukazuji naň aspoň dodatečně nebo 
parallelně, ovšem vždy s výhradou, která platí pro celou knihu: 
kdekoliv uvádím doklady z našich starších hrobů t. z v. lužicko- 
slezského a dobřichovského, dahlhausenského, čerňachovského atd., 
typu, vztahuje se to na Slovany jenom podmínečně^). Totéž platí 
i pro archaeologický materiál čerpaný z kultur v pohraničním 
pásmu slovanského území na východě, zejména z oblasti novgo- 
rodské a krivičské na severu Rusi a sever janskopolanské na jihu 
v době před XI. stoletím.. Nepochybuji sám na př., že část hrobů 
s t. z v. skythosarmatským inventářem z prvních století po Kr. 



^) Ale i zde jsem se mohl a musil přidržeti jen methodicky pro- 
vedených a vědecky odborných popisů hrobů, které buď autory správně 
byly položeny do konce slov. doby pohanské nebo mnou samým tam za- 
jištěně přiřaděny. Vedle toho je však v literatuře ohromné množství drob- 
nějších zápisů, oznamujících nález krátce, bez náležitých kriterií jeho 
stáří a příslušnosti, — ty přirozeně z největší části musil jsem zůstaviti 
stranou, nemoha se opírati o materiál tak nejistý. A vůbec možno říci, že 
v celku materiál uveřejněný před posledními dvěma desetiletími nemá 
buď žádné ceny anebo je jen ceny problematické. Co platná na př. spousta 
nálezů učiněných před lety na př. v gub. rjazaňské a vladimě?ské, kde 
jich před lety hr. Uvarov rozkopal na tisíce, když nevíme, co k sobě patří 
a do které doby co náleží? 

2) K výkladu těchto terminů viz příslušné stránky I. a II. dílu mých 
Slov. Starožitností zejména I. 476, 481, 485, 486, II. 498 si. nebo Buchtela- 
Niederle, Rukojeť č. archaeologie (Praha 1910) 60 — 87. 



14 

nenáležela Skythům nebo Sarmatům (zejména hroby žárové), — 
nýbrž lidu slovanskému podlehlému ovšem vlivu kultury skytho- 
sarmatské a řecké, ale hroby takové nemohou býti pevným vý- 
chodiskem k líčeni kultury slovanské. 

Celou látku, pokud mi byla přístupná, sestavil jsem do 
12 kapitol, jež vyjdou tiskem asi ve 3 dílech tvořících dohromady 
oddíl Kulturních Starožitností slovanských a pendant k mým 
Starožitnostem Historickým. Rozvrh celého obsahu bude tento: 

Úvod. Vymezení práce, ráz a cena pramenů a rozvrh látky 
s přílohou tří prvních nejdůležitějších pramenů 
historických (Prokopia, Maurikia a Leona). 

Kap. I. Uzemí. Ráz, flora, fauna a klima slovanské 
vlasti. Poloha a vlivy kulturní. Vzdálenost kultur- 
ních center. Celková chudoba kultur\- slovanské. 

Kap. II. Život tělesný. Vzezření. Od narození do 
dospěni. Sňatek a život pohlavní. Péče o tělo a zdraví. 
Potrava. Nemoci a smrt. 

Kap. III. Pohřeb, Spojené s ním obřady a představy. 
Forma i konstrukce hrobů a hřbitovů. 

Kap. IV. Kroj a výzdoba těla. Materiál (látky). 
Kroj. Úprava hlavy. Šperky a jejich vývoj od doby 
římské do počátku II. tisíciletí po Kr. 

Kap. V. Obydlí a domácnost. Slovanský dům a jeho 
vývoj. Zařízení vnitřní i vnější. Budovy hospodářské. 
Stavby veřejné (mosty, vodovody, lázně). Poloha 
a uspořádání dědiny. Vznik jmen osadních. 

Kap. Ví Nejstarší právní a sociální řády. 
Počátky práva soukromého, (svobodní a otroci, 
rodina a zřízení rodové, vlastnictví, smlouvy). Právo 
státní (prvé státy, třídy lidu, vznik obcíj. Právo 
trestní. Soudní řízení. 

Kap. VII Víra a náboženství. Animism. Ctění předků. 
Vznik bohů a systémy bohů. Kult a hierarchie. 
Chrámy a idoly. Jiné rituální obřady. 



15 

Kap. VIII. Domácí zaměstnání. I. Zaměstnání alimen- 
tární: Lov. Chov dobytka a pastýřství. Zemědělství. 
Mlýny a pece. II. Zaměstnání řemeslná: Řemesla 
k potřebě domácí. Dobývání a zpracování kovů. 
Zlatnictví a emaileurství. III. Zábavy a hry. 

Kap. IX. Obchod. Vznik a předměty obchodu. Platidla. 
Míry a váhy. Obchodní cesty. Způsob dopravy. 
Saně a vozy. Výstroj koňský. Lodi a plavectví. 

Kap. X. Vojenství. Povinnost vojenská a třídy vojska. 
Vůdcové. Výzbroj. Pevnosti (hradiště). 

Kap. XI. Umění, písmo a počátky nauk. Počátky 
umění a vzdělanosti. Umění výtvarná. Hudba, tanec 
a zpěv. Poesie. Písmo a otázka run. Lidová astro- 
nomie, lékařství, magie a pod. 

Kap. XII. Úvaha závěrečná. Celkový ráz slovanské 
kultury. Theorie o vzniku a vývoji slovanské po- 
vahy a individuality. Peiskerova theorie odvěké 
poroby a odvislosti na kultuře germánské a turko- 
tatarské. 

Generální index ^). 

Jak viděti, látky je mnoho a vyjmeme-li kap. IV. a V., 
jest všechno bud vůbec nezpracováno nebo jen z části. Kdežto 
historický oddíl Starožitností slovanských má látku pramennou 
tak vyčerpanou a probranou, že je těžko přinésti co nového, zde 
je jinak. Zde není — opakuji — v mnohých částech vůbec váž- 
nějších prací přípravných, zde leckde není ani sebrán materiál 
a musil jsem skutečně často vycházeti ab ovo. Proto také není 
a nemůže býti tento druhý, kulturní oddíl Starožitností nějakým 
dílem dokonalým, vyčerpávajícím, a nesnese po této stránce 
srovnání s oddílem historickým. Prosím výslovně, aby bylo toto 



^) Pro usnadnění potřeby budu připojovati indexy i ke každému 
dílu ale mimo, to budeli mi dopřáno dokončiti celé Kulturní starožitnosti, 
připojím na konec index generální, poněvadž hledání terminů po jednotli- 
vých svazcích bylo by pak obtížné. 



i6 

dílo pokládáno jen za základy, jak jsem to také výslovně 
na titulu označil, — základy, na nichž teprve druzí a ještě mnozí 
pracovníci zvednou jednou za vzájemné pomoci historie, filologie, 
archaeologie a folkloristiky velkou a hotovou, do detailů pro- 
vedenou budovu kulturních starožitností slovanských. Provésti 
to hned v tomto díle bylo nad mé síly a je vůbec, myslím, dnes 
nad síly jedincovy. 

Kapitolu VI. měl jsem původně v úmyslu zpracovati také 
sám. Aleponěvadž jsem viděl, že mi nebude možno samotnému pro- 
brati se obrovským materiálem právních starožitností slovanský^ch, 
který je dnes propracován tak, že je pro něj třeba speciálního 
studia a poněvadž vedle mne na universitě české působí výborný 
znalec tohoto oboru, prof. K. Kadlec, požádal jsem jej, aby mi 
tuto kapitolu pro Starožitnosti napsal. Kollega Kadlec s ochotou 
slíbil a bude tedy tato kapitola z péra jeho. Ostatek doufám všechen 
zpracovati sám. 

Jako při oddílu historickém, pomáhali mi i při tomto díle 
radou někteří universitní kollegové, zejména v různých filo- 
logických otázkách pp. R. Dvořák, Josef Zubatý a Jiří Po- 
lívka, který se s ochotou podjal při některých arších i čtení 
korrektury. Vzdávám jim za to upřímný dík. 



L. Niederle. 



ZKRATKY 

děl v textu častěji uváděných.*) 



Afanasjev A. Host. Bossp. 



Ahlquist A. Kulturworter 



Aksakov K. J^peBH. óhiTh 



Aničkov J. V. 06p. ntcHH 



Anton K. G. Versuch 



Antonovič VI. PacK. flpeBJíHH, 



riosTHHecKiH Bossp-feHisi CnaBHH^ 
Ha npHpony I. — III. Moskva 
1866-69. 

Die Kulturworter der westfinni- 
schen Sprachen, Ein Beitrag zu 
der álteren Kulturgeschichte der 
Finnen. Deutsche umgearbeitete 
Ausgabe. Helfingfors 1875. 
O upeBHeM-b óbiT-fe y CnaBHH^ 
BOo6me a pyccKHxt Bt occóch- 
HOCTH (Moskva 1852). 
BeceHHasi oópsinoBaH ntcHH na 
aanaflt h y cnaBHH-b. Petrohrad 
I. 1903, II. 1905. 
Erste Linien eines Versuches iiber 
der alten Slawen Ursprung, Sitten, 
Gebráuche, Meinimgen und Kennt- 
nisse (Leipzig 1783—89). 
ílpeBHOCTH KDrosanaflHaro Kpan. 

PaCKOnKH B-fc CTpaH-fe flpeBJTHHt. 

(Maiep. apx. kom. Nr. 11.) Petro- 
hrad 1893. 



*) Srov. i zkratky v historickém oddílu Starožitností I. str. IX. 
a II. str. II. 

2 



i8 



Azbukin M. OnepKij 



Beltz R. Altertiimer 



Blumner H. Privataltertúmer 



Bohrinskij A. KypraHU 6ji. CMtnbi 



Bogdanov A. MaTepianu 



Bogišič B. Zbornik 



Boguslawski W, Dzieje 



Brandenburg N. KypraHbi 
npHnanoiKLH 

Brúckner A. Kazania 



OnepK-b nHiepaiypRoň 6op6bi 
npeflCTaBHTeneň xpHcxiaHCTBa ct 
ociaTKaMH 5i3tiHecTBa B-L pyc- 
ckomtd Hapont XI.— XTV. B-feKa. 

P. OhJI. BtCTHHK-b. XXVIIL, 
133; XXXVL, 222; XXXVII., 
229; XXXVIIL, 322; XXXIX., 
246. 

Die vorgeschichtlichen Altertiimer 
des GroBherzogtums Meklenburg- 
Schwerin.Textband und Tafelband. 
Schwerin 1910. 

Die rómischen Privataltertiimer. 
Iv. Miillers Handbiicher IV. 2, 2. 
Miinchen 191]. 

KypraHH h cnynaňHHLm apxeon. 
HaXOflKH 6nH31> M-fecTCHKa CM-fenti. 
T. I. — II. QpeBHHKH pacKonoKt 
1887-1889 rr. O KypraHax-b 
3BeHHroponcKaro h PoMCHCKaro 
ytsflOB-b. Petrohrad 1894, XXIII 
+ 232 stran. 

MaTepianbi nnsi aHipon. Kypran- 
Haro nepiona B-b Mockobckoh 
ry6. (Moskva 1867). 

Zbornik sadašnjih pravnih običaja 
u južnih Slovena. Zagreb 1874. 

Dzieje Siowiaňszczyzny pótnocno- 
zachodniej do polowy XIII. w. 
I.-III. Poznaň 1887-1892. Kul- 
turní oddíl nachází se v II. díle 
str. 272-950 (r. 1889.) 

KypraHH loacHaro OpHnaflo^bH. 
(Maiep. apx. kom. Nr. 18.) Petro- 
hrad 1895. 

Kazania šredniowieczne I. — II. 
Rozprawy Akad. Umiej. Wydzial 
filolog. Ser. II. T. IX. 38, 317, 



19 



Brúckner A. Lítwa 
BudiloviČ A. CnaBHHe 

Buchtela K. a Niederle L. Rukověť 
Dahkowski Pr. Prawo 
JJpeeHocmu Mock. 

Fischer H. Grundziige 
Funduklej OóosptHÍfc 

cpypcoerb-HoAoecKiú ííneBHHKt 



Grabowski Ukraina 
Hahn E. Haustiere 



III. Tamže T. X. 115. Srv. též 
články v Bibl. Warsz. 1891. I. 241, 
1892. I. 445. 

Starožytna Litwa. Ludy i Bogi. 
Warszawa 1904. (Vyšlo původně 
v Bibliotéce Warsz. r. 1897 a 1898). 
riepBOÓbiTHbie CnasHHe btj hxi. 

HStlKt, ÓblT-fe H nOHHTÍ5IX'b HO 

naHHbíMt JieKCHKanbHbíMt. Kijev 

I. 1878. II. 1. 1882. 

Rukověť české archaeologie. Praha 

1910. 

Prawo prywatne polskie I. Lvov 

1910. 

jQpeBHOCTH. Tpynbi HMnepaT. 

MocKOB. apx. oómecTBa. T. I. 

a násl. 

Grundziige der deutschen Alter- 

tumskunde (Leipzig 1908). 

Funduklej Oócaptnie McrHUi., 

BanoB-b H ropouHui-b Kícbckoh 

ry6. KicB-b. 1848. 

JDlpeBHHKt KypraHHbix-b pacKo- 

noKh, npoHSBefleHHbixi) no no- 

pyneHÍK) r. HananbHHKa MorH- 

neBCKOH ryóepHÍň, AnencaHcpa 

CTaHHcnaBOBHHa íleMÓOBeuKaro, 

BTs TeneHie n-fexa 1892 rona, B-b 

yfeanax-b PoranecKOM-b, Bhxob- 

CKOM-b, KnHMOBHHCKOM-b, HepH- 
KOBCKOMTs H MCTHCnaSCKOM-b, fl. 
CT. COB. OypCOBblM-b H CTapiUHMTs 

HHHOBHHKOM-b ocoóbixi) nopyHe- 
híh npH ryóepHaTopt) CeM. íOn. 

HonOBCKHM-b. 

Ukraina dawna i teražniejsza. I. 
Kijev. 1850. 

Die Haustiere und ihre Beziehung 
zur Wirtschaft des Menschen, 
Leipzig 1896, 

2* 



20 



Hanuš J . Kalendář 
Hanuš J. Wissenschaft 
Hehn V. Kulturpflanzen 



Heyne M. D. Hausaltertiimer 



Hildehrand R. Recht 
Hirt H. Indogermanen 

Hoops J. Waldbáume 

Chaněnko B. JUpeBHOCTH 
Charmoy Relation 

Jakuškin J. 06. npaBO 
Jastrebov V. N. n5iflHH. Mor. 



Bájeslovný kalendář slovanský. 
Praha 1860. 

Die Wissenschaft des slavischen 
Mythus. Wien 1842. 
Die Kulturpflanzen und Haustiere 
in ihrem Úbergang aus Asien 
nach Griechenland und Italien 
sowie in das úbrige Europa. 
6. Auflage. Berlin 1894. 
Fiinf Biicher deutscher Haus- 
alterthiimer von den áltesten 
geschichtlichen Zeiten bis zum 
XVI. Jahrh. Leipzig. Bd. I. 
(Wohnungswesen) 1899, II. (Nah- 
rungswesen) 1901. III. (Korper- 
pílege und Kleidung) 1903. 

Recht und Sitte auf den primitiven 
wirtschaftlichen Kulturstufen. II. 
Auflage. Jena 1907. 
Die Indogermanen, ihre Verbrei- 
tung, ihre Urheimat und ihre 
Kultur. Strassburg I. — II. 1905 
—1907. 

Die Waldbáume und Kulturpflan- 
zen im german. Altertum. Strass- 
burg 1905. 

ílpeBHOCTH ripHííH-fenpcEbsi T. 
II— v. KieB-b 1899-1902. 

Relation de Mas'oudy et ďautres 
auteurs musulmans sur les anciens 
Slaves (Mém. del' Acad. Petr. 
Sér. VI. Tome II. 1834). 

OÓLiHHoe nparo. Maiepianbi nn^ 
6H6jTÍorpa(J)ÍH oóbíHHaro npaea 
I- II., Jaroslav 1896. 

JI^CHHCKÍH h tomhhkobckíh mo- 
rHJibHHKH TaMÓOBCKGH ry6. (Ma- 
Tep. apx. KOM. Nr. 10.) Petro- 
hrad 1893. 



21 



Krek Ř. Einleitung 
Lindenschmit L. Altertiimer 
Lindenschmit Handbuch 

Lissauer Denkmáler 

JllOUHH. MOrHnbHHK-b 

Maciejowski W. A. Historya 
Marquardt J. Privatleben 



Menetius J. De sacrificiis 

Mertins O. Wegweiser 
MiliČevič M. >Khbot Cp6a 

Peisker J. Beziehungen 



Ploss H. Weib 



Einleitung in die slavische Litera- 
turgeschichte. 11. Ausg. Graz 1887. 
Die Altertiimer unserer heidn. 
Vorzeit. I— IV. Mainz. Od r. 1864. 
Handbuch des deutschen Alter- 
tumskunde. Die Altertiimer des 
merovingischen. Zeit Braunschweig 
1880-1889. 

Die praehist. Denkmáler der Pro- 
vinz Westpreussen und der angren- 
zenden Gebiete Lipsko 1887. 
JlioaHHCKiH MorHnbHHK-b. (Ma- 
Tep. apx. KOM. Nr. 14. JUpee- 
HOCTH cbseposan. Kpan I. 2.) 
Petrohrad 1893. 

Historya prawodawstw siowiaň- 
skich. Vyd. I. Varšava 1832-1835 
(v 4 dílech), vyd. II. Varšava 
1856-1868 (v 6 dílech). 
Das Privatleben der Romer I — II. 
Leipzig 1879-1882. 2. Aufl. 1886 
von A. Mau (Handbuch der rom. 
Alterthiimer von J. Marquardt und 
Th. Mommsen VII). 
De sacrificiis et ydololatria ve- 
terum Borussorum, Livonum etc. 
(Ser. rer. Livon. II. 1848). 
Wegweiser durch die Urgeschichte 
Schlesiens. Breslau 1906. 
>Khbot Cp6a cejbana. 3THorp. 
36opHHK Cpn. ÁKafl. Bělehrad 
1894. 

Die álteren Beziehungen der Sla- 
ven zu Turkotataren und Ger- 
manen und ihre sozialgeschicht- 
liche Bedeutung. (Berlin, Stutt- 
gart, Leipzig) 1905. 
Das Weib in der Nátur- und 
Volkerkunde. Anthropologische 
Studien. III. umgearb. und stark 



22 



Rakowiecki Ign. Prawda 
Rehman A. Ziemie 

Rhamm K. Ethn. Beitr. 

Roscher Lexicon 
Samokvasov Dm. MorHJibi 

Samokvasov Dm. OaMSiTHHKH 
Samter E. Geburt 



Sartofi P. Sitte 
Schrader O. Reallexikon 

Schrader O. Sprachvergleichung 



Schumann H. Kultur Pommerns 
Schuriz H. Urgeschichte 
Sizov VI. Kypr. Cmojich. 



vermehrte Auflage von Max Bar- 
tels. Leipzig 1891. 
Prawda ruská. Warszawa I. 1820, 
II. 1822. 

Ziemie dawnej Polski i s^siednich 
krajów slawiaňskich opisane pod 
wzgl^dem fizyczno-geograficznym. 
I- II. Lwow 1895-1904. 
Ethnographische Beitráge zur ger- 
manisch slawischen Altertums- 
kunde. I — III. Braunschweig 1905 
—1908. 

Ausfiihrliches Lexicon der griechi- 
schen und romischen Mythologie. 
Leipzig. 18*^4, Dosud vychází. 
MorHnti pyccKOH seMHH. Onn- 
caHÍe apxeon. pacKonoK-b h co- 
ópaHÍH HpeBHOCTež npocj). JX. 
CaMOKBacoBa. Moskva 1908. 
OaM^THHKH íipeBHHro pyccKaro 
npaBa. I. Moskva 1908. 
Geburt, Hochzeit und Tod. Bei- 
tráge zur vergl. Volkskunde. Leip- 
zig-Berlin 1911. 

Sitte und Brauch I. Leipzig 1910. 
Reallexikon der indogermanischen 
Altertumskunde. Strassburg 1901. 
Sprachvergleichung und Urge- 
schichte. Linguístisch - historische 
Beitráge zur Erforschung des indo- 
germanischen Altertums. II. Auf- 
lage. Jena 1890. 

Die Kultur Pommerns in vorgesch. 
Zeit. Berlin 1897. 
Urgeschichte der Kultur. Leipzig- 
Wien 1900. 
KypraHbi CMoncHCKoň ryóepHÍH. 

I. FH-feSDOBCKiň MOrHnbHHK-b 

(MaTep. apx. kom. Nr. 28. Pe- 
trohrad 1902). 



23 



Smirnov I. OnepRTi KynbT. 

Snegirev J. OpasDHHKH 
Spicyn A. PasceneHÍe 

Spicyn A. Kypr. OeTepóypr. 

Sumcov N. F. KyjibT. nep. 
TerešČenko Btirb 
Thomsen W. Einfluss 



Tichonravov N. ntTonHCH 
Tolstoj I. a Kondakov N. JUpee- 

HOCTH 

Tpyflbi I. (—XIV.) apx. c. 
Vasmer M. R. Sríoflbi 



Weinhold C. Leben 
Weinhold C. Frauen 



OrepK-b KynbiypHoň HCTopiH 

lOiHíHbix-b CnaBHH-b 1— II. Kazan 

1900. 

PyccKie npocTOHapoflHbie npasn- 

HHKH I- IV. (Moskva 1837-39). 

PasceneHÍe nHesHe - pyccKHxt 

nneMCH-b no apx. naHHbíMij. 

0TTHCK'bH3'b>KMHn. 1899. VIII. 

KypraHbi C. OeTepóyprcKOH ry- 

6epHÍH B-b pacKonnaxTj JI. K, 

HnaHOBCKaro (Maxep. apx. kom. 

Nr. 20. Petrohrad 1896). 

KynbiypHbiH nepe^HeaHiH. Kijev 

1890. 

BbiT-b pyccKaro Hapona. I— VII. 

(Petrohrad 1848). 

liber den Einfluss der germani- 

schen Sprachen auf die finnisch- 

lappischen. Eine sprachgeschicht- 

Hche Untersuchung aus dem Dáni- 

schen iibersetzt von E. Sievers. 

Halle 1870. 

ntTonHCH pyccKoň nHiepaiypu 

H npeBHOCTH. 1859-1860. I-VI. 

Moskva. 

PyCCKÍH npCBHOCTH Kh naMHTHH- 

KaxTí HCKyccTBa. Petrohrad I. 
1889-V. 1897. 

Tpyflbi I ( — XIV) pyccKaro 
apxeonoFHHecKaro cb-feana. 
fpeKOCJiaBHHCKie siioíibi. I. Hs- 

B-feCTÍH OTfl. p. H3. XI. 2. 386 — 

413; II. HsBtcTiH XII. 2. 197- 

289; III. CÓopHHK-b OTfl. p. 513. 

H. Anan. H. T. LXXXVI. Nr. 1 

(1909). 

Altnordisches Leben. BerUn 1856. 

Die deutschen Frauen in dem 

Mittelalter. I- II. 2. Auíl. Wien 

1882. 



24 



Vladimirov P. V. OoyHeHiíi 



Vocel J. Pravěk 

Wundt W. Volkerpsychologie 

Zábélin N. Hct. p. ^hshh 

'ť . - 

3an. apx. 
Zíbrt Č. Obyčeje 
Zihrt C. Seznam 



Zíbrt C. Listy 



noyHeHÍH npoTHBt upoBnepyc- 

CKarO 5I3HHeCTBa h HapOUHHXb 

cyee-fepiH. llaMsiTHHKH upesHe- 

pyCCKOH LiepKOBHO-yHHTenbHOŽ 

nHTepaxypH. III. (Petr. 1897) 195 

si. OpHM-feHaHiH npo(|) A. H. 

rioHOMapeBa, tamže 251 si. 

Pravěk země české. I— II, Praha 

1866-1868. 

Volkerpsychologie. Leipzig. I— IV. 

1910. 

HCT0pÍ5I pyCCKOH ^H3HH Cb 
UPOBH. EpeMCHb. I. ÍÍOHCTOp. 

BpeMH. II. vyd. Moskva 1908. 
3anHCKH oTfl-feneHÍH pyccKoň h 
cnaB. apxeonorÍH H. P. Apx. 
OóiiíCCTBa. Petrohrad. 
Staročeské výroční obyčeje, po- 
věry, slavnosti a zábavy. Praha 
1889. 

Sezná m per a zvyklostí pohan- 
ských z VIII. věku (Rozpravy 
č. akad. Tř. I. č. 2). Praha 1894. 
Listy z českých dějin kulturních. 
•Praha 1891. 



PŘÍLOHY. 



Prokopios III. 14 (ed. Comparetti II. str. 292 si.): 



Tito národové, Slované a An- 
tové nejsou jedním mužem ovlá- 
dáni, nýbrž ode dávna žijí de- 
mokraticky, a proto záležitosti 
i příjemné i obtížné vždy spo- 
lečně se projednávají. Stejně 
i jiné věci všechny u obou těchto 
barbarů podobným způsobem 
odedávna bývají spravovány. 
Uznávajíť, že je jediný bůh 
tvůrce blesku a všeho pán 
i obětují mu skot a všeliká 
obětní zvířata. O osudu nic ne- 
vědí, a vůbec neuznávají, že by 
měl nějakou moc nad člověkem. 
A když jim smrt hrozí bud 
nemocí ztíženým nebo do války 
se chystajícím, slibují, vyváz- 
nou-h, že ihned bohu oběť při- 
nesou za své zachránění. Vy- 
váznuvše, obětují, co přislíbiH 
a domnívají se, že si zjednali 
záchranu touto obětí. Ctí však 
i řeky a n5nnf5^ a některá jiná 
božstva; všem obětují a při 
obětech věštb}' konají. BydK 



Tá yáp e-B-VT] Tocuxa, SxXa^Tjvot 
T£ xai"AvTat, oux ápj^ovxai 7rpó<; 
ávSpói; évó<;, onW év SvjfioxpaTÍa 
éx zaXaiou pioTSÓoucri, xal Stá 
TOUTO auTotí; t<ov TcpayfxáTCOv-áei 
xá T£ ^ú[ji.cpopa xal Ta SóaxoXa ke, 
xoivóv áyeTat.. *0(xoí(0(; Ss xal xá 
áXXa (íx; etTcstv ócTravTa sxaTépoi.<; 
saTt T£ xal v£vó[xiaTai toÓtok; 
ávcO'8-£v Totí; pap[3ápot<;.. 0eóv (X^v 
yáp £va, tÓv x^í; áaxpaTCVjí; St)- 
(xioupyóv aTrávxíov xúpiov (jióvov 
auxóv vo(jLÍ^ou<Tt,v filvai, xal -S-úou- 
cftv aÚT<p ^óaí; t£ xal t£p£ta 
TuávTa. Et[ji.ap{jL£V7]v Se out£ laor 
atv, ouT£ yXkíúc, ó[jt,oXoyouoiiV £v ye 
áv-B-ptÓTCOL^ poTrýjv Ttva 'éyzvtf aXk' 
£TC£iSáv aÚTOíí; év Tcoalv ■j^Sy] 
ó •S-ávaTOí; Etv), 7] vóoo) áXouaiv, 
7^ Iq 7uóX£{jiov xa^S-iaTaixévot^, 
ETcayyÉXXovTat (jlÉv, y)v Siacpúyoxji., 
'8'U(TÍaV TtO ■S-Eoí ávTl TYlC, ^úXT]^ 
auxíxa 7uo!,ý)(j£tv, Sta^uyóvxEí; Si 
■8-úou(Jiv OTTEp uTcéaj^ovxo, xal 
oíovxat XY)v CTtúxr) píav xaúx7)<; Sy; 
XTJť; -O^uctať; aúxot<; écov^a^at. Sé- 



26 



v bídných chýších roztroušeni 
daleko od sebe, obyčejně promě- 
ňujíce všichni místo svého by- 
dhště. Když se pouštějí do boje, 
postupují nejvíce na nepřítele 
pěšky, držíce v rukou malé štíty 
a oštěpy. Pancéřů na sebe nikdy 
neberou. Někteří z nich ani 
chitonů ani plášťů nenosí, nýbrž 
jenom nohavice, sahající až na 
ledví, a tak i do bitvy proti 
nepříteli se staví. Oba (kme- 
nové) mají jeden jazyk drsně 
barbarský. Také podobou těla 
neliší se navzájem. Neboť jsou 
všichni vzrostlí i křepčí a pokud 
se pleti i vlasů týče, nejsou ani 
příliš bílí nebo plaví, aniž na- 
opak zase zcela černí, nýbrž 
všichni jsou rusí. Vedou život 
drsný a zanedbaný^), jako Mas- 
sageti, a nečistoty, jako tito, 
jsou stále plni. Zlí nikterak 
nejsou aniž zlomyslní, nýbrž 
upřímní, podobně jako národ 
hunnský. Dříve měli Slované 
i Antové jedno jméno: oba 
zváni byli druhdy Sporové proto, 
že (jTcopáSiTjv (t. j. roztroušeni) 



1) Toto místo překládal Šafařík 
(SS. II. 747): ,, Jídlo požívají hrubé a 
špatně připravené''. Comparetti sám 
překládá: ,,vivono anch' essi du- 
ramente e trascuratamente." (II. p. 
294.) 



PoUOt, (xévTOt Xal 7Z0T<X\L0\) C, T£ 

xal vrjfjLcpai; xal áXX' áxxa 8ai- 
jjióvia' xal -^úouaiv o(.utoíc, ázaor 
Tác, T£ [xavTsíať; ev Taúraii; Sr) 
Tatí; ^rjaioLiQ tzoioxjvxoll' oíxouat Se 

£V XoCkÚ^OilC, ol-KZpcdc, StSOXTrjVTj- 

(xévoi, TcoXXw [xsv aTi' áXX-/]X(ov 
OLiJLzí^ovTzq Ss oic, Ta -KoXkoi. tÓv 
T^<; évoixÝjaecoí; ěxaaTOt. /wpov. 'E^ 
[Jiá5(7]v Ss xa-9-iaTá[j!.£vo!. tc£^^ [xiv 
£7iItou<; 7roX£[jLÍoU(; oí 7ro>.Xot, ly.aiv 
(kamzice xal áxóvTta ev y^zpalv 
íj^ovxzc,' -9-(í)paxa Se oůSa[XYÍ evSt- 
SÚCTxovTar zívkc, Se ouSe ^^iTcova 
oúSe Tpi[3cóviov e^ouctv, áXkoL 
[lóvoic, TOiq áva^upíSai; cvap[/,o(já- 
[xevoi [xé^^pL éi; Ta alSoía, outw St] 
Ic, ^ufxPoXyjv TOL<; évavTÍoic; xa-O-- 
íaTavTau "Eotl Se xal [xía éxa- 
Tepoi^ (pwvY) aTe^voií; ^áp^apoi;" 
Oú (/."/jv ouSe TO elSo^ ic, o(Xkiikoi>c, 
TL Si,aX>.ácTCToua!,v. Eu(í,7ix£!,<; t£ yáp 
xal áXx!.[ji,ot. SiacpepóvTOJc zialv 
aTiavTEi;, Ta Se aw[i.aTa xal Táí; 
y.6iiOLC, ouTe Xeuxol ea ávav, y) 
^av-Q-oí elaiv, outs tiy] éi; to [xé>.av 
auTOLc; TiavTeXwi; TeTpaTCTat, áXX' 
ÚTiépu-^-poí eiatv aTravTEi;. AíatTav 
Se (JxXrjpáv Te xal á7r7)(ji,eX7][jLevrjV, 
cócTiep ol MaaaayÉTat, xal aŮTol 
sj^ouai, xal puTTOu, YjTcep exeívoi, 
7rX7]pei? cvSeXe/^éaTaTa yc[jt.ouart. 
novy]pol (JiévTot T^ xaxoupyot oic, 
TÍxwTa Tuy)^ávouot.v ovte;;, áXXá 
xáv T<{> á9eXe'E Staacó^ouci. to 
Ouvvixóv 9)^0 <;. Kal [xr]v xal 
ovofxa SxXa^Tjvotc; ts xal"AvTai<; 
ev TO ávéxa-8-cv 9) v. STuópoui; yáp 
TO TraXaiov á[jt.cpoTcpou(; exáXouv, 
OTi St] aTTopáSr^v, olfjiai, SieaxrjvTj- 



27 



po zemi bydlí. Následkem toho 
také rozsáhlý kraj zaujímají a 
největší část země na druhé 
straně Istru je jimi obydlena. 
Tak asi se to má s tímto 
národem . 



(xévoi. TY)v yjjipxv oí/.ouat. Aib Sv) 
xal YTJv tcoXXtjv Ttva íyouaif to 

yáp iťkzZaTov rri-c, krépoic, tou 
"laTpou 0/0-7) (; auToi véfjiovTai. Ta 
(xsv oOv áfjicpi Tov Xewv toutov 
TaÚT^jf) TCT) íyzi. 



II. 



Maurikios Strategikon XI. 5 
et Mauricii art. milit. 1. XII. 

SS. II. 

IIíoí; Ssl SxXá^otí; xal "AvTat<; 
xal Tot^ ToioÚTotí; áp[ji.ó^£a6ai. 

Ta l-O-VT) Ttov SxXá[3(ov xal 
'AvTwv ófjLoStatTá ts xai ófxÓTpoTcá 
síat xai sXeúOepa, [X7]Sa[xw(; Sou- 
XouG^S-at 7^ ápj^sa-Q-at. 7r£t,-í>ó[X£va, 
xai (xáXioTa sv Tyj tSta X^P*? 
TcoXtSavSpá TS xal TXyjTua^O-^, cpé- 
povTa paStWí; xal xaúcytova xal 
^l^u/o? xal Ppox^jv xal ocó[xaT0(; 
yu(xvÓTY]Ta xal t7)v twv SaravY]- 
(jiáTťov evSeiav. Elal Se toÍí; ém^s- 
voufjiévoií; auToí^ t^tcioi., xal cptXo- 
9povoú[X£Voi. auTOUi; Siaocó^cuatv 
SX tÓttou síi; tÓttov oÍ áv SéwvTat, 
cí)í;síy£ Sť ápiéXEiav tou útcoS&xo- 
(xévou ouyL^ri tov ^évov pXa[iyjvai, 
TTÓXsfxov xtveí xaT* auTOv ó toutov 
jrapa^G-éfXEVOi;, aé^caq ýjyoúfjievoí; 
T7)v TOU ^évou exSíx7]ai,v. Toui; 8é 
6vTa(; év Tatí; ccij^iioCkoiGÍxii:; Trap' 
auTotť; oúx áopíoTW /póvq), <í)? Ta 
Xoixá £0V7), év SouXeía xaTÉ/ouaiv, 
áXXá pyjTov ópí^ovTEí; auTOtc; /P^' 
vov, év T^ yvtó[j(,"jř} aÚT(5v TcotouvTat, 
£ÍTe ■8-éXouat.v év TOtc l^íoic, ouvc/.- 
XíopTJaai iitTÓ. Tivo<; (zictOou, t^ (xe- 



(z J. Scheffera Arriani Tactica 
Upsaliae 1664 otiskl Šafařík 
694): 

Jak třeba válčiti se Slovany, 
Anty a podobnými národy. 

Národové slovanští a antští 
mají stejný způsob života a 
stejné mravy; jsou svobodni, 
nikterak nedají se přemluviti, 
aby otročili nebo byli poddáni; 
zvláště ve své vlastní zemi jsou 
četní a vytrvalí, snášejíce 
snadno horko i zimu i déšť 
i nahotu i nedostatek potravin. 
K cizincům jsou laskaví a přá- 
telsky je dopravují z místa na 
místo, kamkoli si přejí, takže 
stane-li se, že nedbalostí ho- 
stitele cizinec škodu utrpí, zvedá 
válku proti němu ten, kdo mu 
ho svěřil, pokládaje za po- 
svátnou povinnost pomstiti ci- 
zince. Ty, kteří jsou u nich v za- 
jetí, nedrží v něm neobmezený 
čas jako ostatní národové, nýbrž 
stanovíce jim určitou dobu, dá- 
vají jim na vůli, chtějí-li se vrá- 
titi domů za nějakou náhradu, 
či zůstanou-li tam jako lidé 



28 



'Ttieott] Se auTOLí; tcXyjO-Oi; áXóytov 
TcavTOtcov xai ysvvT) [xáTWV ěv 0^7]- 
{Aíúvíaií; áTToxstfjiévtov, xal (xá^ioTa 
xéy^^pou xal éTiúfxou. Sw^povouGi 
Ss xal -^ÝjT^ea auTwv UTtep Traaav 
9Úa[.v áv-9-p(Ó7:ou, coíjts Ta 7ro>.>^á 
auTOÍv T7]v Tťov ISícov ávSpwv 

TSXSUTTJV tStOV TjySLO^Qa!, a)-ávaTCV 

xal áTCOTrviyeiv éauxá sxouaííoi;, 
oŮ5(' TjyoúfjLsva (!^co7]v ttjv sv 
^Tjpsía SiaywyÝjv. 'Ev u>.ai^ Se 
xal TTOTajxoLc; xal TsXfxaat xal 
>,í[jiva!,? SuG^árotí; oixouvra xal 
■K6X\jayj:.^e.ic, toíc, s^óSoui; twv oIxtj- 
(jecov 7cot,oú[ji£va, Stá xoíc, óiq zixbc, 
GU[jt.^ai,voú(ja? auTOLí; T:zpiGxá.azic,. 
Ta ávayxata Ttov TrpayiJiáTCov 
auTíov év aTCOxpúcpw ^^řovvúouaiv, 

OÚSSV TTSpiTTOV £V CpaVSpO) XEXTTj- 

[jiéva, xal [3íov ^tovra >^7]aTpix6v 
9t,>.ou<Jt,v £v TOic, Saaéaí xal aT£vo1<; 
xal xpy][ji.vcóS£a!, xónoic, xo(.c, xaxá 
Twv . éj^-B-pcov auTtov £y;i(^£!.pý]C£t<; 
épyá^Ea-S-at. Ké^^pTivTat, Ss; £7rt,TYj- 
S£to>i; xcdq évéSpaic; xal tol? 
ai<pvt,S!,áo[ji.aGí, xal xloTcalc; £v t£ 
vu^l xal riy.époLiq TzoXkoLq [j.zQ-ó^ouc, 
a;(7](jLaTi^ó{J!,£va. 'Ev 7i£Ípa Sé elol 
xal x^q 7coTa{/,ti)v S[.a[3áa£coc; ÚTuep 
TcávTa:; áv-B-pcoTTou^, xal y£vvaí(o<; 
£yxapT£pouai. toIc uSaaiv, clx; tcoX- 
Xáxic Tivá^ auTČoiv ev to1<; oix£Íot.<; 
StáyovTaí; alcpviSi,a^o[X£VOU^ éx tte- 
ptaráaeoic xaTaSúvavra^ év tw 
pá'8-£!. TOU uSaTo^ xaXá[i,ou(; £7rl 
toÚtco 7C£7cot,y][JL£vouc [jiaxpoúi;, Si' 
oXou x£X£vw[Jt.£vou(;, xpaxelv ěv 
xoic aTÓ[xaot.v auTtov, StvjxovTac; 
[léy^P'- TTyc; TOU uSaTO^ ěTitcpaveíaí; 



svobodní a přátelé. Mají hojnost 
rozmanitého dobytka a plodin 
na hromady složených, hlavně 
prosa (dvou druhů). A ženy 
jejich jsou cudné ,nade všechnu 
přirozenost lidskou, ba většinou 
pokládají úmrtí svých mužů za 
svou vlastní smrt a oběsí se 
dobrovolně, nepokládajíce za 



život stav vdovský. B^^dlí v le- 
sích, u řek, močálů a jezer ne- 
přístupných a dělají si četné 
východy u svých příbytků pro 
nebezpečenství, kteréž je, jak 
přirozeno, obklopují. Věci po- 
třebné zahrabávají na místě 
tajném, nemajíce na veřejnosti 
nic zbytečného; a poněvadž 
žijí život loupežnický, rádi činí 
útok na své nepřátele na místech 
hustých, těsných a skalnatých. 

Užívají obratně úkladů, pře- 
padení a lstí, vytvořujíce si 
mnohé methody v noci i ve 
dne. Nade všechny lidi jsou 
znalí v přeplavání řek a drží se 
statečně pod vodou, tak že 
mnohdy někteří z nich, zdržu- 
jíce se ve svých sídlech a jsouce 
překvapeni nebezpečenstvím, 
ponoří se ve vodě do hloubky 
a drží ve svých ústech dlouhé 
třtin}', které jsou k tomu účelu 
upravené, naveskrz provrtané, 
a sáhají až k povrchu vody; 
ležíce na znak v hloubce dý- 
chají jimi a vydrží to mnoho 



29 



xai x£t(X£vou<; utttioix; ev tw 
pá^O-et, Sť auTcov ávaTcvésiv, xal 
ItcI TToXXáí; wpac; é^apxstv, toaxe 
[ZTjSefxíav ÚTTÓvotav Trspl aúraiv 
yívsaGai, áXXá sl xal oufA^^ toui; 
xaXá[jLOU(; e^oj-S-sv ópaa-S-at, ctu[í,- 
r^ueZc, Tw uSaxt vojjiíí^soO-at Útió 
TÓ5v aTceípcov. Aió oí Tipói; touto 
éy.Tzeíp(úc, íjovTzq, tÓv xáXa[xov 
Siá T^<; TOfx^í xal •8-éaso)? STnyi.- 
vwaxovTs?, v^ xaTavuTTOuoiv aouwv 
Ta CTÓfxaTa Si' auTřov, 7^ áTuo- 
(jTucivTec; toÚtouí; áva9£pouctv Ix 
TOU uSaTOC, ou Suva[/.£vo)v aÚTWv 

tou XotTCOU £7l!,[JLáv£!,V TW uSaTL. 

'OTrXí^ovTat Se áxovTtoi^ [zixpoíi; 
Suaiv ExacTTOí; ávýjp, tive;; Se 
aUToiv xal axouTapíotí; yEVvaíoic; 
[/.év Sua[j!.£Taxo{j!,íaTO!.í; Se. Kéyprjv- 
Tai Se xal tÓ^oli; ^uXívoic; xat 
aaytTTai^ [xixpati; XEj^piixávai^; to- 
^txo) 9ap(jt.áxo)v, ovrsp ectÍv svEp- 
yETlxÓv, Eí [JIT) TrófjiaTt t^í; ^-IQr 
ptaxyjí; xpoxaTaX7]9-9-9í ó TtTpco- 
cjxó[/.EVo^ xap' auTOu, r^ ztÍ^oic, 
[3o7)-9-/][i.aatv £yvcoa[Ji£VO!,(; toÍi; £t:i- 
aiTÝjpiactv taTpčov, ťq 7:ap' eu^^u 
TrsptTfXT^-S^vívai tt^v TrXvjyyjv eÍi; to 
[XY] xaTav£[j(,7]^7Ívai, auTO xal to 
XoiTrov TOU awjxaTOi;. "Avap)^a Se 
xal (jMoáXXvjXa ovTa ouSe Tá^iv 
yivtócxouCTiv, oŮSe xaTíX tyjv au- 
OTáSvjv (Jiá;(7]v ETriTTjSsúouat (xá/E- 
o-B-ar oúSé sv yu(ji.vot;<; xal b\iof.\oiq 
TOTcot? cpaívECT^S-ai. Et Se xal au[jip^ 
aÚTo6<; xaTaToX(j!,yícai sv tw xaipw 
TYJi; (ju(jlPoXyí<;, xpá^ovTS<; á(xa 
óXíyov ETcl TO Tupóaci) xtvouai, xal 
eI [xév EvScóaouín t9) 9wv^ auTcov 
ol ávTtTaaaójjLEvot, ETisp/ovTat 



hodin, tak že na ně není pra- 
žádné podezření, nýbrž je-li 
snad třtiny z venku viděti, 
myslí neznalí toho, že vyrostly 
ve vodě. Proto ti, kteří jsou 
znalí toho obyčeje, poznávajíce 
třtinu podle řezu a polohy, bud 
prorážejí jejich ústa těmi třti- 
nami nebo vytrhujíce je do- 
nucují je vyjíti z vody, poněvadž 
nemohou dále vydržeti ve vodě. 



Ozbrojen bývá každý muž 
dvěma malými oštěpy, někteří 
z nich také štíty pěknýmii, ale 
těžko přenosn3^mi. Užívají také 
dřevěných luků a krátkých šípu, 
napuštěných jedem, jenž ihned 
účinkuje, . nezachrání-li se po- 
raněný pitím theriaky (proti- 
jedu) nebo jinými prostředky, 
které zná věda lékařská, nebo 
okamžitým vyříznutím rán}^ 
aby se jed nerozšířil i do ostat- 



ního těla. Poněvadž vlád\' nad 
sebou nestrpí a navzájem na 
sebe nevrazí, neznají ani vojen- 
ského šiku ani neusilují bojo- 
vati v hustém boji nebo ukazo- 
vati se na místech holých a rov- 
ných. A stane-li se, že se v pří- 
hodné době odhodlají k bitvě, 
výskají a zároveň trochu do 
předu se hýbají; a jestliže 
ustoupí před křikem jejich ti, 



-.0 



TpSTCOVTai,, [XY) aTrsúSovTS? yj^^P'' 
aTroTustpac-S-^vat, t^i; tcov ^^(•O-pciiv 
auTcáv Suvá[jt,£0)(;' Trpoarpéxo^íJi- §£ 
xatt; uXat<;, ttoXXtjv sxsl^&sv ^oÝ)- 
■8-£t,av íyovTZQf éic, ytvíóaxovTS? 
ápfxoStcoi; Iv Tot<; cTsvwfxaai. [xá- 



)(£<j^at,. Kal yáp TzoXkcf.xic, TrpaíSav 
£7ri9£pó[j!.£va, ÚttÓ (/.£Tpía<; Tapa^^TJ*; 
TaÚTTjc; 7C£pt(ppovouvTa £V Tcdc, u- 
Xatí; TrpoTpé^^ouat, xal T<ov £7i£pxo- 

{/.évWV TTEpl T7]V TTpatSaV p£[xP0[JL£- 

Víov, £uxóX(«>? £7iavt.crTá[X£va ^Xávc- 
Touai, toÓtouí;. Touto Se Siaípópwí; 
xal sxouatti)^ ttoiecv £7ctTir]S£Úouat 
7:p6<; SÉXEap twv évavTÍtov auTCOv. 
"ATrwToi Se Etal 7:avToí(o<; xal 
áaújx^covot Tcspl xáí; auv^S-iQxaí;, 
cpópco [xaXXov 7^ Swpoi.^ eÍxovtei;. 
Aiacpópou yáp yvwjxvjí; xpaToúoT);; 
£V auTOLc; ^ ou aujx^aívouaiv, r^ xal 
aufxpatvóvTíov aúrcov rá SoxouvTa 
ouvTÓfxwi; £T£pot, Tcapa^atvouat, 
TiávTtov EvavTÍov áXXTjXoLí; 9po- 
voúvTWV, xal [X7)S£V6<; TW ETÉpO) 

Ttapaj^topstv pouXo(Jt.£Vou 

Xpv) Se Tá<; xar' auxcív Ey^Etpý]- 
geií; £V 5(£i.[ji£píot^ jxaXXov xatpoíi; 
yívEa-Q-ai, oxav Ttov SévSpwv yu[x- 
vou[ji.£vcov XavO-ávEiv euxóXox; ou 
Súvavxai, áXXá xal tyjí; yióvoc, rot. 
ť^vT] Ttov 9£uyóvT(ov St£X£y)(oúay]c;, 
xal TT^c, (fi<x.[Liki(x.c, auTOÍv Ta7:£t,v^<; 
ouor^c ola yujxvtoc, XoiTrov Se xal 



kteří stojí proti nim, ženou se 
prudce na ně, pakli však ne, 
týmž způsobem se obracejí, ne- 
toužíce zkusiti bojem z blízka 
moc svých nepřátel, ale utíkají 
do lesů, kdež mají velikou 
záštitu, poněvadž dovedou 
obratně v těsných místech bojo- 
vati. Neboť často kořist s sebou 
vezouce, pro malý poplach jí 
opovrhnou a do lesů utekou, 
a když ti, kteří přicházejí, po- 
bíhají kolem kořisti, pohodlně 
povstanou a jim uškodí. A to 
činívají rozmanitým způsobem 
a schválně k přilákání svých od- 
půrců. Jsou věrolomní v každé 
příčině a ve smlouvách nestálí, 
spíše pro strach než pro dary 
povolujíce. Neboť když za- 
vládne mezi nimi různost mí- 
nění, bud se neshodnou, anebo 
jestliže se shodnou, druzí usne- 
sení zkrátka přestupují, poně- 
vadž všichni na sebe navzájem 
nevrazí a nikdo nechce druhému 
ustoupiti ... 



Výpravy proti nim třeba ko- 
nati spíše v dobách zimních, 
když nemohou tak snadno zů- 
stati nepozorováni, poněvadž 
stromy jsou holé a sníh dokonce 
prozrazuje stopy utíkajících a 
jejich majetek se scvrkl takřka 
v niveč, a když mimo to řeky 



31 



ytvovTai 

IlapacpuXáTTSo^S-at SÉ, oaov éaxl 
SuvaTÓv, sÍí; to Siá Sua^áxtov 
í^Toi Saoéwv tÓttcov ev xaipco 
-O-spouc; T^/jv TuápoSov oic, Itu- 
5^ev áTcoXu7cpay[jLÓvw(; (jlt) ttol- 
zlad-oíi, íyd-píúv y.óikiaT(x. auvwTa- 
[jiévcov, Trp Iv Ť^ toÚtouí; Siá tus^oív 
T^ xa^aXXapícov sxStw^^^vai. .... 

IIoXXóóv Se 6vTíov p7)Y(ov 
xal á(ju[/,©íí>vci)^ éj(óvT(ov 7rp6^ 
áXXyjXouí;, oux áxozov xivá^ auTWv 
[zsTaj^stpí^so-B-ai, ťq Xóyoií; v) Sw- 
poti; xal [xá^taxa xoilx; éyyuxépw 
xcóv (jLS^opícov, xal xotí; áXXotí; 
eTcép^^sa-B-a!., tva (xy) Tcpcx; Tcávxas; 
e)^'8-pa Ivoiciv i^ [/.ovap^^av ttoitjot]. 
ToŮí; Se X£yo[jLévou<; psípoúyoui; 
víxoi. zpoacpóyoui; £7rayy£>.Xo{Ji.s- 
vou^ xal axpáxai; S£t,xvÚ£iv xal 
(/,y]vÚ£iv xtvá Sel á(J9aX<o? 90- 
Xáxx£!.v. Kal yáp 'Přofxaíoř £tai. 
xtó xpóvco TTOtco^S-évxEí; xal xwv 
tSÍ6)v £7:iXa'9-ó[/,£voi xy]v Típo^ xouí; 
ej^d-poxjq £Uvoiav év 7rpoxt(X7]0£t. 
Ttoiouvxar ouí; £Úyvtó(xovouvxa<; 
(jt,£v £Ú£py£X£tv, xaxoupyouvxac; Se 
xifXíopEtaOai TrpoaÝjxE!.. Táí; Se 
£Úpiaxo[X£va^ SaTiávai; ev xy] X^P<í 
éx xou tcXtjcÍov [xtj áxaípwi; áva- 
Xlctxeiv, áXXá aTrouSá^Eiv ev xy] 
ISřa (jLExaxofxíCsi-v, Siá xe Ccí>wv 
xal TuXotřov. Twv yáp 7:oxa(jt.O)v 
auxwv £7uijxtyvu[X£vcov xoí Aavou- 
píw, suxóXfOi; 7] p(,£xaxo[jt.t.S Stár] 
TcXoíojv ytVExat 

Ttov yáp yoipícúv xwv SxXápwv 
xal 'Avxwv xaxá xoui; 7roxa[xouc 



snadno lze přejíti pro mráz . . . 

Avšak pokud možno třeba se 
vystříci toho, aby se výprava 
nekonala krajinami neschůd- 
nými nebo hustě porostlými 
v době letní, a to neopatrně, 
jak se nahodí, zvláště jsou-li 
nepřátelé shromážděni; dříve 
nutno jest je vypuditi pěchotou 
nebo jízdou . . . 

A poněvadž jest u nfch mnoho 
králů a jsou nesvorní mezi sebou, 
doporučuje se získávati si ně- 
které z nich bud přemlouváním 
nebo dary, a to hlavně ty, kteří 
jsou blízko hranic, a na ostatní 
dotírati, aby všeobecné nepřá- 
telství nezpůsobilo sjednocení 
nebo jedinovládu. Tak řečené 
uprchlíky nebo přeběhlíky, kteří 
se nabízejí, že cestu ukáží a něco 
vyzradí, třeba bedlivě hlídati. 
Neboť stávají se z nich časem 
Romaeové a zapomenuvše na 
své, více si cení lásku k ne- 
přátelům; budou-li zachovávati 
věrnost, třeba jim činiti dobře, 
pakli však budou si vésti špatně, 
třeba je trestati. Spíži, která se 
nalezne v zemi, ať nejbližší bez 
potřeby nespotřebuje, nýbrž 
budiž usilováno o to, aby do 
vlastní země byla dopravována 
na soumarech i na lodích. Neboť 
poněvadž řeky samy se vlévají 
do Dunaje, jest doprava po 
lodích snadná . . . 

Poněvadž krajiny Slovanů a 
Antů leží napořád podle řek a 



32 



aXX-rikoiqf wots (xtj St,á>.£i[ji.[jt,a 
elvai {/.srazil) aúxciv a^tov Xóyou, 
uXt];; T£ 7^ 7ca>^ouSí(ov 7) xaXapiscóvojv 
eyYi^óvTCOv aůxotí; oic, sTrÍTrav 
aufA^aívE!. ev xaic; xax' auTíov 
yivofjiévati; l^óSoic;, ájjia tou tw 
. TcpwTW auTCÓv x^P^V eTcicT^vat, 
xáxetas ěvaa^oXsíoS-ai tov závxa 
aTpaxóv, xá XoiTrá cb<; yixo- 
vouvxa xal - éyyuí; xá*; (ikoíc, 
Ij^ovxa, aía^S-avójxsva x^í; auxcov 

XlVTQOeCOí; £X XOÍJ 7r>^Y)(JtOV [/.SV 

sůxóXcoi; ^uyaSeúouat. xá ÚTcáp- 
^ovxa aůxotť;. "Ex7i>.y)xxo!. Se ot 
vetóxspoo aůxíov yivófxsvoi wi; sůxai- 
pouvxsí; XsXyj-B-Óxo)^ xoíí; axpa- 
xtwxatí; STCp^^ovxai, wc; évxsu-ií-ev 
{jL"/]Sev (xéya Súvac^O-at, Tipoc pXá[3yjV 
xcov £)^^pcov spyá^sa-9-ai. xoix; xyjv 
£'9oSov xax' aurwv TTOioupiévoui;. 
'Ev Sé xoiaúxai^ écpóSot^ 
oú §£'£ xoui; Suva[jL£V0U(; ávxi- 
xa^íoxaa^ai xwv £)^'9'96)v ^oj- 
yp£Ú£iv, oCXká. ■kÓlvtoi.c, touc, Tiapa- 
xuy)(ávovxa(; cpov£Ú£i.v xal Tuapép- 
5(;£a'8-ai xal [xy] £Ií; auxoui; £[jL[3pa- 
SúvEiv xoilx; X7)v TcápoSov [xáXiaxa 
7uoiou|j!.£vou^, xal xov xaipov ypt,- 

TCÍ^EO^ai. 



spolu tak souvisí, že není mezi 
nimi prázdného místa, které by 
za řeč stálo, a poněvadž les a 
bažiny a rákosin}' jsou blízko 
nich, stává se zpravidla na vý- 
pravách proti nim, že u první 
jejich krajiny nastane zastávka 
a tam že jest zaměstnáno celé 
vojsko, avšak ostatní kmeny, 
poněvadž sousedí a lesy mají na 
blízku, pozorujíce jejich pohyb, 
z blízka pohodlně uniknou tomu , 
co je čeká. A jejich mladí muži, 
jsouce neohrožení, jakmile uzří 
příhodnou chvíli, nepozorovaně 
dorážejí na naše vojáky, takže 
proto nemohou činiti nic velkého 
na škodu nepřátel ti, kteří pod- 
nikají výpravu proti nim . . . 



A na takových výpravách 
nesmějí se ponechávati na živu 
nepřátelé, kteří se mohou sta- 
věti na odpor, nýbrž musí se 
pobíjeti všichni, kteří se nahodí, 
i jest třeba, aby postupovali a 
nezdržovali se s nimi hlavně ti, 
kteří razí průchod a aby pří- 
hodné chvíle vyhledávali. 

Přel. Fr. Groh. 



Leono va Taktika C. XVIII. 



79. Kal yáp xal SxXápoi "Jív 
7iox£ óx£ TiÉpav xaxwxouv xou 
"laxpou, ov xal Aavoú[3i.ov xa- 
>.ou[/.£v. Ole, xal 7:poa£7ro>.£[/,ouv 
'Ptofxatoi. £7ri.xi'9-£[ji.£vo!,, vo[ji.aStxtI)í; 
xal aúxwv xóx£ Sia^cóvxwv Tiplv 
7^ TCEpaico^d-^vai xov "laxpov xal 



Také Slované obývali kd3'si 
za Istrem, kterému říkáme též 
Dunaj. S nimi válčili Římané, 
podnikajíce vpády do jejich 
území, když Slované žili ještě 
ve stavu kočovném, prve než 
překročili Istros a pod jho 



33 



útío tov ^uyov T^^ 'Pcú[Loi.'iy.ric, 
i^o\X!Í(xc; TOV auTČiv aúyéva útto- 
xXtvai. 

99. Kal Ta Sx^a^ixá Se I-8-V7] 
ójxoSíaiTá T£ ^jcav xal ó[xÓTp07ra 
áXXi^Xotc;, xal eXEÚ^O-epa, [xv]- 
Sajjiío? SouT^ouaO-ai 7] clipysad-y.i 
7i£i6ópt.£va, xal [xáXwTa OTe Tcépav 
TOU AavoufBíou xaTWxouv ev Tyj 
tSía yjjipcc. "0-8-ev xal evTau-B^a 
TTspaiío-S-évTa, xal olovsl 8ia- 
a^évTa Sé^ac^at, ttjv SouXsíav, ou/ 
ÉTépti) 7)Sé(o? Tieí^sc-S-at TJ^eXov, 
áXXá TpOTiov Tivá éauTOLi;' xpsÍT- 
Tov yáp ÝjyouvTO oltzo tou áp^ov- 
To? tíJí; auToív (puX^i; cp^eípea^O-at,, 
7] Tot? 'Pcoixatxotí; SouXsúsiv xal 
ÚTToxXřvsc^S-ai vó(jiot<;. Ol Ss tou 
a<OT7]píou {3a7rTÍo[xaTO(; tov ávta- 
(jfjióv xaTaSe^áfjisvot cx.ypi twv •/][/,£- 
TÉpwv )rpóvci)v TOUTO, ócov xaTa 
auToúí;, zlq oupycáoic, eXsu^S-eptaí; 
auv7]-8-£tav StaTvjpouvTat. 

100. rioXóavSpá TS ^cav xal 
xaxo7ra-&eíaí; Ú7ro[i,£VovTa, suxó- 
"kíůq Se Tipói; xaúacova xal 'i^xtypc, 
xal ^pojy]V xal awjxaTOi; yu(Ji,vó- 
TTjTa xal T7)v Twv Sa7rav7){/.áTtov 
ěvSetav xapTspouvTa. 

101. TauTa Se 6 y\\LÍ'zzpoc, év 
•0-eta T^ X-zj^ei yevó(Jievo<; TiaTTjp 
xal *Pco[j!.ato)v auTOxpáTwp Baaí- 
XstOí; Twv cupjjÁixiV é-O-ťov exeioe 
{xeraaT^vat, xal ypaixwaac;, xal 
ápxoudt xaTa tov 'Ptojxaíxov tÚttov 
ÚTTOTá^a;;, xal ^aTrTÍajxaTt TifjiÝ]- 
aaj;, Tyj<; Te SouXeíaí; 7]Xeu-9-é pcoae 
Twv eauTtov ápj^óvTcov, xal aTpa- 
Teúea-O-at xaTa twv *Po)[j!.atoi(; ttoXc- 
fiioúvTcov é-B-včiv e^CTiaíSeuaev, outío 



vlády římské sklonili svou šíji. 



Národové slovanští jak ži- 
votem, tak mravy svými byli 
sobě velice podobni a svobodni, 
neposlouchajíce tou měrou, aby 
se mohlo o nich říci, že byli 
otroky nebo poddanými, zvláště 
pokud bydleli ještě ve své do- 
movině za Dunajem. Přestěho- 
vavše se pak odtud sem a při 
tom byvše přinuceni přijmouti 
jho poddanství, nejevili ochoty 
poslouchati cizinců, nýbrž jaksi 
jen sebe; neboť měli za lepší 
trpěti útisky od vladyky vlast- 
ního kmene než býti poddánu 
a podrobovati se římským zá- 
konům. Ti pak mezi nimi, kdož 
přijali svátost spasitelného křtu, 
až po naši dobu, pokud jsou s to, 
trvají ve způsobu dávné svobody. 

Byli pak národové ti četní 
a v útrapách vytrvalí, snášejíce 
snadno horko, zimu, déšť, na- 
hotu a nedostatek potravy. 



Tyto národy pohnul Basi- 
leios, z boží milosti náš otec 
a římský císař, aby upustili od 
starých svých zvykův, a po- 
řečtiv je podřídil vladařům podle 
vzoru římského; a obmysliv je 
dobrodiním křtu sprostil je pod- 
danství vlastním jich vladařům 
a naučil je bojovati proti- 
kmenům s Římany válčícím 
věnuje věci té péči všemožnou. 

3 



34 



■KOiC, i-Kin.zkSiC, Tuepl rá TOiauTa 
StaxsífJLSvoc, St.6 xal á[jt£pí[Avou(; 
*Pw[/,aíou^ £x TYjc; TioXXáx!,^ ázó 
SxXápcov yevofxévTjc; ávrapcía^ 
sttoÍtqos, 7roX>.á(; Úti' éxstvwv 
hjXrfszic, xal 7coX£[jLou^ toÍí; 
TuáXat )(póvoi<; ÚTCofxstvavTaí;. 

102. "Haav Sé, oúx oIS' otcío^ 
zItzzív, ty) cpiXo^svía xaTaxóptoi; 
ypwfxsva Ta SxXá^oiv 9uXa, -^v 
oúSe vuv xaTaXi7i5Ív sSíxaííoaav, 
áXX' e^ouaív ó(j[.oíco<;. 

103. ToÍí; yáp STct^svoufxévoií; 
év auTOtí; t^ttioi xal Tipao!. éyí- 
vovTo, 9iXo9povoú[j(.£voí T£ auTa 
xal Sč^ioújjLsvo!., Siaaťó^ovTSi; xal 
xará StaSo)(7]v ex tÓtcou si<; tÓttov 
TrapaTréiXTTovTS^, xal á^XaSstí; Sta- 
TigpsLa^at, xal áSt,aX£Í7rToui; Sa- 
Tíáva? <xXk'/]koic, TrapsyyucójjLsvo!,. 
'Qí^siys S!,'á[jL£X£i,av tou út:oS£xo- 
[izvou aujx^ylri tov ^évov ^Xa^-^vai, 

7lÓX£[J1.0V £XÍV£!. XaTa £X£ÍV0U Ó 

TouTov 7rapa'9-£(jt,£voc; ixtívfá, ávTl 
7ríaT£co? az^iXGixíoic, ý]yoú[X£vo? tou 

^évOU Ty]V £XSÍX7]C!.V. 

104. 'ESóx£!. Se auTOLc; xal 

ěT£pOV aU[X7Ca0£CJT£pÓv 710T£ Etvat. 

Toil)(; yáp év (x.iy^[L<xkíx>aL(x. izoLp' 
auTwv Xa[/,[3avo[j[,£vou(; oux áopí- 
aiíůQf íixic, áv poúXwvTai, Tcpoí; 
SouXeíav xaTEÍj^ov, áXXá (jiaXXov 
£V T^ yVWjJLY) TCÓV alj^fjiaXwTcov 
ETTOÍOUV, ÓpíJ^OVTEí; aUTOÍ? p7]TÓv 

Ttva TY)? SouX£ta<; -^^óvov^ tva 

jJlETa TOUTOV TOV Ópt(jO-£VTa ^P*^" 

vov, éáv -8-£X(oaiv, £v toíc; l^íoic, 
ávaj^wp^oat, (jiETá Ttvo? (ópiafjLEvou 
(xtťj-B^ou, yi láv poiiXtovrat. Tcap' 



tím také zabezpečil před ča- 
stějším odbojem Slovanů Ří- 
many, kteří za starých časů 
od nich musili snášeti časté 
útisky a války. 



Byli pak národové slovanští 
až přehnaně dbalí pohostinství, 
kterého vzdáti se ani podnes 
za dobré neuznali, nýbrž stejně 
ho šetří. 

Neboť k přespolním byli 
vlídní a laskaví, chovajíce se 
k nim přátelsky a rádi je vidíce 
a ochraňujíce jich; a posílajíce 
je jeden druhému z místa 
k místu, zaručovali si navzájem, 
že hostům jejich nic se nestane, 
a že budou vždycky dobře opa- 
třeni. Pročež kdykoli nedbanli- 
vostí hostitelovou hosta škoda 
potkala, půtkou stíhal souseda 
svého ten, který mu jej svěřil, 
pokládaje za svatou svou po- 
vinnost hosta pomstiti. 

Kdysi měli ještě něco jiného 
ve větší oblibě. Neboť zajatců 
svých nedrželi ve věčném 
otroctví, ale spíše zůstavovali 
tu věc na vůli zajatcům, stano- 
více jim určitou jakousi lhůtu 
otročení, aby potom, chtějí-li, 
za určitou náhradu ke svým se 
vrátili, anebo, chtějí-li býti 
u nich, aby zůstali jako lidé 
svobodní a jich přátelé. 



35 



auTOtí; slvai, (xévsiv IXeuO-épouí; 
xal cpř>.ou<;. 

105. 'E(j(09póvouv Ss xal al 
-D-TjXsiai auTcov [xáXtaxa xparaiwí;, 
c!)(jT£ Ta? 7roXXá(; aÚTWv ttjv twv 
tStcov ávSptov TsXeuTTjv tSíav ýjyeí- 
a^S-ai, xal áTiOTCvřysiv sauTát;, [/.-/] 8u- 
vafAsvac; (pépeiv tyjv ev j^v] pta ^(ovjv. 

106. 'EypwvTo Ss SaTiávT] 
xéy^^pw, [jiáXiGTa £9tXouv Sé xal 
óXiyápxsiav, Sua^^spwi; 9£povT£<; 
TOU(; áXXou? tyJí; ysťopyíaí; 7ió- 
vou?, Soá TO eXsu-O-spiWTepav ptaXXov 
9iX£'Ěv auTa ttjv Siaywyy]v ttolel- 
a^oíi xal aTcovov, ťq auv tioXXw 

xÓTlCp 7roXUT£X£LaV Pp(0[J(.áTO)V 7^ 

5(py][xáTwv £7:!,XTr]a£o-9-ai,. 

107. 'DttXÍ^OVTO Sé 710T£ [JLÍXpoli? 

áxovTtoti;, "í^youv ptxTapíoií; Sualv 
šxaaTOi; ávÝjp, tlvei; Se xal axouTa- 

píoiC [XZ^ÓikoiC, E7ri,[Jt.lf)X£G!,V, oIoV 

-^^upEOÍí;, éxÉ/pTjVTO Se xal tó^oic, 
^uXívoi?, xal aaycTTa? s^xov xe- 
)(pKj(ji,£vac; 9ap(jt.áx(p, OTCEp egtIv 
EVEpyvjTtxóv, láv [iri 6 Xa^wv tyjv 
TiXyjyTjv 7^ ^7]pt,ax7)V Tuot^, ^ xal 
ETEpov ^oif]-9-y][jLa ávTt.9áp[jt,axov, 
ri xal TrapEU-S-u TTEpixó?];?] ty)v 
7rX7)y7]v Tupó? TO [XT] StaSpafXELV. 
návT(j)? yáp áv xal to oXov 
awjxa aTióXXuTai. Kal Sáasai Se 
xal Suo^áTOic; olxsív xal xaTa9U- 
yEtv 9iXouat.v, 

108, "Ot:(úc, Se xaTa auToiv 
ETTotouvTO Tai; £7riSpo[JLá:; xal £90- 
Souí; 'PcofjiaLOt tÓte, St,y]y7]aá(X75V 

é[LTZpOod-ZV EV TY) TTEpl áSoxÝjTWV 

é9ÓScov StaTá^Ei, ?va xal aÚTÓi;, 
S aTpaTTjys, eI xal \iri xaTa 



Také ženy jejich dbaly svrcho- 
vaně počestnosti, takže mnohé 
z nich smrt choťů svých za svou 
pokládaly a se usmrc ovály, ne- 
mohouce snášeti života vdov- 
ského. 

Za potravu měli proso, pře- 
velmi libujíce si ve střídmosti. 
Ostatními pracemi rolnickými 
neradi se zanášeli, oblibujíce si 
spíše volnější způsob života a 
bez práce, než život labužnický 
a v přepychu, vykupovaný ve- 
likou námahou. 

Zbroj u každého muže se- 
stávala druhdy ze dvou malých 
kopí neboli sudlic, u některých 
pak i z velikých štítů podélných 
na způsob pavéz; užívali také 
dřevěných luků a střely měli 
napuštěny jedem, který účin- 
kuje prudce, jestliže raněný ne- 
užije bud proti jedu (theriaky) 
nebo jiného prostředku léčivého 
anebo ihned rány nevyřízne, 
aby jed do těla se nevstřebal. 
Neboť jinak celé tělo propadá 
neodvratné smrti. Rádi obývají 
na místech lesnatých a nepří- 
stupných a tam také se utíkají. 

Jak do krajin jejich Římané 
činili druhdy nájezdy a vpády, 
pověděl jsem ve výkladě o ne- 
nadálých vpádech, abj-s i sám, 
císaři, při nenadálém vpádu, 
třebas n3mí ne na ně, ale na 

3 



36 

aŮTwv vuv, áXX' t] xaxá twv barbary jim podobné nebo jiné, 

ó(xot(ov aÚTcóv, 7^ xará éxépwv jestliže totiž něco užitečného 

^ap^ápíov 7:oioú[jL£vo(; áSo)C7]Tou^ najde se v onom Učení, měl po 

IcpóSouí;, eíys ápa xp^^^o^íf^óv ii sx ruce pro pilnou potřebu i toto 

t^í; SiaTUTTcóastoť; exeívTji; súpeO-^, jako návod již vyzkoušený. 

iXH'^ '^'^^^ TOUTO £^ £T0Í[J10U TípO^ 

T7)v Séouřjav y^pziixv oic, xpoaysyu- 

(j!,vaa[xévov. Přel. V. Niederle. 



KAPITOLA I. 

TERRITORIUM. 

Přírodní ráz slovanské vlasti. — Flora, fauna a klima. — Různý 
ráz territoria. — Dvojí vliv kulturní. — Vzdálenost kultur- 
ních středisk. — Chudoba a její příčiny. 

V době, kdy stará slovanská kultura dospěla na konci doby po- 
hanské svého prvního vrcholu, změnily se z části poměry territoria 
a prostředí, v němž vyrostla. Byliť se zatím Slované několik století 
před tím rozešli do končin více méně vzdálených původní kolébce, 
se značně různým přírodním rázem. Nicméně territorium a prostředí, 
které na ně po dlouhé věky před tím působilo, jejich starou kulturu 
podmiňovalo a tvořilo, bylo ještě zde, ba zůstalo i nadále půdou pro 
život největší části Slovanů. Ono proto založilo přece jen největší 
kus jejich kultury, ono působilo nejsilněji na vývoj charakteru, cítění, 
vědění a bytu slovanského a bude proto vždy účelné, jestliže si je 
v hlavních rysech představíme a uvědomíme, jaké bylo a kde. 

Nedávno Jan Peisker vyslovil domněnku, že ruskopolské Polesí 
(bassin Pripeti, od Brestu na východ, bassin horního Němnu a dolní 
Bereziny), jež má za kolébku Slovanů, svým lesnatým a bařinatým 
rázem stalo se i základem povahy slovanské. V něm prý vznikla slo- 
vanská roztříštěnost, ztráta vědomí národní jednoty a s tím i historická 
neschopnost pro jakoukoli koncentraci, zejména pro soustředěné 
umění válečné, v něm se prý dále lovectví a rybářství stalo hlavním 
zaměstnáním Slovanů, v něm se vyvinul typický ráz slovanské poesie, 
slovanské hudby i pohanské víry lidové vyznačený kultem předků^). 

Tento Peiskerův soud je však unáhlený a nedostatečně založený. 
Nevímeť s bezpečností, kde byla prvotní kolébka, v níž. abych tak řekl, 
rodili se první Slované. Sám soudím, že byla kdesi v Zakarpatí, za 
Vislou, ale k bližšímu určení tohoto prvotního místa nemáme dostateč- 



^) /. Peisker, Neue Grundlagen zur slawischen Altertumskunde. 
Stuttgart 1910. 4. 



38 

ných vodítek. Souditi pouze na vodnaté Polesí jako činí nově Peisker, 
veden botanickými vývody Rostafiňského^), je už předem nepravdě- 
podobné, neboť Polesí bylo před věky téměř jezerem^), a jestliže ještě 
dnes přes tak mnohou melioraci půdy oplývá vodami a je při tom 
stále relativně málo obydleno,^) bylo tomu tak jistě u větší míře v III. 
a II. tisíciletí před Kr., do nichž spadá asi vznik a dětství Slovan- 
stva. Na takovém místě nebylo vůbec možno, aby 
vznikl a vyrostl národ, jakým se později objevují Slované. Proto 
Rostafiňski sám správněji, než Peisker, klade sice také kolébku slo- 
vanskou do Polesí, ale připojuje k němu už v pravěku i celou širokou, 
úrodnou a přístupnou krajinu okolní, tak že Polesí samo nepůsobilo 
na ráz slovanského bytu. Jemu Praslované rostli nejen v bařinatých 
krajích polesských, nýbrž i v úrodném stepním pásu, jenž se rozkládá 
na jihu a v ohromných jehličnatých a listnatých lesích, které se roz- 
kládají na východě až po horní tok Desny a Sejmu. Rostafiňski vylučuje 
jen lesnatý kraj na západě čáry táhnoucí se z Královce k ústí Dněstru 
(srv. připojenou mapu), a to proto, že Slovanům chybí domácí jméno 
pro buk, neboť toto slovo přejaU od Němců. V tomto bodu soud Rosta- 
fiňského nepokládám za správný^), ale jinak v celku Rostafiňski dobře 



1) Rostafiňski, O pierwotnych siedzibach i gospodarstwie Síowian 
w przedhistorycznych czasach (Sprawozd. Akad. Um. Krakow 1908. 
Wydz. hist. filoz.). 

2) Srv, Dr. A. Rebhann, Die Sumpíe der Polesie (Hettners Geogr. 
Zs. 1900, 122). Dnes je vysušeno v úrodnou půdu pres 7,830.000 hektarů, 
v lučiny 330.000 hektarů Itak, že" zbývá bařin pouze 2,640.000 hektarů. 
Ale i taká jaře, když na Volyni začne táti, proměňuje se ještě celý kraj 
mezi Turovem a Finskem v jedno velké jezero. Před r. 1873, kdy generálem 
Žilinským bylo započato odvodnění pomoci systému nových kanálů, bylo 
z celkové plochy Polesí v objemu 8,720.000 hektarů ještě 6,540.000 hektarů 
bažin, tak že nákladnou melioraci v letech 1874—1899 vysušeno bylo 
60% půdy. Starší neutěšené poměry názorně jsou vylíčeny v článku F. 
Immanuela, Die Trockenlegung i der Poljesje (Globus LXVI. 293) 
na základě publikace gen. Žilinského (Petrohrad 1892). Že Polesí bývalo 
jezerem, dí také Rehman, Ziemie II. 270, 298. 

^) R. 1882 bylo v Polesí vypočteno 5' 8 lidí na 1 ktrfi, ale tento poměr 
nebyl všude stejný. Od doby, v níž provedeno odvodnění, se poměry ovšem 
zlepšily, ale přece zůstává k okolní zemi nepoměr veliký. V sousedních 
polských guberniích jde hustota až na 74 obyvatel a také Podolí a Kijevská 
gub. je stejně silně obydlena. V celé Bělorusi udává se 26 obyv. 
Srv. mapu hustoty osídlení ruského v encykl. slovníku Brockhause a Jefrona 
při stati PocciH. 

^) Předně z toho důvodu, že pouhé argumentace ze slov přejatých 
a domněle chybících jsou vždy velmi nejisté a dále proto, že jiné nauky. 



39 

charakterisuje slovanskou kolébku, neboť na východě i na západě 
vlastního Polesí byl celkový ráz kraje týž. Soudím také, že Slované 
žUi především kolem vlastního, bařinatého Polesí (bassinu Pripeti), 
ne pouze v něm a vzhledem k tomu, že se už v I. — II. stol. po Kr. 
objevují při Visle a za Vislou jako jeden z největších národů — (xéyLaTov 
ě0vo<;, a z jiných ještě důvodů domnívám se, že už dlouho před tím, 
pravdě podobně ještě za trvání jednoty jazykové a národní seděli i daleko 
na západě před čarou Královec— Oděssa až po Odru a Labe, i daleko 
na východ za Dněprem po horní Sulu, Sejm, Desnu a Sož, i zajisté 
na jihu bassinu pripetského v úrodné půdě přechodného pásu step- 
ního^). 

Tedy přírodní ráz celého tohoto rozsáhlého území, nejen vlastního 
Polesí, podmiňoval vývoj starého slovanského života a jeho kultury. 
Kraj byl v celku týž, jako je dnes, jenom že byl drsnější, maje více vod, 
více lesů a mnohem méně půdy vzdělané. 

Území slovanské vlasti od Labe na východ až po Desnu a horní Dněpr 
patří především do lesnaté nížiny t. zv. sarmatské, totiž do oblasti 
listnatých a jehličnatých stromů, jejichž jižní hranice táhne se podle 
Tanfiljeva a Kuznécova od Lvova na Žitomir, Kijev, Kursk, Kalugu, 
Rjazaň a Tambov.-) Rozsáhlé lesy byly jeho charakte- 
ristikem. V centrálním Polesí neboli nížině pripeťské ohraničené 
na západě velmi nízkým hřbetem mezi úvodím Visly a Pripeti (pustou 
Bialov eskou), na východě Dněprem, na severu hřebetem pojezeří 
baltického a na jihu výšinou černomořskou (Dubno— Křemenec) skládá 



zejména rozbor topografické nomenklatury, úvaha a tradice historické 
o kolébce Germanů a jiných severoevropských Arijů a konečně i archaeo- 
logie naznačují, že Slované aspoň v průběhu I. tisíciletí př. Kr. a tedy ještě 
za vnitřní jednoty jazykové a patrně i za jednoty vnější — dokud totiž 
žili pohromadě, nerozděleni — byli na Visle i před Vislou (Srv. SS. I. 27 si). 
Novější theorie A. Sachmatova posunující je ještě v gótské době daleko 
na sever za Litevce a Finny mám za nemožné. Do oblasti buku 
klade se vůbec kolébka všech Arijů (tak Schrader, Penka, Streitberg, 
Geiger, Hirt, Much, Kossinna i Hoops) a jméno buk pokládá se za slovO 
všearijské, které teprve později ztratili Indoirani a Slované (srv. Bartholomae 
a Osthoff, Idg. Forsch. IX. 271, Hoops, Waldbáume 125). 

1) Severní hranice vlastní stepi travnaté táhne se jižněji: od Kišiněva 
přes Alexandrii, Charkov, Borisoglěbsk, Saratov; nad ní se táhne až po 
oblasti lesní úrodný jen místy stromovím porostlý pás přechodní. 

^ 2^1 X. Tanfiljcv, Flpentjibi jitcoBt Ha lort Poccíh. Tpynu SKCnen. 
ji-fecH. flen. Petr. 1894. Srv. výtah E. Krause, Die Waldungen in Russland 
(Globus 1894. II. 320) a mapu Kuzněcovovu v Botan. Jahrbuch XXVIII. 
1£01) Tab. 3. 



40 

se půda bud z písku nebo z blat a rašeliny; před tisíci lety bylo zde 
ještě tolik vod, že tvořily časem jedno jezero, z něhož jen místy vy- 
nikaly písečné výspy. Proto se Polesí hodilo jen velmi málo k obý- 
vání. Také trávy zde rostoucí nejsou dobré, dobytek jich nepožívá rád; 
jakost mění se teprve meliorací. Jinak byla půda kryta lesem hustým, 
skládajícím se jednak z listnatých stromů: velmi hojné vrby (několik 
druhů), olše, břízy, osyky, dubu, místy i lípy, jeřábu, javoru, břestu, 
jasanu, — jednak z jehličnatých, mezi nimiž nejvíce ovládalo boří 
{Pinus silvestris), tvoříc samo celé rozsáhlé lesyi). Rostafiňski se vůbec 
domnívá, že Polesí slulo Slovanům prostě hor na rozdíl od okolí^), ale 
o tom dlužno pochybovati, neboť i ve východním Německu byla sosna 
stromem, který převládal). Celkem je v Polesí flora chudá na druhy, 
a zejména chybí formy endemické, jako na Litvě a germánské nížině. 
Podolí a Ukrajina je už jiná.*) 

Příznivější podmínky pro pobyt člověka byly na západě v dnešní 
Polsce přes Odru až po Labe, kde bylo lze, třebas těžkou prací (rubáním 
a pálením lesů), půdu u mnohem větší míře upraviti v půdu užitečnou. 

I zde byl původně celý kraj pokryt hustými lesy a ještě na po- 
čátku IL tisíciletí po Kr. byly tu rozsáhlé kraje pokryty pralesem 
téměř neprostupným, na př. stará hranice Polska a Pomořanska, o jejíž 
neschůdnosti víme z několika starých pramenů^). Přispívalo k tomu 
ovšem i to, že se tudy zároveň táhl, počínajíc od Braniborska a Me- 
klenburska až po Litvu, široký pás blat, jezer a rybníků, jež vesměs 
děkují původ svůj skandinávským ledovcům, neboť zbyly z dávných 
koryt ledovcových proudů^). Tato drobná, nízká jezera, tvarů tenkých, 
dlouhých, jsou dosud mimo Goplo málo známa a málo prozkoumána'^). 
Jak kdysi vypadaly zdejší lesy, ukazuje dosud jedině t. z v. pusta 



^) Bližší charakteristiku Polesí viz u A. Rehmana, Ziemie dawnej 
Polski i s^sednich krajów slawiaňskich. II. Nižowa Polska (Lwow 1904) 
264, 269, 285, 287, 293 si., 300, Srv. též Pczowski J., O formacyach rošlinych 
i pochodzeniu flory poleskiej. Odb. z Pami^t. íyziol. (Rehman II. 264). 

2) Rostafiňski , O siedzibach 19. 

3) Hoops /., Waldbáume und Kulturpflanzen im germanischen 
Altertum (Strassburg 1905) 219 si., 235 si. 

«) Rehman II. 302. 

^) Ibráhím ibn Ja'kúb ed. Rosen 33, Westherg 92. Adam brem. II. 18,. 
Herbord II. 11 (horror solitudinis, loca insolita, nemoris nigra densitas). 

6) Rehman II. 336, 342, 343, 348 si., 364, 369, 381. O bahnitosti 
starého Polska srv. i Sadowski Drogi handiowe 3 si. (Pam. Akad. Krak. 
W. Fil. hist. III). 

7) Rehman 336, o Goplu 338. 



K str. 40. 




Rozšíření stromové vegetace v Rusku (podle Kuzněcova). 



41 

bialoveská, největší to les zachovaný na půdě slovanské; v něm jsou 
dosud končiny, kam člověk nepřisela slunce neproniklo^). Ale v XI. 
až XIII. stol. nastalo ve východním Německu tak silné kácení lesů, 
že jich počalo valem ubývati a z Meklenburska nebo Braniborska 
máme už ze XVI. stol. listinné doklady o nařízeních na jichochranu^). 
Flora lesní, která kdysi pokrývala Polsku až po Braniborsko 
a Meklenburk, skládala se podle Rehmana ze sosny, smrku, jedle, 
modřínu, tisu, břízy, osyky, olše, habru, buku, dubu, břestu, jilmu, 
jasanu, javoru, lípy, střemchy a jeřábu. Ovšem nebyly všude všechny 
stromy stejně zastoupeny. Záviselo to od půdy, od vlhkosti, od výšky 
nad mořem a od klimatu^). Nejvíce a všude byla opět rozšířena sosna, 
seskupená v celé lesy v nížinách i na nízkých výšinách, a to bud sama 
(t. zv. bory) nebo pomísena s dubem a břízou. Zanikala teprve v pásu 
stepním na Podole a Ukrajirě, neboť jí předem svědčí půda písčitá*); 
na západě hranicí vlády sosnové je čára od Havoly na Sálu^). Vedle 
sosny vystupuje stále bříza a na půdě hlinité dub i smrk; ostatní stromy 
jsou rídčí, smíchané po lesích a odvislé hlavně od vlhkosti a jakosti 
půdy. Sosna, bříza a dub jsou v nížinách, dub a habr zacházejí na úpatí 
Karpat, sosna jde na horské stráně a bříza ještě výš^). Dále k severu 
při pobřeží baltickém a na slezskopolské výšině vystupuje vedle přede- 
šlých i jedle, jilm, břest, modřín, tis a hlg-vně buk {Fagus silvatica), 
který se zde stává stromem nad jiné důležitým a výrazným'^). Jedle 
roste na slezskopolské výšině i v Karpatech, ale dále na východ nejde 
(srv. připojenou mapu). O modřínu a tisu nelze mnoho říci, poněvadž 
v době historické zanikaly, zejména poki'd byly kdysi stromy rozšíře- 
nými a samorostlými^) . Smrku nebylo 'i- Meklenbursku v starověku. 



^) Rehman 320. Jiným zbytkem zmíněného ohromného hvozdu 
polsko-pomořanského je t. zv. pusta Jaňsborská — Johannisburger 
Haide (Rehman 381 j. 

2) Hoops, Waldbáume 136, 218. Systematické kácení a pálení lesů 
počalo zde od doby Karolingů, ale za vlastní dobu velikého mýcení po- 
kládá Hoops stol. XI. — XIII., načež nastoupila relativní pausa (1. c. 135 si.). 

3) Rehman II. 493. 

*) Rehman 494. Mezi bořím rostly hlavně keře jalovce, vítečniku 
(Spartium scoparium) a vřes, řidčeji brusnice, červec (Scleranthus) . 

5) Hoops 238. 

^) Rehman 497. 

') Původně i na západě Visly nebylo buku, neboť zde v pravěku 
ovládal dub, ale na počátku středověku je už zde buk vedle dubu hojný 
{Hoops 31 si., 58, 75, 229). 

8) Rehman II. 499 si., Hoops 239. 



jak se zdá, ani v středověku, také o Braniborsku to není jisto, za to vždy 
byl typickým stromem pro Vých. Prusy^), vedle sosny, břízy a olše. 
Jako podrost vidíme všude hojně jalovec.^) 

Vzhled do značné míry jiný mělo stromoví na východě Polesí. 
Ve zdejších lesích proti západním chyběla řada význačných stromů, 
především buk, potom tis, jedle a modřín. 

Východní hranice buku {Fagus silvatica) běží, jak jsme už slyšeli, 
od Královce přes Sedlce, Kamenec Podolský, Kišiněv k Oděsse, hranice 
tisu [Taxus haccata) od zálivu Rižského na jih ke Lvovu; jedle {Ahies 
pectinata) jde od západu jen po střední Vislu (potom se vyskytuje zase 
až za Volhou) ? modřín {Larix europaea) jen po ústí Goryně do Pripeti 
a po horní Něman. Také habr nejde na horní Berezinu, na Smolensk 
a horní Desnu^). Jinak je flora lesní tatáž jako na západě a lesů plno. 
Přestávají teprve v stepním pásmu přechodním pod čárou Žitomir — 
Kijev — Karačev, kde nastupuje kraj mírně porostlý a velice úrodný, 
poněvadž půdu tvoří černozem. Zde byl život poměrně nejsnadnější 
z celé slovanské oblasti. 

Celá právě vylíčená vegetace slovanské pravlasti doložena je 
i jazykem. Majíť všechny uvedené stromy názvy společné bud ve všech 
nebo téměř ve všech slovanských jazycích a při tom názvy staré, jak 
ukazuje připojený přehled, sestavený z etymologického slovníku 
Bernekerova a Miklosichova^) : 
Dub: stsl. d^bi) r. č. ch. sr. luž. dub; b. maĎt; slovin. dob; polab. dob; 

p. d^b (B. 216). 
Habr: stsl. grabr^, grabt; r. rpa6t, rpaÓHHa; b. raótp-b; chr. sr. 

grab; slovin. graber, grab; č. habr, hrabr; p. grab; luž. grab, 

hrab; polab. gróbe (B. 343). 
Vrba: *verba; stsl. vr'bba; r. Bepóa; b. Bpi>6a; slovin. sr. č. vrba; luž. 

vjerba, vjerba; p. wierzba; polab. várba. (M. 383). 
Lípa: Všeslov. lípa. 
Jilm: r. HneMt, HnLMa; HnbMií; slovin. lim; č. jilm, jilma; p. ilm, ilem; 

slovin. balt. helem; luž. lom; polab. jelm (B. 424). 
Olše: stsl. jelbcha; r. onbxa, énxa, enoxa, onbuia, Bonbxa, mr. jircha 

viťcha; b. enra; ch. sr. joha, jova, jelša; si. jelša, olša, jolša; 



1) Hoops 221, 223, 226. 

2) Hoops 241. Další detailní popisy flory v jednotlivých zemích východ- 
ního Německa a Polsky viz u Hoopse 217 si. a Rehmana II. 498 si. 

3) Rostafinski, Osiedzibach 12. Dále srv. mapu Kuzněcovovu (Botan. 
Jahrb. 1901 tab. 3) a mapu zde připojenou. 

*) Příslušné strany slovníků připojeny jsou na konci v závorkách. 



43 

č. olše, sloven, jelša; p. olcha, olsza; luž. wolša; polab. vúolsa 

(B. 453). 
Bresť. stsl. bersťb; r. óepeďb; b. óptcTt; chr. sr. brijest; si. brěst; 

č. břest; p. brzost (B. 52). 
Bříza: stsl. berza; r. óepěsa, óepesa; b. óptsa, óptst; chr. sr. breza, 

briza; si. brěza, brez; č. bříza; p. brzoza; luž. brěza, brjaza; 

polab. breza (B. 52). 
Líska: stsl. lěska; r. ntma (mr. nHCKa, br. JiacKa); b. nt-CKa sr. 
nujecKa; si. lěska, lěšča; č. líska; p. laská, luž. lěska, leščina. 
Topol: topol] a, topol b; všeslovanské slovo, jež Miklosich srovnává 

s lat. populus (M. 358). 
Osika: stsl. asika, *osika; r. ocHHa, ocHKa; b. HCHKa; ch. sr. si. jasika 

jesika; č. osika; p. osika, osica, osa, osina; luž. wosa, wosyna 

wosyca; polab. viiose, viioseine (B. 31). 
Jasan: stsl. asenb, aseni^; r. HceHb; b. 5iceH'b, oceHi); ch. sr. si. jasen. 

jeseň; č. jasan, jeseň, jasen; p. jasieň, jasion, jesion; luž, 

jaseň, jasen; polab. josen (B. 31). 
Javor: stsl. avďb; dnes ve všech si. jazycích javora; polab. jovuore 

(B. 34). 
Klen: stsl. klenia, dnes všeslovanské (M. 118). 
Jalovec: stsl. ělov^čb; r. 5inoBeií; č. jalovec; p. jalowiec, jadlowiec; 

luž. jaiorc, jalowjeňc, jaloňc (B. 272). 
Jíva: stsl. iva; r. HBa; b. HBa; ch. sr. si. iva; č. jíva, jíva, p. iwa; 

luž. jiwa, wiwa; polab. jeivo (B. 438). 
Buk: buk-b je všeslovanské slovo, ale podle obecného mínění filologů 

přejato z germ. *bok, *b5ka. . . . (B. 99. Srv. výše str.) 
Tis: stsl. tisTj; r. b. sr. slovin. č. tis; p. cis, kaš. cisine (M. 357). 
Jedle: *jedlb, edla; stsl. jela; r. enb, ěnKa; b. ena; ch. sr. jela, jelva, 

jalva; slov. jel, jela; č. jedle; p. jodla; luž. jedla, jedla; polab, 

jadla (B. 261). 
Modřin: stsl. modrěnij; č. modřín; p. modrzeň, modrzew (M. 199). 
Smrk: stsl. smerkt, smrěčb, smr^čb, smrěča; r. CMepnie, CMepeKi,; 

b. CMHpna; ch. sr. smraka, smreka; si. smrěka; č. smrk, smrčí, 

smrečina; p. smrek, smerek, áwierk; luž. šmrek, šmřok, šmřeka 

(M. 310). 
Sosna: r. p. a č. sosna (M. 317). 
Bor: borb jest všeslovanský tvar původní a nepřejatý z germ. 

(B. 76). 



44 

Dlužno ovšem míti na mysli, že jedno a totéž jméno neoznačovalo 
vždy stejný strom, že tedy výraz kolísal^). Další staré všeslovanské 
názvy rostlinné jsou na př. ještě tyto: jahoda (stsl. agoda B. 25), brslen 
(brtšlani. B. 95), bez (b^zi. B. 111), střemcha (čermtcha B. 145), dřín 
(dern-b B. 184), chvoj (chvoj-b B. 408), bluščb (B. 64), locika (loštika 
M. 173), rokyta (*orkyta M. 226), slez (slězt M. 307) atd.^). Vedle 
této flory připomínají se však, aspoň na západě, i hojné stromy 
ovocné. Ibráhím ibn Ja'kúb dí v X. stol., že u Slovanů největší část 
stromoví tvoří jabloně, hrušky a shvy^), což se patrně vztahuje na Slo- 
vany západní, kteří v té době v Polabí bydleli v krajinách kultivo- 
vanějších a v městech, kudy Ibráhím šel. Dí-li v I. stol. po Kr. 
Tacitus o Germanii, že nerodí stromů plododárných,*) dlužno to 
vztahovati jen na ovocné stromy zušlechtěné po způsobu italském. 

Podobně jako s florou má se to i s faunou. V slovanské pravlast 
žila odedávna tatáž zvířata, jež ji dosud oživují, pokud nevyhynula 
a jazyk slovanský, sestavíme-li si všeslovanské a staré názvy zvířecí, 
ukazuje nám zase obraz týž^). 

Z divoké zvířeny žil tu především tur (Miklosich EW. 365^) a zubr 
stsl. z^brt, z^brb, M. 404), los (losb asi z olsb, M. 174), jelen (elenb, 
jelenb, Berneker EW. 263), srna (srbna, srbn-b, M. 293), vlk (vl-bkb, 
M. 380), rys (rysb, M. 286), kočka (koťb, kotelb, koťbka, M. 135), 
liška (lisTi, M. 170), dále vidíme množství menších dravců a hlodavců, 
kteří byli v dobách starých loveni velmi hojně pro kožešiny''): jezevce 
(ězVTj, ězvbCb, isLZVb, jazvbcb, B. 277), ježka (ježb, B. 266), veverku 
(věvera, věverica M. 389), vydru (vydrazudra, M. 397), kunu (M. 174), 



^) RostafiňsM, O siedzibach 13. 

2) K tomuto přehledu srv. i starší práci B. Sulka, Pogled iz biljarstva 
u praviek Slavenah (Rad XXXIX. 1877), a Budiloviče, rieps. CjiaBHHC 
I. 1. 61-146. 

3) Ed. Westberg 59. Westberg překládá: ,,Apfel-, Birn-, und Pfirsich- 
báume", ale dí v poznámce, že posledním slovem označil Ibráhim neznámé 
jemu slívy (Pflaumen). Jinak o ovoci pěstovaném a známém u starých 
Slovanů srv. více dále v kap. II. 

*) (Terra) satis ferax, frugiferarum arborum impatiens (Germ. 5). 

^) Srv. podrobný přehled sestavený A. Budilovičem nepB. CnaBHHe 
I. 146-198. 

*) Všesl. buvol, čbiBoxťb povstalo z ř. fiovfinkog [Vasmer 3t. III. 40). 

') Dlugosz (ed. Przezdziecki) I. 56: silvestrium quoque animalium 
mardurum, castorum, ermellinorum et vulpium quibus Polonorum regio 
pro ea tempestate ferax fuit. 



45 

hranostaje (gornostaj, B. 232), bobra (bebn>, hohrb, bbbrt, B. 47) ^), 
myš (myŠL, M. 208), netopýra (netopýra, M. 214), zajíce (zaj^cb, 
M. 399), Vedle divoké nastoupila u Slovanů ovšem už v pravlasti 
i zvířata chovu domácího: dobytek hovězí, vepřový a brav. Ale o tom 
dále více vyložím^). 

Z ptáků sem patří: jestřáb (astrQbij, astrQbb B. 32), čejka (čajbka 
B. 134), čavka (čavbka B. 138), čečetka (čečeťb B. 138), čížek (čižb 
B, 158), datel (d^telia, dQtelb, d^tbl-b B. 190), drozd (drozďb, drozgi,, 
prasl. *trozďb B. 227), jeřáb (ěr^b-b, er^bb B. 274), havran (gavorni, 
B. 298), holub (gol^b-b B. 322), kos (kosi, M. 134), kukačka (kukavica 
M. 146), laštovka (lastovica M. 161), labuť (lebedb, *labadb M. 162), 
lelek (lelek-b M. 164), orel (orbl-b M. 227), ostříž (ostrižb M. 228), tetřev 
(*tetervb, tetrěvb M, 356), žerav (žeravb, žeravlb M, 410), strnad 
(♦sternaďb M. 322), vrána (vran-b, vraná M. 395), vrabec (vrabij, 
vrabbcb M. 394), špaček (špaki> M. 341), žežulka (žegbzulja M. 407). 
Z jižního stepního pásu poznali Slované i supa (s^p-b M. 315) a dropa 
(B. 226). Tetřev a špaček doloženi jsou i historicky pro X. století*). 

Ze sladkovodních ryb sem patří pstruh (pbstr^gb M. 271), jeseter 
(esetrb B. 265) jelec (elbCb B. 264), jes (jazb B. 450), líň (linb M. 170^), 
losos (lososb M. 174), sumec (som-b M. 315), štika (štuka M. 343), lipeň 
(lipanij M. 170), piskoř (piskorb M. 247). Z ostatních zvířat na př. 



p^Hr^) Bobry v zemi slovanské připomíná Kazvíní (,, kočky vodní" s velmi 
jemnou kožešinou, srv. Charmoy 34:3) , Dlugosz (srv. pozn. před.) Donedávna 
zůstaly poslední divoké zbytky pouze v Polesí na ř. Lvě {Rehman, Ziemie 
II. 294). 

2) O rozšíření a existenci domácích zvířat u Slovanů, jakož i o tom, 
pokud jednotlivá zvířata nebo jména jejich byla přejata od cizích sousedů, 
vyložíme v kap. II. (v stati o potravě masité) a v kap. VII. (v stati 
o chovu dobytka). 

3) Rostafiúski 1. c. 13. 

*) Tyto dva jako dva význačné ptáky země slovanské uvádí totiž 
Ibráhím (ed. Wesťberg 59) slovy: ,,U nich (u Slovanů) je podivný pták, 
který je svrchu tmavozelený. Napodobuje všechny zvuky člověčí a zvířecí, 
které slyší a někdy se mu podaří je zachytiti. Oni (Slované) chytají jej 
a sluje slovansky sbá. Potom je u nich divoký kur, který slovansky sluje 
tetrá. Má chutné maso a jeho křik ozývá se s vrcholku stromů do vzdále- 
nosti jednoho farsachu (t. j. parasang, něco přes 5 kilom.) a ještě dále. Jsou 
dva druhy černý a strakatý, krásnější než páv." Srv. komentář Westbergův 
43 si. První druh je patrně tetřev hlušec (Tetrao urogallus), druhý tetřívek 
(Tetrao tetrix). 

s) Dle Vasmera (3t. III. 43, 48) ♦rjiHHt — lin^b vzniklo z ř. yXLvog 
§Xivos, a rovněž bh3i. (Accipenser) z §vli{ov). 



46 

ještěrka (aštert B. 33, 363), želva (želtvb M. 408), včela (bbčela, b-Lčela 
B. 116), vosa (osa M. 227), rak (rak-b M. 272), žába (M. 405), zmije 
(ztmij, zmbj, zmija M. 403) atd. atd. 

Jestliže ráz kraje germánského a zakarpatského, už svými hustými 
a tmavými lesy působil na cizince z jihu přicházející neveselým, po- 
nurým dojmem, zhoršovalo jej ještě více chladné klima, které se roz- 
kládalo nad těmito kraji u porovnání s kulturními zeměmi jižními. 
Zima, která i dnes je značná^), byla jistě krutější dříve, kdy mělo oby- 
vatelstvo méně prostředků před ní se chrániti a s ní zápasiti, než-li 
dnes. Proto není divu, že tuto drsnou stránku staří zpravodajové častěji 
vytýkají zemi slovanské. PřipDmínají to už Tacitus-, Plinius a Mela 
ve svých popisech Germanie^) a později Mas'údí takto popisuje zimu 
u Slovanů: ,, Země slovanské jsou velmi chladné a mráz bývá nejsilnější 
za měsíčných nocí a jasných dnů. Tehdy chlad a mráz se sesiluje, země 
tvrdne jako kámen a všechny tekutiny zamrzají. I pokrývají se studny 
kanály sádrou tak, že jsou jako z kamene. A když lidé vypouštějí 
vodu z nosu, vousy jejich pokrývají se vrstvou ledu jako skleněnou, 
tak že nutno ji ulamovati dokud se nerozhřeje a nezkapalní. Za tmavých 
nocí a mlhavých dnů mráz slábne, chladu ubývá a v tu dobu lámou se 
koráby a hynou, kdož na nich jsou, neboť v řekách narážejí na lodi 
ledové kry jako tvrdé skály. Jen někdy udá se jinochu nebo křepkému 
muži chytit se podobné kry a na ní se zachránit^)." 

Jinak se současné a něco pozdější zprávy zmiňují hlavně o lesnatém 
rázu kraje, na př. Gallus (regio multum nemorosa), nebo perský geograf. 



^) Podle Rehmana (Ziemie II. 475) je střední teplota roku v Bydgosci 
7"5, v Poznani 7*9, Varšavě 7"2, Krakově 7'8, Lvové 7"8, v Kursku 52, 
Vilně 6'6, Kijevě 6-8 stupňů. Led trvá v stř. Rusku na př. v Kovnu, v Kijevě 
100 dní, na Dněstru a stř. Visle 70 dní {Kirchhoff A., Lánderkunde von 
Europa III. 143). Končiny západní jsou mírnějšího klimatu, než východní. 
Připomněl bych ještě, že pro zdejší kraj jsou význačné hojné deště v letě. 
Dešťoměrná mapa ukazuje nejvíce srážek v záp. Rusi a v Polsku {Kirchhoff 
140, 148). Podle Hahna spadne ročně vody na záp. baltickém pobřeží 
56 cm, mezi Vislou a Labem 55 cm, v Prusku 50 cm, v stř. Rusi 51 cm, v černo- 
mořském pásu už jen 38 cm [Rehman 480). 

2) Celou Germanii charakterisuje Tacitus takto: ,, Terra etsi aliquanto 
specie diífert, in universum tamen aut silvis horrida aut paludibus foeda, 
umidior qua Gallias, ventosior qua Noricum ac Pannoniam aspicit" (Germ. 
5); Pomponius Mela dí (III. 29): ,, Terra ipsa multis impedita fluminibus, 
multis montibus aspera et magna ex parte silvis aut paludibus invia," 
a Plinius (NH. XVI. 5, 6) popisuje rovněž chladný a lesnatý ráz končin 
germánských. 

') AI Bekrí ed. Rozen 56, 



47 

který char aktér isuje zemi Slovanů takto: ,Je to velká oblast a v ní je 
mnoho kompaktních lesů. Obyvatelé žijí v lesích a nemají obilí kromě 
prosa." Podobně Rosteh i Kardízí^). A píše-li Dtugosz ve XV. stol.: 
,,regio latissima, silvis, nemoribus et borris vasta, solitudinibus et 
desertis et quibusdam perpetuis pene indaginibus septa, pluribus 
fluminibus, torrentibus et aquis irrigua, glebam quidem bonám habens 
sed cuius foecunditas nisi stercore aleretur, diuturna consisteie non 
posset, gelubus tamen et frigore rigens . . .2)" — hodí se jistě jeho 
charakteristika i na dobu o několik století před tím. 

Pro různé foimy lesa vzniklo přirozeně u Slovanů několik terminů: 
les (stsl. lěs-L M. 167), luh (í^gt M. 173), hvozd (gvozďb B. 365), gora 
(B. 328), laz-b (Bud. 104) a háj (gajb M. 59, B. 291) což značí 
patrně les ohraničený, na př. za účelem kultovním. 



Z toho, co jsem dosud pověděl, je patrno, že do jisté míry už v samé 
přírodní povaze země, na níž žili ode dávna Slované, jsou jisté nene- 
patrné rozdíly, které mohly a zajisté měly vliv na různý vývoj slovanské 
kultury. Jinak se žilo kmenům, kteří seděli v písčité Polabštině a v po- 
zdějším Velkopolsku, jinak kmenům ve vlastním, zcela neúrodném 
a vody plném Polesí, jinak zase kmenům na živné, polostepní půdě 
Podolí, Volyně a Kijevštiny. Rozdíly byly nutně veliké nejen v po- 
měrném bohatství, ale hlavně v rázu zaměstnání. 

Ale na. tom nezůstalo. Territorium slovanské vlasti mělo ještě 
v jiném směru značný vliv na vývoj kulturní. Do slovanských zemí 
přicházely totiž z okolí cizí kulturní proudy, přinášejíce množství různo- 
rodých pivků kulturních, které se také nesloučily a nevyrovnaly v celé 
oblasti. By lať země slovanská příliš rozsáhlá, jednotlivé části národa 
žily od sebe příliš vzdáleny a co hlavní — territorium bylo tak utvo- 
řeno, že toto vyrovnání různých domácích i cizích elementů v jednu 
stejnorodou kulturu nepodporovalo. Naopak spíše podporovalo vývoj 
směrem různým. Hlavní úloha připadla tu pásmu hor Karpatských 



1) Gallus [Bielowski MPH. I. proem.). Perský geograf ed. Tumanskij 
(3an. BocT. Oxn. PyccK. Apx. 06m. X. 134). Tam se dí ještě: »o6jiacTb 
ara ónaronaTHan h 6e3onacHaH.« Podobně se vyslovuje Rosteh (,,zemé 
Slovanů jest rovná a lesnatá. Slované tam bydlí a nemají ani rév ani 
osení") a Kardizí {,,země Slovanů jest rozsáhlý kraj plný stromů a oni 
bydlí většinou mezi stromy. Nemají rév ani osetých polí"), kteří spolu 
s anonymem perským čerpali z jednoho pramene {Marquart, Streifzůge 
466, Kardizí ed. Bartold 99). 

^) Dlugosz Hist. I. ed. Przezdziecki I. 8. 



48 

a jezernímu pásu baltickému a blatům piipetským. Tyto odlučovaly 
svojí neprístupností a neschůdností východní oblast dněprovskou od 
západní vislanské; pásmo ohromných lesů a jezer baltického pojezeří 
přerušovalo spojení kulturní baltických Slovanů s vnitrozemskými'); 
neschůdné hory Karpatské odlučovaly zase střed slovanské vlasti od 
kulturní oblasti jihoevropské. Západní a východní část byla s ní ovšem 
spojována a to pomocí řek splavných, které je jednak na západě vlévaly 
do středního Dunaje (hlavně Morava a Váh), na východě do Černého 
moře (Prut, Dněstr, Bug, Dněpr), kde už byla sféra kultur antických. 
Ale toto připoutání Slovanstva jednak na střední Dunaj jednak na 
Černé moře přivedlo samo do něho další kulturní dualismus. Kdežto 
střed pro hradbu hor karpatských zůstával relativně bez vlivu, ne- 
dotčen, vidíme, jak západní část a východní část už od dávných dob 
se odhšují kulturně tím, že jedna přijímala různé prvky z Uher, od 
Adriatického moře a z Itálie, kdežto druhá hlavně řecké vlivy černo- 
mořské a spoustu vlivů orientálních (iránských, turkotatarských a fin- 
ských). Stepi asijské i jihoruské tvoří geograficky jeden celek a z toho 
zde vyplynula nutně i velká příbuznost kulturní, která po řekách 
tlačila se i do vnitra Rusi. Každý archaeolog ví, jak jest prastará 
obchodní dráha adriaticko-baltická archaeologicky odlišná od ne- 
méně důležité dráhy černomořskodněprovské. Kulturní význam těchto 
dvou obchodních cest byl ohromný a přirozeně nezůstal bez vlivu na 
Slovany. Už od doby pradávné nesly se jiné prvky kulturní, ba celé 
kultury po této východní a jiné po západní dráze na sever. Tam 
i zde vznikaly a vyrůstaly na př. zcela jiné kultury neolithické, zcela 
jiné v době bronzové, a později zase tam od Dunaje a Rýna Rím 
a Frankové, zde více Řecko, Skandinávie a Orient působily. A t y t o 
dvě veliké dráhy kulturní procházely pravlastí 
Slovanů, jedna na západě po Odře a Visle, druhá 
na východě po Buhu a Dněpr u; ale my nevidíme, že by se 
byly kultury, které přinášely, na vzájem v Slovanstvu pronikaly a vy- 
rovnávaly. Vnitro slovanské pravlasti zůstávalo, jak jsem řekl, relativně 
vůbec nedotčeno a mimo to obě sféry od sebe oddělovalo neschůdnými 
pralesy na severu i na jihu a mezi nimi ohromnou kotlinou pripetských 
močálů. 

Slovem, ani rehef , ani ráz různotvárného a při tom dosti rozsáhlého 
territoria, ani vnější vlivy nebyly příznivyvývinu ně- 



1) Rovněž překazilo politické spojení Pomořan s Poláky, jakož 
i sjednoceni Obodritů, Luticů a Srbů {W. Boguslawski, Dzieje II. 275.) 



49 

jaké stejnoměrné kultury slovanské a také se 
nikdy nevyvinulo nic jednotného. Uvidíme na mnohých 
stránkách staroslovanského bytu na pr. v mythologii, v kroji, ve 
výzdobě těla, v obřadech, v sociálním zařízení, ve vojenství atd., 
jak se hojně Slované východní odedávna lišili od západních i jižních. 
Co se dokonalo v pozdější době historické, totiž velké rozpoltění slo- 
vanské kultury na západní a východní, — bylo zde už v dobách 
předhistorických, dávno před tím, než Slované přijali křesťanství, 
a bylo založeno předem už samým territoriem. Tedy jednotné kultury 
slovanské nebylo na konci doby pohanské. Ba nebylo jí v IX. století 
ani na západě, jak patmo na př. ze slov Einhardových: ,,nationes 
(Sclavorum) paene similes Ungua, moribus vero atque habitu valde 
dissimiles Germaniam incolunt" i). 

Ale territorium kolébky je původem ještě jedné význačné stránky 
slovanského bytu. Celá poloha a přírodní povaha jeho nesla s sebou 
dále, že kultura slovanská v celku zůstala za jinými pozadu, nejen 
za římskou a řeckou, nýbrž i za germánskou, iránskou a turkotatarskou. 

V dalším líčení nabudeme dosti dokladů, že kultura slovanská 
v pravěku nebyla skvělá, neimponujíc ani bohatstvím, ani uměleckými 
kvalitami, ani pokrokem. Nežli Slované přijali křesťanství a s ním 
mnoho z kultury římské, západní a východní, byl vlastní jejich domácí 
byt nadmíru prostý. Nebyl to sice žádný primitivní stav, na jaký se 
občas soudívalo ze slov letopisce Kosmy nebo letopisce Kijevského, 
kteří hovoří o životě po způsobu zvěře, ale také nebyl pokročilý. O tom 
nám podává neklamný důkaz archaeologie, na př. hrobními nálezy, 
které zprávy o výkopech šmahem označují jako ,, chudé" nebo ,, velmi 
chudé." Tím se chce říci, že toho, co jinak tvořívá ,, bohatý" inventář 
archaeologický: hojnosti milodarů, zejména z bronzu, stříbra 
a zlata — v slovanských hrobech bývá jen pomalu a jen v jednotlivých 
případech. Průměrně slovanský Ud neměl a nenosil drahých šatů 
a šperků, lepších nástrojů a zbraní, vůbec neznal nádhery. Co na ně- 
kterých místech přece vzniklo bohatšího a znamenitějšího, vzniklo 
vUvem cizím, ať to bylo u Slovanů západních, ať východních. Byly to 
bud vhvy římské nebo nordické, nebo, a to nejvíce vlivy kultury 
byzantské a orientální, jimž místy děkuje byt slovanský za lokální 
rozkvět, bohatství a lepší umělecké kvality, na př. v Kijevsku^). 



») Vita Caroli 15. 

2) Připomněl bych však hned, že archaeologický bohatěji rozvíjí se 
kultura severních Slovanů teprve od konce IX. stol., kterýžto rozkvět 
způsoben byl jednak přijetím křesťanství a tím i sesíleným stykem s By- 

4 



50 

Jinak Slované nedospěli k ničemu zvláštnímu v materiální 
a zevní stránce své kultury. Stálým příznakem vlastního jejich 
bytu je prostota, střízlivost, ba chudoba. 

Příčinu této chudosti dlužno hledati opět 
a jedině v povaze kraje, na němž Slované spolem byli živi 
a ne snad v nedostatečné schopnosti národa tvořiti věci dokonalejší. 
To, co pravil kdysi Gallus v úvodu své kroniky o Polsce: ,,Regio Polo- 
norum ab itineribus peregrinorum est remota et nisi tianseuntibus in 
Rusiam pro mercimonio paucis nota,"i) platilo téměř o celém slovan- 
ském kraji a o celém Slovanstvu před tím, než se dostalo po svém 
rozchodu do jiných a lepších životních podmínek. Převeliká část 
Slovanů seděla ode dávna až do VII. a VIII. st. po Kr. vně, ba 
můžeme říci, daleko od oblastí kulturních a pokročilejších, zejména 
daleko od oblasti řecké a římské. Styky s těmito kulturami byly v době 
před Kr. minimální a v zemi slovanské nebylo kulturního, nebo aspoň 
obchodního střediska, které by bylo sprostředkovalo výměnu. Šly 
sice podél země slovanské a z části i přes ni 
dráhy obchodní, ale z těch důležité, prvořadné byly jenom 
tři: adriaticko-oderská, dunajská a dněprovská, a ty dotýkaly ve 
pouze jejího pokraje na západě, na jihu a na východě. Ohromný prostor 
nitra slovanského, kraj mezi Vislou, Karpaty a Dněprem, kraj, v němž 
se právě zrodila a vyrostla bytosť slovanská, zůstával relativně ne- 
dotčen, srovnáme-li na př. s tím, jak Gallie nebo Germanie odedávna 
plně podléhala vlivům italským, nebo jižní Rus a Podunají vlivům 
řeckořímským. V neschůdné lesy a bařiny polesské přicházeli nositelé 
obchodu a vyspělejší kultury jenom zřídka a přišli-li, spěchali rychle 
dále. Už na př. Litevci nebo Prusové byli v poměrech lepších a ne- 
potřebujeme se pranic diviti, že pohřebiště z II.— VIII. stol. ve Vý- 
chodním Prusku nebo Ijucinské (Vitebsk) z IX.— X. stol. jsou poměrně 
bohatší než soudobá vnitroslovanská. Také musíme v úvahu vzíti 
i těžký život v Zakarpatí kde snaha vydobýti z půdy živobytí příliš 
vyčerpávala síly, než aby se při tom mohlo vyvíjeti bohatství a luxus. 



zancí, jednak zvýšenými styky se Skandinávií následkem usazení se Nor- 
manů v Rusi, a konečně rozkvetlým obchodem s Orientem, doloženým 
tak krásně řadou pokladů obchodních z X. a XI. stol. Tento rozkvět udržel 
se v celku do XIII. stol., kdy namnoze zničen byl vpádem tatarským, 
a vedle toho už před tím pádem baltických středisk kulturních. Na jihu 
Slovanstva počal vlivem Byzance a Itálie rozkvět dříve a déle se udržel. 
1) V proemiu své kroniky [Bielowski MPH. I. 394). Podobně se vy- 
jádřil i Idrisí (u Jauherta, Geogr. Paris 1840. II. 380, 389). 



51 

Jen tak pochopíme, proč slovanská kultura tak dlouho zůstávala 
pozadu a chudou a také jen tak pochopíme, proč Slované snadno 
a u veliké míře přijímali později vyšší kultury sousední, zejména 
římskou, byzantskou a severogermanskou. Když se s nimi dostávaU 
do bližšího styku, překvapoval, porážel je tak poměrně velký rozdíl, 
že zvábeni místy podléhali šmahem. Jak si byli chudoby a prostoty 
své vědomi u porovnání s kulturami jižními, vidíme ještě v IX. stol. 
ze slov, kterými provázel kníže moravský Rostislav prosbu k císaři 
Michaelovi, aby mu posláni byli učitelé víry křesťanské. Označil sebe 
a lid svůj slovy; ,,ň\hi GAORiíHe — npccra HAAk"!^) 

Přes tuto chudobu nebyl však slovanský byt nízký a pokud se 
mravní stránky a duševní intelligence týče, nezůstali Slované nikterak 
pozadu za svými sousedy, zejména za germánskými. Seznáme na př., že 
měli dosti vyšších představ, dosti dobrých mravních, společenských 
a právních zákonů, seznáme u nich počátky víry v jediného boha, 
dále horoucí lásku k svobodě, dobývání výživy prací, snášení práce 
a strádání, lásku k rodičům, k manželům i k bližnímu a zejména snahu 
po sociální rovnosti. Nežili jako zvířata a nízko, jak by bylo lze souditi 
ze slov Kosmy nebo letopisce Kijevského^), a jestliže některé i věro- 
hodné prameny mluví později o krutosti a bestialitě Slovanů^), nesmíme 
zapomínati, že tak píšou zpravodajové jim nepřátelští a že jsou to dále 
zprávy z doby, kdy tito nepřátelé — hlavně Germáni — Slovany sami 
zotročovali a zabíjeli, křižovali nebo koňmi vláčeli a čtvrtili, kdy 
zajatým vylupovali oči a vyřezovali jazyky, kdy házeli děti slo- 
vanské psům a zjevně jimi jako s psy opovrhovali*). Tu pochopíme. 



^) V legendě o životě Konstantinově z konce IX. stol. {Pastrnek, 
Dějiny slov. apoštolů 225). Podobně nazval Slovany prostými lidmi Jan 
Efesský r. 584 (svr. SS. II. 207) a není divu, že občas pojem a výraz této 
,, prostoty" přecházel v představu hrubosti Slovanů na př. u Masúdího 
[Harkavi CKasanin 140), je-li výraz překladu zde správný. 

2) Kosmas I. 3, Letopis Lavr. 12^. O názoru starších ruských 
historiků srv. Samokvasov , C^b. sbhjih 19—23. 

2) Srv. na př. epitheta ..crudelissimi, nefandissimi" (Vita Sti Marini, 
Vita Sti Ruperti, Breves notitiae 3, u Kosa, Gradivo I. 233, 239, 250) nebo 
,,populus íerocissimus rapinis et caedibus assuetus" (Raimund Hist. Franc. 
Rački, Doc. 462), Herbord III. 11, II. 3, 4" ,,gens effer et cmdelis" 
Ebbo Vita Ottonis (ferocitas Pomeranorum) atd. O ukrutnostech Slovanů 
srv. dále Helmold I. 35. 52, 83, Tietraar III. 10, Widukind III. 52 atd. 
Více, o tom, jak praveno, v kapitole poslední. 

*) Adam II. 43, Helmold I. 16, Vita Caroli II. 12. 



52 

proč Slované časem spláceli stejně; ale to nebylo přece jen rysem jejich 
vlastní povahy a kultury, a kultura jich nebyla proto nižší jiné, 
zejména ne germánské. 

Ale o tom všem se více dovíme v poslední kapitole, kde úhrnem 
a výsledkem všeho předchozího zkoumání vrátíme se znovu k závěru 
o celkové výši kultury a k úsudku o povaze slovanské. 



KAPITOLA II. 

FYSICKÝ ŽIVOT SLOVANŮ. 

Vzezření. — Narození a doba dětství. — Postřižiny. — Do- 
spěni. — Život pohlavní v sňatku i mimo sňatek. — Svatební 
obřady. — Péče o tělo. — Lázně, toilettní prostředky. — 
Potrava: Jídla a nápoje. — Nemoci a smrt. 

Vzezření Slovanů. 

V starých pramenech Slované líčeni jsou jako lid zdravý, silného 
a křepkého těla, otužilý snášeti nedostatek, horko i mráz. Ale není 
potřebí klásti zvláštní váhu na tuto pochvalu jejich tělesné stránky, 
neboť to jsou všechno vlastnosti, jež shledávaly změkčilé a choulostivé 
vrstvy obyvatelstva římského a řeckého u všech barbarů, kteří 
přicházeli ze severu na jih Evropy. Přicházeliť sem vesměs synové 
přírody, ať to byli Gallové, ať Germani, ať Slované s tělem přirozeně 
otužilým proti nepohodě a zimě, — a to patrně nejvíce imponovalo jižním 
lidem kulturním. 

Proto ani Slované nečinili výjimky, jak v očích Řeků a Římanů, 
tak i v očích cestovatelů orientálních, pocházejících ponejvíce z teplé 
Mesopotamie a z Persie. Máme toho řadu dokladů. 

Statečnost jejich vůbec chválí v VI. stol. Prokopios, později 
Ibráhím ibn Ja'kúb, Adam bremský a jiníi), otužilost v snášení ne- 
pohody, horka, mrazu, bolestí, ba i smrti potvrzují opět Maurikios 



^) Prokopios BG. III. 22 {áya&oi ya^ oL ^ÚQ^a^ot, ovtot, (iáx£(Td-at év 
SvaxcoQÍccig návtcov fiáhaTu), Ibráhím (ed. Westberg 58: ,, vůbec jsou 
Slované stateční a útoční lidé"), Adam II. 18 (schol. 17), III. 21 (itaque 
cum multi sint Winulorum populi fortitudine celebres), IV. 18 (Wilzi gens 
fortissima Sclavorum), Herbord Vita Ottonis II. 1 (o Pomořanech; gens 
naturali íeritate indomita terra marique bellare perita). Srv. též kapitolu 
o vojenství. 



54 

s Leonem, Theofylaktos, Widukind, Kardízí, Rosteh a Dimeškíi). 
První praví o Slovanech: „ve vlasti jsou udatní a vytrvalí, snášející 
přesnadno zimu, horko, nahotu těla i nouzi," což opětuje Leon a Widu- 
kind vykládá: ,,genus hominum durum et laboris patiens, victu levissimo 
assuetum et, quod nostris gravi oneri esse solet, Slavi pro quadam 
voluptate ducunt . . ." O radosti, s jakou snášeli bolest ba i smrt, zmi- 
ňuje se Theofylaktos, Rosteh a Kardízí^). Kazvíní je zove zároveň 
lidem velké síly^). S tím souvisí i pochvala těla štíhlého, vysokého, 
křepkého, a opětovně při popisu Slovanů čteme výrazy: eufxÝjxeiť;, 
á>.xt[jt.ot, (xéysOoí; twv cwfjiáTcov, (xsyaXocpóeií;*), což potvrzují kostry^) 



^) Maurikios 1. c: (rá k'd-vr] x&v S-x.Xá§(ův) tpéqovxa ^adiws yccl xavacovcc 
xcťl ipxíxos Xccl §qoxr]v Hai aátarog yvfivóxrjxa xal xó t&v Sanccv7](iát(ov evSeiav 
Srv. celý text výše na str. 27 a dále Leonův (str. 33); Widukind II. 20. 

2) Simokattes (VI. 8) : oL áš ftáo^agoi íg ánóvoiccv xaxccTtĚTtxcoxÓTSg 
&aváTOv x^^Q^i^v £(pQCí^ov xalg noláatúiv, ág tisqI áXXoxQÍov xoi) dáfiaxog rá? éx 
T&v [laaxiymv ályrjdóvag 8i,axid-íii£voi (ed. Boor 236). Kardízí ed. Bartold 
123, Dimeškí [Charmoy 353). 

^) Srv. též konec této kapitol}'. 

*) Prokopios BG. III. 14 {evfirjxsig xs yčcQ aXnífiúL . . . elatv anavxsg). 
Když r. 591 císař Maurikios setkal se se zajatými Slovany: ,,&av[iá(iag 
X£ xovxav xóiv (Tcofiáxcov xó (iéysd'og xó xě (ieya7.ocpv£g xéHv (leXňiv, ěg xrjv 'Hqá- 
xXsiccv xovtovg TcaQenéfmexo" (Theofyl. Simokattes VI. 2, ed. Boor 243, Theo- 
fanes ed. Boor 268, Anastasius ed. Boor 165, Historia miscella XVII. Migne P. 
G. XCV. 1009). Výrok Kazvíního viz dále na str. 56. Také o ruských kupcích 
na Volze di Fadlán, že neviděl vzrostlejších lidí nad ně, že všichni byli štíhlí 
jako palmy, měli rusé vlasy a ruměnné líce [Harkavi CKasanin 93). Srv. 
pod. výrok u Rosteha {Harkavi 269). 

^) Tak měřili in šitu kostry drevljanské, volyňské a radimičské 
Hamčenko, Antonovič, Talko-Hryncewicz a Melnikova a našli u muž- 
ských koster výšku 165—171 cm. (Materyaly IV. 7. Tpyflbi XI, apx. Cbisna 
I. 136, 490, II. Protokolly 128, Maxep. no apx. Poccíh XI, flpeBHocTH lorosan. 
Kpan 11). Baron Steinheil našel ve volyňských mohylách kraje luckého, 
rovenského a ovručského u 21 koster (obého pohlaví) stř. délku 162 cm. 
(Apx. Jli.TonHCb 1904. 174). V. Gezay na hřbitově očakovského hradiště 
u Kaneva (z XII, — XIII. stol.) střední délku 158 cm (tamže 1904, 92), 
Szukiewicz u mužských koster krivičských 165 cm, u ženských 155 cm 
(Materyaly IV. 7). V Polsku L. Rutowski v pohřebištích gub. plocké 
konstatoval jednou při 22 kostrách 175 cm, podruhé při 6 mužských 
173-3 cm (áwiatowit III, 50, VII, 10), v Kurzebě byU prý muži docela 192 
a v Turowě 184-8 cm dlouzí (tamže VII, 31). V Slaboszewu byla délka 166 
u mužů, 160 u žen, v Žarnówce a Popowě u prvých 176, u druhých 164 
(Šwiatowit III. 50). V Čechách prof. J. Matiegka našel přesnější methodou 
Manouvrierovou vzrůst mužů na 165-8 a žen na 155-5 [Buchtela-Niederle , 
Rukověť 106). Celkové překlady viz u Talka-Hryncewicze, Onbir-b 
4)H3HHecKOH xapaKTepHCTHKH flpeBH. CjiaBHH-b. Petrohrad 1909. 43. 



55 

v hrobech in šitu, ovšem jen nedokonale měřené. Občas shledá- 
váme se i s obdivem slovanského těla. Srv. právě citovaný obdiv 
Maurikia císaře, když se už Fadlána a Rosteha nechceme dovolávati. 
Na konec bych připomněl, že krásu otrokyň z Bulharska — patrně slo- 
vanských^) — opěvuje v XI. stol. perský básník Násir-i-Chusrau^). 

Vzhledem k tomu všemu překvapuje ovšem do značné míry výrok 
Mas'údího, že nejkrásnějším kmenem ,, slovanským" jsou Turci {Turk), 
totiž Madaři podle označování současného^) . Vztahuje- li se to na Maďary, 
či na nějaký kmen slovanský v Uhrách, nelze rozhodnouti. Ale zcela 
chybně M. Heyne, opíraje se o Petersena, připisuje Slovanům nízké 
vzezření řady postav z reliéfů sloupu Marka Aurelia v Římě a staví 
proti nim klidné, uzavřené a vznešené držení těla u Germanů.*) 
Figury, o něž tu běží, nejsou Slované, nýbrž podunajští Sarmate.^) 

Pokud se pak týče jednotlivých anthropologických rysů, bila 
Jihoevropanům u Slovanů jako u Germanů, Gallů a jiných seveřanů^) 
především do očí světlá barva pleti, očí a vlasů, odchylná od normálu 
jihoevropského. 

O této tělesné stránce slovanské existuje spor — problém, o němž 
jsem se zmínil obšírně už v I. díle Starožitností na str. 88—110. Tam 
jsem vyložil zároveň různé theorie, které se dosud snažily vysvětliti 
genetický původ a anthropologické spojení Slovanů s určitými plamen- 
nými typy nebo národy, a vyložil zároveň proměnu, kterou část Slovanů 
prodělala ve svém vzezření v průběhu minulých 1000 let. Dnes bychom 
nemohli více říci, že jsou Slované vyznačeni modrýma očima a rusým 
vlasem, zejména ne ti, kteří sedí ňa západě a jihu slovanského území. 
Jestliže je oproti tomuto stavu staré zprávy líčí jinak, a to i Slovany 



1) Neboť podle Al-Bekrího Bulhaři dodávali Rekům místo poplatku 
dívky a jinochy z lidu slovanského (ed. Kunik a Rozen 64). 

2) Jacob, Handelsartikel 11. 

3) Marquart, Streifzůge 102, 144, Harkavi, CKasaniji 137, 163. Rovněž 
to opakuje Jakut v úvodě k zprávě Fadlánově {Charmoy 331). Ovšem 
naproti tomu nescházejí ani narážky nelichotivé. Srv. výrok „yaQaad-ouSrjq 
oqpi? éad-Xa^íofiévr]" grammatika Euthymia u Konst. Porf. de them. 
II. 6 (SS. II. 436) nebo ,,crudelis aspectus" pomořanských Slovanů, jehož 
se zalekli němečtí věrozvěstové (Herbord Vita Ottonis II. 11), — ale tyto 
narážky vztahují se asi více na nepěstěný \-zhled venkovského obyvatelstva 
proti uhlazenosti řecké, nebo přece jen lépe pěstěnému tělu západoevrop- 
ských kulturně pokročilejších kněží germánských. 

4) Heyne Hausaltert. III. 1. 2. 

5) Viz moji stať ,, Domnělí Slované na sloupu Marka Aurelia 
v Římě." (Listy filologické. 1899, 401; 1900, 505). 



56 

jižní, je zřejmo, že Slované vypadali v celku svém jinak a že teprve 
během historické doby, patrně dalším vývojem, pomísením a křížením 
s jinými plemennými typy střední a jižní Evropy, které byly tmavé 
komplexe, staří Slované ztratili svůj světlý typ, který byl shodný 
s původním typem sousedních Germanů a Litevců a patrně souvisel se 
společným původem všech a s životem v příbuzném severním prostředí. 
Nechtěje znovu obšírně opětovati to, co jsem vyložil v I. díle 
Slov. Starožitností^), uvádím zde jen stručně, že především tento světlý 
typ vytýká Prokopios, stavě proti plavosti na jedné a tmavosti na druhé 
straně jako obecný znak všech Slovanů pojem „ÚTispuOpot.", což jsem 
se snažil vyložiti všeslov. pojmem — rusý^). Neznámý autor výtahu 
z nějakého Strategika, pocházejícího rovněž ze VI. století (z konce), 
čítá Anty a Slovany mezi l'0V7] ^áv0a^). Z pozdější doby máme řadu 
významných zpráv v literatuře orientální. V arabském slovníku Kámůs 
zvaném čteme u jména „Sikláb", že tento název dává se vůbec člověku 
pleti bílé nebo ruměnné*). Totéž čteme ujména ,,Sakláb" podle citátu 
Jakútova i podle zprávy Abú Amra, — a význam obou slov povstal 
zřejmě z podobnosti obou se jménem Sakáliba, běžné to arabské formy 
jména Slovanů. Vskutku také u Arabů pojem Slovana a pojem člověka 
růměnné pleti a modrých očí vystupuje stále parallelně. V dívánu 
básníka Achtála (ze VIL stol.) slují Slované „rusí" (ashab). Jakut 
podle udání Abú Masúra nazval Slovany národem pleti ruměnné a rusých 
vlasů"; Mas'údí zove je výslbvně dvakráte rusými s ruměncem na tváři 
a Kazvíní označuje je slovy: „Slované — rusých vlasů, růměnné pleti 
a veliké síly". Jeden současník Abd-er-Rahmána I. Abd-er-Rahmán 
ibn Habíb zván byl pro svůj štíhlý vzrůst, světlé vlasy a modré oči 
,, Slovanem" .5) A typ ten srostl v očích Arabů a Peršanů tak se Slovany, 
že u nově objeveného Kardízího (XI. stol.) našel jsem docela tradici 
o slovanském původu Kirgizů, vzniklou z toho důvodu, že se mezi 



1) Srv. výčet dokladů v SI. Star. I. 97, k čemuž lze připojiti ještě Galena 
nsQi XQccaécov II, 5. 6. 

*) Prokopios III, 14: tá 8s amfiara xul tág xófiag ovt£ Xsvxol ég ayav 
rj ^av&ol bIolv, ovte nrj ég ró (léXuv avrolg Ttttvts).éiig TéxQccntcci, álX' "ÓTtsQv&Qot, 
siatv (íitttvxtg. 

^) Ed. Múller. Citátu toho jsem v S. Star. I. 97 ještě neuvedl. 

^) Charmoy, Rélation de Mas'oudy (Mém. Acad. Petersb. Sér. VI. 
T. II. 307, 370. 

5) Harkavi, CKasaniH 5, 138, 170, 278, Jacob, Welche Handelsartikel 
bezogen die Araber des Mittelalters. Berlin 1891. 14, 15, Ein arab, Be- 
richterstatter aus dem X. oder XI. Jahrh. Berlin 1890, 17. Srv. podrobněji 
v SS. I. 98. 



57 

nimi objevovala dříve hojněji^) bílá pleť a rusé vlasy. Kardízí na konci 
své stati praví: „a příznaky slovanského původu lze dosud viděti 
ve vzezření Kirgizů, a to hlavně v rusých vlasech a bílé jejich kůži^)." 

Výjimku učinil pouze Ibráhím ibn Ja'kúb (ale jen pro Cechy), 
pravě, že Cechové na rozdíl od jiných Slovanů jsou bruneti a tmavých 
vlasů^). Příčinu této výjimky nesmíme však hledati, jak nově Peisker 
mínil, v silném smíšení Cechů s Avary, kteří v VI.— VII. stol. české 
ženy znásilňovali*), nýbrž v dávném již míšení živlu českého, sedícího 
patrně už od let na jihu Sudet a v Podunají, — je to zároveň sekun- 
dární doklad pro dávnou existenci Slovanů v Cechách — se středo- 
evropskými praobyvateli ■". zv. rassy alpské a středozemní. Jimi byla 
před Slovany a vedle Slovanů země česká i Morava naplněna, jak 
soudíme z archaeologie, už od II. tisíciletí před Kr., nehledíc ani k tomu, 
že Slované už sami cd počátku měli v sobě část této tmavé, velkou 
vitalitou nadané rassy. 

Proto také nacházíme dosti hojně v starých hrobech i černé nebo 
tmavé vlasy, jak jsem sám konstatoval po musejích mezi zbytky in- 
ventáře z hrobů, rázu jinak slovanského a sice v Rusku, z gub. kalužské, 
kurské, jaroslavské, moskevské, tverské, černigovské, smolenské, 
kijevské a o nich také denníky a zprávy o výkopech užívají přívlastku 
,, temné, temnorusé, kaštanové, černé"; ovšem dlužno hned podotknouti, 
že se zase jinde našly častěji i zbytky Vlasů rusých, rezavých, ba i vlasy 
barvy oranžové, na př. v arevljanských kurhanech^). 

Ale i tyto doklady, náležely-li vlasy ty vůbec Slovanům a ne na př. 
otrokům nebo ženám sousedních neslovanských kmenů, ukazují jen, 
že na východním okraji Slovanstva jako na západě bylo buď silnější 
pomísení, nebo že tam složku Slovanstva tvořil v silnější míře jiný typ, 
než byl ten, jenž vládl v centru, na př. typ finnský nebo snad přímo 



1) Srv. Radloff, Alttiirk. Inschriften 425. 

2) iíTayáíírí ed. Bartold v3an. AKan.HayK-b. Sér.VIII. T. 1. 109 (1897) 
^) Ed. Westberg 5á, ed. Kunik-Ro2en,yi3BÍ,CT\í{ Aji-BeKpH 49 (FIpHjioHí. 

KT> XXXII. T. SanHcoK-fa Ak. 1878). Ibráhím dí: ,,zajímavo (!) je, že oby- 
vatelé Čech jsou bruneti a černých vlasů a že rusost mezi nimi je vzácná". 
Srv. Píč, Starož. III. 1, 79 si. 

*) Peisker, Beziehungen 132. 

*) Srv. výčet mé koUekce z histor. musea v Moskvě z r. 1893 a ze 
zpráv literárních té doby v spisu ,, Původ Slovanů" 87. Nová data o hoj- 
nosti temných vlasů v ruských kurhanech sestavil P. A. Minakov, Hobuh 
naHHUíi no HSCJitnoBaHÍro BOJiocb HS-b npesHHXTj MorHjrb h orb MyMÍň. (Tpynu 
aHTp. OTfl. o6m. jiioó. ecr. anrp. sth. Moskva 1899. T. XIX. 29). O ustrb 
H 45opM'fe BOJiocTb H3"fa KypraHOB-fa npcsHeň PoccIh (tamže 223). 



58 

turkotatarský. Neboť proti všem těmto dokladům stojí jen nezvratně 
výš, uvedené zprávy historické, zejména pozorování Prokopia, jenž 
o všech Slovanech přicházejících v VI, století na Balkán dí: „ÚTrépu-O-poí 
zlaiv aTcavTEí;" ^). 

Tolik o vzezření tělesném. O tom, jak si Slované upravovali vousy 
a vlasy, vyložíme více dále v odstavci o péči tělu věnované a v kap. IV, 



^) Také dlužno vzpomenouti, že i tradice starý'ch ruských a srbských 
epů tam, kde dnes brunátnost převládá, velmi hojně vzpomínají ,, rusých" 
vlasů u mužů i žen (SS. I. 98 pozn. 3, Županič, Chctcm hct. aHrp. 
čajiKaH. Hapona (Bělehrad 1909) 16. 



Narozeni a dětství. 

Narození dítěte — porod sám i první chvíle opatření děcka — 
bylo zajisté u Slovanů, jako u všech jiných národů stojících na stejném 
stupni kulturním, provázeno řadou aktů, které byly bud rázu čistě 
hygienického (profylaxe, dieta), nebo pověrečného; ale akty tyto zůstaly 
nám cele neznámy. Je sice možno, ba pravdepodobno, že v leckterém 
bodu ceremonielu, který se v dnešním slovanském folklóru poutá k na- 
rození ^), počínajíc od vybírání zvláštních místností pro porod, upravo- 
vání poloh porodních a prostředků abortivních, zvláštní stravy a vůbec 
od porodní pomoci pomocí kouzel a pomocí rozvazování uzlů až po 
první opatření děcka, chránění šestinedělky před zlými pohledy a vůbec 
před zlými daemony, očišťování její, obětování děcka atd. — za- 
chovány jsou mnohdy přežitky z obřadů staré doby pohanské. Ale 
neodvažuji se, když není dostatečných srovnávacích studií '^) a když 
staré prameny úplně mlčí, jednotlivé z těchto zvyků promítnouti 
určitě do dob předhistorických, a zkonstruovati z nich ceremoniel 
pohanský. 



^) Už od početí celou dobou těhotenství a ovšem i v šestinedělí exi- 
stuje v lidu slovanském (jakož vůbec u primitivních národů) množství 
různých prostředků sympatických, profylaktických a dietetických a ne- 
třeba pochybovati, právě vzhledem k mnohým analogiím u primitivních 
národů, že to vše jsou zvyky prastaré. Srv. je sebrané ve výborné studii 
St. Ciszewského, Kuwada (Krakov 1905. Z Rozpiav Akad.) 6, 32 si. 
Ktomu srv.i Sartori, Sitte22sl., Samter, Geburt 1, Bartels, Zs. f. Volksk. 
XVII. 160. Literaturu k porodu v ethnologii viz u Sartoriho 163. 

2) Něco viz u Sumcova. KynbT. nap. 171 — 3, 183, dále v }KMHn 
1880, č. 212, 68, z čehož výtah, Das neugeborene Kind in den Anschau- 
ungen des slawischen Volkes. Globus 42. 348, 360. Také zbytky kuvady 
(ale jen slabé), zvyku to, při němž po porodu otec zastává funkce šesti- 
nedělky, nalezeny byly u Malorusů a Velkorusů {Sumcov, 1. c. 171, 
Jagič, Archiv f. si. Phil. 1887, IX. 701, Ciszewski, 1. c. 30, Ploss, Weib 
II. 44, 47. 52 si. 



6o 

Ze všech zvyků, jež se poutaly k narození dítěte, jediný jen akt 
krutý a při celkových kulturních a hospodářských poměrech Slovanů 
dosti těžko pochopitelný, vystupuje zřejmě u nich na konci doby 
pohanské; je to zabíjení přebytečných dětí. 

Tento zvyk je předně doložen u Slovanů baltických, u Pomořanů 
a Luticů, kde matky zadušovaly nemluvňata ženského pohlaví, když 
se jich více rodilo, aby prý se mohly lépe starati o ostatní. ,,Hoc 
nefas maximě inter eos vigebat" — připomíná k tomu Ebbo.^) Rovněž 
známý passus Pseudo-Caesariův ze VI. stol. při vší své fantastičnosti 
ukrjŤvá snad zprávu, že také Slované, kteří se tehdy hrnuh ze severu 
na Balkán, praktikovali podobné vraždéní.^) Za to pobíjení nemluvňat 
od ruských vojínů Svjatoslavových před Durostolem r. 972, o němž 
nám zprávu podal Leo Diákon, sem nepatří, neboť při této scéně 
běželo patrně o homicidní obřady pohřební, o nichž srv. dále v kap. III. 
Byly to zřejmé oběti lidské.^) 

Příčinu a pohnutky, jež Slovany vedly k zabíjení nemluvňat, 
lze dosti nesnadno vysvětliti, poněvadž u nich větší počet dcer ztěží 
mohl znamenati ochuzení a starost o výživu v době, kdy příbytek 
ženského pohlaví do rodiny způsobil příbytek pracovních sil a kdy 
se platilo za provdanou dceru otci výkupné. Vždyť docela jiný sou- 
časný pramen o západních Slovanech výslovně podotýká, že mnoho 
dcer značilo pro otce bohatství.*) Je proto nesnadno rozhodnouti 
o pravé příčině, pro niž byly po narození zabíjeny. Ohlédneme-li se 
pak po analogiích u jiných starých nebo dnešních primitivních národů, 
\ddíme, že zabíjení dětí bylo vždy dříve i dnes praktikováno velmi 
hojně, ba možno říci, že je sice na jistém stupni — typické, jenom že 
příčina jeho není vždy a všude jediná. Jednou je to oběť bohům věno- 
vaná, jednou tím hledí rodiče zachrániti dítě před bídou života, jindy 
chtějí býti sami zbaveni dalších starostí, zabíjejíce z chudoby anebo 
ze snahy udržeti jmění, jindy utrácejí děti domněle illegitimní, jindy 
zase děvčata z pověry, že se tím v budoucnosti spíše narodí chlapci, 



^) Otto bamberský r. 1124 velmi proti tomuto pohanskému obyčeji 
vystupoval (Herbord II. 18, 33; Ebbo I. 3. Srv. Bielowski, MPH. II. 45). 
Herbord II. 33 uvádí za příčinu zvyku: ,,si plures filias aliqua gemiisset, 
ut ceteris facilius providerent, aliquas ex eis iugulabant." 

2) Pseudo-Caesarius Dialogi 110. Srv. citát a výklad k tomuto místu 
Caesariovu dále v stati o požívání mléka. Autor ptá se mezi jiným: ,,Proč 
Slované a Fysonité . . . kojence zabíjejí o skály jako krysy...?" (Viz 
též Archiv, si. Phil. XXXI., str. 579). 

^) Leo Diákon IX. 6 (srv. (;itát úplný dále v kap. III.). 

*) Ibráhím ed. Westberg 55. 



6i 

jindy konečně zabíjejí se nejen znetvořené, ale vůbec děti slabé, aby 
se udržel rod silný a zdravý. V Polynesii je to docela stálým organiso- 
vaným prostředkem proti přelidnění.^) Nejčastěji však vidíme, že to 
bývá přece jen nouze a obava před obtížnou výživou děcka, která 
zatlačuje i přirozenou materskou a otcovskou lásku a vede otce nebo 
matku k utracení plodu. Primitivnímu člověku často znamená mnoho 
dětí ztížení vlastního života a vlastní existence, zejména pro dobu 
nouze a při tom mu chybí naprosto vědomí immorality tohoto činu; 
ba ani přirozený instinkt se nehlásí.^) Necítí v tom do té míry nic 
zlého, že se zabíjení dětí vyvinulo přečasto ve zvyk a obyčej, který 
veřejně a bez ostychu byl prováděn. A tak, zdá se, bylo i u Slovanů, 
jenže nám zůstává neznámo, co bylo u nich hlavní pohnutkou, byla-li 
vůbec jediná. Nouze se jí však nezdá býti, vzhledem k tomu, že zvyk 
byl praktikován právě v bohatých městech severních a že tam za- 
bíjeli pouze dcery. Snad existovala stará tradice, která mnoho dcer 
a málo chlapců pokládala za něco méně cenného, snad, a to bych po- 
kládal za hlavní příčinu: přebytek dcer stal se na severu v městech, 
kde muži stále hynuli v pirátských výpravách a v bojích se sousedy, 
obtížným proto, že nebylo lze dcery odbyti. Sluší dodati, že tentýž 
zvyk známe i u Germanů a i tu se týkal především dcer, když se 
jich mnoho rodilo.^) Ale vzhledem k rozšíření tohoto zlozvyku po celé 
staré Evropě*) netřeba vykládati zjev jeho u Slovanů vlivem germán- 
ským. Také na druhé straně u Litevců je doložen.^) 

Při této příležitosti možno se nejlépe zmíniti o zprávě zachované 
lékařem Soranem z doby Hadrianovy, kterou i Galenus potvrzuje, 
že totiž většina barbarů po porodu ponořuje děcko do chladné vody, 
aby při tom slabí pohynuli a zůstalo jen potomstvo zdravé a silné, 
ku prospěchu celému rodu.®) Zpráva při tom výslovně praví, že tak 



1) H. Ploss, Das Kind II. 243 si., K. Haberland, Der Kindermord 
als Volkssitte (Globus 1880, Nr. 2), W. Platz, Gesch. des Verbrechens der 
Aussetzung (Stuttgart 1876). 

2) Ploss 1. c. 244, 250. 

3) Weinhold K., Altn. Leben 260, Frauen 90. 

*) Ploss, 1. c. 247 si. a Hirt, Idg. 718 (doklady u Reků, Římanů, 
Keltů, Sarmatů a Germanů). 

*) Existoval u litevského kmene Galindů podle svědectví Petra 
z Dusburgu (Cron. terre Prussie III. Srv. Brúckner, Archiv f. si. Phil. XXI. 
23, Starož. Litwa 31, 139) a v záhadném městě žen při Baltickém moři 
podle Ibráhíma ibn Ja'kúba (ed. Westherg 32, 56, ed. Rozen 51). 

*') Soranus. TJíql yrrvaiXsUov 7rcí5-c3v ed. Rose § 81, Galenus 'Tyietvú 
I. 10 {Latyšev. Scythica I. 511, 585). 



62 



činí Germani a Skythové, tedy dva sousedé Slovanů, — Slovanů samých 
nejmenuje. Ale poněvadž uvádí, zároveň že tak činí většina barbarů 
(severoevropských) a poněvadž Germani a Skythové jsou bezprostřední 
sousedé Slovanů a mimo to podle všeho pojem Skythů v době Hadria- 
nově neomezoval se na zbytky vlastních starých Iranců, nýbrž zahrnoval 
vůbec národy v širší Skythii bydlící, je velice pravděpodobno, že tuto 
zprávu můžeme vztahovati i na Slovany. A snad do jisté míry je tento 
zvyk i vysvětlením pozdějších výše citovaných zpráv, že Slované 
po porodu část svých dětí zabíjejí, neběží-li tu prostě o nějaký, řeckým 
zpravodajem nepochopený obyčej omývání a očišťování děcka 
po porodu, jaké se stále udržují ve zvycích Slovanů, Litevců, Ger- 
manů a jiných.^) 

Jinak o první době dětského života nevíme nic.2) Dítě rostlo, 
patrně živeno matkou a svěřeno její péči, po několik let, až jednou 
v době, která se měnila podle zvyků jednotlivých rodů a kmenů, oby- 
čejně však, kolem 3. neb 7. roku, dítě mužského pohlaví odňato bylo, 
opět za zvláštního obřadu matčině péči a svěřeno bylo vedení otcovu, 
slovem: počalo býti chlapcem a výchova jeho nesla se nadále k těm 
zaměstnáním, která mu později, jako mužovi, náležela. Tímto obřadem 
byly u starých Slovanů, podobně, jako u jiných národů, t. zv. p o- 



^) Děcko i šestinedělka pokládají se po jistou dobu za nečisté. Srv. 
Potkanski, Postrzyžyny (viz dále str. násl.) 405, kde uvedena i literatura 
z ruského a lit. folklóru. Srv. i Samter, Geburt 21 si. 

' 2) j^fa, nejvýš bych připomněl, že podle domnění některých ruských 
anthropologů, existovala u ruských Slovanů jakási umělá poporodní de- 
formace hlavy, ovšem neúmyslná, působící zploštění týlu patrně nějakým 
obvazem, nebo čepcem, jež děcko v prvé době prudkého vývoje hlavy 
delší dobu nosilo. Soudil tak na pr. Pokrovskij z toho, že mezi lebkami 
z ruských kurhanů z VIII. — XII. stol. nalezl 17 — 18% s pozměněným 
týlem (HsB. o6m. jik)6ht. ecr. T. 49. III. 213). Takováto deformace, 
a sice ve značném stupni, praktikována byla v starověku u některých 
kmenů v jihovýchodním koutě Evropy (srv. hlavně práci Dm. Anučina 
O ne^JopMHpoBaHbixTj Hepenaxt HaHneHHux-b b-b Poccíh. Hsb. o6m. 
jiio6. ecT. T. 49. IV. 367—414) a rovněž je dokázána u Germanů v době 
stěhování národů (si v. L. Niederle, Die neuentdeckten Grábei von Podbaba. 
Mitth. Anthr. Ges. Wien 1892, 10 si., a A. Schlitz, Kůnstlich deform. 
Schádel. Archiv fůr Anthr. 1905, 191). Jak známo, v jižní Francii setká- 
váme se dosud s podobným zvykem, při němž deformace povstává ne- 
uvědoměle nošením zvláštního čepce (bandeau serre-těte). Viz Delisle, 
Sur les déformations artificielles du cráne dans les deux Sěyres et la Haute- 
Garonne (Bull. ďanthr. Paris 1889. 649. Srv. Globus 1891. 118). 



63 

střižiny^) a obřad jejich pozůstával v tom, že buď otec", nebo 
příbuzný, nebo vzácný host za rodinné slavnosti, spojené s hostinou, 
ustřihl chlapcovi trochu kadeří. Bylo to asi první střihání vlasů, před 
tím nůžkami nedotknutých, při čemž, jak se podobá, ten kdo stříhal, 
stal se tímto aktem příbuzným mladého chlapce. 

Tento zvyk není u starých Slovanů doložen nějakou přímou věro- 
hodnou zprávou z doby pohanské, ale máme o něm několik dokladů 
z pr\''ní doby křesťanské, z XII.— XIII. stol. u Rusů,^) z X. stol. 
u Cechů 3) a víme, že polská tradice ve XII. stol. pokládala jej za 
zvyk z doby před křesťanské.*) Konečně vidíme, že se udržel (spojen 



^) Český termín postHHny není doložen starým pramenem, neboť 
jej zavedl V. Hanka, zfalšovav jednu glossu v Mater Verborum (glossa 348* 
36: postrisini — tonsure). Srv. ČČM. 1877, 504. Polsky zní postrzyžyny, 
rus. v letopisech nocTpHrw, dnes sacrpHHiKH, srbsky crpHwéa, crpHr nebo 
uiHmaH>e. 

O těchto starých postřižinách máme především obsáhlou studii 
K. Potka/tského, ,, Postrzyžyny u Slowian i Gíermanów. (Rozprawy Akad. 
Krak. Ser. II. T. VII. 1895. 330; ref. Kariowiczúv, Wisla 189b 154, a Frankův 
Lud II. 81), k níž však srv. ještě výklady Fr. Pastrnka, Slov. legenda 
o sv. Václavu (Věstník král. uč. spol. 1903. VI. 42-46), a Fr. S. Krausse 
Die Haarschurgodschaft bei den Sůdslaven (Int. Archiv f. Ethn. 1894. 
VII. 163). 

2) Letopisy k r. 1192: óuiua nocTpHru y BenHKaro KHíisa BccBOJiona 
CbíHy ero FeopreBH bij rpant CyHínanH; Toro Hte ahh h Ha KOHb 
ero BcanH h čucrb panocTb BenHKa s-b rpani CywnajiH (syn narodil se 
r. 1189). K r. 1194 připomínají se postřihy u syna Vsevolodova Jaroslava 
narozeného r. 1190, r. 1212 u synů Konstantinových Vasilka atd. Vždy 
je vazba tatáž: ,,byly postřihy u knížete (otce) synu jeho." Zajímavé je 
při tom spojení postřižin s posazením chlapce na koně. Srv. Zelenin, >Khb. 
Crap. 1911. 235. 

^) V legendě o sv. Václavu praví se [Pastrnek, 1. c. 42): I vrostlo 
pachole (sv. Václav), že mu bylo ujmouti vlasů. I pozval Vratislav kníže 
jakéhosi biskupa se vším duchovenstvem; a když odzpívali liturgii v chrámě 
sv. Marie, vzav pachole,, postavil je na stupních před oltářem a žehnal je, 
takto pravě: Pane Ježíši Kriste, požehnej toto pachole požehnáním, jímž 
jsi požehnal všechny spravedlivé své; i postřihla jej knížata jiná (h nocrpn- 
roiua KHA3H hhh). Potkaúski tohoto dokladu neznal. Legenda Kristiánova 
{Pekař, Nejstarší kronika česká, Praha 1903, 145, 177) dí jen, že sv. Václav 
,, překročiv léta chlapectví, zaskvěl se květem jinošství". O postřižinách 
sv. Václava srv. Jireček, Slov. právo I. 126, H. Krch, O postřižinách 
sv. Václava (Komenský 1883 391, Východ 1888 II. 17). Srv. i Zíbri, Dějiny 
kroje v zemích českých I. 46, kde ještě jiné odkazy literární. 

*) Tak vykládá předně Gallus o Popelu a Pasztovi I. 1. [Bieiowski, 
MPH. I. 395): Popel dux duos filios habens, qui more gentilitatis ad eorum 
tonsuram grande convivium praeparavit, ubi plurimos suorum procerum 



64 

jsa s obřady církevními) až po dnešní den i u jiných Slovanů.^) 
A tak nemůže býti pochyby, že máme před sebou zvyk velmi staro- 
bylý a že jej Slované praktikovali už za doby pohanské, zejména 
uvážíme-li ještě, že analogické zvyky jsou a byly rozšířeny u primitiv- 
ních národů vůbec a také u jiných Indoevropanů.^) Jenže termín, kdy se 
postřižiny konaly, různí se značně u primitivních národů dnes a patrně 
se různil už v dobách starých i u samých Slovanů.^) U Rusů v době 
letopisné slavily se postřihy při 2—3 letech, v Polsku při 7 letech.*) 
U Srbů konají se podnes obyčejně po roce nebo dříve (ve východních 
krajích u Srbů mohamedanských a v záp. srbských zemích), místy 
ale i v třetím, pátém, ba i v sedmém roce.^) 

Následkem tohoto kohsání terminu není však původní význam 
postřižin plně a náležitě jasný. Kdyby postřižiny nastávaly ve věku 
pozdějším, při hranici dospělosti, mohli bychom je s bezpečností míti 
za obřad, označující vstup chlapce nebo dívky mezi dospělé, schopné 



et amicorum invitavit. O synu Pasztově Semovithu dí dále: hospites illi 
puerum totonderunt eique Semovith vocabulum indiderunt. Srv. dále 
zprávu Gallovu o Mieszkovi {Bieiowski, 1. c. 398) a Kadlubkovu (tamže 
II. 272). 

1) U Jihoslovanů udržely se postřižiny až po dnešní den (Srv. Pot- 
kattski 338 a Krauss, 1. c). V oblasti Vojska Donského docela podle Kuli- 
schera dávají dosud chlapci šavli do rukou, posadí jej na koně. načež mu 
ustřihnou vlasy a pozdraví jej jako kozáka {Dovnar-ZapolsMj srv. dále 1. c. 38) . 
V orlovské gubernii jsou ..sacxpHWKH" po roce, a pod. ještě v Ščigrách 
v gub. kurské, v šujském Újezdě vladimirské gub. a u Bělorusů grodněnské 
a Malorusů poltavské gub. Srv. doklady sebrané Dm. Zeleninem, >Khb. 
Crap. 1911. 235-236. 

2) Srv. přehled u Potkanského 407 si., Dovnara-Zapolského, 3th. 
06o3p, 1894. IV. 39 si., H. Plossa, Das Kind I. 289 si., nebo Wilkena, 
Uber das Haaropfer und einige andere Trauergebráuche bei den Vólkern 
Indonesiens (Amsterdam 1886). O postrižinách u Indoevropanů srv. Kirste, 
Analecta Graez. Festschrift zur 42. Verš. d. Phil. Wien 1893. V staré Indii 
byly postřihy trojí: v 3. rodfe, v době od 8 — 12 let, a v 15 letech. [D. Kudr- 
javskij, Hacjitn. bi> oójiacTH npeBHeHHAiňcKHx-b noMauiHHx-b o6pHnoBt 
Jurjev 1904. 83. Srv. Zelenin, 1. c. 234). 

3) Také A. Brúckner v stati ,,0 Piašcie". (Rozprawy Akad. T. XXXV. 
341 si.) soudí, že nebyl rok postřižin pevně stanoven, ale konány, když 
bylo možno vzíti vlasy děcka do ruky, 

*) Potkaňski 334, 335, 340. Proto také litevský statut polského práva 
dělil věk nezletilý na dobu před 7. rokem a po něm, při čemž rok měl ten 
význam, že přešlo z péče matky do péče muže opatrovatele [Dqbkowski, 
Prawo I. 225). 

^) Podle laskavého sdělení zaslaného mi prof. Jov. Erdeljanovičem 
z Bělehradu. 



.65 

jednak k boji, jakožto zaměstnání, které specificky přináleží mužům, 
jednak schopné k ženění a vdaní. Takový význam mají dnes postrižiny 
při běloruské svatbě i) a jemu se blíží zajisté i postřihy germánské, 
abych aspoň nejbližší parallelu uvedl.-) 

Ale nejstarší zprávy slovanské poutají naopak postrižiny k věku 
mnohem mladšímu, jak jsme viděli, a z části se i při tom věku udržely. 
Mimo to máme mnoho analogií neslovanských pro postrižiny ve věku 
dětském. Z těchto příčin nemohu, jako Dovnar Zapolskij, uznání do- 
spělosti míti za prvotní podklad slovanských postřižin, ačkoliv říci, 
co jiného za nimi původně vězí, zůstává nesnadné. Domníval bych se 
však, jak už bylo výše naznačeno, že byl původ čistě hygienický. 
Po jistou dobu z pověry, která ještě hojně existuje, nesměly se dítěti 
stříhati vlasy, poněvadž by mu předčasné stříhání přineslo škodu 
na zdraví.^) Z tohoto důvodu první stříhání po jisté delší době značilo 
vskutku vstup do jiné, volnější fase života a spadalo pak snadno 
v jedno s přechodem z péče výhradně matce náležející ve volnější 
vedení otcovo. Že se při tom ustřižené kadeře staly zároveň jakousi 



^) Dovnar Zapolskij má proto tento význam postřižin za původní, 
domnívaje se, že teprve během doby sestupovaly místy k letům mladším 
a mladším. (3th. 06o3p. 1893 IV. 43 si., 51). Postrižiny v Bělorusi spo- 
jeny jsou při svatbě se starobylým obřadem t. z v. posadu (nocani.) ženicha 
i nevěsty {Dovnar, 1. c. 37 si.). 

2) U Germánů byly postřihy dvojí, ve 12. a v 15 — 18. roku, při čemž 
jinoch dostával do ruky zbraň, jakožto odznak muže {Potkaňski 344, 
352 si., 358). U nordických Rusů v Rusku samém vidíme však ceremonii 
8 mečem hned po narození, jak yykládá Rosteh {Harkavi, Ckes. 267) : 
Když se (jim) narodí syn, tu (otec) vezme obnažený meč, položí jej před 
novorozence a di: ,, Nezastavuji tobě v dědictví žádného jmění, a budeš 
míti jen to, čeho si dobudeš tímto mečem." Tutéž zprávu má Kardízí a po 
nich ji opakuje Aufí, Šabangarej a Mirchond ve XIII. — XV. stol. {West- 
berg, K-b anajiMSy II. 27, 31 si,). Že podobné zvyky vznikly snadno i u Slo- 
vanů ruských, lze věřiti předem, i kdyby nebylo zprávy Kazvíního (cituje 
Andalusího), že u Slovanů otec stará se o syna, než dospěje; pak že mu 
dálukašípy a pošle ho, aby se živil sám, jako cizí {Charmoy, Relation 343). 
Totéž má malá perská geografie (tamže 347). 

') Podobně pověry, že děcko se nesmí stříhati v prvé době mládí 
(po 1 až několik let), ba ani mýti na hlavě, shledáváme dosud v ně- 
kterých krajích Polska (Potkaňski 336^, na vých. Moravě {Bartoš, Naše děti, 
Brno 1888, 7), na Slovensku {Sochán, Národ. Sborník. XI. 10), v Bělorusi 
{Bejn, Btjiop. CčopHHK-b 17). Srv. i Cziszewski. Kuwada 39. V charkovské 
gub. nestííhaji vlasů před rokem {Sumcov >KMHn. 1880 XI. č. 212, 86), 
v Bulharsku v okoH Sofie, Caribrodu, Tirnova do tří let {fCrauss Int. 
Arch. f. Ethn. VII. 195). Srv. i pozn. 3. na násl. straně. 

5 



é6 

obětí věnovanou duším předků, daemonům a bohům,^) je přirozené 
a přirozeně též časem a místy tento význam vynikl a zatlačil před- 
stavy jiné, původní. Ale měl bych to přece jen za význam sekundární 
a ne jako Samter za primární."^) Rovněž je pochopitelné, že se později 
stalo toto pcstřihování častější, posunovalo se na různé doby zejména, 
bylo asi hojné a typické při přechodu ze stavu chlapeckého a dívčího 
v stav pohlavní dospělosti, odkudž to přešlo místy při ženichu 
a nevěstě i do ceremonielu svatebního, o němž srv, dále, 

O postřižinách dívčích u starých Slovanů nemáme dokladů.^) 



^) Na př. Roženicím, Sumcov 1. c. 86, ApxHB-b KanaHesa II. 104. 

^) Samter, Geburt 182 si., 184 (podle Wilkena). Tak i Sumcov, O csan. 
oĎpjjnax-b 152 a Kraušs Archiv 1. c. 198. 

3) Jsou jen stopy ve folklóru jižních Slovanů [Krauss, 1. c, Potkaúski 
341) a dále v Bělorusi {Dovnar Zapolskij, 1. c. 54 si.). Podle sdělení Erde- 
janovičova postřihují se po roce mužské i ženské děti u Srbů mohamedánů 
i u některých pravoslavných. Jinak se však u těchto pravidlem stříhají 
jen chlapci. Postřižiny dívčí byly také v staré Germanii {Potkaúski, 
1. c. 356). Při tisku předešlého archu neměl jsem po ruce výborného 
sborníku Z. Kuzelji flHTHHa b SBHnajix i BipyBaHHHX yKp. Hapona (Mamep. 
no yKp. p. CTH. VIII — IX.). Zde jsem nyní (Mar. IX. 106) našel do- 
datečně zprávu, že postřižiny u Ukrajinců (nocTpHrH) praktikovaly se 
s jakousi slavností u chlapců i děvčat. V Bulharsku podle Krausse místy 
jsou ve třetím, místy v pátém až šestém roce. (Int. Archiv 1. c. 195). 
Dále jsem našel dodatečně v Cpn. 3th. 36op. VII. 182, XIV. 136, 
že na Kosovu poli synu i dceři stříhají vlasy buď hned po křtu nebo 
za rok nebo v 3. 5. i 7. roce v bolevackém kraji v 1., řidčeji v 3. roce 
do kteréž chvíle vlasů vůbec nestříhají. V Slavonii jsou krátce po křtu 
„veliké babinfe" u chlapců i děvčat {Ilič Nar. obič. 23). 



život pohlavní. 

Pohlavní život počínal se dospěňím. ^) 

Podobně jako se u jiných primitivních národů určuje dospělost 
zvláštními ceremoniemi, kterými se dívky a chlapci uvádějí v stadium 
ženy a muže, vdaní a ženění schopného, bylo tak jistě i u Slovanů. 
Nemáme sice o tom zachovaných zpráv, ale můžeme to souditi 
z různých zvyků, které se objevují ještě v pozdějším bytu slovan- 
ském. Zajisté na př. upotřebení dívčí party do vlasů nebo jiného 
speciálního ústroje dospělé dívky je prastaré,^) rovněž jako obřadné 



*) U Čechů se říkávalo o mužském pohlaví: ,,když se brada spe 
aneb když lóno chlupatí .... A na ženském pohlaví, když se prsy pučie 
a nadýmají." {Všehrd V. 45, 2). Srv. Kapras, Poručenství nad sirotky 
v právu českém (Praha 1904) 14, Jireček, Slov. právo II. 266. V nej- 
starším právu moravském dospíval hoch vyšších stavů v 16, děvče v 14 
letech, mezi poddanými v 18 a 16. Ostatek ohledání dospělosti zůstal na 
Moravě do r. 1486 {Kapras, 1. c. 13, 16). V Polsku se prvotně čítal rok 12. 
rokem dospělosti u obojího pohlaví, jak nasvědčuje soudní praxe XIV. 
a XV. století. V XV. — XVII. stol. se hranice posunula u chlapců výše, 
do 14 — 15. roku a později ještě dále {Dqbkowski, Prawo I. 216). V Bul. 
harsku byl dříve uznáván u chlapců rok 15., u děvčat 13., místy i 14. 
a 12. {Bobčev Hor. Ha ct. ó-bjír. npaBO 520), v Rusi rok 15.(14) a 13.(12). 
Sergějevič JIckliíh 377, Vladimirskij Budanov OĎsopt 3. vyd. 368, 414. 
V Stoglavu ustanoven rok 15. a 12. 

2) Na Slovensku dívky, dospěvše (v 13 — 16 letech), počínají nositi 
zvláštní úbor hlavy, věneček nebo ozdobný pásek, t. zv. partu, na Moravě 
zvaný též tkanica, pentle {P. Sochán, Národopisná Výstava Česko- 
slovanská. Praha 1895, 195, Národop. Sborník XI. 12, B. Němcová, Sebr. 
Spisy (ed. Kober 1897) IV. 178, /. Klvaúa, O pentleni nevěst a družiček 
na Moravě Č Lid. IV. 417). Také na Valašsku jsou pentle ve vlasech od- 
znakem dospělé a poctivé dívky (Václavek, Vala,^. svatba 13). Dívčí parta 
,,corona puellarum" doložena je už Kosmou u Čechů (Fontes II. 40). Tak 
i u jiných Slovanů. Ve vladiměřské gub. nosí dospělá, dokud se nevdá. lentu 
v copu, jinde jako v gub. tulské, kalužské (bylo i v pskovské a voroněžské) 
děvče při dospěni za zvláštního obřadu odívá se v paněvu (druh kabátce), 

5* 



68 

přijímání chlapců v organisaci dospělých, s nímž se setkáváme u Malo- 
rusů.^) Jinak však o podobných ceremoniích ze starověku nevíme nic. 
V nejstarších dobách byla podle všeho i u Slovanů do jisté míry 
promiskuita mužů a žen pohlavně dospělých, — polyandrie s poly- 
gamií spojená.2) Nechci se pro to .dovolávati známého svědectví Kos- 
mova o pravěku českém,^) neboť tento výrok, ač ho nemám přes 
antikisující formu za prázdný ozvuk z antických spisů Kosmovi známých, 
opírá se bezpochyby o heterism při některých současných slavnostech 
lidových, o nichž dále obšírněji vykládám,^) a nemůže býti přímým 
dokladem pro původní stav všeobecného heterismu u Cechů ve smyslu 
moderní ethnologie. O něm Kosmas věděti nemohl, ani z vypravo- 
vání nejstarších lidí. Ale že původně také u Slovanů podobné poměry 
byly, svědčí nejen obecně platné zákony v sociálním v}žvoji lidstva, 
nýbrž i zmíněné právě zbytky heterismu při starých, z pohanské doby 
zděděných slavnostech lidových, dále zbytky polyandrie a heterismu 



jinde v pás nebo v jižní Rusi, na př. na Podolu, chodí děvče jen v rubášce, 
a když dospěje,, dostane jupku [Zelenin Dm. OópymóBoe 'npasftHecTBO 
coBepmeHontriH nťBHUH y pyccKHX-b. >Khb. Crap. 1911. 238 si., 243). 
A tak je i na jiných místech Slovanstva. Na Skopské Černé hoře 
počne dívka, dospěvši, nositi košili ,,npeKope6pH.aJKy" (Cpn. Eth. 36. 
VII. 383). 

1) Sumcov, KynbT. nap. 187, 355. Pod. v Srbsku (Cpn. Et. 36. VII. 577, 
XIV. 141) .U jiných národů bylo a je vnějším odznakem dospělosti na př. opá- 
sáni mečem {Dovnar-Zapolskij , 1. c. 42), nebo vloženi nákrčníků na hrdlo, 
určitých ozdob do uší, nosu, zvláštní úprava zubů, tetování a hlavně obřízka. 
Ale o podobných věcech není pro Slovany dokladů. Srv. též D. Zelenin, 
1. c. 233. 

^) Tak soudí i Dqbkowski, Prawo I. 333 a Wiiort, Jus primae noctis 
(Lud II. 102 si.). Výrazem ,,do jisté míry" chci říci, že mimo nejdávnější 
dobu v pravěku lidstva, kde ovšem ještě o Slovanech vůbec nemůže býti 
řeč, — piomiscuita nebyla absolutní, nevylučovala totiž už od dávných 
dob existence jednotlivcích manželství, více méně těsně a trvale spojených. 

3) Kosmas I. 3 (Prameny děj. č. II. 6): ipsa connubia erant illis 
-communia. Nam more pečudum singulas ad noctes novos ineunt hymeneos 
-et surgente aurora triům gratiarum copulam et ferrea amoris rumpunt 
vincula. Srv. i parafrasi Dalimilovu hl. II. (ed. Mourek 6^). Také slova 
Brunona, životopisce sv. Vojtěcha (n): ,,miscebantur cum cognatis, sine 
lege, cum uxoribus multis" nejsou dokladem pro prvotní slovanskou pro- 
miscuitu, neboť i v té době už poměry manželské byly jiné. Zde autor 
kněz zveličuje jen to, co se mu nelíbilo, sňatky příbuzenské a cizoložství, 
o němž srv. dále více, a nanejvvše opět naráží na heteiism některých 
lidových slavností. 

*) Srv. dále na str. 107 a si. 



69 

v svatebních obyčejích slovanských, při nichž můžeme ještě stopovati 
právo širší organisace mužské, na př. celého rodu, na vdávající se ženu. 
Také jsou tu historické, velmi blízké analogie. U Lotyšů v okolí 
Dvinska a Rěčice existovaly zbytky promiskuity ještě v XVII. stol.^) 
a ze starověku doloženy jsou podobné poměry u dalších sousedů slovan- 
ských: u thráckých Agathyrsů a u Skythů, o vzdálenějších národech 
nemluvíc.^) 

Později a speciálně na konci doby pohanské, o niž nám předem 
běží, byl už pohlavní život Slovanů představen a vyplněn řádným 
sňatkem muže s ženou jednou nebo s několika. 

Sňatek. Sňatek se u všech národů, i primitivních, koná s jistými 
ceremoniemi, jakmile se národ jen trochu povznesl nad nejnižší nám' 
známé stupně sociálního života. Musíme tudíž už a priori předpo- 
kládati, že byly analogické obřady i u Slovanů, a přihlédneme-li k řadě 
svatebních obřadů, o nichž se přímo nebo nepřímo dovídáme, a uvá- 
žíme-li řadu historických zpráv, líčících věrnost slovanských vdaných 
žen jako zjev pro Slovany význačný a typický, nabudeme plného 
práva souditi, že sňatek byl u nich již v pohanské době aktem vážným 
a slavnostním, kterým byla aspoň jedna strana, totiž žena, vázána 
k věrnému spolužití. 

Přímo o iormě staroslovanské pohanské svatby víme ovšem málo. 
Ale můžeme ledacos vykonstruovati jednak srovnáním jazykového 
fond a slovanského a árijského, jednak srovnáním velmi rozmanitého 
ceremonielu svatebního, jenž se nám objevuje dosud u všech slovan- 
ských národů; jevíť mnoho společného a mnoho nepopiratelně staro- 
bylého. Bohužel není dosud v obojím směru řádné práce srovnávací, 
ani po stránce jazykozpytné, ani folkloristické. Zejména těžce neseme 
nedostatek důkladnější studie, která by srovnala celý bohatý zachovalý 
ceremoniel slovanský a dovedla ukázati, co je z něho bezpečně staré, 
co pohanské, co přijato křesťanstvím, co vlastní slovanské, co cizí. 
Proto také není dnes ještě možno předvésti obraz pohanské svatby 
slovanské pln.ě a bezpečně, a co zde dále povím, je přirozeně jen pokus 
o rekonstrukci na základě nejvýznačnějších dokladů a domyslů; při tom 



^) Měnili si občas ženy podle relace z r. 1618. Srv. Brúckner, Starci. 
Litwa 125. Brúckner připojuje však ke zj>rávě otazník. 

2) O Agathyrsech Herodot IV. 104, o Skythech Galaktoí azích Nik. 
DamasteS, Synagoga 3, o Massagetech Herodot T. 21b, o Britech Caesar 
BG. VI. 14, o Dorech ve Spartě Polybios {K. O. Milller, Dorier* II. 
188 — 190) a j. Srv. Hildebrand, Recht unv^ Sitte 12. Schrader, Reallex. 
633. Witort, Lud II. 102. 



70 

však připomínám hned, že pokud se týče právní stránky (právního 
významu sňatku, výkupu a věna, právního poměru ženy k muži 
a jejího postavení v rodině, poměru řádné ženy k vedlejším, dětí 
k rodičům, dále vdovství, poručnictví, svatovstva atd.), pojednáno 
bude o tom znovu na jiném místě těchto Starožitností, totiž v kapitole 
o staroslovanském právu. Zde budeme míti na zřeteli hlavně jen 
fysickou stránku aktu. 

Základem slovanského sňatku, podobně jako jinde, byl jednak 
výkup, jednak únos ženy, náležející jinému rodu, jiné obci nebo 
docela i jinému kmeni. Dívka náležela s jinými dětmi do moci otcovy 
a mohla přijíti do vlastnictví muže jiného bud násilným vzetím nebo 
výkupem, jímž otec novému mužovi svá práva postoupil. Jak dalece 
je exogamická forma sňatku únosem primitivní proti jiným formám, 
zejména proti výkupu, a je-li vůbec nutným stupním ve vývoji kul- 
turním, či vznikala-li občas jen vedle jiných foreměje posud sporným 
problémem všeobecné ethnologie, jehož řešení není naším předmětem. 

U Slovanů, pokud můžeme jíti do minulosti, vidíme na konci doby 
pohanské obě formy: únos i výkup vedle sebe (ač ne u všech kmenů) 
a vidíme zároveň, že na počátku doby křesťanské pokládah únos za 
něco hrubšího a horšího, pohanství vlastního a, zdá se, i staršího. Byl-li 
však únos vskutku starší formou a původně všude u Slovanů roz- 
šířenou, ani prameny historické ani srovnávací filologie nám ne- 
sděluje. Ale že nebyl jen formou občasnou, místními poměry ad hoc 
vyvolanou, svědčí určitost, s jakou jej označuje Kijevský letopis za 
tj^ický stálý zjev u některých ruských kmenů a dále i to, že se právě 
v Rusku zachovaly velmi silné reminiscence v ceremonielu svatebním, 
symbolisující únos a s tím spojený útok na byt nevěstin, obranu jeho 
i konečné smíření (srv. dále str. 82). 

Hlavní zprávu, kterou máme, podává Kijevský letopis o pohan- 
ských kmenech ruských. Kmenové Drevljanů, Radimičů, Vjatičů 
a Severjanů žili prý jako zvěř, bez řádných sňatků, unášejíce z jiných 
obcí dívky, s kterými se setkávali u vod nebo mezi dědinami při večer- 
ních hrách a plesích, kdežto kmen Poljanů, z části už pokřestěný, 
měl sňatky řádné na základě smlouvy s rodiči.^) Totéž potvrzuje 



^) Lavr. 12^: HoirííHe . . . ópasHbiň oóunaň HMíixy: He xo>Kaiiie asiTb 
no HeBtcTy, ho npHBOMaxy Benepi a aayrpa npHHOmaxy no neň, hto Bnaflyne. 
A ílpeBJíHHe WHBHxy SBtpHHbCKHMt oópasoMTj HíHByme CKOTfaCKH; yÓHBaxy 
apyn, npyra, HnHxy Bce nenHCTO h 6paKa y hhxt, hc óusame, ho yMUKHBaxy 
y BOflu fltBHua. H PanHMHHH H Bhthhh h CtBepij onHHT, oóbinaň HMsixy . . . 
6pauH Bi, HHXT, He 6uBaxy, ho Hrpnii^a mokio cenu; cxoHOxycíi na nrpHma, 



71 

i dánská tradice, zachovaná Saxonem Grammatikem. Vypravuje, jak 
dánský král Frotho, poraziv kdysi Rusy, nařídil jim, aby nadále uza- 
vírali sňatky na základě výkupu, poněvadž takové sňatky pokládal 
za pevnější.^) Ustav kníž. Jaroslava Vladimiroviče ustanovuje v prvním 
článku už trest za únos.^) U západních Slovanů připomínají s? v Polsku 
v X. stol. dary svatební, a to dosti značné, otci nevěstinu ,3) ale že 



Ha njiHcaHbe h na bch čtcoBbCKaH HrpHina h xy yMUKaxy wchu co6-fe, 
c HCraHie KTO c-bBtmam ch; HMHxy Híe no ns-b h TpH iKeHbi . . . . Ch me 

TBOpHXy 06uHaH KpHBHHH (h) npOHHH HOraHHH HC B-fenyme SaKOHa Bo>KHH, HO 

TBopnme caMH co6i> 3aK0H"b«. O výklad slova »hto Bnanyne* je spor, znamená-li 
nějakou výbavu v našem slova smyslu (tak Krek), či výkup, jak se oby- 
čejně vykládá (srv. Krek, Zut Gesch. der russ. Hochzeitgebráuche. Analecta 
Graeziensia. Graz 1893 7, Volkov Anthropologie II. 167). Velmi zajímavou 
parafrasi tohoto místa má perejaslavsky letopis, sepsaný na poč; XIII. stol. 
za vlády Jaroslava Vsevodoloviče perejaslavského, kde nalézáme bližší 
vylíčeni plesů, k nimž se mládež scházela a kde se daly tyto únosy. — 
Text perejaslavsky uvedeme dále, na str. 112. Jinou parafrasi má Dlugoš 
(ed. Przedz. I. 63). Únosy tyto byly patrně většinou nenásilné, smluvené 
mezi mladíkem a dívkou (Srv. Azbukin, OnepK-b XXXIX. 255, Žmigrodzhi, 
Obrz. wes. 100 sL), podobně jako se to děje dosud na Balkáně {Jireček, 
Bulgarien 79). Volkov soudí, že u Drevljanů byl ještě únos násilný, u Sever- 
janů, Radimičů a Vjatičů už smluvený (Anthropologie II. 166). 

^) Saxo Gram. ed. Holder 156: ac nequis uxorem nisi empticiam 
duceret. Venalia siquidem connubia plus stabUitatis habitura censebat 
(Frotho), tuciorem matrimonii fidem existimans, quod precio firmaretur. 
Preterea, siquis virginis stuprum vi petere aušus esset, supplicia abscissis 
corporis partibus lueret, alioquei mille talentis concuDÍtus iniuriam 
pensaturus. 

2) AlKe KTO yMHHTb ntSKy HJIH HaCHJlHTb, aWC 60HpCKaH AHH, 3a COpOMb 

eň 5 rpHBeHt aonora, a enHCKony 5 rpHBCH-b aojiOTa; a MeHbuiHX-b óoHpi 
rpHBHa sojiOTa a ennCKony rpHBHa sojiora; noópbixt jnoneň aa copoMi) 
5 rpHBCH-b cepe6pa; a na yMbiHHHu-fex-b no rpHBH-fe cepeópa enHCKony; 
a KHíi3b KaaHHTT,. [Samokvasov, FlaMHTHHKH npesH. p. npaea I. Moskva 1908, 
139, Vladimirskij-Budanov, Chřest. I.^ 217). 

3) Ibráhím (ed. Westberg 31, 55, 93, ed. Rosen 50) dí o polské říši 
Měškově: ,,Narodí-li se tam komu dítě, přiřkne mu kníže (Měško) hned 
po narození jistý obnos, ať je mužského nebo ženského pohlaví. Když 
dítě dospěje, je-li mužského rodu, opatří mu ženu a zaplatí otci dívčinu 
svatební dar. Byla-li to dívka, opatří jí muže a zaplatí opětně jejímu 
otci výkupné. Tento svatební dar je u Slovanů velmi značný a zvyky jejich 
při tom podobny zvykům berberským. A tak, jest-li že se někomu narodí 
dvě, tři dcery, stanou se tyto příčinou jeho obohacení; narodí-li se dva 
synové, jsou příčinou ochuzení. Svatba pak sama děje se podle vůle knížete 
a ne podle vůle jejich (rodičů a dětí). Zato kníže přejímá starost o jich 
výpravu a výlohy se svatbou leží na něm. A (kníže) chová se jako starost- 



72 

i zde byl únos praktikován, vidíme ze slov homiliáře Opatovického 
z konce XI. a poč. XII. stol. i z pozdějších památek i) a dále z toho, 
že se i tu, jako na Rusi, udržela celá řada tradic a zvyků svatebních, 
v nichž se zřejmě obráží stará forma únosu.^) Na Balkáně udržel se 
únos ze starých dob de facto až po dnešní den.^) Stejně mnoho sledů 
je po kupování žen. 



livý otec ke svým poddaným." Poslední zpráva od slov , .svatba pak sama" 
není u Ibráhima, nýbrž u Kazvíniho, ale týká se i tu země Měškovy (Srv. 
Al-Bekrí ed. Rozen 51, Charmoy, Relation 345). Vybírání daně knížetem 
z dcer a synů dotvrzuje u Slovanů i Rosteh {Harkavi, CKas. 267), a že kníže 
všechny žení, přejal i Bakuví {Charmoy 358). Srv. i malou perskou geo- 
grafii ed. Charmoy (Rel. 347); že se při dolní Visle ženy kupovaly, vidno 
i ze smlouvy krystborské r. 1249. 

*) Beitráge zur Gesch. Bohmens I. Quellen. I. Das Homiliar des 
Bischof von Prag, ed. F. Hecht (Prag 1863) 22: Omnibus denuntiate ut 
nullus uxorem accipiat nisi puolice celebratis nuptiis. Raptům omnibus 
modis prohibete. Srv. Zíhrt, Listy z českých dějin kulturních (Praha 1891) 
105. Starší Zíbrtem uváděné doklady však sem nepatří, poněvadž se při 
nich jedná jen o obyčejnou loupež v nepřátelských osadách ve válce. Po- 
zdější právní řády české mají tresty na únos (kniha Rožmberská 183, 
řád práva zemského či. 84 — 85), podobně jako polský statut Wišlický (125) 
nebo Elbl^žský (XVII.) nebo ruský Ústav sv. Vladimíra a Jaroslava, 
Ústav kn. Vsevoloda i gramota smolenského Rostislava {Golubinskij , 
HoT. p. uepKBH F. 623, 630, 641). Srv, Sergéjevió JleKulH 343, a Vladi- 
niirkij Budanov Chřest. I. 217, 228. 

2) Srv. dále na str. 82. 

^) U Rusů je plno sledů po únosu (noxHuieHíe, yMbiHKa, yBOJionenbe, 
yBOm, yB03T>), podobně u Poláků (porwanie), dále u Srbů (oTMHua), u Bul- 
harů (saBJTHHaHe, ntBHHHHň pa36oH, BJianeHe, BJieKane, rpaóeHe Mona); u Čechů 
(únos) méně a jen ze starších dob. Rovněž je mnoho zbytků po kupování 
nevěst. O všem existuje značná literatura. Srv. Řeh. Krek, Zur Geschichte 
russischer Hochzeitgebráuche (Analecta Graeciensia. Graz 1893), Sumcov N., 
O CBan. oópHflaxTs, npenH. pyccKHX-b Charkov 1881, Spilevskij S., Cen. 
BJiacTH y ApesHHXi, QjiaBHH-b h FepMaHiieBTj (Kazaň 1869. 21), Deržavin /., 
Oóbinaň yMbiKanisi HeBtcTij bi npesH. spCMH h ero nepe>KHBaHÍH bt, CBao 
očpHAaxTj y coBp. naponoB-b (C6opHK-b B-b necTb Bji.JIaMaHCKaro.Cn6.19G5). 
Srv. i >Khb. CxapHHa XIV. 555, Jakuškin, Oóhhhoc npaBo. II. (Jaroslav 
1896. 467), Samokvasov Dm., HacntAOBamH no hct. pyccK. npaBa II. 61 
(Moskva 1896), Volkov F., Rites nuptiaux en Ukraine (L'Anthropologie II. 
168 si., 578), Bobčev St., HcTopHH npasa 452, 517, Arbpji-bKt (RCn. LXIV. 
1904), npHfl"b (arupjiuK-b), óojirapcKan KJiaflKa (C6op. craTeň no cnaB. II. 
1906), Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. VII. 292 sL, Krauss Fr., Sitte und Brauch 
der Sůdslaven, Wien 1885, 245, 377, Gonitwy šlubne u Síowian polud- 
niowych (Wisla 1890 IV. 112), Volkov. 3th. Oóosp. 1895 IV. 14 si., 
C6opH. Hap. yMOTB. VIII. 277 si., Smiljanič, Die Spuren der Raub 



n 

z uvedených dokladů je zřejmo, že na konci doby pohanské byí 
u Slovanů vedle sebe obojí druh sňatku: sňatek únosem i sňatek na 
základě úmluvy s rodiči o výkupu. Který z nich byl starší, půvoď- 
nější a zda vůbec jeden výlučně předcházel druhý, — z historie nelze 
vůbec pověděti. A z filologie také ne.^) Přirozeně ovšem výkup, jakožto 
forma mírnější schválen a přijat byl zákony křesťanskými a vlivem 
církve se udržel, kdežto únos aspoň de facto z největší části vymizel. 



und Kaufehe bei den Serben (Intern. Archiv f.'Ethn. XV. 41), Fait, 
E., Č. Lid X. 5 si., Bogišió, Zbornik sad. ob. (Záhřeb 1874) 193, 
Ljubenov, Ba6a-Era (Tirnovo 1887) 74, Dqhkowski, Prawo I. 341, 342, 
Golebiowski, Zwyczaj wykupywania panny mlodej na weselach. (Lud II, 
264, 339), Witort J., Malženstwo przez kupno (Wisla X. 12), Cziszewski, 
Ognisko. Krakov 1903, 136, Žmigrodzki, Obrz. wes. 184 si., Zibrt, Listy 
1. o. 103 — 117. Zbytky kupování a kradeni nevěst byly i na Slovensku 
[B. Němcová, Sebr. spisy IV. 196, ed. Kober 1897 a dále ve sbírce Slavia 
321, 41C, SI. Pohlady XV. 524). Únos a výkup byly zjevy společné i jiným 
arijskym národům. Srv. spisy: Brissaud, Marriage par achat (Toulouse 
1900), L. Dargun, Mutterrecht und Raubehe im germ. Recht (Vratislav 
1883), E. Haas, Die Heiratsgebráuche der alten Inder nach den Grhyasůtra 
{Weber, Ind. Stud. V. 267), A. Rossbach, Untersuchungen uber die rom. 
Ehe (Stuttgart 1853), B. W. Leist, Altarisches Jus gentium (Jena 1889), 
L. v. Schróder, Die Hochzeitsbráuche des Esten und einiger and. finn. ugr. 
Vólkerschaften in Vergleichung mít denen der idg. Volker (Berlin 1888) 16, 
E. Haas, Die Hochzeitsgebráuche der alten Inder {Weber, Ind. Studien 
V. 267), Jolly, GrundriB d. indoar. PhU II. 8 Heft, M. Winternitz, 
Das altindische Hochzeitrituell nach dem Apastambija-Grhjasutra und 
ein. ver. Wersen (Denkschr. Akad! Wien XL. 1892), O. Schrader, Reallex. 
110, 353. 652 s. v. Heirat, H. Hirt, Indogermanen 436 si., 711, Hermann E., 
Zut Geschichte des Brautkauíes bei den indogerm. Volkem, Wiss. Beil. 
zum 21. Progr. d. Hansaschule zu Bergendorf bei Hamburg (1904) a téhož 
stať v Idg. Forsch. XVII. 373 si. ,,Zuden idg. Hochzeitgebráuchen" . O lupu 
a kupování nevěst u Litevců Brúckner, Starož. Litwa 84. Srv. též starší 
práce Kulischera a Kóhlera v Zs. f. Ethnol. 1878. 193 a Zs. f. vergl. 
Rechtswiss. V. 1884. Jakou měla cenu nevěsta v indoevrop. pravěku, 
srv. Hirt 713, Schroeder 25, o ceně dosavadní na Balkáně srv. Lilek, Wiss. 
Mitth. Bosn. VII. 327, v Rusku (u Rusů, Finnů, Osetinců) srv. Schroeder 
26 — 27. Zde se mění mezi 25 — 500 rublů. 

1) V terminu brak — svatba, původně asi všeslovanském, i když 
jej s Miklosichem a Krekem odvozujeme od *bbrak% a spojujeme s berfi, 
bbraii (jako znak od znáti), pojem únosu nutně nevězí, {Krek, Einleitung 198, 
Miklosich Denk. XXIV. 32, Berneker EW. 81). Spíše je v si. nevěsta, ovšem, jeli 
správný Miklosichův (EW. 214) a Zubatého (Archiv si. Phil. XVI. 404) 
výklad od part. praet. pass. věstb (vedle věděni,), na základě jehož by ne- 
věsta značUa tolik jako ,, ne známá" , ,,odjinud vzatá', ,,uchvácená" . Jiní 
vykládají od koř. vedu (Srv. dále poznámku 6. na násl, str.) 



74 

Tak bylo už u Poljanů a Poláků v X. stol. Že by místo nákupu bylo 
nastupovalo někde vysloužení si ženy, jako bylo u Tatarů nebo u 
Židů, pro Slovany starých dokladů není.^) O další právní formě výkupu, 
o věně, o vzájemnosti darů atd. povíme více v kapitole o počátcích 
práva slovanského. Původní indoevr. název ceny výkupné zachován 
je patrně v rovnici: 1. věnům, ř. ISvov, IsSvov, agls. weotuma, sthn. 
widanio, burg. wittimon, si. véno (vše asi z '^vedmno), kterýžto termin 
je všeslovanský a patrně u Slovanů prastarý, třebas později měnil 
svůj význam.-) Výbava, kterou nevěsta dostávala, slula asi stsl. ruho, 
později rucho, ruha.^) 

O obřadech, které v době pohanské sňatek provázely, víme 
přímo pramálo. Vjdíčení svatby se námi nezachovalo žádné a nezbývá, 
než je rekonstruovati jednak ze společného árijského materiálu jazyko- 
vého a zvykoslovného, jednak z pozdějších (historických) a moderních 
zvyků slovanských, v nichž na jisto zůstalo mnoho zbytků z ceremo- 
nielu pohanského. 4) 

Prvým směrem pokusili se rekonstruovati základ indoevropské 
a tím i praslovanské svatby Hirt a Schrader.^) H. Hirt postavil celý 
obřad praárijské svatby na tyto základní akty: i. dohoda kupní a volba 
vhodné doby sňatku, 2. zahalení nevěsty závojem, 3. uchopení nevěsty 
za ruku mužem a provázení za jistých ceremonií a obětí kolem krbu, 
4. slavnostní uvedení do domu mužova,^) 5. přenesení ženy přes práh 

1) Nyní se tak děje místy na Balkáně (Wiss. Mitth. Bosn. VII. 299). 
-) Miklosich, EW. 389, Schrader, Reallex. IIC, 353, Brugmann, 
GrundriB d. vergl. Gr. 720^. Odvozuje se od koř. vedh — vésti domů. Krek 
Hochzeitgebráuche 8. spojuje s ind. vasnám, kupní cena, ř. atvog, dvr], lat, 
venum, věneo, věnumdo, vcndo, podle Ficka, Vergl. W. I*. 133, 319 a Miklo- 
siche i. c. U Bulharů známa jest kupní cena: npHH-b, arHpnuKt. Srv. Bobčev, 
CóopHHK-b CTETeň HO cjiaBHHOB-bn-feHÍK) (Petr. I90() II., a Flcn. 1904. 637. — 
V Bosně mir [Lilek, Wiss. M. VII. 327), u Rusů KJiaflKa {Jakuskin, OÓHHHoe 
upaBO II., str. XIV. a 467). Na Balkáně přejali Slované pro věno v ny- 
nějším slova smyslu ř. TiQolHa, tiqoí^ — • srb. nphHJa {Karadžič, Lex. 1. c.), 
b. npHKH {Bobčev, Hct. he npaBO 518). Srv. Vasmer 3t. II. 269. 
3) Slovo všeslovanské {Miklosich, EW. 282). 

*) Volkov, L'Anthropologie III. 564 si., Vladimirskij Budanov OSsopt^ 41 1 
^) S jiného hlediska zkonstruoval už základy indoevropské svatby 
srovnáním ceremonielu indoevropského s finnským i Leop. von Schroeder 
(Hochzeitsbráuche 200 si.). 

8) Odtud vznikl jeden obecný termin pro sňatek a mladou ženu 
z koř. *ved{h): lit. vedu, lot. vedama meita, stind. vadhu — mladá žena, 
lat. uxorem ducere, strus. bohhth wany, BcnHnan — manželka. S tímto 
kořenem spojU, Fr. Prusík i si. nevěsta (Kuhns Zs. XXIII. 160), což 
s jistou reservou přijal i Ř. Krek, Hochzeitgebráuche 8. 



75 

domu mužova a posazení na rozprostřenou kožešinu a 6. slavnostní 
uložení před svědky do svatebního lože.^) Schrader v stati propracova- 
nější a podrobnější pokládá za svatební obřady společné všem Indo- 
evropanům tytéž akty základní, ale připojuje před uložením nevěsty 
do svatebního lože ještě posypání nevěsty různými plody ízrním), 
vložení děcka na klín a ukrytí volných vlasů nevěstiných pod zvláštní 
roušku nebo čepec, což se stává bud před právě uvedeným posledním 
obřadem (uložením v lože) nebo krátce po něm.-) Tři hlavní základní 
akty jsou při tom všem: 1. ucházení se o nevěstu, 2. uchopení za ruku 
a 3. přivedení domů a uložení do manželského lože, kterým teprve 
akt manželský ve smyslu fysickém i právním byl dokonán. 

Tytéž hlavní akty, které byly zde Hirtem a Schraderem stanoveny 
pro indoevropskou svatbu, vykazuje i dosavadní folklór slovanský, 
a už tím potvrzuje dostatečně, že existovaly i v staré svatbě slovanské.^) 



1) Hirt, Indogermanen 438 si. 

2) Schrader, Reallex. 353 si. 

3) Hlavní literatura zde dále zkratkami uváděná je tato: N. Sumcov, 
O CBaneó. oópyinax-b npeHMymecTBeHHO pyccKHXi, (Charkov 1881). Bohužel 
mi nebylo možno ani z Rakouska, ani z Ruska této knihy se dodělati. Th. 
Volkov, Rites et usages nuptiaux en Ukraine (L'Anthropologie 1891. II. 
161 si., III. 541 sL); vyčerpává bohatě materiál ukrajinský. Vyšlo trochu 
změněno i bulharsky ,,CBaH6apcKHTt oópenH Ha cnaBHHCKHTt HapoHH«" 
CóopHHK-b Hap. yMOTB. III. (1889), IV. 230, V. 204, s doplňkem o bulhar- 
ských svatbách tamže VIII. 216. Tento doplněk vyšel i rusky ..CBaneÓHbie 
oópHnbi btj BojirapÍH v 3th. Oóosp. 1895. IV. 1 si. M. Dovnar Zapolskij, 
BtnopyccKan csaflóa s-b KyjibTypHopejiHrioaHuxTj nepe^HXKax-b 3th. 06. 
1893. I. 61, II. 47, IV. 26. Max. Kovalevsky, Marriage among the early 
Slavs (Folk-Lore 1890. XII.); zůstalo mi také v Praze nepřístupno. Mich. 
Žmigrodzki, Lud. Polski i Rusi wsród Slowian i Aryów. I. Obrz^dy weselne. 
Krakov 1907 (velmi užitečná sbírka hlavně polského materiálu). A. Z., 
B-fenopyccKie csan. oópjinu h ntCHH cpaBH. c-b BejiHKOpyccKHMH. (Petrohr. 
1897). Kupčanko, Die Hochzeit bei den Weissrussen (Am Urquell II. 
138, 161), Kniha AI. Smirnova, OnepKH ceMeňHux-b oTHOiueHiň no oóbíHHOMy 
npasy pyccKaro napona (Moskva 1877, Otisk z lOpHA. B-fecTH. 1877 
I. — II.) zůstala mi také nepřístupnou (Srv. o nijakuškin, 06. npaBO II. 
143). Bezvýznamná je studie Em. Faita, ,, Srovnávací studie o svatebních 
obyčejích, zvláště o svatbě v Makedonii (Český Lid X. 4 si.). Neveliká je i 
stať Sichlera L., Ceremonie et contumes nuptiales en Russie. Rev. trad. popul. 
V. 321 si. 1890. To jsou studie více méně srovnávacího rázu, nebo vyčerpáva- 
jící jistý okrsek a literaturu v něj patřící. Jak bohatá je tato detailní literatura, 
vidno na př. z toho, že VI. Hnatjuk spočetl už přes 200 jednotlivých popisů 
svatby maloruské. Mimo uvedené spisy probral jsem k svému účelu ještě 
řadu těchto speciálních popisů (mimo různé menší zprávy po časopisech); 
M. Kulda, Svatba v národě českoslovanském (Praha 1875, 4. vyd. 1890). 



76 

řočátkem je podnes všude u Slovanů ucházení se o nevěstu 
a úmluva s rodiči,^) jedním z nejbližších základních aktů je 
vložení ruky nevěstiny v ruku ženichovu, t. zv. 
zaruČiny, rukoviny, záruky, obručeni atd.,^) dalším typickým aktem, 



/, Škarda, Svatební obyčeje z okolí plzeňského (Praha 1894), F. Vykoukal, 
Česká svatba (Praha, bez udáni roku), Bartoš Fr., Moravská svatba (Praha 
1892), M. Václavek, Valašská svatba (Telč 1892), Kopecký J., Slov. svatba 
v Podluží (Praha 1899), /. Vyhlídal, Naše Slezsko (Praha 1903, 67 si.), 
Královec F., Chodská svatba (Praha 1894), Válek, Valašská svatba z Po- 
lanky (Věstník Nár. Výstavy 1895. 140), /. Konečný, Slavnosti a obyčeje 
z Moravy (Praha 1905), Kr. Charvát, Slovenská svatba (SI. Pohlady XVI. 
39 si., též o sobě Turč. Martin 1896), A. Černý, Svatba u lužických Srbů 
(Praha 1893), Lustig, Blatská svatba (Č. Lid XII. 495), Timko A., Slo- 
venská svadba (Báňská Bystrica 1868, otištěno v Č. Lidu V. 243). Polské 
a ruské svatby popsané Loziňským, Novosiolským, Sumcovem, Čubin- 
ským, Šejnem vypsány jsou ve výše uvedených spisech povšechných, 
k nimž jsem prohlédl speciálně ještě příslušné stati v Kolbergové Ludu. 
O srbochorvatské svatbě srv. hlavně pojednání E. Lilka, >KeHHn6a y 
BocHH H XepijeroBHHH v Glasniku zem. muz. X. 1898, 5 — 92 a totéž německy 
ve Wiss. Mitth. Bosn. VII. Řada speciálních popisů z Dalmácie nalézá se 
ve Zborniku za narodni život i običaje južnih Slavena. I. atd. A. Carič, 
Zaručni i vjenčani običaji na ostr. Hvaru. Glasnik zem. muz. IX. 685, 
/. Klaric, Ženidbeni običaji kod rimokatol. u Varcar-Vakufu (tamže 696). 
Krauss Fr., Sitte und Brauch 380 si. V. Karadžič yHasoT h oÓHnaJH Hapona 
cpncKora (Ben 1867) 136. Nové, důležité popisy ze stř. Balkánu přináší 
Cpu. Eth. SčopHHK VII. a XIV. 148. Úplné probrání a zužitkování litera- 
tury svatební, jež je ohromná, ponechati musím tomu, kdo by se speciálně 
chtěl problémům, zde vyloženým nebo naznačeným, věnovati. 

1) Všude a všude pomocí prostředníků (družba, bračka, svat, staro- 
svat, starosta, kum, djever atd.). O prostřednících indoevropských Hirt 
438, Schrader 354. 

2) Srv. ruské sapyHHHu, sapynenbe, oópyHeHbe, sanopynenbe, pyKOBHHu, 
pyKOflaňHu [Volkov, Rites III. 564 si., Dovnar-Zapolskij, 3th. Oóoap. 
1893. II. 47 — 53, Žmigrodzki, Obrz. wes. 133 si., Šuchevyč VI., FyuynbmHHa, 
Lvov 1902, III. 13.) V starých aktech XVI. a XVII. stol. tituluje se nevěsta 
,,o6pyHeHHa5i HíBHa" [T.evickij, OóbíMHun 4)opMbi saKJiioHeHisj 6paK0B"b. Hsb. 
XI, apx. c. Kijev 192). Podle Jakuškina očpyneHíe uzavírá akt svatební 
(06. npaBO II. 468). U Slováků ve Spiši existuje pro svatbu termín rukoviny 
(/. Kojda, Slov. Sborník 1910, 35), na Valašsku je aspoň zvyk, že po od- 
davkách ženich drží nevěstu za ruce a nepustí, i když jim někdo ruku 
podává [Václavek, Valaš. svatba 45). 

V Chorvatsku a Srbsku setkáváme se pro nevěstu s názvem zaruč- 
nica, pro ženicha zaručnik (Zbornik juž. slav. I. 163, 190) Karadžič. 
Lex. 201). V Kopřivnici po druhé ohlášce mají zaruki (Zbornik I. 172), 
v Slavonii je rukovna (Ilič Nar. obič. 49), v Bulharsku oópyneHMe [Bobčev, 
ncT. Ha npaBO 519). 



77 

dosud místy udrženým, je zahalování nevěsty závoje m,^) 
dalším všeobecně rozšířeným je obcházení nevěsty kolem 



V Polsku podle Kolbergových materiálů jsou sice zar^czyny (,,naáa 
K. juž záruko wana") také aktem předsvatebním, ale tak důležitým, že 
j.e jimi slib manželský zpečetěn. Starý obřad přitom je, že ženich a nevěsta, 
obcházejíce třikrát kolem stolu, na němž leží chléb, podají si přes stůl 
ruce. Doklady z Kolberga sebral Žmigrodzki, Obrz. wes. 34. Srv. hlavně 
Lud III. 280, 296. O zaručinách v starém právu polském viz u D^bkow- 
ského, Prawo I. 345 si. V Polsku byly už r. 1248 synodalným statutem 
wróclawským uzákoněny jako akt církevní, při němž skládala žena ruku 
v dlaň mužovu (stipulatio manualis). Statut prešpurský z r. 1279 však za- 
kázal kněžím při tom se účastniti (D^bkowski 346, 350). Jiné polské ter- 
miny jsou rekowiny, zrekowiny , sredziny, zredziny, zdawiny, zmowy, zmó- 
winy, poseliny, Mubiny {Kolberg passim). Uchopení za ruku bylo hlavním 
aktem i v iránském a indickém [panigrahanam) ceremonielu, v římském 
{mancipium, dextrarum coniunctio) a rovněž u Řeků (srv. Žmigrodzki, 270, 
293, 301, Hirt, 439, 713, Schrader 355, Dovnar-Zapolskij , II. 52, Blůmner, 
Privat-Alterth. 353, 355). 

1) Akt tento dlužno rozeznávati od zabalení vlasů v čepec. Očepení 
je něco trvalého, žena vdaná nesmí vycházeti s hlavou nepokrytou, 
hlavy a tváře závojem nebo jiným rouchem (často červeným) je pouhý 
akt svatební; na konci svatby nevěsta se odkryje. Ale je přirozeno a pravdě- 
podobno, že oba akty místy a časem splývaly, spec. zahalení tváře zanikalo 
a spojovalo se s defin. zavitím vlasů. Zahalení nevěsty praktikuje se už 
jen tam, kde vůbec obřad je starobyleji zachován, u Bělorusů, Malorusů, 
Srbů a Bulharů, jinde zaniklo, nebo zůstaly jen nepatrné zbytky. Doklady 
u Rusů viz u Volkova, Rites III. 550, Dovnara-Zapolského 1894. IV. 71, 
Žmigrodzkého, Obrz. wes. 150, 160. 169, 246, 249, 283, Šuchevyče III. 30, 
52, dále v Russ. Revue X. 289, XII. 272. O zajímavém a důležitém názvu 
roucha halícího naMHTKa, nepenHTKa, viz více dále na str. 90. U Poláků šátek 
sloužící k zavití nevěsty [zawijanie, zawicie) sluje zawoj, zawojka a odtud 
děvče, které před svatbou ztratilo panenství a nosí hlavu zavitou, sluje 
zawitka, také pokrytka [Karlowicz, Slownik IV. 614, Slownik gwar III. 
244, VI. 335, 338, 338). Srv. valašské zavití, zavíjení, slovenské zavijanie. 
Ale to už se zde všude pojí s čepením (srv. dále str. 80). 

Na Moravě přináší místy ženich šátek, který při čepeni dá nevěstě 
na hlavu [Bartoš, Mor. svatba 59), u Čechů zahalování plachtou připomíná 
Kulda (Č. svatba 111). O zahalování nevěst v Bulharsku srv. Volkov, Rites 
II. 550. Krauss Brauch 382 444, 450, Jireček, Bulgarien 78, u Srbů ručníkem 
Žmigrodski 196, 199, Krauss 433, Schroder 11. U mohamedánských Srbů 
v Bosně sluje závoj, jejž ženich přináší nevěstě, zavitak (Wiss. Mitth. Bosn. 
VII, 313). V Bulharsku sluje závoj 6yjio, odtud nevěsta — óynHHua {Krauss, 
i. c). Zahalování tváře nevěstě připomíná u litevských kmenů Jan Mene- 
tius (Ser. rer. livon. Riga II. 1848, 391. Srv. Brúckner Starož. Litwa 85), 
o témže zvyku u ostatních Indoevropanů viz mimo Hirta a Schradera 
Volkova, II. 556, Žmigrodzkého, 271, 322, Schroedera, Hochzeitbráuche 72). 



78 

krbu nebo stolu^ja dosud aspoň na některých místech Slovan- 
stva zachoval se obyčej při uvádění mladé ženy do nového domu 
přenésti ji přes práh 2) a posaditi na kožešinu 



O zahalení římské nevěsty závojem (nubere, nuba — flammeum) viz u Blúm- 
nera Privat-Alterth. 352. Podle Samtera (Geburt 147, 149) sloužilo zahalení 
k tomu, aby nevěsta neviděla daemonů a byla před nimi chráněna, a také 
Sartori (Sitte 74, 79) vykládá zahalování snahou oklamati zlé daemony; 
Ed. Hermann vidí v tom však symbol projevující oddělení ženy od ostatní 
velké rodiny, což bych pokládal za správnější (Idg. Forsch. XVII. 379). 

1) Zvyk všude rozšířený, třebas ponejvíce místo původního 
krbu, jenž ustoupil ze středu světnice k stěně, nastoupil přirozeně k fjnkci 
této stůl uprostřed stojící, někde i díže. Obyčejně obchází ženich nebo 
družba s nevěstou třikráte, při čemž při hořící svíci nevěsta se klaní nebo 
i celu je rohy krbu nebo stolu, obětuje dárky, patrné to survivaly klanění 
a obětování penátům. Srv. o tomto významu výklad u Cziszewského, 
Ognisko. Studyum etnologiczne (Krakov 1903. 122 si.). Nevěsta tím při- 
jímána byla v kruh nové rodiny, jejího krbu a její předků. Na stole vedle 
hořících svící leží chléb nebo svatební koláč a pod. Doklady ruské pro 
tento obřad viz u Dovnara-Zapolského, 1893. II. 27 si., 1894. IV. 51, u Žmig- 
rodzkého, 132, 135, 153—157, 162, 166, 168, 174, 247, Šuchevyée III. 19, 
26, 30, 48 — 56, Cziszewského Ognisko 147, Kupčanka, Am Urquell II. 138, 
u Poláků v Mazovsku {Žmigrodzki 66, 80, Cziszewski 146), v Polesí (Zbiór 
XIII. 209, 210; pod. na Litvě podle Menetia 1. c. 391), při zaručinách 
podle Kolberga [Žmigrodzki 34., srv. výše str. 77); u Srbů a Chorvatů 
[Žmigrodzki 194, Krauss 386, 436), v Bosně (Wiss. Mitth. Bosn. VII. 
307, 3C8, 322), v Dalmácii (Zbornik I. 186, Cziszewski 124, 144, 146, Boqišič, 
Zbornik 227 si., 262, 268). Zbytky jsou i u nás [Bartoš, Svatba 62, Konečný, 
Slavnosti 61); na uherském Slovensku obchází nevěsta třikrát kolem stolu 
[Sochán, Národ. Sborník XI. 37, Sborník Sloven. 1910. 40, Bož. Němcová, 
Sebr. spisy IV. 188,) v Nitře se i na stole zatočí (Pohlady 1898. 496), v Slov. 
Právně drží při obcházení v ruce svíci (Pohlady XV. 664, 707). Kol ohniska 
chodila kdysi nevěsta i u vymřelých Slovanů v Drawaině v Luneburgu 
(Archiv si. Phil. XXII. 118). O témž zvyku u ostatních Indoevropanů 
Schrader 356, Žmigrodzki 302, Cziszewski 124, 140, 146, 147, Sartori 115, 
Ed. Hermann, Idg. Forsch. XVII. 377, 386—387, Schroeder 127. Byl 
ale i u jiných národů, na př. u kavkazských Čečenců, Ossetinců, Kurdů, 
Uzbeků, Votjaků, Kirgizů, Ujgurů a ve vých. Turkestaně [Cziszewski 
122, 124, 138, 139, 141, 147, Schroeder 129.) 

'-) Přeskakování nebo přenášení přes práh znám jen z Polska [Žmig- 
rodzki 11, 122), ze Slavonie, Báčky [Krauss, Sitte und Brauch 400, 
Cziszewski, Ognisko 145, Schroeder 92), z končin polabských Drevanň 
[Tetzner, Globus 77, 221, Sartori 113), Slezska a Braniborska [Samter 136) 
a z ruských Karpat, z kraje Bojků (Volkov Rites II. 567). Rovněž to 
bylo u Římanů a Řeků v obyčeji [Blúmner, Privatalt. 360) a zachováno 
u Novořeků [Cziszewski 137, Žmigrodzki 290); bylo i u Germanů a Finnů 
{Schroeder 88, 91). Dovnar-Zapolskij má toto přenesení za přežitek z původ- 



79 

srstí vzhůru obrácenou.^) Rovněž další obřady, Schraderem připojené, 
opakují se dosud typicky a všude při slovanské svatbě i pohazo- 
vání nevěsty a ženicha vegetálními plody, oby- 
čejně zrním obilním nebo prosem, hrachem, mákem, také ořechy, 
lněným semenem, chmelem, rýží, boby, barvínkovým listím a j.,^) 



ního únosu (1894. IV. 70), tak jako Rossbach Schroeder, Lubbock, Jevons 
(srv. Samter, Geburt 137). Samter sám (1. c. 141, 144) vykládá to obavou 
dotknouti se duchů domácích, resp. ublížiti těm, kteří pod prahem sídlí. 
Zajímavý je ovšem analogický hojně se opakující zvyk pohřební: rakev při 
vynášení nesmí se dotknouti prahu, nebo zvyk obětovati prahu mince 
při svatbě {Samter, 1. c). 

^) Posazení na kožešinu, doložené u Indů, Římanů a Řeků {Hivt 441. 
Schrader, 357), shledáváme místy v Rusi {Dovnar-Zapolskij 1893. II. 29 si., 
1894. IV. 52, 9, 69, Schroeder 93, Žmigrodzki 246. 251), kde se k obřadu 
poutá víra, že seděni na kožešině zvyšuje plodnost ženy (Dovnar 66). 
Hledal bych vznik tohoto obřadu v úmyslu, podrážditi seděním na kůži 
nevěstiny labia, aby nastávající koitus byl účinný a plodný. Sumcov 
vykládal to tím, že sadili nevěstu na kůži zvířete, které bylo před tím 
bohům obětováno (KieB. Crap. 1886 I. 35 ) V Rusi vedou nevěstu na ovčí 
kůži, v Indii sloužila k tomu býčí. Srv. římský obřad posaditi nevěstu na 
fallus božství Mutuna-Tutuna (Blúmner, Privatalt. 361). Souvisi-li s tímto 
obřadem i další zvyk oblékati k svatbě kožichy obráceně, totiž kožešinou 
ven, nemohu zatím říci (v Rusku Žmigrodzki 152, 158, 251, Kupčanko 
161, Sumcov 1. c. 34.) 

2) Opakuje se to neustále a v nejrozmanitějších variacích i pokud 
se týče materiálu, kterým nevěsta a svatebčané bývají pohazováni, i pokud 
se týče místa a doby v celém svatebním ceremonielu. Ponejvíce setkáváme 
se s tímto obřadem, když nevěsta- přichází do nového domu, ale mimo to 
i jindy. V Čechách, na Moravě a na Slovensku užívá se k pohazování 
obyčejně zrní obilního, nejvíce pšenice pak hrachu, máku, prosa, cukroví [Vy- 
koukal 71, Bartoš, Lid a národ 1885, II. 155, Sochán, Sborník Národ. XI. 32, 
Pohlady XV. 705). Doklady ruské a polské Žmigrodzki 53, 70, 152 si., 
167, 169, 251, Šuchevyč. Hucul. III. 26, 48, Pačovskij, Uox. o6p. 19, Lud 
XIV. 380, Schroeder 117 si. Kolberg XVIII., 68. Na Balkáně vedle zraí, 
liků a ryže nastupuje i drobné cukroví a drobné peníze, což dkižno asi 
uvésti na staré vlivy řeckořímské {Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. VII. 313, 
314, 319, Žmigrodzki 1902, 196, Krauss 386, 444, 447, 448. Glasnik zem. 
muz. IX. 639, 647. CpncKH ErHorp. 3čophhk VII. 40, 213, 474, XIV. 
179 v. jinclc). O obdobném zvyku řeckém a římském srv. Žmigrodzki 
271, 272, 286, 289, Lilek 336, Blúmner 359; o Litvě dosvědčuje to Lasitius 
a Menetius 1. c. 391 {Schrader, Lex. 358), k jiným indoevropským a finnským 
kmenům viz doklady u Schroedera 112 si. Místy vidíme původní tento 
zvyk nahrazený tím, že nevěsta dostane ošatku s obilím, kterým ona po 
případě sama hází {Lilek, 1. c. 303, 305, 322 v Bosně, 316 u Slovinců; pod. 
v Nitře SI. Pohíady 1906. 188). Ve všech těchto způsobech házení plodin 



8o^ 



i zakrytí vlasů dříve volných zvláštní rouškou, upravenou 
obyčejně vé formě čepce, tedy t. zv. Čepeni nebo zavíjení nevěsty,^) 
i vložení (posazení) děcka nevěstě na klín při 
vstupu do domu ženichova.^) 

A všude se končí svatba slavnostním, uložením ne- 
věsty a ženicha do svatebního lože, akt to, který se koná všude 
s jistou obřadností (leckdy i před svědky), ač místy vybíhá v žerty 
lascivního rázu, jak povaha jeho sama sebou přináší.^) Je nesmírně 



na nevěstu vězí nejspíše v původní fonně přání, aby nevěsta byla hojně 
plodná; zdá se však, že k tomu přistoupila častěji (zejména, když nevěsta 
sama rozhazuje) obět domácím duchům, kteří v domě existuji a na celý 
rod mají vliv {Sartori 86, 88, 91, Samter 27, 72 si., 201). S podobným 
rozhazováním zrní setkáváme se i při porodu [Samter 171). 

^) Čepeni nevěsty před koncem svatby nebo krátce po ni jest zvyk 
rozšířený po celém Slovanstvu. Jak ještě uvidíme podrobněji v kapitole 
o kroji, nosila u Slovanů pravidlem, od starých dob až po dnes, dívka 
svobodná vlasy dlouhé, eventuelně volné, nepokryté, jen páskou více 
méně ozdobnou spjaté (srv. i výše str. 67), — naproti čemuž žena vdaná 
nesměla již nositi vlasů dlouhých, volných nebo nepokrytých a zakrývala 
je zvláštní rouškou. Tuto roušku tvarů různých dostávala přirozeně při 
změně stavu svobodného, tedy při svatbě, ať už při ní samé nebo teprve 
po svatební noci. Čepeni zůstalo tak typické při slovanských svatbách 
u všech slovanských národů, že i tam, kde jiné obřady pominuly nebo se 
oslabily na míru nejmenší, čepeni, které provádějí vdané ženy, zůstalo. 
Je všude při svatbách a netřeba ani, abych se pro to dovolával citátů 
ze spisů výše uvedených. Jen terminy se různí. V Čechách a na Moravě 
praví se čepeni, zavíjeni, očepky, obalení, na Valašsku též babení, na uher. 
Slovensku zavíjenie, čepčenie, v Malorusi onenHHbi (neneu, OHHnoK, 
HenHHK), v Polsku oczepiny, oczepowiny, czepiny, zaczepiny, ocypiny, oczepki, 
kapiny, okapiny (czepek, kápka, kapie), také zawicie, babenie (v Poznaňsku). 
Srv. Karlowicz, Slownik gwar s. v. Při čepeni po úpravě vlasů (na př. ustři- 
žení) vloží se na hlavu čepec a obalí se ručníkem nebo šátkem, jehož názvy 
jsou různé (zawoj, zawojka, chustka, sierpanek, namiotek, HaMHTKa, 
nepCMHTKa, hjihtokij, šata, lapá, saBHTaK atd. Srv. výše str. 77 a dále str. 90). 
Čepeni se děje pravidlem při zavřených dveřích a zastřených oknech, aby 
cizí (zejména muži a dívky) neviděli, a při hořících svících. O čepeni 
germánském srv. Weinhold Frauen I. 400. 

2) Schrader, Lex. 358. Rozšířeno dosti hojně po celém Slovanstvu 
a i jinde. Sr\. na př. Schroeder 123, 125 si., Sartori 95, Žmigrodzki 112, 
169, 194, 221, 251, Kolberg, X. 276, Zbornik za nar. život juž. Slav. I. 
156, 182, Cnp. Eth. 36. VII. 213, 474, XIV. 178, Karadžič }Khbot 136. 
Děcko sluje u Srbů HaKOřine. 

^) Obřad tento slul ukládání nebo pokládáni, také uvedení nevěsty. 
Srv. ukladanie na Slovensku [Charvát, Pohlady XVI. 115), pokladanie, 
pokladziny, také przeprowadziny v Polsku [D^bkowski, Prawo I. 352, 



8i 

zajímavo, že při tom význačná, někdy až příliš význačná úloha připadá 
družbovi, k čemuž se dále vrátíme. Že vůbec slavnostní uvedení nevěsty 
do domu ženichova bylo závěrečným aktem slovanské svatby, vidíme 
i z toho, že termín uvedené ženy ,,B0HHMa5i" přešel v staré Rusi ve 
smysl zákonité manželky. ,, Uvésti ženu" — značilo obřadně se oženiti.^) 
Není možno pochybovati, srovnáme-li základ árijské svatby 
s těmito základními akty nynějších obřadů svatebních, tradicí udržova- 
ných více méně po celém Slovanstvu, že z týchž obřadů sestávala 
slovanská svatba už v době pohanské. To, co vidíme před sebou, je 
vůbec starý základ indoevropský, jak dobře Hirt, Schrader i Schroeder 
vystihli. Působení cizích vlivů na slovanskou svatbu dlužno proto 
hledati bud jen v tom, že některé z těchto základních aktů vlivem 
cizím, na př. byzantským nebo římským, se sesílily, oslabily, nabjdy 
určité specifické formy, anebo při jiných dalších aktech dnešního 
slovanského ceremonielu svatebního. Vedle právě uvedené základní 
formy je totiž v lidové svatbě různých slovanských národů ještě 
mnoho dalších jednotlivostí. Ty také z největší části budou staré, ale 
přes bohatou literaturu, která existuje o svatbách z nejrůznějších 
končin Slovanstva, chybí opětně práce, která by na základě všestran- 
ného methodického srovnání a analysy ukázala, co je v nich staré, 
co nové, co domácí a co odjinud přejato. Jsou tu sice cenné náběhy 
v dobrých pracích N. Sumcova, F. Volkova,^) M. Dovnara-Zapolského, 
M. Kovalevského, nověji u Mich. Žmigrodzkého a E. Lilka, ale řádná 
a důkladná srovnávací studie celková dosud chybí a dokud nebude 
provedena, nebude lze říci bezpečně, co je ještě v tomto bohatém 
a rozmanitém ceremonielu domácí a co možno projektovati nazpět 



Žmigrodzki 115 si., Lindě, Slownik s. v.); z Ruska Volkov-neuvádí^terminu 
(Rites II. 570 si.), od Huculů Šuchevyč saBOOHHH y KOMOpy {III. 62); 
u Srbochorvatů je cnaraHe, CJiaraTH (Krauss 400). O aktu u jiných Indo- 
evropanů a Finnů srv. Schroeder 166 si. (ind. termin talpáróhanam), u Litevců 
podle Lasitia Schrader, Lex. 359, u Germánů Weinhold Frauen I. 399. 

^) B-b Híe BonoflHMep-b noó-feHíeH-b noxoTbro weHbCKOK) h óuiua eMy 
BOHHMUH. (Lavr. 78^). B ce>Ke speMH (xoTHxy) PorbH-fenb BecTH sa 5IponojiKa 
(ib. 74). K r. 1187 dí lavr. letopis: Tóro H<e jitra Bcesojionij lOpresHni. 
0TnaJi"b nnepb cbokd BcecjiaBy HepHHroBy aa 5IpocjiaBHHa PocTHCnaBa, h Be- 
nena óbiCTb Mtcjjua Hyjin B-b 11 nenb. (Lavr. 384-''). Srv. Sreznévskij Maxep. 
nnji cjiOBapn I. 278: bohhth weHy — weHHTbCH. Dokladuje více. V Žití Andr. 
Jurj. XXXI. 149 čteme: »fla bchkt. nejiOB^K-b, hhíc bohhth xcmexb wcHy, 
na 10 BonHTb no 3aK0Hy.« 

-) Zejména Volkovovy studie jsou velmi cenné a dlužno litovati, 
že nedospěl k zpracování celého slovanského materiálu. 

6 



82 

do doby pohanské. Máme-li však zření aspoň k tomu, co se objevuje 
společně u všech nebo u větší části Slovanů a co má staré analogie 
jinde, jsou tu, myslím, vedle předvedených již aktů základních ještě 
tyto detaily, které možno míti za staré, pocházející nejspíše už z doby 
pohanské: 

1, Rada aktů, znázorňujících symbolicky bývalý únos 
a násilné dobytí nevěsty, nebo aspoň z toho jednotlivé zbytky a upo- 
mínky, někdy ovšem už velmi oslabené. Na některých místech Slovan- 
stva, zejména u Malorusů a Bělorusů, jest starý únos ještě velmi silně 
vyznačen, sestávaje ze zahrazení cesty před ženichem, zatarasení 
a zavření domu nevěstina a ukrytí nevěsty, dále ze symbolického 
útoku na dům, v němž se vše rozbíjí, jeho obrany se strany nevěsti- 
ných příbuzných a pronásledování, dále z vyjednávání a konečné 
dohody, — vše velmi dramaticky prováděno,^) — jinde jsou jen 
zbytky nepatrné, jako u nás v Cechách nebo na Moravě, omezující 
se na zatažení cesty nebo zavření domu nevěstina a na ukrytí nevěsty 
a vzpírání,^) tak že vznikají i pochybnosti, jsou-li to vůbec survivaly 



1) Srv. u Volkova, Rites II. 543 si., Žmigrodzkého 167, 162, 253, Dovnara- 
Zapolského 1893. I. 70 si., Ochrymovyče, 3th. 06o3p. 1891, IV. 60 si.. 
Kupčanka, Am Urquell II. 138, 161. Jiné doklady z Rusi viz u Jakuškina II. 
178, 209, 256, 262, 272, 405, z Bulharska, Volkov (1. c). Také terminologie 
je píi tom velmi starobylá. Družina ženichova sluje BpywHHa, v Bělorusi 
i nojibKTj, členové její čojipe, 6o5ipH, ženich KHHSb, nevěsta khsjfhhh. Srv. též 
Siimcov, KynbT. nep. 193 si., Šuchevyč, rynyJibUíHHa III. 18 si. V Polsku 
shledáváme podobné symbolisace v Mazurech i jinde {Žmigrodzki 96 si., 
99, 122, Cziszewski, Ognisko 128]. V kielecké gub. družina je ozbrojena 
(Kolberg XVIII. 67). Srv. též Dqbkowski, Prawo I. 341. Symbolický únos pro- 
vádí se i na Litvě {Žmigrodzki 235). Srbské doklady viz v Cpn. Eth. 36. VII. 21. 

2) Kulda 51, 58, 59, Škarda 11, 35, Vykoukal 53, 102, Bartoš 34, 75 
Vyhlídal 88, Č. Lid VI. 257, Václavek 43, 80. Silnější stopy našel jsem jen 
ve svatbě v Troubsku u Brna {Konečný 61) a na Šumavě (Č. Lid 1891, 
574, Zíbrt, Listy 117). Zatažení cesty sluje u nás bud zatahování nebo 
zalikování, zálik (Č. Lid XIII. 36), na Valašsku a Slezsku také zašraňko- 
váni, zašancování, v Malorusi nepeňMa {Volkov II. 543). Podobně se děje 
na uher. Slovensku {Sochán, Národ. Sborník XI. 34, Timko, Č. Lid V. 250, 
Charvát, Pohlady XV. 669, 701) a v Lužici {Černý, Svadba 32, 44). Také 
velmi rozšířené nastrkováni falešné nevěsty bych vykládal za překážku 
spíše do této skupiny patřící, a ne za trik, vymyšlený na oklamáni zlých, 
nevěstu ohrožujících daemonů, jak chce Sartori (Sitte 74 — 75, 79) a Samter 
(Geburt 98, 105). Se zaháněním jich spíše souvisí křik, ohánění se zbraní 
do vzduchu, bubnování a střílení, s kterým se tu také častěji setkáváme 
{Samter 40 si., 6% si., Sartori 71, Schroeder 172). Odhánění zlých duchii 
má vůbec velkou úlohu v lidových obřadech {Sartori 20). 



83 

zmíněného starého ceremonielu, a bude zapotřebí dalších srovnávacích 
studií o vzniku těchto jednotlivých ochranných opatření.^) U jižních 
Slovanů částečně se únos ještě de facto provádí, jak již svrchu (str. 72) 
pověděno, částečně přešel také jen v sjonbolické přežitky .2) 

2. Dávání některých významných darů ženi- 
chovi a nevěstě. Mezi nimi největší a nejzajímavější úlohu má vzájemné 
dávání j a b 1 e k^), v nichž patrně tkví nějaký symbol plodnosti 
a představa aphrodisiaka'*), dále vzájemné darování, resp. výměna 



^) Srv. na př. odchylný výklad Samterův, jenž v zavírání domu 
hledá také ochranu proti daemonům (Geburt 26), a rovněž v zatahování 
cest (166). Jiný výklad možný tohoto zvyku byl by prostý výkup nevěsty 
z obce {Sartori 85). Volkov, 1. c. pokládá ukrajinskou perejmu za přežitek 
starého práva parubocké hromady. Srv. dále str. 88. 

2) U Slovinců v Ptuji (Wiss. Mitth. Bosn. VII. 315), v Slavonii 
(Krauss, Sitte 394). 

5) Vzájemné dávání jablek je především typicky rozšířeno u jižních 
Slovanů, kde jablka mají takovou úlohu, že se rozdávají při každé téměř 
příležitosti (vedle jiných drobností, cukroví, fíků, penízků) a typicky ozdo- 
bena bývají tím, že se do povrchu zastrkují malé svíčičky nebo peníze. 
Jablka rozdávají se stále při svatbách srbochorvatských, nevěsta si je 
schovává za ňadra, jablka vidíme nastrčena na svatebních praporcích 
{Lilek, Wiss. Mitth. VII. 301, 305, 310, 319, Krauss 386, 396, 460, Žmig- 
rodzki 192, Glasnik IX. 638) a darování jablek při svatební úmluvě pokládáno 
byl za obřad tak významný a důležitý, že stalo se přímo terminem pro tuto 
úmluvu, která sluje ,,jabuka" , v Slavonii a v Dalmácii (Zbornik juž. si. 
I. 153, 160) a v Bosně {Lilek 319, Krauss 358, 368, Karadžič, Lex. 295 
s. v. KOJiaHH, Budmani, Rječnik IV. 388). Přijetí jablka je znakem dohody. 
Dar ozdobeného jablka od dívky chlapcovi značí v Bosně projev lásky 
už před svatbou {Lilek 317). Také v bolevackém kraji v Srbsku zaru- 
činy slují jaóyHHO (Cpn. Eth. 36. XIV. 152.) Podobné zvyky jsou v Ma- 
kedonii {Fait 9) a v Bulharsku {Krauss 438, 447, 451). Toto podílení jablky 
má Lilek za jeden ze zvyků řeckořímských Slovany přejatých {Lilek 336. Srv. 
K. Hermann, Lehrbuch d. griech. Privataltert. Freiburg 1882. 276^), ale na 
jisto zvyk musí býti prastarý, neboť jej shledáváme i na Slovensku i v Če- 
chách, v Polsku a v Rusi. V Čechách u Počátek posílá nevěsta ženichu jablko 
propíchané stříbrnými penězi {Vykoukal 35, 83), podobně ozdobená jablka 
rozdávají se na Slovensku {Charvát, Pohlady XV. 582, 588, 661, XVI. 119). 
O podílení jablky v svatbě polské a maloruské srv. Žniigrodzki 88, 117, 
156, nebo to, na př. v Kališsku, zůstalo aspoň v písních {Kolberg, Lud XXIII. 
154, 183). Před nevěstu v Kujawách staví se keřík ozdobený jablky ,, ja- 
bloňka" {Kolberg III. 256), také ,,rózga weselna" bývá jimi ozdobena 
(tamže XXIII. 128), na Ukrajině „hUce" {Volkov II. 408). 

*) V Persii a v starém Řecku dostal a pojídal ženich granátové jablko 
před koltem {Žmigrodzki 286, 294), házení jablek iirilo^oUlv bylo sym- 
bolem lásky {Hermann, 1. c), a podobně vidíme, že nevěsta před tím, než 



84Í 

prst e n ů, obřad, který po celém téměř Slovanstvu předchází vlastní 
^atbu a doplňuje zasnoubení^) a podarování ženicha novou s v a- 
ťe'b*n í k o š i 1 í.2) Z darů, které svatebčané přinášejí, nad jiné je 
zajímavé a typické věnování kury (kohouta nebo slepice), která 
na mnoha místech musí býti černá. Požívání kur při svatbách 
je vůbec typické a rovněž na mnoze končí svatby zabíjením (ubitím, 
stínáním) kohoutů.^) 

'•'^ '3. Věnčení svatebčanů, zejména nevěsty, věncem různě vy- 
vinutým a vyzdobeným, obřad všude rozšířený a všude zachovaný 
tak, že ho nepotřebuji dokládati ^) ; věneček (korunka) se při čepeni 
Móží. 



vštóúpí do lože, rozkrojí jablko a dá polovic ženichovi na uher. Slovensku 
{Charvát, Pohlady XVI. 115, Bož. Němcová, Sebr. spisy IV. 190 ed. Kober, 
4 vyd.y, i v Slavonii [Krauss 459). Podle sdělení pí. Havelkové, chce-li 
dívka v Ořechově na Moravě přivábiti chlapce, nosí jablko tři dny pod 
paždí a pak mu je dá snísti. V Srbsku nosí nevěsta jablka za ňadry, 
aby děti byly pěkné (Cpn. Eth. 36. XIV. 177). Srv. Pohlady XV. 660. 
■ :■ ly v Bosně prsten na ruce dívky značí vůbec dívku zaslíbenou a za- 
slibování samo sluje ,,prsten" nebo ,,prstenovanje" (Lz7eA 333), podobně 
v^ Chorvatsku a Slavonii (Zbornik I. 160, 180). Praví se: »OTHmnH Ha 
npcTen-b, na ja6yKH« {Karadžič, Lex. 295). Výměnu prstenů při zaslíbení 
nalézáme na Moravě Václavek 10, na uher. Slovensku Pohlady 1898 244, 
1901. 91, Bož. Němcová, Sebr. Spisy IV. 183, v Polsku Žmigrodzski 35, 36, 
Kolberg, Lud III. 251, 263, XI. 191, XVIII. 127, v Rusi Dovnar-Zapolskij, 
1893. II. 47 si., 55, Žmigrodzki 27; v Polsku místy (v Kujawách) zaručiny 
slují též pieršcionky, pieršcianky {Kolberg III. 280, 296, v Lenczycku XXII. 
45, 56). K Srbochorvatům srv. dále Lilek 308, 310, 314, 319, Krauss 362, 
369, 376, Žmigrodzki 183, 184, Miličevič, }í(hbot 209 si., Cpn. 3th. 36. 
VII. 26, 208, k Bulharům Krauss Sil, Fait 5, 365, Jireček, Bulgarien 77. 

*) Na Malorusi {Volkov, Rites II. 575 si., Žmigrodzki 142, 171), na 
Slovensku (Pohlady XV. 583, 588, 653; 1906, 187), na Hané (Slavnosti 
a obyčeje z Moravy 95), v Dalmácii {Krauss 419). Srv. i Schroeder, Hoch- 
zeitsbráuche 157 si. 

3) V Čechách Kulda 67, Č. Lid I. 219, VI. 497, Čas. přátel starož. 
1893, 7, Vykoukal 120, Škarda 57. Na Moravě Bartoš 30, Václavek 11, 
na uher. Slovensku Timko Č. Lid V. 255, Charvát, Pohl. XVI. 120, 122. 
Bož. Němcová, Sebr. sp. IV. 191, 193. Pohlady 1901. 266, 1906. 189, 1908, 
499, v Polsku Žmigrodzki 113, v Malorusi Žmigrodzki 160, 171. Kolessa, 
Zbíór wiad. XIII. 127. ve Velkorusi Žmigrodzki 252. U Srbochorvatů 
LiUk 313, 315. 322, 324, Žmigrodzki 197. Krauss 397, 460, 458, u Bulharů 
Krauss 446. Na Ukrajině nevěsta sama hodí pod krb černou slepici Volkov 
II. 568. Slepice měla vůbec velkou úlohu ve starých pověrách, při 
obětech daemonům a pod., jak o tom více povíme v kapitole o náboženství. 

*) Termín ,, věnčiti" přešel proto místy v označení částí (ale různých) 
svatebního aktu. Srv. srb. BJeHnarH, BJeHnaifce, bulh. b-fennaBaHe, r. bíh- 



35 

; • 4. H G t o v e n í a rozdílení svatebního k o 1 46 e 
a svatebního stromku. Všude při svatbách je zejména 
velký koláč pšeničný více méně ozdobený (vejci, květy, pentlemi, 
cukrovím a pod.) obětním, typickým a nepostradatelným attribůtenii.), 
nesoucím různá místní jména, na př. koláč, vénec, vůz, homole 
v Cechách, radostník na Slovensku, stolovník na stř. Morayě, 
kolacz v Polsku; ale původní a ještě dnes na jihu a východu Slo- 
vanská nejvýce rozšířený název tohoto koláče byl kravaj (z* korvaj). 
z čehož slovin, a chorv. kravaj, kráva jec, sr. KpaBajt, b. KpaBaň, 
pol. kcrowaj, kcrowal, r. KopoBaň, KapaBaň^). Existenci jeho při 



HaHie, pol. wieňczyny (Zbiór VI. 99, Kolberg, Lud XVI. 182, 191, XX. 
205, Kayiowicz, Si. gwar s. v.) také wiúcyny, lit. weňcžiawa, weňcžiawone. 
Termin pro ozdobu je všesl. vénec, vínek, také koruna, korona, mimo terminy 
lokální (pentlení, hlazeni. Také u lužických Srbů sluje úprava nevěstiriy 
hlavy ,,hladženje." Černý, Svatba 24) atd. Jak bývají rozmanité a vy- 
vinuté, svědčí na př. studie Klvaňova ,,0 pentlení nevěst a družiček na 
Moravě" (Český Lid IV. 417). Sartori pokládá věnčení za zvyk římský 
(srv. Blúmner, Privatalt. 353), rozšířený na sever Evropy křesťanstvím 
(Sitte 80), tak i Weinhold Frauen I. 387. O významu věnců a korun viz 
Potebnja, Oóuchghíh MaJiopyccKHX-b nap. nicenb (Varš. 1883) I. 550, No- 
vější knihu mně neznámou vydal Altschuller J. SnaHeHie B"bHHaHÍH hjih 
6paKa btj ero Hcrop. pasBHTÍH na PycH. Kijev 1910. 

, ^) V Čechách Kulda 83, 86, 124, Škarda 25, Vykoukal 21, 30, 43, 
69, 84, Č. Lid I. 75, III. 104; na Moravě Bartoš 38, 41, Václavek 64, Kopecký 
22, Č." Lid III. 156, 158, XIII. 449; na uher. Slovensku Sborník Slov. 
1910. 38, PoWady 1901, 215, 267, Charvát, Pohlady XV. 564, XVI. 120 
(popis); v Polsku Žmigrodzki 37 si., Kolberg, Zbiór XIII. 209, Lud. XVL 

137, 157, 211, 232, 238 (v Lubelsku), Kariowicz, Slownik gwar s. v. (II. 435); 
na Ukrajině Volkov, Rites II. 419, 560, Žmigrodzki 141, Šuchevyč 111. 
22 si.; jinde u Rusů Žmigrodzki 245 si., Kupčanko, Am Urquell II. 138; 
krovaj na Balkáně Žmigrodzki 191, v Srbsku Cpn. Eth. 36op. VII. 468, 
470) MJianoweKbCKH, HeBecTHHCKH KOJian), XIV. 133 (Kpasaj). Ruské korovaje 
popsal V. Jastrebov, Pains de noces rituels en Ukraine (Revue de trad. pop. 
1895, 454). Rusky Kies. Crap. 1897 XI. Srv. i L. Sichler, Gateaux et friandises 
popul. russes (Rev. trad. pop. IV. 270). Zajímavo je častější spojení korovaje 
s narážkami na život pohlavní. Chodívá se s ním třikrát kolem stplu (Po lesí). 
Také v Řecku ya^ř]Xi,og nlaxoUg byl symbolem plodnosti nevěstiny {Hermann, 
Privatalt. 276^). O ozdobném svatebním stromku v Polsku (rózga, ziele) 
srv. Kolberg, Lud. IX. 188, X. 99, 117, 272, XVI. 183, 194, 219, XX. 

138, 189, 210, XXIII. 128; v Malorusi (rÍJibue, BHflbue, v Haliči i oepeBqe, 
CMepeKa) srv. Volkov, Rites II. 408. Na Velké Rusi je málo známé. 

*) Miklosich, EW. 132 s. v. Korvaj. Srv. i lite v. karavojas, karvojas. 
Sumcov (Xji-fe6b B-b oópnnax-b Charkov 1885, 123) a Volkov (Rites II. 419) 
odvozují od r. Koposa, csl. xpaBa, Jaščuržinskij (P<t>B. 1880 I. 85) od 

KpajITb, KpOHTb. 



se 

slovanských svatbách máme mimo to doloženu ze staré Rusi už 
ze XII. — XIII. stol. v Slovu něk. christoljubcai). 

5. Rozplétání a ustrihování vlasů nevěsti- 
ny c h.^) V obřadu svatebních postřižin spojeny jsou asi dva původně 
různé symboly. Jednak to byl akt, který původně náležel ceremonielu 
konanému při dospěni dívky, jenž z přirozených příčin přešel do 
obřadu svatebního.^) Zároveň však vidíme, že ustřižené vlasy byly 
rozšířeným attributem poddanství,^) a není pochyby, že se i zde 
postřižením vlasů mělo projeviti, že žena přechází v moc mužovu. 
Druhotně nabyly ustřižené kadeře později i významu oběti domácím 
bohům (srv, výše str. 66). Rozplétání vlasů (srv. hlavně polské ,,roz- 
pleciny") mají někteří za oslabený obřad postřižin,*) ale dlužno uvážiti, 
že rozplésti copy, jež byly attributem panenství, bylo nutné, měly-li 
se vlasy dostati pod čepec. Ostatně rozplétání bývá častěji den (a více 
dní) před čepením^.) 

6. Symbolické bití nevěsty, — na východě nahajkou, 
na jihu rukou®), — zvyk, který ,jak se podobá, přešel do ceremonielu 



^) Srv. citát dále na str. 91. 

*) Na Malorusi Volkov, Rites. II. 556, Zelenin, :H<hb. Crap. 1911. 246; 
na Bělorusi Dovnar-Zapolskij 1894. IV. 37, 65 si., Kupčanko 161; v Haliči 
Žmigrodzki 146 si.. 164, Kolessa, Zbiór XIII. 124, Šuchevyč III. 63, 
Ochrymovyč, 3th. 06. 1891, IV. 87; na Velkorusi Žmigrodzki 246. Proto 
také na Rusi padlé dívce ustřihují vlasy [Sumcov, Kyjibx. nep. 211, Ja- 
kuškin, 06hh. npaBO XXXXI., Žmigrodzki 24, 177). O utínání copů 
a ,,rozplecinách" polských nevěst srv. Žmigrodzki 109 sL, 58 a Kolherg, 
Lud III. 265, 284 (Kujawy), VI. 85, IX. 237, X. 106, 109, 282, 295, XI. 
53, 89, 96 (Poznaňsko), XVI. 159, 197, 220, 228, 239, 243 (Lubelsko), XVIII. 
68. 106, 118 (Kielecko), XX. 142, 164, 184, 190, 196 (rozpleciny den před 
svatbou), 220, 229, 235 (Radomsko), XXIII. 139, 143 (ustrihování po 
svatbě), 177 (Kališsko). Dříve se ustřihovaly celé vrkoče do výše 
uší (IX. 237, XX. 220), dnes se neutínají více celé, nýbrž jen kousek 
(,,kosniyk"). Rozplétání a postřižiny nevěst existují do dnes i na Litvě 
[Žmigrodzki 231, 235), což dosvědčuje i Menetius (Ser. rer. Uvon. II. 391). 
Pro uher. Slovensko srv. Č. Lid XX. 418, Národ. Věstník 1906. 209, Pohlady 
1905. 324, XVI. Ii7 (podstřižení) , pro Srbochorvaty Krauss 444, Cpn. 
Eth. 36. VII 475 Týž zvyk byl obvyklý i v Římě, Řecku a Indii [Žmi- 
grodzki 274, 283 286, 302), v Německu [Sartori 100). 

») Zelenin >Khb. CTap. 1911. 236 si. 

*) Srv. Heyne, Hausalterth. III. 61. 

^) Dovnar-Zapolskij II. 56. Srv. Potkaňski, Postrzyžyny 348. 

«) Srv. na př. Kolberg, Lud XX. 196, XXIII. 143. 

"') Na Malorusi Volkov, Rites II. 562, 563 pozn. 4., Žmigrodzki 162, 
Sichler 626, na Bělorusi Kupčanko 162. V Chorvatsku nevěsta dostává 



87 

slovanského od sousedních Turkotatarů, u nichž je bičování nevěst 
při svatbě obvyklé. i) 

7. Snímání ženichovi obuvi rukou nevěstinou — 
forma zajisté původní, značící také projev poddanství. 2) V nové době 
místy oslabeno tím, že si novomanželé navzájem tuto službu konají.^) 

8. Dále se zdá, že původně existovalo i ius primae noctis pro celý 
rod, resp. celou družinu, — snad jako přežitek původní promiskuity. 
Nevěsta patřila všem, než trvale přešla v držení jediného, t, j. ženicha. 
Stopy toho sledovati lze dosud na Ukrajině ve zvyku, že družba jako 
zástupce svatebčanů nabývá někdy práva k defloraci nevěsty.*) Také 
u Jihoslovanů, zejména Srbů, jsou podobné zbytky. Na Černé Hoře 
spí s nevěstou nejdříve družba (ovšem počestně) a tak bývalo i v Dal- 



políček {Krauss 385), podobně u Bulharů {Krauss 447). Také u Litvínů 
nevěsta, než ulehla do lože, byla bita podle svědectví Menetiova (1. c. 391). 
^) Na pr. při svatbě čuvašské {Cziszewski, Ognisko 132). Že bičování 
objevuje se u primitivních národů i v ceremonielu při uznáni dospě- 
losti, srv. doklady u Zelenina, 1. c. 237. Bičováni do vzduchu, podobně 
jako máváni zbraní (mečem, šavlí, toporem), je ovšem jiný obřad: zahánění 
nepříznivých daemonů. Tak Samter, Geburt. 39 si., Kupčanko 138, Žmi- 
grodzki 162, 251. K výkladům srv. i Volkov Rites II. 564. 

2) Na Rusi Sumcov, Cean. o6p. 29 — 30, Volkov, Rites II. 575, 
Žmigrodzki 171, 254, Sergéjevič JleKuÍH 361, Na Slovensku Charvát, 
Pohlady XV. 660, XVI. 116, Chatek, Nár. Věstník 1906, 209. V Bosně 
očekává družba nevěstu s opánky ženichovými, které ona musí políbiti 
{Lilek 322); tam vůbec musí nevěsta (,, mlada") zouvati a líbati opánky 
i rodičům a starším hostům (tamže 328). V Dalmácii v okolí Zadru svléká 
vůbec nevěsta ženicha před prvníni spaním a pod. v Slavonii {Krauss 457, 
458, 459, 460). V Srbsku v bolevackén^ kraji nevěsta ženicha žouvá 
(Cpn. Eth. 36. XIX. 189). 

3) V Dalmácii na Krku (Zbornik I. 165), v Podraví chorvatském 
(ib. I. 183), v Nitře na Slovensku (Pohlady 1906, 189, ale nevěsta musí 
zouvati dříve). 

*) Volkov, Rites II. 580. Na Ukrajině, podle bádání Čubinského, 
když ženich, položen byv slavnostně k nevěstě, nemůže pro nějakou příčinu 
koitus přes všechny pokusy vykonati, provede zaň defloraci družko. Že 
družko měl původně vůbec právo na první noc, ukazují i jiné tradice a písně 
(ba i na právo celé svatební družiny!). Srv. Volkov III. 560 si., 570, 
Žmigrodzki 168. Zde bych připomněl, že o právu knížete ruského na první 
noc, kteréžto právo zrušila kněžna Olga, vzpomíná jeden rukopis Letopisu 
Kijevského. Ale pramen je přece nejistý. Pro Polsko pokládá Witort podobné 
právo za nedokázané, ač Buslajev a Czaski je přijímali (Ius primae noctis. 
Lud II. 114). Srv. Buslajev, CpaBHHT. H3yH. Hap. óura. P. BtcT h. 1873, 1. 
(Jakuškin, 06. np. II. 123). Na některé zvyky svatební, svědčící snocha- 
čestvu, ukázal Witort. 1. c. 306 si. Srv. dále str. 102. 



88 

maeii.i) S podobnými narážkami setkáváme se i v Polsku^.) Jinde 
u Slovanů právo to a obřad s tím spojený úplně zanikl nebo, jak se mi 
zdá, oslabil se jednak v povinnost nevěsty se všemi mužskými 
svatebčany potancovati obřadný tanec, nejdříve s družbou,^) jednak 
v povinnost, nevěstu od družiny různým způsobem vykoupiti.^) 

9. Svatba končí všude bujným veselím družiny, která 
vůbec celý akt doprovází hojnými zpěvy, chorovody a hudbou. Že 
při tom veselí nabývá rázu lascivního s náměty fallickéhó kultu a pře- 
chází i do erotických orgií, nese povaha svatby sama sebou. Bylo to 
jindy u mnohem větší míře viděti nežli dnes, kdy se s tím setkáváme 
jen na několika místech, na př. v Rusi na Ukrajině^) nebo v Srbsku.^) 
Jinde to prozírá aspoň z písní nebo některých narážek.'') Leckde bude 
snad zachováno ještě dosti erotiky, ale popisy svateb o tom z pruderie 
mlčí.^) Jinak se ,dnes veselí projevuje nejvíce jen různými rozpustilými 



^) Krauss, "Bisiuch 455 si., Žmigrodzki 198. 

2) Žmigrodzki podobně vykládá (107) narážky na družbu v písních 
polských při čepeni. 

3) U Čechů Bartoš 62, na Slovensku Slov. Sborník 1910, 41, Charvát 
Pohl. XVI. 114, B. Němcová TV. 189, v Lužici Černý 44 (njewěsčina reja) 
v Polsku Žmigrodzki 47, 111 (podle NovosiolsTsého (332) a Loziňského 
(125), Materyaly VIII. 66, Kolberg XVI. 209, v Bělorusi Dovnar-Zapolskij 
1893, I. 84 (vykládá také za přežitek heterismu), v Dalmácii na Hvaru 
Glasnik IX. 645. Srv. Volkov III. 559, 560. Srv. k tomu analogie u H. 
Schurťze, Urgesch. der Kultur 1900, 123, v Německu u Sartoriho 106; 
vůbec o obřadném tanci u Indoevropanů a Finnů viz Schroeder 178 si. 

4) Tak Volkov Rites III. 544, 558, 559, 570, 571, 579. 

5) Volkov, Rites III. 553, Jakuškin II. 449 si., Žmigrodzki 254. 
Zejňiéna na Ukrajině při t. zv. perezvé, která se zdá býti survivalem těchto 
starých orgií {Volkov III. 556 si.). Srv. tamže i narážky v svatebních písních 
na koitus a býčí fallus {Volkov II. 684). 

') V Srbsku v Nišsku prý chodí nevěsta po svatbě s vystřiženým 
předkem košile a se zdviženou zástěrou {Dr. Chotek ústně). Zde bych při- 
pomněl, že Samter (Geburt 109) vykládá zvyk ukazovati nahé tělo snahou, 
zaháněti tím zlé daemony. 

'') Srv. Bartoš 60, Kulda 109. V Čechách mládenci braU věnečky 
svým družičkám {Vykoukal 78) a také na Valašsku i družičky po nevěstě 
oddělají své věnečky {Václavek 76). Orgiastický ráz tanců a žertů při po- 
kladzinach v Polsku připomíná Žmigrodzki 115, 119. Dovnar-Zapolskij 
sem řadí i pokrýváni nevěsty červeným rouchem (3th. 06. 1894, IV. 80). 

8) /. Kojda popsav na př. svatbu spišskou, dí, když přišel ku svatební 
noci: ,,co vecej, to nemožno všecko pisac" (Sborník Sloven. 1910, 42). 
Vykoukal mluví jen o ,,bujnosti mládeže" při uvádění nevěsty do lože 
(89, 111). ,, Rozpustilost "velikou na uher. Slovensku připomíná i Charvát 
(SI. Pohlady XV. 699, XVI. 42). Vůbec mnohé popisy svateb (zejména 



'89 

Žerty mládeže, divokými tanci, křikem, střílením, zejména když nevěsta 
a ženich byli uloženi na lože.^) Velmi zajímavé a prastaré, jak soudím, 
jsou i maškarády, které se po svatbě dosud na mnoha místech 
provozují a při nichž svatebčané různě přestrojení (hlavně za zvířata, 
koně, kozy, medvědy a židy) pobíhají dědinou a škádlí.-) 

10. Zbývá na konec ještě jeden obřad, který však k vlastní svatbě 
už nepatřil a pouze po ní přirozeně následoval. Je to očištění 
ženicha a nevěsty, které se provádělo původně umytím u živé vody 
nebo u studně^) a jež se později na mnoha místech oslabilo v pouhé 
postřikování vodou nebo v podávání nevěstě i hostům vody v ná- 
době.*) Nevěsta ostatně, jak se zdá, podrobena bývala při svatbě 
i jiným způsobům purifikace.*') 



u nás) vyznačují se bezcennou prudearií a tím, že si všímají stále jen věcí 
nicotných (na př. říkání z kazatelen, a z bible přejatých) a ne' podstatných 
aktů svatebního ceremonielu. To jest slabá stránka i pozorovatele jinak 
výborného, jakým byl Fr. Bartoš. 

"^) Takové divoké zábavy připomínají se hlavně na jihu, v Srbsku, 
Bosně {„vukovi"), Slavonii i u Slovinců [Lilek 307, 312, 316, 325, 
Kráuss 458). 

') Znám je ze Slovenska moravského (t. zv. honéní kota) a uherského 
{Kretz, Č. Lid IX. 312, 315, Pohlady 1901, 265, Timko, Č. Lid V. 255, 
Charvát, Pohíady XVI. 121 — 122, z Čech Vykoukal 57, 120, z Polska 
Žmigrodzki lid, Kolberg, Lud XXIII. 141, VI. 57, 61. 68. 71, 87 (starší 
ženy přestrojují se nejen za židovky a cigánky, čarodějnice, ale i za mužské}, 
X. 292, XI. 95, z Malorusi {Volkov III. 562). O zvyku přestrojovati se 
v maškary srv. ostatně více v následující kapitole v stati o pohřebních 
tryznách. 

=») V Rusku a Polsku {Volkov, ÍI. 567, III. 543, 549, Kupčanko 163, Žmi- 
grodzki 118, 119, 175, 176,247, 25á, Balov, }KHB.CTap. 1891, IV. 131, 1896, I. 
136), v Bosně {LilekYll. 312, 321, 325), v Srbsku {Karadžič. >Khbot h oČHMaJH 
Hap. cpn. 146 — 148, Schroeder 139), u Slovinců {Lilek 316), v Chorvatsku 
(Zbornik za nar. živ. juž. SI. I. 184, 194, Anthropophyteia VII. 92, Krauss 
386, 406, Žmigrodzki 199 si.), u Bulharů {Krauss 451, 452), na Slovensku 
(Pohlady 1905, 325). Vodě této (studni, pramenu) se i obětuje, na př. hází 
se do ní peníz. Podobnou lustraci provádějí Novořekové {Žmigrodzki 291). 
Sumcov (Kles. Crap. 1886. I. 32) srovnává ruské a bulharské oblévání 
s římskýra aqua accipi, ale nepokládá to ža přejetí. 

*) Na př. na uher. Slovensku (Slov. Sborník 1910, 38, Pohíady XV. 
705, Chotek, Nár. Sborník 1. c), v Čechách {Vykoukal 76, 86), v Dalmácii 
(Zbornik juž. SI. I. 161, 184, Krauss 433), v Bosně (Glasnik IX. 640 
a Lilek 332), v Srbsku Karadžič }Khbot 189, Cpn. Eth. 36. VII. 215, 
476, t. zv. nocHnyBaiie, nocHnyeite, XIV. 180. 

*) Na př. přecházení přes oheň v Rusku (srv. >Khb. Crap. 1896, I. 139, 
Sichler, Rév. trad. pop. V. 626., Sergějevič JIckuIh 372, Sumcov Kles. 
Crap. 1886 I. 31, Volkov Rites II. 567). 



90 

Mimo to je ještě značná rada jiných detailů v ceremonielu slovanské 
svatby, jež jsou více méně rozšířeny po celém Slovanstvu. Sem patří 
na př. kladení pečiva na hlavu novomanželům, častování jich medem 
a solí (velmi typické!), konání různých prací domácích při vstupu 
do nového příbytku, posazování nevěsty na díži nebo kámen, vy- 
metání dvoru a domu, rozvazování uzlů a otvírání zámků, příkaz 
abstinence od koitu prvou dobu atd. Dále sem spadá úkol a 
význam hořících svící, pochodní a vůbec ohně, význam červené 
barvy v kroji, páskách a jiných attiibutech a podobné, — ale 
další analysu a plné ocenění těchto detaillů pro pohanský pravěk 
slovanský ponechati musím těm, kteří se jednou speciálně této 
otázce věnují. 

Z celého ceremonielu, který byl, myslím, už v době pohanské 
tak úplný, jak svrchu vylíčen (zejména při svatbách bohatších a těch, 
jež se konaly slavnostně v dohodě s rodiči nevěstinými), máme z doby 
pohanské přímo doloženo jen málo věcí. Jen několik obřadových de- 
tailů je zachováno, ale jsou to vesměs věci zajímavé. Předně na vý- 
znamný obřad zahalování nevěsty ukazuje velmi zajímavá zpráva 
Kazvíního. Podle jeho slov slovanská dívka stala se hned ženou toho, 
kdo jí, prostovlasé, hodil při setkání šátek na hlavu.i) Zde máme tedy 
zřejmý doklad, že všeslovanský a všeárijský obřad zahalování nevěst 
existovati musil u Slovanů v době pohanské jako jeden z důležitých 
a základních aktů, když samo pokrytí hlavy dívčiny při potkání 
znamenalo už ženu si přivlastniti.^) A domnívám se, že pro toto 
házení šátku na hlavu dívčinu byl v té době obvyklý termín *naméiati — 
inicere a pro šátek sám termín *naméta, *naméťbka, neboť toto slovo 
ve významu roušky, kterou vdané ženy nosí na hlavě (nebo v podob- 
ných významech od toho odvozených), udrželo se po Slovanech po 



^) Charmoy, Relation 343. Kazvíní uvádí zde zprávu Abú-Hamida- 
el-Andalusí, který navštívil Bulhary v XII. století. Podle Majnova existuje 
dosud něco podobného u Mordvinů, kteří při únosu dívky {lissehs, caMo- 
KpyTKa) hodí jí na hlavu šat {Schroeder, Hochzeitsbráuche 22). 

*) Proto také padlá dívka musila choditi s hlavou zakrytou a místy 
přímo vznikl pro ni termín závitka, v Polsku, Karlowicz Slovnik gwar 
VI. 336, na Záhoří moravském, Č. Lid IV. 417, Bartoš, Dialekt. SI. 534, 
na uher. Slovensku Pohlady XV. 520. Přikrývá však hlavu ručníkem, 
ne čepcem (Sochán, Národop. Sborník XI. 13, 18). Rovněž na jižní Rusi 
děvčeti padlému ustřihnou vlasy a pokryjou hlavu a sluje na dále noKpwTKa 
{Sumcov, KyjibT. nep. 210, Žmigrodzki 24, 177), kterýžto termín je i v Polsku 
{Kariowicz, SI. IV. 514 pokrytka). Srv. výše str. 77. 



91 

dnešní den.^) Jiný termin všeslovanský a starý je závoj nebo povojr) 
Že ženy vdané hlavu pokrývaly, dosvědčuje Kosmas 3) a také staro- 
slovanská legenda o svaté Ludmile připomíná na její hlavě pokrývku 
(závoj) — yBHBano.*) V novgorodské gramotě Jaroslava Vladimiro- 
viče z r. 1195 čteme pak, že platí pokutu ten, kdo strhne cizí ženě 
,,noBOH" s hlavy tak, že se objeví prostovlasá.^) 

Dále dosvědčuje jedna zmínka v Kijevském letopise k r. 980, 
že té doby v Rusi nevěsta na důkaz poddání se zouvala ženichovi 
obuv, což, jak jsme viděli, udrželo se na dále v Rusi a objevuje se zároveň 
u jiných Slovanů.^) Shledáváme to i u Germánů a letopisný text 
sám připomíná to při rodě nejspíše normanském; ale přes to nedomnívám 
se, že zvyk ten Slované přejali od Germanů, neboť byl i jinde rozšířen, 
na př. na východě u Nestorianů, Armenců a Židů.') 

V traktátu CnoBO H-feKoero xpHCTonioÓLia, jenž je sice zachován 
v rukopisu novgorodské bibliotéky z XV. stol., ale obsahuje řadu 
výtek a vypsání přežitých zvyků pohanských z XII. — XIII. století, 
připomíná se předně koláč — KopoBaň (,,KopoBaň Monaib, MoneHie 
KopoBaŽHoe") jakožto slavnostní obětní pečivo^) a dále týž autor, 



^) V Malorusi HaniTKa v slovníku Hrinčenkově (Srv, Volkov, Rites III. 
560), též nepeMÍTKa u Huculů Šuchevyč, Tynyn. III. 30, 52, v Polsku 
Kariowicz, Slownik gwar III. 224 namiotek, namiotka, namietka, námitka, 
namytka. U Bulharů rhodopských sluje unesená dívka HaMeTHHua {Jireček, 
Bulgarien 79). V staré češtině námitka doložena neni. 

2) Srv. výše pozn. 1 na str. 77, a zde dále pozn. 3. a 5. 

') Fontes II. 40 k r. 977: ,,obiit Dubrauca, quae quia nimis improba 
fuit, iam mulier provectae aetatis, cum nupsisset Poloniensi duci, peplum 
capi tis sui deposuit et puellarum coronam sibi imposuit; quod erat magna 
dementia mulieris." Také Kosmas (Fontes II. 144) k r. 1100 nazývá závoj 
tento ,, peplum sanctae Ludmilae", — kdežto Dalimil píše ,,zawog" (ed. 
Mourek 49). Srv. Zibrt, Kroje I. 86 si., kde ještě další detaily. 

*) Fontes I. 123: HMuia >Ke JIioAMHJiy BtaBeprocra yBHBano, CHeMuia 
CT> rjiaBbi en, Ha ujhk) eň h tímij ynasHCTa k>. 

s) Vladimír skij Budanov, Chřest. I. 94. 

«) Rogněda, dcera Rogvolda polotského, odbývá nabídku k sňatku 
s Vladimírem slovy: ,,He xohk) posyTH poČHHHHa, ho 5IponojiKa xony." 
(Lavr. 743). 

') Ploss, Weib II. 594. U Germánů ženich přinesl nevěstě střevíc 
a jakmile mu jej navlékla, přešla tím v jeho držení. O dokladech odjinud 
Volkov, Rites II. 575. 

*) Srv. Slovo v novgorod. ruk. XV. st. ed. Tichonravov IV. 94. Srv. 
též Azbukin, OnepKH XXXV. 225. U Jana Zlatoústého r. 1523 čteme: 
Koposaň 6HToň, Koposaň craBjíeHOH Cb hhuh, KopoBaň craB. ct> cupoM-b 
(Viz Sreznévskij, Maxep. I. 1289). V Slovu ,,H'feKoero xpHcronioóua h HaKa- 



horle proti různým pohanským obyčejům, praví o svatbách („btj nHpt, 
nn^ceniH"), že se konají s" bubny, píšťalami a s mnohými běsovskými 
podivnostmi, z nichž nejhorší je ta, že svatebčané dělají si figury fallu 
hdského a s nimi tropí, popíjejíce, různé oplzlosti.i) Zde je doklad 
nejen hudebních doprovodů při pohanských svatbách,ale i orgiastických 
her, rejů a vůbec výstředností družiny svatební, jejichž stopy viděli 
jsme výše v radě zvyků po dnes zachovaných. 

Výměnu prstenů při námluvách, konaných při večerních zába- 
vách, dosvědčuje parafrase letopisu psaná pro peřej aslavskosuzdal- 
ského knížete Jaroslava Vsevodoloviče (z poč, XIII. stol.) a jejíž za- 
jímavý text uvádím úplně dále na str. 112.^) I zde letopisec líčí zvyky 



sanie orua nyxoBHaro o noKopenÍH h nocjiymaHÍH" pocházejícím z XII. 
až XIII. stol. (ruk. ze XVI.) připomíná se ,,MOJieHÍe KopoBaňHoe" {Nikol- 
skij N., MaTe^iajiH hjih hct. npesHepycc nyx. nHCn. Petr 1907. 113 {C6op- 
HHK-b OT^.-pyt;c. H3. AKan. Hayn-b T. LXXXII. Nr. 4). 

^) ,-,SoroM'B >Ke TBopHTb H erna čynerb y Koro nHpt h erna y Koro 6yneTfa 

6paKl> H TBOpHTb CTj ČyÓHbl H CT> COntjlbMH H Cb MHOFHMH HlOfleCbl Ó-fecOBbCKHMH. 

H HHOHíe cero ropte ecrb. OycrpoHBbuie cpaMory Moy>KbCKyio. h BtKpanbiBarome 
BTí B-fenpa. H Bt Ham-fe h nbK)Tb. H BbíHeMbme ocMapKbiBaroxb. h oÓJiHSbiBaio (rb). 
"H n-fejiyioTb. {Tichonravov, Jlir. p. jiHTep. IV. III. 92, srv. Azbukin, 
OnepKTj XXXIX. 258). Podobně připomíná překladatel Slova Řehoře Ná- 
zianského: ,,CjiOBtHe >Ke na csanbčaxt B-bKuanuBaioHe cpaMOToy h necHOBH- 
TOK-b bij Btnpa, nbioTb." (Tichonravov, 1. c. 99. Z novgor. ruk. XV. stol. 
Azbukin, 1. c. V Pajsiově Sborníku stol. XIV. nalézánae totéž 
{Tichonťavdv 91 . Srv . Apostolskij flpeBHOCTH MocK."apx. 06. IX. 1. Prot. 17). 
Na Ukrajině dosud při perezvě objevuje se mezi maškarami ,,Nšmec" 
(figura že slámy), opatřený velikým fallem {Volkov, Rites III. 555). Hudbu, 
plesy a tance na svatbách lidových tivádí Poučení metropolity Jana z XI. 
století (Hct. Bh6ji. VI. 16, 18), dále Kyrill Turovskij v Slově o MbiTapcTBax-b 
{Pónomarev, HaM. npeBHCp. uepK. jiht. III. 291: óescrynHbiH cjiosecH h 
njiHcaHÍe e>Ke bi nnpy h na CBanbóaxt) a ještě gramota cara Alexeje 
dmitrov. voj vodo vi Šiško vu r. 1648 připomíná na svadbách skomorochy 
a běsovské hry a různé nestoudnosti (3th. 06o3p. 1897 I. 148). Podobně 
Stoglav (r. 1551). Srv. IlaMHTH. npeBHep. uepn. JiHTep. III. 294. Z lidí, 
kteří Se při svatbách stále věnovali znalosti rituálu svatebního, pohřebního 
a jiných slavností, starajíce se při tom o zábavu lidu, vyvinuli se ruští 
CKOMopoxH, CKOMpaxH. Srv. Veselovskij, PasbiCK. VII. 128 si., Pónomarev, 
riaMHŤH. III. 295. O ctění a nošení phallu při svatbách u Indoevropanů 
vůbec viz Schrader, Lex. 424. U Litevců obětovala mládež při svatbě 
phallus zv. pizius (srv. lit. pisti, ř. néog), u Germanů dokládá ctění Adam 
Brefliský (IV. 26, 27, Fficco). 

2) Prsteny jsou také v hrobech z konce doby pohanské a z počátku 
křesťanské velmi hojné, jak dále v kap. IV. vyložím. 



93 

staré, pohanské a ne něco, co teprve později vzniklo působením, křesťan- 
ství, V poučení novgorodského biskupa Luky Jana z XII. stol. při- 
pomíná se už „oópyneHíe n-feBHiíBí".^) 

Konečně v gramotě novgorodského metropolity KyriUa II. 
z r. 1274 dovídáme se, že ve XIII. stol., kdy se v Novgorodsku ještě 
udržovalo mnoho pohanství, vodili po svatbě nevěstu k vodě, kde 
konala jakýsi obřad,^) — patrně společné umývání, jaké jsme poznali 
dosud ve svatebním ceremonielu na Rusi, Slovensku i na Balkáně. 
Poněvadž by zákaz pouhého xmiývání nebyl pochopitelný, je vidno, 
že tu běželo o více: nevěsta se snad umývala, s ženichem a 
snad spolu s ostatní družinou, která podle všeho při tom pokračo- 
vala ve svých lascivních erotických výstřednostech, počatých za 
svatební noci.^) 

Doba roční, v níž se svatby konaly, nebyla, jak se zdá, u Slovanů 
přísně vymezena, — jako je tomu v některých končinách balkán- 
ských,^) — ale přirozeně vyvinul se jistě už tehdy zvyk, konati je co 
možná v dobu nejpříhodnější. Prvním terminem svateb byl pozdní 
podzim a zima. K této době vedly zajisté už odedávna poměry 
hospodářské. Dosud zpívá polská dívka: ,,nie moja to jeszcze jesieň 
przyszla" a slovenský šohaj z Gemera dodává: ,,Dočakám sa mladej 
ženy na jeseň, ked odpadne drobný lístok z čerešieň",^) Podobně je 
jeseň pravidelnou dobou sňatků u Srbů na Balkáně.®) Také píseň bělo- 
ruská uvedená Sejnem naznačuje pro podzim motivy hospodářské.') 
Druhým terminem vhodným ke svatbám byl konec zimy a časné 
jaro, náš masopust, při němž asi padal na váhu důležitý fysio- 
logický moment: aby totiž pokročilé těhotenství nepřišlo na dobu 
velkých polních prací letních, ale na dobu relativního klidu. V Rusi 



^) Vladimírov, noyMeniH III. 247, SreznSvskij, Marep. II. 549. Tak 
i v bulh. sborníku XIII. st. oópyneHa wena (Starine VI. 117.) 

2) HcT. Bh6ji. VI. 99. 7: ,,H ce CJibímaxoMt: B"b npentn-fex-b HOBro- 

ponbCKHXl> HeBtCTbl BOnHTb Kh BOflt, H HUH"b HC BenHMl. TOMy TEKO 6bITH; 

ame jih, to npoKJiHnaTH noBeji-bBaeMt. 

3) Srv. i výklad Azhukinův, OnepK-b XXXIX. 257. 

*) Fait, Č. Lid X. 9, Volkov, 3th. Oóosp. 1895, IV. 48. I zde ekono- 
mické příčiny určují za svatební sezenu podzim, ale v Dibrsku je určena 
ještě přesnější doba v letě, počínajíc dnem proroka Eliáše. 

») Žmigrodzki 28, Slov. spevy (Turč. Martin 1880) I. č. 11. 

«) Cpn. Eth. 36opHHK VII. 7, XIV. 148. 

') Bejn, MareplajiH I. 1. 192 č. 194: „Hh xoabh, Kyna, BecHoň 3a Mym-b, 
BCCHOK) xjitóa HiryuM, a xohsh, Kywia, aa Myw-b BoceHbK); Bocenbio 
KyMa nHporoy HaneKyub." Srv. Aničkov, ntcHH II. 225. 



94 

starý název února byl „CBaneÓHbiň"!) a v XV. stol. době kolem maslja- 
nice přímo říkali, „CBanbóti", kterýžto pojem udržel se v lidu dosud.^) 
Snad v dobu tu i probuzení pudu pohlavního vedlo k hojnějším 
sřiatkům.^) Z těchto svatebních sezón vyvinul še místy, jak Volkov 
přesvědčivě ukázal, i zvyk, v určitou dobu roční předváděti na ráz 
všechny nevěsty na výdaj, — tedy zvyk upomínající na trhy, jež existo- 
valy u Tatarů a Mongolů nebo v starém Peru.^) Podobné trhy na ne- 
věsty byly kdysi u Rusů uherských, v Podolí, na Ukrajině, na Bal- 
káně^) a v Novgorodě.^) 

Celkem mohu shrnouti dosavadní výsledky v ten rozum, že stará 
svatba slovanská na konci doby pohanské měla už asi tento základní 
průběh a ceremoniel: Kde neběželo o násilný únos, zástupci ženichovi 
smluvili svatbu s otcem dívčiným, načež ve lhůtě neurčité a zajisté 
nestejné počal vlastní obřad věnčením a zaručinami, při nichž se 
(nebo před nimi) dávaly navzájem dary (prsteny, jablka). Potom 
následovalo zahalení nevěsty rouchem, které bezpochyby slulo na- 
méťbka, a odvedení do domu ženichova, při čemž nevěsta byla uvítána 



^) Srv. strus. CBaneÓHbiň (cBaneČHHK-b Sacharov; 4'6Bpajib HMeHyert 
CH CBanb6aMH Chron. Pskov. 1402) u Miklosiche, Slav. Monatsnamen 
(Denkschr. Akad. Wien 1868 Phil. Kl. XVII. 23). V Pskovském letopisu 
k r. 6910 (1402) čteme: ,,51bhch sB-fesna xBOCTaran na sananHoň crpaH-fe otts 
CBa«e6-b no BepÓHoň cyóóoxbi" a dále k r. 1460: ..reHBapn 22 o CBanb6ax-b 
čbiCT-b noMap-b BO ricKOB-fe." [Volkov, 1. c. 52). 

2) Aničkov II. 213 sL, kde uvedeny i parallely řecké, římské a indické. 
Také Hirt (Idg. 438) a Schrader (Lex. 354) pokládají za obvyklou dobu 
původních indoevropských sňatků podzim a zimu (za přibývajícího měsíce), 
a k témuž došel i Schroeder (Hochzeitsbráuche 48, 50) srovnáním obřadů 
indoevropských s finnskými. Totéž má Weinhold pro Germány (Frauen 

I. 363). 

3) Volkov na základě domněnek Kavelina, Sumcova (Rites III. 
572, 3th. 06. 1895. IV. 45, C6opHHK-b nap. yM. VIII. 248, 251). Také 
Aničkov probrav erotiku jarních her nynějšího ruského folklóru, soudí, že 
přinášelo jaro samo sebou ve větší míře probuzení pohlavních pudů. Osnov- 
ným motivem jarních chorovodů je vůbec, že dívka chce za milým (FltcHH 

II. 100 sL, 146 si., 169 si, 204 sL). Westermarck (The history of human 
marriage 25 — 28, srv. Kulischer, Die geschl. Zuchtwahl bei den Menschen 
Zs. f. Ethnologie XVIII. 156) snažil se dokazovati, že vůbec u primitivních 
lidí byly roční periody erotické emoce. 

4) Volkov, Rites III. 573, 574. 

°) Volkov tamže a 3th. 06o3p. 1895. IV. 52. 

^) Krek, Analecta Graez 189. Zde uvedeny i podobné doklady z oby- 
čejů starých illyrských Venetů, Thráků a Babyloňanů. Srv. i Ed. Hermann, 
Idg. Forsch. XVII. 386. 



95 

medem i chlebem a pohazována plodinami, vedena třikrát kolem 
krbu, jehož domácím bohům se klaněla a obětovala, načež byla po- 
sazena na obrácenou zvířecí kůži. Následovalo rozdílení svatebního 
koláče (kravaje), rozplétání a ustřižení vrkočů, vložení zbylých vlasů 
do čepce a obalení námětkou nebo závojem. Konečně nevěsta roz- 
vázala na znamení toho, že se poddává mužovi, obuv, event. přijala 
i symbolické rány, načež mladí manželé ustrojeni byli od žen a družby 
v nové rubáše a slavnostně před svědky uloženi do lože, zatím co se 
venku ostatek svatebčanů oddával bujnému veselí. Po svatební noci 
vedeni byli novomanželé — provázeni opětně veselící se a zpívající 
družinou — k živé vodě očistiti se. 

Celý tento ceremoniel protkán byl mimo to a oživen symbolickými 
reminiscencemi na bývalý násilný únos, dramaticky prováděnými 
a mimo to i stálými chorovody a písněmi svatební družiny, kterou 
provázeli hudci s nástroji strunnými (gusle, loutny) i s píšťalami, du- 
dami a bubny .1) K nim se připojovaly pravidlem i- různé maškarády, 
jež, jak uvidíme, provázely obvykle i jiné pohanské slavnosti lidové, 
ňa př. i slavnosti pohřební. 

Vylíčený slovanský ceremoniel, jehož jednotlivé hlavní akty daly 
také vznik terminům celou svatbu označuj ícím,^) vyvinul se jistě 
už v době pohanské, z níž přešel do křesťanství, kde vlivem církve 
jednotlivé jeho obřady byly pozměněny, doplněny, jiné potlačeny, 
jiné sesíleny a zdůrazněny aktem církevním.^) Kdy se ceremoniel tento 



^) Více o staroslovanské hudbě viz v kap. XI. 

*) Srv. všeslov. termín veselí (č. veselka, stě. veselí, las. veselí, uher. 
sloven, veselie, ve Slezsku vesele, pol. wesele, malor. BecHJibe, Becijia, 
lit. wesele (secejie je ve významu svatby i u Srbů na Balkáně, srv. Cpn. 
Eth. 36. VII. 466, 476), všesl. svadba, svatba, csanbéa, swadžba, swažba, 
lit. szř^OííĎa, str. 6paK-b, b. ópaK-b srb. ch.. brak {sw. výše str. 73), stsl. ópanbi, 
pol. a laš. slub, (stsl. c-bJíioó-b, srv. srb. cjbyÓHTH ce — coniugi), lit. szhibas, 
č. oddavky, zdavky, slovin. zdavanfe (ze stsl. *CTbnaBaTH), č. sňatek, sloven. 
sobáš (původu asi cizího), slovin. poróka; u Slovanů východních a jižních, 
kteří přejali církevní ceremoniel byzantský, ujal se termín B-feHbnaTH, 
B-feHHaHÍe (srv. výše na str. 84). Také stsl. nHpt, termín pro svatební hostinu 
přešel místy ve význam svatby (slovin. pír, chorv. pirovi, pirovati, srb. 
HHpHHK, HHpHHKa — svatební host). Podobně hornoluž. kwas. Srv. Miklosich, 
Denkschr. Akad. Wien. Ph. Cl. XXIV. 33. Slovo pirh pokládá nesprávně Hirt 
za přejaté z germanštiny; proti Mladenov, C6opH. Hap. yM. VII. (XXV.), 96. 

^) Při tom vidíme i zde, — podobně jako bude u zvyků pohřebních, — 
že katolická církev málo konservovala a mnoho potlačovala, kdežto 
východní byla k pohanským zvykům snášenlivější, trpěla mnohé, ba 
leccos přejala a stabilisovala. Vidíme to už z toho, srovnáme-li, jak jsou 



96; 

složil a ustálil, říci zatím nemohu, ale pro konec doby pohanské byl 
po mém soudu hotov ve všech vylíčených hlavních rysech, třeba 
zatím přesného ověření některých obřadů nemáme.^) Za to musí býti 
zůstaveno budoucímu zkoumání, aby zjistilo, zdali něco a co v něm 
bylo přejato od okolních národů. Vlivů cizích zásadně nepopírám, 
ale co bylo dosud zjištěno,^) týká se více dalších a později vyvinutých 
podrobností, než ceremonielu, jejž jsem svrchu předvedl, — vyjímajíc 
prsteny, symbohcké bičování nahajkou a snad vůbec obřady označu- 
jící ženino poddanství. 

A ještě jiná věc svědčí pro velké stáří vylíčeného svatebního cere- 
monielu. Obřady jeho jsou na některých místech Slovanstva tak za- 
kořeněny, že lid církevní obřad věnčení nepokládá dosud za dostatečný 
pro platnost sňatku a považuje nevěstu za svobodnou, dokud celý 
domácí ceremoniel podle starých tradic nebyl vykonán. Máme 
o tom řadu dokladů od první doby křesťanské. Existuje řada nařízení 
biskupů ze západní i východní církve, v nichž se dočítáme, že lid nedbal 
při svatbách obřadů církevních, domnívaje se. že jsou jen pro knížata 
a bojary a sám svatby konal jen po svém starém domácím řádu. Tak 



staré obřady málo zachovány na západě u Čechů proti Rusi a proti Balkánu; 
ale i zde na samém Balkáně je rozdíl, na př. v Bosně, kde se stýká jeden 
národ dvojí víry. Srv. Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. VII. 323. 

^) Volkov výměnu prstenů pokládá za obřad přešlý ke Slovanům 
prostřednictvím křesťanství [Rites II. 648), uznává však za možné, že to 
přešlo ze starého okruhu finnského nebo turkotatarského, neboť na př. i po- 
hanští Čeremisové užívaU při svatbě prstenů {Smirnov, HepeMHCH. Kazaň 
1889. 136). U Rusů dokládá nám to peřej aslavský letopis už na počátku 
XIII. století při popisu starých zvyků pohanských a i když připustíme, 
že obřad přešel z jihu, z Byzance, přece nutno říci, že vnikl ještě do zvyků 
pohanských Slovanů, jak na Balkáně, tak i v Rusi. Peřej aslavský letopisec 
viděl výměnu prstenů na venkově při zábavách rázu ještě zcela pohan- 
ského, nekřesťanského, proti nimž církev naopak ostře vystupovala, jak 
ještě dále uvedu. Také Weinhold prstenům připisuje původ římský (Frauen 
I. 343). Srv. též výklad papeže Mikuláše I. Bulharům {Mansi XV. 402). 

*) Lilek jistě nesprávně soudí, že skoro celý ceremoniel bosenské 
svatby vznikl vlivem řeckým, římským a hebrejským (Wiss. Mitth. Bosn. 
VII. 334). Zde se však vlivy zmíněné týkati budou jen podřízených detailů, 
na př. stavění nádob s vodou na krb (acceptio aqua et igni), házení cu- 
krovím a drobnou mincí, darování prstenu, význačného upotřebení jablka 
jako symbolu plodnosti, excessů faUických, ač i tu poběží více jen 
o sesílení vlivy antickými toho, co už bylo, nežli o prosté přejetí. Sem 
patří dále i přejetí věna (jrpoí|), o němž jsem výše na str. 74 mluvil. Také 
N. Sumcov vyslovil se sice, že přešly z řecké a římské svatby medový koláč 
k Bulharům, hořící svíčky a fakule k Malorusům, dále posazování nevěsty 



97^ 



bylo v Čechách v XII. stol, podle svědectví homiliáře Opatovického,^) 
tak v Polsku a v Uhrách v stol. XII.— XIV,,^) na to si stěžuje v Rusi 
už v XI. stol. metropolita kijevský Jan ve svém Poučení ^) nebo metro- 
polita Maksim v XIII. stol.^) a po nich ještě řada biskupů až do století 
XVII.5) Ze XVI. a XVII. stol. máme odtud svědectví, že jak lid, tak 
ještě i vyšší vrstvy pokládaly církevní věnčení jen za obřad nábožen- 
ský bez právního významu, který mělo teprve provedení domácího 
ceremonielu, — celé Becente.^) A místy má to přesvědčení lid na Rusi 
dosud,'^) podobně jako náš na uherském Slovensku.®) Také na jihu 
trvalo dlouho, než domácí obřad nahrazen byl byzantským církevním 
aktem. Ještě kolem r. 1220 dal arcibiskup Sáva svolati vdaný a ženatý 
lid a udělil mu teprve církevní požehnání. Rovněž v zákoníku Dušanově 



na kožich, některé detaily při hotovení kravaje, zahalování nevěsty, — ale 
z celého dalšího textu je viděti, že větším dílem správně myslil jen na po- 
sílení domácích zvyků vlivy reckořimskými (Ktj Bonpocy o bjiíhhíh 
rpeMecKaro h pHMCKaro CBan. pHryana na ManopyccKyio ceanbóy. Kles. Cxap. 
1886 I. 16 si., 24, 30, 37, 38). Jak je ostatně těžko rozhodovati 
v otázce, pokud byly jednotlivosti přejaty a pokud byly původní, dobře 
vytýká Ed. Hermann, Idg. Forsch. XVII. 373 si. Vždyť je na př. aztecký 
ceremoniel téměř shodný s indoevropským (srv. tamže 376). 

^) Srv. citát uvedený výše na str. 72 {ed. Hecht 22: ,,Ad nuptias 
nullus vestrum eat. Quibus denunciate, ut nuUus uxorem accipiat, nisi 
publice celebratis nuptiis). 

*) Srv. nařízení legáta Petra z r. 1197 a statuty biskupa Filipa v Bu- 
díne 1279 a v Pešti r. 1309, zakazující manželství zavírané mimo kostel. 
Cod. Wielkopol. I. č. 487, str. 454. Dfibkowski, Prawo I. 360. Podobně 
bylo i na Litvě v XVI.— XVII. století (tamže I. 340). 

3) P. HcTop. BHČn. VI. 7 (Petrohrad 1880) § 15. H>Ke noHMaíOTbcJi, 
Ďea-b ÓJiarocnoBeHÍH CHeTarorbCH, h >KeHbi OTM-feTaioTtCH, h csot weHU ny- 
maKJTb H npHJitnjiHioTbCH (HH-feMTí) ... § 30: HC čbiBaer-b na npocTuxi. nionex-b 
čnarocnoBeHbe h B-feHnaHbe, ho 6oji«poM"b tokmo (h) KHHseMt B-bHHaTHCsi; 
npocTbiMTj >Ke moneM-b siko h MCMbuiHut noHMaiOTb weHu cboh c nna- 
caHbeMií H ryneHbeM-b h njiecKaHbeM-b . . . Sňatky bez církevního požehnání 
pokládalo tehdejší byzant. právo za neexistující a zvalo je Xad^^oyafiia. 

*) Srv. Azhukin, OnepK-b XXXIX. 256. Vladimirskij Budanov 
OČ3op"b 428.3 Tak i v Pouč. arcib. Iliji r. 1166 (Goluhinshij I.2 1. 662). 

^) Srv. Sumcov, KynbT. nep. 206. 

*) O. Levickij, OóbíHHbiji (J^opMbi saKJiKDHeHÍH čpaKOB-b Bi KDrosan. 
PycH B-b XVI.— XVII. CT. Tpyou XI. apx. o. Kijev II. Prot. 153. 

') Volkov, Rites II. 172, 3th. 06o3p. 1895. IV. 21, Zavitnévič, Tpyflhi 
VII. apx. c. Jaroslav II. Prot. 56, Jakuškin, 06. npaBO II. 470. 

*) Na př. v Hontu podle ústního sdělení prof. K. Chotka. 



98 

zakazují se sňatky necírkevní*) a v Bulharsku až do nejnovější doby 
byla CBaflóa zcela něco jiného a důležitějšího, než BtHHaHHe."^) 



Tím, co jsem dosud pověděl, není však vyčerpáno všechno, co 
víme o manželském životě Slovanů. 

Dlaším jeho příznakem bylo, že ještě na konci doby pohanské 
existovala v něm polygamie, ovšem vedle monogamie. 
Že polygamie nebyla obecná, vidím e zdále uvedeného nařízení Ottona, 
biskupa bamberského, které žádalo od Pomořanů a Luticů, aby ti, 
kdož mají více žen, vyvolili si jen jedinou. A ještě jiné věci ukazují, 
že asi normálem byla monogamie, na př. repartice pohlaví, s níž se 
setkáváme v hrobech. Patrně pro počet žen bylo rozhodujícím mo- 
mentem jmění. Polygamie je vždy známkou bohatství a moci tam, 
kde ženu dlužno nabývati lupem nebo výkupem. Také nesvědčilo pro 
rozšíření polygamie staré zádruhové zřízení slovanské, a proto jen ti, 
kteří měli větší domácnost, brali si více žen. Ale moment tento ne- 
rozhodoval všude stejně. Pravíť na př. Nestor o pohanských Radimičích, 
Vjatičích a Severjanech beze všeho omezení: ,,měli po dvou i třech 
ženách".^) Ovšem ani na východě, kdo byl bohatý, neomezoval se na 
2 nebo 3, tím měněna jednu ženu; knížata mívala docela rozsáhlé harémy 
s větším počtem žen řádných a ještě větším počtem souložnic. 

Polygamii u Slovanů a sice u Rusů dosvědčuje zmíněná zpráva 
Nestorova a po ní i řada církevních a světských nařízení z XI. — XII. 
století,*) a na ně se zajisté vztahují v první řadě i současné zprávy 



^) Srv. ed. Novakovič či. 3: H HHJenHHa CBan6a na ce ne yHHHH óea 
BeHHaHHJa; ano jih ce yhhhh 6e3 čjiarocnoBeHHJa h ynpomeHHJa upKse, ra- 
KOBH na ce pasjíyne. 

') Bohčev, HcT. Ha crapoó-bJír. npaBO 519 a Volkov, 3th. Oóosp. 1895. 
IV. 21. Podobně u Rumunů {Volkov, 1. c). 

^) Lavr. 13*: HMHxy >Ke no nBt h no Tpn >KeHbi. 

*) Ruská pravda 110: Ame óoynoyxb po6bH ntrn oy Moy>Ka, to 
sanHHUH HMi> ne HMarn; ho CBOÓona hmts (cb) Marepbio (Vladimirskij 
Budanov, Chřest. I. 73). Ústav kn. Jaroslava Vladimiroviče o cirk. soudech 
(1051 — 1054) § 7: Awe My>K-b wKeHHTCH hhoio híchoio, co crapoio ne pac- 
nycTHBCíJ, MyHíTj enHCKony Bt bhhí a Monony bi nowb uepKOBHwň, a ci> 
crapoio >KHTH. § 13: Awe nst Mcenu kto sonHT-b, enHCKony 40 rpHBCH-b a 
KOTopaH nonnerna, xa noHHTH b-b noMi nepKOBHuň a nepsyio nepwarH no 
saKony (Tamže I. 219, 220). V ústavní gramotě smolenského knížete 
Rostislava Mstislaviče z r. 1150 čteme: ,,nepBaH TJiwa pocnycr-b; npyran 
TJiMia ajK-b BonH-Tb kto nB-fe ikohí" (Tamže I. 246). Rovněž v Ústavě 
Vsevolodově (1125 — 1136) připomínají se jako nezákonné třetí a čtvrté 



99 

arabské.*) U Čechů ji dokládá Kosmas a životopisec sv. Vojtěcha, neboť 
jedním z hlavních hříchů českých, pro nějž sv. Vojtěch odešel ze 
svého biskupství, bylo mnohoženství.-) Polygamii u pomořanských 
Slovanů dosvědčují pak zákazy Ottona, biskupa bamberského, který 
všem, kdož Krista přijali, nařídil, aby, má-li kdo více žen, vyvolil 
si z nich jednu, která se mu nejvíce líbí a ostatní propustil.^) U Jiho- 
slovanů neznám o tom starých zpráv z doby pohanské, ale že tomu 
tak bylo i tam, dosvědčují zase zajímavé přežitky bigamie u Bulharů 
a Srbů.*) Každým způsobem je polygamie na konci doby pohanské 
u starých Slovanů zjev prokázaný a nepochopuji, jak ji mohl Ma- 
ciejowski a po něm ještě Ř. Krek popírati.^) S tohoto stanoviska můžeme 
také proti Kaindlovi ještě jinou zprávu Kosmovu k r. 1002,^) která by 



ženy a třetí i čtvrtý sňatek vykládá se za cizoložství, npejnočoninHie (Tamže 
I. 230, 231). V Pravilu kijevského metropolity loana (1080—1089) čteme 
výzvu k duchovním, jak postupovati proti těm, kteří bez studu žijí stále 
ještě s dvěma ženama (ed. Pavlov, 3an. AKan. Petr. XXII. ripHJi. 5, str. 9; 
HcT. Bh6ji. VI. 7, 10, § 6. 15, 21). Srv. i nařízení biskupa Nifonta z XII. stol, 
(HcT. Bh6ji. VI. 22 si. § 69, 92, 94, h). 

^) Rosteh ed. Chvolson 30 (srv. i str. 130 si.); Kazvíní podle Andalusího 
praví o Slovanech, že mají až 20 žen a více (Charmoy, Relation 343). 

2) Canaparius Vita Adalb. XI. Srv. i Vita auct. Brunone 11 (Fontes 
r. boh. I. 275), Kosmas I. 36, II. 4 (srv. dále). Kosmovy zprávy para- 
f rasu je Dalimil (ed. Mourek 6). 

») Herbord II. 18 a Ebbo I. 12 (list Ottonův z r. 1124). Srv. Bielowski 
MPH. II. 45. Srv. také připomínku u Herborda II. 34. 

*) U Bulharů (slov.?) máme doklady z doby Borisovy v Odpovědích 
pap. Mikuláše I. či. 51 a v Soudném Zákonu či. 14 {Bobčev, HcropHji 
451). U Srbů za jistých poměrů (hlavně při bezdětnosti prvé ženy) 
vyskytují se případy bigamie po dnes a byly dříve dosti hojné {Rad. Gruji^, 
BHranHJa h nojiHraMHJa koa Cp6a. JleTonHC Mar. Cpn. 1909). 

') Maciejowski, Historya II. 197 (I. vyd.); Krek, Hochzeitgebráuche 9, 
Einleitung 160, 196, 197, 362. Maciejowski připouštěl ji jen u polabských 
a pomořských Slovanů, ale zde jen vlivem germnským, Krek 197 zamítl 
i Nestorovu zprávu o 2 — 3 ženách a vykládal, že se to vztahuje na 
všechny ženy, žijící v zádruze. Podobně Kotljarevskij Coh. III. 436. 

«) Kosmas I. 36 (k r. 1002): ,,nec tamen (dux) antiqua soluit conubia, 
quia tunc temporis, prout cuique placuit binas vel ternas coniuges habere 
licuit. nec nefas fuit viro rapere alterius uxorem et uxori alterius nubere 
marito. Et quod nunc ascribitur pudori hoc tunc íuit magno dedecori, 
si vir una coniuge aut coniux uno viro contenti viverent. Vivebant enim 
quasi bruta animalia, connubia habentes communia." R. Kaindl, jenž 
věnoval otázce této studii ..Uber angebliche Vielweiberei bei den alten 
Bóhmen" (Mitth. f. Gesch. d. Deutschen in B.) XXXI. 1893. 189 si., 
dovozuje zde, že pro polygamii není dokladů, nýbrž jen pro žití se soulož- 



100 

jinak celým svým rázem — naráží docela na promiskuitu a polyandrii 
v XI. století — němčila významu, pokládati přece jen za ohlas ne- 
dávno uplynulých dob pohanských. Patrně se staří Cechové, právě 
tak jako jiní Slované, nemohli delší dobu zříci žití se souložnicemi 
vedle ženy církví uvedené a uznané, a proto také zákaz Břetislavův 
z r. 1039 vedle jiných ,, pohanských" neřestí, obrací se i proti této se 
vším důrazem.-^) Podobný zákaz zdá se býti v homiliáři Opatovickém.'-) 
Slovanské názvy pro tyto nezákonné ženy byly v Rusi HeBtHHanb- 
Han iKeHa, HanomHHua, nocaflbHHiía, v Polsku naiožnica (tento termín 
i v slovinčině nalóžnica), v Cechách ženina, ženima, souložnice, na 
Balkáně ještě hotimica, hotnica, priložnica, noBOCHHiia.^) 

O harémech knížat slovanských vykládá Ibráhím ibn Ja'kúb, 
podotýkaje, že ženy své chovají zavřené a že jsou na ně velice žárliví.*) 
Z jednotlivých případů historií zaznamenaných uvádím zprávu, že 
v Cechách Slavník, praotec známého rodu, měl zástup žen,^) že kníže 



nicemi. Ale proti tomuto jednostrannému výkladu svědčí přece jen obsah 
uvedených zpráv z Životů sv. Vojtěcha a také jiná zpráva odtud (Bruno 1): 
Slawnik cum feminarum turba (srv. dále pozn. 5) naznačuje, že Slavníkovy 
ženy žily pohromadě v rodině, třebas rozl.šeny podle hodnosti, a že zde 
neběželo jen o záletnictvi k ženám jinde bydlícím. Zdali ovšem ženu druhou 
a třetí vedle první, nebo té, která si dovedla v domě primát získati, po- 
važujeme za ženu či jen za souložnici, je spor o slovo, ne o věc. Proti mnoho- 
ženství u Čechů byl kdysi i Palacký, Gesch. Bóhm.. P 189, pro Jireček, 
Právo I. 47. 

^) Kosmas II. 4: ,,Ergo hoc meum maximum et primům sít decretum 
ut vestra connubia, quae hactenus habuistis ut lupanaria et ceu brutis 
animalibus communia, amodo iuxta cannónum scita sint legitima, sint 
privata, sint insolubilia, ita duntaxat, ut una vir conjuge et conjux viro 
uno contenti vivant." 

2) Ed. Hecht 22. 

') Rječnik akad. III. 654, Jireček, Gesch. d. Serben I. 141. O názvu 
ženy řádné (saKOHHua, MajTbmeHa), jakož i o názvech pro ženy opuštěné, 
zahnané srv. Miklosich, Denkschr. Akad. Wíen. Phil. hist Cl. XXIV. 32. SI. 
KaB-bKa — concubina jezř. xařxa (MíA/osícA Lex. pal. 278, Vaítner 3t. I 1.236). 

*) Ibráhím ed. Westberg 59: ,, Knížata jejich (Slovanů) chovají ženy 
své zavřené a jsou velmi žárliví. A častěji má muž 20 žen i více." (Srv. 
ed. Rosen 54.) Příslušný pas-^us u Kazvíního zní však pouze: ,, Žárlivost 
vůči ženám je u nich veliká proti ostatním Turkům" (1. c. 94). Westberg 
to vykládá poukazem na Pečeněgy, o nichž Kaz viní sděluje (v překladu 
Charmoy-ové. Relation 339): ,,ils jouissent de leurs femmes aux yeux de 
tout le monde, comme les brutes . ." (Totéž má Abd-ur-Rašíd, zv. Bakuví 
ib. 357). 

5) Bruno Vita Adalb. 1: Slawnik cum feminarum turba (Fontes 
r. bohem. I. 1. c). 



101 

polský Měško před tím, než si vzal za ženu českou Dúbravku a přijal 
křest, měl sedm žen,^) že vévoda pomořanský za návštěvy biskupa 
Ottona bamberského měl několik žen a 24 souložnic^); o Vladimírovi, 
velkém knížeti ruském, vyprávěla zase tradice, že velmi ženy miloval 
a vedle pěti řádných žen měl 300 souložnic na Vyšehradě, 300 v Běle- 
hradě a 200 v Berestovu a ještě si dával přiváděti vdané ženy nebo 
dívky z lidu.^) O jiném knížeti ruském podotýká Fadlán, že měl stále 
kolem sebe 40 souložnic.*) Také král Samo, jenž žil po způsobu slovan- 
ském, měl podle Fredegara 12 slovanských žen a s nimi 37 dětí.^) Ovšem 
když ovládlo křesťanství, bylo i knížatům spokojiti se pro forma také 
s chotí jedinou, ale ve skutečnosti se vedlejších žen nezřekli.^) 

Tato polygamie slovanská nebyla nic specificky slovanského; 
je přirozená na tom stupni kulturního vývoje, na kterém se Slované 
tehdáž nacházeli a vidíme ji také u východních sousedů slovanských: 
u Kirgizů, Ostjaků, Burjatů, Peršanů (rovněž u Indů je doložena), 
i u západních a jižních: Thráků, Prusů, Litevců, Germánů (zejména 
nordických) a Gallů ''), — slovem všude, kde mužovi bohatství dovoluje 



*) Podle tradice u Galia I. 5, Kadlubka II. 8, Roczniku malopol- 
ského atd. [Bielowski MPH. I. 399, II. 275, 821 si.). Srv. pod. tradici 
Boguphalovu (I. 4) o knížeti polském Letkovi {Bielowski II. 476). 

2) Herbord Vita Ottonis II. 22. 

') Letopis k r. 980 (Lavr. 78^): B-fe we BojionHMept noó-fewcH-b no- 
xoTbio HíeHbCKOKD . . . Hano>KHHqb 6t y nero 300 b BbímeropoA-b a 300 b 
B-fentropont a 200 na BepecroB-fe b cejruH cwe aoyrb HUHe BepecroBoe. 
H 6-fe HecbiT-b 6nyna, npHBOAH k co6t MywbCKH weHbi h ntBHut pacTbJíHH, 
6t 6o weHonroóeu-b hkokc h CojioMaH-b. Po křtu souložnice rozpustil, jak 
líčí tradice v Joakimově letopisu {Samokvasov, HaMHTHHKH 9, 10). 

*) Harkavi, CKaa. 101. Srv. zde dále str. 123. 

*) Fredegar IV. 48 (duodecim uxores de genere Winedorum). Totéž 
ovšem dělali i jiní sousední panovníci na západě Slovanů, na př. dánští 
(Saxo Gram. ed. Holder 105). 

*) Srv. Kijevský letopis k r. 1097 nebo výše uvedenou zprávu Kos- 
movu k r. 1002 (I. 36) o českém vévodovi Oldřichovi, nebo riocjiaHie 
Kt B. KH. HsHCJiasy pečerského mnicha Jakuba z konce XI. stol., jež se 
obrací proti smilstvu a nezákonným ženám. Makarij, Hor. p. uepKBH 

II. 303. Srv. Porfirjev, Her. p. cjiob. I.* 379. 

') Srv. doklady sebrané na př. u Schradera, Reallex. 634. O Peršanech 
a Thrácich to dokládá Her. I. 135, V. 5, o Germánech Tac. 9, 18, Adam 

III. 20 schol. 73. IV. 21 [Weinhold, Altnord. Leben 249), o Gallech Caesar 
BG. VI. 19; Agathyrsové měli ženy společné (Herodot IV. 104). O Litvě 
a Průších srv. doklady u D^bkowského, Prawo I. 335. V smlouvě s Prusy 
r. 1249 slíbiti musili Prusové mezi jiným, že nebudou míti více žen („item 
promiserunt quod duas vel plures uxpr^s amul de caetero non habebunt, 



102 



koupiti si více žen, anebo kde rody jsou dosti silné a výboj né, aby 
mohly podnikati únosy s úspěchem. Že v době pohanské u Slovanů 
existovala i polyandrie, která jinak vystupuje tu a tam vedle mono- 
gamie, když nabývání ženy stojí namáhání nebo velkou cenu a která 
také byla u západních a jižních sousedů slovanských, ij mám doklad 
jen z Rusi, a to pro polyandrii bratrskou. Zakazuj eť ji církevní ústav 
Jaroslavův v či. XX. slovy: ,,A>Ke nea ópaia óyflyxb co enHHOio )Ke- 
HOK), enHCKony 100 rpHBeH-b a JKena Bt noMt LiepKOBHHH".^) Za to 
jsou hojnější stopy, které ukazují, že u Slovanů existovalo manželství 
mezi blízkými příbuznými, zjev to, který známe i u kmenů baltských a na 
západě u Keltů a Germánů.^) U Slovanů nasvědčuje tomu výše 
uvedená zpráva Nestorova o pohanských kmenech ruských, jejichž 
mužové prý nebyli stydliví k svým ženským příbuzným*) a ještě 
určitěji nařízení Ottona bamberského k pomořanským Slovanům, 
zakazující sňatky příbuzenské.^) Podobně mluví stará nařízení^) knížat 



sed una sela contenti cum ipsa contrahent unusquisque sub testimonio 
competenti et matrimonium illud in Ecclesia statutis temporibus solemnitate 
debita publicabitur."). 

1) Srv. výše str. 69. 

2) Vladimirskij Budanov, Chřest. I. 220. Zůstaly ještě podobné stopy 
v národním živote ruském, ale jejich původ a stáří dlužno ještě vysvětliti. 

^) Srv. Weinhold, Frauen I. 359. 

*) Tak ji také pojal ve své parafrasi Dlugoš (ed. Przezd. I. 63): Dule- 
bianie vero et hi qui processerant ex Radzyn et Wiathko habitabant more 
ferrarum in silvis, committentes omnem immunditiam pudoreque soluto 
et alienis et cognatis uxoribus rapientes miscebantur. 

«) Ebbo Vita Ottonis I. 12 {Bielowski MPH. II. 45). Zákaz sahal 
až do 6. a 7. stupně příbuzenství. O stycích syna s matkou v lidovém podáni 
srv. Grahowski Br. ve Wisle VI. 54, 279 (1892). O leviratu na Pomoří, 
U Prusů D^bkowski, Prawo I. 337. Obšírně proti příbuzenským sňatkům 
Prusů, Varmijců, Natangů i Pomezanů brojí i smlouva s řádem německým 
r.. J249.(srv. P. Dúsburg, Chron. 1. c. 468). 

• «), Srv.- Ústav sv. Vladimíra (,,b> njieMeHH hjihJbv CBaT.OBCTBt 
noHMyTan"), Ústav kn, Jaroslava (11: awe ktq erb cecrpoK) corptuiHTb 12: 
a>Ke 6jiH>KHÍH pont noRMeTCH), Ústav kn. Vsevoloda (jako y. Ústavě 
Vladimírově). {Vladimirskij Budanov, Chřest. I. 213, 220, 22S, Golubiiiskij, 
HcT. p. uepKBÍ 1.2 623). Dále .srv. Pravilo metropolity Joana II. (Her. 
Bh6ji. VI. 12. § 23 a Azbukin OnepK-b XXXIX. 260). V Slovu svatých 
otců (KaKO KpecTÍaHOM-b >khth) dí se: ,,B'b nneMCHH noHTie noraHbCKH 
ecTb" {Azbukin,. 1. c.) a v Slovu sv. Jana Zlatoústého stěžuje si autor, 
že pri zábavách pohanských pášou mužové smilstva s ženami cizími i se 
sestrami {A. Ponomarev, FlaMHTH. np. p. juepK. JiHiep. HI. 104), Jinak 
doklady Azbukinovy (1. c. 25&) pozn.)prQ sňatky bratra $e sestrou ne.njaji 



103 

a biskupů ruských i zákazy české i), a ruské cnoxanecTBO^) má 
rovněž svůj původ už v starých dobách, neboť církevní Ústav knížete 
Jaroslava praví v XVII. článku výslovně: „axce CBeKopT> cb choxok) 
cónynHTb enHCKony 100 rpHBeH-b a enHTHMbH no saKony.^) 

Zjevy tyto možno vyložiti předně jako přežitek starších dob a niž- 
šího stupně kulturního, kdy ještě neexistoval ani exogamický kup, 
ani únos ženy, anebo, a toho bych také nevylučoval, máme tu i vlivy 
cizí, které způsobily, že u Slovanů vedle exogamie zavládla i endo- 
gamie. V té příčině poukázal bych, že mezi Indoevropany přede- 
vším u Íránců, a sice od dob starých, setkáváme se se silným pěstěním, 
ba doporučováním sňatků s nejbližšími příbuznými. Jest sice spomo, 
je-li to u nich pradávný zvyk, či pozdější nějaká novota, vzniklá umělou 
snahou kněží, udržeti plémě čisté *) ale faktem zůstává, že už před 
X. stol, na př. v době Sassanidů, tento zvyk v Iránu a při Kaspickém 
moři existoval; při stycích jejich se Slovany, které se nám i jinak 
dosti hojně objevují (zejména v náboženství), není nemožno, že endo- 



žádoucí přesvědčivosti. O stopách endogamie v národním životě ruském 
psali/. Oršanskij, HaponHbiň cyn-b h nap. npaBo. Petrohrad 1879 (Jakuškin, 
06. npaBo II. 41). 

^) V Životě sv. Vojtěcha od Brunona (o. XI.) čteme, že si za té doby 
lid v Čechách bral ženy z příbuzenstva (Fontes I. 275) a také homiliář 
Opatovický to zakazuje (ed. Hecht 22): et nullusad proximam suis sanguinis 
accedat (fol. 45). Podle sděleni pí VI. Havelkové (kteréž jí učinila pí V. 
Pittnerová) v okolí Polné dvojčata bratr a sestra mohly spolu obcovati 
bez hříchu a nikdo toho za starých časů neodsuzoval. Srv. dodatky. 

*) Ruské CHOxaHecTBo je zvyk, při němž otec, oženiv předem ne- 
dospělého syna, žije zatím manželsky se snachou. Srv. Smirnov, OnepKH 
ceMeňHbixb oTHomeHÍň no oóbíHHOMy npasy pyccnaro napona. Moskva 
1878. {Jakuškin II. č. 985 a jinde passim), Franko (>KHTÍe h cjiobo II. 
seš. 4. 1895, 101), Strzelecki (Lud I. 1895, 145), Witort (Lud II. 107, 305), 
kterýž soudí, že ho v Polsku nebylo, Tarasewškyj-Hnatjuk, Geschlechts- 
leben des ukrain. Bauernvolkes. (Leipzig 1909, či. 184, 186, 187) a Volkov, 
Rites III. 552 (zde doklad Lazického ze XVI. stol.). Srv. dále Dfibkowski, 
Prawo I. 336 si. Na podobné zjevy u Srbů ukázal nedávno Dr. Trgjič 
(Anthropofyteia V. 32 si.) a Krauss (tamže I. 255); K. Jireček připomíná, 
že v západních horách bulharských (v okolí Sof i je, Caribrodu, Brezniku, 
Radomíru, Kústendilu) také existují (Bulgarien 78). 

3) Vladimír skij Budanov, Chřest. I.* 220. 

*) Otázka tato má dosti značnou literaturu {A. Rapp, F. Spiegel, 
V. Geiger, E. West, D. Sanjana, Húbschmann atd.). Ale není dosud náležitě 
vyložena. Nověji otázku vyložil a na nové doklady z X. stol. u Mokaddásího 
poukázal K. Jadrincev (Oóbinaň npHKacniňCKaro HaceneHÍH FlepclH bt» X. 
BtKt. >Khb. Crap. 1909 II. — III. 133 si.). O pokrevném spojení u Indů 
Witort, Lud. II. 103. Srv. i Schrader, Lex. 908. 



104 

gamie pronikala k východním Slovanům z Orientu, bud od Íránců, 
u nichž byla i náboženstvím předpisována, anebo od tureckých Polovců, 
u nichž ji zas dosvědčuje Nestor.^) Ostatně je doložena i u Keltů, 
Prusů, Litevců a snad byla i u Germánů.^) 

Naproti tomu je zajímavo, že řádné sňatky s cizozemci nebyly 
rády viděny, zejména na západě s Němci,'^) ačkoliv averse tato 
nedostoupila toho stupně, jako u některých současných kmenů při 
Kaspickém moři, kde sňatek s cizozemcem trestán byl i smrtí.*) Za 
otrokyně a souložnice rozváženy byly ovšem slovanské dívky do celého 
světa,^) jakož zase k Slovanům přicházely cizí, zejména na výpravách 
uloupené, na př. do Rusi krásné dívky plavecké. Byla doba v Rusi, 
kdy bylo lze dostati otrokyni za kůži kuní a malého otroka za 
veverčinu.^) 

Že byl u Slovanů sňatek už v době pohanské vážným aktem, svědčí 
dále nepřímo závaznost, která jím nastala aspoň pro ženu, pokud 
se týče cudnosti a věrnosti manželské. O věrnosti 
slovanských žen hovoří už v VI. století Strategika Maurikiova a podle 
nich později i císař Leon ve svých Taktikách.') V VIII. stol. píše 
sv. Bonifác v listě anglickému králi Aethibaldovi z r. 744—747, vy- 
bízeje křesťany k manželské věrnosti: ,.Winedi, quod est foedissimum 
et deterrimum genus hominum, tam magno zelo matrimonii amorem 
mutuum servant, ut mulier viro proprio mortuo vivere recuset; et 
laudabilis mulier inter illas esse iudicatur, quia propria manu sibi 
mortem intulit, ut in una strue pariter ardeat cum viro suo".^) V X. 



^) Lavr. 15': Hojiobuh saKOH-b nepwaxb OTeub CBOHxt . . . noHnaioTb 
ManexH cboh h htpobh. Str. 14 se totéž připomíná o Babyloňanech 
a Chaldejcích z kroniky Hamartolovy. 

^) Hirt, Idg. 443, jenž ovšem omylem s.e domnívá, že u Slovanů 
příbuzenské endogamie nebylo. 

^) U Helmolda (I. 13) Mstislav, syn obodritského knížete Biluka, vy- 
týká otci, že si vzal Němku za ženu a tím se odchýlil ,,od zvyku praotců". 

*) Tak svědčí Mokaddásí o Deilemitech(>KHB.CTap. 1909 II.— III. 132). 

5) Harkavi, CKasaHÍyi 126, 134. Srv. i zde na str. 55 uvedený výrok 
básníka Násira a dále uvedenou zprávu Fadlánovu o kupcích ruských. 

«) Slovo o pluku Igorově ed. Erben 3, 8. Také Herbord III. 2 a III. 5, 
dále Gallus MPH. 478 svědčí o zajímání nebo prodávání žen a dívek za 
otrokyně. 

') Maurikios, XI. 5, Leon, Taktika XVIII. 105. Maurikios dí: ,,ženy 
jejich jsou cudné nade všechnu přirozenost," a Leon: ,,také ženy jejich 
jsou nad jiné počestnější". Srv. texty otištěné výše na str. 28, 35. 

8) Jaffé F., Mon. Moguntia (BerUn 1866) 172 (list 59). Místem tímto 
obíral se podrobně už Dobrovský v Abh. bóhm. Ges. Wiss. 1788, 156 si. 



105 

a XI. stol. Mas'údí a Kardízí píšou o Slovanech ruských: „Cizoložství 
u nich nebývá".^) A totéž konečně nepřímo dosvědčují i přísné tresty 
za cizoložství a zprávy o podobných, krutě potrestaných případech. 
Kardízí dodává k své zprávě, že jestliže se někdo přece dopustí cizo- 
ložství se vdanou ženou, ubijí ho, nepřijímajíce od něho žádného ospra- 
vedlnění. A téměř současně Thietmar Meziborský dosvědčuje o Polsku, 
že tam chycený cizoložník přiveden byl na trh a potrestán takovým 
způsobem, že se — přežil-li trest, — v nejlepším případě vícekráte 
podobného skutku dopustiti nemohl. Ženě, která cizoložila, obřezali 
lahia, uříznutou kůži pověsili na dvéře domu, v němž bydlela, na 
postrach vstupujícím .2) Z Cech máme zprávu z X. stol. v Canapariově 
Životě sv. Vojtěcha o vdané zemance, která se v Praze zapomněla 
a kterou chtěl hned otec, muž i příbuzní po ,, barbarském" zvyku zabíti. 
Utekla se k sv. Vojtěchovi, ale ani ten jí konec konců nezachránil.^) 
Tento zjev manželské věrnosti se strany ženiny — o mužově 
srv. dále, — nebyl také nic specificky slovanského. Vidíme jej i na 
západě u Germánů i u sousedů východních.*) Žena, ať uloupená, ať 
koupí nabytá, přešla v majetek nového muže, jemuž náležela ve všem, 
tedy i v styku pohlavním a výlučně. Musila mu býti věrnou, poněvadž 
pouze jemu náležela, jen on jediný měl na ni právo. A proto zajisté 
na doloženou věrnost v první řadě působil tento prostý příkaz nutnosti 
a strach před těžkým trestem. Nicméně bych nechtěl vylučovati ani 
momentu čistšího, mravního. Zprávy uvedené znějí přece tak, že můžeme 



a později Koti j (y rev ski j, Ilorp. 06. 46 (Coh. III.). Opakováno bylo i v kronice 
mnicha Alberika (1246) a odtud u Jindřicha Herfordského (1370). Srv. 
Kotljarevskij Horp. 06. 1. c. 51. 

1) Kardízí Ed. Bartold 123, Mas'údí u AI Bekrího (ed. Rosen 56). 

*) Thietmar VIII. 2 (IX. 2): Si quis in hoc alienis abuti uxoribus 
vel sic fornicari presumit, hanc vindictae subsequentis (poenam) protinus 
sentit. In pontem raercati is ductus per foliem testiculi clavo affigitur et 
novacula prope posita hic moriendi sivé de his absolvendi důra eleccio 
sibi datur ... 3. Et si qua meretrix inveniebatur, in genitali suo, turpi et 
poena miserabili, circumcidebatur idque, si sic dici licet, preputium in 
foribus suspenditur, ut intrantis oculus in hoc offendens in futuris rébus 
eo magis soUicitus esset et prudens ... O pozdějších trestech za nevěru 
a nemanželské soužití v Polsku srv. Dqbkowski, Prawo I. 336. Ubíjení 
nevěrné ženy udrželo se i v Kuskud akuškin, 06. upaso II., str. XX). 

») Canaparius Vita Adalb. 12, 19, Bruno 11. 

*) O Germánech srv. na př. Mon. Moguntia ed. Jaffě 172 (o Saších), 
Lex Wisigoth. III. 4, 4. (Srv. Weinhold, Altnord. Leben 249.) U Řeků 
a Římanů bylo už na nevěru mírněji nazíráno. [Schrader, Reallex. 156 si., 
Hirt, Idg. 716). 



io6 



souditi na něco více, než jen na pouhý strach před přísným zákonem. 
Bylo patrně u Slovanů častěji i vyšší mravní nazírání a vědomí, že 
ve věrnosti, zejména vzájemné, je něco lepšího a krásnějšího. Slova 
Leonova a zejména zmínka Bonifácova: magno zelo matrimonii amorem 
mutuum servanť'' nám na to poukazují. Můžeme tedy míti věrnost 
žen slovanských zároveň i za projev vyššího stupně kulturního a vyšší 
mravnosti starých Slovanů. A není divu, že za těchto poměrů žena 
znamenala v slovanské rodině více než pouhou pracovnici, souložnici 
mužovu a opatrovnici dětí, ba že se dovedla časem i náležitě uplatniti. 
Ne nadarmo kníže Vladimír Monomach (1113—1125) praví v odkazu 
svým synům ^): ,,ženu svou milujte, ale nedejte jí nad sebou vlasti".^) 

Ovšem nesmíme si manželský život starých Slovanů představovati 
zase tak ideálně čistý a krásný, jak by se z několika uvedených histori- 
ckých zpráv zdálo, a jak mnozí ve snaze, povahu a byt starých Slovanů 
co nejkrásněji předvésti, také soudili.^) Věrnost vdaných žen, jež se 
zdála cizím a vzdáleným pozorovatelům tak význačnou, — a zajisté 
v normálním životě byla — nebyla však nijak absolutní, pohlédneme-li 
hlouběji do nitra života slovanského, mimo rodinu. Starých zpráv 
z vlastní doby pohanské o tom sice nemáme, ale zprávy kněží, kteří 
za prvních století křesťanských učili a řídili lid, hovoří častěji tak, 
že patrně u lidu cizoložství, a to oboustranné, nebylo v jistých dobách 
a poměrech nic zvláštního. Různá poučení církevní a zákazy z prv- 
ních křesťanských století uvádějí mezi hlavními hříchy, proti nimž se 
obracejí, smilstvo a cizoložství u mužů i žen (stsl. K/\;s;at^) strus. ónynTj), 
a domnívati se, že tyto hříchy vznikly ve slovanském lidu teprve od 
zavedení křesťanství, bylo by více než nesprávné.'*) Ty byly zde dříve, 
odedávna, tedy už v stavu pohanském. Na to ukazuje sama církev. 



^) Poučení Monomachovo ed. Bielowski, MPH. I. 871. 

^) O tom, zdali se vdovy u Slovanů mohly znovu vdáti (nešly- U na 
smrt s mužem), nevíme nic bližšího. Termín ,,vdova" je, jak známo, společný 
indoevropský (stí. vidháva, av. vidava, stsl. vbdova, st.-pr. widdewu, lat. 
vidua, ir. fedb, got. viduwo Hirt, Idg. 714). Rovněž nevíme, jak dalece 
a jakým způsobem mohlo býti v době pohanské řádné manželství zrušeno 
(patrně mimo nevěru), žena vyhnána a nahrazena jinou. Vše, co se o tom 
praví, jsou pouhé domysly. (Srv. Dqbkowski, Prawo I. 371.) Staré ruské 
křesťanské řády však to častěji připomínají. 

3) O této snaze, učiniti ze Slovanů nad jiné mravný, spořádaný, 
„holubicí" národ, vyložím podrobně v kapitole poslední. 

*) Rovněž by bylo nesprávné souditi, že se tyto hříchy dostaly 
sem jen z latinských a řeckých poenitehtiálií, a že v lidu nebyly. 



107 

která je řadí výslovně mezi hříchy pohanské, a dále okolnosti za jakých 
se lid hříchu toho pravidelně a nejvíce dopouštěl. Byly to různé bujné 
plesy a zábavy konané při svatbách, př pohřbech a nejvíce při přírod- 
ních slavnostech, plesích a obětech, zbylj^ch z doby pohanské a kona- 
n3^ch za významných dnů ročních, jichž se lid houževnatě držel a jež se 
přes všechen odpor církve na mnoze uchovaly po dnešní den. Plesy 
a zábavy při těchto slavnostech označují církevní zákazy terminy: 
nnHcanie, nn^cbóa, nnecKaHÍe, HrpaHÍe, ójiyflHoe rnyMbneHie, rnyMbi.i) 
ryneHÍe, n-fecHH MHpbCKHH, otcoBCKoe ni>HÍe, — všechny obyčejně s 
přívlastkem ótcoBCKoe, coTOHHHbCKoe, také MHoroBepiHMoe nnHcaHie. 

Vykládati nyní podrobně, které to byly slavnosti a jaký měly ráz 
i význam, není zde, v této kapitole, na místě, a omezím se proto 
na konstatování, že u pohanských Slovanů vznikla jich v určité výroční 
dni řada, která potom přešla do křesťanského kalendáře ode dne 
Narození Páně až po sv. Petia, hlavně na dobu letnic a na den sv. Jana 
Křtitele, — a udržela se, jak již řečeno, přes zákazy církevní až 
po dnešní den, spojena jsouc s večerními a nočními chorovody, zpěvy, 
hrami v přestrojení a různými výstřednostmi. Jsou to zejména známé 
svátky rusalné, kupalné, den Jařila, Kostromy, Kostrubonky, dny 
radunice, bylice, sobotky, noc svatojanská, křes, kresnice atd. 

Jaký jest smysl a původ těchto zábav a her a zejména maškarád, 
s nimi spojených s kterými jsme se setkali už na konci svateb 
a kterými končívaly, jak uvidíme, i obřady pohřební, dosud dobře 
nevíme. Schází dosud speciální analysa pramenů, opřená o srovnávací 
studie analogií. Vyložím však o tom více y kapitole o pohřebních oby- 
čejích a o mythologii staroslovanské. Nejdůležitější jsou v těchto 
hrách vedle chorovodů a 'písní elementy dramatické, podobné těm, 
jaké byly asi u různých mystérií antických, z nichž, jak známo, vzniklo 
drama řecké. Ukazuje na to upotřebování terminů rnyMbUb, HrpH, 
HrpHme, no3opHiue, noaopbi tbophth ruských pramenů, lat. scenae 
u Kosmy,-) ukazují na to dále i různé starobylé obřadní hry zachované 
v Riisi i jinde,^) a zejména stále připomííláné přestrojování mužů 



^) K terminům nJiflCT> a rnyMij srv. Budilovič, Flepe. Cjieb. II. 1, 
148, 149, St. Mladenov, Crap. repM. ejieMCHTH (CóopHHKt Hap. yn. (XXV.) 
VII. 45, 101). Termín njiHcaTH má se za jedno z těch málo slov, které 
Germáni přejali od Slovanů (got. plinsjan). Mladenov sám má obě slova 
za sourodá. 

*) Srv. o tom dále v stati o tryznách v následující kapitole. 

2) Aničkov J., BeceHHaH oópanoBaj? ntcHH Ha sanant h y CJiasjíH-b. 
Petrdhráď 1905. II. 277. 281 si. 



io8 



v ženy a naopak, nejvíce však přestrojování v podoby zvířecí, koňské, 
kozlí, ovčí, medvědí, býčí, jelení a pod.^) — tak, že celkový obraz 
takové slavnosti nelišil se asi od kultovní slavnosti Navajů nebo Hopů, 
popsané Fewkesem a Stewensonem.^) Podklad jich byl různý. U svateb- 
ních maškarád není vyloučeno, že přestrojování, zejména ve zvířecí 
kůže, vzniklo z pouhé rozpustilosti a z bujného veselí. Když nebylo 
po ruce skutečných medvědů, lišek, kozlů atd. voděných a tancujících 
k obveselení svatebčanů, nahradily se figurami přestrojenými. Při 
výročních slavnostech přírodních běželo však nejčastěji o dramatiso- 
vání mythů, vzešlých z kultu předků, nebo o získávání, podrobování 
a zaklínání sil přírodních (daemonů) pomocí formulí a různých po- 
hybů, tedy o kultovní akty, později ovšem stále více a více 
oslabované v pouhé žerty a různé pantomimy.^) 

U všech těchto zábav pronikal silně erotický element, jejž 
pěkně předvedl Aničkov ve výše uvedené studii o jarní obřadové písni 
slovanské.*) Při slavnostech jarních bylo osnovným motivem her 
přímé vybírání nevěst a ženichů.^) Ale i u ostatních, letních, vystupovala 
erotika tak význačně, že ačkoliv jsou dnes zábavy ty značně oslabeny, 
přece místy přecházejí dosud v excessy heteristické,^) při nichž — což 
je důležito — vedle dívek a chlapců i mladé ženy berou podíl. 
Mladou ženu to táhne dosud neodolatelně k těmto zábavám a utíká 



^) První doklad podobné maškarády máme u Luky Žid jaty z XI. stol. 
(MocKOJiyncTBo). Srv. Azhukin, OnepK-b XXXVII. 231 si. K výkladu slova 
MocKOJiyn-b, MOCKOnynHTH z ř. iiúanaga — r. nyn-b, srv. Korš, Cóophhktj 
řlpHHOBa 57, Vasmer, 3TionH 111. 129. 

*) Srv. Wundt, Vólkerpsychologie IV. 530. 

^) Wundt, Vólkerpsychologie IV. 527. 

*) Aničkov, n-fecHH 11. 100 si. O Westermarckové theorii erotických 
emoci na jaře srv. výše str. 94. 

6) Aničkov II. 281 si., 299, Žmigrodzki 27. 

•) Srv. nové doklady u Jakuškina 11. 119 (v den Jařila), II. 122, 
383, Šejna, MaTepiajiM (Petrohr. 1887) I. 99, 108, Aničkova II. 21f>, si. 
Famincyna, Bowecrsa I., 225. V. Sergéjeviče JIckuím 374 (z pověneckého 
újezda olonecké gub.) a zde dále na str. 120. Podle zpráv sebraných Žmigrod- 
zkým{ Obrz. wes. 27) v některých krajích Rusi na večer sv. Jana skáčí přes 
oheň děvčata i chlapci do nahá svlečení. O heterismu v kupalských zábavác 
A. Veselovskij v článku ..rerepHSMTj, noópaTHMCXBO h KyMOscTBo bt> Ky- 
naJTbCKOH oópnnHOCTH" (>KMHn. 1894. II. 287 si., 315 si.). Také Veselovskij 
pokládá zde erotické styky za survivaly dob starých, kdy ženy náležely 
celému rodu. A. Balov v delším článku ukázal zase na některé shody kupal- 
ských slavností s obřady svatebními (>Khb. Crap. 1896 I. 133 si.). Doklady 
z polských sobotek viz dále na str. 00. Polská píseň při skákání přes oheň 



109 

z domu přes odpor a zákazy muže nebo rodiny mezi dívčí choro vody .^) 
A touha po těchto plesech přivádí ji i k nevěře, jak zřejmě nasvědčuje 
řada sem spadajících písní.^) 

Vidíme-li pak, že tytéž slavnosti církev od Xí. stol. houževnatě 
zakazovala, při čemž zákazy zjevně naznačují jejich divoký, pohanský — 
„satanský" a ,,běsovský" — ráz, je jisto, že nevznikly teprve za křesťan- 
ství a vlivem jeho, nýbrž že byly vskutku v době té pozůstatkem 
ještě živého pohanství. Pohanské bylo vše, co s nimi 
bylo spojeno, i co bylo v nich, tedy i pro nás důležitý erotický moment, 
hýření pohlavní, přecházející až do heterismu. A to bylo místo a to 
bjd čas, kdy slovanské ženy i vdané, ať už chráněny jakousi trpěnou 
tradicí nebo docela proti vůli rodiny běhaly k dívčím zábavám, ko- 
naným v noci při záři ohňů a svitu luny, a kdy při zpěvu písní, při 
vášnivých tancích, lascivních hrách, ve víru chorovodů a objímání, 
poddávaly se — zajisté i opojeny kvasem a medovinou — novým láskám. 
Obracíť se celá řada starých nařízení a zákazů biskupských zejména 
proti ,,6/mím", — totiž proti smilstvu, páchanému od svobodných 
i vdaných žen (a ovšem i od mužů) při podobných zábavách. Mužům 
vytýkají přebíhání od jedné ženy k druhé, vytýkají pohlavní styky 
i se sestrami, — ženám zase pohanské bludy s cizími muži. 

Tak předně Poučení Jana II. metropolity kijevského (1080—1089) 
zakazuje nejen nemírné pití a světské hostiny, ale i Hrpanie, nnHcaHie, 



nepraví marně: ,,Oj sobótka, sobótecka, pójdzie do mnie dziewusecka' 
a cyš godna, cy nie godna, nie uciekajze od ognia" (Lud XIII. 1). V Čechách, 
pokud vím, jsou stopy erotismu už jen nepatrné. Srv. na př. Havla Žalan- 
ského (1567 — 1621) zprávu o svatojanských ohních: ,, tance noční provodí, 
pasy a věnci f rej irskými a pověrečnými se šlechtí, žraní, kvasy a jiné 
mrzkosti plodí" [Zihrt, Výr. obyčeje 131). Jinak srv. stať /. Soukupa 
v č. Lidu XIII. 433 si. Také na jihu na př. v líčení křesu u Iliče jsou jen 
narážky zcela nejisté na zvýšený erotism (L. Ilič, Národní slavonski običaji. 
Zagreb 1846. 155 si., 161). Do jakého stupně jde promiscuita při podobných 
případech ještě dnes u blízkých národů, sloužiž za příklad slavnost zhášení 
svící u Kurdů podle vylíčení Blauova (Zs. f. morgenlánd. Ges. XVI. 623, 
Volkov, Rites III. 569). 

*) Aničko vem uvedené písně naznačují to krásně, toužíce po uletělé 
svobodě vdaných žen v čas jarních chorovodů (n-fecHH II. 54 — 58, 59 si.). 
V písních vidíme dále, jak mladé ženy proti vůli mužově vracejí se k dívčím 
právům a utíkají z domu na hry a těžce strádají, když nemohou. V jedné 
velkoruské žaluje žena: ,,Bc^ KyMU nonpyweHbKH na HrpHune yuiJiH a MeHíi 
MJiany MJianemeHbKy ae OTnycTHJiH. 51 bo cepue to BOňny, ao perHBoe BoňAy, 
caMa Ha HrpHme noňny (1. c. 61). 

*) Aničkov. n-bcHfl II. 112—117. 



110 

ryccHie a čnycHoe rnyMneHie.i) Určitěji vyslovuje se gramota 
metropolity Kyrilla II. (nařízení vladiměřského soboru z r. 1274), 
zakazujíc sobotní večerní zábavy mužů a žen, při nichž se dějí mnohé 
nestoudnosti.2) CnoBO H-feKoero xpHCTonioóiía (v Pajsiově sborníku 
XIV. stol., nebo v novgor. spisku XV. stol. 3) obrací se rovněž proti 
běsovským večerním zábavám lidu ve spojení se zákazem ctění ohně, 
vil, Mokoši, Sima, R-bgla, Peruna, Rodu a Rožanic,*) a Slovo sv. Jana 
Zlatoústého o Hrpaxi. h o nnsicanÍH (z rukop. moskev. duch. akad. 45) 
proklíná večerní plesy, odvádějící člověka od Boha, zejména ženy, 
a velmi jasně a určitě vyslovuje se o tom, co se při tom děje s ženami 
i vdanými: žena při takovém plesu zove se ženou satana a milenkou 
dublovou . . . Neboř žena při plesu je ženou mnoha mužů . . a hanbou je 
manželovi s takovou ženou se spojiti. A muži? Po pití počnou tance a po 
plese počnou smilniti s cizími ženami i se sestrami.^) A dívky při tom 



1) HcTop. BHÓjiioTCKa VI. 7. (§ 15, 16, 24, 29). článek 16 čteme: 
HrpaHbe h njiJicaHbe h rynenbe bxohhiuhmtj B-bcraTH chmi., na hc ocKBep- 
HHT-b HioBbCTBa BHntHbeMb H CJibiiiaHeMb, no oTencbCKy noBentHbK). 

2) HcTop. Bh6jt. VI. 100. H ce cjibímaxoMb: b cy6oTy Benept cÓHpaioTbCíi 
BKynb My>KH H wcHbi H HrpaiOTb H njiJimyTb čecrynHO h CKBepny niioTb Bb Homb 

CB. B"bCKpeceHÍSf[, SKO flHOHyCOBb npaSnHHKb npaSnHyiOTb HeHeCTHBiH ejIHHH, 

BKyn-fe My>KH h meHbi hko h kohh BHCKaraTb h pjKyTb h CKBepHy ntioTb (Srv. 
Azbukin OnepKb XXXV. 271.). 

*) Tyto staré důležité památky cituji dle vydání N. Tichonravova, 
Jl"feTonHCH pyccKOH JiHTepaTypH h npeBHocTH IV. (Moskva 1862), CM-fecb 83, 
a P. Vladimírova, ncyneniH npoTHBb npesHepyccKaro nsuMecTBa h napon- 
Hbix-b cyeB-fepiň ve sborníku A. Ponomareva, FlaMHTHHKH npeBHepyccKoň 
uepKOBHoyHHTejibHoň jiHTeparypbi. Bbin. III. (Petrohrad 1897) 193—250, 
kde jsou přidány věci nové s obšírným úvodem a výkladem. Výňatky 
viz i v často citované práci Azbukinově OnepK-b 3an. Ohjj. XXXV. 
261 si. 

*) Tichonravov, Jl-feron. IV. 90: e>Ke ecTb nuncaHie, ryncHie, ntcbHH 
MHpbCKÍH H HcepTBbi HHOJibCKÍyi, CHíe MOJiHTCH orHeB^fe etc. 

6) A. Ponomarev HaMHTHHKH npeB. pyccKoň uepn. jiHxep. III. 104 : 
»A Bctxb >Ke HrpaHÍň npoKJiHX-fee ectb mhopo BepTHMoe njiHcaHHe: njiHmymaji 
6o Mcena Hestcra caraHHHa HapHuaercH h jiio6oBHHLia ni^BOJiíi, cynpyra 6-b- 
coBa — njiamymaji 6o Híena MHorHMb MyweMb weHa ecTb; h bch jiroÓHmeH 
njiHcaHHeco HponHeio B HeracHMHH orHbocynHTCH. FptujHO 6o ecTb h CKBepHo 
H CKapeno h CBoeMy My>Ky c TaKOBoro >KeHOio coBOKynjiHTHcn. Ctnoma 6o, 
pane, JiionHe hcth h nHTH h 6biuia cuth h HbjjHH, h Bocrama HrparH njiH- 
caHHeMb; h no njiHcaHÍH Hanaiua 6jiyn'b tbophth c hk)>khmh >KeHaMH h c ce- 
crpaMH H noTOMb npHCTynHuia Kb HflonoMb h Hanaiua wepTBy npHHOCHTH HMb«. 
Srv. i Azbukin, OnepRij XXXV. 261. 



ni 

ztrácejí své panenství}) Potom všichni nosí oběti idolům .... Také 
Slovo „o Benp-fe H o KasHixT) BghííhxTj" v Zlatostruji z doby Simeona 
cara bulharského má v spisku z XII. stol. zmínku o plesích s hudbou, 
při nichž se připomíná i čnyjxb i dhjihlctbo.^) V povésti o pycanbax-b 
(ze XIV. stol.) uvádějí se hry ďábelské, ale bez připomenuti smilstva,^) 
za to v povésti ,,0 ni-BHLiax-b CMOjieHCKHXií, KaKo Hrpu TBOpHnH" 
čteme, že v den sv. Jana Křtitele pořádaly se nestydaté hry bésovské 
mezi ženami i děvicemi.*) Podobné zákazy a zprávy máme dále 
v Slovu CBsiTLixt OTCui}, KaKO jayxoBHt. npasnHGBaTH,^) v Slovu 
Jakuba o npasflHOBaHÍH BOCKpecHaro ahh,^) v Slovu o MLíiapcTBax-b 
KyriUa Turovského ') a igumen Pamfil z Eleazarova monastýru dí 
v poslání z r. 1505,^) že nepřestaly slavnosti pohanské (KyMHpHoe 
npasnHOBaHie) a že zejména v noci na den Ivanův, když počnou zníti 
bubny, píšťaly a strunné nástroje, počínají hry ďábelské s chorovody 
a tleskáním (nnecKaHÍe — ycapeHÍe B-b naflouiH) a tance, házení hla- 
vami i nohami, křik, bésovské písně ... A při nich smilstva s ženami 
i dívkami.^) 



^) V ruk. novgorod. XIV. stol. {Tichonravov, Jltr. IV. 109): »KauH 
y6o KpcTHHH. a noraHuxi, oópast HOCHme. h npoKywaKDme nane hjih norjia- 
lueHHH HJiH njiHCEHHH. HjiH njiccKaHHH pyKy coTOHHHy. HJIH yxBapb weHb- 

CKyro na Mywex-b ch TBopame 5lK0>Ke 6o fleua noneneme xpanHTb hbctbo. 

TO no HCTHH-fe B3biBaeTbCH H ecTb. amenn npejibCTHTCH khmtj nnoTHbíMi.. h hbctbo 
noryÓHTb.* 

2) H3B. Yhhb. KieBt. 1901. VIII. 95. 

') Ponomarev, 1. c. III. 292 í »Con-feiiH, rycjiH, ntcHH HenpÍH3HbCKH, 
n/iHcaHbH, njiHCKanbH cÓHpajoTt OKono ce6e CTynnue 6-bcH; nepwaň >Ke co- 
n-fejibHHKa BCJiacTb jikjóhh rycjiH h ntnbH, njiecKanbH h njiacaHbsi, hthttj 
TCMHaro ó-feca.* (nenep. narepHK-b 55). 

*) Buslajev, O nap. no33ÍH. FIpHJi. 2. (Cit. Veselovskij, >KMHn. 1894 

II, 318.) 

^) HsMaparflTj Tp. Cepr. Jlas. Nr. 202. Srv. riaMHTH. npeBnep. uepK. 
JIHT. III. 64. 

') ConoseuKiň Hs Maparn-b XVb, Srv. tamže III. 66. 

') „6e3CTynHbiíi cjiOBeca h njuicanie ewe wh nnpy h Ha CBanbčaxb h B-bna- 
BenepHHuax-b h na HrpHinax-b h na ynHuaxi" (Ponomarev, FlaMHTHHKH 

III. 291). 

8) flonojiH. K-b Akt. HCTop. I. 22. Cit. Ponomarev, FlaMnTHHKH III. 
292. Podobně horU i metropoUta Daniel v XVI. stol. (OaMíiTH. III. 293). 

9) TyHce ecTTj MyweM-b we h otpokomtj sejiHKoe npejibtueHie h naneHÍe, 
HO HKO na JKencKoe h ntaHnecKoe luaTaHÍe ónynnoe HM-b BtsptHÍe, TaKO we 
H HcenaM-b MywaTUM-b 6e33aKOHoe ocnBepnenie h ntBaMt pacTJi-bHíe.* Aničkov 
ntcHH II. 302. Veselovskij, >KMHn. 1894 Nr. II., 311. 



112 



Podobně různé listiny ze XVlI. stol., z nichž příslušné výtahy 
uveřejnil N. Charuzin^), a jiné ještě svědčí, že tento ráz plesů, her 
s maškarami, křikem a nevázanými styky pohlavními udržoval se 
neustále.2)^y zajímavé Celobitné podané běloruským starcem Řehořem 
caru Alexeji Michajloviči r. 1651 připomínají se HrpHma MepsKÍH, 
na něž chodí 'mnoho žen a dívek, oddávajíce svou čest dáblu^). 
Žití sv. Vladimíra, Gustinský letopis a Gizel ukazují přímo na slavnost 
Kupala.4) 

Ale nejživěji vyličuje to přece jen starobylé líčení, kterým ne- 
známý autor, jenž pro Jaroslava Vsevodoloviče, knížete v suzdalské 
Peřej aslavi, složil letopis krátce před r. 1219,^) parafrázoval jedno- 
duchou zprávu letopisce kijevského, jež sem ovšem také patří a jež, 
jak jsme viděli, zmiňovala se jen o tom, že Vjatiči, Radimiči a Severjané 
chodili Ha HrpHma, Ha nnHcaH>e h Ty yMUKaxy ^KCHbi coót, c neiOKe 



1) 3th. 06o3p. 1897. I. 143 si. 

2) Sem patří gramota šujskému vojvodovi z r. 1648 o slavení po- 
uličních svátků v Moskvě, gramota bělgorodskému vojvodovi z r. 1647, 
riaMHTb verchoturského vojvody z r. 1649 a hlavně gramota cara Alexej a 
dmitrovskému vojvodovi Šiškovu z r. 1648, v nichž se stále vytýká, že 
lid obého pohlaví slaví večerní a noční mrzké hry satanské s hříchem, 
smilstvy, skomorochy, čarodějníky a maškarádami. Podobnou narážku viz 
v úkazu z r. 1684 {Charuzin 144). Srv. i Sněgirev, Fy o. npocTOHap. npasfl- 
HHKH I. 37, Vladimirov, BeeneHie ki noyneHijiM-b 206. Dále sem patří na 
pr. úkaz patriarchy Josefa z r. 1636 (IlaMHTH. III. 293). 

^) ,,TaM>Ke H WCeHOK-b H niBOK-b MHOFO XOflHT-b H TaMO niBHUbl n-feBCTBO 

fliaBOJiy OTflajoTi).". Toto velmi zajímavé podání uveřejnil ve výtahu 
A. Sobolevskij v >Khb. Crap. 1890. II. 130. 

*) V t. zv. Gustinském letopisu, vzniklém v polovině XVII. stol. 
v monastýru Gustinském, je připojena k Učení doby Vladimírovy stať 
o starých pohanských idolech, a v ní čteme (ÍICPJ!. II. 257) o Kupalu: 
»CeMy Kynajiy č-fecy eme h noHbíH-fe no HtKOHXt CTpaHax-b čeayMHMH naMHTb 
coBepuiaroT-b, HaHeHuie íiohh 23 akh Bt HaBenepie PoKnecxBa loaHHa npenreMH 
nawe no watsbi h naniň CHueBbíMi. oĎpasoMt Benepe coČHpaioTCíi npccrasi 
Hant oóoeBO nojiy h conneTaroT-b ceó-fe BÍ,Hubi ..." A Gizel (CHHoncHCb 
47, Famincyn, Bo>KecTBa I. 270) dodává: »Eme na xoM-b čtcoBcrtM-b Hrpa- 
jiHUjH KnanyTt h oroHb h OKpecT-b ero, eMuiecn aa pyqt HeHecTHBO xonsiTb 
H CKanyT-b h ntcHH noiOT-b, CKEepnaro Kynana nacTO noBTopniome h Hepeat 
oroHb npHOKaKyme caMHxi. ce6e xoMy we 6tcy Kynany B-b wepxBy npHHOCJiTb 

H HHbIXTs ntňCTBTj nbHBOJIbCKHXTs MHOrO Ha CKBepHMX-b COÓOpHUiaXt TBOpjIT-b, 

Hx-b >Ke H nHcaTH Hentno ecTb.« Text z Žití sv. Vladimíra (ze Sboinika 
XVII. stol. Mosk. publ. blbl), uvádím v dodatcích, jelikož jsem ho ne- 
mohl před tiskem tohoto a/chu dostati. 

^) Vydán kníž. Obolenským, BpeMeHHHK-b mock. o6m. hct. h npesH. 
IX. 1861. O autorovi srv. str. II— III. 



"3 

KTO CTíB-femauiecH".^) V této parafrasi líčí se styk obojího pohlaví na 
těchto plesích takto 2): „(Rádné) sňatky nebyly v oblibě, za to hry 
mezi dědinami, kde léhali spolu, běhajíce na plesy; při plesu poznávali, 
která žena nebo dívka touží po mladících i z pohledů její očí, i z 
obnažování ramen, i z dávání znamení prsty, i z nastrkování prstenů 
na ruce cizí, i z líbání a celování. A když se tělo se srdcem rozohnilo, 
léhali spolu, jedny berouce za ženy, druhé pohanivše, metali na posměch 
do smrti.^) A brali si pak i po dvou i po třech ženách, neboť tyto ne- 
mohouce odolávati (t. j. vášni lásky), začaly jedna před druhou barvit 
si tváře na růžovo a na bílo, jen aby jinoch zatoužil po jejich objetí.^) 
Že za těchto poměrů také řada starých knížecích ústavů soudních, 
uvádějících pokuty za smilstvo a cizoložství,^) týkala se především 



1) Srv. výše str. 70. 

^) Přeloženo poněkud volněji. Originál (BpeMeHHHKij 1. c. 3 — 4) 
zní takto: »H ópauH ne BOSxiioÓHma, ho HrpHma Me>KH cfeji-b h Ty cntraxycn 
pHmiome na nnHcama h ot-b nnHcama nosHaBaxy Koropaji Híena hjih nisHLia 
no MJianbix-b noxoTeme HMaxb, h otb OHHoro B303p'feHifl h otts cÓHaiKeHia MHiuua 
H OT-b np-bCT-b pyHHuxTs noKasaHia h ot-b npbCTHeň napajiaraHía Ha np-bCTbi 
HioKan, Tawb noTOMt nejioBama o noósaHíeM-b h nnom cb c{e)přmeM'b pa>K- 
neriiiHCH cjiaraxycH, hhhxij noHMaioine a npyrux-b nopy řasme, Mexaaxy na 
HacM-banie no CM(e)pTH. HMHxyr we h 2 h no 3 híchh: saně cm&b cymH wbh- 
CKbiH oóbinaH H Hanaiua npyra np-fent flpyroio HepBHTH jiHue h čejiHM-b tptjth, 
aóbi yHOiiiíi B-bwejien-b ch na noxoTb.« 

3) Smysl textu není mi zde jasný. 

*) Že už tehdy znali ženy i muži různá kouzla lásky a prostředky 
{aphrodisiaca) , netřeba pochybovati, zejména vidíme-li tu spoustu pro- 
středků v lidové tradici, na př. polské {Rostajiúski, Zielnik czarodziejski. 
Zbiór XVIII.). O dívkách v Bulgáru sděluje Fadlán, že jedly jakési kyselé 
ovoce, po němž dostávaly děti {Harkavi, Cnaa. 90). Ale i o slovanských 
ženách dovídáme se z Odpovědí biskupa Nifonta (XII. stol.) že, aby se 
mužům zalíbily, dávaly jim píti vodu, kterou omyly své tělo. Hor. Bh6ji, 
VI. 60: „A ce ecrb y iKen-b: ante ne BisjíioÓHTb hxi MyiKH, to OMusaioTb 
T-fejio CBoe BonoK) H Ty Bony naioTb MyweM-b.* Podobné praktiky známy jsou 
podnes v lidu (srv. výše 84). 

^) Tak Ústav sv. Vladimíra připomíná pocnycTb, CMHnnoe, Ústav 
kníž. Vsevoloda pacnycKU, cMHnnoe, npejiiočontHHie, Ústavní gramota 
kníž. Rostislava pocnycrb {Vladimír skij Budanov, Chřest. I. 213, 228, 
230, 246). Pod. proti bludu a cizoložství srv. Otvěty novgorodského biskupa 
Nifonta z 1130—1156 (Hct. Bh6ji. VI. 22, § 92, 94. II. r). Přirozeně ovšem 
vyskytují se zákazy smilstva a tresty za to ve všech slovanských pře- 
kladech, resp. úpravách poenitentialií a nomokanonů církve západní a 
východní, zachovaných nám v různých Kormčích a Zápovědích, tak na 
př. hned v nejstarší slov. redakci poenitentiálu merseburského, jež pod 
titulem 3anoBtAH CBHTux-b OTbUb nalézá se v Euchologiu sinajském (ed. 

8 



114 



také těchto zábav, ač jich jinak, až na jednu výjimku,^) nepřipomíná, 
je na bíledni. Kdo se vmyslí dobře v tento starý, bujný a šťastný život 
mládeže, pochopí, jak těžko podobné pohanské přežitky církev pře- 
máhala a pochopí, proč už letopisec naříkal nad Údem, jenž hrne se 
ku hrám, kdežto kostely zejí prázdnotou . . .^) 




Obr. 1. Sobotka z Bilcze pod Sandoměří. (Kolberg, Lud I). 

Že podobné erotické plesy byly i u polských Slovanů v noci na 
sv. Jana Křtitele, na letnice a jindy, vidíme zase ze starých polských 



Geitler 1882 str. 188-195) a v Kormčí knize z Rumjancovského musea 
Nr. 230 k. 160 si., o čemž srv. Vandráka Zachodnio-eu^opejskie posta- 
nowienia pokutně w JQzyku ce kiewnoslowiaňskim (Krakov, Akad. 1904), 
jenž vznik klade k átce po r. 880. S.v. zde v Zápovědích či. 7, 11, 26, 
33. 40 {Vandrák str. 59, 62, 63, 65). Rovněž tak v Odpovědích papeže 
Mikuláše I. Bulharům z r. 886 v článku 28, 29, 32 (Coll. cons. Mansi 
XV. 401 si). Ale zde není více vztahu k h ám, o něž mi v textu běží. 

1) V peřej aslavském spisku Ústavu kníž. Jaroslava čteme v § 58: 
Ame Hiena HMexb, onpoHe wyiKa cbobeo Bojrb xoahth no HrpHmaMij hjih bo 
flHH HJiH BT> HouíH, a MyHíb HMeTb CTaHHBaTH (t. j. yBtmeBaTb, yroBapHBaTb) 
a OHa He nocnymaerb: pasjíyHHTH lo. {Vladimirskij Budanov, I. 244, Golu- 
binskij, HcT. p. uepKBH I.^, 638). 

2) Ho CHMH nbJJBOJn> UCTHTb H flpyPHMH HpaBbl, BCHHbCKblMH JieCTbMH 

npeBa6jiHH hu orb Bóra, rpyčaMH h CKOMopoxbi, rycjibMH h pycanbH. Bhahmtj 
6o HrpHiua yroJioneHa h niofliň mhofo MH0H<bCTB0, hko ynHxatH nanHyrb flpyn> 
npyra, nosopu ntiome orb čtca saMuuiJieHHaro nijia a qepKBH CTOJiT-b (nycru); 
erna we čbiBaerb rofl-b mojihtbh, Majio Hx-b o6ptTaeTCíi b nepKBH (Let. 
Lavr. 166 k r. 1068). 



115 

kázání a zákazů sobotek, protože se tam vdané i svobodné ženy do- 
pouštěly nemravností a cizoložství, vzývajíce při tom Ladu, božství 
tak typické pro erotické svazky. Anonymní autor jednoho polského 
kázání ,,de superstitionibus" z XV. stol. dí, že v noci před sv. Janem 
Křtitelem v Polsku ,,juvenes extra villas et civitates in campis dor- 
miunt, crinalia portanť' a dále vykládá, že i svobodné i vdané ženy 
hrají, zpívají a plesají celou noc jako pohané, při čemž se dopouštějí 
hanebných nemravností.^) Statut Laskarza podobně vypráví: ,,item 
inhibeatis nocturnas choreas in diebus sabbativis (odtud název sobotky) 
et in vigiliis ss. Joanis Baptistae, Petři et Pauli, cum plures fomica- 
ciones, adulteria et incestus illis temporibus committuntur".^) Týž 
autor připomíná i na zelený čtvrtek a o letnicích podobné zábavy 
se vzýváním démonů (,,etiam qui in diebus pentecostes ludos faciunt 
paganorum cum denominacionibus démonům"). Jací to démoni byli, 
nepraví, ale Briickner ukázal na řadu jiných starých pramenů, z nichž 
vidíme, že to byli Lei, Polel, Jessa a zejména Lada.^) Podobně čteme 
v kázáních P^tra z Milosfawia (XV. stol.): ,,consuetudo est apud homines 
aliquos, quod in vigiha huius sancti (Johannis Bapt.) faciunt ignem 
et corisant circa eum et aliqui exponunt illam herbam authomasiam . . . 
ubi fiunt clamores, visus, impudica verba et multa malá."*) Zákazů 



^) Briickner Kazania II. 343: ,, multa enim ibi flagicia, multa ne- 
fandissima comittuntur' ' . 

2) Briickner, Kazania II. 327. 

^) Statut diecese krakovské z r. 1408 mluví sice jen o zpěvech pohan- 
ských „cantus paganici (tempeře Pentecosten), in quibus ydola invocantur 
et venerantur" (Archiv si. Phil. XV. 316 si.), ale jeden rukopis v knihovně 
ossoliňské, podávající mimo jiné věci ještě výtah z provin, statutů pol- 
ských: Statuta provincialia breviter na str. 262 dí: ,,item prohibeatis plausus 
et cantalenas, in quibus invocantur nomina ydolum lado, yleli, yassa tya, 
que consueverunt fieri tempore festi penthecosten, cum eevera Christi 
fidelis tunc debent deum invocare denocte ... V postille polského husity 
{Brúckner, Prače filol. III. 572) čteme: ,,Et sic Poloni adhucc irca Penthe- 
costes A lado gardzyna yesse colentes ydola in eorum kalenda et proch 
dolor istis ydolis exhibetur maior honor tunc temporis a malis christianis 
quam deo . . ." Také rukopis czQstochowský z r. 1423, obsahující Sermones 
Jana z Michoczyna v kázání svatodušním má: „his tribus diebus con- 
veniunt vetule et mulieres et puelle non ad templům, non orare sed ad 
coreas (t. j. choreas) non nominare deum, sed dyabolum, scilicet ysaya 
lado ylely ya ya. Quibus dicit Christus: solempnitates vestras odivit anima 
mea. Tales cum dyabolo venerunt, cum eodem reddeant et nisi peniteant, 
transient cum yassa lado ad eternam dampnacionem" . {Brúckner, Kazania 
II. 326, 340). 

*) Brúckner, Kazania III. 141. 

8* 



ii6 

je více, ale nejsou mně v nich známy narážky na erotické výstřednosti.^) 
U Cechů lze podle vší pravděpodobnosti na podobné zjevy uvésti 
známá connubia communia u Kosmy Pražského (I. 36) i podobnou 
narážku v Brunonově životě sv. Vojtěcha (11), neboť na nějaký ještě 
v rodinném životě panující, skutečný komunism nelze v té době u Cechů 
mysliti.^) To jsou, myslím, i ,,spurcalia''^ {od spurcus — ohavný) Indiculu 
superstitionum, zakazovaná v západní Evropě, jak již Sauppe dobře 
vyložil.^) 

Takový byl pohlavní život i vdaných žen u starých Slovanů. 

Cteme-li tedy v pramenech téměř současných ze stol. X. — XII. 
zprávy o manželské věrnosti slovanských žen, mají patrně tyto zprávy 
na mysli normální život rodinný. V něm slovanská žena žila věrna, 
v něm asi relativně více než u jiných národů uplatňovala se opravdová 
láska a oddanost k mužovi i láska k dětem. Jakmile však přišla doba 
jarních a letních slavností a nočních chorovodů, jakmile se jí vynořily 
vzpomínky na šťastné chvíle bujného a volného mládí, tu i vdané ženy, 
a to aspoň mladé ženy, uchváceny byly zase stejnou touhou po svůdném 
veselí a v těch chvílích u leckteré povolovala věrnost, zejména když 
muž byl vzdálen nebo méně milován. Ba snad se to v té době ani 
nepokládalo v očích lidu za takové porušení věrnosti, jak nám to 
připadá. Nesmíme se na staré poměry dívati našima očima. Je 
možno, že starodávná tradice posvěcovala tyto slavnostní erotické 
výstřednosti, pokládajíc je za integrující část ritů kultovních, že, 
slovem, i u Slovanů existovala při jistých kultovních slavnostech 
jakási rituální prostituce žen, s jakou se v starověku setkáváme i na 
mnohých jiných místech a to i u národů s kulturou nad jiné povzne- 
senou, u Reků a Římanů. Při tom není nemožno, že vzniklo ledacos 
vlivem různých kultů východních, s kter3hni se Slované seznamovali 
ode dávna. Ale sám bych spíše myslil na zcela vlastní, starý, domácí 



1) Srv. na př. traktát Mikolaj e Bloriského de sacerdotibus et de sacramentis 
z r. 1490 {Brúckner, Arch. si. Phil. X. 385). 

2) Srv. výše str. 99, 100. Nepochybuji, že Kosmas, když věty ty psal, 
věděl o erotických výstřednostech lidových slavností, je měl na mysU 
a z nich usoudil, že dříve u Čechů byl vůbec komunism. Srv. 1. 3: ,,lpsa 
connubia ilUs erant mixta {imperfektum). Nam more pecudum singulas 
ad noctes novcs ineunt hymeneos et surgente aurora triům gratiarum 
copulam et ferrea amoiis rumpunt vincula." (zde praesens ). Dalimil para- 
frasuje to slovy (ed. Mourek 6): ,,prawye skotsky bydlechu (staří Čechové), 
przebywachu na wssakweczer noweho manze Istwahledachu." Srv. výše str. 68. 

3) Sauppe A., Der Indiculus superstitionum, Leipzig 1891, 8. Viz 
Zibrt, Seznam 30. 



117 

obyčej, vyvinutý ze společných náboženskosociálních ideí praárij- 
ských.i) 

V slovanské mythologii uvádí pouze Dlugoš bohyni zv. Dzydzilelya 
výslovně jako ochranky ni lásky a plodnosti,^) ale zjev tento, jak ukázal 
Briickner, je původu a významu jiného. Jméno Dzydzilelya je jen 
jeho (nebo vůbec pozdní) umělou složkou z dzieci -j- lelya, stsl. détilelja, 
od lei, lelejač sie, kolébati.*) Také bohyně Lady, kterou mnozí mytho- 
logové řadili v slovanský Olymp v téže funkci, nebylo, a představa 
vznikla opět jen z refrainu svatebních písní: lado, ladol^) Rovněž 



^) Veselovskij ve výše uvedené stati o heterismu při kupalských 
slavnostech ukázal, jak silné jsou k tomu parallely v erotických slavnostech 
Adonisa a Afrodity, které z Kypru a Aegypta přešly do Řecka a do Říma, 
dále na podobné erotické slavnosti staroindické (srv. Hillebrandt, Die 
Sonnewendfeste in Altindien, Erlangen 1889, Aničkov, ntcHH II. 215, 
Witort, Lud II. 105 si.). V Římě erotické slavnosti Venuše, Isidy, Cybely 
a Mateře bohů provázeny byly také maškarádami a orgiemi {Aničkov, 
II. 171, Preller- Jordán, Róm. Mythol. I. 450, II. 383, 387 si.). Analogie 
k těmto jarním orgiím jsou ovšem i jinde. Srv. Schuríz, Urgesch. 123. 
Jakousi rituální prostitucí zdá se býti při ruských pohřbech zvyk vylíčený 
Fadlánem [Harkavi, CKaa. 98, 100). Dívka určená k spálení se zemřelým 
velmožem obcházela před pohřbem stany a souložila s každým mužem 
a ještě v poslední chvíli, než ji zaklali, obcovalo s ní na ráz šest nejbližších 
příbuzných (viz text v příloze k III. kapitole). Prostituce z pohostinství 
(půjčování žen hostům) byla také u Slovanů, na př. karpatských {Dcib- 
kowski, Prawo I. 337). Srv. i Kovalevskij, nepBo6biTHoe npaBo. M. 1886. 
II. 3 — 6. Ale od které doby, nevíme. 

^) Dlugoš, Hist. Pol. ed. Przedziecki, I. 47: Venerem nuncupabant 
Dzydzilelya, quam nuptiarum deam existimantes prolis fecunditatem 
ab ea sibi deposcebant numerositatem donari. 

3) Brúckner Archiv si. Phil. XIV. 173. 

*) Srv. Potehnja, OÓHOHeHÍn Majiop. n-feceab. Varš. 1883, 23 si. 
P<J5B. VII. 226, 241, (1882), Máchal, Nákres si. bájesloví 35, Krek, Einl. 403. 
Brúckner, 1. c. 185, Kolberg Lud. XVI. 201, 206, 207, 222, 244. V staré 
ruštině vystupuje Jiana ve významu muž, manžel, odtud refrain. Srv. 
malor. Jiano, nanKarH, JianosaTH. Miklosich, EW. 159). V Gustinském 
letopise z pol. XVII. stol. (nCPJl. II, 257) označen je Lado jako bůh 
sňatků: ,,JIano, 6or-b neKejibHwň, cero stpHJiH ďhth 6oroM-b >KeHHTBu, 
BCcejíÍH. . . ceny weptBy npHHOiuaxy xothuiíh JKeHHTHCJi, na6u ero noMomiio 
čpaKTj AoópbiH H jiK)6oBHuň óujitj. Ccbo jiaflOHa, 6-bca no H-feKaKHx-b crpa- 
HaxTs H noHbíH-b Ha KpecTHHax-b H Ha Ďpau-fex-b BejiHnarorb, noiome cboh 
H-feKÍH ntcHH H pyKaMH o pyKH HHH O CTOJTb njieuiyuie nano, nano, npenjie- 
Taiome n-fecHH cboh, MHorawcnbi noMHnaror-b. Podobně Gizel, CHHoncHCT> 46 
{Famincyn, Bowecrsa I. 259) dí, že se slaví Lad Ha ópanHuxt BecenÍHxi 
H Toro HHona BerxyK) npejiecTb pyKanH njieiuyme h o CTOJit óiiome, Boant- 
BawTb. Konečně v Žití sv. Vladimíra čteme (C6. XVII. b.) ..Jlano. Toro 



ii8 

chybně domníval se J. Dulaure, že slovanské, ze staré doby doložené 
božství Pripegala. souvisí etymologicky s Priapem a kulty fallickými. 
Význam jeho je zcela jiný.i) 

Měly-li, jak jsme právě viděli, i vdané ženy chvíle a místa, kde 
jejich pohlavní styky byly volnější a věrnost povolila, měla této vol- 
nosti mnohem více svobodná mládež obojího pohlaví. Pohlavní 
život dívky před sňatkem byl vůbec jiný, nežli po sňatku. 

Dívky i chlapci dospěvše nevyhýbali se stykům, ba do jisté míry 
vidíme u Slovanů zjev i jinde pozorovaný,^) že dívka, která neměla 
milenců, která zůstala pannou, byla pokládána za horší, méně cennou 
v očích muže, s nímž vstupovala v řádný sňatek a který ji mohl proto 
i zapuditi. Máme o tom určitou zprávu u Mas'údího.3) A připoj ímc-li 
k tomu ještě to, co jsme právě poznali z obsahu církevních poučení, 
v nichž kněží tolikráte žalují na dívčí ónyau. (fomicaciones, adulteria), 
na oddávání se dáblu, na ztráty dívčí čistoty ,*) — zde už přichází 
k platnosti křesťanský názor na povinnou zachovalost a čistotu ženy 
nevdané — nelze, myslím, více pochybovati o tom, že v životě pohan- 



BtpHHH 6mTH ČOrOMTj BCCejlH .... TOMy 04)'bpbl HHHHJIH, KOTOpie WCeHHTHCfl 

M-fejiH, a6u 3a ero noMOHbio secejiie noSpoe h HíHTie jiročoBHoe M-fejiH. Tóro 
Jlana no H-feKOTopbixt cTopoHaxij h no cero ahh na Bec-fejiHx-b pyKanH nne- 
myHH, á6o oó-b croji-b óíiohh, Hano, Jlano, cntBaioTt h B-b smejiíjKHx-b 
ntcHHXt nacTo ero cnoMHHaroTi.' ' . [Sobolevskij CóopHHKt Bt naM. Kpem. PyCH 42). 

1) /. Dulaure, Die Zeugung im Glauben etc. Leipzig 1909. 93. Proti 
tomu Fr. Krauss, tamže 156 si. O Pripegale srv. Brúckner, Archiv VI. 223, 
Léger, Mythologie 152, Krek, Einl. 405. 

^) Jsou a byli národové, u nichž se vůbec dívka, která zachovala 
panenství, nemůže vdáti dříve, dokud ho neztratí. Ba v Indii nebo na 
Filippinech provádí se ztráta docela cestou ,, úřední". Srv. Witort, Lud II. 
105 si. a ťéž Lubbock, Vorg. Zeit. II. 265, 266. 

3) U AI Bekriho praví Mas'údí o Slovanech (patrně ruských), že 
sice vdané ženy jsou věrné, ale dívky, jakmile se do někoho zamilují, jdou 
prostě k němu a ukájejí svoji lásku. A když některý muž se žení a nalezne 
svou mladou ženu pannou, tu prý ji prostě vyžene se slovy: ,, Kdybys 
byla stála za něco, byli by tě muži milovali a ty bys byla jistě si vybrala 
někoho, kdo by tě byl zbavil panenství" (ed. Rozen 56). Jinak, ale patrně 
porušeně, zní analogické místo u Kardízího (ed. Bartold 123), neboť tam 
praví muž, k němuž dívka samovolně přišla a když shledal, že není již 
pannou: ,,Ecjih 6bi btj Tcó-fe 6biJTb npoKTj, to tu ooxpaHHJia 6bi ceón." Po- 
dobnou volnost dívčí lásky a volby připomíná AI Bekrí (ed. Rozen 62) 
a Rosteh {Chvolson, Hsb. 21) i u Burtasů a podobně bylo v staré době 
podle Herodota (V. 6) u Thráků na Balkáně a u Lydů v Malé Asii (I. 
93, 94). 

. *) Srv. výše na str. 110. si. 



119 

ských Slovanů svobodná mládež žila ve značné (byť ne absolutní), 
pohlavní volnosti,^) a to tím spíše, že se místy u Slovanů dosud zbytky 
této volnosti zachovaly. Patrně v době od dospěni do svatby byly 
styky obojího pohlaví asi toho způsobu, jaký shledáváme dosud při 
zábavách a schůzkách mládeže v různých krajích slovanských. Bez- 
pochyby už tehdy dívky i chlapci z celé obce družili se v jakési orga- 
nisace, obdobné maloruským parobským a dívčím hromadám,^) které 
se po práci denní občas scházely k večerním a nočním schůzkám a zá- 
bavám, končícím i společným ložem. Na věc se ovšem nesmíme dívati 
skly naší dnešní morálky, ba N. Sumcov neváhá dosud tvrditi, že tento 
předběžný styk, tyto, jak praví, ,, zkušební noci" ^) utužují na Ukrajině 
už napřed lásku dívky k budoucímu muži. Ovšem vzájemná dobrá 
vůle byla při tom vždy, jako dnes. nevyhnutelnou podmínkou; násilí 
a svedení trestalo se jistě v dobách starých, jako později.*) Dnes ovšem 



^) O starvch Germánech máme zajímavou zprávu Caesarovu, která 
by ukazovala na mravy přísnější (BG. VI. 21): Intra annum vero vice- 
simum ferainae notitiam habuisse in turpissimis habent rébus; cuius rei 
nulla est occultatio, quod et promiscue in fluminibus perluuntur et pellibus 
aut parvis rhenonum tegimentis utuntur, magna corporis parte nuda. 
S.-v. Tacitus G. 20: se^-a iuvenum venus, eoque inexhausta pubertas. nec 
virgies festinantur. Jinak o Indoevropanech srv. Schrader, Lex. 424 si., 
Hirt, Idg. 446, 717. Hirt, 1. c. odporuje Schraderovi, který podobné 
volné poměry hledá i u Germánů. 

2) O organisaci ukrajinské mládeže v tyto hromady (napyčoubKa, 
MOJioneqbKa, nÍBOubKa rpoMana, také čparcTBo) a o jejich nočních schůz- 
kách (t. zv. nocBHTKH, nocHntnKH, BeHepHHubi, čec-fenbi) srv. Volkov, 
Rites II. 174, 570, Sumcov, KyjibT. nap. 188, 365, flocBtTKH h nocHjitnbKH. 
KieB. Crap. 1886, III. 4:31, Bor ž kov ski f -Černý šev Kies. Crap. 1887, VIII. 
765. XI. 491, Uspenskij, 3th. 06o3p. Kn. X. 228. O analogických sesku- 
peních, schůzkách a tanečních plesech v Bulharsku (ctneHKH, no- 
ci>neHKH, nonpenKH, BenepHHubi) srv. Volkov, CóopHHKb yMore. VIII. 
234, 239, 247, 3th. 06o3p. 1895, IV. 24, 44, Sumcov, 1. c, Žmigrodzki, 
Obrz. wes. 178 si. V Bosně připomíná podobná CHjejia E. Lilek, Wiss. 
Mitth. Bosn. VII. 316. O družstvech dospělých chlapců v Srbsku a Starém 
Srbsku (MOMaHKO, óehapcKO npyiuTBo) srv. Cpn. Eth. 36ophhk VII. 377, 
XIV. 141. 

^) Sumcov má společné spaní za zkušební noci (,,npo6Huň ópaKi"). 
Proti tomuto terminu ozval se Volkov, maje to za zbytek staré komunistické 
volnosti (3th. 06. 1. c. 40). O německých ,,Probenáchíe" srv. F. Fischer, 
Ober dle Probenáchte der deutschen Bauernmádchen (Leipzig 1902). 

*) Srv. na př. Bohčev, HcropHH na crapoó-bnr. npaBO 449 si., nebo 
tresty v starých ruských ústavech z XI. — XII. stol. za násilí a únos (srv. 
výše str. 72). K polským srv. dále str. 121. 



120 



je už všechno oslabeno. A pres to ještě dnes je místy mnoho pohlavní 
volnosti u svobodných, zejména v Rusi a na Balkáně, při podobných 
zábavách!) nebo i při jednotlivých návštěvách, jež jsou známy pod 
jménem zálety, vohlady, freje, zaloty, ogl^dy, ogl^dziny, oósopHHLi, 
srb. aniHKOBařbe. Z přirozených příčin dovídáme se ' sice pravidlem 
jen málo, jakého způsobu je při tom styk obého pohlaví, jaká 
forma, jaká intensita, ale je v tom místy na jisto ještě mnoho volnosti.^) 
Většinou se však původní pohlavní svoboda oslabila přece jenom 
v důvěrné sblížení, bud v sedě nebo v leže, ale bez skutečného koitu, 
jak o tom svědčí některé zprávy a konečně i to, že přes hojné zálety 
pád dívky, resp. ztěhotnění je řídké.^) Příčinou tohoto oslabení je 



^) Srv. právě uvedené zprávy Sumcova a Volkova na str. 119. 
O svobodě pohlavních styků na besedách v gub. tverské a poltavské srv. 
JakuŠkin, 06. npaso II. 199, 386, Famincyn, BoHcecTBa I. 225, v olonecké 
S^rgéjevič, JleKuiH 374. Srv. dále i u Jakuškina, II. 129, 199, 208, 231, 
o sektě balabanovců a chlistů (II. 158, 159, 169, 417). Že také seděnky 
v Bulharsku končily i spaním dívek a chlapců a pohlavními styky, sděluje 
Bojev (K-b 6paHH0My npasy Bojirap-b 6, Volkov, 3th. 06. 1. c. 30). Občas 
dostávají sice hromady chlapecké a dívčí ráz pobratimstva a posestrimstva, 
ale tyto někde, na př. v okoM Bělogradčiku nebo u Prilepu, Skople, Kuma- 
nova a jinde v Makedonii jsou podle Boje va aVerkoviče jen zástěrou pro 
pohlavní styky chlapce s dívkou (1. c. Volkov 32, 33, zcela jinak než v Srbsku), 
a podobně jako místy v Rusi, v Pskovsku, v Sibiři (1. c. 36). ..HaBenep- 
HHUbi" s nestoudnými řečmi a plesáním připomíná už Slovo Kyrilla 
Turovského (srv. výše str. 111). 

2) Dobrý znalec moravského Slovácka J. Herben napsal, že tam 
při záletech není mnoho ohledů (Světozor 1884, 171). Sám ze spolehlivých 
zpráv vím, že zálety na Uherskobrodsku nejsou nijak čisté a bylo mi 
tvrzeno, že přes 90% nevěst je deflorováno. Poměrně řídké těhotenství 
vysvětluje se prostě tím; že chlapci užívají docela obyčejných praktik 
proti oplození, a také děvčatům nejsou neznámy podobné a i jiné, když 
už oplození nastalo. Chlapci v okolí Uher. BroduJ^mají pro to pořekadlo: 
,,na mlátě mlať, před mlatem vytřásaj". (Srv. ruský zvyk mlácení 
obilí Volkov, Rites III. 562, 570). Začasté to i rodiče patronisují. Ostatně 
podle Čubinského na Ukrajině spokojiti se musí ženich první noc také 
s pouhou deflorací, bez dokončení koitu (Tpynbi IV. 443, Volkov, Rites 
II. 579). 

^) Podle Sumcova a Volkova jsou místy v Malorusi i Bulharsku 
styky bez porušení nevinnosti dívčiny (IlepoK. 188, Rites II. 179). O tem- 
rjuckéra Újezdě svědčí Lipinskij, že tam dívka při záletech zřídka přijde 
o panenství {Jakuškin II. 407). Srv. Volkov, Rites II. 179. Na uherském 
Slovensku ,, nocovat u milej" je zjev obecný. Podle Bož. Němcové zůstávaU 
chlapci při tom celou noc v komoře, ale beze všeho aktu (Sebr. spisy ed. 
Kober 1897, IV. 178, 181). Podobně i Dobšinský, Csaplovics (Gemálde 



121 



prostě to, že se zatím během věků lid vlivem církve a úřadů počal 
jinak dívati na zachování panenství, než tomu bylo dříve. Dříve v po- 
hanské době, o tom jsem z uvedených dokladů přesvědčen, nebyla 
na panenství dívčí kladena zvláštní váha a proto Hirt nesprávně 
pokládá cudnost před sňatkem u Slovanů za nutný postulát.^) Jestliže 
se místy dnes v svatebním ceremonielu slovanském setkáváme se 
slavnostním konstatováním panenskosti nevěstiny'^) — činí to oby- 
čejně družba nebo družka nevěstina, též svachy — dlužno to patrně 
míti za zvyk, který vznikl později, a hlavně vlivem církve, která se 
všude snažila, aby pohlavní styky za svobodna překazila a omezila 
je jen na řádné manželství. Tím se také stalo, že se dnes místy setká- 
váme docela s přísnou ochranou panenství, tedy s něčím, co vlastně 
je proti starým domácím obyčejům. 

S tím asi souvisí i rozdíl, který se jeví při trestu za násilí učiněné 
dívce a ženě doma proti násilí v lese nebo na poli podle nejstaršího 
práva polského (elbl^nžského) z poloviny XIII. století. V něm (art. 
XVII.) únos nebo násilí v domě proti vůli trestá se mnohem větší 
pokutou než násilí v poli spáchané, ač bychom spíše čekali opak: 
větší trest za násilí v poli, kde dívka vzdálená obce je bezbrannější. 
Zákon však měl zde patrně na mysli ony erotické zábavy a vycházky 



von Ungarn II. 285), Kollár (Zpievanky 1834. I. 441, 443) a Charvát (Po- 
hfady XV. 520) dosvědčují, že poměr zůstával čistý a děvče se zřídka 
,, přespalo". (Nyní je to však zase zhoršeno vlivem továren a vojenské 
povinnosti.) Nejasno mi zůstává, co je spaní na zkoušku s nevěstou v Lip- 
tově (Pohlady 1905, 317). Vůbec nutno doznati, že stupeň erotismu dnešních 
záletů není dosti jasný. Zprávy se buď vyhýbají bližším udáním, nebo je 
reprodukují zcela nepřesně, tak že nejsou spolehlivé. V Srbsku při záletech 
(aiiiHKOBajte, jauiHKOBařte) lehá si chlapec a dívka (MOMaK, neBojKa) 
a tato chlapci dovolí vše od pasu nahoru, ale níže se chrání. Srv. velmi 
zajímavé vylíčení z bolevackého kraje od Grbice v Cpn. Eth. 3boph. XIV 
146 si. Chlapci sami jinak v Srbsku své nevinnosti nechrání (tamže 142). 
1) Hirt, Idg. 446, 717. TakéVolkov, ačkoliv s reservou (,,peut étre"), 
předpokládá, že se výkup platil jen, když nevěsta podala důkaz nevinnosti 
(Rites II. 167). 

■^ * 2) Na př. v Rusku Volkov, Rites II. 167 si., 580 si., III. 545, Jakuškin, 
06."npaB0 II. 200, 273, 449, Žmigrodzki 172 si., 255, u Poláků týž 118, 
u Srbů Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. 312, 325, Žmigrodzki 198, u Bulharů, 
Krauss, Brauch 462, Volkov, Rites II. 586. Na Ukrajině docela provádí 
slavnostní defloraci (ale jenom defloraci !) hymenu — když ženich nemůže — 
družba sám {Volkov III. 5S1, Žmigrodzki 171). Srv. výše str. 87. O celém 
tomto aktu srv. zejména studii Vlád. Hnatjuka DieBrautkammer (Anthropo- 
phyteia VI. 113 si.). Tamže na str. 122 uvedena řada analogií z celého světa. 



122 



do polí, mimo dědinu a trestá násilí méně, už také z předpokladu, 
že se nestalo proti vůli. Proto se zde termin proti vůli ani nepřipomíná 
jako v případě prvním, naopak zákon klidně dí, ,, poněvadž tam ne- 
musila chodit. "1) Je to zřejmé svědectví, jak nevinnost dívčí nebyla 
tehdy zvláště ceněna. 

Podle všeho byly u starých Slovanů poměry, které nutno pokládati 
za zbytek původní a obecné formy společenské, při níž mužové 
v obci tvořili organisaci, jež měla komunistické styky s dívkami, 
dokud nevešly ve skutečné individuální sňatky, kterými se jednotlivé 
páry od ostatních oddělily. Ale i tu zůstaly ostatnímu clanu jisté nároky 
a práva, jejichž reminiscence objevují se ve společných orgiích při 
svatbě, event. v jiných přežitcích, na př. v zastupování ženicha, v růz- 
ných výplatách (na př. snad v ruské perejmě, našem zalikování), v spo- 
lečném pojídání kravaje, v nuceném tanci nevěsty se všemi přítom- 
nými muži, v líbání nevěsty od všech mužů a pod.^) a leckde i v dalším 
pohostinném půjčování žen .3) Tento komunismus svobodných lidí 
trvati může a také trvá leckde vedle řádných sňatků.*) Také u Slovanů 
na konci doby pohanské tento stav do značné míry ještě trval, a uvědo- 
míme-li si jej, pak teprve pochopíme pravou podstatu letopisných 
narážek na pohlavní život SBtpHHbCKHM-b oópasoMTj, ckotckh, na 
connuhia mixta et communia, — narážek, kterým tak mnozí badatelé 
nechtěli dáti víry. 

Byly-li pohlavní styky žen, aspoň svobodných, dosti volné, měl 
muž vůbec svobodu, ať byl ženat nebo ne,^) neboť on v nich ani vůči 
své ženě, sňatkem nabyté, nebyl nikterak vázán. Muž sice, který se 
v normálním rodinném životě na ženě jiného prohřešil a porušil 
tím jeho manželská práva, byl přísně trestán, smrtí nebo těžkou 



1) Winawer, Najdawn. prawo zwycz. polskie (Varš. 1900) 96, 187, 
197, 198, 258, 276. 

2) Srv. výše na str. 88 pozn. 3, 4 a Volkov, Rites III. 558, 559, 
560, 570, 571, 579. 

^) Schurtz, Urgeschichte 123. 

4) Tamže 122. • 

^) Zde bych připomněl, že ,, starých mládenců" — zdá se aspoň — u Slo- 
vanů v starověku vůbec nebylo. Naproti tomu u Germánů, kde také podle 
Caesarova svědectví v mládí dbali zdrženlivosti pohlavní (viz výše 
str. 119 pozn. 1.) vyvinul se brzy stav neženatých mužů. Srv. o tom za- 
jímavé stati K. Rhamma, Ehe und Schwiegerschaft bei den Indogermanen 
(Globus LXXXVII. 288). O. Schradera, Die Schwiegermutter und der 
Hagestolz (Brunšvik 1904) a u Weinholda, Frauen I. 293. 



123 

pokutou.!) Ale jinak vůči ženám nevdaným věrnosti zachovávati ne- 
musil a s jinými obcovati se neostýchal. Vidíme to, jak z vylíčených 
zpráv o lidových plesích, tak i ze zpráv o souložnicích, které měli 
bohatší lidé vedle žen řádných.^) Ba o velmožích ruských a vůbec o ruské 
družině na knížecích dvorech máme docela zprávy o velmi nevázaných 
pohlavních stycích, s nimiž se docela jeden před druhým neskrývali. 
Kníže ruský, okružený družinou 400 bohatýrů, měl prý 40 dívek po 
ruce, které s ním sedaly za velkým hodovním stolem. ,,A občas," praví 
Fadlán, ,, kníže obcuje s některou z nich u přítomnosti svojí družiny." 
Ovšem že také každý bohatýr měl při tom svoji veřejnou souložnici.^) 
O knížeti Vladimírovi podotýká Thietmar docela, že nosil zvláštní 
pás, který měl jeho vášeň povzbuzovat a dráždit.*) Ale jaké byl kon- 
strukce, nepovídá. Patrně byla celá ruská družina slovanskému lidu 
svůdným příkladem erotických zábav. A také kupci ruští. Jak tito 
bez ostychu veřejně na trzích souložili před očima jiných, zachoval 
nám očité svědectví opět Fadlán.^) V lidu samém na Rusi, myslím, 
přece nebylo podobných zvyků, které patrně vznikly v družině a u kupců 
z povýšeného postavení, jehož obojí třída v zemi požívala. 

S jinými pohlavními výstřednostmi setkáváme se ještě na slovan- 
ském pobřeží Baltického moře. Podává nám o nich zprávu (o jakýchsi 
veřejných erotických symplegmatech v Kořenici) grammatik Saxo.^) 



^) Sry. výše str. 105. 

2) 2de bych připomněl, že ve XII. stol. soudíc podle Nifon- 
tových Odpovědí či. 67. výslovně nevadil nevázaný život pohlavní 
mladíkům v chození do církve a v celování evangelia, z čehož je viděti, 
že se to nepovažovalo za větší hřích (Hor. Bh6ji. VI. 41.) 

3) Harkavi, CKasaniH 101. 

^ «) Thietmar VIII. 72 (VII. 52): Erat enim (Wlodemir) fornicator 
immensus et crudelis ... 74. Rex predictus habuit lumbare venereum, 
innatae fragilitatis maius augmentům. — ,,B-fe 6o >KeHonK)6euT> jikohíc 
H CojiOMaHt" dí o něm Kijevský letopisec k r. 980 (Lavr. 78^). O jiných 
prostředcích k roznícení nebo zvýšení rozkoše lásky, kterých je dosti v mo- 
derním folklóru slovanském (,, kouzla lásky"), víme však ze staré doby 
p.amálo. Srv. výše str. 113 pozn. 4. 

5) Harkavi, 1. c. S.-v. dále text na str. 129, 

8) Saxo Gramm. (ed. Holder 578): Nec mirum, si illorum numinum 
potentiam formidabant a quibus stupra sua sepe numero punita memi- 
nerant. Siquidem mares in ea urbe cum feminis in concubitum adcitis 
canum exemplo coherere solebant, nec ab ipsis morando divelli poterant; 
interdum utrique perticis e .diverso appensi inusitato nexu ridiculum populo 
spectaculumprebuere. Ea miraculi feditate solennis ignobilibus statuis cultus 
aecessit creditumque est earum viribus effectum quod démonům erat prestigiis 
adumbratum. Totéž opakuje Knytlinga Sága (Ser. hist. Island. 1842 XI. 348). 



124 

Je však možno, že tu běží opět o nějaké kultovní a rituální výstřed- 
nosti cizího kultu fallického, neboť do obchodních středisk na Baltickém 
moři vniknouti mohly stykem s Východem snadno různé lascivní 
kulty orientální. Viděli jsme už výše na str. 92, že se podobné projevy 
fallického kultu objevovaly podle zpráv církevních poučení i v Rusi 
před XIII. stol. Autoři těchto poučení nebyli by zajisté podobné věci 
z řeckých předloh ponechávali mezi výtkami, které činili ruskému 
lidu a mezi jeho pohanskými, ,, satanskými" obyčeji, kdyby v lidu 
nebyly existovaly. 

Vůbec nebyl život slovanský na konci doby pohanské bez vlivů 
a značných vlivů orientálních, resp. řeckoorientálních, mezi jiným 
i v náboženství, v kultech s ním spojených, v pověrách a pod., a s tím 
vším přišly zajisté i mnohé novosti do jejich pohlavního života, které 
jistě ve vlastním jejich, bujném sice, ale přece jen přirozeném přírodním 
živobytí nevznikly. Těm vlivům náleží asi tyto fallické excessy při 
svatbách,!) gnad i leckterý jiný zjev orgiastických slavností, a těm 
vlivům můžeme přičísti také hříchy proti přírodě, na něž naráží Ústav 
Jaroslavův, Pravilo Kyrilla II. novgorodského a Slovo sv. Řehoře 
Pajsiova Sborníku. ^) Pohanské stáří těchto výstředností u Slovanů 



^) Srv. výše str. 92, a k tomu další text Slova sv. Řehoře z ruk. 
novgorodského: CjioB^feHe we na ceanbóax-b BijKJianHBaioHe cpaMory. h nec- 

KOBHTOKTj BTj B^Apa. nblOTb. OTfa cřKxJjHJlbCKHXTí >Ke. H 0Tb apaBHTbCKHXTí 

nHcaHÍH. HayHbiiiecH óojirape. orb cpaMHHxij yn-b Hcr-feKaromraK) CKBbpHy 
BlKyUiaiOT-b. H CyTb BCÍ.Xb JI3bIKl> CKBbpH-feHiue H npoKJiHTtHiue. " 
v ruk. kyrillobělozerského monastýru (nyní v petr. duch. akad.) zní 
toto místo takto: ,,OajiHKauH>Ke n^noiynií nryrb cpaMHusi ynbi h KJiaHHKjTCH 
HM-b. H Tpeóbi HM-b KJianyTb. orb HHxwe nHcaHÍH óonrape HayHuiecs?. orb 
cpaMHbix-b ynij HcreKLuyK) CKsepny BKymaiOTb. peKyme jiKOW-b tímij BKyuie- 
HieMTí OHHmaKDTCH rptcH. Zde o Slovanech není zmínky. V řeckém textu 
řeči je pouze: ovSé ^alXol TLVsg xal ' Id-vcpctlXoi, alaxQol nul Tolg axTJftaoí ycil 
telg TtQáyfiaoLv. {Tichonravov IV. 99 a 103). Ctění fallu udrželo se na př. ve 
slavnostech Jarilových na Rusi {Famincyn, Bo>KecTBa I. 230, 241, Máchal, 
Nákres 203). S.-v. i výše st". 92. pozn. 1. 

^) V "^ Pra vilu Kyrilla II. (ustanovení vladimiiského sněmu 1274) 
čteme (Hct. Bh6ji. VI. 91): ,,noTOM-b nonoóaerb HcnwTaTH hxtj o seuiex-b rp-fexoB- 
HMXTs ena btj ójioyncTB-fe conoMbcrtMb 6unH óynytb, jih cb CKOTHHOK), JIH btj pyKy 
cbrp-kuieHHe, hjih btj raxót, passt ame ne n-ferbCKaro, jih npe>Ke noHTHH 
Htenu cBoeH pacTbJíHTb ntscTBo, jih Cb MHorbíMH jitrajiTj 6yneTb . ..." 
Slovo sv. Grigorija připomíná předně ,,hellenskou lásku" (t. j. lesbickou 
a dále mezi výtkami činěnými ruskému lidu pro zvyky pohanské po- 
dotýká: »H MOKOIUb HTyrb H KblJiy H ManaKbiH Hwe eCTb pyMbHHH ĎjTynTs . . . 
THHce 6o H MajiaKHio MTouia.« (Tichonravov, Jl-br. IV. 96 si., 98, 99). 
V Otvětech Nifonta biskupa^novgorodského XII. stol. (Hct. B. VI. 62) 



125 

není ovšem zjištěno. Ale že se jihoniští barbaři učili v Olbii už v I. 
až II. stol. po Kr. perversitám na př, paederastii, máme přímé svědectví 
u Diona Chrysostoma.i) Nebylo by tedy nic divného, kdyby současně 
vnikala i k Slovanům po dolním Dněstni, Bugu a Dněpru. Já aspoň 
nepochybuji, že i tyto stinné stránky pohlavního života vyskytovaly se u 
Slovanů již v době pohanské. 2) 

Vedle Orientu a orientalisované Byzance byli to však i nordičtí 
Germani, kteří zase s druhé strany působili nemravně, vnášejíce do 
lidu slovanského nemírné ukájení pudů pohlavních, jak souditi musíme 
z výše uvedených zpráv o družině ruské a o kupcích ruských. Snad 
i případ korenický padá na nordický vrub. Nade vše však zůstalo by 



je toto místo: sune ntBHua Jitsexb na niBHmo h chviH hme óoyHerb? — 
JlbHcae TBopjiiiie, awe ne ct> MoyiKeMb. Také Azhukin soudí, že Slované 
fallus vyzvedli na stupeň kultu (OnepKTi XXXIX. 250 sL). Zajímavo je, že 
římský bronzový fallus okřídlený našel se ve vých. Haliči u Kociubiňců. 
Je v museu krakovské akademie (Materyaly II. 122). K malakiji připo- 
mínám, že také JleKCHKOHi cnaseHopoccKiň crpoMa>KeHHUH H. EepuHnox) 
(KyTeňcKaro Monacr. 1653) překládá iiaXa-nia — HeHHCroTa, ťjiyRt pyHHtiň. 
Srezněvskij Max. II 102). 

^) Laíyšev, Scythica I. 173: návv yáp 8r] roiro éfififfiévrjxsv avxotg ánb 
rrjg (itjtqotióXí u>s, to ittQi zo-bg t^oaTctg tovg tův áqQÍrcov. aaxe Xivdvvivovaiv 

ccvuTttí&SLV xccl rňv ^ag^ágoiv ivíovg ovx' én' áya&oj axsdóv Podobné 

paederastické styky mezi chlapci a dívkami byly do nedávná na ně- 
kterých místech Bulharska (zv. napaTCKo), v Gabrovu a Novoselu {Volkov, 
(3th. 06o3p. 1895. IV. 36), a bylo by zajímavo vyzkoumati přesněji, 
v jakém poměru k Bulharům jest starý (od XIII. stol.) fr. význam 
bougre z *boulgre, Bulgare (?) — sodomit {Volkov, 1. c. 37). Volkov je na- 
kloněn v paratsku vidět zbytek obřadu nějaké staré náboženské sekty, 
V Srbsku u svobodných chlapců rozšířena je onanie (Cpn. Eth. 36.) 
XIV. 142). 

*) Hříchy sodomské: 6jiyflH ct> ckothhoío, ci HeTBepoHOWHHOio, ci 

WHBOTHOK) (od tohO Str. CK0T0r.I06Íe, CKOTOJlKDČbCTBO, CKOTOJiyflbCTBO, CKO- 

TonyHíeHHe Srezněvskij Mar. III. 386) byly patrně obecné a běžné u lidu, 
jako dosud tam, kde úřady nemají moci silněji působiti, na př. na 
Balkáně. Jsou na ně narážky téměř ve všech Zápovědích a Poučeních. 
Srv. Ústav sv. Vladimíra o cirk. soudech {Golubinskij Hor. p. n. I^ 625, 
Vladimirskij Budanov Chřest I. 214), Ústav kn. Jaroslava o cirk. sou- 
dech XVI {Vlád. Budanov I. 220), Odpovědi Nifontovy (Her. BH6n, 
VI. 60). Pravilo Jana II. kijevského XXVIII. (Tamže VI. 16), Pra- 
vilo Kyrilla II (viz str. 124. pozn. 2). Je to ovšem i v překladech záp. 
a východních poenitentiálů, na př. merseburského v Zápovědích sv. otců 
{Vondrák Post. pokutně 32, 58, 64) a v Nikon. Kormčí hl. 45, 1. 369, 
370, hl. 49, 1, 492 {Golubinskij I. c.) atd. Srv. i Vladimirskij Budanov 
068op-b 312, SergějeviČ JIckuíh 344. 



126 



významno — ovšem, prokáže-li se to definitivně — že všesl. slovo 
pro nevěstku, tělem svým si vydělávající, stsl. kuřiva, přejato bylo od 
vSlovanů z germánštiny, ovšem už v době před příchodem na 
Balkán, neboť vidíme, že je tu Slované předali zase dále Řekům, 
Albáncům, Rumunům a Madarům.i) 

Zde na konci výkladu o pohlavním životě hodilo by se mi nejlépe 
připomenouti, že se občas v pramenech setkáváme se zprávami o slovan- 
ských kleštěncích. Ovšem nebyl, tento zvyk snad praktikován 
doma, u samých Slovanů, nýbrž od obchodníků, kteří mladé slovanské 
zajatce a otroky prodávali dále, zejména od obchodníků židovských.^) 
Teprve později vznikli vedle tohoto druhu kleštěnci dobrovolní mezi 
asketickými vyznavači víry křesťanské. V XI. stol. připomíná NestOr 
metropolity kleštěnce (k r. 1090). V harémech knížat ruských byli 
už v té době eunuši vlivuplnými činiteli.^) 



^) Všeslov. kurva (stsl. kuťbvá) — meretrix je přejato z nějakého germ. 
*hdrwa (stn. hórr, angls. hóře, got. hors, sthn. huora). Srv. Miklosich, 
Lex P. 324, Uhlenbeck, Et. W.2 s. v. hOrs, Hirt, PB. Beitráge XXIII. 343, 
Juthner, W. Studien XXVI., 156, Peisker, Bez. 63, Kluge, EW.s s. v. 
hure, Vondrák, SI. Gram. I. 409, a Mladenov, CóopHHK-b Hap. yM. XXV. 
(VII.) 70, který však se staví proti přejetí z germánštiny. S ním souhlasí 
i Soholevskij (^MHn 1911 V. 164) i Akad. rječnik hrv. V. 818. O předání 
na Balkáně Ma/ow, PptuKOČijjirap. crynHH (C6. mhh. IX. 68; novoř. xovp/Sa). 
Také Litevci přejali výraz týž [kurva) a Finnové docela tři terminy od . 
sousedních Germanů: huora, portko (ze stnord. portkona) a kurva {Schrader, . 
Reallex. 67). Podotkl bych ještě, že nejstarším slovanským výrazem pro 
coire bylo asi všesl. jebati (Berneker 452). Srv. skr. yábhati, ř. olxféa [Schrader, 
Lex. 581) 

2) Srv. zprávy Chaukala, Mokkadásího a Ar-Rakíka [Jacob, Handels- 
artikel 10, 11, 13, Harkavi, CKas. 222, 234). Jakut vzpomíná slovanské 
eunuchy v úvodu ku zprávě Fadlánově [Charmoy, Relation 329). Berneker ■ 
soudí (EW, 394), že snad původní slov. výraz pro kleštěnce je cholst^, , 
círksl. chlasth, r. xojioctoh, přešlý později na muže, jenž zůstal bez ženy. 
Souvisí snad s *cholstiti — tlouci. Tlučením na varlata býval docílen uměle 
zánět. Srv. Schrader, Lex. 919, Hirt, Idg. 291, 658. 

^) Žiti prep. Feodosia ed. Filaret 142. Též u starých Srbů, kde 
se nazýval Kazn-bCb (cubicularis) v pol. XIII. stol. (Akad. rječnik IV. 922). 



Péče o télo. 

Slované, ponechávajíce vývoji těla úplnou volnost, nedbali při tom 
zvláštní čistoty, tak jako bývá obyčejem u všech národů, kteří žijí 
volným, přírodním životem. Ovšem, jak dalece při tom čistoty ne- 
dbali, a v jakém poměru byli po této stránce k jiným sousedním ná- 
rodům, zejména ke Germánům, jest nesnadno pověděti. Některé zá- 
padní prameny hovoří tak, jako by péče o tělo, resp. čistota slovanská 
byla hluboko pod germánskou, ale jiné věci tomu nenasvědčují. 

Už Prokopios praví o Slovanech i o Antech, že jsou plni nečistoty 
jako Massagetové.i) V jednom latinském traktátu asi z IX. stol., jejž 
připojil vydavatel Th. Mommsen k Isidorově historii, nalézá se kapi- 
tola o význačných vlastnostech národů (de proprietatibus gentium) 
a vní u č. 19 charakterisováni jsou Slované jedním slovem: „spurtitia 
Sclavonim", tedy ,, nečistota Slovanů".^) že to není jen náhodná ojedi- 
nělá nadávka, nýbrž patrně typické germánské epitheton pro Slovany, 
vidíme z jiných ještě výroků o nečistotě polabských Slovanů. Sv. Sturm 
přišed jednou k Fuldě řece, našel tam množství Slovanů. Koupali 
se sice, ale přece se opat zděsil nad zápachem, jejž šířili.^) A je známo, 
že jak u polabských Slovanů v XI.— XI I. stol., tak i u Rusů za staré 



1) Prokopios III. 14: xcřl ^vjtov, i,TttQ éxelvoi, nXrjQsig ivSíXíxéaxaxa yéyiovai. 

^) M. G. H. Auct. ant. XI. 390. 

») Eigilis Vita S. Sturmi abbatisc. 7 ( MGH. SS. II., str. 369): (abbas) 
ibi magnam Sclavorum multitudinem reperit eiusdem fluminis alveo na- 
tantes, lavandis corporibus se immersis^e; quorum nuda corpora animal 
cui praesidebat pertimescens, tiemeie coepit: et ipse vir Dei eorum fcetorem 
exhorruit . . . Zdá se, podle zvyku a pověr dosud zachovaných, že se staří 
Slované nekoupali před letním slunovratem a slavnostmi kupal. Jméno 
kupala samo nasvědčuje jakémusi obřadnému, patrně prvnímu společ- 
nému koupání. 



128 



doby knížecí nižší, nesvobodná třída lidu slula přímo smurdi, r. CMepnH,^) 
což patrně souvisí se smbrdéti.'^). 

Nicméně netřeba si bráti zprávy ty příliš k srdci. Prostá nejnižší 
třída pracovní nikde a nikdy nebyla jiná, necítíc potřeby zvláštní péče 
o tělo. A jelikož zprávy zachované pocházejí vesměs od jednotlivců 
z vyšších tříd společenských, zvyklých většímu blahobytu, pohodlí 
a větší čistotě, pochopíme, proč jim vždy a všude byt prostého sedláka 
byl více méně odporný a nečistý.^) A zde k tomu ještě přistupoval 
moment odporu národního a náboženského, který vůbec, jak častě ji 
jsme viděli a ještě uvidíme, snižoval a zhoršoval úmyslně pohanský 
život slovanský. Za takových okolností všechny ty zprávy ztrácejí 
na svém významu a vytýkaná nečistota na svém slovanství. Jistě 
stejně nebyly smyslům vyšších tříd příjemný nižší a chudé třídy lidu 
původu germánského.*) Stejně na př. římským zpravodajům zdáli se 
němečtí Baštami „špinavými a línými," stejně Herbord o nepřátel- 
ských Dánech vykládá, že dbali na zevnějšku svém málo čistoty 



^) Ruští smerdi jsou doloženi několikráte Kijevským a Novgorod- 
ským letopisem (na př. Lavr. kr. 1096, 1103, Ipať. 1103. 1111 atd.), v Ruské 
pravdě (Ústav Jaroši. CMepnHH xojionb, CMepni h xojion-b, Goetz, Ruska 
pravda I. 22, 34, 46, 52, Vladimirskij Budanov. Chřest. I. 39, 50, 66, 70, 
Ústav Vlád. Mon. po synodal. spisku), v Poučeni Vlád. Mon. 83 (xynuň 
CMpbR-b), v gramotě kn. Izjasl. Mstisl. 1148, v Otázkách Kirika 89 (Her. 
Bh6ji. VI. 48) atd. Srv. ta i další sebraná data u Sreznévského Mar. III. 448. 
Na západě známi jsou smerdi u polabských Daleminců. Doklady o nich 
[smurdi, zmurdi, zmur dones) z listin XII. a XIII. stol. viz u Peiskera, 
Zut Sozial Gesch. Bóhmens II, (Die altslaw. Župa) 103 si., Beziehungen 
116, 135, Knotheho, N. Archiv f. sáchs. Gesch. IV. 1883. 3, méně jisté do- 
klady polské (smrod, smerd) u Peiskera, 1. c. 114. K výkladu ruských smerdů 
srv. Zatím B. Romanov, CMepniň KOHb h CMepat (Hsb. oth. p. ji3. XIII. 
1908 III. 18 si.). Litevští Poláci dosud zovou sedláka šmierdž (Karlowicz, 
Slow. gwar V. 350). 

2) Tak Miklosich EW. 310 s. v. smerd^ (srv. pol. smierd, smard, malor. 
smerd, bělor. smierdž), jenž zároveň zavrhuje Šafaříkovo odvození od 
pers. mard — muž. Uhlenbeck připomíná, že novoperské márd v staré irán- 
štině znělo *marta, tak že vůbec z toho nemohlo povstati rus. CMepn-fa. 
[Peisker, Beziehungen 119). Výklad Miklosichův přijímá nově i /. Janko 
(Věstník Akad. 1908. III. 187). 

3) Jak to vypadá v chýši prostého ruského mužika gub. kurské 
srv. líčení z 3th. C6opH. V. 4—5, otištěné u Rhamma, Beitráge II. 2. 
1, 107. 

*) Podobně vzniklo v germánštině adj. swach ve smyslu nízký, chudý 
z původního smyslu — stinkend [Heyne, Hausaltert. III. 41), nebo dorf- 
rúchel (tamže 86). 



129 

a krásy 1) a jak uvedené zprávy o zápachu Slovanů byly subjektivní, 
vidíme zase z výroku německého knížete Gerlava, jenž německým 
Friesům, usazeným v zemi slovanských Suselců, vykládal, proč jsou 
Slovanům odporní: ,,Nescitis, quia in omni advenarum genere apud 
Sclavos nuUa gens detestabihor Fresis? Saně fetet eis odor noster." ^) 
Vypravuj e-li pak Fadlán velmi odporné věci o nečistotě ruských kupců 
X. věku,3) není tím ještě řečeno, že to byU slovanští kupcové. Naopak 
vše nasvědčuje, že tu běží o neslovanské, normanské kupce, tedy původu 
germánského.'*) A týž autor podotýká, že i ruský kníže ve svém paláci 
žije tak lenivě, že nevstane ani k tělesné potřebě a odbývá ji do poda- 
ných nádob.^) 



1) Tacitus Germ. 46: Peucini, quos quidam Bastarnas vocant, . . . 
sordes omnium ac torpor. Jinak však se o Germánech častěji připomíná, 
že jsou zvyklí koupati se v řekách, ba o Markomannech a Kvadech docela, 
že nechtěli bydliti v městech proto, že by se musili odříci obvyklých koupelí 
(Caesar BG. IV. 1, VI. 21, Herodian VII. 2, 6, Dio Cass. LXXI. 20, Tacit 
G. 22). Srv. Heyne, Haúsaltert. III. 35. Herbord: Vita Ottonis III. 30 
(porro in victu vel in habitu vestium parum lauti habent aut pulchritudi- 
nis). Na témž místě připisuje Herbord arcibiskupu dánskému ,, slovanskou 
neohrabanost" (erat slavicae rusticitatis) . 

2) Hehnold I. 64. 

3) Harkavi, CKasaniH 93 (citát ze slovníku Jakútova): ,,Ohh 
rp^SH-feňiulH TBapH Bo>kíh, ne OHHmaíOTCfl ort Hcnpa>KHeHÍH h ne yMbiBaiOTca 

ottj cohtíh KaKt óynTO OHH nHKÍe ocjibi y Kawnaro hsts HHxt ecTb CTyjn>, 

Ha KOTopoMi. 0H"fa CHflHrb BM-fecrt cb KpacHBUMH ero n'feBymKaMH nJiH Topra; 
HHOH coHeTaeTCH co CBoeň ntBymKoň a ero TOBapHint CMcrpHT-b na Hero; 
HacTO >Ke coČHparaTCíi MHorie Hst hhxtj st TaKOMt nojiOKeHÍH, oamh bi. BHny 
npyrnxií. MHOrna npHXOHHT-b Kyneu-b noKynatb y onHoro HS-b HHXt fl-bByiiiKy, 
sacraeT-b ero coHeTaiomHMCH Cb Hero h roTb ne ocTaBJíHeT-b en, nona ne KOHMHTb 
cohtíh CBoero. Kawnbiň nenb yrpoM-b y hhxij HenpeM-fenno npHXonHT-b n^ByiuKa 
Cb 6ojibmoro jioxaHbro cí. Bonoň, h crasKTij ee npefli chohm^ xcsjihhomtj, ko- 
Topbiň Moer-b btj Haň JiHue, pyKH h BonocH, Moer-b h neuieTij hxij rpeÓHeM-b 
btj jioxaHH, noTOM-b BbiCMopKaeTCH H njiroerb bi nee, h ne ocTaBJíHeT-b rpnanoň 

BeiUH, KOTOpOH Ha ntjlfieTTj BTj 9T0H BOnt. Korná OHTj kohhhjh Bca HywcHoe 

emy, n'bByuiKa Heceťb jioxanb Kb TOMy, KOTopbiň CHnMT-b 6jiii3t nero h on-b 
ntjiaarTj nonoÓHO TOBapHmy; ona >Ke ne nepecraaT-b nepaHOCHTb Jioxanb ottj 
onHoro K-b npyroMy, nona hb o6xonHT"b KpyroM-b Bc-fext, HaxoBJímHxcH bi. noM-fe 
H Kawnbiň H3b hhxtj BbiCMopKaaTCH H njiroerb Bt Hee, yMbiBaaxt Bt Haň 
jiHue H Bo;iocbi.« Musíme ovšem míti i tu na mysli stanovisko muslima 
a Araba, kterému náboženství předpisovalo stálé a zvýšené mytí a 
jehož pojem o čistotě byl ovšem jiný. 

*) ,,Extrement mal propres" nazývá Rusy i malá perská geografie 
v překladu Charmoyově (Relation 346). 
6) Harkavi 101. 

6 



130 

Ostatně máme proti zprávám výše uvedeným zase jiné historické 
doklady, jež ukazují, že to s tou nečistotou Slovanů nebylo tak zlé, 
zejména že se nesmí věc generalisovati. Nečistota byla patrně vlast- 
ností lidu nejprostšího, na venkově žijícího, kdežto lepší, bohatší vrstvy 
u Slovanů, zejména ve větších městech, měly zřejmou snahu udržovati 
své tělo v čistotě ^) — si. termin pro to je mýti se — a používaly k tomu 
zvláštních lázní, které ostatně nebyly neznámy ani lidu venkovskému. 
Máme o tom řadu starých zpráv od východních i západních Slovanů. 

Když sv. Ondřej za časů apoštolských přišel do Velkého Novgo- 
rodu,2) našel tam podle tradice zachované v Kijevském letopise lázně, 
totiž vytopené dřevěné domy, v nichž lidé, svléknuvše se, polévali 
se kvasem louhovým, potom se mrskali metlami a na konec polili 
studenou vodou.^) Podobně čteme v témže letopise k r. 945, že kněžna 
Olga dala drevljanským poslům připraviti lázeň v dřevěném domě, 
v němž je potom upálila.*) A současně líčí AI Bekrí ve výňatku 



^) Zde bych podotkl, že v odi)Ovědích, které dal papež Mikuláš I. 
r. 866 Bulharům, Vyskytuje se v či. VI. také kladná odpoyěd na dotaz, 
Zdali i v neděli smějí se mýti {Mansi, Coll. consil. XV, 401 si.). Hlavně 
však srv. , jak knězi provázející biskupa Ottona do Pomořan libovali si čistotu 
v domech slovanských (Herbord II. 41). 

^) Pověst o sv. apoštolu Ondřeji, o němž v řeckých životopisech 
čteme, že apoštoloval v Skythii, byla brzy převedena na slovanský jazyk, 
lokalisována do V, Novgorodu a přešla pak do letopisu (/. Golubinskij , 
HcT. p. uepKBH I. 1. 22, M. 1901). Není tedy pravdou jeho pobyt v Novgo- 
rodě, ale líčení poměrů novgorodských je staré a správné. 

^) Jl-feTonHCb Jlaep.^str. 7: ..Hne^Ke HoBtropont, h bhaí xy hiouh cymaH, 
KEKO ecTb oóbinaň hmtj h naKO ch Mbirort (h) xboiukdtch" .... dále vypra- 
vuje sv. Ondřej sám: ..ahbho BHfltx-b b seMn-fe CjioBeHbCT-fe, HnymK) mh címo; 
BHntxt 6aHH npeBeHbi h nepejKbryxb h paMHHO (h) coBJíoKyxbCH h óynyrb nasH, 

H OĎJlilOTOH KBaCOMTj yCHHSiHOMb, H B03MyTh Ha CH npyTbe MnaUOe, (H)6bK)Tb CH 
CaMH, H TOrO CH no6bK)Tb, eflBa CJltsyTb Jrh >KHBH H OČJltlOTCH BOHOIO CTyneHOK) 
(h) TaKO 0>KHByTb; H TO TBOpHTb HO BCH HHH, Ha MyHHMH HHKHMHíe, HO CaMH CH 

MynaTb h to TBopnTb MOBeHbe coĎt a ne MyMeHbe." V letopisu Lavrenťjev- 
ském čteme ,,KBacoM'b ycHHHHOMt," v Nikonovském, Sof. Vremenniku ,,KBa- 
con-h KHCJibíM-b,", v Ipa'jevském ..MHTexibK)". /. Golubinskij , 1. c. 21 podo- 
týká, že se dosud užívá po dědinách kvasu k mytí hlavy v lázních a 
v maloruštiněje pro to i termin ,,MbiTejib" (v Hrinčenkově Slovníku II, 428 
MHTejib — teplá voda k mytí hlavy). 

*) Tamže k r. 945 (str, 55). Také k r. 907 Oleg žádal pro ruské kupce 
v Cařihradě lázně (MOBt teophth. Let. Lavr. 30^.), V letopisu se čte mobi> 
(v přípisku mobhh), v Ipaf, MOBHHua, Srv. Sreznévskij, MaT, II, 160, 
Teprve k r, 1090 připomíná týž letopis (str, 202) , že metropolita peřej asljavský 
Jefrěm postavil tam lázeňskou budovu (óaHbHoe) z kamene, jíž před tím 



131 

z Mas'údího,i) jak v X. stol. vypadaly ruské lázně lidové. Byly to 
dřevěné domky se štěrbinami mechem vycpanými, mající uvnitř 
ohniště a ve střeše otvor k odvádění kouře. Když bylo ohniště do- 
statečně rozpáleno, tu prý zavřeli návštěvníci za sebou dvéře i otvor 
ve střeše, polili ohniště vodou, načež svazkem větévek v ruce rozvířili 
vystupující páry. Pot se tak proudem řinul z každého těla, že na nikom 
nezůstalo sledu po vyrážce a nádorech. A domy ty nazývají — do- 
dává Mas'údí — al-athhá nebo al-itbhá, což ovšem není nic jiného než 
stsl. isťbha, č jizha.^) Na západě zase v Christianově legendě o sv. Václavu 
je též zmínka o vytopené lázni v jizbě ^) a podobně připomíná Herbord 
vytopené světnice s teplou vodou (lázně?) v pomořanských městech,*) 
podotýkaje zároveň, že si Pomořané svá bílá roucha prali.^) Ibn Rosteh 
mluví sice o vytopených zimních příbytcích u Slovanů, ale z textu 
je zřejmo, že tu opět běží o analogické lázně pamí.^) 

Konečně, a to je nejzajímavější, shledáváme se v západní Rusi 
ještě dnes s lázeňskými chýšemi, které odpovídají namnoze staro- 
věkým popisům. Slují rusky 6aHH, óanbKa (dialekt forma 6aBHH, 



v Rusi nebylo. Ze zprávy o Olze viděti zároveň, že lázeň byla dřevěný 
dům při knížecím dvorci o samotě stojící, neboť jej mohli 
zapáliti bez nebezpečí pro ostatní dvorec. Vývoj veřejných lázní souvisí 
u Slovanů zajisté jako v Německu s vývojem obcí v města [Heyne, D. 
Hausalt. III. 51 si.). 

^) AI Bekrí ed. Rozen 57. 

*) Už Kunik ve výkladu Al-Bekrího (1. c. 112) shledal v slově tomto 
správně přepis slov. izba, jizba, stsl. isthba, staror. istoba, u Lotyšů dosud 
ustoba, iztaba, lit. stuba, slovo, které se pokládá za přejetí z germ. síuba 
{Stube). Srv. dále str. 136, 138. 

^) Invenit eum in asso balneo, quod populari lingua stuba vocatur, 
recumbentem (Fontes I. 223, Pekař, Nejst. kronika česká 1903, 162). Srv. 
Brúckner, Zs. f. Elog. 1911, 180. Výraz , .populari lingua" ukazuje zde 
zřejmě, že v lidu t. j. českém zvala se lázeň istbba. Sem patří zajisté 
ještě calejactores stubae připomínaní v zakládací listině litoměřické k r. 
1057 (v opisu z XIII. stol. a v listině vyšehradské kapituly z r. 1078 
{Friedrich Codex. dipl. I. 56, 84). Také v listině darovací sv. Štěpána 
Benediktiním v Pécsváradě r. 1015 připomíná se 6 lázeňských sluhů 
,,quos a stuba stubarios vocare possumus [Fejér, Cod. dipl. I. 296. Srv. /. 
Schwarz, Ungar. Revue 1892. 645). I zde se pára vyvolávala litím studené 
vody na rozpálené kameny (647). 

*) Herbord Vita Ottonis II. 16: nemque in stupis (t. j. stube) cale- 
factis et in aqua calida . . . baptismi confecit sacramenta. 

«) Tamže II. 15. 

«) Marquart, Streifzůge 468. Tyto lázně byly asi v zimě obývány; 
dosud Lotyšové bydlí v zimě v sušárně (Zs. f. ost. Volksk. XIII. 167). 

9* 



132 

óaHHH, óaíÍHa), nasHH, naseHKa, též MbinbHH, mobhh, MOBHHiia,^) u sou- 
sedních Litevců a Lotyšů jáuja nebo pirtis.^) Ve vnitru pozůstává taková- 
to ruská lázeň z předsíně (nepeaóaHHHKt, npHÓaňHHK-b) a vlastní lázně 
(6aH5i), v níž jsou kamna (KaMCHKa, KaMeHHHLta) a vedle lešení dřevěné, 
obyčejně stupňovité (nonoKt). Na ně si návštěvník lehne do páry, 
a to na nižší nebo vyšší stupeň podle toho, jakého si přeje horka. Kolem 
stěn bývají ještě lavice — jiaBKa.^) Srv, na tab. I. připojené obrazy 
a plán novgorodské lázně, kreslený podle M. Sinozerského.^) Dosud 
se v nich návštěvníci místo mytí bij ou v páře pruty vrbovými (B-feHHKt), 
načež se polévají; někde ohřívají vodu i rozžhaven)hni kameny, které 
do ní házejí.^) A co je nejzajímavější: místy dosud lid připravuje lázeň 



^) Srv. o nich Dal, CjioBapb s. v. čann, Efimenko, Maxep. no 9th. 
p. Hac. apxaHr. ry6. I. (Moskva 1877) 25, Rhamm, Beitráge II. 2. I. 317 si. 
U Semenova, Poccíh IX. (Bepxnee FIoHHtnpoBbe h Btnopyccisi) 141 popisují 
se běloruské lázně, jaké se nacházejí hlavně v gub. vitebské a smolenské. 
Jdou do celého velkoruského území, ale v jižní Rusi nejsou. Aspoň podle 
Rhamma (Beitráge 1. c.) není jich více v poltavské, charkovské, kurské 
a kijevské gubernii a dále na jihu. Naproti tomu jich opětně v Haliči 
vzpomíná /. Píč (Pam. arch. XIV. 61), také Želechovskij a Hrinčenko mají 
ve svém slovníku jiasHH (ale 6aHH ve významu jiném). Jinak hojné zprávy 
Romstorfa a Kaindla o domácím bytu haličských Rusínů lázní nepřipomí- 
nají {Rhamm 319). 

^) Lit. a lot. pirtis od periů) — koupati, vlastně bíti lázeňským chvo- 
stem, srv. si. perq {Schrader, Lex. 58). Týž v}'Znam přešel k sousedním 
Finnům [Bielenstein, Holzbauten der Letten. Petrohrad 1907, 110—117, 
srv. ref. Zs. f. osterr. Volks. XIII. 175). Lotyšská lázeň je malá světnice 
s pecí, na níž jsou narovnány kameny, jež rozpálené polévají se vodou. 

3) Srv. též popis v slovníku Dalově s. v.: BaHH (óaŮHH, óaůna) — 
napoBan, pycKan 6aHH, crpoeme hjih noKoň, mt moiotch h napnTCH ne npocro 
btj cyxoMi) Tenjit a bi napy. noneMy BaHín-feňmiH nacTH óana: KaJiHJibHasi 

nCHb Cb ČyjIblHÍHHKOMl (KaMCHKa) HJIH Cb HnpaMH H HyryHHblMTj ÓOCMb (H)'- 
ZyUKa) , HJIH Cb KO/lOdoJO, Bb BHnt OnpOKHHyTarO KOTJia Cb SaBOpOHeHHblMH 

OKpaHHaMH. Sar-feM-b nojiOKt cb npHCTynKaMH h nonrojioBbeM-b, na KOTopoM-b 
napaTCH; jiaBKH BOKpyr-b CT-fent na kohxtj moiotch; nanbi cb ropaneio h xo- 
nonHOHD BonoKD HJIH KpaHbi nJiH 3Toro btj CT-bni; utaůKU nníi MbiTbn h oKsxa, 
eexomKU (Monajio) hjih MbijiKH, erbHUKU (nyóoBwe huh óepesoBbie) hjih napKH. 
ripH nopnnoHHOH čant ecT-b nepeAÉaHHHKt, rni pasfltBaroTCH, oTAbixaiOTíj, 
sanHBaioT-b čanio KBacoM-b. 

*) Z Levočské volosti. Borovici, Novgor. gub. Srv. >Khb. Crap. IX. 
432 si. Obr. 1. Vnější pohled na ,,bajnu", 2. půdorys, 3. pohled do vnitra 
vlastní baně s pecí a stupňovit} m polokem. 

6) Rhamm, Beitráge 1. c. 327 — 8, Sinozerskij, 1. c. 435. Podle Trojanoviče 
v Srbsku dosud vypařují aspoň nemocné nad kotlem s vodou, do n ž há- 
zejí rozžhavené kameny, a při něktei"ý'ch nemocech házejí na oheň semena 
konopná nebo květy, sbírané na Ivanův den (Archiv f. Anthr. XXVII. 262). 



133 




Tab. I. Ruská lázeň (6aHjj) z novgorodské gubernie. 



135 

i svým zemřelým předkům, — říká se ,,napHTb CTapHKOBij"!) — 
podobně jako to činíval podle dokladů několika staroruských církev- 
ních poučení v době, kdy ještě nebylo vykořeněno pohanství.^) 
Z nich máme i frasi ,,líti vodu na pec v bani".^) 

Podobné lázně nebyly však v staré době vlastní jenom Slovanům. 
Předně chodili jihovýchodní sousedé Slovanů Skythové podle Hero- 
dotovy zprávy do podobných parou naplněných stanů, jenže si při tom 
připravovali zároveň opojení kouřem, házejíce na ohniště semeno 
z konopí.*) Na západní straně setkáváme se pak u starých Germánů 



1) Můrko, Grab als Tisch (Wórter und Sachen II. 104, i gub. vitebskě) . 
V Újezde borisovském minské gub. ponechává se také parní lázeň duši 
mrtvého a pozůstalí berou pro ni i lázeňskou metlu a tuto pak na noc na 
hrob kladou (tamže 87). Také ruští jinorodci vytápějí dosud lázně pro 
předky {Aničkov, FltcHH I. 300). 

2) Srv. v Slovu sv. Grigorija podle novgor. ruk. : ,,h crH-fesH csapo- 
>KHmo MonHTCíi H HaB-bMb MtEb TBcpjiTb" {Tichonruvov , Jl-feT. IV. III. 99, 
Vladimirov u Ponomareva, Usm. np. p. uepK. jiht. III. 233), v Slovu sv. 
Jana Zlatoústého (novg. ruk. XIV. stol.): ..HascM-b mob-b TBop^Tb h no- 
nejiTj nocpeut CHnjiKyrb h nponoBtnaioiue míico h mojioko h Macna h HHua, 
H ECH noTpeÓHan ó-fecoMi, h ua nenb h Jibrome Bt 6aHH. MbiTHCH hm-b nenm. 
{Tichonravov , 1. o. 108, Vladimirov 238). Velmi Zajímavý doklad 
ze starého poučení doby předmongolské (OTner-b H. FlyčjiHH. Bh6ji. 3a 
1888 r. 106) otiskl A. Sobolevskij (>Khb. Crap. 1891, IV. 229), kde se dí: 

,,Mh03H >Ke OTt HejlOB-feKTí Ce TBOpHTb no 3J10yMÍK) CBOeMy. B-b CBHTbIH BejlHKiň 

HexBepTOKt noBtnaroxt MepTBbíMt MHca h MJieKo h HHua, h MUJibHHua (6aHH) 
TonHTTj, H Ha ncHb jibiOTTj (n.nH napa), h nenenis nocpeat cunniOTb cjitna paflH, 
H rjiarojiKDTb: »MbiHTecHl« h Hexjibi, BtiuaiOT-b h yópycbi, h seufiTb ch repTH 
(yTHpaxbCíi). BicH wce CM-brorCH 3noyMÍK) Hxt, h bítísuih murdtch h nopnxíRDTCH 
Bt noneji-fe tomtj, hko h Kypbi, cji-fent cboh noKasaioT-b na nonejit na npejibmeHie 
hmtj, h TpyxcH Hexnu h yčpycbi tímh. H npHXonHxt TonHBiuiH mobhhuh (6aHH), 
H rníícaKDT-b na nonejit cjitna; h erna BHHHTb na nonent cji-fenis, h rnaroJiKDTb: 
»npuxodu/iu Kb HaMh HaebH (noKoňHHKH) MbimbcnA' Erna to cjiwmaT-b 6tcbi, 
H CMtioTCíí HM-b... Ho H naKH npoKjiHTÍe TBopHTTs, e>Ke Ta MHca npHnoBtnaroTij 
MepxBbíM-b B-b HeTBepTOK-b H naKH CKBepHoe TO npHnoB-fenaHÍe btj BocKpeceHie 

XpHCTOBO •feflHTT) CaMH, HXt >Ke HC AOCTOHJIO H nCOMTj HCTH..." 

3) Srv. právě uvedený citát ze Slova Jana Zlatoústého. 

*) Herodot IV. 73 — 75. Herodot vykládá, že se Skythové nikdy 
nemyjí, pouze občas vstupuji do stanů houněmi krytých se zapáleným 
ohništěm, na něž, když jsou kameny rozpáleny, vylévají vodu a házejí ještě 
konopné semeno, takže v páře i v kouři konopném se koupají a omamují. 
Toto omamování se zdá se mi býti důležitým aktem a myslím, u Skythů i pů- 
vodním podnětem a účelem celé procedury, ne vlastní omývání. Totéž (a sice 
opájení se kouřem bylinným) vyličuje u Skythů ještě sofista Maxim 
Tyrský v 27. besedě {Laíyšev, Scythica I. 592). Také Trojanovič, 1. c. 261 soudí, 
že podnětem k parní lázni byl spíše požitek tělesný, než potřeba čistoty a mytí. 



136 

s analogickou síní lázeňskou, zv. hadestuhe}) Tyto dvě analogie 
daly podnět k theorii, že parní lázeň vůbec nebyla u Slovanů 
původní a domácí, nýbrž vymožeností od sousedů přejatou. A Rud. 
Meringer, jenž se otázkou touto zabýval, rozhodl nověji celou otázku 
v ten rozum, že prototyp parních lázní přišel ke Slovanům i ke Ger- 
mánům od Skythů, ale že později Slované přejali opět od Germánů 
novou úpravu této lázeňské síně i s jejím germánským jménem — 
stuhe.^) Pro prvé svědčí mu souhlasný popis Herodotův z V. stol. př. Kr. 
a hlavně to, že konopí — ^áwa^cc, od Skythů při tom užívané, přešlo 
z iránštiny přímo do slovanštiny ve významu koupele, koupati se, což 
znělo stsl. k^pélb, kapati?) Pro druhé svědčí mu opět přechod germ. 
stuhe ve všesl. isťbba, č. jizba, přechod obecně uznávaný*.) Podle tohoto 
výkladu byli by tedy Slované podstatu parní lázně poznaU a přejali 
od Skythů, další úpravu a název lázeňského domu od Germánů. Ba 
nejnověji Rhamm rozšiřuje tento vliv ještě více. Podle něho i další dnešní 
všesl. názvy baňa (6aH5i) a lázeň (nasHíi) jsou původu germánského.^) 
Podobný proces předpokládá se i pro vývoj lázně litvo- lotyšské.®) 



1) Srv. hlavně výklady R. Meringera v Mitth. anthr. Ges. Wien 
XXIII. 166 si., v Idg. Forsch. XVIII. 273 a v knizie ,,Das deutsche Haus 
und sein Haxisrat" (Leipžig 1906) 62 si. Na prvém místě je uvedena i starší 
literatura. Dále srv. A. Dachler, Baden tind Badestuben (Zs. f. ost. Volks- 
kunde XV. 1909, 1. — II.; srv. XIII. 164) .Také u Germánů udržely se dlouho 
Zvláštnílázeňské domky, na př. veš výcarech a ve Skandinávii a i zde šlehali 
tělo v parní lázni svazkem větévek {Dachler 7, 10, 14). O vývoji lázní u Ger- 
mánů srv. vůbec Heyne, Hausalt. III. 35, kde v pozn. 1 i literatura další. 

*) Meringer, Haus 64, Dachler 18, Schrader, Lex. 58. 

*) Stsl. k^pělb, r. KÍyntjib, bulh. K-bnanHHua, srb. Kynajio, ch. kupelj, 
slovin. kopelj, č. koupel, luž. kupjel, pol. k^piel (Miklosich, EW. 126, 
Budilovič, CnaB. II. 1. 116). 

*) Tak i slovanšti filologové soudí. Srv. Berneker, EW. 436, Janko, 
Národ. Věstník 1907, 69, Brúckner, Zs. f. Ethnol. 1911, 180. Můrko, Mitth. 
anthr. Ges. Wien XXXVI. 98, 103. Z Němců nověji A. Dachler (Zs. f. 
óst. Volksk. XIII. 166, XIV. 17) soudí opačně. Dachler se vůbec domnívá, 
že od Slovanů přejali Ostrogoti princip parní lázně a přinesli jej do Itálie 
i do Němec, kde z toho Frankové a Alemanni vytvořili obývací síň a typ 
hornoněmeckého domu (1. c. XIII. 166). 

6) Rhamm (Beitráge II. 2. 1. 318 — 322) 6aHH Z baďstofa (badhus) 
od stn. baď, jiasHa z laugarhus, laughus od stnord. laug (Lauge) -f- suffix«;a. 
Ve významu laug — si. lug^ {Miklosich, EW. 175) vězí zároveň význam 
mytí s přídavkem louhu, připravovaného politím popele vodou a vy- 
tažen m z něho příslušných solí {Heyne, Hausalt. III. 47). Na užívání u Slo- 
vanů svědčí uvedený citát z letopisu (str. 130). i?Aamw soudí dále, že slov. 
termín pro větévky lázeňské byl chvosih a i ten přejat z germ. Quast (330). 

*) Bielenstein pokládá lot. ustoba, iztaba a lit. stuba za přejaté ze slov. 



Í37 

Nepokládám však tento výklad Meringerův a Rhammův ve 
všem za správný. Předně není jisto, máme-li před sebou zvyk přejatý 
od Skythů, či zvyk, který byl odedávna domácí i evropským seveřanům. 
Jak mi sdělil prof. J. Zubatý, nelze sice z jazykového hlediska od- 
mítnouti možnost spojení konoflja — kapé\, neboť nevíme, jak vy- 
padal původní iránský tvar, z něhož povstalo i ř. xávya^ii;, sthn. hanaf 
(got. *hanaps), agls. haenep i stsl. konoflja, aniž známe prostředí, 
kterým termín pronikl ke Slovanům. Konečně neznáme také, nebylo-li 
více medií, které znění modifikovaly, na př. jedno pro rostlinu a zboží, 
jiné pro konopí v koupeli a pod. Střídání konop — komp — kap je však 
možné. •^) Nicméně myslím, že proti možnému spojení konoplja s kapali 
zůstávají silné pochybnosti věcné. Těchto pochybností by nebylo, 
kdyby v slov. kapali — kapélb zůstal i věcně tkvíti nějaký vztah k upo- 
třebení konopí při lázni. Ale toho v slovech není. U Skythů běželo 
při proceduře zjevně o výpar, resp. kouř ze spalovaného semene konop- 
ného, patrně za účelem omamovacím, podobně jako se za týmž účelem 
•dával i později konopný extrakt do různých omamovacích prostředků, 
zejména hašiše, kde je hlavním substrátem.'-^) Po tom všem v slovan- 
ském kapali a kapélh stopy není; netkví v tom, pokud vím, žádný 
vztah k upotřebení konopí při lázni a už z toho důvodu pochybuji 
o správnosti výkladu Meringerova. Druhým důvodem je pak to, že 
podobné parní lázně byly známy i jinde mimo dosah Skythů, na př. 
u Řeků a na západě u Iberů,^) a tak není vyloučeno, že se Skythové 
seznámili s nimi teprve v Evropě, zejména má-li pravdu Vambéry, 
že je parní lázeň věc, která nomadům není vlastní.'*) Je tedy možno, 
že Skythové teprve ve východní Evropě od Evropanů (tedy i Slovanů) 



isVbha. Meringer proti tomu trvá i zde na přejetí Z germánštiny (Mitth. 
anthr. Ges. Wien 1908. 264). K Finům přešel též termín tupá. 

^) Srv. na př. původní kořen genebh — gonobh, který je v slov. za- 
stoupen tvary gembh, gombh (z^bt, Zc^bt) i gnobh (znobiti). 

2) Různé druhy hašiše připravují se ze sušených vrcholků rostliny 
nebo z klovatiny, prýštící se z odrůdy indické {Cannabis indica) a buď 
se požívají nebo kouří. 

') Podle Strabona (III. 3. 6) připravovali si Lusitanové lázeň po 
způsobu lakonském naléváním vody na žhavé kameny {AaxoviHóis diáyuv 
tpaaív, oc}.HTitr]oLotg XQOfitvovg ól? xal itvQÍaLg éx ii^S-ojv diuTtvQCův, ipvxQoXovxQoOvxas 
etc). Srv. Hirt, Idg. 721. Podle Nadaillaca užívali parních lázní i američtí 
Cliff-dwelleři. Jiný popis ze Sev. Ameriky podal missionář Loskiel {Lip- 
pert, Culturgesch. d. Menschheit I. 356). 

*) Vámbéry, Ursprung der Magyaren 10. Srv. k tomu Peisker, Be- 
ziehungen 48, 50, 52. 



138 

poznali a převzali princip parní lázně a spojili jej pak se starým zvykem 
svým omamovati se v uzavřených stanech kouřem z konopí, aby tím 
tělesný požitek doplnili a stupňovali. Proto nepokládám první část 
Meringerova závěru — že totiž Slované poznali podstatu parní lázně 
teprve od Skythů — nikterak za jistou. Za to je správná druhá část. 
Slovanské ist^ba vzniklo z něm. stuha i) a značilo zpr\^u zvláštní lázeň- 
skou komoru, vytápěnou kamny. Ovšem je-li germánská shiha původu 
domácího od stiehen — rozprašovati (vztahuje se na rozvířování páry), 
či je-li toto jméno i s věcí, totiž s vytápěcím zařízením přijato Germány 
v časném středověku ze střlat. extufa, jak zase jiní soudí, jest otázka 
dosud sporná, kterou řešiti zde není mým úkolem.^) S tím souvisí i spor 
o to, zdali stuha už původně značila u Germánů zvláštní místnost 
lázeňskou, či světnici obývací, v kterémžto významu objevuje se 



^) SI. isthbá vzniklo předražením i; príz;vuk byl na konci. (O tom 
srv. Miklosich, Gramm. 1. 2 124 a Můrko, Mitth. anthr. Ges. Wien XXXVI. 
98, kde srv. i o změnách výz;namu a dalších tvarech (i o chorv. soba, madr 
szoba 101). Můrko má i doklady, že izba značilo původně kamna (104). 
Pro přejetí jizby z germánštiny byl vedle Můrka i Miklosich, EW. 97, 
Krek, Einl. 142, Brúckner, Cywiliz. 26, Jagič, Archiv XIX. 536, Uhlenbeck 
(tamže XV. 487), Kluge, EW. e. 335 a jiní. Srv. Mladenov, CčopHHKt 
Hap. VM. XXV. 63, jenž sám pochybuje a dovolává se odchylného mínění 
Meilleta a Ljapunova, kteří myslí na přejetí z románštiny. /. Karlowicz 
zase soudil na původ domácí (Slownik wyr. obe. pochodzenia s. v., 
str. 226). Srv. i výše str. 136 pozn. 4. 

2) Latinské *extufa je sice nedoloženo, ale vidíme je ve franc. étuve 
(koupelna), étouffer {*extuffare) , ital. stufa (koupelna i kamna). Meringer 
soudí, že původně lat. *extufa značilo asi jen oteplovací Zařízení (hypo- 
caustum) a teprve potom přešlo i na celek, na světnici ohřívanou, z kteréhož 
významu vzniklo i germ. stuba ^ si. isthba. Ovšem Meringer soudí, že 
při tom působil i starší význam germánský souvisící se stieben, rozprašo- 
vati, tak že v něm. Stube jsou kontaminovány výrazy dva, jeden domácí, 
souvisící se stieben, druhý lat. * extufa (Deutsches Haus 64 a Mitth. anthr. 
Ges. 1. c. 167). Na slovo stieben myslil i M. Heyne, Hausalt. I. 45, III. 49, 
Rhamm, 1. c. podle Martina (srv. i II. 1. 430). Naproti tomu domnívá se 
Schrader, že angl. stofa, stn. síofa, stufa, sthněm. stuba nemá co dělati se 
slovem stieben a je pouze obměnou nlat. siuba — *extufa (Reallex, 593). 
Srv. i Bugge, Rom. IV. 355, Kluge, EW. s. v. Stube. Jinak Falk v Maal 
of Minne 1909. 121. K římskému způsobu vytápění dodávám, že Římané 
vedle podzemních topišť [suspensura — hypocausis) měli podle všeho i jakási 
kamna (caminus), ač jejich zřízení není jasné a v Pompejích se nenašla 
{Blúmner Privatalt. 105, 106, Daremberg-Saglio, Diet. I. c, 861). K vývoji 
zřízení vytápěcího s -. dále A. Dachler, Ausbildung der Beheizung bis ins 
Mittelalter (Berichte und Mitth. des Altertumsvereines. Wien 1907, 
141 si.). 



139 

před r. 1000 v nordických zemích.^) Pro Slovany jest zatím jisto, že si. 
isťbha, vzniklá ze stuha, objevuje se v nejstarších pramenech ve významu 
lázně.2) Je to výše uvedený Mas'údí (str. 131), legenda Kristiánova 
(tamže) a také, když Olga kněžna připravovala r. 945 smrť pro Drev- 
Ijany, kázala jim, jak praví letopisná tradice, připraviti lázeň (MOBb). 
Načež: „Ohh xe nepe>Kbroma HCTonKy^) h Ent-soma flepeensíHe, 
Hanaiiia C5i mbith. H sanpoma o hhx-l HCToó-bKy h noBent saaceHH 
91 OTi) neepHH."*) Teprve později nabývá isťbha při slovanském domě 
obecného významu světnice, která se vytápí (ať už kamny 
nebo ohništěm), proti komoře nevytápěné. Na základě toho nezbývá, než 
přijmouti, že původní význam slovanské jizhy byla zvláštní lázeň — 
dnešní ruská 6aH5i, nasHH — a že význam ten a patrně i zařízení vnitřní 
s kamny přejato bylo od sousedů germánských. Tím však nepravím, 
že Slované před tím lázní neměli. Naopak, jsem přesvědčen, že je měli 
už dříve, ovšem jen primitivní zemní chýše (zemljanky) s ohništěm, na 
něž rozpálené se vylévala voda. A proto také pochybuji, — nehledě 
k obtížím filologickým, o něž se opírají Briickner a Zelenin^) [ — 



1) VÍ2J o tom u Rhamma, Beitráge II. 2. 316 si. Srv. též Beitráge 
II. 1. 422, 430 — 436 na základe nordických dokladů V. Gundmundssona, 
Privatboligen pá Island i Sagatiden 1889 (srv. ref. U. Nicolaysena v Norsk 
Hist. Tidskrift 1890. 440-487). Srv. i Meringer. Haus 91. 

2) Chybné Rhamm, 1. c. 316-317, 331. 

^) Tak v Lavr. 56*. Ve spisku Radžiwillovském a Moskevské Duch. 
Akademie čte se Hcrbóy. 

*) S v3'-kladem, který k tomuto místu podává Rhamm, Zs. f. Ethn. 
1911, 382, nemohu souhlasiti. Z tradice, že sv. Ondřej našel lázně ažvNov- 
gorodu, nemůže býti vyvozováno, že nebylo jich r. 945 v Kijevě. Pravdu 
má sice Rhamm, že v témže letopise na jiných místech užívá se slova 
HCTonKa, HCToč-bKa, H36a, HCTbóa pro jizbu obývací s peci (Lavr.' 190, 
211, 220, 249, 251, 265, 474). ale to je vesměs v zápisech po r. 1073, tedy 
od konce XI. století. Také doklad z Herborda je nž pozdější (srv. výše 
str. 131). Rovněž poukazuji, že jak obvyklý deminutivní tvar, tak i jiné 
příznaky ukazuji, že původně v Rusi jizba byla místnost velmi malá, což 
by také nasvědčovalo spíše lázni. 

*) Nevím, jak dalece má pravdu Briickner, který obě slova má za 
domácí slovanská, neboť parallela s románskjm *banjo, str.-lat. hanna, 
fr. bain, ital. bagno, špaň. baňo, port. banho — vše z lat. bal{i)neum, — nebo 
si.ftávHa je přece jen příliš silná, {Srv. Brúcknerův reíerát o Ii.ha,WLmové 
knize v Zs. f. Ethn. 1911, 180 a k tomu odpověď Rhammovu, tamže 382, 
s kterou však v mnohých bodech souhlasiti nemohu.) V slov. máme bulh. 
6aHb, srb. 6aH>a, slovin. banja, pol. bania, č. báně, baúka, rus. čaHst — 
č. lázeút pol- fažnia, luž. iažna, lazňa, rus. nasHJi, {Miklosich, EW, 161, 



140 

že by měl pravdu Rhamm, podkládající i slovanskému 6aHH a nasHH 
původ germánský .1) 



Kosmetických prostředků staří Slované znali pra- 
málo. O skythských ženách čteme, že se natíraly mastí vonnou, která 
usechši odloupala s sebou všechnu nečistotu s povrchu kůže .2) 
O Gallech se vypráví, že vynalezli mýdlo — sapo,^) o Germanech víme 
též, že užívali už v starověku mýdla a jakési pěny k barvení vlasů 
na červeno.*) 

O Slovanech staré doby nemáme podobné zprávy. U nich podle 
všeho byl universálním kosmetikem pouze tuk, kterým natírali 
tělo, aby bylo křepčí, aby lépe zimu vydrželo a také aby bylo chráněno 
před hmyzem. PoužívaH k tomu ponejvíce tuků mléčných, tedy 
m á s 1 a,^) neboť už sám tento termin, pocházející od koř. maz-ati, 
ukazuje etymologicky na toto časné nebo vůbec primární jeho po- 
užívání. O barvení vlasů na žluto u Rusů (nordických ?) zmiňuje se 
Ibn Chaukal.^) Drahé vonné oleje přicházely ovšem z Orientu i na 



Berneker,'E'W. 42. Na obtíže vzniku banje z románštiny u\sázal Janko , 
Věstník 1907. 69. Na řecké §ávzia ukazuje nově Zelenin Arch. si. Phil, 
1910. 601, 602 (podle Vasmera, rpcKocnaB. st. III. 38). Pokud se týče 
původu slova jiasHH, kritik Rhammův Zelenin (1. o.) nezamítá sice germ. 
vzoru pro r. jiasHH, ale pokládá formu slovanskou za pozdější přejeti assi- 
raillované k slov. jiasHTb, poněvadž by přechod laug-\-nja — laznja narážel 
na fonetické obtíže. 

^) Rhamm sám 1. c. 318 předpokládá za doniáci slov. termin slovo 
mylbnja. 

») Herodot IV. 76. 

8) Plinius XXVIII. 191. Ale srv. Schrader, Reallex. 760, Hirt, 
Idg. 723 a Heyne, Hausaltertůmer III. 12, 46. 

*) Schrader, 1. c. Barveni vlasů je doloženo i u Keltů, Agasthyrsů 
(Diodor V. 28, Plin. IV. 26) a zejména Skythů. Tak znají Sapho, scholia 
k Theokritovi a Hesychios Alexandrijský jakési dřevo skythské, zvané 
Q-ái^og, xQv óh,v'kov, axv&ágiov, kterým se barvilo na žluto hedbáví i vlasy 
{Laiyšev, Scythica I. 321, 396, 852, Sapho Fragm. 167, Scholia k Theokri- 
tovi II. v. 87, Lex. Hesychia Alex. s. v. d-áipivov. Srv. citáty v mých SS. 
I. 105). 

') Pod. doloženo o Paionech (Hek. u Athén. 10. 447: áXsUpovxai éXaiqt 
ano yáXaKxng), o Burgundech (Sidon. Apollinaris XII. 6: infundens 
acido comam butyro) a jinde. Srv. Hirt, Idg. 459, 722, Heyne, 1. c. 12. 

•) Jbn Chaukal a po něm Idrísí i Dimeškí {Harkavi, CKasaHÍH 221, 232.) 



141 







o o o o o 



iliiiw ma 









Tab. II. Starší typy hřebenů ze stř. Evropy. 



143 

sever, a byly proto zajisté i u zámožných Slovanů v oblibě. Kondakov 
se domnívá, že některé druhy pozdních náušnic (s dutými perlami) 
sloužily k tomu, aby byly naplněny vonným olejem, který při pohybu 
kanul dolů a plnil šat aromatickým zápachem.^) Riegl vyložil podobně 
i některé drobné bronzové duté okrasy, nalezené u Krunglu a Hohen- 
bergu.2) Později, když obchod s Orientem a Řeckem se vzmohl a pro- 
nikal nahoru intensivněji, rozšířily se různé kosmetické prostředky 
i mezi lid. Aspoň z výše uvedené parafrase letopisu peřej aslavského 
vidíme, že ve XII. stol. při lidových slavnostech ženy, aby se mužům 
zalíbily, malovaly si tváře bílým a červeným líčidlem.^) 

Předměty toilettní. 

Že péče o tělo nebyla u Slovanů na nízkém stupni, svědčí dále 
i užívání různých toilettních předmětů, o nichž nám zase archeologie 
podává hojně a zajímavých dokladů. Běží tu hlavně o úpravu vlasů 
a vousů pomocí hřebene, nůžek a břitvy, ke kterýmžto nástrojům 
přistupují občas ještě vyspělejší toilettní potřeby, jako jsou pincetty 
k vytrhávání jednotUvých vlasů nebo lžičky k čištění uší a na konec 
i zrcadla. 

Hřeben je velmi stará věc.*) V Evropě už v době neolithické 
se s ním setkáváme na jihu.^) Tyto prastaré hřebeny jsou hrubé a krátké, 
neboť vyřezávati v dřevě, rohu nebo v kosti dlouhou řadu zubů působilo 
obtíže. V době bronzové vidíme je už hojnější a opatřené obloukovitým, 
někdy ozdobně prolamovaným držadlem.®) Zejména na severu se tato 
forma udržela až do pozdní doby římské (vedle formy trojhranné). 
Vidíme ji nejen na Stradonicích v Cechách v době kol. Kristova naro- 
zení, ale i později v III. — IV. stol. v žárových hrobech u Dobřichova, 
dále v Hlohově ve Slezsku, ve Fohrde v Braniborsku (III. stol.), 
v Amswalde v Nové Marce (III. stol.), v Sadersdorfu, Reichersdorfu 



1) Tolstoj-Kondakov , P. flpeBHocTH V. (1897) 141. 

«) Diez, Die Funde ven Krungl 228. 

3) Srv. výše str. 113: »h Hanauia (HíeHbi) HepBHTH jiHue h čejiHM-b 
Tp-bTH.* Podle Heyneho Hausaltert, III. 87 užívalo se v středověku 
k tomu ponejvíce m-nia a rtuti, méně jiných neškodných přípravků. 

*) K celkové historii srv. Olshausen, Beitrag zuř Geschichte des 
Haarkammes (Berl. Verb. 1899, 169—187), Winter F., Die Kámme aller 
Zeiten (Leipzig 1907), kde jsou však slovanské nálezy ve mi zanedbány. 

5) Olshausen, 1. c. 152 uvádí doklady z Lagozzy a ze Svýcar, Montelius, 
Cultur Schwedens 19 z Gotlandu, ale o neolith. stáří jeho velmi pochybuji. 

') Srv. nálezy z Castione u Parmy nebo pro sever známý hrob 
odkrytý v Borum-Eshói, nebo v mohyle u Seddinu v Braniborsku [Ols- 
hausen 170, 177, 178). Srv. obr. 1-.4 na tabulce II. ' 



144 

(III. stol.), v Ostrovianech v Šaryši (III. stol.) a jako typickou formu 
pro Pomořany, na př. v hrobech u Borkenhagenu, Rabenu, Redelu, 
v Kwiatkowě na Vartě (srv. tab. II.), — tedy v zemích, v nichž už 
pro tuto římskou dobu předpokládáme důvodně osídlení slovanská, 
třebas ještě vedle germánských,^) 

Od doby římského císařství užívání hřebene rozmohlo se velice 
i za hranicemi říše římské. Rím nesmírně mnoho působil na změnu 
zevnějšku severních barbarů. O tom, jak Germáni počali zevnějšek 
svůj, zejména úpravu vlasů a vousů, přizpůsobovati módě římské, resp. 
byzantskořímské, máme mnoho zpráv a mnoho jiných dokladů na 
památkách ikonografických.^) O Slovanech nemáme naproti tomu 
téměř nic, ani v starých historických popisech, ani na jiném druhu 
památek, tak že není podkladu pro podobné podrobné vyhčení, jaké 
podal Heyne o Germánech. Ale netřeba pochybovati, že jakmile přišli 
Slované ve styk s Římem a s Byzancí, stalo se u nich totéž, a proto 
také shledáváme v hrobech jejich stejně mnoho toilettních pomůcek, 
jako u sousedů. Ba můžeme na základě tohoto materiálu pověděti 
zase více, než pověděl Heyne o Germánech se svého historicko-filologi- 
ckého stanoviska. 

Mezi toilettními předměty objevuje se hřeben v slovanských hrobech 
(nebo v slovanských zemích) nejčastěji a velmi hojně od doby 
římské. V době té setkáváme se vedle obloukoví tého tvaru právě po- 
psaného s tvarem střechovitým, jehož držadlo má podobu nízkého troj- 
úhelníka,^) nebo s tvarem dlouhého nízkého obdélníka,*) nebo konečně 



1) Olshausen 180, Borkenhagen Verh. berl. 1893. 575, 1894. 596, 
Schumann, Kultur Pcmmerns 74, Taf. IV. 39, Darzau {Hosímann, Gráber- 
feld 110), Arnswalde Nachrichten 1893. 82, Raben Zs. f. Ethn. Taf. IX. 
15, Redel Verh. berl. 1894. 67, Elbl^g Olshausen, 1. c, Kwiatkow Mater. 
VIII. tab. 1, Sadersdorf a Reichersdorf Niederlaus. Mitth. III. Taf. I. 10, 
rV. Taf. IV. 11, Ostroviany Arch. Ert. 1894, 401, Hampel, Goldfund 
ven Nagy-Miklós 152. Také na Bornholmě je ve IV. stol. po Kr. {Olshausen, 
1. c). Stradonické viz u Pice, Starož. II. 2 tab. XVI., XVII., dobřichovické 
u Pice II. 3, tab. LXXV. 24, LXXXIII. 11); podobné jsou z Noutonic 
(tamže 91) a ze sídliště u Slatiny (110). Srv. i nálezy meklenburské 
[Beltz Vorg. Alt. 370). 

2) Srv. Heyne, D. Hausaltert. III. 61 si. 

3) Srv, Riegel, Jahrbuch Centr. KorPcm. I. 238. 

*) Všechny tyto typy srv. na pr. zastoupené v žárových hrobech 
císařské doby římské v Reichenhallu {Chlingensperg M., Das Gráberfeld 
von Reichenhall. 1890, pass'm) nebo v Čechách v hrobech u Poštovic, 
Podbaby, Roztok, Světce, Vinařic, v sídlišti u Všenor, {Píč, Starož. II. 3. 
128, 305, III. 1, 38, 43, tab. I. 25, tab. VII. 3, 4). Střední tvar mezi 



145 






o v o o 






^ n v ? // xif 



UiiMMjyijji^ 




Tab. III. Pozdější typy hřebenů ze zemí slovanských (VI. — XI. stol.) 



10 



147 







Tab. IV. Pozdější typy hřebenů ze zemí slovanských a okolních 
(IX.— XI. stol.). 



10* 



149 

s držadlem oblouku různě vykroj enélio,i) náležejícího hlavně do 
III.— V. stol. Povšechným znakem stává se větší délka a držadlo 
kostěné nebo dřevěné ozdobeno bývá typicky ornamentem rytým 
složeným z koncentrických koleček, obloučků a pod. Hřeben sám 
skládá se z řady menších částí, zastrčených do společného držadla 
a nýty připevněných (srv. hřeben z K^blin a Kwiatkowa na tab. II. 
8 a 13). 

Na konci I. tisíciletí, tedy na konci pohanské doby a na počátku 
křesťanské, mizí v zemích slovanských většina starších tvarů, zejména 
kratší z držadlem prolamovaným nebo ozdobně vykrojeným a zůstá- 
vají, resp. nastupují tvary tyto: 1. hřebeny úzké a dlouhé, vyšlé od 
uvedených prototypů římských (ReichenhaU, Podbaba, Roztoky), se 
zuby hustými, držadla nízkého, na povrchu rytím ozdobeného, jehož 
rohy v Rusku poněkud zobákovitě vybíhají (srv. obr. 6—8. na 
tab. I II.). 2) Hřeben sám se skládal opět z řady ozubených kostěných 
dílců, jež hladkou částí vloženy byly ve dvě kostěné rukojeti a vše 
spojeno nazkrz bronzovými nýty.^) K téže skupině náležejí i hřebeny 
skládací, při nichž vlastní hřeben zapadá do ozdobné střenky (obr. 10. 
a 11. na tab. IV.). Jsou ovšem vzácnější,^) ale prototypy známe také 



obloukem a střechou vyskytl se v římské nekropoli olbijské (Hsb. apx. 
VIJI. 67) nebo v^pohřebišti III. stol. u K^blin, v Romaškách {Chvojka, 
srv. dále, Demetrykiewicz, Wiad. num. 1905 Nr. 62, tab. I. 23), v Čechách 
u Poštovic {Píč, Star. II. 3. 95). Nejstarší formu podobnou znám i nálezu 
u\San Francesca v Bologni {Olshausen 171). 

I J, 1) Podobné se našly na Sále ú Třebic (Nachr. 1903, 51), v Čechách 
u^Vinařic, na Julisce u Podbaby {Píč, Star. III. 1, tab. I. 23. IV. 14, 15). 
Jiné doklady z balt. zemí viz u Olshausena, 1. c. Í86. Vystupuji hlavně 
v ITL— V. stol. Nejvíce je jich známo z pohřebiště u Romašků v gub. 
kijevské {Chvojka, Uon norpeó. tab. XIX. srv. Chanénko, flpeBHOCTH 
IV. tab. 18). Také u Uwišly v Haliči se našel (Zbiór XV. 38). Do této doby 
patři patrně i kresba hřebene (tab. II. 9) "na urně nalezené u Petřic (Peter- 
sitz) v Pomořansku blíže Kolobřehu (o ní viz u Olshaussna, 1. c. 150 si.). 

2) Nalezeny na př. na Levém Hradci {Niederle, Ldstvo v době před- 
historické 643, č. 12, 13, Píč, Star. III. 1. tab. XXXI. 8), v Kijevě (nové 
dosud nepublikované nálezy Chvojkový), v Gnězdovu {Sizov, Cmoji. Kypr. 
VI. 1 — lO.str. 10, 24, 54 si., 89, Spicyn, Hsb. apx. kom. XV. 17. 64 obr. 116) 
ve vladiměřských kurhanech {Uvarov, MepjiHe XXVII. 9, IL Spicyn, Hsb. 
apx. XV. 125), v ladožských {Brandenburg, Kypr. npHJianowbH V. 3, str. 68). 
Hřebeny ve volyňských mohylách připomíná Melniková {Tpynw XI. apx. 
c. Kijev I. 495). 

3) Sizov, Cmoji. Kypr. 54. 

*) Uvarov, MepHHe XXVII. 10; JIkjuhh. Mor. tab. VIII. 4, str. 47 
(z IX. — X. stol.), Spicyn. Hsb. apx. kom. XV. 381, 383. Podobný hřeben 



150 

už z římské kultury mnohem starší, na př. z Reichenhallu.i) 2. Druhý 
druh jsou hřebeny oboustranné s ozdobně rytou střední částí, obyčejně 
krátké, ač se nalézají i delší, — podobné našim hustým hřebenům,^) 
Nejkrásnějším mně známým příkladem je hřeben kostěný, nalezený 
v slovanské sídelní vrstvě (střepy se slov. vlnicí a esovité záušnice) 
u Uher. Brodu,^) na jehož střední části vidíme vyryté dvě ženské po- 
stavy, zahalené v roucho (tab. IV. obr. 5). U Slovanů nemohu zatím 
datovati tyto hřebeny určitě před IX. — X. století, ale jinak byly na 
severu také už v mladší době římské.^) 3. Třetí druh jsou hřebeny 
kovové (bronzové), krátké, jednostranné, s několika hrubými zuby 
a s vyšším, ozdobně prolamovaným i figurálně traktovaným držadlem. 
Jsou práce dosti hrubé a v slovanských hrobech řídké, hojnější, jak 
se zdá, u východních sousedů finských, tak že máme před sebou nej- 
spíše importy východní.^) Tyto hřebeny sloužily především za ozdobu 
k zastrčení do vlasů. 



jako č. 381 nalezl se i v kostrovém kurhanu s dirhemem X. stol. 
u vsi Panova blíže Gžatska (3an. apx. VII. 1. 117). Podobný na- 
lezen v Lennewardenu (Katalog der Austellung in Riga 1896, 
tab. XXI. 19). 

^) Chlingensperg, Gráberfeld von Reichenhall tab. 36. 

") V Čechách na Hradišti, Levém Hradci, Budči a Čáslavi, Píč, Star. 
III. 1. tab. XXVII. 6, XXXI. 3, 8, XXXVII.), v Rusku v nálezech hradu 
kijevského, v kurhanech petrohradských, gdovských a novgorodských 
z XI. století {Spicyn, nerepó. Kypr. XIX. 3., FnoB. KvpraHbi 35), dále 
ve vladiměřských {Uvarov, MepnHe XXVIII. 12), moskevských {Anučin, 
floHCTop. MocKBa tab. I. č. 39), v kijevských nálezech Chvojkových. Také 
v Livonsku jsou zcela stejné (Katalog der Aus. in Riga. Tab. XXI. 18, 30) 
a v Meklenbursku {Beltz Vorg. Alt. 370). 

3) Kučera, Čas. olom. mus. 1902. 98 (Tab. VII. 7). 

*) Na př. v Reichenhallu [Chling nsperg tab. XVI., XVII., XIX. 
XXL, XXVIL, XXX., XXXIIL, XXXVI. atd.). Pravděpodobně 
je však slovanské sídliště u Dobřichova, kde se našel podobný {Píč, Star. 
11. 3, tab. LXII. 23). V Luxemburgu v hrobech u Steinfortu doložen je 
mincemi do IV. stol. {Hostmann, Gráberfeld von Darzau 111). 
I ^) Srv. hřebínek (ozdobu závěsnou) z radimičských kurhanů na 

ř. Snovi (černigov. gub.), uveřejněný Spicynem 3an. Apx. VIII. 1 — 2, 
tab. III. 1., dále hřebeny z vladiměřských kurhanů {Uvarov, MepnHe 
tab. XXVIL. Spicyn, Has. apx. kom. XV. č. 377, 388), jež 
vyobrazuji. Pod. nálezy jsou v Ijadinskcm mohylníku IX. — X. stol. 
{Jasirebov, JIsuxhk. Mor. 24) a ve Finsku {Aspelin, IV. 1490). Sem asi patří 
i hřeben gotlandský, Monteliem do neolithu datovaný (Kultur Schwe- 
dens 19). 



151 

Hřebeny nalézáme v hrobech kostrových obyčejně u hlavy a to 
nejen u ženských,^) nýbrž i u mužských ^) a ovšem i dětských koster.^) 
Občas nosily se však s jinými toilettními předměty u pasu, na př. 
v sáčku, zavěšeném na řetízku, jak dosvědčuje — je- li ovšem 
slovanský — nález u jezera Eto v gubernii vitebské. 

Vůbec je viděti z nálezů, že se od doby římské také u Slovanů 
stala úprava vlasů požadavkem, jehož se dbalo, a česání, které se 
již dříve praktikovalo, nabylo zvýšené důležitosti a speciálních účelů, 
podobně jako bylo u Germánů. Ostatně je v staré Rusi každodenní 
česání vlasů doloženo přímo Fadlánem, jenž vypravuje, jak se ruští 
kupci na Volze každý den myli a česali, a jak členové knížecí družiny 
kijevské měh své služky, které se jim staraly o mytí a patrně i o česání 
hlavy.*) A totéž zajisté vedle vlastních Rusů dělali i Slované. Všeslov. 
a stsl. česati je slovo jistě prastaré, rovněž jako význam pro hřeben 
*česlb, který z něho vznikl,^) vedle něhož však se ujal a speciálně po 
dnešní den udržel výraz jiný — grebenb, grebbnb, od si. grebq, greti — 
vlastně rozrývati, na př. vodu veslem, vlasy hřebenem^.) Jinak o způ- 
sobu česání, o tom, jaké byly různé úpravy vlasů a vousů, více uvedeme 
v kap. IV. v stati o ústroji a ozdobě hlavy. 

K stříhání a holení vlasů nebo vousů sloužily nůžky a břitva. 
Nůžky od doby t. zv. latěnské a římské, kdy se poprvé objevují na 



1) U Bulharů dosud dávají ženě do hrobu jehlu a hřeben {Paraškevov , 
riorp. 06. y B-bnr. 380). 

\-'"''^[\ *) Na př. v hrobech u Běleva na Volyni {Melniková, Tpynbi apx. c. 
Kijev 1899. I. 505). Podobně v lotyšském Ljuciné 1. c. a také v Reichen- 
hallu ležely obyčejně u hlavy mužů nůžky a hřeben {Chlingensperg 56). 

«) Srv. na př. nález dětské kostry s kostěným břebínkem (IX. — X. stol.) 
v základech Desjatinné církve v Kijevě (Has. apx. kom. npnnoK. ki T. 
XXXII. 129). 

*) Fadlán: ,, Každý den ráno přichází služka s velkou nádobou vodou 
naplněnou a postaví ji před svým pánem, jenž si v ni umyje líce, ruce 
i vlasy, myje i češe se hřebenem, pak se vysmrká a vyplije do ni . . ." 
Srv. úplný citát v ruském překladu Harkaviho výše na str. 129 a u Harkaviho, 
CKas. 94. O toilettě knížecí družiny viz 1. clil: ,, Každý z nich má jednu 
dívku, která mu přisluhuje, myje mu hlavu a hotoví mu jídlo a pití." 

*) Srv. bulh. Hemen-b, chorvsr. češalf, neuiajfa, neoHo, slovin. česelj, 
č. česle, česlice, luž. česel, čeština {Berneker, EW. 152, Miklosich, EW. 35). 

*) Stsl. grebenb, pův. *greby, b. rpeóeHb, sr. rpeócH, č. hřeben, 
p. grzebieú, si. greb^n, d.-luž. grjebjen, r. rpeÓHHb; rpeócHb, polab. grebén 
{Berneker, EW. 347, Miklosich, EW. 76). Snad se původně oba terminy 
pro hřeben významem lišily. 



152 

severu Karpat,^) zůstaly stále stejného typu, shodného s nůžkami, 
kterých se dosud užívá ke stříhání ovcí. Dvě železná, proti sobě za- 
ostřená ostrí^) spojena jsou pružným obloukovým pérem, zatočeným 
buď jednoduše nebo později kolínkovitě (srv. výběr z nálezů III, až 
X. století na tabulce V.^) Teprve po X. stol. objevují se na severu nůžky 
dokonalejší, nýtem spojené a obdobné našim. Takové se našly na př. 
v hrobech u Bolhanu, u sela Bořků blíže Rjazani, nebo v Gněz- 
dovu ve vrchní části kurhanu.*) Jsou jinak typické pro kurhany jiho- 
východní na pobřeží Černého moře, odkudž přišly na sever.^) Nůžky 
nalézají se dosti hojně v hrobech, jak ženských, tak i mužských^). 
Je však možno, že nebyly dávány nebožtíkům jen jako předměty 
toilettní, nýbrž i z jiných pověrečných příčin.'^) 

Břitva je na severu a vůbec v Evropě nástrojem starším nežli 
nůžky. S břitvou se shledáváme nejen u Homéra,^) nýbrž i v celé středo- 
evropské praehistorii mladší doby bronzové, připadající do konce II. 
a do první poloviny I. tisíciletí př. Kr. a to ponejvíce v známé podobě 



^) O řeckých a římských nůžkách {ipccXig. iiá%aiQa SntXfj, forfex) 
srv. Baumeister, Denkmáler 1581. Že sloužily k stříhání vlasů a vousů 
dosvědčuje Martial (VTI. 95) a tanagerská terakotta holiče stříhajícího 
vlasy — tonsor, yovQsvg {Baumeister, 1. c. 253). V hrobech latěnských 
v Gallii a římských na severu, na př. u nás v Čechách a na Moravě jsou 
žel. nůžky dosti hojné v hrobech mužských i ženských {Niederle, Pravěk 
1909, 23, Píč, Starož. II. 2. 77 (II. 3. 127, 141). V Reichenhallu jsou velmi 
hojné {Chlingensperg, tab. XVI., XX., XXVII., XXX.). Ve Švédsku se 
podle Montelia objevují poprvé v době římské (Kultur Schwedens 177). 

^) Odtud všesl. starý termín r. hohíhhuu, pol. nožyce, č. nože, nožice, 
nuže, dnes nůžky, slovin. nožice, sr. HOHíHue, b. hohíhhuh. U Srezněvského, 
Mar. II. 464 s. v. hojkhhuh jsou doklady teprve z XIII. stol. (KopMHan 
r. 1280 a KopM^an Mosk. Duch. Akad. Nr. 54). Sr\' hohíhuh v bulh. 
sborníku XIII. stol. (Starine VI. 117). 

'^) Pod č. 6 vyobrazené nůžky pocházejí z hradiště v Štětině (Baum- 
strasse) a jsou vykládány zlatem {Schumann, Kultur Pomm. V. 15). 

*) Zbiór wiad. XIV. 69, Sizov, Cmoji. Kypr. 55. V Gnězdovu byl 
jinak typický tvar č. 9. Na západě srv. nálezy u Heyne, Hausalt. III. 
64. si., 69 si. Na jihu byla ovšem naše forma už za staré doby známa 
(srv. nález z Prieny, Blúmner, Privatalt. 267, pozn. 8.). 

') Nůžky podobné bolhanským jsou v Histor. museu v Moskvě z oblasti 
Zakaspické. 

*) Tak i u Germánů Heyne, 1. c. 64, 77. 

') V Litvě dávají dosud do hrobu nůžky ze zvláštní pověry. Srv. Mitth. 
lau. Ges. 1889, 116 a Mierzinski, Congrěs intern. ďanthr. Budapest 
I. 480, Correspondenzblatt anthr. Ges. 1888, 1. 

8) Ilias XX. 173: éni iv^o^ áxiiijg. 



153 




Tab. V. Nůžky a břitvy. 



155 



lunull a tenkých širokých, prolamovaných, na okraji velmi ostrých 
nožů z bronzového plechu (srv. obr. 2) . V obvodu slovanského území 
vidíme je také už před Kristem v mladších hrobech lužického typu 
a typu slezského, ovšem jen zřídka. Zejména lunully jsou řídké,^) 
hojněji vystupuje jen nordický typ širokých, plochých nožů s esovitě 
zahnutým držátkem.^) 




Obr. 2. Středoevropské břitvy doby bronzové. 



Samo holení nebylo najisto vynálezem seveřanů, tedy ani Slovanů. 
Klima severní k tomu nedávalo podnětů. Vzniklo kdesi na jihu, nej- 
spíše v Orientě, odkudž přišlo k Řekům a do Itálie, a odsud zase dále 
na sever. U Reků ovládl zvyk holiti si vous od doby Alexandra Velikého 
a asi v téže době přišli podle Varrona (de re růst. 2, 11, 10) první ion- 
sores ze Sicílie do Říma; pravidelné a úplné oholení přišlo do zvyku 
(zejména u mužů prostředních let)' od poslední války punské (149 — 146) 
a portréty římské až do II. stol. po Kr. jsou většinou bezvousé.^) Tento 
římský zvyk nezůstal bez vlivu na severní Evropu, na Gally, na Ger- 
mány*) a zajisté rovněž i na země slovanské, jak souditi musíme z po- 



1) Buchtela-Niederle, Rukověť 71 (tab. XVI. 14). Na obr. 2 je pod 
č. 4 břitva z Brozánek v Čechách, ostatní tvary jsou z Bavor, Švýcar 
a Francie. Srv. mé Lidstvo v době předhistor, 272. 

*) V starších žárových hrobech vých. Německa, např. u Dergenthinu, 
kr. W, Prignitz (Berl. Verh. 1890. 366), nebo u Arneburgu v Staré Marce 
(Nachrichten 1892, 41). Srv. z;de tab. V. č. 12 a 13. V pohřebišti slezského 
typu u Goscaru (Crossen) našel se zvláštní široký, rovný nůž, patrně břitva 
(Nachrichten 1895. 14). 

^) Baumeister, Denkmáler 253, 255. Teprve od doby Hadrianovy 
přišel opětně do obliby vous, ale to trvalo jen do Konstantina, kdy zase 
ovládlo holeni. Srv. více u Marquardta Privatleben 580 a Blúmnera, 
Privatalt. 267-271. 

*) Heyne, Hausalt. III. 63 sL, 78 si. 



156 

měrně hojných nálezů „břitev" v žárových hrobech z doby I.— V. stol. 
po Kr.i) Břitva od hriti je prastaré slovo všeslovanské.^) Na konci 
doby pohanské lze sice nástroje, které bychom mohli vykládati za 
břitvy, nesnadno určiti^), ale že se i v té době dále praktikovalo holení, 
ukazují nejstarší miniatury a také některé zprávy historické, o nichž 
však pojednáme znovu podrobněji v kap. IV., kde vůbec budeme 
jednati o vnější úpravě těla u Slovanů. Vedle Říma přinášeli k Slo- 
vanům zvyk holiti se nebo aspoň stříhati hlavu i jiní národové. O Rusech 
připomíná to Ibn Chaukal,*) a podle knížecího rodokmenu bulhar- 
ského přinesla bulharská knížata na Balkán nošení širokých šaravar 
i holení hlavy .^) Také u Moravanů ujímalo se kolem r. 900 podholo- 
vání nebo podstřihování madarské.^) 

Dalším dosti hojným toilletním předmětem jsou kovové pin- 
ce 1 1 k y k vytrhávání nepříjemných vlasů nebo vousů a lžičky 
k čištění uší (římské, awmca//)íww). Jsou to vesměs výrobky 



^) V žárových hrobech, které pokládáme za slovanské, nalézá se, na př. 
v Čechách v kultuře dobrichovské (stupeň pičhorský) dosti mnoho malých 
lehkých, různě z;ahnutých nožíků, které šly nahoru z ústředí a dílen řím- 
ských {Píč, Starož. II. 3, 126, srv. na př. tab. LXXIII. 4, 17. LXXXIII. 
2, 22; Buchtela-Niederle, Rukovět XXII. 2), a které by bylo lze vzhledem 
k formě a lehkosti pokládati za břitvy. Ovšem dosti vadí tomuto vý- 
kladu to, že se vyskytují hojně i v hrobech ženských a scházejí v mužských 
{Píč, 1. c. 127). Podobné jsou typické i v pohřebišti darzauském {Hostmann, 
Grabfeld von Darzau, tab. VIII. 23, X. 1, 6), v hrobech u Fohrde v Brani- 
borsku {Píč, 1. c.) a v mohylách u Zedlinu (Siup). Nachr. 1904. 19. Srv. 
ukázky zde na tab. V. č. 14—16. 

'■=) Stsl. bviti, brifq, břitva, bričb {Miklosich, EW. 21, Lex. palaeosl. 44). 
Slovin. briti, břitev, břitva, b. ópnna,, sr. ópHJaxH, ópHTBa, ópHJan, 6pHJaHHua, 
č. břitva, pol. brzytwa, h.-luž. britej, dol. luž. britvej , r. ópHXb, ópHTBa, maď. 
beretva, borotva, lit. břitva. 

3) Mně aspoň není jistý doklad znám. Bezpochyby sloužily k tomu 
účeli jemnější nože rovného tvaru, neboť už v Římě měli takovéto břitvy 
{cultellus, culter tonsorius; Srv. Blúmmer, 1. c. 268), nebo se stříhali do hoIa. 

*) Harkavi, CKas. 221. 

®) V známém bulharském rodokmenu knížecím (srv. o něm mé 
SS. II. 404 a 529) uvádí se, že před Isperichem vl dlo pět knížat s hlavami 
ostříhanými: chh e KtnASb npjKame KHA>KeHHe Jiirb (J) h ei 0CTpH>KeHaMH 
rjiasaKH {Šišmanov, KpHT. nper/iint. CóopHHK^b nap. yM. XVI. — XVII. 
557). 

«) Friedrich, Codex dipl. Boh. I. č. 30, str. 32, ř. 21.: Ipsi (Moimarii 
Sclavi) Ungariorum non modicam multitudjnem ad se sum;serunt et more 
eorum capita suorum pseudochristianorum pqnitus detonderunt et super 
nostros christianos immiserunt. Ale celá tato stížnost are. Theotmara na 
Moravany je silné prolhaná. 



^ ^57 

jižní, které si občas kupovali i bohatší Slované a jež nosili v sáčcích 
zavěšených na pasu, nebo na krku. Pincetty depilatorní vyskytují se 
již v staré době žárových hrobů, t. zv. kultury lužickoslezské a římské 
(tab. VI. 1 —3) a zůstávají, ač řídce, i v nálezech dob pozdějších v Uhrách 
v Zakarpatí. 1) Srv. ukázky obr. 1 — 8 na tab. VI. Také lžičky jsou před- 
mětem prastarým (už v době bronzové) a přicházely na sever už od 
dob předřímských, zhotovené z kosti, železa i bronzu. 2) Na konci doby 
pohanské vyskytují se hojněji na př. v Přiladoží, kde jich našel Brande- 
burg 11 kusů, zavěšených mezi ozdobami nákrčními.^) Někdy jsou samy 
umělecké práce a ještě ověšeny přívěsky.*) Jdou až do Finska a přes perm- 
skou ikazaňskou gubernii až na Ural. Ovšem nejsou všechny pincetty 
a malé lžičky v hrobech nalézané vytknutého účelu; některé 
už svou poměrnou velkostí se nehodí, aby vnikly do otvoru ušního^). 



1) Srv. Hampel, Alterthůmer I. 124 (tab. 38, 57, 59), Sizov, CMOJien. 
Kypr. Tab. VII. 10, Uvarov, Merjane XXVII. 35 — 37, Ahramic, Jahrbuch 
fůr Altertumskunde 1909 III. 225. K pincettám vůbec srv. Neugebauer, 
Ober Pincetten der alten Vólker. Correspondenzblatt. anthr. Ges. 1884. 
189, u Germanů Heyne, Hausaltert. III. 77 si., Lindenschmit , Handbuch 
460. O lžičkách ušních u Římanů srv. Blúmmev, Privatalt. 438, o pincettách 
{volsella) tamže. V Stradonicích našlo se jich mnoho {Píč, Star. II. 2 tab. 17) 
a na jednom kroužku našla se zavěšená pincetta spolu s ušni lžičkou (srv. 
zde tab. VI. 8). Též jsou v hrobech u Dobřichova {Pič, Starož. II. 3, 141, 
tab. LXXXIII. 21, LXXXVI. 14). Celá garnitura ž pincetty, škrabátka 
a lžičky našla se v hrobě z posledního století př. Kr. u Bylan. O ní, jakož 
i o rozšíření těchto (italských) garnitur v Pomohaní, srv. Pič, Starož. I. 1, 
177, o rozšíření v zemích nordických v době bronzové Múller, Nord. Alter- 
tumskunde I. 265, v době po Kristu týž II. 105. 

2) Múller, Nord. Alterthumskunde I. 265, II. 105. Jinak víme, že 
v té době vykonával funkci obyčejně malíček; odtud jeho název: digitus 
auricularis pro eo, quod eo aurem scalpimus (Isidor Orig. 11, 1, 71). Srv. 
Heyne, Alt. III. 89. Do doby římské náležejí nálezy na Stradonicích {Pič, 
Starož. II. 2, tab. 17). 

3) Brandenburg, Kypr. FIpHJianojKbJí 49, 50. 

*) Brandenburg, 1. c. tab. V. 2, 10 (srv. zde obr. 10 na tab. VI.). 
V bohatých ženských hrobech (neslo v.) v kurhanech jekaterinoslavské 
gub. u Afanasjevky a Sandro vky našla se stříbrná lžička ušní, zavěšená 
na řetízku pravé ruky (Apx. Jl-fer. 1903, 256). Jinou umělecky pracovanou 
lžičku uveřejnil Anučin z kurhanů kostromských (Globus 1900 č.21, str. 336). 
Podobné Znám z Livonska z Ascheradenu (Katalog Aust. Riga, tab. 
XVIII. 30). 

^) Srv. na př. nález z pskovského kurhanu uveřejněný Glazovem, 
3an. V. 1. 44 si. tab. XXI. 11, nebo lžičku s pincettou u Uvarova, MepHHe 
XXVII. 22, nebo z černigovských TciohylxiSpicyna, 3an. VIII. 1 — 2, tab. IV. 
10. nebo z petrohradských Spicyn, rierepó. Kypr. XV, 14, 



158 

Posledním obecně potřebným předmětem toilettním, kterého však 
u Slovanů dosud bezpečně doloženého neznám, bylo kovové 
zrcadlo. Na západní hranici slovanské doložena jsou z doby římské 
v nálezech dosti hojně zrcadla původu italského (etruského a římského), 
sestávající z kovové okrouhlé desky s nasazeným držadlem (tab. VI. 
obr. 14.^) Také na jižní a východní hranici ruských Slovanů bylo 
zrcadel už od doby před Kr. nar. velmi hojně užíváno a to jak u Skythů 
a Sarmatů, — u těchto byly typické okrouhlé desky s držadlem, srv. 
obr. 13 na tab. VI.^) — tak i u pozdějších kmenů kočovných VI. — XI. 
století. V této době nastupuje však místo staršího skythosarmatského 
typu nový druh, který sice také známe už ze sarmatských hrobů,^) 
ale který se stal typickým teprve od V. —VI. stol. po Kr. Je to okrouhlá 
destička, litá z různých kovů, obyčejně bělavé směsi, jejíž složení není 
přesněji určeno,^) destička, která místo postranního držadla má na rubu 
ozdobeném reliéfními, různě položenými žebry očko k držení a zavěšení 
(srv. obr. 15 — 18; tab. VI.). Tato zrcádka jsou na Rusi hojná, zejména 
v hrobech kavkazských a chazarských V. —VIII. stol., dále u kočov- 
níků následujících století^) a rovněž se s nimi setkáváme v Uhrách 



1) Srv. nálezy na Stradonicích (Píč, Star. II. 2, str, 66, tab. XXIII., 
31, 32, XXVIII. 12 a j.), na hradišti u Okluk blíže Boskovic a v jiných 
českých nálezech z doby římské {Pič, 1. c. a II. 3, 129). 

*) Srv. na př. u Chaněnka, flpeBHOCTH llpHnH-bnpoBbH II. tab. XIII., 
III. tab. XLIV., XLVI., Tolstého-Kondakova P., flpeBHOCTH II. 108, 152, 
vŠwitatowitu V. 76, 78 (nálezy většinou ze severní hranice skythské oblasti 
z Pitiss u Čerkas, i Budek u Rcmnů, z Novosielců). Ve Chvojkově popisu 
mohylníka brovarského (Gadjač, Poltava) není blíže udáno, jaké formy 
byla bronzová zrcadla tam nalezená (PacKonKa Mor. npH c. BpoeapKH 2). 

3) Srv. u Chaněnka, ApesH II. díl, tab. XIV. č. 233, XV. 237-240.. 
XX. 238, vesměs z nálezů kijevské gubernie, dále nález v kurhaně u Lazurců 
(Kaněv) v Apx. Jltr. 1900, 19; okrouhlá kovová zrcádka ohlášena byla 
i ze , .starších" mohyl u sela Kozackého blíže Chersona (Apx. JltT. 1899. 173). 

*) Antická zrcadla byla obyčejně bronzová s větším procentem cínu 
(20—30%), řidčeji t kovu jiného, později ze stříbra. O kovu zradelném 
továren v Brundusiu viz Plin. 33. 130. Byla známa i skleněná zrcadla na 
podkladu cínovém [Marquart, Privatleben der Rčmer 758^). K starověkým 
zrcadlům srv. ještě Sittl, Archaeo ogie d. Kunst (Můnchen 1895) 206. 247. 
Baumeister, Denkmáler s. v. Spiegel. 

*) Na př. v měšci u kostry v mohyle rossavské {Samokvasov , MorHJiu 
224, v mohyle u Bolhanu blíže Olhopole (Zbiór XIV. 78) a u Némirj^čky 
blíže Talného (Zbiór XIV. 83), ve Verch. Saltově (charkov. gub.) s mincemi 
VII. stol. (Apx. HtT. 1903, 399, Tpynu XIII. apx, c. I. 406), rovněž jako 
v mohylnících kavkazských (Marep. no apx. KasK. VIII.) na př. v Kobanu 
(tab. XXIII. 12), Sanibě (XLIX. 10. 11). Dergavsu (LIV. 11. 12, 13), Balte 



159 




Tab. VI. Pincetty, Ižičjcy ušní a zrcadla. 



i6i 

v inventáři přistěhovalců stol. V. — VII.^) U Slovanů jich nevidíme, 
ač bychom je při rozkvětu orientálního obchodu očekávali a konečně 
také můžeme očekávati. Jsou najisto importem orientálním (z Meso- 
potamie?) a také v pozdějším obchodu arabském mezi importovanými 
předměty (i s arab. nápisy) hojně doložena.^) 

Starý slovanský výraz pro zrcadlo byl asi *zrbcadlo, od kmene 
zer-, rozšířeného v zerk.^) Srv. č. zrcadlo, slovinsky zrcalo, pol. éwier- 
ciadio, polab. z árkodlii, ras. zq^kslUO. Starý termin je i srb. orneflano.'*) 
O tetování a malování těla, které je jinak doloženo 
u části Indoevropanů, u Thráků (Dáků a Agathyrsů), Britů, Japodů, 
Sarmatů, Gelonů, Germánů a dále v Orientu^), — u Slovanů zpráv 
nemáme. Za to jsme slyšeli, že si ruské dívky v XII, stol. líčily 
tváře bílým a červeným barvivem, aby se zalíbily mládencům.^) 



(LXV. 17), Korce (LXXV. 12), Kumbultě (XCII. 2) a Machčesku (CIX. 17). 
Jsou někdy velmi ozdobné. 

r 1) Hampel, Alterthůmer I. 269 si. uvádí nálezy i Csokmó, Mezo- 
Kaszony, Bókény-Mindszentu, Csongrádu, Černé atd. a to i z hrobů ,, ger- 
mánských". Také v Krnogradu (Krainburg) našlo se stříbrné {Jahrbuch 
Z. Comm. II. I. 247). 

2) Jacob, Waare (Berlin) 1891 21, Krehmer, Culturgesch. des Orients 
(Wien 1875) II. 285. U Jacoba, 1. c. viz i starší ruskou literaturu o nálezech 
pozdějších arabských zrcadel z končin povolžských. 

3) Miklosich EW. 402. 

*) V Srbsku v bolevackém kraji dosud dávají mrtvému do hrobu 
zrcadlo (Cpn. Eth. 36. XIV. 246). 

») Srv. citáty u Hirta, Idg. 722 a Schradera, Reallex. 851, Múllenhoffa 
D. A. III. 51. 

*) Srv. výše na str. 113 citát z peřej aslavského letopisu. Připomínám, 
že i v Krainburgu našly se v hrobech kusy červeného barviva (Mitth. anthr. 
Ges. 1906. Sitzungsb. 37). 

11 



Potrava a nápoje. 

Když Dlugoš na počátku svých dějin vyličoval přírodní bohatství 
země polské, vystihl správně následujícími slovy to, co starým Slovanům 
příroda podávala k výživě. 

,,Regio polonica foecunda frugibus, amoena armentis et gregibus, 
dulcis mellibus, commoda equis, referta alitibus, dives ferro et plumbo, 
gloriosa cero, crassa butyro esto in plerisque locis abscisa, magis quam 
separata culturae respondet foecunditas, nemorosa regio et ideo dives 
pecoribus et abundans lactis, herbifera. In plerisque locis aegrum 
atque ieiunum solum et nátura sterile, nemorosum tamen et arboribus 
varii generis consitum et pro aluearibus apum aut pascendo pecore nec 
usquequaque otiosum, vini et olei propter aquilonarem rigorem indiga; 
cervisia pro vino utitur, quod ex cerere tritici, hordei aut sigilinis fiat. 
Ager in plerisque locis crassus, in aliis arenosus, silvestris, incultus et 
infoecundus."!) 

Je už předem pravděpodobno, že předmětem potravy u starých 
Slovanů bylo vše, co živného kolem poskytovala příroda: byly to obil- 
niny a zeleniny, ovoce, byla to dále zvěr lesní a polní, rybolov a konečně 
i různé druhy domácího dobytka, o jehož chovu (rovněž jako o tom, 
co víme o zemědělství a lovu) promluvíme podrobně později, v kapi- 
tole VIII. Tedy stejně potrava masitá, jako rostlinná, a totéž nám 
ukáže další zkoumání. 



^) Dlugoš ed. Przezdiecki I. 8. Srv, i jiné citáty podobno dále na 
str. 173. O tom, že žerně Měškova má mnoho medu, masa a ryb, má také 
zprávu Kazvíní (II. 415, u Jacoha, Handelsartikel 80) a po něm Bakuví 
{Charmoy, Relation 388). 



I. Potrava masitá a mléčná. 

Vystoupil ovšem nedávno Jan Peisker s míněním, že staří Slované 
byli vegetariáni v tom smyslu, že sice výjimkou požívali masa lesní 
zvěře nebo ryb, ale nepožívali ani masa domácího dobytka, ani jeho 
mléčných produktů. A k této theorii přišel autor pozorováním, že na 
jedné straně Slované terminy pro dobytek — skot a nuta, rovněž jako 
název pro sladké mléko — mléko, přejali z germánštiny, na druhé straně 
pak názvy voťb, koza, by kb a výraz pro mléko sražené — tvarog, přejali 
zase z některého jazyka turkotatarského.i) Zjev tento dovedl si Peisker 
vysvětliti jedině tak, že byli Slované ode dávna a po dlouhou dobu 
zbaveni chovu dobytka a zužitkování jeho produktů, — a to proto, 
že je těžkou porobou ovládali cizí kmenové, kteří jako páni veškeren 
chov dobytka a jeho produkty vyhradili si pouze pro sebe. Slované pod 
tímto vlivem přijali i cizí nomenklaturu. Podle ní soudíc — skot, nuta. 



1) /. Peisker uložil svoji theorii hlavně ve spisech: Die álteren Be- 
ziehungen der Slaven zu Turkotataren und Germanen und ihre sozial- 
geschichtliche Bedeutung (Berlin-Stuttgart-Leipzig 1905. Otisk z Viertel- 
jahrschrift f ůr Sociál- und Wirtschaftsgesch. III. 1905), Neue Grundlagen 
der slav. Altertumskunde (Stuttgart-Berlin 1910) a v připravované knize 
The Asiatic Background. — The Expansion of Slaws (Cambridge Medieval 
History I. — II.). Tuto theorii nejobšírněji vyložil a proti ní s filologického 
stanoviska se postavil /. Janko, O stycích starých Slovanů s Turkotatary 
a Germany (Věstník Č. Akad. 1908, 100 si.), Uber die Beruhrungen der 
alten Slaven mit Turkotataren (Wórter u. Sachen I. 109) as historického 
hlediska autor této knihy v článku ,,J. Peiskers Neue Grundlagen der 
slavischen Altertumskunde" v Archiv f. si. Phil. 1909, 569, kde na poč. 
uvedeny jsou i ostatní současné drobnější referáty a polemiky (vyšlo 
také se separátní paginací). Důvodem k této hypothesi byl původně 
Peiskerův předpoklad, že stsl. mléko (z *melko) je tvar přejatý z ger- 
mánského *melka (got. miluks, sthn. miluh, stnord. mjolkr, angls. meoloc, 
mile), podobně jako stsl. skot^ a nuta (dobytek) z germ. *skaíia (got. 
skatts), sthn. n3z, ags. neat, a bravh {*borvi). Naproti tomu si. tvarogb 
přešlo prý z turkotatarštiny, kde jnéme v džag. turak, tur. torak. jak. tur. 

11* 



i64 

mléko na jedné, tvarogb, volh, koza a hyki^^) na druhé straně — byli těmito 
pány jednak Germáni, jednak Turkotataři a Slované tedy, podle této 
Peiskerovy argumentace, byli ode dávna, až do doby historické, podro- 
beni střídavě kruté porobě germánské nebo turkotatarské, která jim 
nedovolovala chovati vlastního dobytka a pro sebe hó užívati. Tak se 
z nich stali vegetariáni, nepožívající ani mléka, ani masa dobytčího. 
Podrobnější výklad o této Peiskerově theorii, pokud se týká chovu 
dobytka, podáme na příslušném místě kapitoly VIII. Zde nám běží 
především jen o domnělý vegetarianism Slovanů, — ale i tato část 
jeho these je nesprávná a nedokázaná. 

Slované ovšem nebyli výhradně nebo především odkázáni jen na 
maso svých stád, kterých ostatně mnoho nebylo, — to dlužno přiznati 
podle všech známek. Nechovali stád pro denní, všední potravu 
a poráželi zajisté kusy jen při zvláštních příležitostech, pro uctění 
hostů nebo při slavnostech.^) Z hovězího dobytka, celkem vzácného, 
bylo požíváno jen mléka, kdežto maso potřebné dodával jednak brav 
a dobytek vepřový, jednak lov divokých zvířat, jenž poskytoval lidu 
zároveň zábavu a příjemné zaměstnání pro přebytek sil. Vedle toho bylo 
ovšem vždy nejčastější potravou to, co vegetální příroda kolkolem 
poskytla, — ale o nějakém vegetarianismu nemůže býti při tom řeč, jak 
nyní podrobněji ukážu. 

Je-li sama sebou dedukce Peiskerova a priori pravdě nepodobná,^) 
padá nadobro, přihlédneme-li blíže k historicko-archaeologickým do- 
kladům. Peisker sám svoji theorii opřel o jednu, a to jen jednu 
historickou zprávu, ale i této zprávy dovolává se nesprávně. 



^) K tomu totiž připojil ještě F. Korš slova byki, voh, koza, jako 
domnělá přejetí z turkotatarštiny {Korš F., 3an. p. reorp. o6m. 3th. 
OTH. XXXrV. srv. můj článek str. 5 (573). Korš pokládá i slovo svini/a 
za germánské a konb, baram aspoň za cizí. Rovněž k tomu přistupují 
Peiskerovi ještě další mnohá slova kulturní, jež Slované přejali z germán- 
štiny (srv. Peiskerúv výčet v Bezieh. 59 si.); zejména důležité a roz- 
hodující je pluh — stsl. plugb z germ. *ploga, nhn. pfluog. 

*) Tak bývá ostatně i u národů pastýřských (Hildebrand, Recht 
und Sitte 25) a také Římané, ač o prastarém chovu dobytka u nich nemůže 
býti pochyby, živili se v starých dobách především stravou obilnou (kaše 
puls byla hlavním jídlem) a masa požívali jen při slavnostních příležitostech. 
Masa hovězího zprvu vůbec nejedli, poněvadž dobytka potřebovali k práci. 
Ponejvíce proto požíván byl brav a vepři (fi/wmwer, Privatalterth. 160, 173). 

3) Už pradávné seděni Slovanů na severu Evropy mluví sajno proti 
vzniku vegetarianismu. Srv. i Hirt, Idg. 292, 



i65 

Na jednom místě theologického traktátu, který povstal v VI. stol. 
po Kr. a připisoval se chybně Caesariovi Nazianskému, bratrovi slav- 
ného Řehoře Nazianského, — odtud označení Pseudo-Caesariosi) — 
vykládá se, proč hvězdy nemohou působiti na zóny nebeské, neboť je 
vidno, že pod jednou a touže hvězdou žijí národové zcela různých vlast- 
ností; mezi příklady toho uvádějí se tam proti sobě Slované a Fysonité 
nebo-li Dunajci (Slovany dlužno zde rozuměti ty kmeny slovanské, kteří 
se jako bouřlivá a vražedná záplava počali v VI. stol. hrnouti na Balkán). 
Při tom o prvých (tedy o Slovanech) praví Pseudo-Caesarios, že si 
libují v požívání ženských ňader plných mléka, že zabíjejí kojence, že jsou 
smělí, samostatní, nechtějíce poslouchati pánů, že jedí lišky, divoké 
kočky a vepře, naproti čemuž prý druzí, Fysonité-Dunajci, vůbec se 
zdržují masa, jsou střídmí a poddávají se komukoliv.^) 

Toho, kdo zná historii slovanských vpádů na Balkán v V— VII. stol., 
nepřek\^apí nikterak právě nakreslený obraz Slovanů: vystupovali di- 
voce a krutě, jak víme z četných zpráv. Máme i jinak Maurikiem, Le- 
onem, Prokopiem atd., doloženo, že jedli všelijakou nečistotu, že zabíjeli 
nemluvňata a netrpěli nad sebou pánů.^) Což divu, že všechny tyto 
zvěsti spojily se v očích řeckého křesťanského theologa v představu 
výše citovanou, při níž fantasie nebo tradice zašla někdy i za skutečnost, 
jak vidno ze zprávy o požívání ženských prsů.*) Kdo jsou Fysonité- 
Dunajci, tak mírně proti tomu vylíčení, nevíme, ale mám silné pode- 
zření, že se pod tím skrývají také Slované a že Pseudo-Caesarios, do- 
zvěděv se o Slovanech různých, sobě odporujících zpráv, právě tím byl 
veden, uváděti je za příklad toho, že v jednom a tomtéž nebeském 



1) Srv. mé SS. II. 121. 

^) Příslušný text Dialogi 110 (Migne PG. XXXVIII. 986) zní: 
,,náig 8t év TarTw rfirjfiatt rove cívd-Qono^ÓQOvg 'Ivdovg xai xovg éfixpvxcov xul 
d-oivrjg áiiáarjg aTisxofitvovg BQaxficáovg olxovvrag ÓQčHfiBv; Ttái^ 8'év étég^ zfiřjfiat 
ovztg oi 2é'KXavr]Vol xai ^vacavlzuL, oi xal ^uvov^loi itQoaayoQivófiBVOL, ol (lév 
yvvaLXonaato^oQOvffiv fjSécog 8m to itenXrjQáiíTtřcci zov yáXaxzog, (ivův Óíxrjv zovg 
inozizQ-ovg zalg TtézQaig iTtaqáxzovrtg- ol Si xal. tf/g vofiifirjg xai uSia^Xíjzov 
Xit(ů§OQÍag ánéxovzai. xal ol fitv inÚQXovaiv avd-áSsig avzóvofioL ávr]ysfióvEvtoL> 
avvBX^S ávatooSvzeg, (Toerrd-LÚfisvoi 7; avvo)ívovz£g rov aifáv r]yf^óva xal áqxovza, 
áX(ÓTtfxag xal zág évSQv^ovg xátzag xal (lovtoog éa&iovzfg xal xřj Ivxmv oiQyy 
(Ttpág TtQoaxaXov^ivoL- ol xal 8i áS8rj(payiag ántxovzaL xal rw xvxóvzl énozaztó- 
físvot, xal vntlxovzig ." 

3) Srv. dále str. 170, 195 (o nečisté potravě). 

*) Zde, myslím, měla vliv i stará tradice Ef ořova o Skythech a Sar- 
matech při Pontu, podle níž jedni vůbec nejedli masa a druzí požívali 
docela i lidského (Strabon VII. 3. 9). 



i66 

klimatu a v tomtéž kraji různí lidé žijí. Srv., jak v téže odpovědi rovněž 
proti sobě staví Indy a Brahmany.^) 

Už z tohoto rázu Pseudo-Caesariovy představy je vidno, že jeho 
zprávu nelze vůbec míti za přesný, rozhodující pramen k posouzení 
slovanského bytu; ale ještě méně můžeme v ní, jak Peisker chce, shle- 
dávati docela i stylistickou nesrovnalost, syntaktickou výminku: při- 
poutávati první část zpráv na Fysonity, druhou pak na Slovany a vy- 
vozovati z tohoto jediného pramene závěr, že Slované byli vegetariáni.^) 
Takovýto výklad textového ot [xev — oí Ss byl by přípustný jen v tom 
případě, kdyby z jiných, ověřených dokladů a příčin bylo viděti, že tu 
běží z věcného důvodu o stylistickou nesrovnalost. Ale jiných dokladů 
pro vegetarianism u Slovanů vůbec není a Peisker jich podati nemůže. 
A že Slované v skutku nebyli vegetariáni, třebas hlavním 
jejich jídlem, podobně jako i u jiných jejich sousedů (i kočovných!), 
bylo proso, pro to máme celou řadu dokladů. 

1. Potvrzuje to předně chov dobytka, který je u Slovanů doložen 
několika zprávami od VI. do XI. stol., jež však podrobně oceníme až 
v kap. VI 11,^) a který sám sebou značí také mléčné hospodaření, tedy 
i občasné požívání masa dobytčího i požívání mléka a jeho 
produktů. 

2. Rovněž sem náleží rozsáhlá a rozmanitá terminologie dobytčí: 
stsl. gov^do, kráva (z *korva), tel^ [tslbcb). tun, ovb, ovhfVb, ovbca, agu§, 
jagne, agnbcb, jagnbcb, (z ^agnb), žrěb^, žrébbcb, pras^, (z *pors^), bravb 
(z *borvb), veprb, svim, svinija!^), mimo slova stará sice, ale o jejichž slov. 
původu proneseny byly důrazné pochyby: baram, konb, bykb, voh, 



^) Srv. počátek textu v pozn. 2 na str. předešlé. 

2) Peisker, Bežieh. 54, 125, GrundlagenG, Zs. f.d.Altertum 1909, 248. 

=>) V stati o chovu dobytka. Zde zatím odkazuji na to, co jsem uvedl 
ve své polemice s Peiskerem v Archivu si. Phil. 1909 IV, a připojuji k tomu 
dodatkem aspoň zprávu Prokopiovu ze VI. stol., uvedenou zde výše na 
str. 25. Také Aristoteles věděl o rohatém dobytku v zemi Neurů (Klaud. 
Ael. irspl ^áav V. 27, XVI. 33. Latyšev, Scyth. I. 603, 605). Od XI. stol. 
je zpráv už dosti. Na př. v Ruské pravdě připomínají se .kůň, vůl, kráva, 
tele, beran, hovado, ovce, koza, svině, skotina, prase, hříbě atd. (Vladi- 
mirskij-Budanov, Chřest. I. 27, 28, 32 sL, 49 si., 53 si.). V Žití sv. Feodosija 
(ed. Filaret 171, 184) připomínají se chlévy, do nichž se zavírá skot, a dále 
že se r. 1074 urodilo na Kijevsku mnoho skotu. 

*) Gov^do {Miklosich EW. 75, Berneker EW. 338), kráva (M. 132), 
tele (M. 348), ovfa (M. 229), agn^ (M. 1, B. 24), žrěbQ (M. 410), prasQ 
(M. 259), veprb (M. 381), svim, (M. 331), bravb (M. 19). 



167 

koza, kozblh.^) Dále sem náleží i terminologie mlékařská: stsl. *mlézb, 
mlézivo, mléko, tvarogi^,^) která je také všeslovanská a stará, Peisker 
ovšem právě dvě poslední, nejdůležitější slova má za cizí, přejatá, jedno 
z germánštiny [mléko), druhé z turkotatarštiny [tvarogh] a na nich právě 
založil svou theorii, že Slované dobytka pro svou potřebu ne- 
chovali. Ale předně se původ cizí a přejetí obou slov dnes z nejváž- 
nějších filologických stran popírá,^) a za druhé, i kdyby byla obě slova 



1) Baran-b (M, 7, B. 43), konb (M. 128), bykt (M. 27, B. 112), vol-b 
(M. 394), koza (M. 136). Neslovanský původ dokazuje nejnověji F. Korš, 
který jinak pochybuje i o slov. původu slov svinija a kráva (srv. výše na 
str. 166 pozn. 1). Také skopi je původu germánského ze *skap, sthn. skaf, 
stn. skap (srv. Uhlenbeck, Archiv si. Phil. XV. 491). 

2) Mlézivo (z melz- M. 187), mlěko (AI. 187), tvarog (M. 366). Srv. 
i Budilovič, CnaB. II. 1. 19, 56 a zde dále následující poznámky. 

^) Domácí původ mléka zastával už dříve a podnes ještě V. Jagič 
(Ist mlěko ein Lehnwort? Archiv f. si. Phil. XI. 308; r. 1901 srv. jeho 
výrok v Archivu 1901, 536 v referátu o Brůcknerově Civil, i JQZyk a v Ar- 
chivu XXXI. 591 si. (1909). Pro slov. původ byli ještě Kirste (Archiv 
f. si. Phil. XII. 307), Krek (Einleitung 127) a Budilovič (CnaB. II. 1. 56). 
Nověji proti přejetí z germánštiny postavil se hlavně /. Janko obšírným 
rozborem (Věstník č. akad. 1908, 141 si., Wórter und Sachen I. 99 si.), 
v němž dovozuje, že si. mléko, *melkó, je podle všeho domácího původu, 
zděděné z prajazyka indoevropského, poněvadž v germ. není slova, které 
by se mohlo pokládati za vzor jeho (srv. už Jagič, 1. c.) a poněvadž lat. 
melca, které Peisker pokládá také za slovo germánské, je podle všeho 
domácí, italské, znamenajíc ostatně ne mléko sladké, nýbrž kyselé (1. c. 
157 a článek ,, Melca" v čas. Glotta II. 38, Wórter u. Sachen 101). Rovněž 
Mladenov nepokládá germ. původ za dokázaný (C6op. nap. yMOTB. VII. 
XXV. 81). Podobně vykládá Janko i ivarogb za slovo domácí, slovanské, 
povstalé od kmene idevr. *iuer, si. tvořiti — hnísti sýr ze sraženého mléka 
(srv. i r. xvQbg — sýr, srb. thph — masný sýr u Tr o Janovice, Cpn. jejia 
83, 85, av. tuiri- syrovátka, tuirya — zesyřelý) a konc. ogTb, s kterou se 
shledáváme na př. ve slovích črhtogh, pirogb, ostro gh, batog^, inogi, lisog 
a pod. (Věstník 113, Wórter u. Sachen 96). Etymologii tu přijal i Berneker 
(Janko 139) a nově Jagič, Archiv XXXI. 592. Také Ř. Krek byl pro slov. 
původ (Einleitung 382). Naproti tomu má většina srovn. filologů mléko 
a sice skrze starší formu mělko za přejetí z nějaké formy germánské, na 
niž ukazuje k proti idevr. *melg. Miklosich EW. s. v. pravil jen, že bylo 
ralěko snad už v první době přejato od Germánů; Kluge EW. s. v. 
Milch pokládá přejetí za jisté (gótský tvar byl milucs, sthn. miluh, stnord. 
mjolkr, agls. meoloc, mile, angl. milk, stsas. miluk), rovněž R. Loewe, který 
pomýšlí na přejetí od balkánských Gotů {Kuhn, Zs. f, vgl. Spr. 1904, 
317, 333), o nichž srv. SS. II. 316, dále H, Hirt (z nějakého got. dialektu 
P, B. Beitráge XXIII. 341 si.; Die Indogermanen 300 pokládá mléko 
za hlavní potravu starých Arijců), Uhlenbeck (z přech. formy *melka, 



i68 

původu cizího, mohli bychom souditi jen tolik, že vznikly u Slovanů 
dva nové názvy na základě styků jednak s germánským, jednak s turko- 
tatarským mlékařením. Slované by byli zaslechli a přejali dva nové 
terminy, jako snad vedle kráva zaslechli a přejali slova hykb a Yolb. 
Nic více by to nedokládalo, žádné poroby, a poněvadž ostatně i zastanci 
cizího původu nepopírají přejetí dávného (Peisker sám je klade do dob 
předhistorických), nevylučovalo by ani převzetí obou terminů z ciziny 
u starých Slovanů mlékaření se sladkým a sraženým mlékem v průběhu 
I. tisíciletí po Kr,, tím méně požívání obou produktů. Mimo to však 
vidíme, že měh Slované ještě jeden prastarý výraz pro dojené, sladké 
mléko — *mlězb, mlézivo, a tento výraz svým etymologie kým původem, 
který jej zřejmě váže s lat. mulgeo a r. á[jiéXyco, něm. melken, lit. milsti 
skr. marg', ukazuje, že označoval původně mléko dobyté hlazením ve- 
mene, tedy dojené a sladké, a ne první mléko k ssání pro mláďata 
(Biestmilch), jak se později jeví v některých řečech slovanských.^) 
Dále vidíme, že mají všichni Slované prastarý domácí termín pro další 
produkt mléka sraženého — sýr (stsl. syrh), který vedle tvarohu rovněž 
ukazuje, že znali a praktikovali mléčné hospodářství. 2) A co zde bylo 

uPeiskera, Bez. 78), Schrader (Sprachvergl. und Urg, I.», 249 podle Peiskera. 
Reallex. 541), Brúckner (Ciwilis. i jQZyk 27) a Heyne (Hausalt. II. 305). 
Peisker sám (Beziehungen 78) shledává přechodní tvar v záp. germ. melca, 
přešlém do latiny v době císařské. (Srv. výše str. 163 pozn. i). 

^) O mlězivu srv. Jagič, 1. c. a Janko, 1. c. 169. Miklosich (EVV. 187) 
a Janko uvádějí další doklady rozvětvené mlékaiské nomenklatury od 
koř. melg-, melz- — dojiti: stsl. mlhzg,, mlésti t '*melsti (malor. Mejibsu, 
b. MnasHHua, slov. muia Za molža, zmolznica, č. mlznice — dojná kráva, sr. 
MJiaa, saMjias, aaMJiasHTH, MysnHua atd.)./a«^omimo to ukazuje, že suffix-zwo 
nasvědčuje od počátku významu praegnantnímu : něčemu, co bylo nadojeno, 
natečeno, a ne mléku ssanému od mláďat. K indoevr. rovnici koř. melg srv. 
Hirt, Idg. ^^6, Schrader, Lex. 541. R.mojioshbo však už v Otázkách Kirikových 
(XII. stol.) má význam prvního mléka p porodu (Her. Bh6ji. VI, 48 či. 90.). 

2) Syrb ve slov. řečech viz u Miklosiche EW. 335. Srv. k tomu lit. 
súris, pr. suris, sur, alb. hirt, — vše od kmene *sur{i)o — kyselý, trpký 
{Janko, 1. o. 120). Srv. též Schrader, Lex. 409, Budilovič, OnzB. II. 1. 57. 
Pro starobylost sýra máme doklady historické od XI. století. Tak se obje- 
vuje jako jedno z typických ruských jídel v Žití prep. Feodosija {ed.Filaret 
166, srv. dále citát na str. 180) a v Ruské pravdě {Vladimirskij Budanov, 
Chřest. I. 33) a rovněž je částí obětí podávaných pohansk5''m idolům, 
jak vidíme z Odpovědí Nifontových (Hct. Bh6ji. VI. či. 33, 58) nebo 
z úryvku kázání proti pohanstvu v ruk. XIV. stol. uveřejněného Tichon- 
ravovem, Jl-fer. IV. 86. Proto se udržel jako obřadné jídlo i při jiných tradicio- 
nálních domácích slavnostech {Sumcov, KyjibT. nep. 111). Všesl. termin 
je i homolka (srv. Berneker EW. 326), ale jeho stáří je nejisté. Sýr byl 
také obyčejným jídlem germánským {Heyne, Hausalt. II. 314, 318, 321), 



169 

pověděno o event. přejetí slov mléko a tvarog^), platí ovšem vice versa 
o event, cizích slovech označujících jednotlivé druhy dobytka i o pojmech 
kummulativních skoi^ a nuta,'^) Přejetí cizího výrazu nevylučuje, že 
existovala věc sama u Slovanů před přejetím slova, zejména je-U pro 
opak po ruce jiných dokladů. 

3. Dále máme přímé zprávy historické aspoň z konce doby po- 
hanské, že Slované požívah masa dobytčího, mléka a sýra. Tak sděluje 
Ibráhím ibn Ja'kúb: ,, Slované zdržují se jídla kuřat, poněvadž jim 
škodí a růži (nemoc) podporují, ale za to jedí maso hovězí (kraví) a husí, 
které jim vyhovuje."^) Velký kníže Vladimír, stav se po přijetí křestu 
náhle k lidu dobrotivým, nařídil, aby naložili na vozy hojnost chleba, 
masa, ryb, ovoce a medu v bečkách, a rozvážeh to nemocným po 
říši.*) Později, když biskup bamberský Otto obracel Pomořany 
a Lutice na víru křesťanskou, zakázal jim mezi jiným, aby šestý den 
v týdnu nepožívali ani mléka, ani masa.^) Také v Polsku r. 1018 na- 
řízeno bylo od biskupů lidu, aby nejedl masa po septuagesimě.^) Z jihu 
znám aspoň zprávu o hostině slovinského knížete Inka kolem r. 800, 



^) Podobné přejali na př. Keltové a Gerraáni lat. caseus už v prvních 
stoletích naší éry. Proč přejali, nevíme, ale zajisté ani tu nepůsobil néjaký 
sociálně-politický nátlak, nýbrž nějaká novota věci, zejména úpravy, jak 
dobře vykládá Janko, 1. c. Srv. Heyne, Hausalt. II. 316. 

2) Skot {Miklosich EW. 303), nuta (M. 217). Jagiá ostatně i skoih 
uvádí mezi názvy slovanskými, domácími (Kultur der Gegenwart I. IX. 4, 
190'8). Německý původ bravu zamítají i Můrko (u Peiskera, Bez. 73) 
i Berneker EW, 75. 

*) Ed. Westberg 59, Rozen 54, Westberg překládá ,,dasselbe entspricht 
ihren Bedůrfnissen", de Goeje — ,,das bekommt ihnen gut", ►-♦! 

*) Nestor k r, 996 (Lavr.^ 123), Také pro bojary, dvořeníny a vojsko 
bývalo od té doby na dvoře knížecím masa od skotu i zvěře v hojnosti 
(oTb cKora H ottj sstpHHbi, číiuie no HSoÓHJibK) OTt Bcero). Zde bych také 
připomněl, že v smlouvách s Cařihradem bylo ujednání, podle něhož kupcům 
z Rusi přicházejícím dostati se mělo k stravě: chléb, víno, maso, ryby 
a ovoce (Nestor k r. 907, Lavr.» 30), Titíž kupci, když v Bulharech udělali 
dobrý obchod, obětovali bohům nejen maso a mléko, chléb, česnek a nápoj, 
nýbrž i několik kusů rohatého skotu a ovcí (podle Fadlána Harkavi, CKasa- 
híh 95), Při těchto případech není ovšem zjevno, pokud smíme mezi kupce 
ruské zahrnovati i Slovany z Rusi, a o ně se tedy neopírám. Také do- 
klady z XI. — XII. stol. nejsou přirozeně pro thesi Peiskerovu 
rozhodující. 

5) Ebbo I. 12 {Bielowski MPH. II. 45): haec eos servare edocuit, 
scilicet ut sexta feria abstineant a carne et lacte more christianorum. 

8) Thietmar Chron. IX. (VIII.) 2. 



170 

který svým hostům předložil chléb, maso a víno.^) Ovšem takováto 
zmínka o hostině knížecí jest povahou svou jen podružným dokladem, 
běží-li o otázku, zdali 1 i d požíval masa. Za to vidíme, že maso (a to 
i hovězí) bylo typickou součástí obětí podávaných pohanským božstvím, 
z kterýchžto obětí pojídal i obětující lid. Vidíme to předně ze slov Pro- 
kopiových: ,,Oni (Slované) uznávají, že je jediný bůh, tvůrce blesku . . . 
a obětují mu hovězí dobytek a všechna jiná obětní zvířata",^) s čímž 
se srovnávají dále i církevní a knížecí poučení, mluvící o zabíjení zvířat 
a požívání masa, mléka, vajec, másla při slavnostech i pohanských, 
tak Slovo sv. Jana Zlatoústého.^) Podle něho požívali také kr\-e zabitých 
zvířat*) a rovněž jísti zadávené maso s ki-\á bylo už od počátku křes- 
ťanství církví ruskou zavrhováno a také za hřích vytýkáno církvi la- 
tinské.^) 

4. Dále sem přistupuje řada zřejmých dokladů archaeologických, 
neboť se dosti často v hrobech setkáváme bud se zbytky domácích 



^) Conv. Car. et Bag. 7 {Kos, Gradivo I. 369): panem et carnem 
et vasa cum vino. Podobně požívá hověziny (zvěřiny a koniny) kníže 
Svjatoslav r. 964 (Lavr.s 63). 

*) Srv. řecký citát výše na str. 25. 

3) Mhco h mojioko {Tichonravov IV. 108, z novgorod. ruk. XIV. stol.; 
Vladimirov u Ponomareva, riaMHTH. III. 238 srv. napřed na str. 135 citát 
o lázních pro daemony). V Odpovědích Nifontových z XII. stol. stále 
se už připomíná požívání masa, mléka a másla, na př. (Hor. Bhóji. VI. 
či. 1, 7, 25, 68, 88, 90, 95, na str. 22, 25, 30, 41-50. Srv. i str. 60 či. SI. 
V či. 11. mluví se o zabíjení skotu v neděli (str. 27). Viz také gramotu car. 
patr. Luky k vel. kn. Ondřeji Bogoljubskému z r. 1160 (Hct. Bhóji. VI. 
73) a Feodosijovo Poslání ke kn. Izjaslavu {Porfirjev, Hct. p. cjiob. I.* 
377). tJstav kn. Jaroslava připomíná KopoBHe MjnieKO [Vladimirskij Budanov, 
Chřest. I. 50). O sýru srv. výše str. 168. 

*) Tak se v ruských poučeních zakazuje KpoBOHneHÍe v Slovu 
sv. Otců {Ponomarev, FlaM. III. 65, 275), v Poslání Feodosija pečerského 
{Porfirjev, Hct. p. cjiob. I.* 378), v Odpovědích Nifontových č . 87, 88 
(Hct. Bhóji. VI. 47), v Poučení metrop. loana II.. či. 3, 4 (tamže str. 3), 
a rovněž v Zapovědí sv. Otců z Euchologia Sinajského M. 44 {Vandrák, 
Postan. pokutně 65), nebo na západě v nařízení Ottonové Luticům (Ebbo 
I. 12). 

*) Na týchž místech se všude setkáváme se zákazem jísti zvířata 
udávená, Srv. ještě Odpovědi Mikuláše I. Bulharům či. 43 {Mansi XV 
401 si.)? bulharský poenitential XIII. stol. či. uu (Starine VI. 121), Od- 
povědi Nifontovy či. 88, 89 (1. c. 47, 48). K starým zákazům jídel vůbec 
srv. H. Schurtz, Die Speiseverbote (Virchow-Holtzendorfs Sammlung 
gemeinverst. wiss. Vortráge N. F. 184). Také tučné maso se zapovídalo 
(Poslání metr. Grigoria 1056—1073 u Makarija, Hct. p. u. II. 313, cit. 
Porfirjev I.* 372) 



171 

zvířat (i s celými kostrami), která dávána byla celá nebo z části mrtvému 
k potravě na onen svět, nebo ještě častěji se zbytky dobytčích kostí 
v popelištích nad hrobem, jež nejsou nic jiného, než zbytky hostin 
pořádaných pozůstalými na poctu zemřelého, jak o tom v následující 
kapitole více vy ložím, i) 



1) Dokladů není dosud hojně pouze z té příčiny, že jen málokteří 
archaeologové kostem těm věnovali pozornost, je sbírali a je určovali. 
Ponejvíce shledáváme se s kostmi bravu a prasat, skotu hovězího je méně 
zajisté proto, že byl relativně vzácný a mimo to chráněn před zabíjením, 
konaje majiteli cenné služby jako zvíře tažné a mléko dávající (srv. Hirt, 
Idg., 298, 299, 664). Pokud jsem shledal, byly oznámeny nálezy kostí 
dobytčích a ovčích v pohřebišti gnězdovském (gub. smolenská) VI. Sizovem 
v takové míře, že jej přiměly k závěru: ,,h no pacKonKaMt mo>kho npenno- 
jioKHTb npoi{erbmaHÍe CKOTOBoncTBa, btj ocoóeHHocTH OBueBoncTBa h Kone- 
BoncTBa" (KypraHbi CMOJieH. ry6. 9, 115), dále v kurhanech z okolí 
Černigova {Samokvasov , MorHJibi 196) a v sěverjanských kurhanech u Staro- 
dubu, Rylska, Konotopu v nádobách {Samokvasov, CtBep. seMJiH 16; 
odtud Samokvasov uznává chov dobytka u Sěverjanů, tamže 97) a rovněž 
častěji v kurhanech země volyňské a kijevské {Antonovič, flpeBHOCTH 
loroaan. Kpaa 5), tak že Antonovič uznává chov dobytka za jedno z;e 
základních zaměstnání zdejších Slovanů {Chaněnko, flpeBHOCTH flpHnHtnp. 
V. str. V.). Také známý ruský archaeolog V. Zavitněvič na základě svých 
výzkumů archaeologických uzavírá, že Slované ruští před IX. stol. obírali 
se zemědělstvím a chovem dobytka (Tpynbi XII. apx. c. I. 106). Za to se 
nechci dovolávati nálezu hlav býčích z kurhanů u Lipovce pro nejistou 
jeho příslušnost (3an. apx. XII. 291 — 294), a rovněž ne kostí beraních 
kurhanu bolhanského (Zbiór XIV. 72 si.), starých Nefedovových nálezů 
z rjazaňské a Bogdanovových z moskevské gubernie {Bogdanov, Maxep. 17) 
a ovšem ani zvířecích kostí z kurhanů skythosai matského typu (na př. 
od Volkovců u Romen Apx. ntron. 1899. 115), ač všechny tyto kurhany 
nepokládám za skythské nebo sarmatské. V Kijevsku ostatně už na žáro- 
vých a kostrových pohřebištích (podle všeho slovanských) z II.— V. stol. 
po Kr. našel Chvojka kosti beraní, prasečí a slepičí (IIojih norpečeniH 
2, 5, 7, 8, 9, 15; srv. i K. Bolsunovskij , >KepTBeHHHKT:> TepMeca (Kijev 1909) 
14, 15), Také ve Chvojkových popisech hradišť a zemljanek kijevských 
čteme zprávy o nálezech kostí ,, zvířecích" (jakých?) (Tpynu XII. apx. 
c. I. 93 si.); z kurhanu u Michajlovky oznámeny kosti ,, zvířecí a ptačí" 
(HsB. apx. KOM. IX. ripHJiow. 15), žalník s kostmi ,, zvířecími" odkryt 
byl u Skycze (Zbiór XIII. 59), misku s kostmi selete našel Glogier v hrobě 
(ovšem už pozdním) u Horodnice (Šwiatowit 1.68). Na severu Rusi našel 
kraví, ovčí a psí kosti gen. Brandenburg v mohylách novgorodských Slo- 
vanů {Spicyn, 3an. apx. XI. 144, Brandenburg, KypraHbi IlpHJian. 13 — 15, 
20; Tpynbi apx. c. bts HpocnaBH I. 10) a Ivanovskij kosti kraví, ovčí a pra- 
sečí v kurhanech gub. petrohradské z X. — XII. stol. u Gatčiny [Spicyn, 
Kypr. nerp. ryó. 9, 11). V západních Průších našel je Lissauer v kolových 
stavbách doby slovanské (Praehist. Denkmáler der Prov. Westpreussen, 



172 

5. A ještě jeden velmi zajímavý doklad svědčí, že chov dobytka 
byl něco, s čímž život slovanský v době pohanské byl srostlý. Jedním 
z málo bohů slovanského Olympu, který je doložen nejen pro IX.— X. 
století, ale který se v tradici udržel i později dlouho — byl Volos, Veles, 
bůh ochraňující stáda, ckotíh óor-b — jak jej nazývají nejstarší pra- 
meny .i) Existence jeho jest zajisté jedním z argumentů, které nejvíce 
bijí do očí a ukazuje že chov dobytka byl jedním z hlavních zaměstnání 
pohanských Slovanů, a to na všech stranách Slovanstva. Neboť Veles 
není snad jen bůh nordický, k Rusům přešlý, nýbrž bůh všeslovanský, 
jak o tom později v VIL kapitole podrobněji vyložím. St. Rožniecki 
správně pokládá Velesa proti Perunovi za boha domácího, Hdového.2) 

Z těchto uvedených dokladů, myslím, je zřeimo a nepochybno, že 
o nějakém vegetarianismu Slovanů nejen na konci doby pohanské, 
ale ani v dobách starších nemůže býti řeči už proto, že nehledíc k těmto 
positivním dokladům proti vegetarianismu, není pro něj žádného pří- 
mého dokladu. Dlugoš měl celkem pravdu, když o starých obyvatelích 
slovanské kolébky napsal, že byh ,,frumento et pecore divites" a že 
před lety ,,gens polonica sitim undis, esuriem frumento, carne, pisce. 



Leipzig 1887. 175) a rovněž podle Schumanna vyskytují se v Pomořanech 
v sídlištích slovanských velmi hojně (,,massenhaft") kosti koňské, dobytčí, 
ovčí, kozí a prasečí, z čehož Schumann právem soudí na rozsáhlý chov 
dobytka (Kultur Pommerns 88). Doba sídlišť není ovšem přesněji určena. 
Na Moravě Knies ze sídelných jam u Zbejšova z doby asi IX. — X. stol. 
ohlásil kosti kozy, krávy, vepře, psa {Červinka, Pravěk Moravy 330), 
Červinka ,, kosti Zvířat domácích" ze sídliště u Hodonic (tamže 327), ze 
starší doby všechen druh dobytka byl nalezen na sídlištích obřanských 
(tamže 223). Při fauně z českých hradišť z počátku doby křesťanské určil 
Dr. Woldřich (Mitth. anthr. Ges. Wien XXIII. 17) velkou řadu různých 
druhů, ale stáří těchto nálezů je patrně velmi různé, i pozdější. Zde bych 
mohl konečně uvésti i doklady o nálezech nádob se zbytky krmě nějaké. 
Takové hlášeny z kurhanu u Vasiljevky, čerikovský Újezd, mohylev. gub. 
(HsB. apx. KOMM. IX. ripHJioK. 47), z kurhanů na ř. Korčevaté (Tpynhi 
apx. c. Vilno II. 129). Nejnovější v sídlišti doby bronzové u Hasenfelde 
(Kr. Lebus) nalezl Kiekebusch kosti skotu, kozy a vepře, za to chybí 
ovce, pes a kůň (Praeh. Zs. III. 300). 

^) Letopis k r. 907: BojiocoMt, CKOTbeMi. óoroMij (Lavr.^ 31), k r. 971: 
BoJioca, CKOTbH Bóra (ib. 72), Žití sv. Vlád. XI. st.: Bonoca Hnona ero 
>Ke HMeHosaxy hko 6ora (var. lépe CKOTÍa 6ora ed. Sobolevskij , HTeHia o6m. 
HecT. II. 2G. Svatý Vlasij, jenž byl s ním později identifikován, 
byl také patronem stád (srv. Krek, Einl. 401, Rožniecki, Archiv si. Phil. 
XXIII. 517). 

2) 1. c. 518. Srv. i Pogodin, 3aMÍTKH 80 si. 

5) Dlugoš ed. Przezd. I. 56. Srv. i napřed citát z úvodu I. 8. 



173 

melle, lacte et"'olere sedabat."i) A také Gallus pres poetické nadsazení 
a paraf rasování antických motivů správně líčil starý polský kraj slovy: 
,,regio. . pane et came, pisce et melle satis est copiosa . . . patria, 

ubi aer salubris, ager fertilis, aqua piscosa boves arabiles, 

vaccae lactosae, oves lanosae."^) 

Nepotřebuji ani podotýkati, že, jak je ovšem přirozeno, i ptactvo 
poskytovalo hojné výživy, jednak svým masem, jednak vejci. Vejce 
bylo oblíbeným jídlem^) a se skořápkami od vajec setkáváme se občas 
i v hrobech.^) O požívání ptačího masa máme na př. zase zprávu Ibrá- 



1) Bielowski MPH, I. Galii chronica. Poslední věta je paraf rasi mista 
Sallustiova v lug. 17. Totéž platí o líčeni starého Polska neznámého básníka, 
jenž do annalů lubi^žských (Leubus ve Slezsku) vložil mezi jiným verše: 

.,Et gens Polonie pauper fuit haut operosa, 

sulcans in sabulo lignis uncis sine ferro 

et vaccisve bobus nisi scivit arare duobus. 

Civitas aut opidura per terram non fuit ullum, 

sed prope castra fora campestria, broca, capella. 

Non sal, non ferrum, nummismata nonque metallum, 

non indumenta bona, sed neque calciamenta 

plebs habuit illa, pascebat sóla iu menta." 

{Bielowski III. 708.) 
Podobně srv., jak Herbord II. 41 líčí Pomořany: ,,Nam piscium 
illic tam ex mari, quam ex aquis et lacubus et stagnis, habundantia est 
incredibilis. . . . Ferinae cervorum, buvalorum et equulorum agiestium, 
ursorum, aprorum, porcorum omniumque ferarum copia redundat omnis 
provincia. Butirum de armento et lac de ovibus cum adipe agnorum et 
arietum, cum habundantia mellis et tritici'^' etc. 

*) V církevních zákazech XII. — XIII. stol. připomínají se vejce 
mezi potravou tehdejší. Srv. Odp. Nifontovy, Hor. Bh6ji. VI. 58, Slovo 
sv. Jana Zlatoústého (ed. Vladimirov u Ponomareva FlaM. III. 238) a gra- 
motu patr. Luky (Hor. Bh6ji. VI. 73). Sumcov obřadové vejce pascháLní 
má právem už za předkřesťanské (KyjibT. nap. 109). Srv. též polemické 
poslání proti Latiňanům metr. Georgia (1065 — 1073), v němž se zapovídá 
maso, ale dovolují mléko, vejce a yxa flHHHan {Makarij, Hor. p. uepK. 
II. 313, cit. Porfirjev, Hor. p. cjtob. I,* 372). Všeslovanský název vejce, 
stsl. jaje {Miklosich EW. 99) má i indoevr. rovnici: ř. mov, lat. ovum, ir. og, 
sthn. ei {Hirt, Idg. 665). Důležitým jídlem byla vejce i u Germánů {Heyne, 
Hausalt. II. 303). 

^) Na př. v mohyle u Star. Žukova ((Tpynu apx. Cbtana st Kies-fe 
1899. I. 504), na Moravě v hrobě u Držovic se záušnicemi {Červinka, Morava 
320), v Uhrách v hrobech patrně slovanských u Širáku, Csúny, Czikó 
{Hampel, Alterthumer I. 80). Ovšem mohla býti vejce do hrobů dávána 
i ve smyslu symbolickém, jako oběti. V hrobech u Bro várek našel Chvojka 
docela jakousi kraslici, totiž vajíčko hliněné, pomalované různými vzorky 
(PacKonKa MorHnbHHKa npn c. BpoaapKH 4). 



174 

hímovu, výše uvedenou, podle níž Slovanům chutnaly husyi) a týž 
zpravodaj připomíná o něco dále, že i maso tetřeva v zemi slovanské 
je velmi chutné.^) Masu kuřat prý se vyhýbali, domnívajíce se, že jim 
škodí, podporujíc růži, která byla rozšířena v kraji (viz dále stať o ne- 
mocech), ale zpráva ta se patrně vztahuje pouze na kuřata, tedy ptáky 
nedospělé, neboť se jinak s kostmi kúra domácího setkáváme opět dosti 
hojně v hrobech.^) Vůbec byl kur asi jedním z hlavních ptáků, 
jejichž masa se na konci doby slovanské požívalo. Vidíme to i z toho, 
že figuruje jako typické jídlo obětní při různých pohanských slav- 
nostech a v této funkci obřadného jídla udržel se dosud po celém Slo- 
vanstvu, na př. při svatbách a pohřbu.*) 



1) Srv. výše str. 169. Rovněž Igor prchaje, zabíjí husy a labutě k sní- 
dani, obědu i k večeři (Slovo o pl. Igorovu ed. Erben 11) a v Ruské pravdě 
připomínají se rojiyób, Kyp-b, yTKa, wepaBb, Jieóenb {Vladimirskij Budanov, 
Chřest. I. 31, 32). K jménu husy srv. vůbec starou indoevropskou rovnici 
skr. hamsá, ř. XV'"- lat. anser, sthn. gans, stsi. gqsb, lit. ž^sis, stpr. sansy, 
ir. géis, která nasvědčuje, že se chovala jako domácí zvíře už od dávných 
dob {Schrader, Reallex. 261, Berneker EW. 342). Miklosich zamítl přejetí 
stsl. gqs^ z germánštiny (EW. 72). Také v Homérově Odyssei máme to už 
doloženo (XIX. 536), a u Keltů i Ge-mánů byl chov podle Plinia tak 
rozšířen, že se husy exportovaly odtamtud hojně do Itálie (Plin. X. 53). 
Také v Capitulariích Karla Velikého a v Leges barbarorum (Lex. Sal. 
T. VII.) objevují se husa a kur jako nejvlastnější domácí ptáci. Srv. Schrader, 
1. c, Hahn, Haustiere 275, a i/ey^e, Hausalt. II. 298. O kachně nemáme 
ze slov. pravěku doloženo nic, ale i ona známa byla odedávna Arijům 
(ř. vfjaaa, lat. anas, sthn. anut, stsl. fitb, lit. ántis, skr. áti-; Schrader, Reallex. 
183, Hahn, 286). Ostatně jistý druh kachny (Anas clangula) má název 
všeslovanský — gogolb {Berneker EW. 318). Všesl. kača, kačka je však pozdní 
slovo, k jehož vzniku srv. Berneker 465. 

2) Celé místo u Ibráhíma (ed. Westberg 59, Rozen 54) zní: ,,Je u nich 
(Slovanů) divoký kur, který slovansky sluje teirá. Má chutné maso a křik 
jeho je s vrcholu stromu slyšeti na jeden farsach a dále. Jsou dva druhy: 
jeden černý, druhý strakatý a krásnější než páv." Westberg shledává 
v prvém druhu tetřeva [Tetrao urogallus), v druhém tetřívka {Birkhuhn, 
Tetrao tetrix). Srv. Westberg ^^, 128. Jméno tetřeva je všeslovanské {Miklo- 
sich EW 356). Srv. lit. teterwinas, lot. teteris, pr. íaiarwis, med. rérugog, 
ř. zetQácov, stn. piďurr {Schrader, Reallex. 234). Tetřevinu připomínají 
i Otvěty Nifontovy XII. stol. (Hor. B. VI. či. 88, str. 47). 

3) Častý je kohout na př. v mohylách u Gatčiny {Spicyn, Kypr. 
nerp. ry6. 10). 

*) Srv. výše pozn. 3 na str. 84 a dále kapitolu III. o obyčejích 
pohřebních. Zařezávání kur a kuřat pohanským idolům přímo se vzpomíná 
v Slově sv. Jana Zlatoústého {Vladimirov u Ponomareva FlaM. III. 237, 
Tichonravov Jltr. IV., III. 108) a v Slově nekoj, christoljubca {Vladimirov 



175 

Totéž platí o rybách, kterými kraj oplýval^); patrně už dávno 
jako později byli hlavní potravou z nich lososi, pstruzi, štiky, piskori, 
líni, jelci atd., kteří vesměs mají jména všeslovanská.^) Vzpomínky na 
požívání ryb jsou dosti hojné^) a rybařiti neostýchali se ani knížata .*) 
Také jiker požívali.^) 

Zvláštním, nepřirozeným, ale přece jen dosti častým zjevem je po- 
žívání masa lidského, ať už ve smyslu pouhé potravy, resp. lahůdky, 
nebo na podkladě rituálním, z pověry náboženské. U Slovanů na konci 
doby pohanské nemůže býti o kanibalismu v plném slova smyslu ani 
řeči, ačkoliv prý trval ještě u některých sousedů,^) neboť tu dobu, kdy 
i jejich předkové byli lidojedy, měli Slované již dávno za sebou. Je jen 
otázkou, nezachovaly-li se u nich aspoň některé přežitky tohoto zvyku. 

Mámeť předně už výše uvedenou zprávu Pseudo-Caesariovu o po- 
žívání ženských prsů mlékem naplněných,') ale celá zpráva, jak jsme 
viděli, má ráz příliš bizarrní a málo hodnověrný. Slované byli časem 
a místy ukrutní, zejména ti, kteří v V. —VII. stol. útočili na Balkán. 
Snad se při tom dopouštěli krutého násilí na lidu domácím, snad uře- 
závali ženám prsy a zabíjeli děcka hlavou o zdi a skály, — ale od toho 



224, Tichonravov 89). Zařezávám černých slepic jakožto starý pohanský 
zvyk obětní u Čechů připomíná i Hájek v zákasíu Břetislavově (Kronyka 
list 147). 

^) Srv. výše citáty z Galia a Dlugoše na str. 162, 173, o Pomořanech 
u Herborda II. 1. 

*) Ze sladkovodnich ryb sem patří úhoř {*figrb M. 223), pstruh 
(pbstr^g-b M. 271), jeseter (esetr-b, jesetn> B. 265), jelec (elbcb B. 264), jes 
(jaZb B. 450), líň (linb M. 170), losos (lososb M. 174), sumec (somb M. 315), 
štika (štuka M. 343), lipeň (lipanb M. 170), piskoř (piskorb M. 247). Indo- 
evropské rovnice jsou k názvům lososb, jesetrb, linb a ugort (srv. Mi- 
klosich, 1. c. a Hirí, Idg. 667, Schrader, Lex. 830, 951). 

*) Na*př. v Letopise k r, 907, 996, 1 1 1 1. V X. stol. připomíná se i treska 
{Miklosich 361 i něm.), později r. 1128 mol (ApesH. VIII. Apx. CnoBapb 27, 
IX. Apx. Cn. 64). Ryby jakožto obvyklou stravu v XI. stol. zná 
i Žiti Feodosijovo (ed. Filaret 164, 166; srv. citát dále na str. 178) a Ruská 
pravda {Vladimír ski j Budanov, Chřest. I, 33). V Štětině podle Ebbona 
(III. 17) lovili rybáři ryby v Odře a jich požívali. Ze XII, stol. Zpráv ani 
neuvádím. 

*) Srv. Zprávu o ruském knížeti lovícím na Dněpru ryby na udici 
(Gallus I. 7, Kadlubek II, 12). Více v stati o rybářství v kap. VIII. 

5) HKpa v Odpovědích Nifontových (Hor. Bh6ji. VI. 32, či. 36). 

•) Na př. u starých Androfagů severní Skythie, u Issedonů, Massa- 
getů, Achaiů, dáleufinnskýchVesů a Mordvinů. Srv. aspoň zprávy sebrané 
u Můllenhoffa DA. III. 17 a Hirta, Idg. 664. 

') Srv. výše str. 165. 



176 

ke kanibalismu ve zprávě Pseudo-Caesariově jest ještě velký krok a na 
něj zvěst ta celou svou povahou nestačí. i) Rovněž je zjevně přehnána 
zpráva Letopisu (Akadem. spis.) k r. 1230 o velkém hladu v Novgorodě'^) 
a rovněž bych neviděl v jedné zmínce Notkerově^) o Veletabech (bal- 
tických Luticích) narážky na skutečný snad kanibalism.^) A tak snad 
jedině sem patíí některé zjevy v srbském folklóru,^) ale i tu bych myslil, 
že běží spíše jen o požívání krve z pověry, vzniklé ze starých nábožen- 
ských představ, než o zbytek původního kanibalismu. 



^) O kmenu Artania praví Istachrí, Chaukal, Balchí a Idrisí {Charmoy 
325, Harkavi, Ckes. 193, 218, 221, 276), že zabijí cizince a jich požívá. 
I kdyby jméno Artania bylo zde záměnou názvu slov. Antů (srv. Niederle, 
Antové. Otisk z Věstníka král. uč. spol. Praha 1909, str. 8), není to opět 
doklad věrohodný, neboť vznikl zjevně z kontaminace různých staro- 
věkých Zpráv o lidojedech nad Černým mořem, (Srv. na př. Aristoteles, 
Pol. VIII. 4, Strabo VII. 3, 6, 7, 9, Tertullianus Apol. adv. gent. pro Chr. 
IX. 372. adv. Marc. I. 1., Porfyrios tísqI ánóx^s III. 17, IV. 21, Isigon 
Z Nikaie "Amatcc 66, Eustathios, Comm. ad Dion. 146, Lukian, &£áv Siccl. 
XVI., nsQl nšv&ovs 21; Latyšev Scyth. I. 784, II. 268, 269, «271, Inscr. 
orae sept. II. XV.) O kanibalismu u Finů srv. Smirnov 3th. 06. IX. 
(1891) 61. 

2) Let. Lavr. 485.' 

3) Notker Marc. Cap. 105 dí o Weletabech — Vilcích (Luticích): 
díe ne scáment síh nieht ze chédenne, dáz sie íro parentes mít měřen réhte 
ézen súlin, dánne die vuúrme. 

*) Tak Múllenhoff, Zs. f. d. Alt. XII. 341 a DA. III. 17. 

*) 5. Trojanovič totiž ve spisu Crap. cpncKa jejia h nnha (108—112) 
ve Zvyku razbojníků, kteří ubitému člověku lízali krev (také Černohorci 
olizovali jatagany, ubivše Turka nebo Arnauta), shledává survival bývalé 
anthropofagie. Podobně ani pití krve při smlouvách nebo pobratimstvu 
(Herodot IV. 70) není zbytkem lidojedství. Velké stáří a původní význam 
praegnantní slov kpbojiok, kpbojiomhhk, KpBonHJa atd. — není doložen. 



Potrava vegetální. 

Slované tedy nebyli vegetariáni, ale přes to obilí, luštěniny a zele- 
nina byly zajisté jejich hlavní potravou a z nich především různé druhy 
obilnin. Máme právo souditi, že Slované již za velmi starých dob 
pěstovali obilí,!) a to se přirozeně sesílilo, jakmile na místo dočasných, 
měnivých sídel nastoupila u nich v průběhu I. tisíciletí po Kr. sídla 
pevná a s nimi i trvalé, racionálnější hospodaření s půdou.^) Už staré 
filologické rovnice všeslovanské pro žito, pšenici, rež, ječmen, oves, proso: 
žito, pbsenica, pyro, rbžb, *jecbmy (adj. ječtném, f^čbm), proso, b^r^ (druh 
prosa), ovbsh,^) nasvědčují rozsáhlému pěstování obilnin v době vše- 
slovanské jednoty, ač nemůžeme ještě dnes říci, zdali tyto obilniny 
byly už tehdy všechny sety, resp. v jakém pořadí k nim došlo.*) 



^) V severní a střední Evropě je obilí doloženo už z neolithu {Hoops, 
Waldbáume 283 si.). 

") Srv. více o tom v kap. VIII. Zatím odkazuji na svůj článek : 
,,0 prvotním zemědělství u českých Slovanů" v Pravěku 1911, VII. 1 si. 
(k tomu dodatek v seš. 4 6). 

3) Berneker EW. 110, 268, Budilovič, FlepacóbiT. CjiasHHe I. 97, 
317-319. Miklosich EW. 25, 104, 229, 265, 269, 270, 411, Hirt, Idg. 653, 
Hoops, Waldbáume 344 si. 

*) Rostafiúski (Siedziby Siow. 16) soudí, že znali odedávna proso, 
ber vlašský (druh prosa), ječmen, ale neznali původně ovsa, pšenice a rži, 
kterouž přejali od Thráků (/J^ita), a žito má za původní kollektivní název 
pro obilí vůbec. Ale tyto otázky pravěku slovanského čekají teprve hlubšího 
prozkoumání jak se stanoviska filologického, tak i botanického a archaeo- 
logického. Také se nesmí zapomínati, že význam jména se častěji měnil, 
a dnešní význam nemůže býti vždy direktivou pro dobu před 1000—2000 
lety. Ostatně o tom všem srv. více v kap. VIII., kdež budou uvedeny k srov- 
náni i původní poměry indoevropské. Za původní indoevropské obilniny 
pokládají se proso, ječmen, pšenice a oves, snad i žito (na př. Schrader, 
Reallex. 291, Hirt. Idg. 273). Naproti tomu Hoops (Waldbáume 311 si.) 
za původní má pouze tři: pšenici, ječmen a proso. Zito (rež) a oves jsou 
pozdější a vystupují teprve od konce doby bronzové v Evropě, také špalda 

12 



178 

v době po Kr. nar. není však už o tom pochyby, neboť z průběhu I. tisíci- 
letí a z konce doby pohanské máme o tom řadu přímých, histo- 
rických i archaeologických svědectví. 

Z těchto zpráv a nálezů vidíme, že v tu dobu Slované pěstovali 
a požívali z obih žito, ječmen, pšenici, rez i oves,^) a zároveň, že nej- 
přednější jejich kulturní rostlinou bylo u nich proso^) a jídla prosná 
hlavní i nejobhbenější částí slovanské kuchyně, ať už ve způsobu pros- 
ného pečiva nebo prosné kaše. Proso (xéyxpot;) a medovinu nabízel slo- 
vanský lid v Uhrách poslům císaře Theodosia r. 448,^) proso jako obh- 
bené jídlo u Slovanů uvádí v VI. století t. zv. Maurikiova Strategika 
a po něm Taktika Leonova,^) proso jakožto hlavní nebo výhradní 
•potravu severních a východních Slovanů uvádějí v IX.— X. století 
Rosteh, Ibráhím ibn Ja'kúb, anonymní perský geograf a jiný anonymn. 



i{TnHcum spelta), Hoops 412 si. Slovanům však podle jeho výkladů byly 
•i oves a rež velmi blízké. Za mateřskou rostlinu našeho ovsa {Avena sativa) 
pokládá divoký druh Avena fatua L., který počal býti kultivován asi 
^v Asii a snad v jižní Rusi {Hoops 403, 406 — tamže 409 o příbuznosti avena — 
ovbs^), žito pak neboli rež [Secale cereale) vzniklo z druhu Secale montanum 
Guss., jehož vlastí byla opět asi nížina sarmatská a turkestanská {Hoops 
'447, 450). Pro totéž svědčí i to, že Baltoslované, Germání a Finnové mají 
tytéž názvy, ač jinak jejich poměry vzájemné nejsou zcela jasný (sthn. 
rokko, as. roggo z germ. *roggan, *ruggn, stn. rugr z *rug-iz, lit. rugys, 
lot.rudzi, stsl. rhžb, esthn. rukkis, finn. ruis, lap. rok, s čímž někteří spojují 
i thrácké /řjí^a, jméno pro rež u Galena zachované. /řoo^s 447.) Z filologi- 
ckých důvodů soudí se, že řež ke Germánům přišla teprve po r. 400 př. Kr., 
když už první germ. Lautverschiebung byl hotov {Hoops 461). 

1) V Ústavě kn. Jaroslava o sudech vyčítá se: HeMOJioneHa p-b^b, 
nojióa HeMononeHa, MOJioneHuň oBbct, MOJioHeHbiň HHMeHij, HeMOJionaHO 
JKHTO {Vladimirskij-Budanov , Chřest. I. 55. Polba je druh pšenice. Budilovič 
I., 97, Miklosich EW. 255). 

2) Vedle všesl. proso vystupuje i všesl. pšeno, psáno, pszono (stsl. 
nbuiCHO, Miklosich EW. 270, Budilovič, Cnae. I. 98) pro proso vymlácené, 
jáhly (stsl. jagla, Berneker EW. 443, Budilovič I. 97). Na počátku křesťanské 
doby objevuje se pšeno na Rusi v řadě obvyklých pokrmů. V Žití sv. Feodo- 
sija jakýsi bojarin přivezl do kláštera pokrmy: , .óonp.TpuH-b HantnHHB-b rpw 
B03bi ópaiubHa, xntó-b h cbip-b h puč-b, coHHBOHíe H nbiueHO." (Srv. Sreznév- 
skij, MaT. II. 1780 a překlad Filareiův v Vh. 3an. II. orn. Ak. II. 2, 166). 
Srv. i Ruskou pravdu spis. karamzinského 108 {Vladimirskij-Budanov, 
Chřest. I. 72). 

3) Priskos 8. Srv. mé SS. II. 135. 

*) Srv. texty výše na str. 28, 35, Maurikos uvádí dva druhy prosa: 
Kéyxoog xal klviiof (ber vlašský), Leon jen xéyxQog. Také Římané pěstovali 
oba di-uhy: milium a panicům {Blúmner, Privatalt. 162). 



179 

kronikář arabský, uvedený Charmoyem.^) Máme-li pak tyto doklady, 
nepotřebujeme ani pochybovati, že i Pliniova zpráva o Sarmatech nad 
Pontem žijících vztahuje se i na tamější Slovany.^) Proso bylo 
vůbec v těch dobách v celé střední Evropě nejhlavnější potravou.^) 
Pěstovány byly dva druhy: proso obecné {Panicům miliaceum L.) a ber 
{Panicům italicum L.,Setaria italica), vyšlé z divokého druhu Panicům 
viride, které roste po polích střední Evropy až po Finsko. Kde byla 



^) Rosteh {Harkavi, CKaaaHÍH 265, Chvolson, Hsb. 31): ,, Nejvíce 
sejí proso. Při žatvě berou prosné zrní na lžíci, zdvihnou je k nebi a praví: 
Hospodine, jenž jsi nás dosud opatřoval krmí, opatř nás i nyní v hojností." 
Vzhledem k této a násl. zprávám spočívá patrné na omylu anebo jen na 
lokálních poměrech (mluvíť se zde o Slovanech v sousedství Pečeněgů), 
praví-li jinde Rosteh: ,,zemé Slovanů je rovná a plna lesů. Bydlí v nich 
a nemají ani rév ani obilí," — což opakuje i Kardízí. {Marquart, Streifzůge 
466, i/ayAavi 264). Správněji parafrázuje patrně původní společný pramen 
anonymní perský geograf v překladu Tumanského: ,, (Slované) žijí.v lesích 
a nemají rolí, kromě prosných" (ed. Tumanskij 134 v 3an, boct. oth. 
p. apx. o6m. X. 1897). Anonym, chronista {Charmoy, Rélation 367) dí, 
že sejí hlavně proso a pijí medovinu. Ibráhíra ibn Ja'kúb dokládá, že 
v Čechách rodí se převelice pšenice a ječmen (mouka se vyvážela), Polsko 
že jest bohaté na obilí, a na konec dí o Slovanech vůbec, že dvakráte do 
roka sejí a žnou a že největší díl jejich úrody tvoří proso {Ed. Westberg 
53 — 59, ed. Rozen 49 — 54). Srv. k tomu i kommentář Westbergův (str. 21 
a 129), jenž pochybuje, že v prvním dokladu běží o pšenici a myslí spíše 
na žito. Zde bych ještě podotkl, že také ve východní Rusi v zemi Bulharů 
uvádějí se pšenice, ječmen a jako hlavní potrava proso (Rosteh a Fadlán 
u Harkaviho 86, 91, 263). Mimo zprávy uvedené v předešlých poznámkách 
srv. ještě: Dětmar (I. 3) dí, že Daleminci (Glomaci)p ěstovali pšenici a oves 
(triticum et avena); kijevský letopis uvádí v Rusi u Bělgorodu k r. 997 oves, 
pšenici a otruby (no ropcTH OBca, hjih nmeHHut jih CTpyóeň. Lavr.^ 125) 
.a Ipatějevský spisek k r. 6749 praví: ..onryna Hte nniHHB-b seMJiro Bono- 
xoBbCKyio H nower-b, ocraeHJiH 6o HX"b TarapoBe, na hm-b opror-b nuieHHUK) 
H npoca" (nCnP II. 180). 

*) Plinius XVIII. 100: ,,Sarmatarum gentes hac maximě pulte 
(t. j. z prosa) aluntur." Rovněž dí 101: ,,ponticae gentes nullum panico 
praeferunt cibum." Podobně dokládá proso u Maiotů a Sarmatů Kl. Aelian 
{Latyšev, Scythica I. 603) aHerodot u Kallipidů a Alazonů na Buhu (IV. 17). 

3) Srv. Hehn, Kulturpflanzen 544*, Ed. Hahn, Die Hirse, seine geogr. 
Verbreitung und seine Bedeutung fiir die álteste Cultur. Berl. Verh. 1894, 
603. Demeter und Baubo, Lůbeck 1896. Proti theorii, podle níž však proso 
bylo vůbec nejstarší kulturní obilninou {Hahn, Hehn, Brunnhofer, Heer), 
staví se nově na základě nálezů Hoops (Waldbáume 310 si., 323). Plinius, 
jak známo, připomíná (N. H. XVIII. 72) ,,antiquissimum in cibis hordeum". 
Srv. o prosu též Schrader, Reallex. 374. O stejném významu prosa v potravě 
germánské Hoops 459. 

12 



i8o 

jeho vlast, nevíme, ale patrně jižněji, poněvadž nesnáší dobře zimy. 
Centrum jeho kultury je dnes pás, táhnoucí se od severní Cíny přes 
střední Asii do Ruska a touto asi cestou přišlo z Asie do Evropy .i) 

Pro totéž máme dále řadu archaeologických dokladů Hoopsovi 
z velké části neznámých a to nejen v nálezech doby starší a v oblasti 
Slovanům sice připisované, ale přece ne zcela jisté,^) nýbrž i v pozdějších, 
najisto slovanských z doby IX. —XI. stol.^) 

Pokud se týče způsobu, jakým obilnin požívali, víme o něm ze 
zpráv pramálo. Více bude moci pověděti podrobnější znalec starých 
jazyků slo\-anských a srovnávací studium nynější primitivní potravy 
lidu slovanského; ovšem studium toto bude nutno teprve vykonati.'*) 



1) Hoops, 1. o. 323, 326. 

^) Praehistorické doklady z nálezů vých, Némecka a Moravy, Čech 
i doby4užicko-slezské seb al už Hoops 390 (pšenice), 396 (proso), 410 (oves), 
444 si. (žito), k čemuž lze ještě připojiti dodatky. Tak bylo na př. nalezeno 
Zuhelnatělé obilí, proso a pšenice v mohyle u Těšetic na Moravě {Wankel, 
Čas. Olom. Mus. 1885, 93). 

^) Sem patří na př. nález prosného zrní a pecek ze sliv v kurhanu 
u Rybniče (Podol, gub., Baltský Újezd) podle Spicyna (3an. Apx. XI. 
277) dále nález obilních jam uvnitř vypálených, z nichž v jedné byla pšenice, 
V druhé proso, na slovanském h adišti Ša^gorodě, ve vasilkovském Újezdě 
kijevské gub. (Hsb. apx. kom. II. FlpHjroK. 30). Nález prosa v kuchánu 
při Donu oznámen byl v sborníku Ahtp. BbiCTaBKa II. Ylwnno-ňi. 24. Spálené 
zrní ječmenné a prosné našel Cz. Neyman v kurhanu u vsi Bolhanu u Olho- 
polu (Zbiór XIV. 72, 74), nádobu se zrním L. Ivanovskij v kurhanech 
petrohradské gub. u Gatčiny {Spicyn, Kypr. nexp. 11), zbytky nějaké 
potravy ohlásil také Gatcuk z kurhanu potanovských v gub. moskevské 
{Bogdanov, Marep. 10). Nálezy ovsa na slov. h'adištich u Ahiensburgu 
a Popšice a v kol. stavbě na ostrově Dominselu ve Vratislavi a u Wismaru 
připomíná Schrader (Reallex. 321); u Němčí blíže Gubna našla se v staroslov. 
hradišti asi z r. 1000 hromada spáleného žita vedle kostí a střepů (Niede laus. 
Mitth. III. 11). A vůbec jsou podle Buschana a Hoopse (Waldbáume 445) 
nálezy spáleného žita vehni hojné na slovanských hradištích východního 
Německa. R. 1909 nalezeny byly na Kněží hoře u Če nigova základy chrámu 
z XI. — XII. stol. a v jeho sklepích kostry, z nichž jedna měla u sebe nádobu 
se zuhelnatělým ječmenem (Hsb. apx. kom. FIpHn. Kt XXXII. Bbin. 104). 

*) Dobrý a velmi záslužný pokus učinil Sima Trojanovič spisem 
..CTapHHCKa cpncKa jena h nnlja" (Bělehrad 1896. Cpn. CTHorp. 36opHHK 
II.); jenž vyšel i německy zpracován pod názvem , , Altertůmliche Speisen- 
und Get -ánkebereitung bei den Se ben" (Brunšvík 1900. Otisk z Archiv 
f. Anth"opolog;e XXVII.). Podobným předmětem a podrobněji obírá 
se i sborník řízený /. Evdeljanovičem, CpncKa HapoflHa jejia h nnha I. 
(Cpn. Eth. 36. X., Bělehrad 1908), obsahující materiály sebrané od různých 
pracovníků. 



i8i 

Obilniny vzhledem ke způsobu požívání lze děliti na dvě základní sku- 
piny: 1. na ty, které po vyluštění, resp. po navlažení a upražení dají 
ihned jedlou potravu, více méně chutnou (proso, ber, ječmen, oves, 
pšenice), a 2. na ty, jejichž zrní dlužno dříve rozmělniti na mouku a 
z mouky teprve připraviti pokrm.^) Slované požívali jich obojím způ- 
sobem. Nejčastěji objevuje se v zprávách počínajíc už X. stol. termín 
brašno (ópaiHbHo) pro rozmělněné obilí (původně ječmen) a z toho pak 
i pro jídlo vůbec ;2) také slad, str. conoflí), zrní porosené a vysušené, je 
doložen už z první doby křesťanské^) a tak i křupa, krupicaý) Jaká byla 
obvyklá strava v staré Rusi. viděti z výčtu dávek na výživu stavitele 
(gorodnika) v Ústavě Vladimíra Vsevodoloviče: na týden dostávali 
7 kun (platidlo!) na maso a ryby, 7 chlebů, 7 uborků (míra) pšena, 
7 luken ovsa pro 4 koně a 10 luken sladu.^) Poplatek potravní vimiku 



^) Rostafiúski, O siedzibach 16. 

'') brašno {*borŠbno, stsl. brašbno, r. čopoiiiHO, ch.-b.-slovin.-srb. brašno, 
luž. brošna, vše z *borchbno, *borsbno, indcevr. *bhars-ino-m — ječmenný. 
Srv. Berneker EW. 74) na př. v Letopisu k r. 907, 945, 971, 1074. 1093, 
1096, 1103 (Lavr.3 29, 30, 48, 72, 179, 188, 214, 237, 269), v Otvětech 
Nifontových z XII, stol. (Her. Bhóji. VI. 85), v Slovu něk. christoljubca 
(ópaiubHO, Tichonravov IV. 93, 95), v Poučení bisk. Luky Jeana z XII. stol. 
{Vladimirov, riaMHTH. npcBHep. jiht. III. 244), v Lesedách pap. Grigorija 
Velkého {S obolev ski j , Marepianbi 105) atd. Srv. řadu dalších dokladů u Srez- 
něvského, Mar. I. 176 a doklad z Ž ti Feodosijova výše na str. 178. Všude 
se připomíná jako jídlo významné při pohanských slavnostech a pro hosty 
chystané. ,,Ame ne MOHíere napo>n> (t. j. uctíti hosta), ópauiHOMi. h nHTbeMi>" 
dí Monomach (Lavr.^ 237) ve svém poučení. K významu širšímu a pře- 
nesenému srv. na př. v Žití prep. Feodosija termin: ,,nyxoBfaHO 6pambH0«" 
(ed. Filaret, Yh. 3an. II. oth. Akad. II. 2, 132, 190). Pro Télo boží (eucha- 
ristii) ujal se brzy název ópaiubHbue nebo čpauienbue. Tak už v Zápovědích 
Euchologia sinajského {Vandrák, Postan. pokutně 54). V týchž Zápovědích 
jídlo zove se CbHimjHO v či. 23, 38 {Vondrák 61, 64. Srv. CbHtflb u Sreznév- 
ského, Mar. III. 781). K rozšíření slova brašno srv. dále Miklosich EW. 19, 
fiwíízYoOTČ, Cjias. II. 1, 47, k původu pak zejména Mladenov, TepM. ejieMeHTH 
29, jenž proti Hirtovi (Pauls Beitr. XXIII. 331; jinak už Idg. 653), po- 
kládajícímu je dříve za přejetí z germánštiny (srv. got. barizeins — ječný), 
hájí původ domácí a spojuje prasl. *boršbno s lát. far, farina, got. bari- 
zeins, stisl. barr, kelt. bara, stir. bairgen. 

*) Srv. násl. poznámky. Z jihu znám doklady domácí výroby sladu 
(cjian) teprve ze XIII. a XIV. stol. ze zakládacích listin klášterů v Bistrici, 
Dečanech a Gračanici. S.v. Pnac cpn. slk. LXXXVI. II. 151 si. 

*) Srv. u Srezněvského, Marep. I. 1335 s. v. Kpyna, KpynHua doklady 
od XI. století. Tamže KpynHMbHa Myna. 

^) Vladimirskij-Budanov, Chřest. I. 72, Goetz, Russkaja pravda 
I. 54. 



l82 

podle Ruské pravdy pozůstával ze 7 věder sladu na týden, ovce nebo 
vepře, ze 2 slepic denně, sýra, dále chleba i pšena, což Ústav Jaroslavův 
mění v 7 chlebů a 7 uborků pšena a hrachu na týden a 7 golvažen soli.^) 
Podle Žití prep. Feodosija posílal nějaký bojar v XI. stol. do kláštera 
pečerského na stravu: chléb, sýr, ryby, sočivo, med a pšeno.^) Obyčejná 
strava mnichů byl chléb, sočivo a ryby, ale když nebylo, spokojili se 
mniši i pouhou pšenicí v kotli vařenou.^) Dále netřeba pochybovati, že 
praženého zrní nedozralých klasů ječných nebo pšeničných (npa)KbMo), 
které známe jako staré lidové jídlo na různých místech Slovanstva,*) 
bylo už v době pohanské požíváno, rovněž jako kase (stsl. a všesl. kasa), 
pro jejíž velké stáří vedle všeslovanské rovnice^) mluví též její rituální 
význam. Jeť kaše oblíbeným a typickým jídlem při různých staro- 
bylých obřadech, na př. svatebních, ba místy docela výraz kase přešel 



^) Pravda ruská po spis. akad. Vladimirskij-Budanov , Chřest. I. 33, 
Ústav kn. Jaroslava {Vladimirskij , 1. c. 38, Goeíz I. 20), Srv. Srezněvskij, 
Max. III. 461. Slad je též doložen českou glossou v Mater Verborum — 
slad, zlad (ed. Patera, FIpHn. K-b XXXI. T. 3an. Akeh. 4, Str. 33). 

2) Ed. Filaret (Yh. 3an.. II. ota. AKan. II. 2. 166). Srv, citát z; originálu 
výše na str. 178. 

3) Tamže 164, 166. Asketičtí mniši byli ovšem ještě střídmější. Igumen 
Feodosij jedl denně jen suchý chléb a nemaštěnou zeleninu (166). V originále 
,,xji"l>6'b cyxt H 3enHÍe Bapeno 6e3 Macjia<'". Že však mnišská strava 
jinak nebývala špatná, vidíme zase z; toho, že velký kníže Izjaslav jezdil 
na ni do kláštera a chutnala mu podle slov letopisce více, než různá draho- 
cenná krmě, připravovaná v knížecím hradě (tamže 164). 

*) Srv. č. pražma, pražmo {Jungmann s. v.), o němž psal /. Soukup 
v Č. Lidu XIII. 385. O tom, jak dosud v Srbsku a v Hercegovině praží 
lid mladé žito v klasech na pržnici (plochý kámen, pod nímž hoří oheň), 
srv. S. Trojanovič, Crap. jejia 23. Jídlo z praženého prosa (cHJepaK) zove 
se npra (tamže 25 a Karadžič, Lex. s. v.). K všesl. slovu pražmo srv. i Budi- 
lovič, CjiaB. II. 1. 50, Miklosich EW. 261. 

*) Miklosich EW, 113: stsl. kasica, r. Kaina, č. kaée, p. kasza, jihosl. 
kaša, maď. kasa. K etymologii srv. Archiv si. Phil. XVI. 395, kde J. Zubatý 
srovnává lit. kósziu, lot. kaiu, kast — ,,das Geseihte". Jako speciální 
jídlo liturgické, obětní (pro svaté a zejména pro duše zemřelých) přejali 
brzy Slované východní a jižní řecké, z pšenice upravené xúlv^ov, xóXv^a 
(srv. Euchologium sivé rituále Graecorum Op. F. J. Goar, Paris 1647, 661, 
Srezněvskij, Marep. I. 1251), si. kojihbo, KOJiHBa {Srezněvskij, 1. c, Budilovič 
CjiaB. II. 1. 54, Miklosich EW. 125). Podobné rituální jídlo obilní, upravené 
s různým ovocem, byla kythh, KyTbjj, doložená také častěji už od 
XI. století {Srezněvskij I. 1382, Miklosich EW. 149 a Budilovič, 1. c). 
K původu slov vedle Miklosiche srv. Vasmer, 3t. II. 243, III. 
92. 106. 



i83 

ve význam svatebního veseií a slaviti kaši značí tolik, co slaviti veselku.^) 
Vedle toho připravovali Slované z mouky obilné těsto,^) které pekli na 
ohništi, na rozpálených kamenech nebo i v peci.^) Pečiva bylo jistě více 
druhů, i pokud se týče tvaru, i pokud se týče úpravy a materiálu. Vedle 
primitivních přesných placek, kteréž přirozeně byly nejstarší formou,*) 
dovedli péci také pečivo lepší, pirogy^) a koláče,^) které byly zejména 
při slavnostech rozměrů znamenitých a mazány na povrchu medem, nebo 
sypány mákem/) Rovněž již odedávna znali a sami pekli chléb. 



1) Žynigrodzki, Obr z. wes. 252. Také u Germánů měla moučná kaše 
velký význam [Heyne, Hausalt. II. 266). 

2) Srv. všesl. těsto {Miklosich EW. 356, Budilovič II. 1. 50). 

3) Srv. dále po2n. 7 a dále str. 186. Je možné, že už tehdy pekli 
koláče a chléb pod hliněnou poklicí (ř. xllfiuvog?), pod jakou dosud 
peko.u S bové, žovouce ji upenyjba, BpuiHHK, v Bosně can (z kovu), 
ncKa, noKn>yKa. Žhavá crepiilja (srv. obr. 4 na str. 207.) dá se nad 
chléb a pokyje ještě vrstvou horkého popela (Trojanovič Archiv. 
Anthr. XXVII. 245, Mevinger Mitth. anthr. Ges. Wien. 1904, 169). 

*) Na základě srbských poměrů soudí také Trojanovič (Crap. cpn. 
jena 28), že nejstarším chlebem byly placky nekvašené a pečené na 
ohništi v popeli. Svědčí proto nejen přirozený vývoj věci, nýb'ž i to, že 
placky zůstávají hojně rituálním pečivem při slavnostech. Všesl. výraz 
přesný chléb (nekvašený) je doložen později {Srezněvský, Max. II. 1702 s. v. 
np-bcbHuň, np-fecbHOKT}) ; v Odpovědích Nifontových čteme Ment nptcHuň 
(HcT. En6n. II. 32). K výrazu srv. Miklosich EW. 263. 

*) Také všesl. piroh, pirogh (srv. Miklosich EW. 247) je asi původu 
slovanského a starého (prasl. *pirogos). Srv. Sachmatov, Has. AKan. 
HayK-b 1911, str. 809. Lit. znipiragas, lot. pirags. Od XI. stol. připomínají 
se v Rusi i KOBpHru, kobphwkh (Let. Lavr. 180,' srv. Srezuěvskif, Max. I. 
1242) — patrně české koblihy. 

*) Všesl. koláč (stsl. KOJianb) je slovo původu nejistého a také stáří 
nejistého. Miklosich (Denkschr. Akad. Wien XXXV. 112 a Sitzungsber. 
Akad. CXVIII. V. 13) prohlásil je za slovo domácí (srv, i EW. 124), spojuje 
je se stsl. kolo. Korš (Archiv f. si. Phil. IX. 517) spíše se klonil k původu 
orientálnímu, ač slov. původu od kola nevylučoval. Vasmer (3t. II. 243, 
III. 91) má je za převzetí z doby křesťanské z ř. xoXUxtov, xókh^. 
Z koláč vzn klo i tur. kulač, giilladž, i maď. kalács i alb. kaljač. Srv. i Byhan 
JI Rum. Sprache VI. 244 a Budilovič, Cjias. II. 1. 52. V křesťanské době 
vniklo podle Vasmera (II. 266, 217) ke všem Slovanům i ř. (poyátaa (sbr. 
norasa, b. norana, čes. mor. pagáč, r. noran-b, slovin. pogača), jež Miklosich 
EW. 254 odvozoval z ital. focaccia. 

') Medový koláč, vysoký jako člověk (srv. svatební koláče na Hané 
a na Slovácku), podáván býval v Ar koně idolu Svantovítovu. Saxo Gram. 
XrV. ed. Holder 566: ,, Placenta quoque mulso confecta, rotundě formě, 
granditatis vero taňte, ut pene hominis staturam equaret, sacrificio ad- 
movebatur. Quam sacerdos sibi ac populo mediam interponens, an a Rugianis 



i84 

Historie chleba, vůbec zajímavá, nabývá u Slovanů tím větší za- 
jímavosti, že podle obvyklého výkladu filologů slovo chléb je původu 
německého. 

Chléb byl v střední Evropě znám už v době neolithické, jak do- 
svědčují nálezy ve švýcarských a rakouských stavbách kolových, a to 
chléb nekvašený, pšeničný i prosný, z těsta zhotoveného ze zrní hrubě 
drceného.^) Pečen byl patrně v popelu na žhavých kamenech ohniště, 
a předem netřeba pochybovati, že jej hotovili už odedávna i v končinách 
Slovany obývaných. Že by byli Slované ani tohoto primitivního chleba 
nepekli a poznali jej teprve stykem s Germány, mám za naprosto 
pravdě nepodobné. Jestliže je pravda (o čemž však někteří pochybují), 
že stsl. chlebí,^) je termin přejatý z germánského iaib (got. hlaifs , 
z prag. *hlaiba), pak dlužno, myslím, vyložiti to v tom smyslu, že byl 
zde přejat jen nový termin pro něco, co už před tím u Slovanů existo- 
valo, a to nejspíše z toho důvodu, že Slované viděli zároveň na germán- 
ském chlebu něco jiného, nového, bud v tvaru nebo v úpravě, na př. 
poznali v něm chleb kvasný a v peci pečený. Měli bychom tedy před 
sebou jen supposici za nějaký starší domácí název, podobně asi, 
jako vidíme, že pro celou řadu jiných věcí, pro něž měli jistě své vlastní 
názvy, přece přejali slova germánská (pokud ovšem slova ta vskutku 
jsou původu germánského), na př. č^do, misa, bljudo, chyzb, buda, ďbska, 
oradije, *ovotje, střela atd. 



cerneretur, percontari solebat." Sem patří zajisté také starobylé kravaje 
svatební, o nichž jsme pojednali už výše na str. 85. Oplatky (oblatae), 
kterépodle Kristiánovy legendy z pšeničné mouky dělal a pekl sám sv .Václav, 
byly rituálně oplatky církevní {Pekař, Nejst. kí-onika česká 152, 181). 
Totéž čteme v Žití prep. Feodosija o tomto ruském svatém (ed. Filaret, 
Vh. 3an. II. oTfl. AKan. II. 2, 134), při čemž se podotýká, že prosfory 
pekl v peci (135). Tamže 169 připomínají se chleby s medem a mákem 
(xjitÓH cb Mefl-bMb H ctj MaK-bMb TBopcHH), patrně koláče. Z Pskovského I. 
letopisu uvádí slovo Konanb Sreznévskij , Max. II. 1249. 

^) Heer, D'.e Pflanzen der Pfahlbauten 9, Schrader, Reallex. 111, 
Hirt, Idg. 662, Hoops, Waldbáume 296. 

2) Stsl. chléhh, slovin. hléb, bulh. Jitót, sr. xjbež, xjie6, č. chléb, p. chleh, 
luž. khleh, kleh, r. xu-feSb, malor. xJiH5b, lit. klěpas, lot. klaips [Miklosich 
EW. 87, Budilovič, CjiasHne II. 1. 51). 

') Běží tu o rovnici ř. xXi^avog, lat. libum, pragerm. *hlaiba (got. 
hlaifs, stnord. hleifr, angls. hláf, sthn. hleib) a stsl. chlébh. Všesl. chlébh 
za přejetí z germánštiny měl už Lottner, Kuhn Zs. XI. 173, Miklosich 
EW. 87 a po nich téměř všichni moderní filologové, na př. Uhlenbeck GW.^ 
78, Archiv si. Phil. XV. 485, Idg. F. XVII. 97, Kluge EW.' 276, Hirt. Idg. 
662, Loewe, Kuhn Zs. XXXIX. 315, 334. Berneker EW. 389, Meillet, 



i85 

^ Odkud a kdy přišla známost kvasu do Evropy, přesně nevíme. 
Má se vůbec za to, že do Evropy přišel kvas z Aegypta dosti pozdě.^) 
Pokud se Slovanů týče, máme pro starší dobu jen velmi neurčitý výrok 
Pliniův, že v Gallii a Hispanii užívali kvasnic k hotovení chleba lehčího, 
než měli v té době ostatní barbaři,^) z čehož bylo by lze souditi, že v té 
době jiní barbaři dále na severu a na východě Evropy, tedy i Slované, 
kvasného chleba ještě neznali. Ovšem soud je velmi nejistý. Na určito 
je známost kvasu u Slovanů doložena teprve z konce doby pohanské. 
Neboť čteme-li v Kijevském letopisu k r. 997, že tehdy v ruském Běl- 
gorodu dělaly ženy z ovsa a pšenice těsto, z něhož vařily kyselo,^) pak 
kvas znali. Z polovice XI. století máme zprávu v Žití prep. Feodosia, 
že v Kijevě pekli chléb v kuchyních, v peci a to chléb zadělaný kvasem 
(KBacb*)) a v Odpovědích Nifontových (XII. stol.) připomíná se v či. 36 
„KBacb }khthlih".^) Na jihu se KHcfenb xntót připomíná, pokud vím, 
teprve v prizrenském chrysobulu cara Dušana.^) Nelze tedy známost 



Mém. sec. ling. XI. 179, Pedersen, Idg. F. V. 50, Peisker, Bez. 84, Lidén, 
Pauls Beitr. XV. 3. 514 a jiní (rozcházejí se jen v určeni původní formy, 
z niž vznikl slovanský tvar), ze sla vistů Brúckner (Archiv si. Phil. XX I X. 
432. Ciwilizacya 27), Janko (V éstník 6. akad. 1908, 171), Soholevskij, >KMHn 
1911. V. 166, Korbut, Prače fil. IV. 369, Vandrák, SI. Gram. I. 261, Jagič, 
Archiv XXIII. 537. Proti přejetí byl a pro příbuznost praarijskou Kozlov- 
skij (Archiv si. Phil. XI. 383 spojuje s id. *qhloibo), dojisté míry i Pedersen, 
1. c, dále -patrné Schrader,'Lex. 111 (ale srv. Sprachvergl. 11.^ 245) a hlavně 
Mladenov (CčopHHK-b nap. yM. XXV. 126, kde ještě další literatura). 
Sára upozorňuji, že ř. nU^avog ve významu peci k pečení chleba byl 
znám u Slovanů před XI. stol. jak dosvědčuje překlad Ostromirského evan- 
gelia. 

^) Srv. Schrader, Reallex. 112. Za doby historické užívali k tomu 
Rekové a Římané vinného moštu. 

*) Plin. XVIII. 68: (Gentes) Galliae et Hispaniae frumento in potům 
resoluto spuma ita concreta pro fermento utuntur, qua de causa levior 
illis quam ceteris panis est. 

') Lavr. 125^: h pane hmi: cčeptre ane no ropcTH oBca hhh nuieHHuu 
JIH oTpyóeň . . . . h noBenit ^eHaM-b ctbophth utwb b Henbwe sapíiTb KHcejib. 
K slovu KHcejib (Kbicejib) srv. Srezněuskij, Mar. I. 1418. 

*) Ed. Filaret (Yh. 3an. II. orn. Akeh. II. 2, 150): KBacT» na 
CbcrpoeHie xjitóoM-b. Radu dalších dokladů z XI. a XII. stol. viz 
u Sreznévského, Mar. I. 1202: Ev. Luk. XIII. 20, 21, Ostrom. ev. (XI. stol.), 
Jurjev. ev. (XII. stol.) 56; v Izborniku Svjatoslava Z r. 1073, 77. v Slov- 
níku Pand. Ant. (XI. stol.) a ve Slovech Řehoře Nazianského po rk. 
XI. stol. 

») HcT. BHÓn. VI. 32. 

«) fjiacHHK np. cpn. cnoB. 1862, XV., 306; srv. Daničič, PjeHHHK 
khjHW. crap. I. 521. 



i86 



kvasu historickými doklady vésti do dob starých. Ale naproti tomu 
dlužno uvážiti, že se seznámení s kvasem mohlo. přirozeně a spontánně 
státi všude, kde hotovíce chléb, v díži zapomněli trochu těsta, které 
brzy zkvasilo.^) A tak mohlo býti i u Slovanů tím spíše, že slovanské 
terminy kvas^ a droždí jsou staré, všeslovanské.^) Proto bych soudil, 
že v převzetí germ. hlaifs vězí spíše něco jiného, než převzetí chleba 
kvasného, snad chleba v peci pečeného, pro nějž máme doklady u Slo- 
vanů teprve od XI. století.^) 

Jinak bych ještě připomněl, že se v nejstarších ruských památkách 
připomíná dále chléb režný,*) a zejména lepší druh ,, čistý" (hhctlih) 
vedle obyčejného, ,,monastyrského", hotoveného pro mnichy v klášter- 
ních kuchyních.^) Ovšem když panoval hlad a byla neúroda, jedli už 
tehdy i chleby uhnětené z otrub a plev.^) Zadělávání chleba v díži 
kvasem a teplou vodou') i pečení bylo všude prací specificky ženskou, 
a když mladý sv. Feodosij hotovil sám, jako náš sv. Václav, prosí ory 



1) Viz Heyne, Hausalt. II. 269. 

^) K všesl. kvasu srv. Miklosich EW. 157. Vznikl stupňováním z kmene 
khs, stsl. kysnuti, kyseh. Srv. též Budilovič, Cjias. II. 1. 51. Také stsl. 
droMbje {*droždžbja z *droska) — č. droždí je slovo všeslovanské a staré, 
majíc rovnici indoevropskou [Miklosich KW. 51, Berneker 'EW. 228, Hirt, 
Idg. 663). 

3) K. Rhamm podobně soudí, že chlebem zvali Slované bochník 
v peci pečený proti plackám na ohništi upečeným, a že chléb vzn'kl tedy 
u Slovanů po převzetí germ. jizby s kamny a pecí (Ethn. Beitr. II. 2, 1, 
362 si.) Že Slované pekli chléb v peci, znám doklady teprve z XI. stol. 
(>KHTÍe npen. Bcoaocíh ed. Filavet 135, 165, 166). Srv. výše str. 183. 
Pec (ncHb, neinb) v jizbě se dále připomíná v Letopise kijevském k r. 1074 
a 1097 (Lavr.* 190, 251), dále v Ostromirovu evangeliu (z r. y.áwivos a 
xXi^avog). Srv. Srezněvskij, Max. II. 929. O pečení chleba u Germánů 
srv. Heyne, Hausalt. II. 268 si. 

*) Xn-bč-b p-bwaH-b (>KHTÍe BeoAOCÍH ed. Filaret 146). 

^) OneMb HHCTH xJitČH v Žití prep. Feodosija (ed. Filaret 168, 169). 
Zde se dále připomínají jiné, ještě lepší chleby s medem a mákem, patrně 
koláče (srv. výše str. 184). Srv. i germ. termín schoener brót [Heyne, Hausalt. 
II. 271), menší, z bílé mouky. 

«) R. 1128, kdy byl velký hlad v Novgorodě , ,HnHxy jiionie jihcti. 
UHnoBt, Kopy čepesosy, hhíh MOXiHHb HCrojiKuie, M^ryme cb nenMH h Cb 
coJiOMoiQ." (IV. Novg. 3). Srv. flpeBHOCTH IV. Apx. CnoBapb 90. Při hladu 
r. 1230 jedli kůru, jehličí a listí (Lavr. 485* po akad. spis.). 

^) >KHTÍe np. GeonociH ed. Filaret 169. O všesl. díži (stsl. děža) 
domnívá se Berneker EW. 198, že ji snad Němci přejali od Slovanů (srov- 
návaje bav. desen, destn, rak. desn). Více o pečení chleba viz v kapitole VIII. 
ve stati o domácím zaměstnání Slovanů. 



i87 

pro církevní potřebu,^) vytýkala mii ostře matka, že dělá práci ku po- 
směchu všem, která chlapcům naprosto nepřísluší.-) 

Druhou skupinu vegetálií, které pohanští Slo\-ané jistě znali a k jídlu 
upotřebo\'ali, tvoří řada našicli zelenin. Historických zpráv je o tom 
ovšem pramálo. Z X. století znám jen zmínku Fadlánovu o ruských 
(normannských?) kupcích, kteří prý idolům obětovali maso, mléko, 
chléb a cibuli nebo česnek (nyKt^) a z XI. století víme z Žití Feodosijova, 
že tento svatý igumen jedl denně jen suchý chléb a nemaštěnou zeleninu 
(seneHb), a také mniši ostatní, méně střídmí, když bylo málo čočo\-ice, 
jedh prý zeleniny.^) Chudým jídlem bylo r. 1074 podle J.etopisu také 
senbe sapeHO h Cbipo.^) Nicméně netřeba pochybovati, že b}ly různé 
zelenin}' součástí slovanské kuchyně už dá\no před X. a XI. stoletím. 
Ovšem lečemu se při tom naučili Slované od cizích, jak nás do jisté 
míry poučuje jazyk sám. Tak je všesl. název Ink^b, značící bud cibuli 
{Alliiim cepa) nebo česnek [Allium saíivum) — \'ýznam kolísá — pouhé 
přejetí z germ. *laitka, strs. laukr, sthn. louh, agls. léac, niz. look ^) 
a za germánská pokládají se obecně i slova mykev, stsi. *m'brky, my^ky,') 
redkev stsl. vbďbkyf) z řecké Byzance přišly zase časně terminy okurka, 



1) Srv. výše pozn. 7 na str. LS.S. 

2) V překladu Filarctově dí mu matka: „ripomy reón cbin-b moh, ocxaB-b 
TEKoe 3aHHTÍe, h6o Tbi HaHOCHLu-b óesHecxie pony CBOCMy; He Mory cjibiuiaTb, 
KaKt Bct HsnteaKDTCH HaniT to6oio sa cie ntno, na h HenpHjiHHHO orpoKy aa- 
HHMaTfaCH TaKHMi. y npa>KeHÍeM-b (str. 13")). 

3) Harkavi, Cks.3. 95. Liik dokládá jinak Srezněvskij , Max. II. ~y',\ z Knihv 
čísel XI. 5 po spisku Troj. Serg. lavry ze XIV. stol. (nepHbiH jiyn-b). 

•*) >KHTÍe npen. Weon. ed. Filarct 146, IGO. 

'-) Lavr. 1833. 

«) Uhlenheck, Arch. si. Phil. XV. 489, Schyadcy. T.cx. 1005, Pciskcv, 
Bezieh. 83, Miklosich TCW. 17<>, Jagič. Arcliix- XXIII. 537, lUňtckney. 
Cyw. 42, Hoops, Waldb. 4(55 atd. Srv. i lit. liikcii a íinn. Uinkkd. lUidilovič, 
CjiasHHe I. 91, 314, má to podle Matzcnaucra za])rasloAanskésk)\-(). J\ lorniáni 
a významu srv. i ."^/í/í' A; , Jugoslav, imenik bilja207 a lila\ nu MlddciiOi^.reTpn. 
ejiCM. 70, kde uvedeni další zastanci nčmeckého puNXKJu. Alladenov s;iin je 
ovšem proti tomu. I\ historii cibule a česneku \iz Sclirínlir, Iveallcx. 1003 >1. 

') Podle IJhlenbecka 1. c. vzniklo ze sthn. tuovuhci. )tioylui. j^dle 
Loewcho z balkan. gerni. *iiwylid. Srv. ííoops -KKi, lUídiloric \. 91, 314, 
Miklosich EW. 192, Iliyl. Patds Ik-itr. XXIII. 341, l^-iskry. 1. r. 

«) I'odlc Idilenbecka,. 1. v. 490 z sI.k. *yrdikn ^at. yadix), podle 
Miklosichť. (EW. 284) <í. *yi'dica Podle Sclivdili ya (I.e.x. <')S4) ])iišla iedkev časně 
z Asie k Rekům, jiak do Itálie a odtud yadi.x ke C.erniánunu () německém 
})uvodu mrkve ])och\l)uje Mladouyu S4. uuije oita tvarv za sourodé; ])ri 
ředkvi myslí s])íše na jnivod roinanskv (i. ( . lOH). K rozšíření sr\-. i lUídilorií , 
Cma. I. 90, 314. 



i88 

stsl. ogurb'-) a všesl. makb,^) — čímž ovšem ještě nepravím, že Slované ve 
všech těchto případech poznali i věc teprve při přejímání názvu. Mohli 
zajisté na př. cibuli znáti již dříve pod jiným jménem 3) Opírajíce se 
o filologická srovnání a archaeologické nálezy, můžeme dále souditi, 
že Slované znali a pěstovali česnek, jehož jméno stsl. tesm, česmkb 
je staré, domácí,*) potom bobh druhu Vicia faha, Faba vulgaris, tedy 
t. zv. svinský bob,^) který vůbec náleží mezi nejstarší kulturní plodiny 
evropských Árijců,^) dále hrách, grackb z prsl. *gorch^^), sosovici, čočovici, 



^) *ogur^, ogurec^ (r, orypoKi., rypoK-b, č. okurka, oharek, pol. ogórek) 
i ř. &YovQog. Vasmer, Stíoru II. 260, III. 133, Miklosich EW. 371, 
Schrader. Lex. 484, Budilovič I. 89, 313. 

2) Všeslov. mak^, prus. moke, rum. mak, maď. mák, sthn. mago z řec. 
liávog, dor.-ach. (^áxniv. Vasmer III. 120, Miklosich EW. 181, Budilovič 
I. 77, 315. K rozšíření máku srv, Hoops Waldbáume 474, jenž uznává 
jeho pěstění už v germánském pravěku. (Tam i pozdější historické doklady.) 
Jméno je společné indoevr. řečem mimo italštinu a keltštinu. Koláče 
s mákem zná už Žití prep. Feodosija (srv. výše str. 184). Hojně máku v Po- 
mořanech připomíná Herbord II. 41. Přenesený význam makovice (na 
věži) znám poprvé z r. 1305 (Let. lavr. 463^). 

') Všeslov. cibule je však také přejato ze sthn. ziholle, zebulle a to 
ž lat. *cepulla, Berneker EW, s. v. Uhlenbeck, 1. c, 484. 

*) Berneker EW. 151, Miklosich EW. 35, Budilovič, Cnas. 1. 92, 
315. Také HecHOBHT-bKi. — allium, cxóf/íov. Miklosich, Lex. pal. 1113 

^) Tedy ne náš z;ahadní Phaseolus vulgaris, jenž přišel teprve později 
z Ameriky. Všesl. fazol vzniklo z lat. phaseolus, novoř. cfaaóU, ř. cpáffrjXog 
{Berneker EW. 280). 

*) Srv. lat. faba, si. bobh (ve všech si. řečech), pr. babo {Miklosich 
EW. 15, Berneker 65). Doložen je už z neolithu jižní a střední Evropy. 
Za mateřský druh pokládá se Vicia narbonnensis , rostoucí kolem Středo- 
zemního moře až do Mesopotamie {Schrader, Reallex. 107, Berneker EW. 
65, Hehn, Kulturpflanzen 215, 544, 545). Podle Hoopse (Waldbáume 399, 
402) vystupuje teprve od konce doby bronzové. Srv. i Budilovič, CnaB. 
I. 93, 315. Z Rusi má Sreznévskij doklad teprve z ruk. XV. stol. (Max. 
I. 125), ale je už v Odpovědích Nifontových (1130-1156) v či. 38 (Hor. 
BHČn. VI. 32) uveden mezi hlavními druhy sočiva. Viz pozn. 4, str. 189. 

■ ') Stsl. grachh je všeslovanské slovo, k němuž náleží i alb. groše, 
novořec. ygáxog, tur. grach, gerach {Miklosich EW. 74, Berneker 231). 
Hrách {Pisum sativum a P. arvense) doložen je v stř. Evropě už v neolithické 
době {Buschan, Vorhist. Botanik 200, Schrader, Reallex. 196), kdežto 
cizrna {Cicer aretinum) ne. Srv. též Hehn, Kulturpflanzen 208 si. a Budilovič 
I. 93, 315. Topoxt připomíná se v Ústavě Jaroslavově o sudech Vladimirskij- 
Budanov, Chřest. I. 38. Pozdější doklady ruské viz u Srezněvského, Mar. I. 559 
a zde dále v pozn. 4. na str. 189). 



189 

čočku}) která je v střední Evropě na území hrobů lužického rázu dolo- 
žena už z doby před Kr, nar.^) Jednotlivé druhy luštěnin nebyly asi 
v staré době přesně odlišovány (podobně jako jsme to viděli u luku). 
Zdali však, jak Hehn vykládá,^) si. grackb značil původně i hrách, 
i čočku a bob, nedovedu pověděti. Jako nejstarší kollektivum pro to 
znám sočivoý) Rovněž všeslovanská a stará jsou jména dyne {Cucumis 
sativus) a tykev (Lagenaria vulgaris,^) ák\Q brU^) a rěpa (Brassica), 
jejíž různé druhy rostou odedávna v stř. Evropě a v jižní Rusi.') 



! ^) Všesl. sočovica, sočivo, šošovica, čočovice atd. {Ervum lens. srv. Budi- 

lovič, CjiaB. I. 92, 315, Miklosich EW. 313; Lemna palustris u Karadžiče, 
Lex. s. v. coHOBHua) objevuje se na Rusi hojně jako jídlo prvé doby kře- 
sťanské (>KHTÍe npen. SeonocÍH ed. Filaret 146, 166, Odpovědi Nifontovy 
č. 38 (HcT Bh6jt VI. 32). Srv. Sreznévskij, Mar. III. 470. Častěji čteme 
HEMOHeHO coHHBO. Staré indoevrop. jméno čočky je stsl. lešta z *lentja 
(chybí v záp. si. řečech), lat. lens, sthn. linsi, lit. lěnszis. O této rovnici 
viz Schrader, Lex. 504, Heyne, Hausalt. II. 65, Hoops 463, Budilovič, Cnas. 
I. 92. Srv. Sreznévskij, Maxep. II. 100. 

2) Hoops, Waldbáume 328, 462. Nalezena byla v zpodni vrstvě valu 
v Němči bhže Gubna {Jentsch, Ve h. Berl. 1887, 508, Buschan 206, Hoops 
398). Později je čočka s hrachem u Germánů doložena historicky z doby 
Karla Velkého {Hoops 463, 464). 

3) Hehn, 1. c. 215. 

*) Na výše uvedeném místě Dotazů Kirikových a Odpovědí 
Nifontových či. 38 čteme: ,,A KpecTHXH na ójiront pass-fe coHMsa bca: 
ropoxTj, 6061, coHCEHua, pHBH^j-b." PuBH^t (ř. íQéfiiv&og) je druh hrachu 
{Sreznévskij III. 120). 

*) Stsl. dynja, lit. dinis, máď. dinnye; stsl. tyky, tykva {Miklosich 
EW. 55, 369, Berneker EW. 250, Budilovič CnaB. I. 88, 313). Slov. tyky 
souvisí snad s ř. ďixvg. K historii těchto druhů srv. Hehn, Kulturpflanzen 
304 si., Schrader, Reallex. 483. Pro dýni jsou u Sreznévského, Mar. I. 765 
doklady teprve pozdější. 

*) Stsl, bhrščb, starý všeslov, význam pro Heraclcum Sphondylium 
(č. botanický výraz je bolševník), z něhož se patrně vařila v Zakai"patí 
polévka, na níž se později přeneslo jméno rostliny, r. čopm-b, p. barszcz 
(Srv. Rostafiňski, Burák i barszcz. Krak. 1880, Berneker 109). 

') Všesl. rěpa (v starorus. pramenech rapa, jinak všude řepa nebo 
répa). Miklosich 277, Budilovič I. 89, 313. Srv. alb. repe, litev. ropě, rape, 
sthn. ruoba, raba, lat. rapa, ř. gánv^ (Srv. Schrader, Lex. 441). Rostafiňski 
(O siedzibach 15) soudí, že Slované přejali mák, tykev a dýni od Reků, 
a že Zase známost řepy, kterou pěstili, předali Rekům, kteréžto filolog, 
histor. závěry bude ovšem nutno teprve ověřiti a prokázati. O řepě soudí, 
že se zprvu požívalo listů a že později usušená řepa zůstávala jako rituální 
bylina, která se jedla o vánocích. Řepu dokládá Izbornik z r. 1073, 251 
a Novgorodský letopis I. k r. 6723 {Sreznévskij Mar. III. 222). 



190 

Ze bylo v Polabí brzy požíváno i hub,^) smíme souditi z toho, 
že se tam už r. 1018 přihodila otrava houbami.^) Němci ostatně, jak se 
zdá, zprvu hub nemilovali.^) 

Za další potravu rostlinnou sloužilo Slovanům přirozeně i o v o c e. 
a to především jablka, potom hrušky, slívy a třešně. 

Jablka {Pirus malus) krájená a patrně sušená pro zimní potřebu 
jako české křížaly, doložena jsou v střední Evropě už v nálezech neoli- 
thických a podobně, ač méně, i hrušky {Pirus communis a P. aria), dále 
domácí slívy a třešně {Prunus insititia, P. domestica, P. avium), vesměs 
v kolových stavbách švýcarských a rakouských.*) Rovněž máme dolo- 
ženo, že v době Tacitově jedli Germáni polní jablka (agrestia poma), 
patrně plody, divokého druhu Pirus silvatica,^) a je pravděpodobno, 
že středoevropský domácí druh kotiáce {Trapa natans L.) byl pro svá 
moučnatá jádra v té době také požíván.^) Ovoce šlechtěné vniklo 
však na sever teprve později z Itálie, kde se v dobách císařských 
pěstění znamenitě vyvinulo,') a je velice poučno, že pozdější výčty 
ovocných stromů v germánských zahradách mají tak mnoho přejatých 
slov italských, ukazujících zřejmě na jižní původ zahradního ovoce.^) 
Příchod těchto druhů na Dunaj a na Rýn dlužno klásti už do první doby 
císařské, jak ukázaly nové nálezy v římské pevnůstce Saalburgu u Hom- 



*) Stsl. gí^ba, sloviti. ' góba, guba, bulh. rbóa, č. houba, p. dial. g(ibka 
g{bka, r. ryča {Miklosich EW. 71, Berneker EW. 340). Srv. lit. gumbas_ 

2) Dětmar IX. 29 (VIII. 14). 

3) Heyne, Hausalt. II. 331. 

*) Heer O., Die Pflanzen der Pfahlbauten. Schriften d. nátur f. Ges, 
in Zůrich 1866 24, 26, 27, G. Buschan, Vorgesch. Botanik, Breslau 1895, 
166, 175, 181, Zur Vorgesch. der Obstarten (Verh. Berl. 1891, 99 si.), Hoops, 
Waldbáume 299, 334 si., 541 si. 

*) Tacitus, Germ. 23. 

«) Hoops, Waldbáume 335. 

') Blúmner, Privataltert. 169. 

8) Schrader, Reallex. 585, 587, Hoops, Waldbáume 477 si., 534 si. V po- 
zdějších kodexech germ. zákonů, dále v Capitulare de villis Karla Velikého 
Z r. 812 a na plánu kláštera sv. havelského z r. 820 uvádějí se už stromy: 
pomarius, melarius, pirarius, prunarius, sorbarius, mispilarius, castenearius, 
persicarius, cotoniarius, nucarius, ceresarius atd. Srv. Rostafiňski, De 
plantis quae in Capitulari de villis et curtis imperialibtis Caroli Magni com- 
memorantur. Krak. 1885 (Pam. Akad. Wydz. mat. przyr. XI.) a Hoops, 
\. c. 539, 540, Lauenstein, Der deutsche Garten des Mittelalters bis um 
das Jahr 1400 (Góttingen 1900. Diss.), M. Heyne, Hausalt. II. 62, 86, 93, 
Fischer-Benzon, Altdeutshe Gartenflora (Kiel 1894). 



igi 

burgu.i) Dříve lepších druhů, chutnějších a šlechtěných na severu ne- 
bylo vůbec (snad s výjimkou jablka), a s toho hlediska musíme také 
rozuměti Tacitovi, praví-li na jiném místě, že Německo je „terra frugi- 
ferarum arhorum impatiens'"'',^) nebo Varronovi, jenž zase sděluje, že 
čím více se Cn. Tremellius Scrofa blížil s vojskem k Rýnu, tím více při- 
cházel do krajin ,,ubi nec vitis, nec olea, nec poma nascerentur".^) 

Netřeba pochybovati, že v celku asi totéž platilo o Slovanech. 
Slované zajisté znali domácí druhy jabloně a slívy odedávna, jak na- 
svědčují indoevrop. shody všesl. názvů: ab^^ko, jabhko {strom. *ablonb), 
lat. *Abella, ir. abhall, ubhal, stkymr. aballen, krimgot, apel (got. *apls), 
sthn. apful, afful, agls. aeppel, stisl. eple, lit. óbůlas, obůlys, lot. ábele, 
stpr. woble, wobalne,*) a stsl. sliva, sthn. sléha, agls. sláhae, lit. slýwas, 
IsLÍ. lividusý) Kdy a jak se s hruší seznámili, nevíme, ale je-li správná 
domněnka některých filologů, že původ všesl. grusa, lit. kriáuszia 



^) Srv. o tom. literaturu u Hoopse 535. Pevnost Saalburg existovala 
od I. — III. stol. po Kr. a ve vrstvách kulturních zjistili v ní Jacobi a Will 
pecky různých druhů šlechtěných sliv, švestek, třešni, višní, meruněk, 
broskvi a ořechů, z čehož je viděti, že italské ovoce přicházelo do Porýní 
už v I. — II. stol. a ne teprve v VI.— VII. stol. Jádra hrušek a jablek se 
v Saalburgu nenašly, ale bezpochyby jen proto, že podlehla snadno zkáze. 

*) Germ. 5. Srv. také c. 26: nec enim cum ubertate et amplitudine 
soli labore contendunt, ut pomaria conserant. 

3) Varro de re rustica I. 7, 8. Schrader, Reallex. 582, Hoops 476. 

4) Berneker EW. 23, Miklosich EW. 1, Budilovič I. 137, 330, 
Schrader, Reallex. 43, Hoops 4:17. Dříve se tyto shody vykládaly rozšířením 
jména Abelly, města v Kampanii, kde se dařila proslulá jablka (srv. Vergil 
Aen. VII. 740: et quos maliferae despectantmoenia Abellae), k severoevrop. 
Arijcům. Tak dosud přijímá Schrader, Reallex. 43, Hehn, Kulturpflanžen 
594* (615'). A. Fick zase při vzniku slov. abhko pomýšlel na prostřednictví 
keltické. (Vrgl. W. I. 349,* Bezz. B. XVI. 170). Tento výklad pokládá se 
dnes na základě výkladů R. Mucha, Bjórkn.anna a Hoopse (srv. liter, 
u Bernekera a Hoopse) za neudržitelný a pomýšlí se na spol. příbuzenství 
(tak Berneker 23, Feist, Got. W.* 30, Hoops, Reallex. I. 112, Waldbáume 
479 a Mladenov, FepM. ejieM. 145), ač nově opět Sobolevskij přidržel se 
názoru Fickova (^MHFI 1911. 190). Jméno jablka bylo jediné, které se 
u Germlnů udrželo po příchodu římského o vocnictví, z čehož soudí ifoo/>s, 
že to bylo jediné ovoce, jež Germini už před tím znali zušlechťo- 
vati (1. c). Vskutku se našla v kolových stavbách švédských už jablka 
poměrně veliká. 

5) Schrader, Reallex. 628. Slíva je jméno všeslovanské (slovin. sliva, 
bulh. sliva, sr. sliva, šljiva, č. slíva, p. šliwa, polab. slaivéna, luž. slovka, 
sluva, r, cnHsa, prus. sliwaytos, lit. sliva). Miklosich (EW. 307) za praslov. 
formu přijímal sljuva. Srv. i Budilovič I. 139, 331. Zušlechtělé druhy sliv 
přišly ovšem později ze zemí pontských [Hoops 543). 



192 

pr, krausy dlužno spojiti s kurd. korési, kurési, byla by známost přišla 
z přední Asie prostřednictvím některého, snad iránského kmene mezi 
Černým mořem a Kaspickým. V Podkavkazí je dosud velice rozšířen 
druh Pirus communis}) Také význam pro sladkou třešni, stsl. *čersa, 
Čersbnja, pokládá Berneker sice za přejetí, ale prastaré už do praslovan- 
štiny,^) tak že se i s tímto druhem Slované znali ode dávna a to tím 
spíše, že se pecky třešní druhu Prunus avium^) našly už dosti hojně 
v neolithických nálezech stř. Evropy, Totéž platí o višni, stsl. visbnja^) 
a také s broskví seznámili se brzy prostřednictvím Reků.^) Vzhledem 
k tomu všemu domněle germánský původ kollektivního všeslovanského 
názvu ovoce, stsl. ovoštb (z prasl. *ovotje), — běží-li tu vskutku o germ. 
přejetí^) — vztahovati se může jen na ovoce šlechtěné, původu jiho- 

1) Schrader, Reallex. 93, Berneker EW. 358, Hehn, Kulturpflanžen 
595«, Budilovič I. 138, 331. 

2) Berneker EW. 149. Ovšem odkud bylo přejato, neví se. Vasmer 
zprvu pomýšlel na ř. xega twá (3t. II. 287) prostřednictvím alb. kerší, 
později (3t. III. 223) vykládal ze všesl. *čerša, změněného vlivem slova 
višbnja — v *čeršbnja, a čerša zs sthn. kirsa (srv. Uhlenbeck, Archiv XVI. 
375). Berneker sám kloní se více k prostřednictví vulg. latinského *ceresia 
(vedle cerasus z ř. xšqccgos), z něhož vzniklo i sthn. kirsa, pozd. kirse. Srv. 
též Budilovič, CnaB I. 139, 332. Sladké třešně přivezl do Itálie první Lu- 
cuUus po porážce Mithridatově z Orientu, načež se rychle rozšířily {Blúmner, 
Privatalt. 171, Hoops 534, 544). 

») Heer, Pflanzen de- Pfahlbauten 26, Buschan, Vorgeschichte 100, 
Hoops, Waldbáume 544, Schrader, Reallex. 429, Hehn, Kulturpflanzen 
390 si. Také kyselý druh višně {Prunus cerasus) podle všeho původu orientál- 
ního (zakavkazského) , doložen je nově už z neolithika Francie {Hoops, 1. c.) 
a ze Saalburgu. 

*) Stsl. višbnja slovo všeslovanské {Miklosich EW. 392), s nímž srv. 
též prus. visnaytos, lit. vTŠna, lot. visna, alb. višji, tur. višně, střhn. wlhsela. 
Vasmer (3t. III. 44) vykládá višbnja z r. ^vaaiviá^ývaaivog (šarlachový), 
naproti čemuž Hoops (1. c. 547) naopak ř. ^larjva, §v<s iva (višně) pokládá 
Za přejetí ze slovanštiny (pod. jako tvar litevský, albánský a turecký), 
s níž je wihsela prapříbuzné. Tam (546) viz i jiné filologické výklady. Proti 
Vasmerovi vyslovil se i Sobolevskij, Cóopn oth. o npeM. za 1909 r. 430. 

*) Stsl. *persky, *porsky, z čehož kontaminací se slovem brosky — 
broskva {Brassica oleracea) vzniklo č. broskev a pol. broskiew. Podle Vasmera 
přešlo z ř. TieQ.ixLov už v době všeslovanské (3t. II. 217, 268, III. 159). 
Podle Hoopse však broskve a meruňky přišly do Itálie teprve v I. stol. 
po Kr. z Persie a Arménie (Waldbáume 549. Srv. i Buschan, Vorgesch. 103). 
Miklosich EW. 11 vykládal z germánštiny, tak i Berneker EW. 51 (srv. 
střhn. pfersich), Uhlenbeck, Archiv f. si. Phil. XV. 483. Srv. i Budilovič 
I. 140, 332. 

«) Slovanské formy viz u Miklosiche EW. 228. Původ germánský 
(srv. sthn. obaz, agls. ofet, střhn. obez, nhn. obsť) přijímali Miklosich, 1. c, 



^93 

evropského, italského, s kterým seznámiU se na Rýně a Dunaji nejdříve 
Germáni a jež potom přešlo i s novým terminem k Slovanům. 
Z konce doby pohanské dotvrzuje nám hojnost ovocného stromoví 
u Slovanů zpráva Ibráhíma ibn Jak'úba z konce X. století, v níž se při- 
pomíná v zemi slovanské velmi hojně jabloní, hrušek a slív.^) Ovšem 
ani tu nelze ještě říci, má-li na mysli ovoce šlechtěné, lepší jakosti. 
Současné jsou některé nálezy archaeologické.^) O starobylé a důležité 
úloze jablka (leckdy významu přímo rituálního) při svatbách, zmínili 
jsme se už výše na str 83. Z drobného ovoce znali ovšem už ode dávna 
lesní jahody a maliny,^) víno poznali však teprve pozdě na samém 
sklonku pohanského bytu (srv. o tom dále). Z téže doby máme také, 
pokud vím, jedinou zprávu o pěstění ořechů u západních Slovanů 
(podobně jako dále v Německu). Připomínat Ebbo velký posvátný 
ořech v jedné svatyni pohanské ve Štětině, jejž chtěl Otto biskup vy- 
vrátiti. Bydlil u něho zvláštní strážce, a ten se živil z jeho plodů.*) 



Uhlenbeck, Archiv si. Phil. XV. 489, Korbut, Prače fil. IV. 369, Brúckner. 
Cyw. 27, Peisker, 'Bez. 62. Nově však Mladenov, FepM. enCM. 91 (C6. Hap. 
yM. XXV.) je proti tomu a také Berneker (U Peiskera, 1. c.) má silné pochyby. 
Radu starých dokladů slova oeoufb, oeoiumb Viz u Sreznévského, Mar. 
II. 593. 

^) Ibráhim (ed. Westberg 59): ,, Největší část stromů v jejich (Slovanů) 
zemích jsou jablka, hrušky a slívy." Poslední výraz přeložen ,, slívy" na 
základě výkladu Westbergova, kterýž ukazuje, že o hojných ,, broskvích" 
(tak je totiž v původním textu) nemůže býti v době té u severních Slovanů 
řeči, když je Rekové a Římané dostali ž Asie teprve na poč. naší éry. Rozen 
ve svém ruském vydáni překládá však ,,nepcHKOBbiH nepesb^i." (str. 55), 

2) V kurhanu u Rybniče (podol, gub., baltský új.) našly se vedle 
zrní pšeničného i pecky ze sliv {Spicyn, 3an. apx. o6m. XI. 277), v Kijevě 
v sáčku zavěšeném na pase kostry (v hrobu z konce I. tisíciletí) našly se 
4 lesní oříšky lískové (Hsb. apx. komm. 1910. ripHji. Kt T. XXXVII. 207). 
V jedné popelnici lužického typu v pohřebišti u Kreuzburgu (Slezsko) našel 
Buschan pecky třešňové (Verh. Berl. 1891. 101). 

*) Srv. všeslov. a prastaré agoda, jagoda {Berneker EW. 25), brusnica 
{Berneker 90), malina {Miklosich 181, Budilovič CnaBHHe I. 100, 101. I je 
jich pozůstatky našly se v neolith ckých stavbách kolových a to ve velkém 
množství {Buschan, Vorgesch. 104). V nejstarší památce polského práva, 
v elbl^žském statutu z XIII. stol., čteme (art. 17) o ženách, chodících 
do pole nebo lesa na jablka a na jahody {Winawer, Najd. prawo 96, 209, 
258). Všesl. agrest je však původu pozdního, italského {Berneker EW. 25). 

*) Ebbo Vita Otto nis III. 18 (arbor nuceapraegrandisidoloconsecrata). 
Byl to patrně ořech vlaiský. Lískový keř {Coryllus avellana) byl dávno 
domácí u Slovanů (filol. rovnici viz napřed na str. 43). Ořech {luglans 
regia) je sice v Středozemí domácí, ale lepší druh přišel časně z Malé Asie. 
ze Sinopy a z Persie, a prostřednictvím Římanů v prvních stoletích po Kr. 

13 



194 

V celku dlužno vždy trvati na tom, že za pohanské doby slovanské 
ovoce nebylo lepší jakosti. Proto také zůstávalo dobré jižní ovoce la- 
hůdkou, která byla cenným předmětem obchodu nebo vzájemných 
darů. V X. stol. dováželo se na př. do Rusi ovoce hojně z Cařihradu 
a když se r. 907 Oleg vracel domů z Cařihradu do Kyjeva, přivážel si 
domů nejen zlato a drahé látky, ale i víno a ovoce.^) Později Svjatoslav 
chtěl přeložiti sídlo své do Malé Prěslavě na Dunaji, poněvadž se tam 
scházelo bohatství ze všech končin světa, mezi jin}^!! z Byzantia — 
víno a rozličné ovoce.^) 

Ze by byli Slované jedli žaludy, podobně jako Germáni a někteří 
jiní evrop. kmenové,^) není bezpečně doloženo, ale ovšem není také vy- 
loučeno. Sám jsem našel pouze jedenkráte zprávu o nálezu hromady 
žaludů v slovanském kurhanu volyňském u Olevska (Ovruč) z doby 
X. — XI. stol.j ale nález ten neprokazuje, že běželo o zásobu k jídlu 
určenou.'*) Jiný nález pražených žaludů učiněn byl nedávno na jednom 
ohništi praehistorické dědiny u Buchu blíže Berlína,^) z doby t. zv. lu- 
žické, a je tedy opět nejisto, přísluší-li polabským Slovanům. Rovněž 
zpráva Kosmova postrádá reálnosti a věrohodnosti.^) 

Úprava. 

Pro oko a chuť vybíravého a kuchařskému umění zvyklého Reka 
nebo Římana nebyl ovšem ráz a soubor slovanské potravy bez námitek. 



na sever. Nalezen v Saalburgu hojně a také Capitulare de villis z r. 812 
nařizuje jeho pěstění (Hoops 553). O rozšířeni lísky domácí i ušlechtilých 
druhů srv. tamže 654. V Ústavě Studijském z r. 1193 hl. 207 při kuťji 
(srv. výše str. 182) připomíná se i sušené víno a jádra ořechová (optxosH 
HnpbUH). Jiné doklady ořechu jsou pozdní {Sreznévskij I. 1382, II. 711). 

^) Letopis k r. 907 (Lavr. 31*). Také pro Rusy přicházející do Caři- 
hradu vymínil si pohoštění masem, rybami a ovocem (str. 30). 

2) Letopis k r. 969 (Lavr. 66*): BHHa h OBomeBe posHOJiHHHbíH. 

*) Všeslov. žalud je slovo společné řadě árijských řeči: 1. glans, prus., 
lit. gile, lot. zTle, stsl. želfidb, arm. kaliu, ř. fiáXavog [Miklosich EW. 407, 
Hirt, Idg. 293). Hirt myslí, že v pravěku árijském jedli lidé i žaludy, syrové 
nebo pečené; některé druhy jsou vskutku jemnější, sladčí a mají dosti 
mouky (Srv. K. Bolle, Die Eichelfrucht als menschl. Nahrungsmittel. 
Zs. Ver. Volksk. I. 138). U Germánů je požívání doloženo starou anglo- 
saskou písní. Srv. Hoops, Waldbáume 476, Schrader, Reallex. 582 si. 
O jiných dokladech ze staré Hispanie, Arkadie srv. Schrader, 1. c. 

*) Apx. JltTonHCb K»K. Pocc. 1903, 186. 

«) Praehist. Zs. II. 386 (1910). 

*) Kosmas I. 3. V rus. Zlatostruji ze XII. stol. čteme: „nyči. 
BbicoK-b CKOTy fla Hjxb Hťejiyflb" {Srezněvskij , Mar. I. 849). 



195 

Jedliť Slované leckdy věci, které jiným nechutnaly, ba kterých se Jiho- 
evropané i štítili. A prostý lid venkovský v tomto ohledu vybíral si 
ještě méně, než kulturnější obyvatelé měst staroslovanských, zejména 
těch, kde se soustřeďoval obchod s cizinou. S tohoto hlediska musíme 
rozuměti zprávám, jež nám vykládají, že Slované jedli všelijaká 
divná zvířata a nečistoty, jako na př. zprávě Pseudo-Caesariově o Slo- 
vanech vůbec ,^) zprávě Nestorové o pohanských kmenech ruských^) 
a Ebbonově o Slovanech baltických.^) Všechny jsou psány se stanoviska 
kulturního, vybíravého člověka a mimo to křesťana, jemuž i církev za- 
povídala přímo určité druhy pokrmů.*) Ale také úprava slovanských 
jídel zdála se být Rekům a Římanům najisto hrubá a špatná, třebas to 
nemáme určitě doloženo.^) 

Netřeba však pochybovati, že příprava a úprava jídel byla nanej- 
výše jednoduchá všude tam, kam ku konci doby pohanské nevniklo 
ještě rafinované umění jižních kuchyň, byzantské a italské, tedy všude 
mimo hostiny velmožů a knížat a snad i hostiny při velkých pohanských 
■slavnostech. 



^) Srovnej citát výše na str. 165. 

2) Na známém, také výše str. 70 citovaném místě staví totiž leto- 
pisec kulturnější Poljany proti nekulturním a pohanským Drevljanům. 
Radimičům, Vjatičům, Krivičům a Severjanům, o nichž praví, že žijí jako 
Zvěř a jedí všelijakou nečistotu (ece HenHCXo). Týž di i o Polovcích, že jedí 
zdechliny a všelijaké nečistoty, křečky i sysly (Lavr.* 15). 

3) Ebbo I. 12: ne quid etiam immundum comedavit. Srv. výše na 
«tr. 170 pozn. 5. 

*) Srv. k tomu nařízení na př. v Odpovědích Nifontových či. 89 
iHoT. Bh6ji. VI. 48), v Pravilu Jana II. či. 5 (tamže 3), v Odpovědích 
papeže Mikuláše I. Bulharům či. 43, 90 [Mansi XV. 401 si.), v cirk. Ústave 
Jaroslava § 48 {Golubinskij , Hor. p. q. I.* 637), v Kormčí bulh. sborníka 
XIII. stol. [Starine VI. 121) atd. Naráží se tu na veverky, vepře, medvědinu, 
koninu, bobrovinu a pod. Koňského masa se požívalo jen z hladu, jak 
máme o tom řadu zpráv v Letopisu (Lavr.* 343, 369); kníže Svjatoslav 
jedl je i na výpravách (srv. dále pozn. 3. na násl. straně). Totéž platí 
i o Germánech {Heyne, Hausalt. II. 280.) 

*) Šafařík se dovolával výroku Prokopiova (III. 14): ,,8íaLTav Sk 
axXrjQáv xb %ai ánT]fisi,rjfiévr]v, (offTtsQ MaaaayéxuL, Kol avtol é%ovai," překlá- 
daje to: ,, jídlo požívají hrubé a špatně připravené" (SS. II. 747). 
Ale lépe je přeložiti pouze ,, život vedou drsný a zanedbaný" (Srv. napřed 
str. 26). Rovněž přeložil Šafařík chybné jeden passus z Leona, udělav 
z něho zprávu o neupraveném jídle (SS. II. 749). Ostatně také germánská 
jídla zdála se býti Římanům hrubá (srv. citát z Mely v následující 
jpoznámce). 

13* 



196 

Ze by byli Slované požívali masa syrového, jakož toho máme 
doklad u Germánů,^) nevíme, ač zajisté nedostatek nebo nesnáze vá- 
lečné výpravy leckdy bránily i jednoduché přípravě.^) I o knížeti 
Svjatoslavovi čteme k r. 964, že na válečných výpravách nevozil ssebou 
kotlů a nádob, a že pojídal jen řízky zvěřiny nebo koniny na uhlí upe- 
čené.^) Nejjednodušší přípravou masa bylo u Slovanů, jako jinde (Védy 
a Homér na př. jiné neznají) — pečení na rožni. Pečení v nádobách je 
najisto mnohem pozdější, a nemohl bych říci, že je znali Slované už 
v době pohanské.'*) Za to je znali vařiti v hliněných nebo kovových 
hrncích nad ohněm, tedy v polévce.^) Rhamm jde však příliš daleko. 



1) Múllenhoff DA. IV. 346, Hirt Idg. 303, Heyne, Hausalt. II. 286. 
Weinhold, Altnord. Leben 147. Srv. Hlavně zprávu Melovu III. 3, 28: 
victu ita asperi incultique ut cruda etiem carne vescantur, aut recenti, 
aut cum rigentem in ipsis pecudum ferarumque coriis, manibus pedibusque 
subigendo, renova^unt. 

*) Pro požívám masa soleného, sušeného nebo uzeného neznám 
starých dokladů. Také stáří klobásů mi nelze určiti. Různé druhy masem 
nadívaných zvířecích střev nebo žaludků (farcimina) byly oblíbeny už 
v starém Rimě {Blúmner, Privatalt. 175) a také v staré Gallii (Heyne, Hausalt. 
II. 293), odkudž se brzy dostaly i do Germánie {Heyne, 1. c). Všesl. klobása, 
stsl. klhhasa z *k^lbasa [Miklosich EW. 154) je však patrně slovo pře- 
jaté (srv. fr. calebasse). Viz Berneker ve Zborniku Jagičově 600. Do- 
klady nejdou před XIII. stol. I jelito je staré a všeslovanské, ale původně 
ve významu střeva [Miklosich EW. 102, Berneker EW. 452). 

^) ,,xonH Bost po coót ne Bosjíme hh KOTbJía, hh MHCb aapn, ho noTOHKy 
HsptsaBTj KOHHHy HH astpHHy jih hjih roBHHHHy Ha ymext HCneKt HHHuie^ 
HH marpa HM«me". . . (Lavr.^" 63 k r. 964). 

*) K indoevr. rovnici všesl. peku, péci (stsl. pek^, pešti) srv. Miklosich 
EW. 234, Hirt Idg. 666 (ř. nŠTao, 1. coquo, sti. pac, av, pač, lit. kepu, korn. 
peber). Ze shody stsl. pešti a peštb — kamna, pec, soudím, že značilo stsl. 
pešti — pečení v peci, nebo v nádobě uzavřené (srv. str. 183) a ne na 
otevřeném ohni. K všesl. rožeň, stsl, ražbm (z *oržbm) srv. Miklosich 
EW. 227. Srv. i výklady Schraderovy, Reallex. 439. 

5) Příslušné sem slovo je všesl. vbréti, vbrjfi, stupň. vařiti, vařivo 
(Miklosich EW. 381). Jeden druh slovanské polévky masité, stsl. jucha, 
r. yxa stč. júcha má už indoevropské jméno společné: skr. yús-, yícshán-, 
lat. jús, lit. jusze, juka, ř. Soo/nós (Schrader, Reallex. 251, Hirt, Idg. 662, 
Berneker EW. 458, Miklosich EW. 106, Budilovič, CJiaB. II. 1. 55). Ze 
slov. přešlo i do nhn. jauche. Pokud vím, lze ji doložiti už z XI. stol. v pole- 
mickém Poslání metropolity G^orgia (1065 — 1073), v němž se připomíná 
ucha vaječná a masná z;e sádla (yxa HHHHan, yxa na-b caji-b) podle citátu 
u Porfirjeva, Her. p. cjiob. I.* 372 (z Makarija, Her. p. u. II. 313). Další- 
pozdější doklady viz u Srezněvského, Marep. III. 1327, 1630. K analogii 
germánské srv. Heyne, Hausalt. IL 315. 



197 



když vaření v kotli nad ohněm pokládá za zvyk, který Slované přijali 
od Germánů.^) Slovo kotel je snad ovšem původu germánského,^) 
ale samo vaření v nádobě nad ohněm sotva. Ostatně Slované znali asi 
ještě jiný způsob: totiž vaření v koženém měchu, nejlépe v žaludku 
nebo v břichu zabitých zvířat, bud pomocí ohně pod ním rozdělaného 
nebo pomocí rozžhavených kamenů, do vody vložených. Tak se aspoň 
vaří dosud místy na Balkáně 3) a také to nebylo neznámo Finnům, 




Obr. 3. Vaření masa v dobyičím žaludku 
na Černé Hoře (podle Trojanovice) . 



1) Rhamm, Beitr. II. 2. 1. 171. 

*) Kessel, got. katils, stn. ketill, ags. cetel, cytel, sts. keti, sthn. chezzil, 
kezzel — z čehož všeslov. kotbl^ {Miklosich EW. 135). Má se to obecně 
za prastaré přejetí z germánštiny (srv. na př. Miklosich, 1. c. Uhlenbeck, 
Archiv si. Phil. XV. 488, Brúckner, Cyw. 26, Jagič, Archiv XXIII. 536. 
Peisker, Bez. 66, další viz u Mladenova, Tepu. ejiCM. 67), čemuž však nově 
se vzpírá Mladenov, 1. c. a také Meillet, jenž na základe přízvuku rayslí 
na původ latinský (Études sur ťétymol. I. Paris 1902, 186). 

») Trojanovič. Archiv f. Anthr. XXVII. 250 si., Cpn. jena 61 sL 
Tak vaří dosud místy hajduci v okolí Bitolje a na Černé Hoře (srv. při 
pojeny obr. 3). Jde to zcela dobře a tajemství spočívá v tom, že je žaludek 
hovězí předně nepromokavý a pak se nespálí, poněvadž teplo do sebe bére 
tekutina v něm (místo žaludku bývá i nádoba z kůry). Proto nepotřebují 



198 

Litevcům a Germánům.i) Poněvadž je to zjevně způsob vlastní životu 
kočovnému, kde je dosti vnitřností a kozí ze zabitých zvířat a kde hli- 
něná keramika větších rozměrů je na obtíž, je pravděpodobno, že přešel 
k Slovanům od některého nomadského kmene na jihovýchodní hranici^ 
nejspíše od Skythů, o nichž máme podobnou zprávu u Herodota.^) 
Při přípravě jídla užívali Slované omastku a později i koření. 
Slovanské máslo je výraz všeslovanský a zajisté starý.^) Ale jako zá- 
kladní pojem pro analogickou rovnici indoevropskou (skr. djya, aňfanUf 
1. unguentum, stpr. anctam, shn. ancho, alem. anke, ir. imb) nezna- 
menal původně másla k jídlu, nýbrž mastnotu k natírání těla,*) tak se 
také ze shody stsl. máslo s mazh, mazati {máslo z *maztló) zdá, že 
i zde byl původní význam podobný.^) Kdy se přešlo k používání másla za 
omastek při úpravě jídel, zůstává zatím nejisto. Nemámeť o tom zpráv. 
Ale z toho, že jiní severní sousedé Slovanů znali máslo v tomto smyslu už 
v starověku ^) a že na druhé straně máslo mezi jídly připomínají psané 
prameny slovanské od XI. stol.,'^) můžeme bezpečně souditi, že na 
konci doby pohanské i Slované másla požívali. Ostatně vedle něho byly 
v upotřebení i jiné omastky, na př. zvířecí tuky nebo oleje, připravované 



dávati do vnitra teprve rozpálené kameny. Ale vařiti pomocí roz- 
žhavených kamenů v Srbsku také znají {Trojanovi^, Archiv 1. c. 246, si. 
Cpn. jejia 48 si.) a sice dosti rychle. Po vloženi 9 kamenů trvá vaření 
IV4 hodiny s přilévánim studené vody, bez phléváni jen ^4 hodiny. 

1) Hirí, Idg. 305, 666. 

2) Herodot IV. 61. 

3) Miklosich EW. 185. 

*) Schrader, Reallex. 121, Hirt, Idg. 605. 

^) K všesl. máslo srv. Miklosich EW. 185, Budilovič, Cnas. II. 1. 58. 

*) Tak Skythové a Thrákové (Herodot IV. 2, Hippokrates de morbis 
IV. 20, zde poprvé vystupuje název ^ovxvqov; Anaxandrides u Athenaia 
rv. 131). Dále podle Plinia vůbec barbarští kmenové na severu Evropy 
znali a připravovali máslo nejvíce z kravího a nejtučnější z ovčího mléka 
(Plinius XXyiII. 133: E lacte fit et butyrum, barbararum gentium lautis- 
simus cibus . . . plurimum e bubulo et inde nomen, pinguissimum ex ovibus). 
Není pochyby, že mezi těmito barbary byli i Slované, třebas u nich máslo 
z doby staré doloženo přímo není. Podle Schradera vzniklo užívání másla 
do pokrniu na severu Evropy, nejspíše prý na dolním Rýně, odkudž se 
rozšířilo i lat. butyrum (Reallex. 114, 121). Srv. i Hirí, Idg. 302 a Heyne, 
Hausalt. II. 309 si. 

'') Srv. Žití Feodosijovo (xjiečij cyx-b h sejinie sapeHO 6e3 Macjia 
(ed. Filaret 166), Odpovědi Nifontovy či. 7, 25 (Hor. Bh6ji. VI. 25, 30), 
gramota cař. patr. Luky vel. kn. Ondřeji Bogoljubskému z r. 1160: 
Macjio KpaBÍe (Hor. Bh6ji. VI. 73). Hojnost másla (butirum de armento) 
připomíná v Pomořanech Herbord II. 41. 



199 

z olejnatých semen.^) Také víme z Fadlána, že východní sousedé, 
volžští Bulhaři, mastiU jídla rybím tukem.^) Olej (stsl. děj, jeléj) je slovo 
sice všeslovanské, ale přejaté později v době křesťanské z řec. eXatov, 
lat. oleum?) Domácím terminem pro oleje a vůbec pro tekutou mast- 
notu zůstalo máslo}) 

Totéž v celku platí o koření. Slovanům byla jistě už dávno známa 
řada bylin, vynikajících zvláštní vůní a příchutí, která později v lidové 
kuchyni slouží za koření nebo léčidla, a která má jména většinou slo- 
vanským řečem společná.^) Ale zatím nemám zpráv, že byly přidávány 
do potravy už v staré době. Ke konci VI. stol. po Kr. čteme, že by- 
zantský generál Priskos dodával z adunajským Avarům výměnou i různé 
druhy cizorodého koření: černý pepř, indické listí, skořici, kost *) a mů- 
žeme se vší pravděpodobností souditi, že je současně poznali a užívali 
Slované, aspoň ti, kteří v té době byli v užším styku s římskou a by- 
zantskou kulturou na Dunaji nebo na Dněpru. Později Achmed at- 
Tartúší, o němž myslí Jacob, že se nalézal v poselství k císaři Ottonovi 
r. 973 s Ibrahímem ibn Ja'kúbem, sděluje, že se v tu dobu dováželo do- 
Němec různé koření z Indie, jako pepř, zázvor a j.'^) To vše činí pravdě- 
podobnou známost Slovanů s těmito plodinami. Pokud se pak jednotli- 
vostí týče, vidíme, že stsl. pbperi, z čehož *pbperbcb — perech (toto nej- 
dříve ve XIV. stol.) přešlo z latiny,^) že z Řecka (event. z Itálie) přišlo 



^) Srv. dále pozn. 4, 

*) Harkavi, CKasaHÍH 91. 

») Vasmer, 3t. II. 232. III. 58. Srv. i Hirt, Idg. 293, Schrader, 
Lex. 591, Budilovič, Cjieb. I. 141; Miklosich EW. 102, Berneker EW. 264. 

*) Macno nptBHHO, — B-b ctMeHH JibHHHtMb h36hth Macjia (žití Feod. 
ed. Filaret 169), Macjio Kpasie i npeBHHoe (gramota patr. Luky 1. c). V Od- 
povědích Nifontových vedle másla k jídlu upotřebuje se tohoto terminu 
i při mazáni (či. 10 1. c). Srv. i Pravilo Kyrilla II. (Hct. Bh6ji. VI, 93). 

*) Srv. na př. bedrník [Budilovič,- Cnas. I. 72), hořčice (stsl. gorčica, 
Berneker 233, Budilovič I. 91), čemerice, [čemerb, Miklosich 31, Berneker 142, 
Budilovič I. 83), křen {chrém Miklosich 90, Berneker 402, Budilovič I. 91), 
kopr {kopr^ Miklosich 129, Budilovič I. 75) , peluněk [polynb Budilovič I. 80) atd. 

•) Theofanes ed. Boor 278: ónolag xal ó JjQÍaxog kSr] xivá 'IvSixá ávré- 
nsiiipsv To5 fiaQ^ÚQtp. TtéiteQÍ ts xccl (pvXXov 'IvSíHov Kal KÓaxov xal xuaaiccv xal 
hrega tětiv énL^TjToviiévav. Anastasius překládá: piper videlicet et 
foliům indicum, costum et cassium (ed. Boor 171). O vonném koštu srv. 
Schrader, Reallex. 473, o pepři tamže 618, o skořici 990. 

') Jacob, Ein arabischer Berichterstatter (Berlin 1890) 13. Zlomky 
Tartúšího zachoval Kazvíní II. 409. Srv. též Jacob, Waaren 31. 

8) Christ. Sitzungsber. bayr. Akad. 1906, 179, Vasmer 3t. II. 270, 
III. 164; Sobolevskij proti Vasmerovi. (C6opH. oth. o npeM. 1909 r. 432). 
Heyne pokládá pepř za nejstarší import (Hausalt. II. 331). 



200 

zase upotřebení máty (z [xév-S-y) — mentha — MHia), dále kmínu {kjumim, 
KMHHb z r. xúfjiivov, lat. cuminum), anýzu (z áviaov) ^) a že také ocet 
{ocbtb) poznali Slované jednak z Itálie, jednak z Recka.^) Ovšem doba 
přejetí těchto slov a věcí není blíže známa. Mimo to víme, že se od břehů 
řeky Volhy odedávna šířil obchod s rebarborou {Rheum caspicum), 
která tam dosud roste na stepích.^) 

Jiné dvě věci, kterými už v starých dobách Slované, jako všichni 
okolní národové, svá jídla připravovali, byly med a sůl. O medu více 
vyložím v stati následující, nápojům věnované.*) Sůl byla vůbec ve 
střední Evropě pradávným a hledaným obchodním předmětem (už od 
doby neolithické) a starý obchod solní, jenž by velice zasluhoval nále- 
žitého ocenění se strany archaeologů, osvětlil by zajisté ještě leckterou 
nejasnou stránku prae historických styků kulturních. Vyložím o něm, 
pokud se slovanských zemí týká, více v kapitole IX. Zde mi stačí kon- 
statovati, že Slované na jisto odedávna užívali k přípravě jídel soli, 
jakzesalinčemomořskýcha azovských, tak i zálabských (na Sále), atak 
zajisté i ze šalin, které se nalézaly uvnitř území mezi Labem, Dunajem 
a Dněprem, především v sev. Uhrách (u Prešova), v Sedmihradech, 
v Haliči, v Lůneburgu, ve Vagrii (Meklenbursku) a v Polsku; expro- 
priace jejich je ovšem doložena historicky teprve z IX. — XII. století 
po Kr. Velkou váhu, jakou Slované kladli v IX. stol. na potřebu soli, 
vidíme z žádosti krále Amulfa, adressované r. 892 Bulharům, aby tito 
neposkytovali moravským Slovanům soli z dolů ve východních Uhrách,^) 



^) Vasmer, SrronH III. 32, 108, 132. Podle Bernekera anýz přejat 
teprve z nhn. anís, resp. osm. anason (EW. 29). Budilovič a Matzenauer 
mají mátu za slovo domácí (CjiaBjíHe I. 78). 

'') Vasmer, 3TK)nH III. 208, r. yKcycb (Ústav XII. stol.) z ř. o^og; 
ocet, stsl. ocbt^ z acetum, přejato prostřednictvím got. akeit {Berneker 264, 
Miklosich EW. 219, Uhlenheck, Archiv si. Phil. XV. 489, Hirt, Pauls B. 
XXIII. 341, Brúckner, Cyw. 26, Jagič, Archiv XXIII. 536, Peisker, Bez. 
95 atd). Srv. více u Mladenova, FepM. ejieM. 93, který je opětně proti 
germ. původu. 

3) Srv. doklady u Múllenhoffa DA. II. 76, III. 16. Ammianus 
Marcellinus spojoval i starý název řeky Volhy Rha od Rha — barbara 
(XXII. 8. 28). O koření římské kuchyně srv. Blúmner, Privat. i68. 

*) Indický cukr (skr. sárkará) objevuje se v Itálii a Řecku v době 
Kristově {cáKxccQov, saccharum) , ale užíváno ho asi jen k účelům medicinálním 
(Schrader, Reallex. 999). Jinak a zejména na severu sladilo se jenom medem. 

^) Je to známá zpráva annálů fuldských k r. 892, o níž srv. více 
v mých SS. II. 449 pozn. 5, 



201 



a ještě více z anekdoty, kterou sděluje Ebbo z cest Ottona bamberského 
na Pomorí r. 1127. Tam nějaký chudý rybář slovanský na jezeře 
Morickém nechtěl vzíti od biskupa ani stříbra, ani co jiného a prosil 
jen o trochu soli.^) Sůl se také objevuje v dávkách staroruských.^) 
Pro starobylé užívání soli svědčí však i to, že název pro ni je nejen vše-. 
slovanský,^) nýbrž i všeárijský: ř. vXc,, lat. sal, ir. salann, kymr. halan, 
got. salt, stpr. sal, arm. al, stsl. solb. Bylať tedy sůl známa už v kultuře 
praárijské a jen jediní Íránci přišli o původní termin.*) 

Jak si jinak Slované počínali při jídle, mnoho nevíme. Jedli nej- 
spíše třikráte za den, ráno, v poledne a večer,^) zasedajíce bud na zem 
kolem krbu u velkých mis nebo kolem nízkých desek, o nichž více po- 
jednáme v kap. V., a z nářadí jídelního užívali nožů a Ižic, ale ne vidliček, 
které zůstaly lidu severní Evropy neznámy až do konce středověku.^) 
Nože větší i malé (a tyto zejména) jsou jedním z nejobyčejnějších milo- 
darů, provázejících ode dávna v hrobech pozůstatky mužů i žen. Na 
konci doby pohanské byly u Slovanů tvaru rovného, někdy i v kostěných 
střenkách, a podobny už velice našim nožíkům (srv. tab. VII. obr. i — ^4). 
Dokladů uváděti netřeba. V hrobě leží obyčejně při boku kostry, a no- 
šeny byly bud za pasem, nebo na pasu zavěšené vedle jiných utensilií.') 
Lžíce jsou již řidčí, patrně proto, že bývaly nejčastěji hliněné nebo dře- 
věné a snáze se zničily.^) Jen výjimkou setkáváme se v pozdější době 



1) Ebbo III. 4. 

*) Na př. v dávkách virnikům podle Ústavu kn. Jaroslava [Vladimir- 
skij-Budanov, Chřest. I. 38). Srv. výše str. 182. 

3) Miklosich EW. 314. Od Slovanů přejali název pro sůl Maďaři 
(só). Srv. Niederle SS. II. 449. 

*) Hirt, Idg. 297, 663, Schrader, Reallex. 699. 

) V písni o pluku Igorovu. Igor prchaje, zabíjí husy k snídani, k obědu 
a k večeři (ed. Erben 11). 

•) Schrader, Reallex. 260. Ani í^ímané neužívali vidliček {Blúmner, 
Privatalt. 394), nýbrž obyčejně jen Ižic (ligula, cochlear 395). 

') Více o formách nože a jeho dalším vývoji podám v kapitole 
o zbraních. Srv. ještě Fič Star. III. i. 123. 

8) Lžíce známe už z doby neolithické a přechodní a to hliněné i dře- 
věné [Múller, Nord. Alterth. I. 152, Monielius, Culturgesch. 18); později 
jsou i v žárových hrobech lužickoslezského typu, na pr. v Čechách v hrobech 
u Plaňan {Píč, Star, II. 3. 11) nebo na několika místech v Lužici [Niederlaus. 
Mitth. III. 49). K historii lžíce viz jinak studii v angl. časopise Archaeo- 
logia (London 1892) II. ser. vol. 3. 107, a v spise C. J. Jacksona, The 
Spoon and its history, its form, materiál and development. (Rok a místo 
vydání mně neznámo). 



202 

i se Ižicí kovovou, jejíž hlavní tvary předvádí připojená tabulka, a jež 
proti krátkému, neforemnému tvaru domácího, hliněného výrobku 
vesměs byly fabrikátem italským, nebo aspoň jeho napodobeninou. i) 
Valná část těchto kovových lžiček je však jen malých rozměrů (i mimo 
zcela malé ušní, o nichž srv. výše na str. 156), a sloužila jen k nabírání 
různých jemnějších látek, koření, soli a pod., a ne k požívání tekutých 
jídel, na př. polévky nebo kaše. K tomu byly patrně větší a hrubší lžíce 
dřevěné nebo hliněné, které ani v současných slovanských hrobech 
a sídlištích nechybějí,. =^) Ale že se užívalo k jídlu i kovových a skvostných 
Ižic, máme také doloženo.^) Polévka se ostatně nabírala i malými 
koflíky z větší nádoby.*) 



^) Nálezy na tabulce uvedené pocházejí: č. 7 z Dunavy (Thunau) 
v Dol. Rakousích (Naturhist. Mus. Vídeň) , č. 9 z hradiště na Levém Hradci 
(srv. Niederle, Lidstvo str. 643), č. 10 z kurhanů u Pskova [Glazov, 3an. 

V. 1. 44 tab. XXI. 11), č. 11 z radimičských kurhanů [Spicyn, Pan. Kypr. 
3an. apx. VIII. 1. 2, Tab. IV. 10; novozybkovský a suražský Újezd), 
č. 12 z kurhanů u Žilých Gor (volokam. új.) s mincí X. st. (3an. apx. VII. 
1. 117, 124), č. 13-14 z vladiměřských kurhanů {Uvarov, Mepnae XXVII. 
22, XXXIII. 38), č. 15 z kurhanů vesjegonského újezda (Hsb. apx. komm. 

VI. 12), č. 16 z gdovských kurhanů {Spicyn, TnOB. Kypr. 27. Tab. XXL 
3, 6). Další nálezy viz v ladožských kurhanech {Brandenburg, Kypr. npwn. 
50, tab. VII. 7), v kurhanů u Panova, Gžatsk {Gatcuk, San. apx. VIL 
1. 114), v petrohradských {Spicyn, Kypr. nerp. VIL 15, XVII. 30 lopatka), 
v Ascheradenu v Livonsku (Catalog d. Ausst. Riga 1896, tab. XXVI. 8). 
Krásná kostěná a ozdobená lžička našla se u dětské kostry v základech 
kijevské Desjatinné církve z IX. — X. stol. (Hsb. apx. komm. XXXIL 
ripHJi. 129). V kurhanech u Afanasjevky a Šandrovky (jekaterinoslav. 
gub.) našla se u ženské kostry lžička d rkovaná neznámého účelu s mincemi 
XI. stol. Ale hroby jsou asi neslovanské (Apx. Jl-fer. 1903. 256). O podob- 
ných starších nálezech dírkovaných lžiček srv. Píč, Starož. III. 1. 56, 
a Hampel, Alt. I. 124. 

2) Na př. dřevěné ze hradiště št^ínského {Schumann, Kultur Pomm. 
Tab. V. 10). O rozšíření v X. — XI. stol. v Rusi hrubých Ižic, jaké na- 
lezeny na finnském pohřebišti Ijadinském, srv. Jastrehov, JlHflHn. 
Mor. 8, 49. 

3) R. 996 nebyla družina knížete Vladimíra spokojena s lžícemi dřevě- 
nými a chtěla stříbrné. Kníže vyhověl a dal nakovati stříbrných, pravě: 
, .Stříbrem a zlatem nedostanu družiny, ale družinou dostanu zlata a stříbra" 
(Letopis Lavr. 123^). 

*) Můžeme tak souditi z nálezu, třebas mnohem staršího (asi 
z pol. I. tisíciletí př. Kr., u Inowraclavi, kde H. Kaliefe vedle ohniště 
nalezl velký hrnec se 6 koflíky uvnitř, patrně příbor pro 6 osob (Praeh. 
Zs. III. 286). 



203 



-< /\ 2/V 3 



V 



\l 



) 



1/ 





S ? 




J f 



4 



Tab. VII. Staroslovanské nože a lžíce. 



205 

stáří Ižic dosvědčuje ostatně termin hžica sám, který je vše- 
slovanský a podle některých náleží už staré rovnici indoevropské: 
lat. ligula, kelt. *leigd, ir. liag, kymr. llwy, 1. 'Xei^w, shn. leffil, stsl. 
Vbžica}) 

Tak se jedlo v normální dny. Proti obyčejnému obědu vyznačovala 
se staroslovanská hostina především hojností jídel a pití. Stůl sám byl 
zajisté také připraven vkusně ji, — a máme zprávu z konce doby po- 
hanské, že u Pomořanů stával stůl se stále připravenými jídly a pitím, 
přikrytý bílým ubrusem, tak že domácí nebo host, kdykoliv přišel 
a chtěl, mohl ihned pojísti.^) Ale jinak při hostině nespočívala váha 
v tom, co dnes, totiž ve výběru zvláštních jídel a zvláště upravených,^ 
nýbrž především v hojnosti jídla a hlavně pití. 

Hostiny bývaly pořádány při rodinných slavnostech, jako při po- 
střižinách, svatbách nebo pohřbech^) a čím bohatší a výše postaven byl 
hospodář, tím byly častější a větší. O knížecích hostinách máme zmínky 
už z doby staré, ale bez bližšího popsání,^) a teprve v pozdějších kro- 



M Miklosich EW. 177, Schrader Reallex. 504. Od jiného kořene 
odvozuje však /. Zubatý Listy fil. 1894, 150 {l^ž, lit. luz — lámati^ 
štěpiti) . 

2) Herbord II. 41. Celé toto místo zajímavé, svědčící zároveň o ne- 
obyčejné čistotě domu slovanského, zní: ,,Et quod mirum dietu, mensa 
illorum nunquam disarmatur, nunquam deferculatur, sed quilibet pater 
familias domům habet seorsum mundam et honestam, tantum refectioni 
vacantem. Illic mensa cum omnibus quae bibi ac mandi possunt nunquam 
vacuatur, sed aliis absumptis aliá subrogantur; non sorex, non sorilegus 
admittitur, sed de mappa mundissima fercula teguntur, comesuros ex- 
pectantia. Quacunque igitur hora reficere placuerit, hospites sint domestici 
sint, omnia parata inveniunt intromissi ad mensám." Také v sv. václavské 
legendě Oportet (ed. Pekar 405) čteme, že k hostině, kterou připravil Boleslav- 
bratru Václavovi, byl dům krásně upraven podle domácího zvyku (domus . . , 
adornata pulcherrimis ornamentis secundum morem illius gentis). 

') K postřižinám vztahují se na př. zprávy v tradici Gallově 
o knížeti Popelovi v Hnězdně: ,,qui, duos filios habens, more gentilitatis 
ad eorum tonsuram grande convivium praeparavit, ubi plurimos suorum 
procerum et amicorum invitavit." Podobnou hostinu, ale chudší připravil 
Paszt (Gallus I. 1, Bielowski MFH. I. 395). O svatebních hostinách srv. výše 
str. 84 si., 92, 95, o pohřebních v kapitole následující. 

*) Srv. tradici polskou u Galia (I. 4, Bielowski I. 398) nebo pečhvě 
připravenou hostinu u knížete obodritského Kruta {Helmold I. 34), nebo 
hostinu u slovinského knížete Inka, o níž Anonymus de conv. Bag. et 
Car. píše toto: Vere servos credentes secům vocavit ad mensám, et qui 
eorum dominabantur infideles, foris quasi canes sedere fecit, ponendo 



206 

nikách setkáváme se s popisem bohatším ,i) který však je už psán pod 
vhvem mravů té doby, v níž žil kronikář, a nemůže nám sloužiti 
za obraz slovanských mravů predkřesťanských. Ostatně už na konci 
doby pohanské do knížecích dvorů pronikaly obyčeje cizí, nordické, 
římské, byzantské nebo orientální a uplatňovaly se i v řádu i v obsahu 
hostin. Zajímavá je zpráva, že při hostinách knížat, kteří se stali křesťany, 
velmoži a knížata pohanská nesměla seděti za stolem, ale na zemi, ba 
i venku přede dveřmi a to prý ,, podle zvyku pohanského. "^j Toto vy- 
hoštění pohanů na zem a ven odpovídá předně stanovisku církve, která 
tehdáž zakazovala přísně sedati a jísti s pohany,^) ale vedle toho vidíme 
z ní to, co výše pověděno, že totiž obyčejně sedávali staří Slované 
při jídle na zemi, na kožešinách kolem velkých mis nebo nízkých desek, 
tak asi, jako dosud primitivně jedí balkánští Srbové.^) Knížata ovšem 
sama ráda dělala výjimku a pořizovala sobě větší stoly. S knížetem 
ruským sedávalo při hostině u velkého stolu 40 dívek ^) a o bulharském 
caru m áme zase z r. 866 zprávu, že při jídle seděl u stolu sám, 
žena a družina že opodále jedly na zemi.^) 



ante illos panem et carnem et fusca vasa cum vino, ut sic sumerent victus. 
Servis autem staupis deauratis propinare iussit." U Helmolda máme zprávu, 
když se biskup Gerold r. 1156 vrátil do země Vagrů a byl přijat i po- 
hoštěn v domě knížete Pribislava, že bylo při hostině předloženo 20 jídel 
[Helmod 1. 82). Zajímavý ceremoniel při jídle u cara volžských Bulharů 
popsal Fadlán [Harkavi 87). 

^) Srv. na pr. popis hostiny na dvoře Boleslava Chrabrého (Gallus 
I. 6, 14, Bieiowski I. 401, 409) nebo hostiny, kterou bulharský Krum 
pořádal slovanským velmožům (Theofanes ed. Boor 491). 

*) V legendě Kristiánově Svatopluk to učinil Bořivojovi (sed ritu 
paganorum ante mensám pavimento iubetur insidere. Pekař, Nejstarší 
česká kron. 135, 171). Podobně srv. zprávu o hostině Inkově u Anon. 
de conv. Bag. et Car. (viz citát zde na str. 205 pozn. 4) a na 
této stránce pozn. 6. 

') Srv. na př. Responsa Nicolai I. Bulharům či. 41 [Mansi XV. 
416) nebo Pravilo Jana II. či. 19 (Her. Bh6ji. VI. 9). 

*) Můrko. Mitth. anthr. Ges. XXXVI. 117, 118. 

*) Fadlán u Harkaviho, Ckes. 101. Srv. výše str. 123. 

') Responsa Nicolai či. 42: Asseritis quod rex vester cum ad mandu- 
candum in sedili, sicut mos est, ad mensám sederit, nemo ad convescendum 
etiam, neque uxor eius cum eo discumbat, vobis procul in sellis residentibus 
et in terra manducantibus {Mansi XV. 416). Hirt se domnívá, že u starých 
Arijů ženy vůbec jedly odděleně od mužů (Idg. 



207 

Slovanský název pro hostinu spojenou s pitím byl obvykle pirh od 
-pi-, piti 1) a to především pro světskou hostinu svatební ^) nebo pro 
hostiny konané při pohanských slavnostech. Pro pohřební hostinu byl 
starý název strava, o němž viz v kap. následující. 




Obr. 4. Srbská crepulja (podle Troj ano viče) . 



^) Pir^ vzniklo od piti, jako darh od dáti, žirh oážiti. Srv. Vondrák 
SI. Gr. I. 24, 430, Mladenov, Tepu. ejieM. 96. Pivb — convivium nalézám 
už v slov. překlade legendy sv. Václava z X. — XI. stol. {S obolev ski j , Marep 
97). Radu dalších dokladů od XI. stol. viz u Srezněvského, Mar. III. 933 
Slovo přešlo i do finnštiny {Veske 213). Srv. i Budilovič, Cms. II. 1. 147 

«) Srv. výše str. 95 a Miklosich, Denkschr. Akad. Wien XXIV. 33. 
Naproti tomu zase podle Sobolevského v části nejstarších památek církevně 
slovanských slovo brakh přešlo ve význam saKycKa, aasrpaK-b (>KMHn. 
1911. 189). 



Nápoje. 

Dosti zpráv máme o tom, co pili Slované. Jako jinde^ i tu nej- 
větší odbyt měly (odmyslíme-li prosté hašení žízně vodou a pití mléka, 
o němž svrchu byla řeč), nápoje opojné, v čele jich pak víno z medu 
zhotovené — medovina. 

Celá řada zpráv potvrzuje, že medové víno bylo jim nápojem 
nejmilejším. Z důvodů, jež jsem jinde uvedl,^) vztahuje se předně 
na Slovany uherské zpráva Priskova z r. 448 o obyvatelích v středních 
Uhrách, kteří poslům císařským podávali proso, jakýsi nápoj ječný 
(xá[jLO(;) a hlavně medovinu. Medovinu, jako výhradný nápoj slovanský 
potvrzuje později v X. stol. Mas'údí u AI Bekrího, potvrzují to dále 
ze společného pramene Ibn Rosteh i anonymní geograf perský^) 
a Kardízí vykládá docela, že medu a vína (totiž medového) je u nich 
tak mnoho, že jeden člověk mívá někdy v zásobě až na sto nádob medo- 
viny.^) S tím souhlasí i domácí zprávy ruské. Med obětovali pohanští 
Slované daemonům.*) Kněžna Olga připravuje nad mohylou Igorovou 



1) Srv. SS. II. 135 si. Heyne je má za Goty, ač ví, že gótsky by byl 
zněl název midus (Hausalt. II. 335). 

2) Mas'údí (Ibráhím ed. Westberg 60, Rozen 55): .Jejich (Slovanů) 
nápoje a opojné nápoje připravuji se z medu (srv. kommentář Westbergúv 
128). Ibn Rosteh (ed. Chvolson 28, 31. Harkavi 265): ..Opojný nápoj při- 
pravuje se z medu." Anonym perský (ed. Tumanskij 135): ..(Slované) 
vinohradů nemají, ale medu mnoho. Víno [nabiz) a podobné nápoje dělají 
z medu. Velké nádoby na vino {chunb) jsou ze dřeva." Rovněž neznámý 
autor, citovaný CAaymoyem (Relation 367), di. že Slované sejí proso a pijí 
medovinu. Mezi potravou ruských kupců na Volze uvádí i Fadlán opojný 
nápoj {Harkavi 95). patrně medovinu. O vývozu medu východoevrop- 
ského v arab. pramenech srv. Jacob, Handelsartikel 58. 

3) Kardízí (ed. Baríold 123). 

*) Na př. Rodu a Rožanicím podle Nifontových Odpovědi či. 33 
(HoT. Bučii. VI. 31). 



209 

velkou tryznu s pitím medoviny^) a kníže Aladimír, který měl sudy 
medu zakopané v knížecím sklepu v Bělgorodě,^) pokřestiv se roz- 
vážel medovinu a jiné nápoje po říši v bečkách pro nemocné.^) A když 
jednou r. 996 vyvázl z nástrah Pečeněhů, učinil, jak praví letopisec: 
„svátek veliký, navařiv 300 várek medu, k nimž pozval své bojary, 
starosty po městech i Hdi mnohé."*) Pití medu připomínají i nej- 
starší církevní poučení, na př. biskupa Nifonta a biskupa Luky Ivana, 
Ústav Jaroslavův,^) a také v klášteře pečerském chovali v XI. stol. 
medovinu (pro knížete Izjaslava v sklepě ve velkých nádobách a beč- 
kách.^) O Slovanech západních máme aspoň následující zprávu Her- 
bordovu v životopise Ottonově: ,,vinum autem nec habent, nec que- 
runt, sed melleis poculis et cervisia curatissime confecta vina superant 
falemica".'^) Tato medovina připravovala se svařením medu s vodou, 
načež se tekutina nechala 14 dní zakvasiti, jako to na př. dosud 
dělají v Srbsku.^) Nápoj takto připravený ovšem dlouho nevydržel; 
bylo nutno rychle píti a zásoby obnovovati. Zdali Slované jako Římané 
nebo Germáni ^) dávali už v staré době do medoviny kořenné přísady, 
na př. pelyněk, zpráv nemáme. 

Vznik tohoto význačného nápoje měl původ svůj v prostředí, 
v němž Slované žili. Pláně zakarpatské, porostlé hojně ovocnými 
a lesními stromy a křovinami, oplývaly květy a včelami, jak o tom 
máme již ze starověku řadu zpráv, a opljrvaly proto hojně medem, 



^) Lavr.' 56 (ci>Be3oma Menu mhofm stno, h BiasapHiua). 

«) Lav.8 125 (k r 997). 

") Lavr.3 123 (k r. 996). 

*) Lavr.2 122: CTBopH npasHHHK-b senaKb, Bapn 300 npoBap-b Meny 
H ci)3biBame óojinpH cboh h nocanHHKu, cTapiHuiHHu no BctM-b rpanoM-b 
H jtronH MHorbi. Také při hostině bulharského cara na Volze pívala se 
po jídle medovina [sadžu] podle Fadlána {Harkavi, Ckes. 87). 

6) Odpovědi Nifontovy či. 33, 36, 68, 95 (Her. Bh6ji. VI. 31, 32, 
41, 50), Vladimirov, FlaunTH. III. 246, Vladimirskij Budanov, Chřest, I. 52. 

•) Žití pr. Feodosija ed. Filaret 170, 171. 

■í) Herbord II. 1. 

8) Srv. Trojanovič, Archiv f. Anthr. XXVII. 259. Také výše uve- 
dená zpráva o Olze a Vladimírovi zmiňuje se o vaření. Srv. k tomu už 
starý recept Pliniův HN. XIV. 17 (20): ,,Fit vinum et ex aqua ac melle 
tantum. Quinquennio ad hoc servari caelestem iubent. Aliqui prudentiores 
statím ad tertias partes decocunt et tertiam veteris mellis adiciunt, deinde 
XL diebus canis ortu in sole habent. Alii diffusa ita decumo die obturant. 
Hoc vocatur hydromeli et vetustate saporem vini adsequitur, nusquam 
laudatius quam in Phrygia." 

») Srv. Heyne, Hausalt. II. 336. 

14 



210 

kterýž přirozeně brzy nabyl velké obliby u Slovanů právě tak, jako 
u sousedních Litevců a Lotyšů, kde se rovněž přípravky medové staly 
národní potravou.^) Slované se ostatně nespokojili jen s medem v pří- 
rodě ukládaným, nýbrž přistoupili brzy i k domácímu chovu včel 
v úlech, jak o tom více vyložíme v stati o včelařství (kapit. VIII.). 
Není proto divu, že jak med sám, tak i vedlejší jeho produkty, vosk 
a víno medové, byly už v staré době vyhlášeny a staly se také jedním 
z hlavních předmětů starého obchodu slovanského s cizinou, hlavně 
s jihem. Už v starověku vozil se do Řecka nejlepší med ze země Alazonů 
na horním Dněstru^) a tentýž obchod připomínají nám pozdější pra- 
meny ze stol. X.3) 

Vedle medoviny přicházely na slovanský stůl ještě jiné opojné 
nápoje, především nápoj z obilného sladu připravený, tedy naše 
pivo.^) Zdali xá[xo£;, r. 448 připomínaný Priskem, je nápoj vlastní 



1) A. Bielenstein. Die nationalen Getránke der alten Letten (Studien 
aus dem Gebiete der lett. Arch. Ethn. und Mythologie Riga 1896). O pivu, 
mede vině a březové vodě. Ostatně med a mede vina byly už odedávna 
v kulturním fondu indoevropském. Shoda: skr. mádhu, av. madu, ř. (léd-v, 
sthn. meto, mitu, stn. mjdír, ir. mid, kornw. med, stsl. médi, stpr, meddo, 
lit. midůs, medus je jedna z nejstarobylejších, ukazujíc na pradávnou 
známost medu mezi Indoevropany {Schrader, Reallex. 85, Hirt, Idg. 668). 
Rovněž u Germánů byla medovina nejstaršírn opojným nápojem a pití 
medoviny zastaralo, ustoupivši vínu a pivu, teprve v XV. století. Kolem 
r. 1530 Avenťn píše ve své bavorské kronice, že té doby medovinu pijí 
už jen Rusové a PoJáci {Heyne, Hausalt. II. 334, 337, 338). Ba co \íce, 
také finské jazyky mají názvy stejného původu, a jak se za to má, ne- 
přejaté, nýbrž prapříbuzné (finn. m^si, mordv. med, čer. m,y, syrj. ma, ostj. 
mag, vog. moM, maď. mé z). Srv. Thomsen, Ob. d. EinfluB d. germ. Spr. 
auf die finn. lapp. (Halle 1870) 2, Schradev, I. c. 87. Také slovo idevr. a všesl. 
vosk^ přešlo do finštiny [Veske, Kyjibx. othoui. 170, 173). Srv. lit. waškas, 
lot. vask, maď. viaszk, viasz, ř. it,6s, lat. viscus, sthn. wahs {Miklosich 
EW. 395). Zdali ovšem Indoevropané znali už připravovati z medu opojný 
nápoj, jisto není {Hirí, Idg. 308). 

^) Pausanias I. 32, 1 {Latyšev, Scythica I. 571). 

3) Na př. Kardízí (ed. Bartold 121), Chaukal [Harkavi 219), Nestor 
(k r. 969) a jiní. Srv. Jacob, Welche Handelsartikel 58, Waaren 10. Medem 
platila se i daň, na př. u Drevljanů (Nestor k r. 946). Také o zemi Měškově 
dí Ibráhím (ed. Westberg 55, 92, Rozen 50), že je bohatá medem (což později 
opakuji kronikáři Dlugoš, Gallus), a o Pomořanech Herbord (Vita Ottonis 
II. 1 a 41). Mnoho medu připomíná u Burtasů Rosteh {Chvolson, Hsb. 21) 
a AI Bekrí (ed. Rozen 62). 

*) Výraz pivo (stsl. *pivos, pivo, srv. Miklosich EW. 246, Budilovič, 
Cjias. II. 1. 61) vystupuje v nejstarších památkách zřejmě jen ve smyslu 
nápoje vůbec. Srv. doklady u Sreznévského Max. III. 930, 931. Vedle 



211 

Slovanům současně v Uhrách sedícím, či ječný nápoj jiného (thrác- 
kého, sarmatského?) původu, je nejisto a odkazuji na to, co jsem již 
na příslušném místě vyložil v II, dílu Slov. Starožitností.^) Ze slovan- 
štiny dá se s ním nejlépe spojiti srbské kom, KOMHHa, komhth, ko- 
MOBana, KOMOBHiia, což ovšem samo sebou ještě nedokládá slovanského 
původu, neboť může býti pouze starým přejetím Slovanů balkánských.^) 
Jinak však je jisto, že Slované vařili opojný nápoj z ječmene a z jiných 
obilnin už v staré době, podobně jako Germáni.^) Z ječmene nejvíce, pak 
z ovsa; pšenice a žito neměly větší úlohy. Tomuto původnímu nechmele- 
nému pivu patří snad starý evropský název, zachovaný i v stsl. oh, olo- 
vina*) dnes ovšem od chmeleného piva odlišený.^) Kdy se Slované naučili 



toho však dostalo význam praegnantní: to, co se speciálně a hojně pije 
(viz koncovku ivo). Už z toho je viděti, že pivo bylo asi hojně rozšířené 
a obvyklé. Jako si. pivo tak i staié balkánské itlvov (Aristoteles u Athenaia 
X. 447) utvořeno od indoevr. kořene pi~ (skr. píoami, píttš, ř. nLvco, lat. 
6160, alb. plné). 

^) SS. II. 137. Se srb. KOMHHa, KOMOBHua spojoval je už Pervolf 
(Archiv f. si. Phil. VIII. 28) a Soholevskij >KIVIHn. 1906. XI. 192. Se slov. 
kvas chybně spojovali Hilferding (Hor. CepóoBt 5) a Ed. Boguslawski 
(Hist. Slow. II. 136). 

*) Proti slovanskosti svědči především to, že je výraz doložen už 
z doby Diokletianovy v ediktu cen prodejného zboží (CIL. III. Supi., 
str. 1931) a v Ulpianových Digestech (33, 6, 9: simili módo nec camum 
nec cerevisia continebitur). Srv. i Dio-Cassiovu (49, 36) zprávu, že v Pan- 
nonii pijou ječmen. 

») O germánském a vůbec indoevropském ječném pivu srv. Schrader, 
Reallex. 88, 289, Hirt, Idg. 309. 668, Heyne, Hausalt. II. 338 si. Římanům 
však germánské pivo mnoho nechutnalo, jak nám dosvědčuje Tacitus 
G. 23: ,.potui humor ex hordeo aut frumento, in quandam simiUtudinem 
vini corruptus." 

*) Srv. ags. ealu, ealoď, stn. ól, angl. ale, lit. alús (z toho fin. olut), 
stpr. alu a snad i lat. alumen (Hirt, Idg. 668, Schrader, Lex. 88, Heyne, 
Hausalt. II. 338). Kmen *alu- ozpačo val původně patrně něco nahořklého, 
natrpklého. Někteří ovšem si. ol^ pokládali za přejaté z germánštiny, tak 
Miklosich, Kluge, Hirt a Peisker (srv. Mladcnov, FepM. cjicm. 92), ale řada 
jiných filologů je mínění opačného, přiznávajíc v *alu starý slavobaltogerm. 
koien. Srv. u Mladenova, 1. c. Jiný drxih lehkého sladového piva, pro něž 
existuje téměř ve všech slovanských jazycích výraz braga, braha, přejat 
byl ze západu, nejspíše od Keltů {Berneker EW. 80, srv. ir. braich, kymr. 
brag, bragod). Srv. též Schrader, ReaUex. 91 a Novakovič 157 si. (srv. násl. 
poznámku) . 

') Srbská (pirotská) olovina nebo alovina je dnes podobna ruskému 
kvasu a dělá se nej více ze zahřátého oťsa nebo ječmene, politého vřelou 
vodou a ve 3—4 dnech zakvašáného {Trojanovič, Archiv f. Anthr. XXVII. 

14* 



212 

zlepšovati jakost piva i chuť jeho chmelem, zůstává po dnes nejisto. 
Filologové jsou obvykle mínění, že všesl. chmel, stsl. chmelb z ckbmelh 
přešlo do slovanských řečí z východu od Finnů nebo Turkotatarů,i) 
a to slovo i věc, a že Slované je zase dále předali na západ Němcům 
a s ním snad i slov. pivo — Bier.^) Ale celý process není přece jen nále- 
žitě vyjasněn a dotvrzen, a také doby, kdy se to státi mělo, dobře 
neznáme.^) V slovanských zemích doložen je chmel v tomto smyslu, 
totiž jako přípravek pivní, počínajíc XI. stoletím v Čechách,*) krátce 



259, CpncKa jejia 117 si,, Novakovič, Tjiacb LXXXVI. II. 155). V staré 
ruské literatuře vystupuje ojn> a ojioBHHa od XI. stol. (spisky ruk. Upyra 
z r, 1047, 85, 86, 87; Ostromir. evangel.), k čemuž srv. řadu dokladů u Srez- 
névského, Mar. II. 660, 663. Na jihu ještě později (srv. Novakovič, 1. c 156). 
Dal vykládá s. v. ojioBHHa, oji-b: bchkíh XMejibHOň HanHXOK-b KpoMt anna 
(6para, nHBO, Mem>). Také se tak říká ostatkům pivního droždí. K rozšíření 
významu u Slovanů srv. Miklosich EW. 221. O hotovení piva starý recept 
zachoval Orosius V. 7. 

^) Srv. vogul. qumlix, qumleh, čuv. chumlá, tat. chomlak, maď. komló, 
čer. humlá, mordv. komld, si. chhmelb, střlat. humulus, stnord. humall 
{Berneker EW. 411). Berneker se zde dovolává výroku E. Kuhna (KZs. 
XXXV., 313): ,,Nach den uberzeugenden Ausfůhrungen R. Koberts in 
den Hist. Stud. aus dem pharniakol. Inst. der Univ. Dorpat V. 152 kann 
es keinem Zweifel mehr unterliegen, daB die Verwendung des Hopfens 
zum Biere von finnischen (resp. ostfinnischen und tatarischen) Stámmen 
ausgegangen ist, und sich erst seit der Vólkerwanderung mit dem Namen 
chmeh, mlat. humulus aus wog. qumlix usw. nach Westen verbreitet hat." 
Zde i další o tom literatura. Novakovič v stati právě uvedené neví, má-li 
se rozhodnouti pro přejetí, či pro to, že Slované sami přišli na chmelení 
(1. c. 162). 

2) Tak E. Kuhn v stati Bier. Kuhns Zs. XXXV. 313, a Schrader 
ReaUex. 90 (sthn. hior, ags, heór, stn. hjóvr). Ale Heyne je jiného mínění 
a hledá vznik ve středolat. klášterním biher — Erquickungstrank, resp. 
v galloroman. formě biver (Hausalt. II. 341). Jemu vůbec přišlo chmelené 
pivo do Německa z gallských klášterů. 

') Nejvíce zpráv sebral Dr. Čeh v článku ,,Hmelj kod drevnih sje- 
vernih i južnih Slavena" {Rad 63, 113) a v starší práci ,, Ober den Ursprung 
der Hopfenkultur". Munchen 1881. Srv. též Hehn, Kulturpflanzen^ 467 sL 

*) V listině kláštera Opatovického z r. 1073 připomíná se ,,omulus 
qui circa Albem reperitur" a ve Vratislavově listině vyšehradské kapituly 
z r. 1088 ,,omulus de tota terra, quae pertinet ad ducem". Obě listiny jsou 
sice falsa z XII. století, ale netřeba pochybovati, že poměry ty byly už 
v XI. stol. {Friedrich . Codex dipl. I. 369, 387). Další Hstiny z XII. stol. 
jsou sice opět falsa z XIII. a XIV. stol. {Friedrich, Codex I. 392, 401, 
413, 433), ale dosvědčují přece, že se chmel pěstil silně v okolí Prahy, Stříbra 
a Litomyšle. V pravé listině vyšehradské z r. 1130 a ve zmíněném falsu 
2 r. 1088 připomínají se i cerevisia a cerevisiarii (tamže I. 114, 385 — 6). 



213 

potom i v Rusi/) a že i v Polsku stal se brzy význačným produktem 
domácího hospodářství, svědčí na pr. statut elbl^žský.^) Z jihu Slo- 
vanstva znám doklady teprve ze zakládacích listin klášterních ze 
XIII. a XIV. století^), — ale připravovati chmelně pivo znali jistě 
už dávno před tím. V Německu je doložen už v IX.*) Podle všeho 
připadá seznámení s chmelem do dob mnohem starších. Takě slaďh je, 
jak jsme už viděU, slovo domácí, staré a všeslovanské,^) kdežto mláto 
považuje se za přejetí z některého jazyka germánského.^) Každým 
způsobem vaření piva je u Slovanů věc stará. 

Jiný nakyslý nápoj, kvasrb, doložen je už pro konec X. století Kajev- 
ským letopisem.') Latinské prameny označují nám pivo výrazem 



1) xMejib jako lehký květ na vodě plovoucí připomíná už Letopis 
k r. 985 (Lavr.3 82). Později ve XII. st. svědčí Barbato, že se v Rusi hotovil 
nápoj z pšenice s přídavkem chmele [Čeh 118, tam i doklady pozdější). 
Z domácích pramenů má jinak Sreznévskij doklady teprve ze XIV. a XV. 
století (Marep. III. 1376, 1377). 

2) V či. 27. Srv. Winawey, Najd. prawo pol. 95, 96, 209, 267. 

3) V listině krále Vladislava (1233 — 1242) monastýru v Bistrici na 
Limu, v svatostefanském chrysobulu krále Milutina z poč. XIV. stol., 
v listině téhož klášteru v Gračanici (1322) a v listině krále Stefana klášteru 
aečanskému (( . 1330) — xmcji, oxMenHTn. Srv. stať bt. Novckoviče IIhbo 
y CpČHJH XIII. H XIV. BeKa (Fjiac LXXXVI. II. 151 sL). V stati té 
ukazuje Novakovič, že doby té byla příprava sladu a chmeleni, — tedy 
výioba piva obvyklým domácím zaměstnáním, které později až na zbytky 
zaniklo a které si Srbové přiaesli na Balkán s sebou už ze své severní vlasti. 
Že vskutku na Balkáně Slované připravovali chmelně pivo už před XII. stol., 
vidno ze Zonary (1120), kde čtem*^: OinéQa 8é ion n&v xb ávsv otvov (lé&rjit 
iUTtotodv, olá eIuv a émtrjSĚvovaiv av^ganoc, ág Ifyo^évrj xovfiéXr] xccl oaa ó(ičí$ 
axívá^ovxaí {Ceh 125). 

*) Srv. doklady u Ceha 114 si. 

') Srv, výše str. 181. 

') Srv. sthn. malz, agls. mealt, sts. malt, stn. malt {Schrqder, Lex. 92, 
Heyne, Hausalt. II. 339). Přešlo i dále k Finům {mallas, maď. maláta). 

') K r. 996 dí se, že Vladimír dal nemocným voziti ,,Men'fa btj BHejiKax-b a 
btj npyrux-b KBacb" (Lavr.* 123). Pozdější ruské doklady viz u Sreznév- 
ského, Max. I. 1203, O výrazu kvas^ srv. výše str. 186' pozn. 2. Přešel 
i do finštiny — fin. vaassa {Veske, KynbT. oth. 190). KBacbHHKi — vino- 
lentus v Domentianovu Životu sv. Sávy {Daničič, Rječnik I. 444). Dal s. v. 
Keach dí: ,,pyccKÍH HanHTOK-b H3-b KBameHOň pwaHoň MyKH hjih h3i» 
neneHaro xntóa ct cononoMt. PasjíHHHbie KBacbi npHroTOBjíHKDTCH Ha 
pasHoň MyKt h cojionaxt Bt cmích. KBacb MenoBoň Ha Mcny, kjuokob- 
HHň, rpymcBOH, jiójiohhmh roTOBHTCíi h 6e3b MyKH HanHBKoro Bonbi na 
nnonu." 



214 

cervisia, což ovšem nedává poznati, o jaký druh piva běží.^) Ale že 
pivo slovanské bylo už tehdy dobré, svědčí nám zřejmě výše uvedený 
citát z Herbordova životopisu Ottona bamberského ^) a polská anekdota 
o Leškovi Bílém, který nemohl se odhodlati na výpravu křižáckou 
z obavy, že by tam dole, v horkých končinách, nemohl dostati 
piva.^) 

Pití opojného nápoje, připraveného z kobylího mléka {kumys), 
které je a bylo tak typické pro východoevropské nomady, na př. Skythy 
(yáXa Stcsiov), u Slovanů doloženo není, ale u Prusů*), Za to možno 
souditi, že sladká voda z břízy nebo javoru byla už tehdy u obou 
národů oblíbeným nápojem nebo spíše pamlskem,^) Víno hroznové 
uviděli Slované jistě brzy na jihu Rusi a při dolním Dunaji, kamž 
bylo řeckými obchodníky dováženo.^) Ale poněvadž je všesl. výreiz 
vino původu italského,') rozšířilo se k Slovanům nejspíše od střed- 
ního Dunaje a Rýna prostřednictvím germánským, a jak se zdá, brzy 
po Kr. nar. Obchod s jižním vínem připomíná se v západní Germanii 
už v I. stol. př. Kr.®) Ovšem réva sama {Vitis vinifera L.) zůstala Slo- 
vanům déle cizí. Praví-li v X. stol. Ibn Rosteh a perský geograf,^) 
že Slované vína nemají, mají tím na mysli patrně jen révu; rovněž 
tak se vztahují na hrozny révové zprávy o současném dovozu ovoce 



*) Srv. cerevisia curatissime confecta u Herborda Vita Ottonis II. 1. 
Podle Galia I. 2 při postřižinách v Polsku jedli lidé selata a pili pivo: 
vasculum cervisiae fermentatae {BielowsM MPH. I. 396). Srv. výše o českém 
pivě str. 212. 

*) Srv. pozn. předešlou a citát na str. 209. 

3) Podle listu Honoria III. z r. 1221. Theiner, Mon. Pol. et Lith. I. 
Nr. 26 {Šmolka St., Mieszko starý, Varš. 1881. 38). 

*) Wulfstan 3 [Dahlmann, Forsch. auf d. Geb. d. Gesch. Altona 1822, 
427 si. Srv. Brúckner, Litwa 38). A sice, podle Wulf stana pili kobylí mléko 
jen král a bohatí, kdežto chudí a otroci pili medovánu, které tam bylo 
mnoho (429). 

5) Srv. u Srbů Trojanovič, Cpn. jejia 113 — 120. Z X. století máme 
piti březové šťávy doloženo u volžských Bulharů Fadlánem a později v slov. 
písních {Harkavi, Cnas, 91). K Litvolotyšům srv. spis Bielensteinův, uvedený 
výše na str. 210; 

') Už o Skythech máme zprávu, že rádi pili víno nesmíšené (Platon 
Nóftou I. 9, u LaíyŠeva, Scythica I. 361). 

') Miklosich EW. 392, Budilovič, Cjteb. I. 127. 

8) Zprvu Germáni odmítali tento jižní opojný nápoj (Caesar BG. 
II. 15, IV. 2) , ale Tacitus už jej připomíná na Rýně bez podobného odporu 
(Germ. 23). 

*) Rosteh ed. Harkavi, Cnaa. 264, perský geograf ed. Tumanskij 135. 



215 

a vína z Cařihradu do Kyjeva,^) Pro západ nám dosvědčuje Adam 
Bremský, že v XI. stol. víno v Sasku nerostlo ^) a podle svědectví 
Herbordova přinesl do Pomořan révu teprve biskup Bamberský Otto. 
na počátku XII. století.^) V polských listinách XII. —XIII. stol. 
připomínají se sice vinerarii, vinitores (pol. winiarz), ale vinohradů 
bylo málo, nejvíce ještě v Sandomiřsku.*) V Cechách připomínají se 
vinice a vinaři {vinilores) poprvé v hstině litoměřické z r. 1057, pak 
ve vyšehradské z r, 1130, na Moravě v zakládací listině hradištské 
z r, 1078, později často od poloviny XII. století.^) Na jihu bylo dříve. 
Pannonský Kocel daioval už r. 861 zemi s vinicemi diecési frisinské.®) 
V Rusi v XL století ukládali podle svědectví Života Feodosijova 
víno do džbánů a do tykví.') 

Vůbec réva, jsouc nejspíše původu orientálního (snad z Přední 
Asie, ale v Egyptě jo zjištěna už v pol. IV. tisíciletí), přešla z Východu 
nejdříve do Řecka, jednak prostřednictvím Foeničanů přes archipelag, 
jednak prostřednictvím Thráků (spolu s kultem Dionysovým) přes 
pevninu, a teprve později do ItaHe.^) Indoevropský kořen jména 
je uei-, ui — vinouti se (k němu náleží i lat. vitis), ale vznik jednotlivých 
tvarů není jasn}". Tohko vidíme, že na sever přenesena byla od 



1) Srv." výše str. 194 (Nestor k r. 907, 969). Některé zprávy 
hovořící o vínu jsou nejisjté proto, že nevíme, má-li se tím mysliti víno 
hroznové nebo víno jiné, z medu připravené. Srv. na př. zprávu Fadlinovu, 
dále uvedenou, o náruživém pití vína u Rusů, nebo o vínu v městě Šarukani 
na Donu (Letopis Kij. k r. 1111),. nebo zprávu Theofylakta Simokatty 
(VI. 9) a pod. 

*) Adam II. 67. Dlužno to vyložiti jen tak, že nebylo tehdy ještě 
rozšířeno, neboť máme o vinoliradech v Hildesheimu zprávy z X. stol., 
z Durinska a Saska z XI. stol., z Bráni bor, Slezska a Pomořanska z XII. stol. 
Srv. H. L. Krause, Verb. d. bot. Ver. d. Prov. Brandenburg XXXIIl. 
76 sL, Hoops, Waldbáume 564. Také v Čechách už legendy svatováclavské 
připomínají vinohrad, z něhož sa'. Václav sám hrozny sbíral a víno při- 
pravoval (Oportet ed. Pekař 396, 397, Oriente sole tamže 412). 

3) Herbord 11. 41. 

*) Šmolka, Mieszko starý 38, 64, 500 pozn. 61. 

*) Friedrich Codex dipl. 1. 65, 57, 83, 85, 113. Další hstiny od 
XII. stol. viz na str. 564. 

«) Tamže I. 6. 

') Ed. Filaret 167. 

8) O příchodu a rozšíření vína v se v. Evropě srv. Hoops, Waldbáume 
158 si., Schrader. Reallex. 943, Hirt, Idg. 310, 669, Heyne, Hausalt. II. 
501 si., 357 si., Hehn, Kulturpflanzen* 65 si. V pevnůstce u Saalburgu na 
pravém břehu Rýna (II —III. stol.) se réva také našla {Hoops, 1. c. 563). 
Nejnověji A. Stummer Zur Urgesch. der Rebe und des Weinbaues 



2l6 

Římanů, neboť téměř celá terminologie je latinská a také všeslovanské 
vino přišlo odtud, snad prostřednictvím germánskýma) 

Jako všichni okolní národové — Skythové na jihovýchodě, Thrá- 
kové na jihu, Keltové a Germáni na západě a Prusové na severu 2) — 
uměli také Slované píti, zejména u příležitosti slavnostní hostiny, 
jejíž starý termín pirh vznikl bez toho od piti. A pilo se vždy hodně, 
ať to byla hostina pohřební, svatební, nebo kvas knížecí, pořádaný 
radě starších a družině. Ovšem, čím větší byla svatba nebo tryzna, 
čím slavnostnější hostina u knížete, tím se pilo více. Když poprvé 
se připomíná k r. 453 slov. název pro pohřební hostinu strava u Slovanů 
a Hunnů v Uhrách připomíná Jordanis, že se dala ,,ingenti cum co- 
messatione",') a při tom patrně bylo hlavní pití, jak vidíme z jiných 
podobných dokladů. R. 593 slavil slov. kníže Mužok kdesi při valašském 
Dunaji pohřeb svého bratra a lid eho za zpěvu a pití spil se při tom 
tak i s knížetem, že se stali ; nadno obětí zrádného přepadu od řím- 
ských vůdců Piiska a Alexandra.*) Rovněž Ibn Rosteh vykládá, jak 
ve výroční den pohřbu shromažďuje se rodina nad hrobem zemřeiého 
s 20 džbány medoviny,^) a Saxo Grammaticus líčí na jednom místě, 



(Mitth. anthr. Ges. 1911. 283) vykládá, že réva doložena v Řecku v po- 
lovině II. tisíciletí, v Itálii počátkem I. tisíc. př. Kr. Ve střední 
Evropě náležejí starší nálezy podle všeho jen révě divoké {Vitis 
silvestris Gmelin). 

^) Tak podle Uhlenbecka z germ. *vtna, got. wein (Archiv si. Phil. 
XV. 492, Peisker, Bez. 92), Brúcknera, Cyw. 26, Jagice Archiv XXIII. 
636. Proti germánskému i latinskému prostředí je Mladenov (FepM. ejieM. 
39) , jenž myslí na původ východní prostřednictvím Skythů. S tím však 
nesouhlasí Sobolevskij }KMHn. 1911, V. 162. 

2) Skythové podle Platona Nóííoi I. 9. Herodot IV. 66, VI. 84 
(a jinde), Thrákové podle Aeliana Var. hist. III. 15, Horatia Carm. I. 27, 
Archilocha {Bergk 32) atd. (Srv. Schrader, Realex. 514). Keltové {Schradcr, 
1. c, Diefenbach, Orig. Europ. 172), Prusové a Litevci podle Petra z Dus- 
burgu {Hartknoch, Das alte und neue Preussen 198, Schrader, 1. c. 515, 
a Wulf stana c. 4— 5 {Dahlmann, 1. c). Zejména je mnoho zpráv o Germá- 
nech, počínajíc Tacitem v Germ. 22 (diem noctemque continuare potando 
nuUi probrum) až po Venantia Fortunata (v proemiu k básním). Srv. 
o tom více u Schradera, 1. c. 513 si., Heyneho, Hausalt. III. 102 si. a hlavně 
v knize F. A. Spechta, Gastmáhler und Trinkgelage bei den Deutschen 
(Stuttgart 1887). K Indoevropanům vůbec srv. ještě Hirt, Idg. 670. 

») Jordanis Get. 49 (258). Srv. bhžší výklad o této zprávě a slovan- 
skosti terminu strava v mých SS. II. 136 si. a zde dále v kap. III. 

«) Theofyl. VI. 9, Theofanes ed. Boor 270, Anastasius ed. Boor 167, 
Kedrenos ed, Bonn 697, Hist. mise. XVII. Srv. mé SS. II. 218. 

5) Harkavi, Cnas. 265. 



217 

jak při slavné tryzně, kterou vystrojil kníže baltických Slovanů Ismar, 
zůstaly všechny stráže spáti přemoženy vínem a jak okolnosti této 
dánský princ Jarmerik, Ismarem kdysi zajatý, použil k útěku.i) Opojný 
nápoj byl hlavní věcí i při tryzně ruské podle Fadlánova svědectví 
a o Rusech samých připomíná při tom týž zpravodaj: jsou oddáni 
vínu v takové míře, že je pijí dnem i nocí a leckdy umírají s pohárem 
v ruce.2) Také kníže Vladimír dosvědčuje r. 986, že pít je Rusům rozkoší 
a že nemohou bez toho býti.^) A podobných drobných zpráv je ještě 
několik.*) 

O způsobu a řádu slovanských pitek nevíme tolik, co o germán- 
ských, při nichž stávaly uprostřed jizby sudy s nápojem,^) ale bez 
zpráv přece nejsme. Přivaliti bečku do prostřed hodujících a čepovati 
přímo z ní, je něco tak přirozeného, že netřeba to vylučovati ani 
z představy slovanské pitky, zejména když jinak víme o sudech, kterých 
byly plny knížecí zásobárny na př. v Kyjevě nebo v Bělgorodě.^) Při 
hostině samé pilo se tak, že poháry nebo picí rohy býčí '') kolovaly 
po účastnících tak dlouho, dokud se mohlo pít.^) Zajímavá je při tom 
zpráva Helmoldova, Když n polabských Slovanů kolovaly číše, hosté 
nad nimi pronášeU jakési přípitky nebo zaříkání jednak k bohu do- 
brému, jednak k Cemobohu.^) Podobné narážky na ,, plnění číší běsům" 



1) Saxo ed. Holder 276. 

*) Harkavi, CKasaHÍH 96. 

3) Letopis. Lavr.3 83: ,,Pycu ecTfa Becejibe nHTbe, He Moyaevi-b 6ec 
Toro 6uTH." 

*) Srv. na př., jak se dal na Jiostině opíti slov. kníže Kruto {Helmold 
I. 34). 

») Saxo ed. Holder 46, 167. Srv. též Hey.ne, Hausalt. II. 336. 

•) Srv. výše str, 209. 

') O nádobách, Z nichž se pilo, vyložíme více na příslušném místě 
kap. VIII. Číše a džbány byly obyčejně hliněné nebo dřevěné. U velmožů 
a knížat připomínají se i stříbrné a zlaté (Herbord Vita Ottonis II. 32, 
Convers. Bag. et Garant. 7). Picí rohy býčí doloženy jsou u Slovanů také 
prameny (Herbord 1. c. ,,cornua grandia taurorum agrestium deaurata 
et gemmis intexta, potibus apta" v Štětině) i archeolog, nálezy (na př. 
v mohyle Černé u Černigova z X. stol.) . Byly vůbec rozšířeny na severu 
Evropy (Plin. XI. 126). V rukou knížat objevuji se občas i číše zhotovené 
z lebek zabitých nepřátel, což byl patrně starý zvyk u Indoevropanů roz- 
šířený tak, jako u východních sousedů {Schradey, Reallex. 278). Více o tom 
na místě příslušném. 

8) Srv. římský zvyk kolování číší a připíjeni {propinare — ..propino 
tibi") po řadě od hosta k hostu {Blúmner, Privatalt. 405). 

») Helmold I. 52: ,,Est autem Sclavorum mirabilis error: nam in 
conviviis et compotationibus suis pateram circumferunt, in quam con- 



2l8 

I 

při pohanských slavnostech máme i v církevních ruských pou- 
čeních,^) a když podle starých legend sv. Václav na hostině u bratra 
Boleslava zvedá číši, aby připil sv. Michalu, 2) není to zajisté 
nic jiného než staré připíjeni bohu pohanskému, na místo jehož 
substituován zde archanděl. Takét. zv. pění a zapíjení troparů 
v staré Rusi (totiž za každým hymnem vyprázdniti číši) není 
patrně nic jiného.^) Účastniti se takovýchto pitek bylo sice právem 
mužů, ale byly i ženy, které dovedly píti a o jedné takovéto kněžně, 



ferunt, non dicam consecrationis sed execrationis verba, sub nemine deorum, 
boni scilicet atque mali, omnem prosperam fortunám a bono deo, adversam 
a málo dirigi profitentes. Unde etiam malum deum sua lingua Diabol 
sivé Zcerneboch, id est nigrům deum, appellant." Je to zpráva i jinak 
pro slov. mythologii důležitá. 

^) , ,HanoJiH«K>'rb nepnana č-fecoMt" .... ,,h Hepnana HanojiHsnoute 
BHHa" {Tichonravov, Jl-feTonHCfa IV. 85, 86) a v Slovu něk. christoljubca 
(novgor. ruk.) čteme přímo: ,,He MOHíere 6o hhth námi Phí. h naiut č-fecb" 
{Tichonravov IV. 95). 

2) V legendě Kristiánově sv. Václav zdvihá S.éi a di: ,,in nomine 
archangelis M. bibamus hune calicem" (ed. Pekař 155, 184). V legendě 
Oportet a Oriente sole pije také první říši v čest sv. Michala a nabízí pak 
ostatním hostům ,,pacis et caritatis oscula" (ed. Pekař 406, 416). Také 
modlitba před pitím a připíjeni kruhem, s kterým se setkáváme na hostině 
Attilově v cestopisu Priskově r. 448, má svůj původ ve zvycích Gotů nebo 
Slovanů, kteří byli v okolí Attilově hojní. Vůbec je ceremoniel Attilovy 
hostiny tak zajímavý, že zasluhuje, aby byl zde uveden, aspoň ve stručném 
výtahu (Priskos 8, Latyšev, Scythica I. 832 si.). Hostina byla ustrojena 
ve velké síni tak, že stoly a křesla pro hosty stály při obou dlouhých stěnách, 
kdežto stůl a lože Attilovp byly uprostřed. Když host vešel, podali mu 
sluhové pohár vína, aby se pomodlil dříve, než sedne. Hostina sama začala 
tím, že roznášeč vína podal Attilovi pohár, kterýž přivítal s ním prvního 
hosta. Ten při tom vstal a nesměl se posaditi, dokud panovník nevypil. 
Podobně mu připili i ostatní hodovníci a tak se připíjelo jednomu za 
druhým, podle pořádku, jak seděli. Po přípitcích přineseny byly stoly 
s jídlem, stůl až pro 3 — 4 hosty, a i tu Attila počal jísti nejdříve. Hostům 
dostalo se jídel výtečně upravených na stříbrných mísách; Attila sám 
však nejedl nic, než maso z dřevěného talíře. Také jeho pohár byl dřevěný, 
kdežto hosté měli zlaté a stříbrné. Po jídle každý host připil Attilovi na 
zdraví, načež přicházela postupně nová jídla a nové přípitky. Hostina 
počala ráno a protáhla se do večera, kdy se připojila ještě různá obveselení, 
jako zpěv písní hrdinských a žerty šaškovy. 

') Proti tomuto zvyku vydal igumen pečerský Feodosij (1062—1074) 
zvláštní poučení: O KasHHx-b BojkIhxtj hpothbtj nb^HCTBa hjih npoTHST* 
oóunan ntrb rponapH bo BpeMsi crojia (Vh. san. . AKan. 1856 II. 2. 
193—224. Srv. Porfirjev, Hor. p. cnoB. I.* 374-375). 



219 

kdesi v severních Uhrách; sděluje nám Dětmar, že jezdila na koni 
jako bojovník a pila nad míni.i) 

Jak je vidno, nezadali Slované Germánům, jejichž pijanstvo 
bylo v starověku pověstné a známé, a není divu, že se také Slovanům 
vytýkala častěji tato touha po pití a opilství,^) že už nejstarší nařízení 
a rady církevní i světské varovaly neustále slovanský lid před nemírným 
pitím. V poučení Monomachově varuje před ním kníže svoje syny ^) 
a neméně důrazně volá v XI. stol. k Rusům prep. Feodosij Pečerský: 
„Pope npeÓBiBaiomHMi. b-l nbHHCTB-fe!"*) 

A stejně se to káralo i u jiných Slovanů.^) 



^) Dětmar IX. 4 (VIII. 3): Uxor autem eius Beleknegini, id est 
ptxlchra domina slayonice dieta, supra modům bibebat et in equo more 
militis iter agens quendam virům .... occidit. 

*) Adam II. 55 vytýká to vůbec severním národům- 

") Bielowski MPH. I. 871. 

*) Srv. noyseHie np. GeonociH k napony o KasHHX-b BoHíÍHX-b etc. 
{Porfirjev I.* 374). Zákazů piti (nu mbctbo, nfaHHCTBo) jsou plna jiná 
současná i pozdější poučení, na př. I'oučení o nocrtkijev. metrop. Nikifora 
(Porfirjev 1. c. I. 396), Poučení uovg. arcib. Luky Židjaty 1035 — 1059 
[Makarij, Her. p. u. I. pozn. 221, srv. Porfirjev, 1. c. I. 365), Poučení 
sv. Velikého Basilia o tom-b, KaKo nonoóaerb BoanepHíaTHcn otb nbHHCTsa 
[Porfirjev, 1. c. 375), Poučení arcib. Iliji r. 1166 {Golubinskij , Her. p. u. 
I.* 660), dále Slovo sv. Grigorija, Slovo ot sv. evangelia [Tichonravov 
IV, 97, 99, 106), Pravilo loanna II. 29 (Hct. 6h6ji. VI, 17), Slovo sv. 
lana Zlatoústého {Tichonravov IV, 108), Slovo nék. christoljubca 
(tamže IV. 90, 94). Jiné speciální zákazy srv. sebrané v díle, vydaném 
Trojicko-Sergějevskou Lavrou: ..TpoHUKaH HaponHan Becfena I. BctMt 

nfalOlUHM-b H HenbIOmHMTj MHOronOJieSHaSI KHH>KHHUa o norHČeJlbHOMTj 

nbJíHOTBt" 1896 a dále A. Ponomarevem v ElaMHTH. npesHe pycc. uepK. 
yH. JiHTCp. III. 95 sl. : Cjiobo BCJiHKaro BacHJiiH no cuHCKy XII. b. 
Cjiobo H^Koro crapua o noHBHS-fe nyuiesH-feMij h o nbaHcrst (3jia- 
Tasi Llenb XIV. o.) Cjiobo cbhthxtj oreu-b o nHaHcrst (HsMaparn-b Tp. 
Cepr. jiasp. Nr. 202), Cnoso cb. loaHHa SnaToycraro (ibidem), k čemuž 
srovn. u Ponomarjeva ještě jiná Slova na str. 64, 66, 286 sl. Srv, též 
u Azbukina OnepK-b XXXV, 229, 255, 256, 260. 261; XXXIX, 247 sl,. 
Poučení Kyrilla Turovského 249. Pozdější aíákazyviz i v 3th, 06o3p. 1897. 

I. 148. 

5) U Čechů srv. na př. zákaz Břetislava knížete z r. 1039 (Kosmas 

II. 4), k Polákům srv. Dlugoš ed. Przezd. I. 48. I sv. Václav, ač jinak 
byl střídmý, opil se občas při večerní společnosti, jak vypravuje 
Kristián {Pekař Nejstarší kronika česká 152, 181). Podobná doporučení 
Germánům viz u Heyne-ho, Hausaltert, III. 102 sl. 



Nemoci a smrt. 

Klidný a zdravý průběh fysického života jednothvcova bývá 
přerušován nemocí a na konec zkrácen smrtí. O nemoci nebyla patrně 
ani u Slovanů nouze. Byli sice lid zdravý,^) ale život jejich nebyl 
přece tak zařízen, aby umírali jenom v boji nebo dlouhým věkem. 
Už předem možno souditi, že klima a vůbec milHeu, v němž žili (ze- 
jména bařinaté končiny bassinu ])ripetského) a jiné ještě příčiny pod- 
miňovaly u ^ich i různé těžší nemoce. Vždyť na př. v Polesí až do 
nejnovější doby, kdy v něm byly ruskou vládou provedeny velkolepé 
meliorace vysušením bařin,^) řádily přímo některé nemoci půdou pod- 
míněné, zejména bahenní zimnice a koltun^), a jest naprosto jisté, 
že nevznikly teprve v dobách historických, že byly běžné v Polesí 
už za staré doby, třebas o tom nemáme přímých dokladů.'') 

Z doby staré, z X. stol., máme pouze jednu zprávu. Ibráhím 
ibn Ja'kúb sděluje nám totiž, že všem Slovanům jsou dvě nemoci 
společné, jakési vyrážky a nádory, a že není téměř nikoho, kdo by 
jimi nebyl postižen.^) Na tytéž dvě nemoci naráží patrně i Mas'údí 



1) Jest zajímavo, že pro pojem zdraví mají Slované společný význam, 
přenesený tropicky z tvrdosti dřeva dubového — stsl. s^-drav^ {*sh-dorvh), 
č. z-dráv, při čemž *dorvh náleží k idevr. basi dereuo, si. *dervo — tvrdé, 
dubové dřevo (s-fa odpovídá sti. sú, av. hu, ir. su — dobrý). Srv. Berneker 
E. W. 186, 214, Proti pojmu sh-dravb je společným slov. terminem pro 
nemoc odv. od d^g^ — ne-dcíg^, č. neduh {Miklosich EW. 48, Berneker 217), 
nemoštb {Miklosich 199, Budilovič 247) a bolb [boleti, bolq), bolěznb [Mi- 
klosich 17, Berneker 71, Budilovič 247). 

2) Srv. výše str. 38. 

«) F. Immanuel v Globu LXVI. 293. 

*) Za to nevíme, pokud už tehdy morové rány zachvacovaly kraj. 
Stáří a původ sJ. čikma je nejisté [Vasmer, 3t. III. 224, Berneker EW. 163, 
Budilovič, CjiaB. I. 261, 387). 

») Ibráhím ed. Westberg 59, ed. Rozen 54, Oba překladatelé překládají 
sice v textu určitěji ,,růže a haemorroidy", ale v kommentáři svém má 
Westberg (str. 40) pravdu, praví-U, že tento překlad je přece jen pochybný 
(zejména je pochybno tak velké rozšíření haemorroid u Slovanů, žijících 
jistě v neustálém pohybu) a že je lépe překládati neurčitěji: vyrážka 
a nádory. 



221 

(ovšem z pramene jiného) ve své zprávě o lázních, kterou jsme už 
napřed uvedh.i) Vedle toho však některé prastaré terminy ,. všem Slo- 
vanům společné, ukazují na jednotlivé nemoci ze starých dob. Sem 
patří na př. stsl. ďhna, j^za {j^dza), kýla, jejichž původní význam není 
vždy jasný. Pro oko zjitřené je starý všesl. význam gréniHlivyjh.^) 

O tom, jak staří Slované tyto nemoci a rány léčili, — máme do- 
klady od VI. století, a na počátku IX. stol. připomíná se už slovanský 
lékař,^) ač jinak léčení obstarávaly staré ženy, volchvy, t. j. čarodějnice — 
podám více v stati o lékařství a léčidlech (kap. XI.). 

Přirozená smrt nastávala u nich nemocí nebo sešlostí věkem,*) 
nepřirozená úrazem při různém zaměstnání nebo v boji; prvou smrt 
však urychlovali Slované před lety násilně i tím, že sami starce sešlé 
a neschopné práce zabíjeli dříve, než jim nastal přirozený konec života. 
Tento pro naše nazírání zajisté krutý zvyk, není sice z doby staré 
přímo doložen, ale podle všeho přece existoval. Víme předně, že po- 
dobné zvyky panovaly kdysi u sousedních národů, tak že to nebylo 
ve východní Evropě nic neobvyklého, ba zdá se, že to byl asi vůbec 
dávný zvyk indoevropský ^) — a pokud se samých Slovanů týče, máme 
aspoň zprávy o starých obřadech a tradicích, které nejspíše měly 



^) Srv. výše str. 131. Mas'údí praví, že parní lázně zbavuji Slovany 
vyrážky a nádorů (ed. Rozen 57). 

") 'D^na. {Miklosich 5á, Berneker 24:5, Budilovíč 1. 259) . j^za (M. 104, 
Berneker 268, Bud. 247), kýla (Af. Ió8, Bud. 261), grěměžlivyjb {Bern. 
360). Brzy se už připomíná bolení hlavy (ronosa óoJiHTb) v Odpovědích 
Nifontových či. 17 (Her. Bh6ii. VI. 28), běsnění (tamže) a vebni obvyklou 
,, nemocí" bylo přejedení se všemi následky (srv. na pr. tamže či. 1 a 
na str. 23, 53). 

3) V listině z r. 802 {Kos, Gradivo II. 9). 

*) O ruských kupcích, kteří do Bulharů přicházeli za obchodem, 
vypráví Fadlán, že když někdo onemocněl, udělali mu zvláštní stan opodál 
a tam ho nechali, nepřibližujíce se k němu (zejména, byl-li to otrok). Když 
se uzdravil, vrátil se; když umřel v stanu, spálili ho, a byl-li to nevolník, 
nechali prostě tělo ležeti na pospas psům a supům {Hatkavi, Ckes. 96) 

6) O Massagetech sděluje to Herodot I. 216, Porfyrios JTe^I unoxřis 
rv. 21, o Massagetech, Tibarenech, Hyrkanech, Kaspiech a Baktrijcích 
Eusebios nQonaQacrKEvr] 1. 4. {Latyšev, Scythica I. 657, 663 a Strabo XI. 
11, 3). Zabíjení nemocných existuje i-u Korjaků (Has. apx. o6m. Kazaň 
X. 81). Ale jsou i stopy téhož zvyku u evropských Arijců: u Reků na 
ostrove Keu, u Římanů, u Prusů a také u starých Germánů, kde to zejména 
dosvědčuje Prokopios o Herulech (II. 14). Srv. Schrader, ReaJlex. 36, 
Grimm, D. R. A. 486, Wetnhold, A.ltn. Leben 473, Hirt, Indogerm. 720, 
P. Saríori, Die Sitte der Alten-und Krankentótung (Globus. LXVII. 107, 
125) a Lipperí J., Seelencult. BerUn 1881. 5 si. 



222 

podklad podobný.^) Konečně nám sdělili V. Karič a J. Trojanovič, 
že u Slovanů na Balkáně ještě v dobách historických až do doby ne- 
dávné, zabíjeli starce, na pr. v kraji nišském a pirotském, ve Svrližsku, 
Zaplaňsku a také v Požarevsku.^) A v Srbsku udrželo se dosud rčení: 
,,Hhm HOBeK npexypH neflecexy, Tpe6a ra ceKHpoM no rnaBH/' 

Jinak starý Slovan kráčel klidně smrti vstříc, zejména ve válce. 
Když r. 593 napadl Priskos Slovany, tu tito přímo v jakési extasi dávali 
na jevo touhu po smrti, — jak praví Simokattes,^) a o Rusech, kteří 
napadali v X. stol. Balkán, šla pověst, že se nepodávali nepříteli, ale ra- 
ději se sami ubíjeli mečem.*) A mezi nimi bylo jistě množství Slovanů. 
Tím ovšem není ještě řečeno, že slovanský bojovník, jako každý člověk, 
neměl snahy, aby se vrátil z boje zdráv k domácímu krbu. 
Z Prokopiova svědectví vidíme, že za tímto účelem před bojem obětovali 
bohům .^) 

Zajímavá je ještě zpráva Ibráhímova, kterou ovšem dlužno bráti 
s reservou, neboť podle ní prý Slované nesnášeli horka a nemohli jezdit 



1) Polívka, Nár. Sborník II. 33, VII. 224, Zs. f. Volksk. VIII. 25, Afa- 
násjev, Hap. p. CKasKH II. vyd. Moskva 1873. 463. U Bělorusů na Litvé 
zachovala se podnes živá tradice o zabíjení, topení starců, o předhazování 
jich dravcům atd., t. Zv. ,,podtobatina" , což vykonával nejstarší člen rodiny. 
Srv. Federowski, Wisla TX. 255—256, Petrovova, tamže IX. 256—257, 
Luhicz R., tamže VII. 338, Dfibkowski, Prawo I. 227. Také topení Morany 
a Kostromy vykládali někteří za reminiscenci na topení starých lidí k práci 
a životu neschopných. Tak Kalas, nojioHceHÍc HecnocoéHuxTj ki. rpyny 
crapHKOB-b B-b nepBo6. ofimecTB-fe. (3th. 06o3p. 1889, II. 160. Srv. Máchal, 
Nákres si. bájesloví 194). Zajímavo je ovšem, že podle Ovidia (Fasti V. 
v. 623, 650 si.), 14. května vestalky házely panáky ze sítiny zhotovené {Argei) 
za přítomnosti praetora a pontifikn do vody, což prý se vykládalo za 
reminiscenci z doby, kdy 601eté starce házeli do vody, čemuž však 
Ovidius nechce věřit. Byl to buď survival zabíjení starců nebo obětí vodním 
bohům dávaných. Srv. též článek O. Jirániho Listy fil. 1906, 412. 

2) 5. Trojanovič, Jlanox h npoKneTHJe y Cp6a (ripoui?. h3 HcKpe 
1898. Bělehrad). Srbský název zvyku je Jianor (Svriig) nebo jitnoT (Pirot). 
Podle Troj ano viče činili tak i Vlachová sela Sige u Krepohna, podle Ka- 
ričova sděleni ještě do nedávná existovalo cosi podobného i u homolských 
Vlachů (npernen reorp. nHrep. IV. 1901, č. 66). 

3) Theofylaktos Sim. VI. 8: ol '8a ^úq^cx^oí sis Ánóvoiav xatanenra- 
nózíg &aváTov x^^Qi-v BcpQa^ov . . . Srv- též, co o radosti ze smrti vypráví 
Rosteh (Chvolson, Hsb. 31) a Kardízí (ed. Bartold 123). 

4) Leo Diákon IX. 8. 

*) Prokopios III. 14: 'AIV éneiSoiv avtolg iv noalv řjSr} ó d-ávccxog htj, 
ri vóatp áXo^úiV, rj ág nóX{(iov xád-LOta^ivoLg, énayyéXovTai (liv, rjv Suxyvyaaí, 
ůvaíav Túj ■9'£a) ávtí x^g tpvxfjs ccvtina noiriauv. 



223 

do Itálie, poněvadž tam horkem hyniili.*) Jak vznikla tato tradice, 
kterou ještě opakuje z AI Bekrího Dimeškí, nedovedu pověděti. Na 
jisto je však pravděnepodobná a také v odporu se zprávou Maurikia 
a císaře Leona, podle nichž snášeU stejně vytrvale zimu i horko. 
Vznikla snad jen na základě jedinečných případů. 



*) Ibráhím ibn Ja'kúb ed. Wesíberg 59, Rozen 54; Dimeškí Char- 
moy Relation 353. 



KAPITOLA III. 

STAROSLOVANSKÝ POHŘEB. 

I. Otázka existence obou pohřebních obřadů (spalování a po- 
chovávání) u Slovanů. Částečné spalování. — II. Základní 
průběh obřadu, běžný inventář a jeho celkový ráz. — III. Další 
podrobnosti ceremonielu (kvílení a zraňování těla, ubíjení žen, 
otroků a zvířat, ženění po smrti, pohřbívání v lodích, saních 
a vozech, tryzna, hostina pohřební a jiné méně důležité 
obřady). — IV. Vnější konstrukce hrobu (vývoj mohyl a vnější 
označení hiobu, kurhany, sopky, žalniky). — V. Vnitřní kon- 
strukce hrobu (pohřby v jámě, na úrovni a výše úrovně, vývoj 
komor a rakví, úprava těla, jeho položení a orientace). — 
VI. Hřbitovy (poloha, veUkost, ohraničení, žaroviště). Termino- 
logie hřbitovní. — VIL Přídavek. Fadlánovo vylíčení ruského 
pohřbu z X. století. Vj 



Přistupujeme nyní k velmi zajímavé stati, poměrně i podrobné a 
bohaté zprávami o tom, jakjhn způsobem Slované pohřbívali své mrtvé a 
jakých obřadů a zvyků při tom užívali.^) 

O pohřbech pohanských Slo\"anů máme předně starých zpráv více, 
než o kterýchkoliv jiných obřadech. Vedle toho na jisto mnoho z doby 
dávné uchovalo se ještě v dnešních pohřebních zvycích prostého lidu 
slovanského, ač by bylo jinak leckdy za těžko rozlišiti, co náleželo již 
době pohanské a co se vytvořilo později, kdyby nebylo právě zpráv 
historických. A na konec zde na výpomoc přichází a sice vydatně 



1) Stať o pohřbech patří vlastně povahou svou na konec kapitoly 
předešlé, tak jako zvyky, které měli Slované při narození dětí, při dospěni 
nebo při svatbách. Ale jednak proto, že byl pohřeb vždy něco nad jiné 
obřady zvláštního a výrazného v životě primitivních národů, a dále proto, 
že o obřadech, které jej u Slovanů provázely, máme tak mnoho dat (po- 
měrně nejvíce z celého kulturního života staroslovanského), že vypsání 
jich zaujme samo velmi mnoho místa v těchto Starožitnostech, — umístil 
jsem vypsání pohřbu do zvláštní, samostatné kapitoly, připojené ihned 
k vylíčení života fysického. 



225 

archaeologie. My jsme s to, jak vyloženo v jednotlivých závěrečných 
kapitolách svazků historických Slov. Starožitností, o značné řadě pohře- 
bišť a hrobů říci s bezpečností, že jsou slovanská a že pocházejí ještě 
z doby pohanské. Z obsahu jich, ze složení a konstrukce vidíme pak 
přímo, jak se pohřeb dál, které zvyky byly společné všem kmenům 
a dobám, a které se různily podle krajů a dob. 

Pohřební ritus pohanských Slovanů, jak se nám jeví v posledních 
stoletích před přijetím křesťanství, jež právě do něho velmi intensivně 
zasáhlo, je ritus vyspělý, komplikovaný a rozmanitý, slovem ritus, 
který se už daleko vzdáhl od prvotných forem základních, jež 
existovaly u nerozdělených Indoevropanů. V dobách starších, pokud 
ovšem je soud z pohřebišť Slovanům připisovaných dovolen, bylo i v po- 
hřebním ritu slovanském více jednotnosti a jednoduchosti. Později však 
vidíme, že tak jako v celé ostatní kultuře, i v pohřebních obřadech 
uplatňuje se řada cizích vlivů, čímž obřady nabyly značné rozmani- 
tosti; nějaké jednotnosti v slovanském ceremonielu již není. Teprve 
křesťanství zase vše zjednodušuje, vše uniformuje a zavádí při tom 
definitivně nový základ obřadu, totiž pochovávání mrtvého na 
stejných, společných hřbitovech, církví posvěcených. Před tím Slované 
nepochovávali svých mrtvých, nýbrž je už od dávných dob, zajisté už 
od samého vzniku slovanského národa, spalovali. 

Bylo-H spalování mrtvých výhradným obřadem pohřebním u Slo- 
vanů až do konce doby pohanské, je starý problém slovanských staro- 
žitností, jímž se obíral už J. Dobrovský.^) Hned, jak v Německu po- 
čaly vycházeti první práce z oboru praehistorické archaeologie, vy- 
stoupila s nimi i ethnografická otázka, co jest v nálezech německé, 
a co slovanské, a brzy se shledalo vodítko pro odpověď i v rozdílu po- 
hřebních obřadů. Mnoho bylo o tom psáno a debattováno, zdali Slované 
vůbec spalovah, a spor se při tom točil hlavně o to, zdali stará žárová 
pohřebiště východního Německa a Polabí jsou gennánská nebo slo- 
vanská.2) V letech sedmdesátých minulého století zasáhl do této otázky 



^) /. Dobrovský, Uber dle BegrábniBart der alten Slawen ůberhaupt 
und der Bohmen insbesondere (Abh. Ges. Wiss. 1786, 333). Po něm hájil 
podobného stanoviska hlavně M. Kalina z Jaethensteinu (Bóhmens heidnische 
Opferplátze, Gráber und Alterthumer. Praha 1836). Dobrovský psal proti 
G. Dobnerovi (Annales Boh. II. 49, 61). 

^) Srv. na př. studii Worbsovu: Sind die Umen-Begrábnisse im óstl. 
Deutřchlande slav. oder deutschen Ursprungs? (D. Alterthumer I. 59, 
1824), a Th. Schelze, Waren germ. oder slavische Vólker Urbewohner der 
beiden Lausitzen (Zhořelec 1842). Viz literární úvod ke knize R. Behly, 
Umeníriedhófe (Luckau 1882), 22 si. 

16 



226 

směrodatně zejména Rudolf Virchow a celou váhou své osobnosti 
a autority prohlásil se pro germánskou příslušnost starších žárových 
hrobů ve východ. Německu (t. zv. „Lausifzer Typus'' Virchowův), 
kdežto Slovanům přiřkl pouze pozdní kulturu, tak zv. hradištnou 
{„Burgwalltypus^^), která se vyskytuje v sídelních vrstvách starých 
hradišť nebo v současných jim hrobech s kostrami.^) 

Dnes je ovšem v otázce slovanského ritu pohřebního úplné jasno.^) 
Základem jeho v době před přijetím křesťanství, pokud můžeme určitě 
nebo aspoň odůvodněně nazpět stopovati Slovany, bylo všude spa- 
lování právě tak, jako u jiných árijských národů sousedních, 
Litevců, Germánů a Gallů. Jenom že cizími vlivy, které působily na 
různých místech slovanské oblasti, zejména vlivy římskjhiii a východ- 
ními, stalo se, že vedle tohoto základního ritu objevují se místy od- 
chylky: totiž objevuje se časně vedle spalování i pochovávání (spolu 
s rozmanitější konstrukcí hrobů), a poněvadž také při přejímání kře- 
sťanství neudala se proměna základního obřadu náhle, nýbrž pomalu 
a na různých místech v různých dobách, máme zejména v průběhu 
I. tisíciletí po Kr. v celém Slovanstvu před sebou periodu, v níž se 
oba základní rity, spalování i pochovávání, vedle 
sebe praktikovaly. Následkem toho můžeme do jisté míry 
říci, že tehdy u starých pohanských Slovanů oba obřady byly v užívání, 
ale ovšem tak, že přece spalování ovládalo a bylo době pohanské vlastní 
a pro ni typické. 



1) R. Virchow v článku ,,X)ber Gráberfelder und Burgwálle der^Nieder- 
lausitz und des uberoderischen Gebietes" (Berl. Verh. 1872. 226). Jemu 
náleží také stanovení terminů Lausit žerty pus a Burgwalltypus. Příznakem 
slovanskosti byla mu hlavně keramika na kruhu robená a ozdobená rytou 
vlnovkou na rozdíl od starší keramiky, v ruce sličně robené, hojně tuho- 
vané a rozmanitěji vyzdobené. O rozdílu obou keramik srv. detailnější 
popis u Buchtely-Niederla, Rukovět české archaeologie , 64 si., 91 — 93 
(Praha 1910). 

'•=) Mnoho snesl už A. Kotljarevskij ve své obsažné a cenné studii 
,,0 norpečajibHbixt očbinaHxTí HSbíHecKHxt cmsRWh" (Moskva 1868; znovu 
otištěno v jeho Coh. III. 1 — 188. Petr. 1891), ačkoliv je dnes jak po stránce 
historické a linguistické, tak zejména po archaeo logické přirozeně za- 
staralá a velmi neúplná. Srv. též A. Pawinski, L'incinération chez 
les peuples slaves (Comptes rendus du congr. intern. ďanthr. á Lissabon 
1881) a Pič, Starož. V. 187. Širší hledisko má přednáška O. Schradera, 
Begraben . und Verbrennen im Li chtě der Religions- und Kultur- 
geschichte. Breslau 1910. O spalování u jiných evrop. sousedů srv. dále 
pozn. 4 na str. 238. 



227 

Že Slované před přijetím křesťanství spalovali své mrtvé, dosvědčuje 
nám jednak archaeologie a jednak hojné zprávy historické. Stopy v tra- 
dici zůstaly jen nepatrné. 

Archaeologie kým dokladem jest existence ohromného množství žá- 
rových pohřebišť, t. zv. polí popelnicových, jež jsou typická pro starší 
předkřesťanskou dobu v území Slovany obydleném, a jež místy můžeme 
sledovati od V. a IV. stol. po Kr. nazpět až do počátku I. tisíciletí 
před Kristem. U západních Slovanů v kraji mezi Labem a Vislou, sev. 
Bugem a Sanem je jich velmi mnoho, a representují nám zde neomylně 
hřbitovy lidu, jenž kompaktně tyto končiny po výše uvedenou dobu 
zaujímal.!) Při tom je jisto, že kostrové hroby, pokud se tu v touže 
starší dobu objevují, předsta^nljí nám zjevně cizí invase, a to od zá- 
padu přišlé, mezi domácí lid polí popelnic ových.^) U jižních Slovanů 
nemůžeme jich ovšem dosud stejnou měrou doložiti a to proto, že Slo- 
vané tito, přicházejíce brzy — už od doby Kristovy — do Uher a potom 
dále na Balkán, dostali se tam do takového víru národů a kultur, že 
památek po jejich pobytu jsme dosud v této archaeologické spoustě 
nedovedli v náležité míře zjistiti, a slovanské hroby s tělem spálenjnn 
tím méně, že zde patrně Slované vlivem římským a orientálním (totiž 
kočovníků z Asie přišlých) měnih brzy starý ritus v pochovávání těla 
nespáleného. Nicméně i tu aspoň severní Uhry poskytují řadu velmi 
pravděpodobných dokladů slovanského spalování v tamějších polích 
popelnicových z doby před Kr.^) 

Rovněž o Slovanech na východě Visly můžeme dnes s bez- 
pečností říci, že před tím, nežli začali vHvem křesťanství (a také vlivem 
Orientu a Říma) pochovávati, panovalo u nich spalování a že toto 
spalování doloženo je řadou žárových pohřebišť obdobných západním. 
Ukážu na jiném místě, jak nejen s historického, ale i archaeologického 
hlediska bylo zcela nesprávné tvrzení prof. Píce, podle něhož Slované 
přišli z východní Germaníe do Rusi teprve v V. stol. po Kr., na samém 
konci periody, v níž panoval obřad spalování,*) nesprávné proto, že 
máme na východě Visly značnou řadu žárových polí popelnicových, 



^) O nich, jakož i o tom, že jsou s větší pravděpodobností slovanské 
než germánské, srv. mé SS. I. 476 si., 508 si. a II. 496 si., nebo Niederle- 
Buchtela, Rukovět 60 si. Zde tato pouhá pravděpodobnost nepadá tak na 
váhu, poněvadž vedle za Vislou, v kraji nepopiratelně slovanském, také 
jsou en masse hroby žárové. 

2) Niederle-Buchtela, Rukovět 49 si., 56 si. 

3) SS. II. 601 si. 

4) Pič. Starož. II. 3, 208, 273, III. 1, 21, Urnengráber 372. 

16* 



228 

třebas ještě systematicky neprozkoumaných, jež jdou souvisle nazpět, 
pokud mohu dnes souditi, nejméně do doby latěnsko-římské>) Slovem, 
i na východě Visly, čítajíc v to střední Podněpří, máme řadu archaeo- 
logických dokladů, že před X.— XI. st. lid tamější spaloval své mrtvé, 
třebas nebylo zde spalování tak výhradně praktikováno, jako na zá- 
padě Visly .2) A lid tento nemohl býti jiný nežli slovanský, když Plinius, 
Tacitus a Ptolemaios znají na východě Visly slovanské Venedy, když 
ve IV. stol. Gotové si zde podmaňují mnohé kmeny slovanské a když 
v VI. stol. Jordanis a Prokopios viděli Rus jižní naplněnou nesčíslnými 
kmenj^ Slovanů.^) 

Ale důležitější jsou o tomto obřadu jasné a přímé zprávy historické. 

O Slovanech západních dočítáme se u sv. Bonifáce, že Polabané 
v VIII. stol. (r. 744) spalovali muže s ženami na hranici.*) Jiné pra- 
meny nemají však o Polabanech nic podobného, ani Helmold, ani Saxo, 
ani Adam Bremský, a rovněž o Pomořanech nepřipomínají toho ve 
svém, jinak podrobném vylíčení životopisy Ottona Bamberského. Za 
to o Polácích připomíná Dětmar k r. 1018, že mrtvé spalovali,^) a u Mar- 



1) Zprávy o těchto starších žárových pohřebištích (bez kurhanů nebo 
jen s malými mohylkami) viz na př. u Samokvasova, Mornnbi p. seMJiH 
168—173, 227, Spicyna, PascejieHie (>KMHn. 1899. VIII. 308), Hsb. apx. 
KOMM. XII. 78 si., XXIX. 56, Apx. PasBtuKH 45, Béljaševského, Apx. 
Jl-br. 1904, 13, Hadaczka, Album przedm. 16 atd. Samokvasov soudil 
lépe než Píč, uznávaje slovanské hroby v Podněpří od poč. III. st. po Kr. 
(ale od tohoto data jen proto, že se opřel o nesprávnou hypothesu, podle níž 
Slované sem přišli z Dacie po válkách trajanovských). Srv. mé SS. I. 503. 
Podrobný výklad o tom spadá do závěrečné kapitoly III. dílu Starožitností, 
kde pojednám o Slovanech východních. 

2) Počátky pochováváni shledáváme zde už v průběhu II. — V. stol., 
jak ukazují pohřebiště v Zarubincích, Čerňachově a Romaškách v kijevské 
gub. (srv. Chanšnko, flpeBHocTH npHflH. IV. 5 si.), kde se našly vedle hrobů 
žárových současné hroby kostrové s pozdně římskými výrobky. Ovšem 
slovanská příslušnost těchto dvou kijevských pohřebišť není dosud pro- 
kázána tak, aby nebyly možné námitky, a je proto možno, že u Slovanů 
počalo pochovávání o něco později, ač v zemi Drevljanů a Poljanů (Kijev- 
sko. Volyň) vždy dříve než jinde (srv. dále str. 235). Sem také působily 
časněji vlivy ritu skythosarmatského. 

3) SS. I. 183, 187, 189, 202. 

*) Epistolaead Aethibaldum 59 {Jaffé, Mon. Moguntiaca 172): ,,mulier 
(Winedorum) mortem sibi intulit, ut in una strue pariter ardeat cum viro 
suo." Srv. úplný citát výše na str. 104. Rovněž u sousedních Sasů se spalo- 
valo v VIII. stol., jak dosvědčuje Kapitulare Paderbornské z r. 785 či. 7. 

s) Thietmar IX. (VIII.) 2: ,,in tempore patris sui (t. j. Měčislava, 
otce Boleslava Chrabrého), cum is iam gentiUs esset, unaquaeque mulier 



229 

tina Galia nacházíme ještě narážku na starý polský obyčej spalování.^) 
Podobně ve smlouvě německých rytířů se sousedními odpadlými Pome- 
zany, Natangy a Varmijci pruskými r. 1249 slibují tito kmenové, že 
nebudou již svých mrtvých spalovati po způsobu pohanském.^) O po- 
hanských Ceších nemáme žádné zprávy v Kosmově vylíčení českého 
pravěku; ^) také v pozdějších zákazech knížecích, vztahujících se na 
zbytky pohanského pohřbívání, nemluví se již o pálení mrtvých, 
nýbrž o jiných pohanských přežitcích.*) Za to o Slovanech jižních 
připomíná v VII. století neznámý byzantský autor, že Slované, kteří 
spolu s Avary r. 626 mamě dobývali Cařihradu,^) spalovali padlé bo- 
jovníky ^) a u Srbů potvrzuje spalování v X. století výslovně Mas'údí.') 



post viri exequias sul igne cremati decollata subsequitur. " Tyto dva do- 
klady probral už Dobrovský v Abh. bóhm. Ges. d. Wiss. 1787 — 1788, 
166 — 160, potom Kotljarevskij, 1. c. 46 si. Opakováno bylo od mnicha 
Alberika 1246 a odtud opět od Jindřicha Herfordského (1370). Srv. Kot- 
ljarevskij, 1. c. 51. 

1) Bielowski, MPH. I. 424 (cum in urna puer plorandus conderetur), 
Srv. Kotljarevskij 98. 

2) ,,Promiserunt quod ipsi et heredes eorum in mortuis comburendis 
vel subterrandis cum equis sivé hominibus, vel cum armis seu vestibus, 
vel quibuscumque aliis rébus pretiosis vel etiam in aUis quibuscunque 
ritus gentilium de cetero non servarunt; sed mortuos suos juxta morem 
Christianorum in coemeteriis sepeliant . . ." Dreger, Cod. Poměr. dipl. 
(Berlin 1768), Nr. 191 k r. 1249, Petři de Diisburg Chronicon Prussiae ed. 
Chr. Hartknoch, Frankf. 1679, 467. Týká se to nejen kmenů pruských (ve 
Varmii a Natannii), ale i Slovanů bydlících v Pomezanii na pravém břehu 
dolní Visly. Srv. o tom i u Brúcknera, Litwa 39. Prusové ještě v XV. stol. 
byli pohany pod rouškou křesťanství (tamže 44). 

3) Nanejvýše by snad bylo možno termín ,,hustum" , kterým označuje 
Kosmas mohylu Tyrovu, shledávati narážku na staré spalování (lat. 
bustum = hrob žárový, srv. Blúmner, Privatalt. 499). 

*) V nejstarších českých legendách o sv. Václavu vykládá se sice, 
že za doby jeho života (zemř. r. 929) byl lid v Čechách polopohanský (semi, 
paganus populus), že klaněl se idolům a daemonům oběti přinášel a pod.- 
ale o pohřbívání pohanském v nich také není zmínky ; srv. leg. Kristiánovu 
c. 6 (ed. Pekar, 152, 182), Oportet nos (ed. Fekai> 389, 390, 392, 400, 401). 

^) O tomto boji a pramenu citovaném srv. SS. II. 231. 

«) xaraHaisLV tovg nímovzag {Mai, Nova bibl. patrům VI. 432), 

') Mas'údí: Právě jmenovaní Srbové spalují se, když umře hlava 
plemene a spalují také své koně a při tom mají zvyky podobné indským. 
{Rozen, An BeKpH 55.) Dále dí, že žena, která muže milovala, oběsí se 
dobrovolně a spálí s mužem (str. 56). Srv. Harkavi, Ckes. 136. Marquart 
pokládá tyto Srby za severní, lužické (Streifzlige 102, 106), — ale patrně 
autor spletl zde zprávy o jižních i severních Srbech. 



230 

Doklady o východních Slovanech máme vesměs z doby, kdy už 
vedle spalování existovalo pochovávání a proto zprávy konstatují pra- 
vidlem existenci obou obřadů, ale spalování pokládají za ritus typický 
a vlastní pohanské době. Podle autoptického svědectví Fadlánova 
Rusové spalovali bohaté i chudé. ^) Svými Rusy rozumí sice Fadlán 
speciálně Rusy nordické, ale jiní arabští spisovatelé, kteří bud zřejmě 
zaměňují Rusy se Slovany (tak Istachrí, Chaukal, al Balchí), nebo vý- 
slovně Slovany vedle Rusů uvádějí (Rosteh, Kardízí, perský geograf 
al Bekrí, Mas'údí, Vachšíja, Dimeškí), dosvědčují, že i tito Slované 
mrtvé spalovali.^) Rovněž známá zpráva diákona Leona, vyličující boj 
Svjatoslavův u Durostora r. 971, připomíná, že vojíni jeho pálili své 
padlé druhy ^) a při tomto vojsku, jehož bylo na 60.000, nelze po- 
mýšleti jenom na družinu nordickou.^) Na konec i letopisec Kijevský 



1) Ibn Fadlán u Jakúta (Harkavi, Ckes. 111, 115, 293). Srv. text 
uvedený v přídavku k této kapitole. 

2) Istachrí: Rusové spalují své mrtvé a s bohatými spalují i ženy 
pro blaho jich duší {Harkavi, Cnas. 193, 202), Al Balchí: Rusové spaluji se, 
když zemrou [Harkavi 276), Ibn Chaukal: Rusové spalují své mrtvé se 
ženami i otroky pro blaho jejich duší {Harkavi CKaaaHÍH 221). Rosteh dí 
{Harkavi 264, 265, Chvolson 30) o Slovanech: Když umře někdo z nich, 
spalují jej . . . Při spalování mrtvých oddávají se bujnému veselí; Kardízí 
(ed. Bartold 123, Marquarl, Streifziige 467); Al Bekrí (ed. Rozen ^(i, 55); 
perský geograf (ed. Tumanskij 135): Slované (vůbec) mrtvé spalují; Mas'údí 
{Harkavi 129, 136, Marquart 102): Rusové a Slované spalují své mrtvé 
s jich soumary, výzbrojí a šperky; Ibn Vachšíja {Harkavi 259): Divím se 
Slovanům, kteří ustanovili se spalovati všechny své mrtvé, tak že nezůstane 
ani kníže, aniž jiný člověk bez spálení. Podobně to opakují ještě Ibráhím 
ben Veszíf-šáh: (Slovanů) větší část jsou pohani a sami se spalují {Charmoy, 
Rélation 326), Dimeškí (ib. 353) a také Jakut v úvodu k správě Fadlánově 
(ib. 331). Jehud Hadasi v XII. stol. má zprávu pod. Fadlánově o spalování 
mrtvých v zemi Zivija, Zibija zv. Pro toto jméno navrhl Harkavi (Cnas. 115) 
emendaci Zla vij a — Slované. 

^) Leonis Diac. (k r. 971) IX. 6: 7j^r} Si vvxtbg xarccaxoxíarjg xal tfjs 
(ii^vrjg TtXrjaicpuoUs ovarjg, xatá ró néSiov é£,íXd'ovxhg, {ZhvQ-cci) roijg acpsrŠQOvg 
áv8ipr]i.áq)cov VBXQovg- ovg xai GwaXíaccvtsg tíqó xoíS nfQL^ólov xal nvQccg &a(iLvág 
SLUváipavzsg XaTÍHavaav, nXsiďxovg xáiv cclxficeláxcov , avÓQag xai yvvaia, éit' ccvxotg 
xax& xóv TtáxQiov vófíov évccnoacpá^avxsg. évayLG(iovg xs itf^noirjxóxtg, inl xbv 
"IffxQov 'ĎTtofiá^t-a ^Qé(prj xa\ aXzxxqvóvag áitéitvi^av, xót QO&i(p toíí noxccfiov TaiSta 
xaxaTtovx(á(Tavt£g . XéysxaL y&Q 'EXlrjVLXotg óyQÍOLg xaxó%ovg ovxag, xbv ' EXXr]vi.v.bv 
XQÓnov &vaíag xccl x^^g xotg ánoLXOfiévoig xsí.£lv, eln Ttoóg ^ AvccxcÍQG£(og raíÍTa 
Kccl Zafiók^idog, xáiv atfíxégcov q)vXoaócpcov fivrj&évxBg, etrs xcxl nQbg xó5v xotU 
'AxťXXécov éxa[Q(ov. 

*) Srv. polemiku Kotljarevského (Ilorp. o6. 81) proti Kunikovi (Be- 
rufung II. 451 si.). 



231 

totéž přímo dosvědčuje o východních Slovanech, neboť praví, že Radi- 
miči, Severjané a Křivici spalovaH dříve své mrtvé, ba Vjatiči že spalo- 
vah ještě na počátku XII. stol.^) 

V celku tedy vidíme, jak z archaeologických dokladů, tak i z histo- 
rických zpráv, zřejmě a nesporně, že Slované v starších dobách spalo 
váli. V moderní Hdové tradici je ovšem stop po tomto prastarém obřadu 
pramálo. Na moravsko-uherských Karpatech zaslechl Jos. Klvaňa 
pořekadlo o člověku nemocném nebo vetchém, jenž je blízek smrti: 
,,Ten je už len do popelnice súcí."") Že by to vzniklo pozdním vlivem 
knižním, je nepravděpodobné, poněvadž lidová knižní literatura o spalo- 
vání a popelnicích nehovořila. Mimo to i názvy pohřebišť svědčí snad 
o spalování jako Pálenice, Peczenyja, Pečišča, Horanky, Spálené, 
Spáleniště a pod. (srv. dále konec této kapitoly) i jsou dalším dokladem 
a tradicí udrženou vzpomínkou na obřad, jenž kdysi mezi lidem exi- 
stoval. 

Zajímavo je ještě zjistiti, jak dlouho vytrvalo spalo- 
vání. Kombinujíce uvedené zprávy s doklady archaeologickými, shle- 
dáváme, že se spalování udrželo nestejně dlouho, a tím také perioda, 
v níž se oba rity vedle sebe praktikovaly, nebyla u všech Slovanů 
stejná. Souviselo to především s tím, jak brzy a jak intensivně ujalo se 
v zemi křesťanství. V Polsku trvalo spalování až do XI. století, jak 
nám dosvědčil Dětmar a potvrzuje i archaeologie.^) Pro Pomořany 
a Meklenbursko bude asi nutno j^eriodu birituální (s oběma obřady 
vedle sebe) prodloužiti nazpět, protože zde pochovávání počalo 
dříve, už od stol. II. (ale převládalo teprve od VII.*), což dlužno vy- 



1) Letopis Lavr.^ 12: ame kto yMpniue, xBOpHxy TpHSHy Hant hhmtj h no 
cenb TBopHxy KJiany sejiHKy h BijSxioKaxyTb h KJiany, MepTseiia co>Kb>Kaxy 
H noceMTj coópaBuie kocth BJio>Kaxy b cynHHy Many h nocraBJíjixy Ha CTOJint 
Ha nyrext, ewe TBopjJTb Bhthhh h HbHHt. 

2) V Zemanském Podhradí a v Bošáci podle zprávy /. Klvani, Čas. 
olom. mus. č. 16, str. 170 (1888). 

3) Dosti dlouho, zdá se, spalovalo se na př. i v zemi lubelské, kde 
jsou kurhany žárové s pozdní slov. keramikou (Mater. II. 46, 53). Další 
podobné doklady odtud jsou ve výkopech Samokvasova v Moskvě a také 
Pa vinš kij ohlásil jich řadu (TpynbiIII. apx. c. I. 219, Píč, Star. II. 3. 196). 

*) V Pomořanech počíná pochovávání v II. stol. (a sice v hrobech 
bohatších), ale žárový hrob zůstává při tom typický až do VI. stol. 
{Schumann, Kultur Pommerns 80). Z doby po VI. stol. nalezeno bylo zde 
hrobů žárových dosud málo, na př. u Vol. Vachlínu a na Volíně (tamže 103 
a Verh. berl. 1882, 398, 1891, 593; srv. Píč, Star. II. 3. 195). V záp. 
Prusku podle Lissauera (Denkmáler 139) počíná také pochováváni už 
v době římské. Rovněž v Meklenbursku žárová pohřebiště z doby po r. 600 



232 

světliti patrně vlivy cizími, nejspíše intensivním obchodem s jihem 
Evropy. R. 1125 byly Pomořany křtěny Ottonem bamberským. V jeho 
zákazech nečteme sice nic o pohanském spalování, ale že při dolní Visle 
existovalo, třebas jen na pravém břehu, kde se tehdy stýkal živel pruský 
se slovanským, vidíme z uvedené již smlouvy pruské s německ3hTii ry- 
tíři r. 1249. V Cechách a na Moravě byla birituální perioda poměrně 
krátká: před VIII. nebo IX. stol. nemáme dosud určitých dokladů, že 
by byl domácí lid slovanský pochovával,^) r. 845 počalo křestění a v zá- 
kazech Břetislava I. a II. z r. 1039 a 1092 není již zmínky o spalování, 
ač se přímo týkají pohanských zvyků při pohřbech;^) nej pozdější naše 
hroby žárové lze nanejvýše posunouti do XI. století.^) Totéž platí 



jsou řídká. Beltz (Altertůmer 375) uvádí jen jedno určitě u Sultenu blíže 
Stavenhagenu (neurčitě i u Gehlsdorfu u Rostoku, v Dammu u Dargunu), 
ovšem mimo hroby jednotlivé. Jeden žárový hrob mezi kostrovými XI. stol. 
nalezen byl u Bobzinu (Nachr. 1895, 20). Ve východním Prusku kladou 
se celá pohřebiště umová ještě do VI. — ^VII. století {Tischler-Kemke, Ost- 
preuss. Altertůmer, Kónigsberg 1902, 15 si.), na pr. Daumen u Olštýna, 
Dolkheim u Fischhausenu, Tengen na Haffu, Wackern, Wogau u Ilawy; 
totéž vidíme v záp. Prusku {Lissauer, Denkmáler 139, 190). Najdou se však 
jistě i mnohem pozdější. 

1) Nálezy se týkají jen hrobů s kostrami t. zv. merovejského typu 
z V. — VII. stol., ale o těch nelze říci, že by byly slovanské. 

2) Oba zmíněné zákazy z r. 1039 a 1092, kterých se budeme ještě 
někoUkráte dovolávati, zachoval Kosmas II. 4, III. 1 (Prameny dějin 
č. II. 75, 136) a znějí takto: 1. ,,Similiter et qui in agris sivé in silvis suos 
sepeliunt mortuos, huius rei praesumptores archidiacono bovem et 300 
in fiscum ducis solvant nummos: mortuum tamen in poliandro fidelium 
humi condant denuo. 2. . . . item sepulturas, quae fiebant in silvis et in 
campis, atque scenas, quas ex geiitiU ritu faciebant in biviis et in triviis, 
quasi ob animarum pausationem, item et iocos profanos, quos super mortuos 
suos, inanes cientes maneš ac induti faciem larvis bachando exercebant; 
has abhominationes et alias sarcilegas adinventiones dux bonus, ne ultra 
fierent in populo dei, exterminavit." Pravímli, že v Čechách skončilo 
spalování v XI. století, mám ovšem na mysli povšechnou změnu ritu a ne- 
vylučuji, že v jednotlivých zákoutích, kam vliv knížete a církve nesahal, 
udrželo se spalování déle. Ale zatím proto nemáme u nás pevných do- 
kladů. Srv. násl. poznámku. 

^) Pozdní žárové hroby našly se v Čechách se záušnicemi a pozdní 
keramikou u Netolic na vršku sv. Jana (Pam. XII. 147), v mohyle u Libě jic 
(Mitth. anthr. Wien XVI. 90) — asi z IX.— X. stol. Za doklady žárových 
mohyl s hradištními střepy uvádí Píč mohyly v Sové, na Blátě v Hemerách 
a u Radětic (vše na Bechyňsku), u Žďáru blíže Blovic, u Břišťan blíže 
Hořic, u Chedrbí na Čáslavsku, na Homolce u Jindř. Hradce, u Poněšic, 
Libějic a Čertyně. Jiné jsou již zcela nejisté {Píč, Starož. II. 3. 193). Za 



233 

o Lužici.^) V Slezsku pochovávání výjimečně se objevuje už v císařské 
době římské, ale u lidu se neujalo před VI, a VIL stoletím.^) Slované 
na Mohanu spalovali také déle, když byli ještě v XI. století pohany.^) 
U sousedních Germánů spalovalo se místy ještě v VIII. století, jak 
dosvědčují zákazy Sasům dané,^) nebo nálezy ve Skandinávii, kde možno 
oba rity sledovati od I.— VIII. stol. po Kr.^) 

Na jihu Slovanstva můžeme v Podunají a v Alpách čítati do biri- 
tuální periody stol. IV.— IX. (X.), vzhledem k historickým zprávám 
o definitivním pokřestění alpských Slovinců v VII.— ÍX. stol. a po- 
křestění Pannonie.^) Archaeologicky mohli bychom míti za nejpozdější 
doklady spalování na př. nálezy popelnic v Cernemblu v Krajině, v nichž 
nalezena byla i esovitá záušnice.') Století však nelze určiti. Na Balkáně 
udržel se ovšem pohanský obřad spalování mnohem déle, jak nasvědčuje 



velmi pozdní prohlásil prof. Fič i mohyly na Vyžlovce u Kostelce a Dobré 
Vůdy (Starož. III. 1. 17, 74). Ale dobrovůdská podle všeho nebyla vůbec 
mohylou. Koste lecké klade Pič podle keramiky do XI. — XII. stol. 

1) Jednotlivé velmi pozdní žárové hroby v Lužici konstatoval H. 
Jentsch už dříve (Berl, Verh. 1885, 150, 383; 1890, 356; 1892, 277), pod. 
Wilke (ibid. 1901, 39), kdežto kostrové hroby se staršími (z které doby?) 
střepy nalezeny byly u Hažova (ibid. 1892, 277). Srv. i Gubener Gymnas. 
Progr. 1892. Taf. V., a Pič, Starož. II. 3. 194. Ze záp. Saska podal doklady 
H. Seelmann z okolí Dessavy a Halle {Pič, 1. c). 

2) Meríins, Wegweiser 103, 111, 136. V době římské běží tu patrně 
jen o hroby cizího původu (WichuUa, Sackrau). 

3) Biskup Bemwelf (794 — 800). zřídil sice k jejich pokřestění 14 ko- 
stelů, ale křestění šlo tak pomalu, že Jindřich II. založil k tomuto cíli 
nové biskupství v Bambergu r. 1007, které potom spolu s wiirzburským 
pokřestění dokonalo. Srv. k tomu listinné doklady u AI. Hubera, Gesch. 
d. Einfůhrung und Verbr. des Christentums in Siiddeutschland IV. 66, 
a Holla, Archiv f. Gesch. u. Alterth. von Oberfranken II. 25 {/. Ranke, 
Mitth. anthr. Ges. Wien XXX. Sitzb. 86). 

*) V kapitulám paderbomském z r. 785 čteme: „Kdo spáh tělo 
zemřelého podle pohanského zvyku, budiž potrestán na hrdle." 

°) Montelius, Cultur Schwedens 201, 241, 246. 

*) Srv. mé SS. II. 344, 368. Ale v Pannonii první kostel zasvěcen 
byl teprve r. 850, tak že jistě pohanství předrželo celé IX. století. Křesťan- 
ství v Podunají počalo se šířiti od doby Konstantinovy. Srv. Kuhitschek, 
W., Zut Frage der Ausbreitung des Christentums in Pannonien (Blátter 
des Ver. f. Landeskunde von Niederósterr. 1897), a dále to, co jsem ve 
svých SS. II. 506, 508, 522 si. vyložil o Slovanech v pohřebištích t. zv. 
skupiny sarmatské VI. — VIII. stol. a o krnogradském z VI. — ^V 1 1, stol. 
Chorvatské hroby z VIII. stol. (Velká Gorica, Knin, Vrlika, Katuny) jsou 
už kostrové (ib. 523). 

') Šmid, Bericht Museums in Laibach f. d. Jahr. 1907, str. 37. ' 



234 

už celá povaha kraje s horskými kouty stranou větších cest, ale není 
pro to přímých dokladů. V době cara Symeona (893—927) ztěžuje si 
Jan Exarch, že se u bulharských Slovanů udržuje pohanství,^) — ale 
o spalování nemluví. Také nařízení papeže Mikuláše I. z r. 866 nemají 
o tom zmínky. Za to má narážky na spalování ještě Zákoník cara 
Dušana.^) Zákaz je sice namířen proti pověře ve vlkodlaky, ale spálení 
těla bylo při tom patrným pozůstatkem původního obecného spalování, 
jež se v dobách ještě pozdějších (až po dnes) oslabilo v zapálení ohně 
u hrobu.3) 

Rovněž dlouho udrželo se staré spalování v Rusi, kde se kře- 
sťanství vůbec ujímalo těžko a pomalu. 

V Rusi křesťanství počalo nastupovati na místo pohanství teprve 
koncem X. a průběhem XI. stol. Kníže Vladimír křestěn byl r. 987 
a v nejbližších letech krátce po r. 990 pokřestil čistě slovanskou část 
Rusi, t. j. Slovany novgorodské, Rus západně od Dněpru, počínajíc 
od Krivičů na vrchovisku této řeky až k dněstrovským Tivercům, 
a Severjany za Dněprem, kdežto ostatní Rus: Radimiči, Vjatiči a oby- 
vatelé v oblasti rostovské, muromské a bělozerské zůstali pohany, neboť 
Vladimír jich nechtěl křestiti násilím.*) Rozdělení na eparchie stalo se 
r. 991.5) 



1) V Šestodnevu 1. 125 ruk. synod. mosk. blbl. z r. 1263 (ed. Potebnja 
M. 1879): na ce cpaMJitioT-b oyóo BbCH noiuHBeHHH h ckbp-bhhhh MaHHxen 
H ECH noraHHH cjiobíhc h esbiuH sjroBtpHHH. Slovo Cjiobíhc je v ruk. 
vyškrabáno, ale možno je čísti. Za výpis tento děkuji p. koll. Vondrákovi. 

2) St. Novakovič, 3aK0HHK CxatlaHa flymana (Bělehrad 1898) či. 20 
(str. 23): O rpo6%xb. H jiioniH KOJe Cb BnbxoBCTBOMb ysHMjiio ua-b rpočoBt, 
rape hxb cbHíH^y; ceno KOJe to-3íh yHHHH, na njiaTH Bpa>Kny; ano jih 
6yfffe nonb na to-3h nouibnb, na My ce ysMe nonoBCTBO. Také prizrenský 
přepis athonský má nadpis : ,0 pecHimtxb koh r-feneca MpbXBbíHXb weryrb," 
pod. bystřičky "O epeTHHutxb koh .... >KeryTb," rakovacký: ,,Ojiionexb 
KOH ci.H<H3aK3Tb«; pod. uadpisy mají i ra vaničky a sofijský {Novakovič 24). 

3) Novakovič, 1. c. 159. O pozůstatcích původního spalování napsal 
na základě tohoto pramene, dále M. Milice viče a vlastních pozorování 
studii 5. Trojanovič, CrapH cjioBencKH norpeó (Cpn. Khjhhí. FjiacHHK 1901, 
Kn. III. 50 si.) Jiného mínění je M. Vasič (BpaHKOBO Kóno 1901), který 
vidí v ohni u hrobu jen pozůstatek obětí. Srv. o tom ještě zde dále na 
str. 240. 

*) Goluhinskij J., HcTopia pyccKoň uepKBH. I. 1. (Moskva 1901) 
172 si., 198 si. 

í*) Goluhinskij , 1. c. 333. Kolik bylo prvních biskupství, dobře nevíme. 
Pět se jich uvádí v letopisu hned: Novgorod, Černigov, Rostov, Vladimír 
Volyňský, Bělgorod, ale při tom čteme, že byla i v jiných městech. Podle 
Golubinského nevíme ještě o třech dalších, byla-li už za Vladimíra založena, 



235 

Ovšem při tomto prvém křestění nestali se křesťany ani všichni 
obyvatelé čisté Rusi, a jistě zbylo jich mnoho v lesích při staré 
víře.^) V oblasti druhé, kde Slované byli vůbec jen kolonisty mezi lidem 
cizím, křesťanství nastupovalo většinou teprve od konce XI. století, 
ba byly ještě končiny v XII. — XV. st., o nichž víme, že zůstaly z části 
pohanské.2) Také z archaeologických nálezů vidíme, že v slovanské 
Rusi na východ od Bugu a Sánu počali Poljané, jak se zdá, vlivy řím- 
sk5hiii a potom gótskými pochovávati už v IV.— VI. stol.^); v IX. a X. 



o turovském, polockém a tmutorakaňykém. O ostatních víme, že byla 
založena po Vladimíru. 

1) Ještě za Izjaslava připomínají se v Žití prep. Feodosija (XI. stol.) 
pohané mezi lidem kijevským (ed. Filaret 170). 

2) První biskup v Roštově Theodor vystavěl tam sice velký chrám, 
ale s křestěním dalším nesvedl nic. Tak i druhý Hilarion. Teprve třetí 
sv. Leontij (biskup do r. 1077) křestil úspěšně mládež, ostaviv stranou 
zatvrzelé dospělé; po něm biskup Isaja (1077 — 1089) pokračoval a rozšířil 
křesťanství i po jiných místech oblasti rostovské a suzdalské, hlavně v samé 
Suzdali. Ve vzdálené oblasti bělozerské křesťanství šířilo se rovněž pomalu. 
V Muromě existoval monastýr už r. 1096, takže zavedení křesťanství dá se 
zde datovati do druhé poloviny XI. stol., ale z tradice vidíme, že učinil 
pro ně nejvíce teprve kníže Konstantin Svjatoslavič (1096 — 1129). Rja- 
zaňská oblast, zdá se, pokřestěna byla o něco dříve. Poměrně pozdě po- 
křestili se i slovanští Vjatiči a Radimiči, ačkoliv byli od kijevských knížat 
několikráte pokořeni, — jistě ne před koncem XI. století. Stalo se to teprve 
po definitivním pokoření Vjatičů úsilím knížat a biskupů černigovských; 
v polovině XII. stol. to počínalo a ještě v dobu tu se dočítáme, že pohanští 
Vjatiči ubili věrozvěsta, mnicha kláštera pečerského. Podle legendy o po- 
křestění gorodu Mcenska v orlovské gub. žili tam mnozí v pohanské nevěře 
ještě do pol. XV. stol. a křesťanství zavedeno definitivně r 1445 knížetem 
VasUem Dmitrijevičem a metropolitou Fotiem. Na severu byly Vladimírem 
pokřestěny patrně jen gorody Nov go rod, Ladoga, Pskov, okolní venkov 
zůstal pohanským. Nejdříve se pokřestUo okolí Novgorodu, jako vůbec 
při gorodech, vznikajících mezi jinorodci. Tito zůstali pohany. Karelce 
obrátil r. 1227 novgorodský kníže Jaroslav Vsevolodovič. Hlavními borci 
proti křesťanství byU čaroději (bojixbh) pohanští, jak o tom máme letopisné 
zprávy o Kijevě, Roštově i Novgorodě, a vidíme z toho, že i v Novgorodě 
v letech 1074 — 1078 křesťanství existovalo více jen jménem nežli skuteč- 
ností (Golubinskij , 1. c. I. 1. 200 si.). Podle Azbukina (OnepKt XXXIX. 
264 si.) vůbec pohanství jako náboženství trvalo v lidu až do XIV. stol. 
a teprve od té doby přeměnilo se jen v přežitky a pověry při různých 
obyčejích. 

^) Pochovávání objevuje se v Kijevsku už na př. v hrobech u Čerňa- 
chova, Romašků a Zarubinců z III. — ^V. stol., provázených kulturou 
římskou {Chvojka, rionn norpe6eHÍH 10, 12, 14), jakož vůbec v Zakarpatí 



236 

už pochovávali vůbec >) Tak i Drevljané, naproti čemuž Sěverjané, 
Radimiči, Kriviči v X. stol. ještě spalovali podle výše uvedeného svě- 
dectví letopiscova a Vjatiči ještě v XII. Ve vnitru Rusi setkáváme se 
skutečně občas s žárovými kurhany, které mají milodary rázu XII, 
až XIII. stol., ale v celku možno přece jen říci, že i zde vláda žárovišť 
končí stoletím X. a XI. V X. stol. vystupuje silně ještě v pohřebištích 
Severjanů a Radimičů u Smolenska a Cernigova,^) ale potom zde mizí, 
v XI. — XII. nadobro ustupuje i na Berezině,^) v Jaroslavsku, 
Vladiměřsku, Suzdalsku,*) v X. — XI. přestává spalování v gub. petro- 
hradské a novgorodské ^) a v přiladožských mohylníkách.^) Zádně 
poučení kijevských nebo novgorodských biskupů z XII.— XIII. stol. 
nezmiňuje se, pokud vím, o spalování. Byla tedy perioda birituální 
zde dosti dlouhá, počínajíc asi v IV. stol. a končíc v XII. a na jednoth- 
vých místech odlehlých zajisté ještě později, v XIV. a v XV. stol., tak 
jako v sousední Litvě, Kurlandii a Estonsku, kde vedle velmi pozd- 
ních žárových hrobů '') máme i historické doklady, že se spalovalo ještě 



z doby římské jsou kostry dosti hojné (Podhajczyky, Trembowla, Hle- 
szczawa, Mater. IV. 116, 118, 123 si.). Gótská pohřebiště kostrová známe 
jen od Gurzuíu na Krimu z VI. — ^VII. stol. {Rčpnikov, Hsb. apx. kom. 
XIX. 1—80, 3an. 06m. Odessa XXVII. 101). 

^) Srv. Antonovič, jíUpeBJí. Mor. 3. Žárové hroby z IX. — X. stol. jsou 
v Kijevsku nž jen výjimkou {Spicyn, 3an. XI. 265). Příkladem je kurhan 
u Sovky blíže Kijeva s věcmi X. stol. (tamže 266). Také na Volyni jsou 
velmi řídké (tamže). 

2) Samokvasov, MorHjiw p. seMjiH 196, Spicyn, 3an. apx. Petr. VIII. 
1. 185, XI. 241, 264, 265, 293. V okolí Smolenska je z X. stol. ještě většina 
kurhanů žárových a jdou až do XI. stol., na př. u Voločků u Smolenska 
{Spicyn, San. XI. 180). Také v žárových mohylách u Ljubeče (Černigov) 
našel Antonovič pozdní popelnice s vlnovkou, na kruhu robené (Tpynw 
npeflBap. kom. XIV. apx. c. 1906, 28). V kur=ké gub. spadají podle Spicyna 
poslední hroby žárové do X. stol. (San. apx. XI. 241). 

3) Zaviínévič, San. apx. X. 326. 

*) U Jaroslavi srv. pohřebiště z X — XI. stol. u Bolš. Temerjova 
(BbicTaBKa aHTp. II. 307, Kaxajior-b Hor. Mysen 252), pro Vladiměř 
a Suzdal srv. Spicyn, Has. apx. kom. XV. 96. 

s) V petrohradských kurhanech XI. — XII. stol. rozložených na 
západ od Gatčiny (slov.?) je žárový hrob jen nepatrnou výjimkou (1%) 
podle výkopů Ivanovského (Kypr. nerepó. 7 si), v gdovských při Čudském 
jezeře poslední žárové patří do XI. stol. {Spicyn, FnoBCKie Kypr. 12; srv. též 
Spicyn, San. apx. XI. 350). 

8) Brandenburg (Kypr. FlpHJian. 3, 19). Zde v kurhanech s mincemi 
XI. stol. našel se jen pohřeb, při mincích X. stol. pohřeb i spálení. 

') Srv. na př. pohřebiště u Pasilna na ř. Vindavě, kde v kotlových 
hrobech žárových (popel na hromádce v jámě) našly se mince z XIII. 



237 

ve XIV. a XVI. století.^) Jako na západě setkáváme se i na slovanském 
východě v hrobech této doby s doklady obou ritů nejen na jednom 
pohřebišti,^) ale i v jednom hrobě.^) 

Jak je viděti, byla birituální perioda u Slovanů sice různého trvání, 
ale přece dosti dlouhá, tak že při konci doby pohanské lze vskutku 
uznávati současnou existenci obou ritů. Při tom nutno opět s důrazem 
vytknouti, že to nebylo pouze křesťanství, které způsobilo změnu ritu 
původního. Poukázal jsem už výše, že vlivy cizími (nejvíce římskými) 



a XrV. stol. {(Apx. H3B. 3aM. IV. 35). Ale vmohylníku Ijucinském (vitebská 
gub.), který v jádru náležel IX. — X. stol., bylo už jen 12.5% hrobů žáro- 
vých, tak že i v některých krajích lotyšských X. stol. bylo dobou přechodu. 
Podobně v pohřebišti u Solopisk u Lidy ve Vilensku (Mater. X. 9, 39 si., 
XI. 57 si., Spicyn, Apx. Has. 3aM. II. 403). Ovšem na jiných místech 
a zejména některých vznešených rodech udržela se stará tradice mnohem 
déle. Před X. stol. se v Litvě také spalovalo {Spicyn, 3an. XI. 297). 

1) Srv. Učení pohřbu litevského knížete Gedimina k r. 1329 u M. 
Stryjkowského, Kron. polská. Kn. XI. na konci (ed. Varšava 1846. I. 
386). Guagnini docela — smíme-li věřiti jeho zprávě, rovněž jako Stryjkow- 
skému — dí, že se spalovalo ještě za jeho doby (t. j. v druhé pol. XVI. 
století) ve Žmudi při hranicích Kurlandie. (De orig. Lith. in Pistorii Ser. 
rer. polon. II. 391: hic modus adhuc hodie in partibus Samogitiae con- 
íinibus Curlandiae ab agrestibus quibusdam observatur). O tom, jak se 
udrželo pohanství na Litvě až do XVI. stol. (i ofíiciálně), srv. Brúckner, 
Litwa 63 si., 74 si. 

2) Styk pochovávání a spalování na jednom pohřebišti je tedy při- 
rozeným postulátem archaeologie. Ale doklady starší nebývají věrohodné 
a potřebují pravidlem ověření v tom směru, zda žárový hrob je vskutku 
současný s pozdním kostrovým. Oba nty z Pomoří hlášeny jsou na př. 
z Rostoku v Meklenburku Lischem (Correspondenzblatt 1871, 51), na Galgen- 
bergu u VoUnu (Monatsblatt d. pomm. Alt. Ges. 1891, 107, Berl. Verh. 
1899, 217); Beltz áí (Alterturoer 375), že jednotlivé hroby žárové vedle 
koster objevují se téměř na všech slov. pohřebištích Meklenburska (Bobzin, 
Greveustein, Altgutendorf ) . Srv. výše na str. 231. pozn. 4. Z mnoha pří- 
kladů východních uvádím na př. kurhany u Sudžy v gub. kurské, u Sěd- 
něva, u Volokotina v gluchovském ú j . [Samokvasov, MorHjibi 204, 210, 213), 
kurhany na jihu Ladogy {Brandenburg, Kypr. FIpHjian. 25, Tpynu VII. 
apx. c. Jaroslav I. 8, 9), z okoU Ljubeče v černig. gub. {Antonovič, TpynM 
npens. KOM. XIV. c. 28), v zemi drevljanské u Grubska {Antonovič, 
PacKonKH 9), u Miropole naSluči {Hamčenko, Tpynu XI. apx. c. I.), u Roga- 
čeva {Fursov-Colovskij , Apx. Hsb. San. 1893, 112), kurhany u Gnězdova, 
Gžatska, Slobodky, Saků v smolen, gub. {Sizov, Cmoji. Kypr. 6, 78, 3an. 
VII. 1, 118, VIII., 185) atd. O současném spalování a pochovávání v Rusi 
srv. i stať Ivanovského (Tpyobi VIII. apx. c. IV. 184). 

') Na př. v právě uvedených mohylách u Ladogy, prozkoumaných 
gen. Brandenburgem. 



238 

počala změna na několika místech dříve, než zavládlo křesťanství, a to 
již dosti intensivně, zejména v Podunají, pak při Baltickém moři a 
v zemi volyňskokijevské.^) Na jihu ruském působil již odedávna také vliv 
Skythosarmatů (a jiných ještě kočovníků), kteří pochovávali^) — vliv 
ten uvidíme i v jiném ještě směru — a nerozpakoval bych se proto 
i část starších hrobů kostrových z doby před i po Kristu, které ruští 
archaeologové řadí podle milodarů mezi t. zv. kurhany skythosarmat- 
ského typu (zejména hroby ze severní oblasti), přičísti také Slovanům se 
Skythy a Sarmaty sousedícím a přišlým pod jejich vládu nebo kul- 
turní vliv.^) 

V celku vzato, existovalo sice pocliovávání u Slovanů vedle původ- 
ního a základního spalování, ale vezmeme-li v úvahu celou pohanskou 
dobu, existovalo před dobou římskou jen v míře nepatrné, jen výjimkou 
tak, že vlastní doba birituální nastupuje teprve vlivem římsko-křesťan- 
sk5hn. Proto také nemohu souhlasiti s A. Koti j are vským, který míní, 
že oba obřady existovaly u Slovanů vedle sebe odedávna, že se při tom 
tradicí prvotní předvěké pochovávání udržovalo v některých rodech, 
zatím co se u jiných ujalo spalování. Podle Kotljarevského nebyly to 
důvody a rozdíly náboženské nebo majetkové, které vedly jednou k spalo- 
vání, po druhé k pochovávání, nýbrž prostě různé staré rodinné tradice.^) 



^) U Římanů počalo převažovati pochovávání už od doby císařské 
{Blúmner, Privatalt. 487). 

2) Ovšem ani u Turkotatarů nebylo pochovávání výhradně praktiko- 
váno. O Bulharech dí Bekrí, že spalují i pochovávají (ed. Rozen 64), podle 
Mas'údiho spalují (Harkavi 127). O Burtasích dí prvý, že jeden kmen z nich 
spaluje, druhý pochovává (tamže 62). Dosud spaluji Korjaci ve výcli, 
Asii, Giljaci na Amuru a Čukčové (zde to již zaniká), Burjati pochovávají, 
ale šamany spalují, Burjati lamaiti spalují neúplně a staví popel lámů 
v nádobách na chlumy do dřevěných kapliček, dále spalují pohanští Tungu- 
zové na Jenisseji a Kalmyci jednak kladou těla do jam, jednak a to slavně 
spalují, načež popel ukládají do malých domků z cihel nebo hlíny. (Hsb. 
o6m. apx. Kazaň, X. 82, 83, 197, 199, 203, 289, 293, 402). Podle Ivanov- 
ského (srv. str. 237 pozn. 2) užívají dosud obou ritů i západomongolští 
Torgouti. 

3) Srv. SS. I. 499. Podobně Anučin, CaHH 205 si. (Mock. ílpeBHOCTH 
1890, XIV.). 

*) Kotljarevskij, Elorp. o6. 242 si. U jiných národů indoevropských 
jsou ovšem literárně oba obřady doloženy, na př. u Řeků a Římanů [Hirt, 
Indog. 503, 734, E. Rhode, Psyche Freiburg 1898, 225, Blúmner, Privatalt. 
487), u Thráků (Herodot V. 8), u Etrusků (v nálezech) a také u nordických 
Germánů, na př. v prvních 4 stoletích po Kr. {Montelius, Cultur 201) a Gallů 
(podle Caesara spalovali, De bello gall. VI. 19, ale t. zv. marnská kultura 
V — I. st. př. Kr. je i v Gallii v hrobech kostrových)-. 



239 

Ale tak to rozděleno nebylo, jak jsme viděli, a bude vždy lépe, 
jestliže pro dobu, v níž můžeme Slovany sledovati, pokládati budeme 
spalování za obřad základní a povšechný a místní pochovávání jen za 
výjimku, vzniklou vlivem cizím.^) 

Jaká byla původní myšlenková podstata spalování, 
nevíme, neboť to, co vykládá Fadlán o Rusech,^) zdá se mi býti jen 
frasí, vzniklou z učení různých orientálních náboženství. Je to právě 
tak učené, jako když praví Kardízí o Kirgizech, že spalují své 
mrtvé proto, poněvadž, jak sami vykládají, oheň jest nejčistší věc 
a vše, co v oheň přijde, očistí se jím dokonale, tedy i mrtvý.^) 

Že představa, jež vedla k spalování, může vésti i k nápadu nespalo- 
vati tělo celé, nýbrž jen určité části joho, je zcela přirozené a máme to 
též doloženo analogiemi ze života primitivních národů.*) Smíme-li 
však vedle obou ritů i u Slovanů připustiti podobný zvyk úmysl- 
ného částečného spalování, resp. ,, částečného pochová- 
vání," neodvažuji se dosud říci. Našel jsem sice řadu archaeologických 
zpráv připomínajících ,, částečné spalování" nebo ,, částečné pochování" 
v jednotlivých hrobech, — ale nemám ke zprávám těmto dostatečné 
důvěry pro rozřešení otázky tak delikátní a mnohé nálezy, jež by sem 
zdánlivě patřily, dlužno asi uvésti na nepořádné, nedokonalé spálení, 
s kterým se občas v pozdních hrobech setkáváme.^) 

Že by toto nedokonalé ,, opálení" mrtvého v ruských kurhanech 
(o6}KHraHÍe noKOHHHKOBTí) bylo úmyslné a příznakem přechodu jednoho 



^) Tak bych spíše vykládal obojí ritus v Čer nachově a Romaškách 
na Kijevsku než rozlišením podle pohlaví, jak soudil Chvojka domnívaje se, 
že muži byli pochováváni a ženy spalovány (FIojiíi norpeB . 14). Bylo by 
ovšem třeba dříve přesněji zjistiti pohlaví zachovaných koster, a neříditi 
se jenom milodary. 

2) K svému líčení pohřbu ruského z r. 922 připojuje Ibn Fadlán 
výrok, který pronesl jeden Rus k jeho tlumočníkovi: ,,Vy Arabové jste 
přece jen pošetilý národ. Vezmete toho, jehož jste nejvíce ctili a milovali, 
a hodíte ho do země na pospas plazům a červům. Naproti tomu my jej 
spálíme v okamžiku tak, že ihned, bez průtahu vchází do ráje!" [Harkavi, 
Ok33. 100). S. Muller (Nord. Altertumskunde I. 367) a po něm H. Hiri 
(Indog. 502) přijímají však tuto ideu za základ a příčinu proměny starého 
pochování v spalování (u Indoevropanů) . 

*) ed. Bartold 111. 

*) Srv, Tylor, Anfánge der Cultur (Leipzig 1873) I. 444, Olshausen, 
Verh. Berl. 1892, 163. 

6) Srv. zprávu si. Melnikové z nálezů volyňských. Melniková myslí, 
že později mrtvé jen opalovali a opálené kladli do srubů (Tpynu apx. c. 
Kijev 1899 1 503). Pod. Brandenburg o kurhanech na ř. Paši (Kypr. ripHn. 26), 



240 

ritu v druhý, jak někteří archaeologové soudí, ^) nemohu říci s určitostí, 
ač máme toho jinde analogie.^) 

n. 

Průběh obřadu. Obřad spálení, resp. pochovávání mrtvého konal 
se podle dokladů archaeologických a zpráv normálně a v základních 
rysech takto: 

Tělo mrtvého bylo za pláče a zpěvu převezeno na hřbitov a sice bud 
na společné žároviště nebo k samostatnému hrobu, jehož spodek už 
byl upraven. Tam byla z dříví narovnána hranice, na ni položen mrtvý, 
bud prostě, nebo na desce, nebo na lodce, s oděvem a výzbrojí, v nichž 
za života chodil, načež byla hranice od příbuzných zapálena. Po spálení 
hranice a těla bud hned nebo na druhý den sebrali pozůstalí popel s opá- 
lenými zbytky kostí, zbraní, šperků bud prostě na hromádku nebo jej 
vsypali do popelnice, kterou zasypali mohylou, nebo konečně postavili 
na mohylu, na kámen, na kůl, podle toho, jaký hrob strojiti bylo v kraji 
a v rodě zvykem. K popelnici připojeny byly dary, které měly sloužiti 
zemřelému na onom světě, ba i ženy, sluhové, koně a psi b3rv'ali zabiti 
a spolu pohřbeni za týmž účelem. Byl-li mrtvý bez spálení pochován, 
bylo tělo uloženo s milodary pod podobnou mohylu, a na místě zapá- 
lena byla aspoň hranice obětní, při níž konána byla i první pohřební 
hostina. 

Byly ovšem pohřby ještě jednodušší, ať už příčinou toho byla opu- 
štěnost, chudoba nebo spěch, nebo nízké postavení sociální, na př. u lidí 
nevolných a otroků,^) ale v celku přece obvyklým byl obřad 
právě vylíčený a hroby, resp. pohřby jednotlivé liší se od tohoto zá- 
kladu obyčejně jen větším nebo menším rozvojem detailů a větší, 
menší nádherou obřadu a bohatostí milodarů, V slovanských zemích 



1) Srv. výklad Melnikové v předešlé poznámce. Podobně se vyslovili 
Fursov a Zavitněvič na základě některých nálezů z gub. mohylevské 
nebo (ale méně) i gub. minské (Srv. Fursov-Čolovskij, flHesHHK 1892 a ref. 
Zavitnévičův v 3th. Oóosp. 1893, 201). Srv. též debattu na sjezdu ve Vilně 
(npoTOKOjijibi cbtsna II. 117). 

2) Tak prý pochovávají těla polospálená dosud zabajkalští Burjaté 
(HsB. apx. o6m. Kazaň X. 203). 

3) O tom, jak otrokům byl normální pohřeb odpírán, na př. u Rusů, 
srv. zprávu Fadlánovu, podle niž otroci ruských kupců, když zemřeli, byli 
prostě beze všeho pohřbu ponecháni venku zvěři na pospas {Harkavi 96). 
Otrokům dostalo se pohřebního obřadu jen, když byU zabiti, aby pánu 
sloužili opět na onom světě. 



241 

nalézáme vskutku celý řetěz hrobů od nejjednodušších a nejchudších, 
v nichž ani popelnic nebjK^á, jen hromádka popele a nějaký střep nebo 
zase u kostry kroužek, nožík, — až po bohaté hroby knížecí. V celku 
však dlužno při této příležitosti opětně konstatovati, že typickým pří- 
znakem slovanských pohřebišť je poměrná chudost proti nordi- 
ckým na severu nebo skythosarmatským a turkotatarsk)hn na jihu. 
To lze pozorovati na všech stranách Slovanstva.^) Proto s tohoto 
archaeologického hlediska musíme pokládati slovanskou materiální 



1) Chudobu slovanských pohřebišt^IX. — XI. stol. v Rusku doku- 
mentují mohyly kijevské ivolyňské {Aníonovič, Tpynw apx. c. Kijev 1901, 
I. 137, Spicyn, 3an. apx. XI. 265, 284, Melniková, Tpynu apx. c. Kijev I. 
492 si., Jarockij, Apx. JTtT. 1903, 176, 182, Steinheil, tamže 1904, 136 si., 
Hamčenko, TpynH apx. c. Vilno II. 129, Hsb. apx. c. Kijev 149) i petro- 
hradské {Spicyn, Kypr. neTep6. 12), i volchovské {Brandenburg, TpyHbi 
VII. apx. c. I. 11, 16, 18), i severjanské a radimičské [Spicyn, PanHM. Kypr. 
3an. apx. VIII. 12, 16, Antonovič, Tpynbi IX. apx. c II. 48), i kurhany 
na Berezině [Kondakov-Tolstoj , HaMHTHHKH V. 67) i v gub. moskevské {Bog- 
danov, Marep. 10). Ve volyiíských nenašla Melniková v polovině hrobů 
nic více, než nějaký střep nebo hřebík a N. Brandenburg kopal jednou 
při Volchovu s 15 lidmi po dva měsíce ohromný kurhan 9 m vysoký a našel 
v něm jen kousek železa, a bronzového drátu, hrneček s popelem lidským 
a vrstvu spálených kostí (1. c). Také slovanské hroby meklenburské jsou 
vesměs chudé [Beltz, Altertůmer 376), rovněž záp. pruské [Lissauer, Denk- 
máler 175) a totéž platí o uherských z doby VI. — VIII. stol. {Hampel, 
Alterthiimer I. 8, 9). Také hroby u Krainburgu z převeliké části byly 
chudé {Šmid, Jahrb. Altertumsk. I. 65); český inventář je také chudý 
{Pič, Starož. III. 1. 77) a české mohylky z doby V. — ^VIII. stol. nemají 
téměř milodarů mimo nějaké střepy {Pič, 1. c). Příkladem jednotHvých 
bohatých hrobů znamenitých Udí, snad knížat, jsou mohyly gnězdovské 
(srv. 3an. apx. CnaB. oth. VIII. 1, 185 si.) nebo tři známé kurhany čer- 
nigovské (HepHan mofhjih, MorHJin khhhíhm nopHbi, ryjibÓHine) nebo velká 
mohyla v guščinské skupině {Samokvasov, MoPHjibi 195 si.). Krásným pří- 
kladem pohřbu sloužiž obsah velké mohyly, kterou Vlád. Sizov vykopal 
v gnězdovském mohylníku v smolenské gubernii. Kurhan byl 9 m vysoký 
a měl v obvodu 103 m. Vnitřní obsah ukazoval na následující způsob pohřbu: 
Nejdříve byl ze země nasypán okrouhlý spodek mohyly, posypán vrstvou 
bílého písku. V prostřed postavena hranice, na niž byl položen mrtvý 
v plné zbroji a v úboru ozdobeném zlatem i stříbrem a spálen. Pozůstalé 
zbraně sebrány a uloženy potom mimo žároviště, bhže ke kraji na hro- 
mádku tak, že nejdříve položeno bylo tam kopí a meč, prázdný hrneček 
a ozdobný talíř; potom byl zařezán beránek a položen na tylo věci, 
potom přinesena ještě přílba s ostatními částmi výzbroje, vše oblo- 
ženo řadou kamení a na vrch položen dřevěný, rudě natřený štít. 
Mnoho drobností zbylo ovšem ještě v centrálním popelišti {Sizov, Kypr. 
CMOJieH. 8 si.;. 

16 



242 

kulturu za poměrně chudou, zejména před tím, než se v X.— XI. stol. 
rozmohl obchod arabskobyzantský.^) 

Bližší výklad o jednotlivých věcech hrobního inventáře a tím 
i o detailech domácího bytu slovanského bude podán na příslušných 
místech této a následujících kapitol. Zde bych jen povšechně podotkl, 
že se v hrobech nejčastěji nalézají hrnečky, do nichž se mrtvým dávalo 
jídlo,2) a jež zastupují občas dřevěná, železem okovaná vědérka a pak 
vedle zbytků, jež náležely k úboru, hlavně železné nožíky, srpy a ocilky 
(u pasu mužů), ze šperků bronzové nebo stříbrné kroužky k ozdobě 
hlavy, kolliery ze skleněných perel, přezky, jehlice a různé závěsky, 
z toalettního inventáře nůžky, hřebeny, zrcádka a pincetty. Řidčí 
jsou již zbraně (přílby, kování štítů, kopí, luk, toulec se šipkami, se- 
kera a části výstroje koňského) a některé další předměty domácího 
bytu: klíče a zámky, kostěné i železné jehly, lžičky, přesleny, žernovy, 
udice. Zvláštností jsou na př. vážky se závažím, rohy picí, nástroje 
hudební, číše z lebek zhotovené a pod. Normální jsou dále v mohylách 
i kosti různých domácích a lesních zvířat (srv. dále a výše str. 171) a dosti 
hojné rybí kosti a mušJe říční (někdy i mořské, zejména Cyprea). 

Že by byli Slované, pochovávajíce mrtvé a kladouce do hrobů 
milodary, sami je rozbíjeli a ničili, není starých zpráv a archaeologie 
také nepodává mnoho dokladů. Rozlámaných zbraní a úmyslně roz- 
bitých nádob z pozdějších nálezů téměř není. Místo nádob se sice pře- 
často nalézají střepy, ale jen jednotlivé^) a tak se zdá, že střep měl 
pouze z ekonomie zastoupiti celou nádobu. Zbraně a věci bývají sice 
hojně poškozeny, ale více ohněm nebo rzí, než úmyslným násilím.*) 
Nicméně není třeba zvyku toho, který má v životě primitivních národů 
hojně analogií, Slovanům upírati,'') a to tím méně, že jsou přece jenom 



1) Srv. výše v úvodě str. 49 si. 

'■') O jídlech, která se dávala do hrobů, srv. výše str. 171. Přímo to 
dokládá perský geograf o Rusech, pravě, že kladou do hrobu mrtvého 
se vším oděvem, šperkem a s ním i jídlo a pití (ed. Tumanskij 136); srv. 
Rosteh {Harkavi, Ckes. 270) a o Ruších Fadlán {Harkavi, Cnaa. 98). 

3) Melniková nalézala ve volyňských mohylách přečasto střepy, ale 
nádoba se z nich sestaviti dala jen zřídka (Tpynw XI. apx. c. I. 492). Vý- 
jimkou zdají se býti Siblíkovy nálezy z mohyl blatenských, z nichž se 
střepy daly sestaviti v celé nádoby (Pam. XXI. 573). 

*) Úmyslně zlomené meče pozoroval Brandenburg v ladožských 
mohylách, ale jen zřídka (KypraHU 12). Ke charakteristice gnězdovských 
mohyl náleží zase, že meče nebo kopí byly tam občas vetknuty do země 
[Sizov, Kypr. CMonen. 28, 82, 96). 

^) Přijímal jej Kotljarevskij, Florp. 06. 221, 251. 



243 

nálezy a také v pozdější tradici slovanské máme doklady podobných, 
snad prastarých obyčejů, na př. lámání zbraní před smrtí.^) Ovšemže při 
tom může běžeti jen o snahu zničiti zbraň, aby jí nemohl jiný již užiti a 
ne o starou tradici, založenou na víře, že i zbraň zničením přechází v nový 
život na onom světě. Vážnější je, že Srbové v Skoplansku dosud rozbíjejí 
nádoby, kterých nad hrobem upotřebili pro pohřební hostinu.^) 

Toto dávání milodarů do hrobu nepřestalo ani po zavedení kře- 
sťanství, ba křesťanství je místy, jako u jižních a východních Slovanů, 
přímo přejalo a sankcionovalo, jak to dosvědčují mnohé zvyky, při 
nichž pop oficiálně podílí, zejména jídlem, i mrtvého.^) Proto také 
v Rusku setkáváme se s hojnějšími milodary i v hrobech z XV. — XVI. 
stol.^), kdežto na západě velmi brzy mizejí, a inventář hrobní ome- 
zuje se pak jen na to, co mrtvý měl na sobě (šaty, zbraň a šperk). Nic- 
méně je jisto, že se i tu kladení zvláštních milodarů mrtvému do hrobu, 
zejména potravy, udrželo dlouho, byť i bez církevní sankce; nejen 
Hájek v XVI., ale i sám Dobrovský dosvědčuje, že ještě v XVIII. stol. 
v Cechách kladli mrtvému bochník chleba a džbán vody do hrobu,^) 
a není tudíž zcela správno, pravili se, že od konce XI. stol. nenalézáme 
u nás žádných milodarů v hrobech na důkaz toho, že zákaz Břeti- 
slavův pronikl koncem XI. stol. úplně.^) Zvyk dávati mrtvému jídlo 
a pití do hrobu udržel se ostatně po dnes na Slovensku, v Rusku, 
v Polsku ') a na jihu. Také čteme, že na př. ženám dávají do hrobu 



^) Marko kralevič, jsa blízek smrti, usekne šavlí hlavu věrnému koni, 
rozlomí pak šavli i kopí a zahodí v moře buzdovan. {Karadžič, Cpn. 
njecMe. Vídeň 1841. II. 441). 

2) Můrko (Wórter u. Sachen II. 81, 160). 

^) Srv. bližší dále v odstavci o tryzně a stravě. 

*) Srv. na př. nálezy na hřbitově chrámu černigovského {Samokvasov, 
MorHjiu 254 si.). 

^) Dobrovský, Begrábnissart 357 (Srv. výše str. 225). Hájek, Kronika 
(ed. 1541) CXLVII. b. 

«) Píč, Starož. III. 1, 75. 

') Na Slovensku chléb a vodu v Trenčansku, Gemeru, Novohradě 
{B. Němcová, Sebr. spisy IV. 203 ed. Kober 1897), v Turci [Kollár, Zpie- 
wanky I. 26, SI. Pohťady XV. 23. 27, Zibrt. Seznam pověr 20 si.), na Rusi 
chléb, hrnec kaše a vodku {Jaščuržinskij, Tpynbi VII. apx. c. Jaroslav II. 
Prot. 64; 3th. 06. 1898, III. 93. KieB. Crap. 1890. I. 130, Sumcov, Xjrbói. 
B-b o6pHnax-b H ntcHHx-b. Charkov 1885. Šejn, MaTep. I. 2. 509 si.). V Po- 
znaňsku dávají k truhle chléb a kalíšek vodky pro TarťvéholKolberg, Lud 
XI. 165). pod. v Lubelsku (tamže XVI. 133). Podobné zvyky u haličských 
Rusů a Poláků viz u Kotljarevského, Florp. o6. 248, ve Wisle VII. 389 
a Pačovského M., HaponHHň noxopoHHHň očpyjfl Ha PycH (3bht. nap. aKan. 
rÍMH. Lvov 1903. 12). 

16* 



244 

plátno a jehlu s nití/) zrcadlo,^) na baltickém pobřeží síť rybář- 
skou.^) 

III. 

Vylíčený základní obřad s kladením milodarů ,v hrob doplněn 
a komplikován býval ještě řadou dalších zvyků. 

Při vynášení mrtvého z domu — při čemž se podle všeho 
nevycházelo z domu dveřmi, ale zvláštním ad hoc udělaným otvo- 
rem ze strachu, aby se mrtvý dveřmi stále otevřenými nevrátil, *) 



^) Tak v Bulharsku zemřelým ženám dávají do hrobu jehly s nití 
a hřebeny {Paraškevov P., Florp. o6biHaH y č-bnnapHT-b. Has. na ceMHHapa 
no CJiaB. 4)HJiojiorHH II. Sofia 1907, 380), podobně na Podolí {Bogusiawski, 
Síow. II. 798). Podobně činí Litevci {Bruckner, Litva 80) a Ostjaci (>Khb. 
Crap. V. 1895) a tuguzští Goldí a Oročani docela zastrkují do hrobu za- 
pálenou dýmku (H3B. apx. o6m. Kazaň. X. 90, 91), což ostatně máme 
i na Bělorusi {Sein Max. I. 2, 531, 533, 534, 542, 554, 563). 

2) Srv. výše str. 161. 

3) Sartori, Sitte 136. 

*) Přímý starý doklad toho máme v Letopisu Kijevském, kde se to 
připomíná při vynášení těla knížete Vladimíra r. 1015 (Lavr.^ 127: Ywpe- 

Híe Ha BepecTOstMTj h HOHbio iKe mokkd kjiítmh npoHMaBme noMOcr-b, 

oĎeprtBuiH Bt Kosept h, ywH cbBicHuia na seMJiro; BtanoKbuie h Ha cann, 
Bes-buie ..." Podle Anučina (JUpenHOCTH XIV. 94) neběželo tu o průlom 
v domě, nýbrž pouze v ohradě dvora knížecího, což vykládá na základě 
miniatury Cnaa. o Borisů a Glěbu Silvestr, rukopisu. Ale miniatura sama 
o tom nepřesvědčuje (srv. dále str. 271). Že však vynášení těla průlomem 
bylo i jinde u Slovanů zvykem, souditi můžeme z přežitků a tradic zacho- 
vaných v Rusi, Polsku, na Balkáně a na Slovensku, — pokud mi známo. 
V Bulharsku podle Paraškevova (Florp. o6. 399) vynášeli dříve tělo skrze 
okno nebo dírou ve zdi, ba i dnes se to ještě místy dělá; podobně v Srbsku 
vynášejí mrtvého dolními dveřmi. V Rusi a v Mazurech připomíná se vynášení 
oknem {Kotljarevskij, Florp. o6. 127) a téhož původu je patrně zvyk malo- 
ruský od Romnů, kde nevynášejí tělo skrze vrata dvoru, nýbrž skirze plot 
{Anučin, 1. c. 97). V tradici slovenské připomíná se také díra pod prahem, 
kterou tělo mrtvého vytáhli a odnesU. Kr. Chorvát (Slov. Pohrady XV. 18) 
uvádí povídku, v níž dívka si žádá: ,,Dajte pod práh jamu vykopať a tou 
dierou vytiahnite moju truhlu von z domu!", a vynášení mrtvého dírou pod 
prahem zná rovněž i tradice ruská {Afanasjev, flpeBHOCTH I. 40, Hap. pyc. 
CKasKHVI. č. 66. cit. Anučin, 1. c. 92). Anučin na jiném místě připomíná, že 
i tělo Borise Godunova, když bylo vyzvednuto z hrobu, vyneseno bylo 
z Archangelského soboru otvorem v stěně udělaným (tamže 83, Kotljarevskij 
127). Tentýž zvyk je ostatně doložen i na západě Slovanstva, u Germánů 
{Grimm, Rechtsalterthůmer 726—728, Weinhold, Altnord. Leben 476, Sartori, 
Sitte 143, Řochholz, Deutscher Glaube und Brauch, BerUn 1867, 11. 171, 
srv. Anučin, 91) i na severovýchodě Rusi u Samojedů, Ostjaků, Juraků, 
Tunguzů. Samojedové na př. za nic by mrtvého nevynesli dveřmi (Has. 



245 

provázelo příbuzenstvo zemřelého jednak chvalořečí, jednak pláčem 
a kvílením žen,^) které se chvílemi stupňovalo i ve draní lící a 
rukou nehty a přímé zraňování těla.^) 

Ovšem ve skutečnosti bylo to již více tradicionální zvyklostí, než 
výrazem pocitů, z nichž to původně vyšlo.^) Doklady máme ovšem 



apx. o6m. Kazaň X. 295). Je to^vůbec zvyk po celém světě rozšířený. 
Srv. analogie uvedené na pr. Lippertem, Seelencult 10, 11, Tylorem, An- 
fánge der Cultur II. 26 — 27, Wundtem, Vólkerpsychologie IV. 246, 252 
a hlavně Anučinem 1. c, 88 — 92. Všude — tedy i u Slovanů — dlužno jej 
vyložiti obavou, aby duše zemřelého nevrátila se jako nepříznivý vampyr 
otvorem, kterým vyšla, zase zpět. Běží tu tedy o zmatení, zmýlení ne- 
příznivých daemonů. 

1) Místy dosud obvyklé chvalořeči jsou jistě také pozůstatkem starých 
dob, a nepochybuji, že se u starých Slovanů vyvinula kasta podobných 
řečníků — čarodějů (cKOMopoxH, CKOMpaxH, srv. výše str. 92) jaké při- 
pomíná u sousedních Prusů smlouva s rytíři německými r. 1249: ,,Pro- 
miserunt etiam (illi de Pomezania, Warmia et Nattania) quod inter se non 
haberunt de caetero Tilussones et Linguschones, homines videUcet menda- 
cissimos, histriones, qui quasi gentiUum sacerdotes in exequiis defunctorum 
in tormentorum infemalium poena promerentur, dicentes malum bonům 
et laudantes mortuos de suis furtis et spoUis, immundiciis et rapinis ac 
ahis vitiis et peccatis, quae dum viverent perpetrarunt, ac erectis in coelum 
luminibus clamantes mendaciter asserunt, se videre presentem defunctum 
per medium coeli volantem in equo armis fulgentibus decoratum, usům 
in manu ferrentem, et cum comitatu magno in aUud seculum precedentem, 
talibus et assimilibus mendaciis populum seducentes et ad ritus gentiUum 
revocantes." Starou formu těchto řeči a nářků nad mrtvým z Utevsko- 
ruské hranice srv. u Menetia (Ser. rer. Livon. II. 1848, 389. Cit. Kotljarev- 
skij, norp. o6. 150). 

2) V letopisu r. 945 kněžna Olga pláče nad hrobem mužovým ve smyslu 
obřadném. V tomto smyslu dlužno vůbec rozuměti letopisnému terminu 
njiaKaTHCH Ha kom-b nebo no Kowh [Koti jar evskij, Florp. o6. 120, SreznSvskij, 
Marep. II. 951), — na př. nad Olgou kněžnou r. 969. Srv. též bezměmý 
pláč (nnasb česM-bpHbiň) v citátu z Žití Konstantina Muromského v následu- 
jící poznámce, nebo pláč nad hrobem s velkým křikem v Stoglavu {Kotl- 
jarevskij 148), a ,, velký pláč", jako po mrtvém, v Žití sv. Feodosija (ed. 
Filaret 138, 145). Nářky pohřební u pohanských Pomořanů připomíná 
Ebbo Vita Ottonis I. 6, u Poláků Mierzwa a Kadlubek {Bielowski MPH. 
II. 182, 268), písně táhlé nad hrobem Fadlán u Rusů [Harkavi 99). 

3) Podobné zvyky při pohřbech jsou hojné u primitivních národů 
(srv. Ploss, Das Weib II. 677 Trauerverstummelungen). Dr. Bartels, vyda- 
vatel Plossa, vykládá to za alegorii původního usmrcování se, Samier (Geburt 
191) za obět krve pro duši zemřelého. Ať byl původ jakýkoliv, netřeba 
pochybovati, že časem rvaní vlasů a draní lící dostalo charakter oběti 
a proto také leckde na místo rvaní nastoupilo ustřihování vlasů spojené 
s obětováním (srv. analogie u Samtera, Geburt 179 si.). Ze XVI. stol. 



246 

jenom písemné. Pro starou Rus líčí tento zvyk názorně Žití Konstan- 
tina Muromského/) připomíná je však i Ibn RostehaMas'údí;2) u Cechů 
doloženo draní lící Canapariovým Životem sv. Vojtěcha a Hájkem,^) 
u Poláků tradicí u Mierzwy a Kadlubka;*) snad také sem (totiž Slovanům 
podunajským) patří i zpráva Jordánova, o tom, jak bojovníci Attilovi 



máme zprávu Busbekovu o tom, že ženy srbské ustřižené vlasy věšely 
nad hrob nebožtíkův (Rad XXXVII. 116.: „erant autem ad plura se- 
pulchra appensae comae, quas mulieres aut puellae in funere necessariorum 
luctus indicium posuerant. Srv. Zihvt, Seznam 27). Dále srv. i Preus K., 
Die Menschenopfer und Selbstverstiimmelung bei der Todtentrauer in 
Amerika. Berlin 1896 a R. Andree, Ethnogr. Parallelen I. 147. O bezpro- 
středních sousedech Slovanů Skythech máme doklad u Herodota IV. 71. 
Stará západoevropská církevní nařízeni hojně zapovídají i ustřihování 
vlasů, rvaní, i drásání a poraňování nožem lící (viz Zihrt, Seznam 12). 

^) Toto Žití není sice starší XVI. století, ale zachovalo mnohé tradice 
starých pohanských zvyklostí pohřebních. Když Konstantin Muromský 
pochoval zemřelého svého syna Michala obřadem křesťanským, tu čteme 
v něm, že: ,,HeB'bpHÍH jiionie bhahuic cíh, nHBJíHxycíi, ewe ne no hxtj oóbinaio 
TBOpHMO ót norpe6eHÍe hko norpe6aeMy cuHy caMonepwueBy , BSHaKTs na 
BOCTOK'fe, a MorHjibi BepxTs xojimomtj hc Cbinaxy, ho pebho cia seMJieio, hh rpHS- 
HHma, HH nbíHH (ónbíHH?) ne n-fenxy, hh óhtbu, hh HoweKpoeniH (kowhkpoh- 
híh) ne TBOpHuiecH, hh jiHuejipaHiH, hh nnana óesMtpHaro h o TOMt óeayMHÍH 
pyraxycfl. . . ." Dále autor, vyloživ o obrácení Muromy na křesťanství, 
pokračuje takto: ..Fnt ptnaMt h esepoMia Tpeóbi KnanymeH? rnt KJiane- 
3flMT> KnaHHiomeHCH, ohhuh paHH hbmouíh yMbiBaramSHCH h cpečpeHHUH btj 
hh noBepaaromeň? Pn-fe kohh saKanaromeň no MepTBUxt h peMCHHaH nJiexeHlH 
npcBOJiasHaH cia hhmh bts seMJiio noKonoBaiomeH h óhtbm h KpoeHÍH (jihutj), 
HjiH HarpeKaniH (HacTpeKaHÍjj) H apanin TBopjimeň? Pn-fe CB-bp-fenin h č-fecoBaHiH 
H ropmaH corp-bmeHin BOCKJiHuaramHXTs? Ohh 60 bch nocpaMHiiiacH, hhuu na 
acMJiH jiewarfa h npeóbíma MepTBbi." (Otištěno z Kotljarevského 128 podle ed. 
rukopisu rumjancovského a sergějevského u V. Undolského BHČJiiorp. 
pas. MocKBHTaHHHTj 1846 Nr. 11, 194 a u Kostomarova, OaMHTHHKH cxap. 
pyccKOH jiHTep. I. 229. Petr. 1860). 

*) Ibn Rosteh: Ženy Slovanů řežou si noži ruce a líce, když zemřel 
někdo z rodiny (Harkavi 264, Chvolson 29, 128). Totéž Mas'údí u AI Bekrího 
{Rozen 56) a Kardízí {Bartold 123). Srv. Chvolson, Ibn Dasta 29. 128. 

^) Jan Canaparius k. 2 dí, že chůva syna Slavníkova nad chlapcem, 
když smrtelně onemocněl, rozrývala si nehty líce. Podobně Hájek patrně 
na základě staré tradice připomíná stříhání vlasů a vousů, řezání podolků 
(mužských) nad hrobem Neklanovým a Hosti vi to vým ( Krony ka czeská 
1541, list. LV. a LX.). Srv. Soukup /., Úcta ohně a některé obyčeje pohřební 
u starých Čechů. (Progr. gymn. v Rakovníku 1909, 20). 

*) Mierzwa a Kadlubek, 1. c, dí, že pohané dosud tak činí [Biehwski, 
MPH. 11.182, 268; ed. Przezd. 27 — 31: lacerant crines virgines, matronae 
vultum, habitům annosae). 



247 

při smrti jeho řezali si rány do tváří na znamení velikého smutku.^) 
Tento zvyk zanikl během doby křesťanské. Za to pláč a kvílení (a sice 
obřadný, ne snad pláč prýštící ze skutečné bolesti) udržely se na růz- 
ných místech Slovanstva až po dnes ^) a tvoří místy tak důležitou 
část ceremonielu, že bez nich nelze pohřbu provésti. 



^) Jordanis Get. 255: ut illius gentis mos est, crinium parte truncata 
informes facies ca vis turpavere vulneribus, ut proeliator eximius non fe- 
mineis lamentationibus et lacrimis sed sanguine lugeretur. Zvyk byl ovšem 
i jinde rozšířen. Také staří Řekové těžce nesli, zůstalo-li tělo neoplakáno 
{aoi(ia axXccvzov u Homéra.). 

2) Tak zejména na Balkáně. Zde dosud existuji tyto kvílící ženy, zv. 
v Srbsku noKaJHHue, v Dalmácii HapHKane (nářek sám Hapnuaube, 
noKajařie), jinde jayKanHue, TywóajiHue {Karadžič, >Khbot 155, 179, 
197). Bývá jich místy 200 až 400 při pohřbu a platí se jim za to. Tyto kví- 
lící ženy navštěvují i po neděli hroby, pějíce nad nimi pohřební písně. 
(Srv. též Můrko, Wórter und Sachen II. 82, 83, 84, 86, Trojanovič, CrapH 
norpeó 136, Lilek, Wiss. Mitth. aus Bosnien IV., 414, 418, Zbornik juž. 
Slov. I. 139 (v Chorvatsku). U Slovinců najaté ženy slují také pokajnice. 
V Bulharsku je kvílení nad mrtvým (onnaKBaHbe) tak diiležitý obřad, že 
bez něho není pohřeb možný, kdežto bez církevního ceremonielu je. Ženy 
v dědině zejména k tomu vhodné slují onjiaKBanKH (D. Marinov, }KHBa 
CrapHHa. Pycce 1892. III. 234). Podobně u makedonských Bulharů ve 
Velesu pamatují aspoň, jak se najímaly ženy ku pláči — od nich vznikl 
zvláštní druh pohřebních písní — a kvílení neustalo po dnes {Paraškevov, 
riorp. o6. 384, 392). U nás se zachovalo ,, naříkání" na moravském Slovensku 
{Bartoš, Lid a národ II. 52, Valaš. Meziříčí 1885) a do nedávná se najímaly 
k tomu ženy {M. Béúa, Č. Lid I. 599) ; rovněž v Uhrách z Trenčanska, 
z Gemeru a Novohradu dokládá to B. Némcová (Sebr. sp. IV. 205 ed. Kober 
1897) a K. Charvát, (SI. Pohl'. XV. 18), uvádějíce řadu dokladů starších. Tak 
v artikulech štellařského cechu v Muráni r. 1585 přikazuje se obcím okol- 
ním, aby nadobro zanechaly ,, pohanského nad mrtvým naříkání, kvílení 
a rukama lámání", což zakazuje i 21. artikul štítnické synody z r, 1591 
(fletus vel potius ululatus luporum circa funus, immodicus et gentilis sit 
prohibitus). Srv. i Zíbrt, Seznam 18. Jiné další doklady ze synody ružom- 
berské a spisu Bélova z r. 1742 a j. viz tamtéž. Slovenský speciální termín 
tohoto naříkání byl , ,vykladanie" . I v Uhrách existovaly ,, najaté vykla- 
dačky" {Csaplovics, II. 308, Pohl*. XV. 20) a když zemřel někdo svobodný 
(třebas i neznámý), nejkrásnější děvče z dědiny naříkalo nad ním. Srv. 
i Zibrt, Naříkání nad mrtvými (Čas. čes. učitelek 1892 a Seznam 19, 27, 
kde další literatura). Zbytkem kvílení jsou zajisté i zpěvy zachované místy 
v Čechách, na Moravě a v Lužici {Soukup J ., Úcta ohně 9 si.); týž autor 
uvádí řadu dokladů, že u Čechů večer, v němž se nad mrtvolou bdělo a na- 
říkalo, slul ,, umrlčí večer" (ib. 7 si.). O kvílení v haličské Rusi srv. Zbiór 
XIII. 148 a Pačovskij, FIox. oópna 21, 24 (,,rojiocÍHe"). O najímání žen 
za ,,plakalnice" v Červené Rusi svědčí Klonovič v básni Roxolania vydané 
v Krakově r. 1584 (srv. Kotljarevskij, Ilorp o6. 151, Zibrt, Seznam 27). 



248 

Vrcholem a nejvýznačnější částí pohřebních obřadů slovanských 
byla však právě připomenutá dobrovolná nebo nucená smrť 
jedné z pozůstalých žen, popřípadě i služebné 
družiny. 

Máme řadu starých zpráv, které potvrzují, že u pohanských Slo- 
vanů ženy provázely své muže na onen svět a jsou i některé archaeo- 
logické doklady, které na základě parallel historických můžeme podobně 
vyložiti. Spolu s ženami následovalo leckdy i služebnictvo domu dobro- 
volnou nebo nucenou smrtí svého hospodáře a pána. 

Že především ženy a prý ,, dobrovolně" podstupovaly smrt, ne- 
mohouce snésti života bez muže, dosvědčuje nám Maurikios, autor 
Strategik, o slovanských ženách vůbec (patrně se to však vztahovalo 
na jižní), ^) což po něm opakuje i císař Lev Moudrý,^) dále to uvádí 
o Polácích Dětmar Meziborský^) a zejména důrazně sv. Bonifacius 
o Slovanech polabských.*) O Slovanech východních potvrzuje to ně- 
kolik arabských zpravodajů, přejavších zprávu tu z neznámého spo- 
lečného originálu, vzniklého v IX. stol., totiž Ibn Rosteh,^) anonymní 



Ostatky jsou prý ještě v Bukovině {Pačovskij, 24). V Zlaté Cěpi (Snar. 
I4t>nb Tp. Jiasp. JI. 26) a v Izmaragdě obsaženo je CnoBO cb. flenHCbsi o we- 
jitiomHxt, které se obrací proti naříkání nad mrtvými, jakožto zvyku po- 
hanském a mezi jiným dí: ..nfasíBOJit ynvnb >Keji'bHÍio tom/ a npyrbiH ynHTb 
no MepTE^MTí ptaaxHCH h naBHTHcn h TonHTHcn BT= Tovcb" . {Vladimirov 
OaMHTH. opesHep. jiht. III. 294). O olonecké gub. srv. zprávy F. Isto- 
mina v }Khb. Crap. 1892, III. 139. O , .pusté" noci v Poznaňsku srv. Kol- 
berg, Lud XI. 163, 165. O naříkání na Litvě srv. Brúckner, Litwa 80, 81. 

1) Maurikios Stratég. XI. 5.: ,,Ženy jejich (Slovanů) jsou cudné nade 
všechnu lidskou přirozenost, ba většinou pokládají úmrtí svých mužů za 
svou vlastni smrt a oběsí se dobrovolně, nepokládajíce za život stav 
vdovský." Řecký text srv. výše na str. 28. 

2) Leo Tactica, c. XVIII. , 105, dí také: , .většina z nich smrt mužů 
pokládaly za svou a se věšely dobrovolně, nemohouce snášeti života vdov- 
ského" (řecký text výše na str. 35). 

3) Thietmar IX. 3. Srv. citát výše na str. 228. 

*) V 59. listu k Aethibaldovi z r. 744 — 747: et laudabilis mulier inter 
illos (Winedos) esse iudicatur. quia propria manu sibi mortem intulit et in 
una strue pariter ardeat cum vir o suo. {Jaffě, Mon. Moguntiaca 172). Srv. 
úplný citát výše, str. 104. 

^) Chvolson, Ibn Dasta 30, Harkavi, Cnas. 265: ,.Mělli zemřelý tři 
ženy a pravili jedna z nich, že ho milovala, přinese k trupu jeho dva koly, 
které kolmo vbije do země; potom napříč položí třetí trámec, přiváže upro- 
střed provaz, postaví se na lavici a konec provazu ováže si kol šíje. Když 
to udělala, vezmou jí lávku z pod noh a ona zůstane viseti, dokud se neza- 
dusí a nezhyne. Po vydechnutí dávají ji na oheň. kde shoří." Týž dí o R u- 



249 

perský geograf,^) Istachrí,^) Chaukal,^) Balchí,*) dále Mas'údí5) a po 
něm Dimeškí ^) a Idrísí.') O ženách vojínů Svjatoslavových před Duro- 
storem sděluje podobnou zprávu Leon Diákon.®) 

Nejkrásněji, nejúplněji a přímo dramaticky líčí obřad smrti ženiny 
Fadlán ve svém známém popisu pohřbu bohatého Rusa na střední 
Volze.^) Opakuji zde, co jsem už několikráte naznačil, výslovně znovu: 
není pochyby, že Rusové Fadlánovi nejsou Slované, nýbrž vlastní, 
nordičtí Rusové. 

Ale my vidíme zároveň z celého života slovanského, speciálně ze 
všeho, co víme o současných pohřbech Slovanů, dále z řady V3'^slovných 



šech: ,,Když umře znatný muž, vyryjí pro něj hrob v podobě komnaty, 
dají tam mrtvého v kroji a v zlatých obručích, dají mnoho jídla, džbány 
s nápoji a jiné cenné věci. Žena, kterou miloval, živá sedne do komnaty. 
Pak zavrou dvéře a ona tam umírá" . . . {Harkavi, 270). 

1) Ed. Tumanskij 135: ,, Slované mrtvé spalují a když muž zemře 
a žena ho má rada, usmrtí se také." 

2) Harkavi, 193: ,, Rusové spalují těla, když zemrou a s bohatými spa- 
lují i ženy pro rozkoš svých duší." 

^) Harkavi 221: „Rusové jsou národ, který spaluje mrtvé a s bohatými 
i ženy pro rozkoš jejich duší" (totiž mrtvých mužů) . „fljiH6jia>KeHCTBaHX"b" 
— dí ruský překladatel. 

*) Harkavi, 276: , .spalují mrtvé a s bohatými spalují i ženy po jich 
dobré vůli." 

^) Harkari, 125: „Větší část jich (t. j. Slovanů) kmenů jsou pohané, 
kteří spalují své mrtvé a klanějí se jim . '. . 129: Oni spalují (Slované a Rusové) 
své mrtvé se soumary, oružím a šperky. Když zemře muž, spaluje se s ním 
žena živá. Umřeli kdo svobodný, žení ho po smrti. Ženy touží po spálení 
proto, aby mohly s nimi (muži) v ráj. Tak dělají i Indové, jak jsme výše 
pověděU. Toliko u Indů je zvyk, že žena jedině tehda spaluje se s mužem, 
když ona sama s tím souhlasí." O Srbech dí dále {Harkavi, 136): ,, Plémě 
Sarbin spaluje se, když umře u nich car nebo náčelník; oni spalují i jeho sou- 
mary. U nich je zvyk podobný zvykům indským; my jsme o tom už vzpo- 
menuli výše v této práci při popsání hory Kalechu a země chazarské, když 
jsme hovořili o tom, že v zemi chazarské nalézají se Slované a Rusové, a že 
oni spalují se na hranicích." (Srv. Rozen, 55). Rozen dále ještě připojuje 
(56) zMas'údího tutéž zprávu, ožene která se oběsí, jako ji máRosteh (srv. 
výše pozn. 5 na str. 248). 

«) Charmoy, Rélation 353: „Ceux-ci (Slaves) brulent les corps de leurs 
rois aprěs la mort de ces demiers et consument avec eux leurs esclaves de 
deux sexes, leurs femmes et toutes les personnes attachés au service parti- 
culier de ces princes, telles que le secrétaire, le vezir, le favori et le médecin." 

') Lalewel, Géographie du moyen áge (Brux. 1852) III. — IV. 185. 

8) Srv. citát uvedený výše na str. 230. 

*) Zachováno v slovníku Jakútově s. v. Rus. 



230 

zpráv právě uvedených arabských pramenů , že se pohřební ceremoniel 
Slovanů východních nelišil od ruského, — ať už shoda ta vznikla ze spo- 
lečného základu nebo právě delším vlivem nordickým v posledních sto- 
letích pohanství. V X. stol. na jisto vynikající člověk slovanský pocho- 
váván byl v Rusi právě tak, jako bohatý kupec nebo vynikající člen 
ruské družiny knížecí. Z toho důvodu uvádím vždy vedle řady dokladů 
o Slovanech i zprávy týkající se Rusů, neboť v té době nelze již cere- 
moniel ruský odlučovati od bytu slovanského.^) To je viděti ve všem 
i mimo pohřby. A z toho důvodu také neváhám zde zprávy již uve- 
dené doplniti i Fadlánovým líčením ruského pohřbu. Zde v textu 
omezím se však jen na výtah důležitých momentů a úplný, nový překlad, 
pořízený prof. R. Dvořákem, připojuji v dodatku na konec této kapi- 
toly, aby zde délkou svojí, třebas krásnou a svrchovaně zajímavou, 
textu nerušil. 

Fadlán vykládá nejprve všeobecně, že když zemřel ruský vladyka, 
bývalo tělo jeho uloženo na 10 dní do zatímného hrobu, zatím co se 
proň šila slavnostní pohřební roucha a rozdělovala pozůstalost, z níž 
třetina zůstávala rodině, třetina na pohřeb a třetina na opojné nápoje 
k pohřební slavnosti. Při těchto přípravách se pilo dnem i nocí a mezi 
tím se pozůstah ptah jeho rodiny, kdo by chtěl s ním do hrobu. Jak- 
mile někdo odpověděl „já" — a byly to obyčejně ženy —, nebylo již 
návratu a odvolání. 

U přítomnosti Fadlánově stal se podobný případ. Zemřel jakýsi 
velmož a přihlásila se jedna z žen, kterou odevzdali ihned jiným ke 
hlídání. (V zprávě není bhže označeno, byla-li vdaná či svobodná). 
Když se blížil den pohřbu, vytáhli z řeky lod na sucho, podepřeli a obe- 
stavili dřevěnými figurami lidské podoby. Na lod dali pohovku, kterou 
pokryla stará žena, jíž říkali ,, posel smrti", drahocennými látkami. 
Byla to táž žena, jež obstarávala úpravu pohřebních rouch a jež na 
konec usmrcovala ženu. Potom šli pro mrtvého. Vyňali jej z prozatím- 
ního hrobu, se vším, s čím byl pochován (nápoji, jídlem a loutnou), 
ustrojili znovu do zlatotkaných šatů a položili do lodi na vystrojenou 
pohovku pod stanem, kolem níž byly postaveny nádoby s opojnými 
nápoji, s různými jídly a rozloženy zbraně. Potom byl přinesen pes, 
zabiti dva koně, dva voli, kohout i slepice a vše hozeno do lodi. Zena 



J) Ovšem zase není správné pokládati Fadlánův pohřeb přímo za slo- 
vanský, jako učinil na př. Antonovič {Chaněnko, flpeBHOCTH V., str. I.), 
poněvadž nelze zastávati stanoviska, že Fadlánovi Rusové jsou čistí 
Slované. 



251 

k smrti určená chodila mezi tím kolkolem a navštěvujíc stany tam 
zbudované, poddávala se tělesným rozkošem ,,z lásky" k zemřelému. 

Konečně v pátek odpoledne byla oběť přivedena k lodi. Po zvlášt- 
ním ceremonielu, při němž žena mluvila už v extasi, sňala své náramky 
a vstoupila do lodi, ale ještě ne pod stan, kde ležel mrtvý pán. Podali 
jí pohár opojného nápoje, který vzala a při zpěvu vyprázdnila. Podali 
jí druhý. I ten přijala a zapěla novou píseň. Trvalo to však dlouho, 
proto ji stará žena pobídla k vypití. A když zmatena jsouc váhala, 
uchopila ji stařena za týl a vešla rychle s ní. Kolem stojící muži se štíty 
a holemi počali dělati hluk, tlouci holemi na štíty, aby potlačili vý- 
křiky, které by mohly zaznívat z vnitra stanu. Tam šest vstoupilo 
mužů, a každý ještě jednou s opojenou ženou souložil; potom ji polo- 
žili vedle mrtvého pána, a zatím co ji pevně drželi, stará žena, ,, posel 
smrti," — dala jí na hrdlo oprátku a vetkla hluboko do srdce široký nůž. 

Po tom obřadu přistoupil nejbližší příbuzný zemřelého a podpálil 
hořícím kusem dřeva hranici dříví, narovnanou pod lodí. Z jiných 
stran následovali jiní, a brzy zachvátil oheň celý člun, v něm i stan 
s mrtvolami a se vším, co bylo kolkolem. Za malou hodinu nezbylo ze 
všeho nic než hromada popela. Pozůstalí jej sebrali a nasypali naň 
mohylu, uprostřed níž postavili velké dřevo se jménem zemřelého 
a se jménem ruského knížete. 

To jsou všecky mně známé zprávy historické. Kotljarevskij shle- 
dával stopy týchž obřadů i v některých stránkách folklóru morav- 
ského,^) ale to nemám za správné. -Za to uvádí správně ruskou bylinu 
o Potoku, v níž se připomíná pohřeb bohatýra spolu se ženou.^) 

Podobně jako o ženách vykládá, jak jsme právě viděli, část zpráv 
(Fadlán, Dimeškí), že mrtvému pánu dávali do hrobu i zabité otroky 
a otrokyně, ba podle Dimeškí ho i jiné osoby z družiny knížecí, na př. 
knížecího lékaře, opět z víry, že sloužiti budou pánu i na onom světě.^) 

Proti těmto jasným a určitým historickým zprávám je dokladů 
archeologických jen málo a jen neurčitých, poněvadž při společných 



1) Kotljarevskij, 1. c. 237 (v pověstech o umrlcích, odvádějících své 
ženy nebo nevěsty). 

2) Kotljarevskij. 1. c. 57. 244. 

3) Proto také, jak jsme už výše na str. 222 slyšeli, Rusové v boji ne- 
poddávali se vítězícímu nepříteli, ale ubíjeli se sami mečem, neboť by duše 
jejich musily býti poddány i po smrti a na onom světě otročiti vítězům 
(Lev Diákon IX. 8). Zena ruského velmože v extasi volá mezi jiným (ve 
zprávě Fadlánově): ,,Tu, hle, vidím svého pána sedícího v krásné zelené 
zahradě ve společnosti mužů a sluhů a on mne volá!" (Viz přídavek.) 



252 

pohřbech, kterých je ostatně také po rídku, lze pravidlem těžko říci, 
běží-li o pohřeb 2—3 lidí zároveň a přirozeně zahynulých (na př. ne- 
mocí, morem), či o pohřeb z části násilný, a to zejména z pochopitel- 
ných důvodů při hrobech žárových s tělem spáleným. V starší době 
polí popelnicových setkáváme se občas se společn5hiii hroby ,^) a také 
později, na př. v IX. — X. stol., v ruských mohylách smolenských vy- 
skytují se občas hroby s 2 — 3 pohřby ,2) ale při nich nelze z popela 
zjistiti povahu obřadu a otázku, o níž právě běží. 

Výmluvnější doklady možno by bylo uvésti z hrobů kostrových. 
Od Slovanů baltických, kteří pochovávali v době pohanské, nemám 
zatím dokladů — tam je normálem hrob jednotlivý, ale na př. v při- 
ladožských kurhanech X.— XI. st. nalézají se zhusta dvě i více koster 
v jedné mohyle, tak že gen. Brandenburg připouští, že představují 
oběti ve smyslu vyložených obřadů.^) Také z Volyně znám doklady *) 
a z Rjazaňska.^) Ale i tu chybí předsvědčivost; je to pouze domněnka, 
možný výklad a také nesmíme zapomínati, že to jsou hroby částečně 
z doby, kdy už v kijevské a novgorodské oblasti ovládalo křesťanství. 
A v zprávách XI. stol. nemáme stopy o tom, že by se bylo udrželo 
v křesťanských oblastech ruských obětování žen. Není tedy zcela 
jisté, smíme-li podobné dvojné hroby tímto zvykem vykládati, ale je to 
možné, ba konečně pravděpodobné, vzhledem k částečnému vyskyto- 
vání. Patrně se to udrželo místy, stranou křesťanství. 

Jiné a dosti zjevně přesvědčivé doklady starší doby mohl bych 
dále uvésti z jižní Rusi, ale tu se zase vyskytuje jiná pochybnost: totiž, 
jsou-li to vůbec hroby slovanské. Z kraje skvirského kijevské gubernie. 



1) Na př. u nás na Moravě v Pavlovicích (Cerz^mAa, ''Pravěk Moravy 
198), jinak však jsou u nás hroby rodinné (s několika popelnicemi) výjimkou 
{Niederle-Buchiela, Rukověť 79, Píč, Starož. II. 3.). 

2) V Gnězdově je normálem hrob jediný {Sizov Kypr. cmoji. 25, 81) 
a jen jednou domnívá se Sizov, že našel hrob muže se spálenou ženou (10). 
Tak i Spicyn, Hsb. apx. kom. XV. 50, 51. Vidno z věcí, že běží o hrob 
muže a ženy. 

*) Brandenburg, Kypr. npHJian. 22, 23. Zejména tam, kde bylo v mo- 
hyle několik koster v řadě ležících proti jiné (na př. v kurhanech na řece 
Voroněži dva kurhany s 9 kostrami), nebo kde nalezeny při tom lebky od 
trupu oddělené (passim). Vůbec našel přes polovinu dvojitých, žárových 
a kostrových (13, 15, 19). U vsi Zaboř je (Korce v, Tver) při Volze v kurhanu 
č. 11 ležela zase u plece kostry mužské lebka ženská. Mohylník je z XI. stol. 
(Katalog hist. musea 204.) 

*) Dvojné pohřby oznámeny v hrobech u Studinky (Apx. Jltr. 
1899, 29). 

«) 3an. X. 336, 337. 



253 

pak z gub. chersonské, jekaterinoslavské známe hroby, v nichž je ne- 
popíratehiě pohřbena družina kolem centrálního hrobu pánova.^) Ale 
těmto jihoruským dokladům chybí zase náležitý průkaz slovanskosti; 
spíše jsou cizí nežli slovanské. A tak je bilance archaeologie vzhledem 
k tomuto zvyku dosti nepatrná, téměř negativní. Najisto, nebýti histo- 
rických zpráv, nemohli bychom ho z archaeologických nálezů určitěji 
doložiti. Ovšem historie sama svědčí zase, jak jsme viděh, s dostatek, 
že zvyk pohřbívati ženu i družinu pánovu u Slovanů existoval. 

Zároveň vidíme z uvedených dokladů, že se ženy bud dobrovolně 
hlásily nebo byly vybrány, a jakmile se rozhodnutí stalo, že nebylo 
již vyhnutí. Žena byla zpita opojnými nápoji, omámena kouřem opoj- 
ných bylin, zpěvem, hlukem hudebních nástrojů i třeskotem zbraní, 
znavena a umořena opětovaným koltem, — vše bylo patrně vypočteno 
na vysílení a omámení její tak, aby s úplnou resignací šla smrti vstříc — 
načež ji bud zardousili (Mas'údí, Rosteh), nebo ještě probodli nožem 
(Fadlán), nebo jí usekli hlavu (Dětmar) a položili k mrtvému, s nímž 
byla bud spálena nebo pochována. U Bulharů existoval ještě strašnější 
způsob — pochování za živa, do hrobky mužovy ;2) podle Rosteha 
i u Rusů.'*) 

Sluší však hned podotknouti, že popsaný zvyk není snad výhradně 
slovanským, nýbrž zvykem obecným u národů na primitivním stupni 
kultury.*) Také celá řada sousedů slovanských a národů indoevrop- 



^) V kurhanu u vsi^^Jerčyky (Skvira) seděla kostra a kol ní v kruhu 
12 koster s oddělenými hlavami (Zbiór VIII. 33). V Samhorodku (tamže) 
našel Popowski hrob s kostrou v rakvi, u něho kostru koně, psa a u nohou 
a hlavy po kostře lidské; v druhém hrobě bylo 5 koster (Zbiór VI. 11 si). 
Jevamickij našel v kurhanu u Volného při řece Samaře kostru a pod ní dvě 
jiné s hlavou oddělenou (JleKUÍH no apx. Poccíh 65, Petr. 1890). N. Obo- 
lonskij našel u Andrejevky (Cherson) kostru v dubové komůrce, nad níž 
byla jiná s kostrou člověka, koně a psa (Hsb. Yhhb. Kijev, 1900 I. 83). 
Podobné hroby s kostrami koní a otroků našly se u Bělozerky blíže Cher- 
sonu [Jevamickij, riyóji. JieKuiH 54 si.). Ale hned v sousedství vidíme totéž 
a pravidelně u hrobů, nesoucích nesporné znaky původu skythosarmatského. 
(Srv. dále str. 257.) Doklady z nich sebral na př. Anutin, ApesH. Mosk. 
XrV. 196 si. 

2) AI Bekrí (ed. Rozen, 64), Mas'údí (Kitáb aťagáib u Marquaría 
Streifzuge 205). Jakousi reminiscenci na pravěké pochovávání za živa 
shledávati možno i u Mierzwy a Kadlubka [Bielowski, MPH. II. 183, 268). 

3) Harkavi, Cnas. 270 (viz výše str. 249). 

*) Srv. Ploss, Das Weib II. 672 (Wittwentótung), Tylor, Anfánge der 
Kultur I. 451. Zde uvádějí se doklady z Indie, Číny, z Nového Zélandu, 
Salomonských ostrovů, z Viti a od Indiánů Severní i Jižní Ameriky, mimo 
doklady ze starověké Evropy. 



254 

ských jim příbuzných jej měla a z části udržela až po dnešní den. Tak 
je ze starověku doložen u Germánů, Litevců, Prusů, Thráků, Skythů, 
Reků i Indů, a tito dosud od něho neupustili.^) Rovněž Finnové a tur- 
kotatarští sousedé Slovanů jej praktikovali.^) 

Ze by však tento zvyk a uvedené doklady jak u Slovanů tak i jinde 
prýštily pouze z lásky a věrnosti k zemřelému, z čistoty slovanských 
žen a z jakési bázně před vdovskou opuštěností, jak vykládá Maurikios, 
Lev Moudrý a sv. Bonifác, rovněž jako Ibn Rosteh, Mas'údí, Balchí, 
Istachrí a jiní, — přes tyto zprávy velmi pochybuji. Nechci tím říci, že 
by v jednotlivých případech nebyly působily tyto vyšší pohnutky, ale 
základem zvyku byla zajisté jen surová nutnost, prýštící z tradice a 
lidové víry v život posmrtný. Rodina, resp. společnost, snažila se dáti 
zemřelému podle starých tradic k dalšímu užívání nejen oděv a zbroj, 
nýbrž i ženu s otroky, a to vše bylo postulátem víry animistické a tra- 
dicí, která nabyla v některých rodech přímo platnosti zákonné. Píše-li 
na př. Maurikios, že ženy umíraly dobrovolně, což blíže vykládá Fadlán 
tím, že se jich příbuzenstvo ptalo, která by chtěla zemříti,^) — pak je 
i tato dobrovolnost jen zdánlivá a dotaz více jen formální, neboť z ce- 
lého ceremonielu je viděti, že jedna žena jíti m u s i 1 a; jedna se od- 
hodlala k tomu prostě z resignace, při čemž ovšem působila naděje, že 
jen tak s mužem octne se v ráji a že vyhne se vdovské opuštěnosti*) 
a snad i ponížení, které by následovalo, kdyby odmítla. 



1) O Germánech (Herulech) Prokopios BG. II. 14, Edda {Hirt, Indo- 
germ. 491), Saxo Gramm. passim {Hirt, 1. c. 715), o Gallech Caesar B. Gall. 
VI. 19, o Litevcích a Průších Peter z Dusburgu III. 5 (Ser. rer. pruss. I. 54), 
Dreger Cod. Poměr. dipl. Nr. 191 (1249), Guagnini De orig. Lith. (Pistorius 
Ser. rer. pol. II. 391), o Thrácich Herodot V. 5, Mela II. 2, 19, o Řecích 
Pausanias IV. 2, lUas XXIII., 22, 175, 181, o Skythech Herodot IV. 71 (Srv. 
Hirt Idg. 715, Hehn Kulturpflanzen 521«). U Indů toho Rigveda nepřipo- 
míná, ale Atharva veda vzpomíná sí?/i jako zvyk pradávný {Hirt, Indogerm. 
494, 715). Rovněž Rosteh a Mas'údi mluvíce o spalování žen u Slovanů, připo- 
mínají, že zvyk ten je podobný obyčeji Indů. Srv. výše uvedené citáty 
na str. 249. O spalování žen u Indů srv. Th. Zachariae Zut indischen Wit- 
wenverbrennung (Zs. f. Volkskunde XV. 74). 

2) O Bulharech to dosvědčuje Mas'údí u AI Bekrího {Rozen, 64). 
U Jakutů zbyly o tom tradice (Hsb. apx. o6m. Kazaň X. 85). 

3) Podobně se prý dobrovolně hlásily ženy thrácké (Mela 1. o. : super 
mortuorum virorum corpora interfici simulque sepeliri votum eximium 
habent (feminae) et quia plures simul singulis nuptae šunt, cuius id sit decus 
apud iudicaturos magno certaminibus adfectant). 

*) Opuštěnost vdov nebyla ostatně tak zlá. Poučení z prvních dob kře- 
sťanských doporučují stíJe ujímati se vdov a sirotků a myslím, že to nebylo 
teprve vymožeností křesťanskou. Srv. na př. poučení Monomachovo (passim). 



255 

Slovem, čisté dobré vůle a lásky, která bez muže žíti nedovolí, 
bylo asi na mále.^) Nechci jí, jak jsem pravil, v jednotlivých přípa- 
dech vylučovati. Vyskytovala se jistě v staré době občas, tak jako dnes. 
Ale ve většině případů pokládám tuto dobrovolnost jen za zdánlivou, 
za zcela formální svolení, které bylo přikázáno vnitřní nutností a od- 
věkou zákonnou tradicí. Zena nebo souložnice věděla, že jí nic jiného 
nezbývá, — proto šla ve většině případů ,, dobrovolně" na smrt. A že 
to bylo pro ženy více příkazem než znakem dobrovolné věrnosti a lásky, 
vidíme i z toho, že opačných případů, aby totiž muž šel z lásky za 
ženou, podle Mas'údího vůbec nebylo.^) Rovněž je pravděpodobné, že 
obřad ten nebyl tak absolutně přikázán, aby v rodině vždy a každá 
vdova musila muže následovati. Naopak, mám za to, že normálně se 
tak nedalo a že jen v jednotlivých případech, zejména u znatnějších 
rodin ^) vyžadovala rodinná tradice většího ceremonielu při pohřbu 
a při něm i této oběti, o níž asi rozhodovali právě na základě té které 
rodové tradice — pozůstalí příbuzní. A rozhodlili se pro tuto obět, pak 
byla nutností. Čistá v pravdě dobrovolná smrt ženy byla proto i tehdy 
jenom vzácnou výjimkou. 

Dodatkem k tomu, co pověděno, hodí se mi zde nejlépe zmínka 
o dalším analogickém a příbuzném obřadu, jenž je doložen historicky 
už z doby pohanské. Je to ženění zemřelých. 

Podle Mas'údího nešla totiž do hrobu jen žena za svým mužem, 
nýbrž i když zemřel mládenec, obětovali mu dívku podobným způsobem, 
ženíce ho takto dodatečně, nebo lépe řečeno, opatřujíce mu pro onen 
svět ženu, které nedostal za živa.^) Také řada aktů, které provázejí 
Fadlánovo líčení ruského pohřbu — zejména opětované souložení s ce- 
lým mužským příbuzenstvem před tím, než dívku uložili k mrtvému 
pánu, — naznačuje, že snad i tu běželo o symbol sňatku posmrtného.^) 



^) Tak dobře soudil v celku i Kotljarevskij Florp. 06. 61, 235. Jinak 
Chvolson H3B. hóhtj flacra 132. 

'^) Srv. výše uvedený citát na str. 249 v pozn. 5, kde však omy lom 
vynechána věta: ,,když umře žena, tak muže s ní nespalují; když 
umře u nich muž svobodný, žení ho po smrti ,,{Harkavt CKasaHia 129). 
Týž Mas'údí uvádí dále přímo rozdíl mezi slovanským a indickým 
spalováním žen v tom, že u Indů spaluje se jedině tehdy, když sama 
souhlasí. 

^) Chaukal, Istachrí, Balchí připomínají přímo, že zvyk ten týká se 
bohatých Slovanů. Srv. citáty výše na str. 249. 

*) Mas'údí {Harkavi, CKaaaHÍsj 129). Srv. citát výše v pozn. 2. 

^) Tak soudí zejména O. Schrader v studii ,,Totenhochzeit" (Jena 
1904). V ní rozebírá Schrader řecký zvyk stavěti lutrof oros na hrob. 



256 

Je to velice zajímavý doklad víry v život posmrtný, jenž je ostatně 
rozšířen i jinde po světě jako výraz jednostejné základní idey animi- 
stické>) A pro mne není pochyby, že v jistých zvycích, kterými Slo- 
vané dosud provázejí pohřby mládenců a panen, shledávati smíme 
ozvuky, ovšem už jen symbolické, vzpomenutého' obřadu z dob po- 
hanských. Tradice, k němu se vztahující, nalézáme ještě u Rusínů ha- 
ličských a na Ukrajině,^) v poněmčilém Pomořansku,^) v Polsku,*) 
u Srbů a Bulharů na Balkáně,^) u nás na Valašsku a na Slovensku,^) 
Všude vidíme při podobném pohřbu attributy, jež jsou jinak vlastní 
obřadu svatebnímu: kladení věnce nebo svatební pásky na hlavu dívky, 
strojení dívky ve svatební úbor, vystrojení družiček a mládenců tak 
jako při svatbě, nošení stromku pentlemi zdobeného, ba i stavení sva- 
tebního koláče — korovaje — na hrob a podobně. Místy na jižní Rusi 
podobný pohřeb nese docela název secHnbe. A v jedné huculské písni 
pohřební volá matka za zemřelou dcerou: ,,Proč si dítě zvolilo tako- 
vouto svatbu?"') U Podolanů mládenec, který nese za rakví dívčinou 
věneček, pokládán je od rodičů jejích za zetě a sám sebe zove vdovcem,') 
a nepochybuji, — že družička, která v Haliči jako u nás kráčí za rakví, 
je reminiscencí ženy, která kdysi za pohanské doby šla za mrtvým sku- 
tečně do hrobu. U Bulharů podle Marinova slaví se při pohřbu dívky 
nebo mládence zároveň svatba s věnci a kyticemi a na hrob se staví 
stromek opyrnHua;®) u moravských Horňáků aspoň hostina vystrojená 



dále některé výše uvedené zvyky ruské a konečně obšírně pohřeb Fá- 
dlanem popisovaný, v němž také shledává obřad svatební, kterým děvče 
odevzdávalo se mrtvému na onen svět. Poslední věc není však tak 
očividná, jak si ji Schrader představuje. 

1) Ploss (Weib II. 803) uvádí doklady z Afriky, Činy[sL od Tatarů. 

2) Kaindl R., Huzulen 1894, a Beilage zuř Allg. Zt. 1909, 414. Nr. 278. 
Kotljarevskij, Florp. o6. 237, Pačovskij, EIox. očpsiH 22, Kolessa, Zbiór 
XIII. 147, Šejkovskij Bbir-b noflojisíH-b I. 2, 62, II. 23, 33 (Kijev 1860), 
3th. 06o3p. IX. 3, 5, Jaščuržinskij Tpynu VII. apx. c. Jaroslav II. Prot. 
64; 9th. 06. 1898 III. 94, Sejn Mar. I. 2, 665. 

3) A. Brunk Zentralblatt f. Anthr. X. 147. 
*) Kolberg, Lud III. 163. X. 218. 

^) Paraškevov, riorp. o6. 400, Kotljarevskij 1. c, Miličevič, >Khbot Cp6a 
344, Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. IV. 403. 
«) Charvát, SI. Pohl'ady XV. 16, 22. 
') Kaindl, Beilage 1. o. 
8) Šejkovskij, 1. c. 
8) Marinov, >KHBa CrapHHa III. 249. 



257 

po pohřbu mládencově sluje „svadba".^) Jinak se jde u nás aspoň do 
hospody na tanec. 2) 

Z podobného důvodu, z jakého Slované zabíjeli ženy a otroky, do- 
stávalo se údělu toho i jiným tvorům, kteří sloužili pánu za živa, přede- 
vším jeho válečnému koni a jeho psu, jenž jej provázel na hon- 
bách. Zvyk zabíjeti koně doložen je i u okolních národů: u irán- 
ských Skythů a Sarmatů, u Litevců, Prusů, pak u Germánů ve Skandi- 
návii a ovšem i u národů turkotatarských.^) Ale není třeba pomýšleti 
u Slovanů pouze na nějaké přejetí z ciziny bud nordické nebo turko- 
tatarské, jak se obyčejně soudívá, ačkoliv vlivu toho popírati také 
nelze, zejména ne pro východní Slovany. Původně byl zvyk, dávati 
koně pánovi do hrobu jistě vlastní všem Indoevropanům a prýštil zde 
z týchž základních názorů anim.istických jako u sousedních Finnů 
a Turkotatarů, jenže u Indoevropanů vystupoval různě, více nebo méně, 
podle toho, jak bylo v kraji koňstva k disposici. U Skythů na př,, po- 
dobně jako u Avarů a Polovců, byla stáda koní hlavním majetkem, byl 
každý muž jezdcem od kolébky, srostlý téměř s koněm, a proto u nich 
i kůň vedle pána v hrobě je něčím typickým. Jinde je to jen porůzné. 
V zemi slovanské nebylo prostředí vhodné pro rozvoj koňského chovu, 
koně byli jen v majetku bohatších, — proto jsou i v hrobech řidší. 
Ale jsou stejně jako tam, a přirozeně více, kde více bylo koňstva k dispo- 



1) M. Beňa (Č. Lid I. 599). 

2) Č. Lid IV. 534, VIII. 196- si. Na Valašsku připomíná družičky 
a věnce M. Václavek (Světozor 1883, 260). 

') O Skythech srv. zprávu Herodotovu IV. 61, 71 — 72 a množství ná- 
lezů v hrobech skythských a sarmatských, z nichž na pr. uvádím, že v mo- 
hyle Krasnokutské nalezeny byly 4 kostry koňské, v Slonovské 6, v Cym- 
balové 6, v čertomlyckém kurhaně a Kozlu po 11. {Lappo Danilevskij, 
CKHe. npesHocTH. 3an. apx. IV. 480, flpeBHOCTH XIV. 195 si.). 
U Prusů dokládají to nálezy (srv. Anučin, ílpeBHOCTH XIV. 212), rovněž 
jako u Litevců z území čisté litevského {Spicyn, 3an. apx. VIII. 104, Ap. 
HsB. 3aM. V. 298 ze stablenských a kremonských kurhanů, Szukiewicz 
z kurhanů trockých, Šwiatowit II. 3), a zpráva Stryjkowského o pohřbu 
Gediminově (srv. výše str. 237), jakož i Guaguiniho (De orig. Lithuan. 
Pistorius Ser. rer. pol. II. 391). U Germánů v hrobech VII. — X. stol. 
{Montelius, Cultur 243). O dokladech z Eddy srv. Hirt. 490 si., Hehn. Kultur- 
pflanzen 522. U turkotatarských nomadů, jejichž život srostl s koněm, je 
pochování koně ještě přirozenější a typické. Srv. z Asie dosavadní zvyky 
pohřební u Kirgizů, Kalmyků, Jakutů a Burjatů (Hsa. apx. o6in, Kazaň 
X. 85, 86, 200, 398, 403), dále u Čukčů, Samojedů, Altajců. Tunguzú, Ču- 
vašů, u finských Čeremisů {Anučin, CaHH 187, kde i další doklady z ce- 
lého světa). Také v Uhrách staré hroby sarmatské, hunnské, avarské 

17 



258 



sici, v sousedství Bulharů a Chazarů. Literárně máme zvyk doložen 

a maďarské provázeny jsou typicky pohřbem koně, psa, někdy i loveckého 
sokola {Hampel, Alterthumer I. 77 si., 217 si.), rovněž jako v jižní Rusi 
hroby chazarské, polovecké a pečeněžské. Pokud se Chazarů týče, vidíme 



e. 







ev : 






v-V 



ř^ 



cr 



O 



Obr. 5. Plán kurhanu ze stanice Kostromské. 



na př. typické pohřby koňské v pohřebišti u Verch. Saltová z V.— IX. stol. 
(H3B. apx. KOM. XXXIV. npHJT. 136.) K pozdějším nomadským hrobům 
srv. zejména nálezy z XI. — XII. st. v Kijevsku, popsané A. Spicynem 
v stati ,,KýpraHbi kícb. xopKOB-b h čepeHnteBi. (3an. apx. XI. Cnas. ota. 
166), kde vyčteno 17 nalezišť mezi Dněprem, Dolní Rosí a Rossavou, 
a též referát A'^. Brandenburga: KaKOMy nneMCHH Moryxt óur-b npHnHcaHbi 

T-fe HS-fa HSblHeCKHX-fa MOrHjni KieE. ry6. BTj KOTOpblX-b BM-bcrt Cb nOKOHHHKOM-b 

norpeóeHbi ocTarKH yÓHTWx-b jiouianeH?" (Tpynbi X. apx. c. Riga 1896), 
v němž je přičetl Pečeněgům. Typické kočovnické kurhany našly se 
na př. u Buřtů a Pešků blíže Kaněva (Apx. JltTonHCb. III. 28), jiné viz 
u Chaněnka (flpeBHOCTH IV. 12 si.), jiné z jekaterinoslavské gub. popsal 
Jevarnicki] (nyóji. JieKuin 54 si.),' u Olhopolu (Apx. Jltr. III. 1903, 254). 
Obraz 5. podává plán koč. kurhanu ze st. Kostromské v Kubánské obi., kde 



259 

jen o Rusi.i) Tak nám svědčí Fadlán ve výše uvedené zprávě, že ruský 
vladyka dostal do hrobu koně, krávy (býky) a kohouty.^) O Rusech 
i Slovanech v Rusi dosvědčuje dále Mas'údí, že spalují mrtvé s jejich 
soumary^), a pod. uvedený citát z Žití sv. Konstantina Muromského,^) 
Konečně i v bylině o bohatým Potoku Michajlu Ivanoviči vstupuje 
tento bohatýr do mohyly se zbrojí svou a s koněm. ^) Totéž, co o Slo- 
vanech v Rusi, opětuje o něco dále Mas'údí o Srbech^) a dosud se v Srbsku 
i na dědině setkáváme se zvykem, vésti v průvodu za rakví i hospo- 
dářova koně.') Ale patrně, na což ukazují i slova Mas'údího, u Slovanů 
nebyl zvyk ten všeobecný, nýbrž praktikován byl jen při smrti mužů, 
kteří vynikali bohatstvím nebo postavením ve válce. 



se kolem vnitřní komory z trámů našlo 22 koňských koster (OTHert 
apx. KOM. 3a 1897 r. 11). U Burjatů dříve mrtvé spalovali, nyní pochovávají, 
ale koně dosud někdy zabijí, spálí a popel v nádobě postaví na pahorek pod 
malou kapličku {Brandenburg, Kypr. HpHjiafl. 74, A. K. OopMbi norpečeHÍH. 
H3B. Kazaň. X. 2. 197 si.). Doklad u starých Turků viz u Marquarta, Streif- 
ziige 206. Podle Hsb. apx. o6m. (Kazaň) X. 167 našly se kostry koňské 
i v t. z v. finských hrobech kasimovského újezda u Popovky. Obřad koně 
pohřbívati mizí v Rusi v XIII. — XIV. století. {Anučin, řlpesHOCTH 
XIV. 225.) 

1) Dotýkám se otázky této podrobněji proto, že byl kdysi mezi ruskými 
archaeology spor, — a myslím, neutuchl dosud — jak dlužno vykládati 
pohřby s koňmi v centrální a severní Rusi, jsou-li slovanské čili ne; zejména 
na archaeologickém sjezde v Rize (srv. pozn. předešlou), Kijevě a v Char- 
kově byly o tom debatty, na posledním hlavně po přednášce V. A. Gorod- 
cova, norpeóeHÍH cb KoneM-b bi EBpoeHCKoň Poccíh (Hsb. XII. c. 30 si., 
Tpynbi XII. c. III. 286). Výsledkem všech těch debatt bylo však jen kon- 
statování, že obyčej tento, vlastní nomadům, rozšířen je i dále do středu a se- 
veru Rusi, zejména v oblasti krivičské. Gorodcov sám soudí, že zvyk Slo- 
vané přejali (podobně jako Finnové) od nomadů uraloaltajských. Branden- 
burg kijevské přičítal Pečeněgům (1. c), Antonovič Poljanům (tamže). 
Nejobsáhlejší studii o pohřbívání koňů v Rusi i jinde vydal Dm. Anučin 
v práci CaHH, nanbH h kohh KaKt npHHanJie>KHOCTH noxopoHHaro oópnaa. 
Moskva 1890. (flpeBH. Mock. XIV. 185.) Srv. i obsáhlý referát v Archiv 
f. Anthr. XXII. 456. 

2) Harkavi, Cnas. 98. 

8) Harkavi, Ckes. 129. 136. Srv. výše str. 249. 
*) Srv. výše str. 246 a Anučin, CaHH 218. 

^) Kotljarevskij, Ilorp. o6. 244, Anučin, Cann 190 (JUpeBHlH cthxot- 
BopeniH KnpuiH flaHHJioBa M. 1818. 222). 

•) Harkavi, 1. c. 136, Rozen, 56, Marquart, Streifzuge 102, 106: „Právě 
jmenovaní Srbové spalují sami sebe a také své koně. Při tom mají zvyky 
podobné indským." 

') Trojanovič, CrapH cjiob. norpeó 133. 

17* 



200 

Totéž potvrzuje archaeologie. Kostry koňské nalézány bývají 
nejen v hrobech na okraj ině slovanského území nebo v hrobech, při 
nichž by se mohlo mysliti, třeba že jsou v slovanské oblasti, na původ 
cizí, na př. nordický nebo turkotatarský (podle rázu jiných milodarů,^) 
nýbrž i v pohřebištích na jisto a čistě slovanských, na př. v oblasti 
starých Poljanů, Devljanů, Krivičů i Slovanů novgorodských.^) V Rusku 
nejčastěji zvyk tento praktikovali Křivici, soudíc podle nálezů.^) Jinde 



1) Sem by patřil na př. hrob ženy a koně u sela Buřtů blíže Kaněva 
(3an. apx. kom. XII. 294), hrob s kostrou koně a psa v kurhanu u Andre- 
jevky blíže Chersona (Hsb. Yhhb. KieB-b. 1900 I. 84), kurhan se dvěma jezdci 
IX. — X. stol. v Kijevě (Apx. JltT. 1903, Nr. 6), jiný s jezdcem s nordickou 
a arab. výzbrojí tamže u Zlatých vrat (3an. apx. VII. 1. 143), tři hroby 
u Rossavy blíže Kaněva {Samokvasov, MorHjiu 223). Lebky a kosti koňské 
(vedle býčích) nalezeny byly častěji také v mohylách blíže neurčených 
u Lipovce kijevského újezda (3an. apx. kom. XII. 291 — 294). Srv. vůbee 
podobné další neurčité nálezy u Anučina, 1. c. 213. 

^) V mohylách volyňských a v kijevské oblasti nejvíce se vyskytují 
kosti beraní, vedle toho řidčeji i kosti býčí, prasečí a koňské {Antonovič. 
PacKonKHBtCTp. flpeBJíHH-b 5, Melniková, TpynbiXI. apx. c. Kijev I. 483, 509, 
Vitkovskij, Tpynfai. III. apx. c. Kijev II. 24 si.). V Podolí našly se kostry 
koňské v kurhanech u Mezirěčky [Spicyn, 3an. apx. XI. 278). V slovanském 
mohylníku u Gnězdova nalezeny byly kostry koňské několikráte, psí dva- 
kráte. Jednou ležela kostra koňská nad popelem zemřelého na jakémsi 
mostě z klád, jindy vedle velké mohyly, v níž pohřben byl pán, sdělán byl 
zvláštní kurhan pro mrtvolu jeho koně {Sizov, CMOJien. Kypr. 11, 12). "V čer- 
nigovských kurhanech našly se v Černé mohyle kosti koňské vedle ptačích 
a rybích, v Gulbišči nad hrobem kosti berana a v popelišti spálené kosti 
koňské, beranní, býčí, psí, ptačí a rybí {Samokvasov, Mofmíih 196). Ve velké 
mohyle v skupině guščinské byla celá kostra koňská vedle kostry muže 
{Samokvasov, 1. c. 194). V mohyle u děr. KUnové (g. kurská) seděl bojovník 
na koni (Tpynbi III. apx. c. I. 200). V krivickém kurhanu u Vygorji v ka- 
lužské gub.byla vedle popelnice kostra koně (3an. apx. XI. 192) a podobně 
v krivických kurhanech mícha jlovských u Jaroslavě {Gorodcov, 1. c.) , v okolí 
Vladiměře {Spicyn, Hsb. apx. XV. 100). V kurhanech na Lovati našel kosti 
koňské vedle psa, zajíce a orla L. K. Ivanovskij (3an. apx. XI. 147),vPři- 
ladoží podobně gen. Brandenburg (Kypr. FIpHJT. 13, Spicyn, 3an. apx. XI. 144, 
Tpynbi apx. c. Jaroslav I. 10). Hrobů na východním obvodu slov. oblasti 
a tudy méně jistých zde ani neuvádím. Čím dále jdeme k východu nebo 
jihovýchodu, tím se podobné nálezy množí. Uvarov našel jich řadu v bo- 
hatších hrobech kraje merjanského v gub. vladiměřské {Anučin, CaHH 216), 
hojnější jsou i v gub. nižegorodské a na Urale a zejména v Sibiři (BucraBKa 
I. 320, 358, II. 200, flpeBHOCTH XI 34 — 40, Anučin, CaHH 218). Za to byly 
řídké v Kelsijevových výkopech gub. moskevské (flpeBHOCTH X. 32, 39, 
Anučin 1. c). 

'^) Gorodcov, 1. c. 



201 



V Slovanstvu jsou doklady již řidší, i) neboť podunajských pohřebišť 
VI. — X. st., vykazujících velkou směs elementů slovanských, hunských, 
avarských a maďarských, nelze dobře uváděti. Ale jsou na př. v t. zv, 
pozdní skupině sarmatské, — nejspíše slovanské.^) 

Zvláštní významnou skupinu hrobů sem patřících tvoří kurhany, 
v nichž pohřben byl pán sedící na koni v sedle, kdežto v jiných běží jen 
o koně zabitého a vedle mrtvého pána do hrobu uloženého. První 
způsob je jistě slavnostnější, významnější, ale ovšem i dosti řídký. 
Několik dokladů z jihu Rusi, jejichž slovanskost není ostatně vždy 
zaručena, uvedl ve spisu citovaném Dm. Anučin.^) 

Vedle koster koňských a psích^) setkáváme se občas ještě s jinými 
domácími zvířaty: beranem (a to nejvíce), vepřem a býkem, z ptáků 
s kohoutem nebo slepicí, potom též se sobolem, orlem, jestřábem, a dále 
i s kostmi různých blíže neurčených ryb.^) Tyto kosti však, rovněž 
jako kosti zvířat lesních (medvěda, zajíce, jelena) dokládají nám asi 
pravidlem spíše obsah hostiny nad hrobem slavené, než zvyk, živé za- 
bíjeti a dávati hospodářovi pro živobyt na onom světě. Jedině 
zabíjení kohouta a slepice,^) jakkoliv jsou to zvířata domácí, zdá se. 



^) Z Čech znám zatím jen jeden nález dvou koster koňských ve slo- 
vanském pohřebišti u Libic (Pam. arch. XV. 694, 699, Píč, Starož. III. 
1. 76). V Lužici v slov. pohřebišti u Hažova blíže Gubna nalezena celá kostra 
koňská [Jentsch, Verh. Berl. 1886, 597). 

2) Hampel, Altert. I. 78 si. Srv. SS. 11. 509. 

^) CaHH 191 (z kurhanů blíže Kaněva a z dědiny Klínové v új. 
Kurskéin) . 

*) Srv. doklady výše uvedené, k nímž připojují ještě nálezy psích 
koster v mohyle v Samhorodku {Popowski, Zbíór VI 11 si.) v mohyle v Sačko- 
vičích novozybkov. új. černígov. gub. [Spicyn, Radim. kurh. 8, 17), u An- 
drejevky blíže Cheisonu (Hsb. Yhme. Kíjev 1900, I. 84). O kostrách psů 
z ruských kurhanů napsal studii Dm. Anučin O KOCTHx-b cočaKH h3i> 
KypraHOB-b cMoneH. ry6. (JUpesHocTH IX. 66). Zajímavý survival uvádí 
Trojanovíč ze Srbska (CrapH norpeó 131 si.). Tam ještě na několika místech 
vedou i kus dobytka za mrtvým hospodářem k hrobu. Podobně činí 
Huculové [Pačovskif, 23) 

5) Srv. doklady v pozn. 1 na str. 171 a dále na str. 285. Husy 
a kachny nalezené v hrobech švédských {Monielius, Cultur 243), pokud 
vím, nebyly dosud hlášeny ze slovanských, ač Slované husy chovali. 
Zabíjení sokolů a jestřábů je doloženo u Litevců a Germánů (srv. Hirt, 
Idg. 491), ze slov. území znám to na př. z hrobů u Potanova moskevské gub. 
{Bogdanov, Marepianbi 10). 

*) Kuří kostry nalezeny byly na př. hojně v Gnězdově a to i v popel- 
nících s lidskj^m popelem [Sizov, Cmoji. Kypr. 13), častěji v petrohradských 
záp. od Gatčiny {Spicyn, Kypr. flexp. ry6. 10), na Moravě v hrobě u Tíštína 



202 

mělo už tehdy nějaký blíže nám neznámý význam symbolický, jejž 
podržel tento pták i v obřadech pozdějšího folklóru slovanského.^) 
Význam tento poutal se po mém mínění nejspíše ke kohoutově funkci 
buditele dne a slunce. U jiných zvírat není po symbolismu stopy a proto 
nemohu sdíleti výkladu Kotljarevského, jenž všude, i ve psech, býcích 
viděl symboly a personifikace jevů vzdušné přírody (bouře a blesku), 
jimiž prý se duše zemřelého přenášela do dalekých oblačných výšin 
druhého světa.^) 



Dalším zajímavým detailem pohřebního ritu slovanského jsou 
pohřby v lodích. Zvyk klásti tělo mrtvého do lodi a spáliti je s ní 
nebo nad lodí (nespálenou) nasypati mohylu vyskytuje se hojně u se- 
verních Germánů a u baltických Finnů. Ve Skandinávii odkryta byla 
rada nálezů ve Švédsku a v jižním Norsku, v Upplandě, hlavně v okolí 
Uppsaly^) u Wendelu a Ultuny, pak u Tuně, Gokstadu atd., a také 
nordické ságy se o tom zmiňují."*) V oblasti finské máme staré nálezy 
zezáp, Finska,^) dále tradici, která podobný zvyk udržela u Karelců 



{Červinka, Pravěk 325). Blíže neurčené kosti ptačí oznamuje i Samokvasov 
z Černé mohyly a Gulbišče (tam i skořápky slepicích vajec) a Fy. PHkryl 
z mohyl u Jarohňovic na Moravě (Čas. olom. 1890, 16), Pič z tJherce vedle 
slepičiho vejce; kohouti kosti byly v hrobě u Tušovic (Starož. III. 1, 78). 
V Brovarkách u Gaďjače v poltavské gub. našly se docela už malované 
kraslice z hlíny (srv. výše str. 173). 

^) Symbolická funkce kohouta a slepice v slov. folklóru je vskutku 
veliká a setkáváme se s ní při různých obřadech, při porodu, při šestinedělí, 
při svatbě a dosud i při smrti. U Srbů prý dosud kladou nejdříve do hrobu 
živou slepici nebo kohouta. (Srv. Miličevič, >Khbot Cp6a 121, 127 — 131, 
338, Troj anovi č .CTapvi norpeó 127 si., Krauss, Zs. f. Volksk. II. 180). O úloze 
kohouta při smrti u Bulharů srv. Pareškevov, Elorpeč. o6. 375. Také na 
Slovensku uherském u Mošovců zabíjejí při pohřbu kohouta a slepici (SI. 
Pohťady XV. 25). Kohouta, zvíře zasvěcené Heliu a Selené, obětovali 
podzemním bohům i v Řecku {Rhode, Psyche 242^). 

^) Kotljarevskij, Florp. o6. 247. 

3) Srv. Montelius, Cultur 133, 134, 173, 190, 241, 246, 328 a téhož 
studii „Om hógsátting i skepp" (Svenska Fornminen. Tidskrift VI., VII.) 
a Archiv f. Anthr. XVII. 387. Srv. i Globus LXI. 205. Nověji pro- 
studoval J. K. Lindemann skandinávské pohřby v lodích (srv. ref. v Hsb. 
apx. KOM. XXXVII. 27. 1910). 

*) Montelius, 1. c; Weinhold, Altnord. Leben 483 si. 

^) Hackman A., Om likbránning i bátar under den yngre járnldem 
i Finland (Finst Museum 1897, 66, 81). Nejznamenitější nález učiněn 
byl v Ofverby ve farnosti Bjerno. T. zv. ,, korábové" mohyly (KopaóenbHbie 
MorHJibi, Steinschiffe) v přibaltickém kraji nejsou však skutečné mohyly 



263 

až do druhé poloviny XIX. stol.i) A totéž shledáváme pod les u obských 
Ostjaků, Vogulů a Mauzů v Závolží.^) 

U Slovanů pohřby v lodích doloženy jsou jen řídko a jen v oblasti 
východní. Doklady historické o tom u Slovanů bezpečně nehovoří, 
neboť Fadlánovo vylíčení pohřbu, při němž mrtvé tělo vloženo bylo 
na lod a s ní i se vším ostatním spáleno, týká se Rusů,^) a také jiná 
zprá\a letopisná vztahuje se na kněžnu z rodu ruského, Olgu, která 
usmrtila Drevljany tím, že je pohřbila za živa i s lodí pod mohylou.^) 
Rovněž tradice z Miljutinských minejí Kotljarevským uvedená nepo- 
skytuje dokladu určitého.^) Pouze Anučinem uvedená miniatura ze 
silvestrovského rukopisu skládání o Borisů a Glěbu představuje patrně 
pokrytí těla lodkou,^) ale je pozdější (srv. obr. 6.). O nálezech z hrobů 
ruských napsal r, 1899 Spicyn, že v nich dosud pohřeb s lodí nalezen 
nebyl.') Potom sice našel Skadovskij lodě v kurhanech u Bělo- 



s pohřby v lodích, nýbrž jen podlouhlé násypy obložené kameny v kontuře 
špičaté lodky, obyčejně v ose od západu k východu. Vzorem jest mohyla 
u městečka Slaveku v Livonsku, kde jich je mnoho. Jsou též v Estonsku. 
Popsal je Grewingk, v Archiv f. Anthr. X. 1877, 73, 297. Nověji je 
vyložil P. A. Viskovatov za hromadné, rodinné hrobky v stati „TropcejiCKÍn 
pacKonKH" (Tpynbi VII. apx. c. Jaroslav I. 199 si.). 

^) Hackman, 1. c. 

2) H3B. apx. o6m., Kazaň X. 85, 394. Mimo to však máme podobné 
zvyky doložené i u vzdálenějších národů, u Eskymáků, u ind. kmene 
Nutkas, u Čunuků v sev. Americe, v Indočíně, na mnohých místech Poly- 
nesie, u Jakutů na Leně, Oročů při Amuru, Čukčů, Tunguzů a j. Srv. Lubbock, 
Vorg. Zeit. II. 210, Waitz, Anthr. III. 334, a hlavně studii Anučina, CaHH, 
jianbH H KOHH, str. 167 si. (srv. zde na str. 259.). 

^) Srv. výše str. ?50. Fadlán také připomíná, že chudému dávali 
malou lodku, bohatému velikou [Harkavi, Ckes. 96). Lindemann v studii 
výše vzpomenuté a mně dosud nepřístupné pokládá Fadlánův pohřeb za 
slovanský (srv. na str. 262 cit. referát). 

*) Letopis k r. 945 vypravuje, jak Olga chtíc pomstiti smrt svého 
muže Igora, posly drevljanské, kteří ji přišli žádat za ruku pro knížete 
Mála, zrádně zahubila a to tak, že je i s lodí, v níž se dali přivésti na 
hrad kijevský uvrhla do jámy a nad nimi pak nasypala mohylu (ed. Lavr,* 56) . 

^) Kotljarevskij, 1. c. 240 uvádí tradici z Minejí (říjen str. 1277), kde 
se praví, že tělo Jakuba Borovického plulo po Mstě na loďce, která měla 
na sobě řořici „kolodu", t. j. rakev. 

*) CBHTaro r.ntča nonoKHUia bi> Ji-fecfe Me>KH nB-fena KnanoMa nofl Haca 
noM-b", k čemuž srv. příslušnou miniaturu (CKasaHÍn o ob. Bopncfe h Fii-feót 
{ed. Srezněvskij Petr. 1860 str. 93. Srv. též AnučinCaHH 173. Hacan-b podle 
Srezněvského (Mar. II. 328) jest pon-b cynna. 

7) >KMHn. 1899, VIII. 315. 



264 



zerky,!) a také Sergějev a Sizov se domnívají,-) že se setkali s nimi 
v kurhanu gnězdovském (soudíc z rozložení velkého množství hřebů pod 
mohylou) a v jednom u vsi Turovičůna řece Soži (Mohylev), podobně 
jako gen. Brandenburg v jednom kurhanu žárovém u Usť-Rybižny na 
řece Paši 3) a Anučin ve dvou kurhanech kostromských,*) — nicméně 
však zůstává nálezů málo a při tom je z části nejisto, běží-li tu vskutku 
o lod, z části pak je nepochybno, že zmíněné hroby kryly těla cizinců, 
na př. nordických Rusů, a nebyly tudíž slovanské, z doby příslušné.^) 
Nemáme tedy ani dnes pro zvyk tento u Slovanů přímých dokladů. 




Obr. 6. Pohřeb sv. Glěba pod lodicí. 



právě tak jako jich neměl před lety Kotljarevskij. Nicméně tento ba- 
datel rozhodl se přece kladně a dospěl na konec k závěru, že i u Slovanů 
existoval zvyk klásti těla zemřelých do lodí, a dále, že u nich zvyk 



1) Skadovskij T., Tpynbi VIII. apx. c. Moskva III. 75 si. 95. Bělo- 
zerka je v chersonské gubernii. Podobně se později našly kostry uložené 
v loďkách (s mincemi XI. stol.) u vsi Sandro vky v jekatěrinoslavské gub. 
(Apx. JltT. 1903, 257, 1904, 57). 

-) Sizov, CMOJieH. Kypr. 77. 

3) Brandenburg, Kypranu HpHjian. 91, 102. 

*) Anučin, Die Kurganenkultur des Gouv. Kostroma im X. — XII. 
Jahrh. (Globus 1900, Nr. 21, 335, výtah ze spisu O KyjibTypt KOcrpoMCKHx-b 
KypraHOB-b. Moskva 1899). 

^) Zcela nejisté jsou na př. ještě některé starší doklady Anučinem 
uvedené (CaHH 174). 



265 

tento pocházel z dob dávných, za nichž ještě sídla Praslovanů byla při 
moři a mohla dáti podnět k představě, že kraj zemřelých leží za da- 
lekou vodou a duše mrtvých musí se do něho přeplaviti po lodi. Pro tuto 
prastarou víru u Slovanů svědčilo Kotljarevskému především stsl. 
navbe ve smyslu záhrobí, jež zároveň etymologicky ukazuje naloď a na 
plavbu.^) 

Nemůžeme sdíleti tohoto výkladu. Neboť dlužno míti na paměti, 
že Slované ruští, mezi nimiž se jediné zvyk tento objevil, neseděli ani 
v starší době u moře, které by mohlo dáti podnět k této představě, že 
prameny zvyku tohoto u Slovanů neznají a že i dokladů archa eologi- 
ckých je příliš málo a příliš nejistých, aby mohly býti svědectvím víry 
ve smyslu Kotljarevského. Je mnohem spíše na snadě, že zvyk tento, 
pokud se u Slovanů objevil, dostal se k nim vlivem cizím a sice od 
sousedních Finnů nebo ještě spíše od skandinávských Rusů (od nichž 
přešel nejspíše i k Finnům), kde pohřeb v lodi měl prostě týž význam, 
jako pohřeb s koněm nebo válečným vozem u nomadů, — totiž význam 
dáti mrtvému na onen svět to, co potřeboval, čím se živil a zabýval 
zde, na tomto světě. A lod byla v životě nordického bojovníka věcí 
velmi významnou. Vzpomeňme si jen na stálé jejich kořistní výpra^^y 
po pobřežích Evropy. A jestliže mimo to přece u Slovanů existovala 
v X. století a následujících představa o nějaké přepravě duší přes da- 
lekou vodu, a představy té u nich nepopírám, pak vznik její bych spíše 
hledal ve vlivu kultury řecké a římské, jdoucí jednak od Černého Moře, 
jednak z Podunají mezi Slovany, téže kultury, která přenesla i jiné 
tradice a představy do folklóru slovanského, zejména koledu z kalend, 
rusalky z rosalií, radunici z rhodanií ^) a která při tom přenala Slovanům 
i známou antickou tradici o Charonovi, převážejícím duše za plat na 
onen svět.^) Cesta, kterou tradice mohla přejíti ku Slovanům, byla 



^) Kotljarevskij, Florp. 06. 203, 239, 245. Podobně vykládá i Anučin 
(CaHH 179), ukazuje na četné analogie jinde. Srv. i Zíbrt, Seznam 22. 

2) Srv. zde dále str. 292 a později příslušné stati v kapitole o mythologii. 

3) Srv. o ni na př. E. Rhode, Psyche (Freiburg 1898) I. 306. Podle 
Rhodeho dávaly se pro Charona dva oboly prevozného, zv. ponejvíce 
va^Xov (též TtfQaxixLov) . a to mrtvému do úst. První literární doklad 
máme u Aristofana Žáby 139, 270. Rhode sám rnyslí, že původně zna- 
menal tento peníz náhradu mrtvému za majetek, který zanechává po 
sobě na zemi, a že teprve později z jiné představy o řekách v podsvětí 
a o převážení přes ně Cliaronem dostal v oboly význam platu za přepravu. 
Odtud se tradice rozšířila po celé Evropě. Ozvukem jejim mohl by býti 
i zvyk srbský, Trojanovičem sdělený, podle něhož v Lubini nesmějí ženy 
při pohřbu slzy roniti, aby se zemřelý neutopil (CrapH cpn. norpe6 136). 



266 

dvojí, jednak přes Balkán, jednak pres Cemé More, Slované zajisté 
přicházeli často do přístavů velkých obchodních měst čemomořských. 
A v hrobech pantikapajských v Kerči i v nejchudších nalézá se 
pravidlem měděný peníz.i) 

Že taková tradice u Slovanů byla, dosvědčují nepokrytě dosti hojné 
mince, s kterými se na konci doby pohanské a na počátku křesťanské 
setkáváme v hrobech slovanských. Bývají obyčejně vloženy mrtvému 
bud do úst nebo do ruky, řidčeji leží na místě jiném,'') a nejsou zajisté 
nic jiného, než obolus placený v tradici antické Charonovi. Ostatně 
se tento zvyk udržel dlouho do dob křesťanských, ba ještě z XIX. sto- 
letí máme hojné toho doklady, že lid dává mrtvým do hrobu peníz 



^) Anučin, CaHH 182. 

2) Rozšířeno je to po celém Slovanstvu. Z českomoravských hrobů 
znám doklady tyto: Mince z X. stol. (Boleslav II.) našly se v hrobech 
u Řepová a na Libici, z XI. stol. (Břetislav I.) u Petrovic, St. Bydžova, 
na Hrádku v Praze, (Spytihněv II.) u Želenic, (Vratislav II.) u Hořátve, 
Uherce, Dubě, Hořovic, Sušic, u Otmik a Levého Hradce {Píč, Starož. 
III. 1, 76) na Moravě u Dědkovic (uher. Ondřej), Dunajovic (denár 
z XII. st.), Předmostí (Břetislav I.), Rokytné (Konrád Brněnský), Vrano- 
vic, {Červinka, Pravěk 319 — 326). A že se to udrželo u nás až do XVI. 
stol., svědčí lebka z hrobu v Panenské Týnici, v jejíž ústech byl peníz 
Ferdinanda I. (majetek prof. J. Matiegky). Také v hrobce Týnského kostela 
našla se v rakvích řada mincí XIV. a XV. století {Píč, I. c). V HaUči 
ve vsi Podhorcích při Sanii nalezl minci zlatou v ústech kostry T. Ziemi^cki 
(Zbior VI. 60), u Orszymovic (Plock) F. Tarczyňski v ústech kostry denár 
Kazimíra I. (Šwiatowit III. 30), J. Kopemicki minci z XII. stol. v ruce 
kostry v Slaboszewu u Mogilna (Zbiór VIL, Verh. berl. 1881, 366), Olechno- 
wicz minci z XVI. — XVII. stol. v ústech kostry nalez, u Kluczkowic 
(Materyaly II. 50). Beltz oznamuje pod. případ z hrobů VI. stol. u Kitten- 
dorfu v Meklenburku (Praeh. Zs. II. 195), dále z hrobů XI. stol. u Ga- 
mehlu blíže Wismaru (Nachrichten 1895, 21, Altertiimer 376) a nově 
nalezeny mince XIII. stol. u 6 koster v slovanském pohřebišti u Rassau, 
kr. t}lzen, Hannover (Praeh. Zs. I. 387). V Uhrách konstatováno to 
dosud jen v hrobech ,,sarmatských" {Hampel, Altertiimer I. 80). Dále 
u jižních Slovanů patří sem nálezy uherských mincí z XI. stol. v rukou 
koster na Bílém Brdu u Oseku a u Svinjarevců {Brunšmid, Vjesnik VIL 
30 si.). V Rusku jsou nálezy také dosti hojné, a to hlavně arabských dir- 
hemů. Tak je našel Sizov v Gnězdově (1. c. 24), Ušakov v kurhanech 
žukovských (BbicraBKa II. 284), Braudenburg v priladoiských (TpynH 
VIL apx. c. Jaroslav I. 9 a KypraHu FIpHJian. 24); podobný případ 
znám z Ostaškova (3an. apx.. VIL 1, 101). V drevljanských mohylách 
Antonovič dokladu nenašel (FacKonKH 21), za to Rerich našel mince v pravé 
ruce koster ze XIV. — XV. stol. v gub. petrohradské (3an. apx. XI. 326). 
Peníze do hrobu dávané připomíná i Beseda Basilia Velikého (Tpynbi VIL 



267 

na převoz .1) V ukrajinské tradici je převozníkem didko, — ,,fliflbKO, 
KOTpHH sapas BHTae noKiňHHKa, Ta nHiae sa rpomi, 5ikí eMy 



apx. c. II. Prot. 65). Také z hrobů litevských máme doklady, na př. 
u Pasilna na Vindavě z XIII.— XIV. stol. (Apx. Hsb. San. IV. 35) nebo 
z kurhanu u Pakalnišek blíže Kovna (Swiatowit II. 93) ze XVI. stol. 
O obolu v hrobech německých srv. Chlingensperg, Gráberfeld in Reichen- 
hall 69 (v Trieru se našly v křesťanských hrobech III. století), Montelius, 
Cultur 249 a Lindenschmit, Handbuch I. 133. 

1) O Polácích a Kašubech uvedl řadu dokladů Jan Karlowicz v stati 
,,L'obole du mort" (Mélusine X. 56). Podle Chr. Jaščuřžinského dávají 
Malorusové dosud peníze pod ret nebo házejí peníze do hrobu pro didka 
(Tpynbi VII. apx. c. Jaroslav II. Prot. 64. 3th. 06o3p. 1898. III. 94) 
a také horalé ruští podle Pačovského (EIox. očpnn 19, 25), zvouce jej 
„nepeBH3He" nebo ..sannara." Místy dával to dříve kněz sám do ruky 
mrtvého (ibid. 24). Brandenburg (KypraHu IlpHnan. 24) oznamuje, že se 
zvyk tento udržel v charkovské gub. až do nové doby a v poltavské do 
dob Pavla I. O Bělorusech dosvědčuje totéž Šejn, Marep. I. 2, 541, 559, 
564, 569. Na Slovensku dávají do rakve peníz v Hontu podle sdělení 
K. Chotka (Národop. Věstník 1906, 225), a rovněž v Trenčansku, Gemeru 
a Novohradě podle sdělení Bož. Němcové ,,na převoz" (Sebr. spisy IV, 
203 ed. Koher 1897). V Turci házejí krejcar do hrobu (SI. Pohl'. XV. 23). 
J. Píč v Starož. III. 1, 76 a Červinka (Pravěk 319) poznamenávají, že 
se zvyk podobný udržel i na Valašsku, ale pramene své zprávy neudávají. 
Myslím, že je to M. Václavek (Světozor 1883, 260). V Srbsku všude házejí 
do hrobu novac (Cpn. Eth. 36. VII. 88, 242, XIV. 250, Lilek, Wiss, 
Mitth. Bosn. IV. 407), a o kom se domnívají, že by se stal vlkodlakem, 
rozseknou mu spodek jazyka a penízek vloží tam {Trojanovič, CrapH norp. 
136). Rovněž Bulhaři dávají do hrobu páru {Marinov, }KHBa CrapHHa 
III. 254). Hájek líčí v kronice, jak Přemysl dal zemřelé kněžně Libuši 
měšce se zlatými a stříbrnými penězi do obou rukou, aby „bez meškáni 
dala jeden Vůdci a druhý Plavci" (list XV.), což udělali pozůstalí i Pře- 
myslovi (XXI.) a Č. Zíbrt uvedl z Hammerschmidovy Historie Klatovské, 
vyd. r. 1699, doklad, že to v Čechách existovalo r. 1699 (Nár. Listy 1890 
15, X., Seznam 21). Podobnou zprávu o .,viaticum" z ruskolitevské 
hranice ze XVI. stol. máme u J. Menetia (Ser. rer. liv. II. 391, srv.Koilja- 
revskij, riorp. 06. 150) a u Klonoviče o Červené Rusi (,,vile numisma dat 
sacerdos" srv. Kotljarevskij 155, Zibrt, Seznam 27), u starých Prusů 
{Dobrovský, Begrábnissart 354, Brúckner, Litwa 80). Jinak srv. ještě článek 
„Die Sitte, dem Todten ein Geldstiick mitzugeben" (Zs. niederlaus. Ges. 
f . Anthr. 1892, 181a Zíbrt, Seznam 20, 151. O rozšíření zvyku tohoto v Evropě 
a i mimo Evropu vedle Zíbrta, Seznam 22 a Anučina, CaHH 183 si. srv. 
R. Andree, Ethnogr. Parallelen. Neue Folge (Leipzig 1889) 24 — 29, jenž 
slovanských dokladů téměř nezná. Totéž platí o stati Sartoriho, Die Toten- 
miinze (Archiv f. Religionswiss. II. 205). Karlo wiczovu stať v čas. Mélusine 
uvedli jsme už výše, k čemu podali dodatky o rozšíření zvyku jinde Gaidoz 
a Blanchet (Mélusine X. 60, 114). Mnoho různých výkladů podáno bylo 



268 

HaneMíHTb naiH sa MÍciie'S dí Pačovskij.i) V staré tradici Diugošem 
sdělené byl jím Nyj nebo Nyja, — božství, jehož jméno patrně souvisí 
se slovem HaBb, HaeiH.^) A představa o převozníku duší nebo plavci 
objevuje se i v pohádkách.^) 

Zdali při tomto přejetí přešlo i lat. navis, nebo řec. vauc; ke 
Gotům a k Slovanům ve smyslu lodě Charonovy a z toho i ve smyslu 
záhrobí, zásvětí vůbec, či zdali slov. navbe a pol. nawa je slovo domácí 
a staré, nechci rozhodovati, ponechávaje to filologům.^) 



od doby Chv. Seyfferta (Commentatio historica de nummis in oře defunctorum 
repertis. Leipzig 1709^; Jena 17492) až po Sartoriho, Rhodeho a Kartowicze . 
Obyčejně se to vykládá jako poplatek za převoz [Sartori 214), proti tomu 
však Rhode podal výklad jiný (srv. výše), podle něho i Waser (Archiv f. 
Religionswiss. I. 171), kdežto Karlo wicz je nakloněn tomu, že vše souvisí 
se strachem před návratem mrtvého (vampyrism) . 

^) riox. oópan 19. 

"-) ,, Plutonem cognominabant Nya, quem inferorum deorum et ani- 
marum, dum corpora liquunt servatorem et custodem opinabantur; postu- 
labant se ab eo post mortem in meliores inferni sedes deduci" (Dlugoš ed. 
1873, I. 47). Dlugošův Pluto jako bůh mrtvých (,,bůh pekelný") objevuje se 
i u Hájka (Kronika 1541, list 147b). Srv. Brúckner SI. Arch. XIV. 174. 

^) Srv. na př. látku o cestě k slunci, pro tři zlatá péra z draka, tři 
zlaté vlasy děda Vševěda ve variantech slovenských, českých a polských. 

*) Stsl. navb — mortuus. V staré ruštině {Sreznévskij, Marep. II. 
268, 272) HEBb, HEBKi-e — MepTBeqij (srv. i HasKa, HaeÍH nenb), ale má 
i smysl záhrobí vůbec, jak ukazuje frase čburb B-b Hasex-b (tamže). Po- 
dobně stč. náv (mase. i fem., novotvar nava) má význam týž. Srv. Dalimil 
C. 7a: Krok jíde do nawy, Alex. H. 2b: ustlav jiným w nawi bydla, Jiř. Brn. 
542: ty jsi mrtvé z nawy vzkřéšoval atd. (srv. další doklady u Gebatiera, 
Stč. Slovn. s. v.). S tím souvisí č. nýťi, a unaviti, to i ve smyslu zab'ti: 
mlatem unavi (Alex.). V Bulharsku slují nekřtěňátka HaBjíKH {Parnškevov, 
riorp. o6. 397), k čemuž dále srovnej i slov. navje, mavje, malorus. MaBKH, 
HaBKH, dále lit. navit, lot. ndve (muky, smrt). Někteří němečtí filologové 
cdvozovali stsl. navb z got. naus [Uhlenbeck, Archiv si. Phil. XV. 489, 
Hirt, PBSB XXIII. 343 Pm>^er, Bez. 63; nyní Uhlenbeck jinak PBSB XXX 
303). Naproti tomu už Miklosich, EW. 211, Vergl. Gr. I.2 106, II. 54, Krek, 
Einleitung 419, Grot, Ohji. Pas. I.^ 552 a nověji Briicknér, Archiv si. Phil. 
XXIII. 626, Vondrák, SI. Gram. I. 164, Walde, Lat. W. 408 a Mladenov, 
FepM. ejieiyr. 89 (zde" viz i celou k tomu literatura) pokládají oba tvary 
za sourodé a tedy navb za domácí. Srv. nověji i Uhlenbeck (Pauls BSB. 
XXX. 303) podle Grienbergera. Více o etymolog, výkladech viz u Kreka, 
1. c. a Brandta, P. 'ťvLJi. B. XXIII. 1890. Je zajímavo, že v staré češtině 
a polštině máme i náv, nava — nawa ve smyslu člunu {Gebauer, Staroč. 
SI. s. v., Kariowicz, Slownik s. v.), což skrze střhn. náwe xíyšlo z lat. navis 
[Kluge W.* 245). Podle mínění prof. J. Zubatého může s tím souviseti 
i stsl. navb. Každým způsobem je věcná shoda znač^iá, zejména uvážímeli 



269 

Podle všeho nebyly tedy pohřby v lodích a spojené s tím viaticum 
v podobě peníze částí původních staroslovanských obřadů pohřebních, 
a totéž snad bude říci o dalším, třeba starém zvyku slovanském: 
pohřbívati mrtvé vsáních nebo lépe řečeno dovážeti 
mrtvého ke hrobu na saních, ať byla zima nebo léto, zvyku to velmi 
zajímavém proto, že se rovněž v přežitcích udržel místy až po dnešní 
den. 1) 

V Kijevské kronice vykládá se o smrti sv. Vladimíra, který zemřel 
r. 1015, že je' — a bylo to v červenci! — odvezli na saních z Berestova 
do Kijeva. ,3t3no>Kbiiie h na caHH, Bes-Buie nocTasHuia h b 
CBHTÍ)H BoropoHHUH" — dí Ictopis.^) Podobně čteme v životě sv. Borisa 
a Glěba (silvestrovský rukopis XIV. stol. vyd. Srezněvským), že Glěba 
v rakvi položili na saně a odtáhli do kostela a když bylo později stano- 
veno ostatky obou svatých přenésti do církve vyšgoroáské, byly rakve 
obou světců opět odvezeny na saních. A starý malíř, který silvestrovský 
rukopis tohoto skládání ozdobil řadou miniatur, několikráte zobrazil 
scénu se saněmi, červeně natřenými, z nichž dvě ukázky (obr. 7. a 8.) 
vedle předvádím .3) Podobnou zprávu máme v letopisu o pohřbu kní- 
žete Jaroslava r. 1054, Izjaslava, zabitého r. 1078, o pohřbu knížete 
Michala Svatopluka z r. 1113 a ještě o jiných pohřbech knížecích.^) 



ještě, že už v Lex salica čteme naufus [naupfus), naucus, nachaus ve vý- 
znamu člunu z kmene vydlabaného a ve významu dřevěné rakve {sarco- 
phagus ligneus) proti sarkofágu kamennému (XIV. § 6. add. 6, LV. § 4. 
ed. Jegorov, 24. pozn. 174. Cóophhktj saKOH. Vinogradova a Vladimir- 
ského Budanova, Kícb. Vh. Hsb. 1905). 

^) Psal o něm výše uvedenou obsáhlou studii Dm. Anučin, Cehh, 
jianbH H KOHH KEKt npHHanJie>KHOCTH noxopoHHaro oĎpHfla str. 81 si. 
a Th. Volkov, Le traineau dans les rites funeraires de I' Ukraine (Rev. 
trad. pop. Paris 1896). Srv. též Bělfaševsktf, Cehh Bt noxopoHHbixij 
oópHnax-bíKieB. Cxap. 1893, IV. 152), Jaščtiržinskij Chr., OcxaTKH asbíHecKHX-b 
očpnnoB-b B-b ManopyccKOM-b norpe6eHÍH (Tpynbi VII. Apx. Cis-fesna, II. 
Prot. 64, 3th. 06o3p. 1898, XXXVIII. 93, Kiee. CxapHHa 1890, I. 130), 
B. 3aMÍTKa o6-b oópan-fe norpečeHÍn et caHHx-b (Hsb. apx. kom. IV. 139), 
Truvorov, O norpeó. caHHx-b (PyccKan CrapHHa 1887, XII. 837). 

2) Letopis (ed. Lavr.^) 128. 

^) CKaaaHÍH o cb. BopHct h Entót. CHnbBecrp. cnHCOKt XIV. B-bna 
ed. Srezněvskij (Petrohr. 1860) str. 57, 79. Srv. i Anučin, 1. c. 94 si. 

*) Tamže str. 158, 196; tělo Jaroslava velkého knížete, zemřelého 
na Vyšehradě, přivezli na saních do Kijeva, tělo Izjaslava, padlého v bitvě, 
přivezli na lodi do Kijeva a , .vloživše je na saně" vezli do města. Když 
zemřel kníže Michal Svatopluk, přivezli jej na lodi z Vyšehradu do Kijeva 
a ,, upravivše tělo jeho vložiU je na saně (v dubnu) a plakali nad ním 
všichni". (Letopis lavr. 181.) Srv. Anučin, 1. c. 98 si. 



270 



To vše ukazuje, že v staré Rusi bylo zvykem odvážeti mrtvého na sa- 
ních, a poněvadž se to nedalo jen v zimě, nýbrž i v létě, ba poněvadž 
máme zprávy i o tom, že jednotlivci, vidouce blížiti se smrt, posadili 
se na saně a dali se odvézti do chrámu,^) takže rčení „seděti na saních'''' 
značilo vůbec tolik, co státi před smrtí,^) není pochyby, že máme před 
sebou zvláštní, ustálený rituální zvyk pohřební. Zvyk tento počal za- 
nikati ve XIV. stol., ale udržel se přece v Rusi a to jednak v Moskvě 
při dvoru velkoknížecím, jednak v Ukrajině ve zvycích prostého lidu, 
zde ještě s tím zajímavým rysem, že do saní s mrtvým zapra- 
ženi bývali typicky voli, ne koně. Anučin a Volkov shledali řadu 
zajímavých literárních dokladů tohoto zvyku nejen ze stol. XVII. ,^) 



hecyc^Tkřrrfleo;MC4 ^i^nor^řHub^ 




< 


n 




M 


YM 


řl 


J 






1 







• Obr.^^V.i^Přenesení téla sv. Borisa na saních (Miniatury ze Cnas. -i^ 
o BopHci H Fniót). ti 

alei z XIX.,""a novější slovanští etnografové, Jaščuržinskij, Šuchevyč, 
Truvorov, shledali se s ním docela ještě v nejnovější době v zapadlých 
končinách ruských Karpat, pak v gubernii kijevské, vologodské. Dob- 



1) Letopis kijevský vykládá k r. 1074, že když mnich Feodosij pe- 
čerský umíral, dal se vynésti na dvůr a bratři mniši vzavše jej na sáně, 
položili jej naproti chrámu. 

2) Vladimír Monomach uvádí své poučení, jež sestavil na sklonku 
života pro své syny, těmito slovy: „ctnsí na canex-b, noMHCnHxi Bt 
flyuuH CBoeň . . .". K výkladu srv. Anučin, 1. c. 99. 

3) Srv. zejména obšírné doklady sebrané Anučinem, 1. c. 100 — 110. 



271 



šinský jej ohlásil ze Slovenska a stopy jsou i u Poláků.^) Pohřeb hu- 
culský předvádí podle knihy Šuchevyčovy připojený obrázek č. 9.2) 
A totéž je dosud v Srbsku v kraji bolevackém.^) 

Ale i tento zvyk je rozšířen mimo hranice slovanské. Shledáváme 
se s ním odedávna zejména u Finnů, u Votjaků,. Permjaků, Ceremisů, 
Zyrjanů, dále u Vogulů, Cuvašů, Samojedů, Cukčů, Laponců, Korjaků, 
kteří pravidelně pochovávají mrtvého v saních*) a už Anučin se proto 




Obr. 8. Tajné vynesení těla Vladimírova a vložení na saně. 



právem tázal, nebyl- li Slovanům původně cizí a nepřej ali-li ho od Finnů. 
Nicméně rozšíření zvyku po Slovanstvu přimělo Anučina a rovněž 



1) Volkov l^, Anučin m, 132. H. Bobrinskij (Hsb. apx. kom. IV .139) 
shledal jej v čigirinském Újezdě ještě r. 1901 a u saní voly zapražené. 
Z umanského újezda srv. zprávu Ch. JaŠčuržinského v stati „Oó-b ocTaxKaxt 
H3biHecTBa B-b norpeó. oópnřiaxi. ManopoccÍH" (Tpynbi VII. apx. c. Jaroslav 
II. Prot. 64; 3th. Oóosp. 1898, III. 94). Zapřahují se vždy voU. Z vo- 
logodské gub. ohlásil jej Truvorov (1. c.) a tam dosud i mrtvé koně vezou 
v létě na saních pod mohylu [Ivanovskij, 3th. 06. X. 228). 

^) Šuchevyč, FyuyjibmHHa III. 250 (Mar. ynp. 3th. V.). 

') V zimě, v letě dají tělo mrtvé na saně a táhnou voly na hřbitov; 
po pohřbu zůstanou saně na hrobě převrhnuté 7 dní (Cpn. Eth. C6. XIV., 
246, 260). 

*) Anučin, 133 si., H3b. apx. o6m. Kazaň X. 83. 200, 392. 



272 



Volkova přece k závěru, že to není zvyk přejatý, nýbrž starý, domácí, 
Slovanům vlastní. A Volkov, jda dále nežli An ičin, snesl na potvrzení 
toho řadu dalších dokladů z folklóru gallského, perského a indického, 
z nichž je rovněž zřejmo, že i tam zvyk existoval a ke všem těmto větvím, 
podobně jako k Slovanům přešel už z pravěku árijského. Podkladem 
mu byla asi představa dlouhé cesty, kterou má daše zemřelého před 
sebou, než dojde na onen svět.i) 

Mně se však zdá operování s touto představou příliš umělé> 
ačkoliv ji ovšem zhola odmítnouti nelze. I závěr na domácí slo- 
vanský původ není nemožný, ale také nezůstává bez pochybností. 
Dlužno ovšem rozeznávati prosté přivážení těla na saních — to vzalo 




Obr. 9. Huculský pohřeb podle Šuchevyče. 



patrně původ v povaze půdy a klimatu celé Rusi u Slovanů jako u Finnů, 
— u nich obou byly totiž saně prvním vozidlem,^) — od kladení saní 
do hrobu. Prvý modus mohl býti domácí i u Slovanů, o druhém 
však nemohu dnes ještě říci, nevznikl-li pod vlivem obyčejů finských. 
Každým způsobem zůstává nápadno, že jak Anučinovi, tak i Volkovu 
chybí doklady od západních a jižních Slovanů, neboť analogický obyčej 
slovenský, zaznamenaný Dobšinsk)^ pochází z hranic ruských. Zů- 
stává tudíž stále pozoruhodno, že zvyk praktikovali jenom Slované 
ruští, sousedící s Finny, což v otázce, bylo-li to od Finnů přejato, silně 
padá na váhu. 



1) Volkov 14,' 17. 

2) Anučin 149, 151. 



273 

V starých slovanských hrobech saní, pokud vím, nebylo téměř 
nalezeno,!) ovšem snad jen prostě proto, že materiál lehce Dodléhal 
zkáze. Za to bych připomněl, že se v jižní oblasti ruské objevily hroby 
s kostrami posazenými na dvoukolých vozech, zjev to, 
který se občas vyskytuje ve všech vyspělejších kulturách Evropy, od 
gallské na západě počínajíc,^) a soavisí rovněž s výše vyloženým uklá- 
dáním do hrobů psů, koní a lodí. Theoreticky nelze namítnouti nic 
proti podobným případům u Slovanů V době, kdy už měli vozy o kolech. 
Nicméně i ťu dlužno dodati, že dosavadní ruské nálezy nemají slovan- 
ského rázu v té míře, abychom je mohli počítati mezi slovanské.^) 
Naopak. 

Jinou zvláštností hrobního inventáře slovanského, kterou spojo- 
vali s představou nějaké záhrobní cesty do ráje, jsou zvláštní pletence 
z řemenů na způsob pletených řebříků, které ještě v XVI. stol. Rusové 
dávali do hrobů podle Žití Konstantina Muromského."*) Co tyto ple- 
tence původně značily, nevíme; výklad Kotlj arevského pokládám za 
příliš umělý.'^ Ostatně není jisto, nevznikl-li tento detail později, po 
době pohanské, neboť z doby staré ho ani literárně ani archaeologicky 
doloženého neznám. 



Dalším zajímavým detailem ruského pohřbu Fadlánova, který 
však, jak jiné zprávy dokládají, byl i u Slovanů, je pohřební slav- 
nost a spojená sní hostina, stsl. zvané tryzna a strava. 



^) Anučin v jednom kostromském kurhanu (Globus 1900, č. 21, 335). 

2) L' Anthropologie II. 597, Píč, Starož. II. 1. 19, R. Forrer, Real- 
lexikon s. v. Wagen, str. 884. Srv. též Mazard, Essai sur le chars gaulois 
(Rev. arch. XXXIII. 154). U nás v Čechách našly se na pr. zbytky 
v mohyle u Bechyně [Píč, II. 2, 60), dále u Želkovic, Mirovic (v latěnském 
hrobě, pokud vím, ne), na Moravě ve Wankelově nálezu v Býčí skále. 

3) Je to na pr. nález dvou dvoukolých vozův u prostřed kurhanů 
zv. PsiCHbie MorHJibi v bachmutském Újezdě, jekaterinosl. gubernie, asi 
z X. stol., které podle ohnutých šavlí náležely nejspíše některým kočov- 
níkům [A. Spicyn, 3an. apx. Petr. 1896, VIII. 44), nebo nález červeně 
natřeného, dvoukolého vozu u sela Afanasjevky novomoskovského új., 
jekater. gub. (Hsb. XIII. apx. c. Jekaterinoslav 33, Tpynu XIII. c. 
115, 124), odkrytý D. Evarnickým a náležející kočovníkům doby pozdní 
(Srv. též Apx. JltT. 1903, 256, 1904, 56) podle mincí XIV. století. O starších 
nálezech vozů doby skythosarmatské viz Anučin, CaHH 193. 

*) „PeMeHHaH nneTeniH npesojiasHasi" zove je Žití. Srv. text výše 
na str. 246. 

^) Kotljarevskij Oorp. o6. 131 pokládá je za žebříky, po nichž prý 
duše vystupovaly na vysokou horu, t. j. v ráj. 

18 



274 , 

Pohřební slavnost zv. tryznou (iptiSHa nebo ipHSHa) doložena je 
především u Slovanů ruských. Vedle zmíněného Fadlána^) praví 
Letopis hned na počátku, že kmenové Radimičů, Vjatičů, Severjanů 
a Krivičů slavili tryznu nad mrtvým, nežli jej spáhli,^) a tamže čteme, 
že také kněžna Olga pořádala nad hrobem Igorovým tryznu spojenou 
s pitím, ale sama sobě slaviti tryznu zapověděla.^) A tryznu jako starý 
obřad pohanský připomíná v Rusi ještě Žití sv. Konstantina Murom- 
ského.*) O ostatních Slovanech nemáme už tak určitých zpráv. Za 
český doklad platil sice po jistou dobu zápis v slovníku Mater verborum 
trizna, označující jakousi blíže neurčenou obětní slavnost na počest 
mrtvých, — ale zápis ten se ukázal falešným.^) 

Také polské kroniky zmiňují se o pohřebních slavnostech, ale bez 
uvedení tryzny.^) Od polabských Slovanů znám jednu zprávu Saxona 
Grammatika o slavnosti nebo spíše hostině, kteroa vedle hrobu pod 
stanem slavil na počest zemřelého bratra svého slovanský kníže Ismir,') 



1) Srv. část líčení svrchu na str. 250, a úplný text v přídavku k této 
kapitole. 

2) Letopis kap. X. (ed. Lavr.^ 13): ame kto yMpniiie, TBopnxy TpHSHy 
(v jiných ruk. TpbiSHy) Han-b HHMt h no ccmb TBopnxy Knany sejiHKy h B-bSJío- 
>KaxyTb H na KJiany, MepTeeua cowbwaxy . . . « 

3) Lavr.3 5g (]j j- 945) (jj Olga: ,,»fla nonnaniocH nan-fa rpo6oM-b ero 

(Hropa) H CTBopro xpusny My>KK) CBoeMy Ojibra >Ke noHMuiH Majio npy>KHHbi 

jiertKO HHymn npnne K-b rpo6y ero, h nnaKacn no My>KH CBoeM-b; h noBejit 
uroneMt cbohmtj cbcyTH MorHjiy BenHKy h hko cocnoma h noBejit xpbiSHy tbo- 
pHTH. HoceM-b cbnoma flepesjínne nHXH h nosejit Ojibra oxpoKOMij ciiy>KHTH 
npen HHMH « K r. 969 čteme, že sama Olga, jsouc křesťankou, naří- 
dila, aby nad ní tryzny neslavili (Lavr. 66: h 6-b sanoBtnaxia Onbra He 

TBOpHTH XpblSHbl Han C060IO). 

4) ,,»HH xpH3HHma, HH (6)HbiHH He fltyixy, hh ÓHXBbi etc." Rovněž 
v druhé jeho části připomíná se ÓHxea, ale zde bez uvedení slova 
xpH3Ha nebo xpHSHHme. Srv. celý citát výše na str. 246. 

5) Trizna — inferiae, placatio mortuorum, vel obsequiae, vel infer- 
nalium deorum sacrificia mortuorum sepulturae debitae (15£, 4); inferiae 
sacrificia, quae diis manibus inferebant (439, 20). O falsu Patera, ČČM. 
1877, 510. 

^) Kadlubek zmiňuje se o pohřbu Popielově {concelebrare exequias) 
a dále dí: „post funebres itaque superstitiones, quas etiam hodie (t. j. 
v XIII. st.) in funeribus exercet gentilitas, lautissimis epularum excipiuntur 
deliciis . . ." (Cronica Pol. ed Przezdziecki 27—31, Bielowski MPH. II. 268). 
Srv. o tom u Kotljarevského, Horp. o6. 105 si. 

') Saxo Gram. ed. Holder 276 — 7: Cuius corpus Ismarus amplissimo 
funere elaturus, quo magis exequiarum pompa fieret, regia comitate con- 
vivium instruit . . . tabemaculum, in quo rex fraternas convivio celebrabat 
exequias, admoto furtim incendio complet. 



275 

ale běží-li tu o tryznu, z toho zrejmo není. Rovněž není doložena tryzna 
u Jihoslovanů; máme odtud jen zajímavou jinak zprávu o podobné 
hostině, kterou r. 593 vystrojil kdesi ve Valašsku zemřelému bratru 
kníže Mužok.i) Velkou slavnost připomíná dále Jordanis nad hrobem 
Attilov}^! 2) a slovanský název ,, strava" při ní uvedený dovoluje nám 
souditi, že snad byla slavnost pořádána po zvyku Slovanů, mezi nimiž 
tehdy Attila v středních Uhrách seděl a nad nimiž panoval.^) Ale na 
nějaké zápasy analogické ruské tryzně nelze ani z jeho popisu 
mysliti. 

Co byla tato staroslovanská tryzna? Byly to pouhé hody, jak se 
častě ji předpokládá,^) či jiná slavnost konaná mimo hostinu? 

Už Kotljarevskij pokládal tryznu za zvláštní slavnost, k níž 
se ovšem pojila i hostina a jež sama sestávala ze hry válečného rázu. 
Dovolával se při tom tryzny Olžiny nad hrobem Igorovým (zde však 
význam ten doložen není) a hlavně Žití sv. Konstantina, kde se vedle 
slova ,, tryzny" připomíná i ,, bitva" na počest zemřelého, potom Fadlána, 
Jomanda i dále uvedeného Kosmy .°) Soudil dále, že takováto tryzna 
mohla vzniknouti jen u bojovných slovanských kmenů a že jí nebylo 
u klidných zemědělců, kteří místo ní pořádali pouze pohřební hostinu, 
stravu a pominky, t. j. jiné pozdější hody na paměť zesnulého.^) 

Po mém soudu má Kotljarevskij pravdu potud, že vskutku tryzna 
byla něco jiného než pouhá hostina. Byla to slavnost nad hrobem, se- 
stávající z jakési symbolické hry, provázené pitím a zpěvy. Ale nebyla 
všude stejného rázu a obsahu. Bohatost kmene a rodu, doba válečná 
a doba míru, dále životní povolání zemřelého a pod. momenty zajisté 
dávaly reliéf i tryzně a určovaly její ráz; a tak jednou u téhož národa 
byla tryzna bohatší s rozmanitějším obsahem, jednou chudá, jednou 
více válečného rázu, jednou bez něho podle poměrů rodinných, časo- 
vých, a není třeba a není správno, v tom smyslu, jako učinil Kotlja- 



1) Theofylaktos Simokattes VI. 9, Theofanes ed. Boor 270, Anastasius 
ed. Boor 167, Kedrenos ed. Bonn 697, Hist. mise. XVII. — Srv. o této 
události r. 593 mé SS. II. 218. 

2) Jordanis Get. 258: Postquam talibus lamentis est defletus, stravám 
super tumulům eius, quam apellant ipsi, ingenti comessatione concelebrant, 
et contraria invicem sibi copulantes luctu funereo mixto gaudio explicabant. 

3) Srv. můj výklad v SS. II. 136 si. 

*) Tak na př. užívá slova tryzna Anučin, CaHH 205 nebo Ptč, Starož. 
III. 1, 12, Brandenburg, 17^18. 

^) Kotljarevskij, ílorp. o6. 131 — 134. 

«) Tamže str. 239. Tentýž výklad přijal i Paraškevov, Florp. o6. 405. 

18* 



276 

revskij, rozlišovati tryzny válečné u „bojovných" slovanských kmenů 
od pouhých hostin a pominek u druhých, ,, mírných". Ostatně, kteří 
kmenové byli mírní a kteří bojovní? Už toto rozlišení samo není dnes 
možné a vůbec ne správné. 

O vlastním obsahu tryzny prameny výše uvedené sdělují pramálo, 
neboť v nich bližší výklad, co tryzna byla, připojen není a v Žití 
sv. Konstantina Muromského je ostatně slovo ÓHTBa od slova TpHSHHme. 
odděleno. Nicméně si můžeme, privedeme-li na pomoc několik jiných 
zpráv o starých pohřebních obřadech, třebas v nich slova tryzna upo- 
třebeno není, a přihlédneme-li dále i k etymologickému významu jeho, 
učiniti o obsahu a rázu této slavnosti představu podrobnější a určitější. 
Poučná je v tomto směru především zpráva Kosmova o zbytcích po- 
hanských obyčejů českých s dodatky Hájkovými a obdobné obyčeje, 
které existovaly u pohřbů ruských Slovanů. 

V zákazu Břetislava II., kterým kníže český r. 1092 vykořeniti 
chtěl zbytky pohanství u Cechů stále ještě trvající, je passus o pohřbech 
po způsobu pohanském, z něhož vidíme, že v té době prováděl lid nad 
mrtvými hry jakési: ,,item sepuUuras, quae fiehant in silvis et in campis 
atque scenas, quas ex gentili ritu faciehant in hiviis et triviis, quasi ob 
animarum pausationem, item et iocos profanos, quos super mortuos suos 
inanes cientes maneš ac induti faciem larvis bachando exercebanť' . . . {dux 
exterminavit) }) Tutéž zprávu paraf rasoval a některými zajímavými 
i věrohodnými drobnostmi doplnil v XVI. stol. kronikář V. Hájek do- 
slova takto: ,, Mnozí pak po lesích a po polích s rozličnými kouzly 
a zlým duchům dary mrtvé své pohřebovali. Jiní stánky pohanským 
obyčejem na rozcestí činili, pravíce, že by se tu duše předkův aneb 
přátel jich z těl vycházejíce, zastavovati měly, aneb že by bohové 
pekelní časem tu svou rozkoš mívali. Při smrti pak ten obyčej muži 
i ženy zachovávali: Tu kdež tělo mrtvé dřív než pohřbeno bylo s márami 
stálo, půl pecna chleba na zemi položili a jakž to tělo mrtvé vždy li, 
tak dlúhou svíci učiníce, pod márami ji za ten chleb osvícenou položili. 
To Plutovi bohu pekelnému obětujíce. A když tělo bylo k hrobu ne- 
seno, v larvy, jimž říkali škrabošky, připravíce se, tancovali a divně 
vzhůru skákali. A když se od pohřbu navracovali, kamení neb dříví 
i trávu neb listí na zemi zbírajíce, nazpátek přes hlavu metali a neohlé- 



1) Kosmas III. 1. (Fontes r. boh. II. 136). Srv. i výše na str. 232, 
Pokračovatel Kosmův, o něco mladší mnich sázavský (c. 1126 — 1162), pře- 
pisuje zprávu tu, místo scenae uvádí cenae (v rukop. drážďanském, sá- 
zavská redakce. Fontes 1. c). 



277 

dali se. A tak divné smyšlené věci a nálezky lidské provozovali. To 
všecko kníže dobrý (Břetislav) kázal zahladiti . . ." i) 

Zde je především důležitá zpráva o hrách světských, které pro- 
vozoval lid nad mrtvým tělem — ioci profani, s nimiž dlužno patrně 
spojiti i rčení scenas facere. A domnívám se, že zde tento výraz značí 
totéž, co v starých ruských zákazech různých pohanských slavností 
výrazy HrpHine, cóopHme, nosopHme, nosopbi TBopHXH, na noso- 
pHme xoflHTH, rnyMbi utnTH, — tedy nějaké divadlo. 

Srezněvskij ve svém slovníku překládá staroruské výrazy slovem 
theatrum}) Potom ovšem i Kosmovo scenas facere, což by se jinak 
mohlo vyložiti i na stánky pro mrtvé ve shodě s dále na str. 325 po- 
daným \ýkladem o bdynu, bude asi lépe vyložiti ve smyslu theatrum — 
nosopLi.^) Ovšem zde u Kosmy neznačí scenae jen jednotlivé tryzny 
při samém pohřbu, nýbrž spíše jakési stále se opakující slavnosti na 
počest zemřelých s představením původní tryzně podobným a výraz 
ob animarum pausationem má význam ten, že i duše zemřelých předků 
rády dlely na místě, kde se jim ku poctě slavnosti pořádaly. 

S tímto výkladem tryzny jakožto slavnosti, jejíž hlavní částí byla 
scéna představující boj, souhlasí také sám etymologie ký výklad slova 
tryzna.'^) Souvisíť zajisté s čes. trýzniti, trýzeň ve smyslu trápení 



^) Hájek (ed. 1541) list 147 b. Věrohodnost folkloristických dodatků 
Hájkových uznával už Dobrovský, Begrábnissart 353 si. 

2) Srezněvskij, Marep. II. 1090, kde řada starých dokladů. Pod. rnyMJie- 
Hie, rjiyMbu-b — axrjvLXÓg. Jak lid rád na tato divadla chodil a celý den 
při nich pobýval, srv. např.: ,,He nonoóaexb bo sbCHKoy HeAtJiionoaopHmeMt, 
HrpHiueM-b 6biBaTH" (Rjaz. krm. r . 1284, 1. 23) ,,H npocriH ntH Jironie 6oh 
H njiHinb CTsapHKDTb H nosopHLua óesHHHHajj, e>Ke cyTb Bory MepabKan h Hena- 
BHíiHMa". Gram. metr. Fotia Pskov. 1422 — 1425 (u Srezněvského 1. c). 
Srv. i citát z Žití sv. Nifonta dále na str. 280 a napřed na str. 107, 
114 i Azbukin, OnepK-b XXXV. 268, 270, 271. 

^) Výraz scenas facere dal již několikráte podnět k pokusům o různý 
překlad a výklad. Scenae přepsal už mnich sázavský v cenae. Hájek pak 
přeložil ,, stánky" . Nověji obíral se jím Dobrovský, Begrábnissart 350, pře- 
kládaje scenae buď Hiitten nebo Spiele (t. j. tryzna Nestorova). Výraz 
animarum pausatio srovnával pak s křesťanským pozdravem: ,, lehké od- 
počinutí (dej mu pane)!" Jiné výklady viz ix Kotljarevského 102 si. (celkem 
podle Dobrov.ského) . Zíbrt (Staročeské obyčeje pohřební. Nár. Listy 1890, 
15. X.) překládá scenae slovem tryzny. 

*) K etymologii viz Krek (Einleit. 432), který pokládá slovo za 
úplně nejasné. 



278 

a spec, ve významu bití, mrskání, s pol. tryznič, bělor. triznič — 
býti u vytržení.^) 

Proto také shledáváme, že v staré církevní slovanštině tryzna 
má význam zápasů (certamen, pugna), překládajíc řecké axáSiov, 
á^O-Xov, TuaXaíaTpa podobně jako je TpHSHHiíe — ř. crráSiov, TpH3H0- 

HaBblíb, TpH3HOnonO}KLHHKb ř. áyCúVO^S-STy);;, TpHSHHKb 

pugnator (tPHSHHLíH H ÓOpUH, Kp-fenHH TPHSHHIíH), XpHSLHHK-b — 

á^-XTjTT)*; (nacTO hcxodh na TpHSHy), TpHSHOBaTH — pugnare. 2) 

Ze všech těchto dokladů je vidno, že se při pohřbech^) a někdy 
i při slavnostech mrtvých později se opakujících konala jakási slav- 
nostní hra, sestávající ze symbolických evolucí, jejichž jádrem byla 
scéna válečná — vlastní tryzna — t. j. zápas, provázený třeskotem 
zbraní, křikem a zpěvem válečným. Ale tato hra neměla snad za účel 
předvésti obraz nějaké bitvy skutečné, na př. té, které se zemřelý kdesi 
slavně súčastnil. Podstata a původ její byly jiné. Místy a občas konaly 
se snad zápasy mezi muži, analogické agonům, kterými už za Homéra 
oslavovali staří Rekové smrt a pohřeb vynikajících mužů a které se 
opakovaly později i při slavnostech na počest starých herou.*) Slovo 
ÓHTBa v Žití sv. Konstantina Muromského je vskutku doplňkem k slovu 
TpHSHHme. Ale vedle toho pojily se k tomu ještě evoluce jiného rázu, 
rovněž se zbraní v ruce, které, jak soudím, znázorňovaly nejspíše boj 
proti zlým daemonům, nepříznivým mrtvému i pozůstalým, a 
jejichž účel bylo zahnání a zastrašení těchto daemonů. To zřejmě 
dosvědčuje pozdější západoruská tradice u Menetia ^) a řada 



1) Jungmann, Slovník, s. v. (IV. 664): tělo své trýzniti do krve t. j* 
biti, bičovati, Miklosich, EW. 362, Karlowicz, Slownik gwar V. 429. 

''■) Srv. Sobolevskij, Maxep. h H3cn. e-b oójiacTH cjieb. (|)hii. h apx. 
Petrohrad 1910, 273, Miklosich, Lex. palaeoslov. 1001, 1002, EW. 362, 
a Srěznévskij, MarepiaiiH s. v. Sobolevskij uvádí ještě několik dodateč- 
ných dokladů ze staré ruské literatury (274). 

3) Konala-li se tryzna jen před pohřbem, jak by bylo lze souditi 
ze zprávy Letopisu (str. 274), není jisto, neboť týž pramen připomíná 
— ovšem v mimořádném případě — , že Olga chtěla slaviti tryznu ex post 
nad hrobem Igorovým. 

*) Srv. Rhode, Psyche I. 19, 15P. Rhode i největší zápasy řecké 
(Nemeje, Pythie, Olympie, Isthmie) pokládá původně za pohřební hry 
na počest herou. 

^) Jan Menetius (De sacrificiis et ydolatria ^'eterum Borussorum, 
Livonum aliarumque vicinarum gentium. Ser. rer. Livon. II. 1848, 391) 
líčí též pohřební zvyky na ruských hranicích v XV"I. stol. a mezi jiným 
vykládá, jak při pohřbu muži , ,eductis gladiis verberant auras, vociferantes 
gey, geythe, begoythe pechelle, id est: augifite vos daemones," což patrně 



279 

jiných příbuzných přežitků z pozdějšího folklóru slovanského i ne- 
slovanského.i) 

Týmž způsobem vykládal bych také upotřebení masek a vůbec 
přestrojování při tom připomínané. Kotljarevskij i tu nesprávně sle- 
doval domysly Afanasjevovy, když vykládal přestrojování za symboli- 
saci zjevů přírodních.^) Je mnohem více pravdě podobno, že masky, 
které vůbec při pohanských slavnostech slovanských měly velkou 
úlohu (viz napřed str. 89, 108), měly i zde účel, s jakým se setkáváme 
při analogickém přestrojování u mnohých jiných primitivních národů: 
zastrašovati, resp. v omyl uváděti nepříznivé daemony, kteří stále okru- 
žovali a ohrožovali pozůstalé.^) Při tom mohly to býti zároveň obrazy 
předků. U Římanů na př. lidé ustrojení v podoby předků (s jich ma- 
skami) účastnili se pohřbu v průvodu pohřebním.^) Ovšem později, 



značí ruské ..ó-feraHxe neKejibHHl", jak už Kotljarevskij vyložil (Horp. 
o6. 151). Podobný obřad byl i na Litvě podle L. Jučeviče (Litwa pod 
wzgl^dem starož. zabytków. Vilno 1846, 288, cit. Kotljarevskij, 1. c.). 

^) Takovým přežitkem v slovanském folklóru je na př. zbraň, nejvíce 
sekera, položená buď na práh nebo pod něj, nebo na cestu, na rakev, 
s kterou se setkáváme v Slezsku v Mazurech, u karpatských Rusů za 
tím účelem, aby sloužila k zahnání zlého ducha (Samter 46, Pačovskij, 
1. c. 20). Sem patří také tlučení zbraní o štíty, o němž vypráví Fadlán 
[Harkavi, Ckes. 99 a výše výtah z této zprávy na str. 251). Kotljarevskij 
Horp. o6. 248 vykládá to nesprávně za napodobení hromu, za jehož hřměni 
se otvíraly duším dvéře do ráje a dovolává se pro to pozdních tradic 
českých a maloruských. Zde běží patrně jednak o účel námi vytčený, 
jednak pak i o prosté přehlušení úzkostného křiku ženy k smrti vedené, 
který by byl sto odstrašiti jiné od podobného ,, dobro volného" oběto- 
vání a znesnadniti udržení tohoto zvyku zděděného od předků. Zda-li 
smíme i v ,, mečovém tanci", který se zachoval na př. v moravských Kar- 
patech na Strání u Velké, a který má některé příznaky upcmínající na 
pohanské pohřební hry (přestrojení a boj s meči), viděti zbytek těchto 
starých zvyků, či je-li to pozdní přejetí německého obyčeje, nelze dnes 
ještě rozhodnouti. Srv. o něm studii Fr. Pospíšila ve Věstníku Národ. 
Musea 1911, 25. K cizím analogiím srv. Schurtz, Urg. 504. 

2) Kotljarevskij 104 podle Afanasjeva, rioer. E033p. I. 117 — 119. 
Pod. i Azbukin, OnepK-b XXXVII. 231 si. 

^) Srv. Samter, Geburt 95, 116, Wundt, Volkerpsychologie IV. 110 £1., 
Andree, Ethn. Parallelen N. F. 1889, 107 si., lil, 123, 145, Ehrenreich. 
Myth. 85 si., Schurtz, Urgesch. 115, 388, 503. V zákazu arcibiskupa remeš- 
ského Hincmara z r. 852 zapovídají se mezi jiným při slavnostech pohřeb- 
ních ,,larvae daemonum, quas vulgo talamascas dicunt" (srv. citát u Zíhrta, 
Seznam 16). 

*) Blúmner, Privatalt. 494. Srv. dále připc minku o hrobních maskách 
na str. 299. 



28o . 

jako jinde, tak zajisté i u Slovanů místo tohoto původního významu 
dostávalo celé představení čím dále tím více ráz hry sloužící jen za 
podívanou a k zábavě shromážděnému lidu, hry divoké a rozpustilé, 
vybíhající opět ve výstřednosti erotické, jako bylo při svatbách. Pravili 
v X. stol. Mas'údí a Rosteh, že se Slované při pohřbech oddávají buj- 
nému veselí, vztahuje se to zajisté na tyto tance a hry.i) Že typickým 
příznakem i při těchto pohřebních hrách byli muži přestrojení v oděv 
ženský (a ženy zase naopak) nebo, a to nejvíce, v různé podoby zvířecí, 
dosvědčuje Kosmas výrokem o bezbožných hrách nad m-rtvými, při 
nichž účastníci majíce tváře pokryté škraboškami rozpustile si počí- 
nali;^) na takové naráží i současný autor homiliáře Opatovického zmínkou 
o rozpustilém smíchu [cahinni) nad mrtvým,^) a doklady z různých 
ruských poučení a církevních zákazů XI. — XVI. stol., zapovídajících 
divoké hry a plesy v dnech zasvěcených památce mrtvých, ukazují, že 
na Rusi existovalo něco podobného jak při samotném pohřbu, tak i při 
pozdějších pominkách. Veselovskij ukázal, že na Rusi svátky rusalné, jež 
byly původně slavností mrtvých,^) obsahovaly mezi jiným nějakou hru 
vojenského rázu v maskách, kterou prováděli skomoroši.)^ A pro totéž 



1) Rosteh [Chvolson 31, Harkavi 265), Mas'údí {Rozen 55). 

^) Viz druhou část citátu Kosmova a Hájkova na str. 286. 

') ,,Carmina diabolica, quae super mortuos nocturnis horis vulgus 
íacere solet, et cahinnos quos exercet, in contestationem dei omnipotentis, 
vetate." (ed. Hecht 22). Text tento shodi:]e se doslovně s textem zapovědí 
zapsané opatem Reginerň (De eccl. I. 1, 71.) ; viz u Zíbrta Seznam pověr 12. 
Podobně znějí příkazy západoevropské, zakazující ,, diabolica carmina", 
,,saltationes", ,,cachinnos", ,,risus inconditi", ,,turpia ioca", ,,larvae 
daemonum" atd. Srv. Zibrí, Seznam 12, 16. 

*) Veselovskij, PasbicKaniH XIV. 262, 271, Aničkov, FltcHH I. 42, 
301 si. Miklosich, Rusalien (Sitzungsber. Akad. Wien XLVI. 1864, 386, 
Tomaschek, Uber Brumalia und Rosalia (tamže LX. 1869, 369). Srv. o tom 
více v kapitole o mythologii. 

5) Veselovskij, 1. c. 262, 271. Že rusalije končívaly hrami a hudbou, 
dokládá ruský Azbukovnik překládaje pycanÍH — Hrpbi CKOMopomecKiH. 
V Letopisu k r. 1068 připomínají se vedle rusalií OKOMopoxbi cb rpyčaMH 
H rycjifaMH (Lavr.3 1 66) . Podobně u Kyrilla Turovského, v Poslání apoštola 
Pavla ze XIII. stol., v Prošení apoštolském o mukách a hříších, v Za- 
povědí sv. Otců k synům a dcerám (Veselovskij, 1. c. 278 — 279, srv. i PasbiCK. 
VII. 204—7, Aničkov, ntcHH I. 305—306). V Žití sv. Nifonta čteme: 
,,81) uepKOBHbie npasHHHKH obh 6bHxy b 6y6Hbi, npy3ÍH we B-b KOSHut h b 
contjiH conHxy, HHHHHie B-bSJíowHBiue Ha JiHua CKyparbi Hnnxy Ha rjiyMJienbe 
HenoBtnoM-b h mho3h oCTaBHBuie uepKOBi. Ha noaop-b Tenaxy h napeKoma 
Hrpbi Tt PycajibH." [Snégirev PyccK. npocxoHap. npasflHHKH I. 229. Hst 
XapaTeňHaro Rpojiora XV. b. Azbukin, OnepK-b XXXVII. 230). V Sto- 



28l 

máme doklady i ze Slovenska.^) I jiné slavnosti na hřbitovech byly 
divoké a orgiastické.^) Co se připomíná r. 1551 v Stoglavu: ^) že o slav- 
nostech mrtvých ozývají se po žalnikách nářky, které se však, jakmile 
hudci spustí, změní v tance a plesy ďábelské, — to trvá na Rusi, na př. 
v den radunice, dosud.*) 

Po tom netřeba míti pochyby, že hlučné zábavy, kterými se na- 
mnoze dosud končívají (ovšem v nestejné intensitě) pohřby po celém 
Slovanstvu, jsou jen prostým.i přežitky těchto starých her a tanců. 
Místy sice končí se pohřby jen ordinámí taneční zábavou,-^) ale místy 
ještě zachovaly dosti starého rázu. U uherských Srbů a v Bulharsku 
pouští se na př. při pohřebních hodech dosud uzda rozpustilostem,^) 
pod. i na Slovensku.') V rusínských Karpatech pojí se k pohřbům zá- 



glavu ot. 24 dí se o Ivanovu dni (CrornaBt. Petr. Londýn 1862): 
,,poycajiÍH o loaHHOBt hhh h HaBenepHH poKCTea XpHCToaa h BoroHSJíeHHH 
cxoHHT-b CH Moy>KHe H >KeHbi H ntoHubi Ha HoiuHoe nnemeBaHHe h Ha 6e3 
HHHHbiň roBopij H Ha 6ecoBCKHe n-fecHH H na njiHcaHHe h Ha cna- 
Kanie h na óoroMcpcKHe ntjia. Buslajev, XpHcr. 242^, Veselovskij, XIV. 
279, srv. Aničkov, I. 306). 

^) Srv. synodální zápovčd r. 1585 a 1591 z uherského Slovenska, 
jež zakazuje ,,na rusadlnie sviatky podle starého obyčeje králov stavěti, 
tance vyvážeti, fašingy se skalivati, šomhartiti (choditi v maskách), do 
starie kožuchy se obláčeti a jakžkolvek se blázniti." {Zíbri, Č. Lid II. 107 
podle Lad. Bartolomaeidesa Memorabilia prov. Csetnek 1799, 222). 

"-) Čelobitnaja starce Grigorija podaná r. 1651 caru Alexeji Michajlo- 
viči připomíná v den Trojice, že lidé ,,3a roponb na Kyprann xonHT-b 
H nenonoČHaíi tbophttj" {Sobolevskij, >Khb. Crap. 1890, II. 130). 

3) B-b TpoHUKyio cy66oTy no cenaM-b h norocTOMt cxonaTCH My>KH h >KeHbi 
Ma wajibHHKax-b H nnanyTCíi no rpoóoM-b cb BenHKHMi) KpHHanieMt. H erna 
HaHHyTTa HrpaTH CKOMopoxH, ryflUH H nperynHHKH, OHHwe OTi> nnana npe- 
CTasme, HaiHyT-b CKaKaTH h njiHcaxH h B-b nonoHH 6hth h ntcHH coTOHHHCKie 
n^TH . . . [Kotljarevskij Ilorp. o6 148, Buslajev, Hct. XpnCT. 241^, Aničkov 
n-fecHH 1.295; naMHTHHHKH npeBHep. jiht. III. 294). Průvody a hry 
v podobných maškarách jsou ovšem doloženy častěji bez udáni příležitosti, 
při jaké se daly, nebo v jiné dni pohanských svátků (srv. Azbukin, 
1. c. si.). Současně jako Stoglav, zapovídal i na západě Evropy koncil 
Narbonnský zábavy a tance na hřbitovech. (Viz Zíbrt, Seznam 35.) 

*) Aničkov, ntcHH I. 296: ,,Haponi> cxoahtch na KJianÓHma npHHOCHx-b 
ctj coóoio H^M-b BbinHTb H saKycHTb H pacnojiaraeTCH na worHjiax-b pojiHTejieň 
H poflCTBeHHHKOBt. CnaMajia nyxoBeHCXBo cjiywHT-b jihtíh h naHHXHUbi a no 
OTxont hxtj aaHHHaeTCH nHpoBanbe, noiOTCH ntcHH h BHxonHT-b H^HTo btj pont 
eceHapodHOŮ opeiu." (Doklady srv. 1. c). Srv. Můrko Wórter II. 97. 

-) Na př. v Čechách (Č. Lid IV. 534). 

«) Můrko. Wórter und Sachen II. 80, 85, 89, 90. 

7) Charvát, Slov. Pohl'. XV. 26. 



282 

bavy s chorovody a tanci, různě zvané (nonaiKH 6hth.. MeflBeflH 
BHTH, oniň 6hth), a při každém musí býti nějaká bitka; chlapci jezdí 
na zádech druhých proti sobě, shazují se a pod.,i) což živě upomíná 
na staré hry v přestrojení zvířecím a je tak rušné, že nabý\'á často 
nádechu svatebního veselí. O vnitrní Eusi srv. doklady výše uvedené. 
V Polsku tančí ,, tanec umarlych". 

To všechno jsou patrně zbytky staré tryzny a starých pohřeb- 
ních her. 



Druhou podstatnou částí pohřební slavnosti byla strava,^) t. j. hody, 
konané na samé mohyle nebo poblíže ní. Tyto hody vyznačovaly se 
především pitím opojných nápojů. Část jídla a pití byla čistě obřad- 
ného rázu, náležejíc do samého obřadu, ale potom po skončeném 
pohřbu připojilo se ještě pití všeobecné. 

Obřadné pití pozůstávalo z vylití číše medového vína a podobného 
nápoje na hrob, nebo z vyprázdnění číše na počest zemřelému a na 
rozloučenou s ním, ,,nHTH na Koro'' zove to kijevský Letopis.^) K tomu 
se připojovalo i položení nějakého jídla mrtvému do hrobu, o čemž 
jsme doklady už výše podali (str. 243). 

Takovou číši na rozloučenou pijou příbuzní při ruském pohřbu vy- 
líčeném Fadlánem,"*) takové vzpomíná Kadlubek, když líčí hody kní- 
žete Popiela,^) a přikazuj e-li kněžna Olga svým sluhům ,,píti na Dre- 



^) Pačovskij, 1. c. 21. 

^) Slovo strava je všeslovanské v původním smyslu hostiny pohřební 
{Miklosich, EW. 325). Srv. i litev. sirova. U Čechů v XIV. stol. máme 
doklad v Umučení Páně ruk.. Hradeckého 89b (ed. Patera, Praha 1881): 
„Svleku s ňeho (Jěžiuše) vše rúcho na ztravu". Polské doklady jsou z XV. 
stol. (Briickner, Zs. f. Volkskunde 1902, 230). V témž významu vystupuje 
na jihu už u Jordána při líčení pohřbu Attilova (srv. výše str. 275), jak 
jsem vyložil už v SS. II. 136 si. Ruské doklady uvedené Srezněvským 
(MaTep. s. v.) už tohoto původního významu nemají. K etymologii slova 
strava srv. Kotljarevskij, Ilorp. o6. 295. Jiným starobylým slovem pro 
pohřební hostinu je polské a malor. stypa, lit. stipa [Miklosich, EW. 328, 
Karlowicz, Slownik gwar, V. 257). Srv. o ní Wisia VI. 921, Eud 1910, 58, 
Kolberg, Lud XVI. 133, XVIII. 63. Kotljarevskij, Oorp. o6. 125 vykládal 
toto slovo původně za označení mohyly [stupa). Jiný polský název pohřební 
hostiny je ,,pogrzebiny" (Wisla VII. 751, Slownik j^z. pol. VI. 472). 
; ^) Srv. dále pozn. 1 na str. n',sl. 

•*) Srv. výše str. 251 a dále v přídavku. 

5) Ed. Trzedziecki, 30. Srv. Kotljarevskij 106, 107. 



283 

vljany" určené k smrti, vztahuje se to jistě na tento obřad a znamená 
to píti pohřební číši Drevljanům.i) Vedle duše zemřelého podělovali se 
při té příležitosti jídlem a pitím i různí daemonové, kteří měli podle 
staré víry vliv na osud lidský, zejména na smrt, a na Rusi především 
Rod a Rožanice. Aspoň se v starých ruských zákazech církev- 
ních setkáváme neustále se zákazy obětí Rodu a Rožanicím,^) a je zjevem 
nadobyčej zarážejícím, čteme-li dnes u Pačovského, že Huculové při 
pohřbu dávají mrtvému mimo peníz pro ,,didka" ještě koláč ,,nnH 
Pony".^) V staré době obětovali těmto božstvím chléb, sýr a med, 
resp. medovinu, kterážto se pívala na jejich počest. ,,rope nbiomHMTj 
poMíHHHiíi.!'' — praví se v jednom zákazu novgorodském ze XII. 
stol.*) 

Po vykonané oběti následovala hlučná hostina pro všechny pří- 
tomné pozůstalé, a pití, které se často stupňovalo k tak nesmírnému 
prázdnění číší, že se účastníci zpili na dobro. Máme o tom už zprávy 
staré. Při tryzně, kterou výše vzpomenutý podunajský kníže Mužok 
vystrojil r. 593 na počest svého bratra, zpili se všichni tak, že Římanům 
vedenýni Priskem bylo snadno přepadnouti sídlo a knížete zajmouti.^) 
Další svrchu uvedená zpráva o tryzně, vystrojené polabským knížetem 
Ismirem dosvědčuje totéž, neboť když všichni účastníci spali přemoženi 
vínem, podařilo se zajatému dánskému kněžici prchnouti, ba docela 
i zapáliti stan nebo loubí, pod nímž se tryzna slavila.^) Rovněž v líčení 
Fadlánovu vidíme nemírné pití, opíjení se, a když kněžna Olga chtěla 
na Drevljanech pomstiti smrt Igorovu, vystrojila tryznu, při níž Dre- 



^) K r. 945 (Lavr. 56^): „(Onbra) noBCJit oxpoKOMí- CBOHWb hhth he 
HH (aa flepeBJíyiH-b)." Srv. k r. 1006 (Lavr. 162); ,.peMe KoxonaHb: KHíiwe, 

XOMIO Ha TH nHTH." 

-) Srv. frase: xpanesy poKaHHuaM-b roTOBHTH, po>KaHHMbHH xpanesa, 
Tpanesy cxasHTH pony h poKaHHuaMt, HesaKOHHasí xpnnesa h M-feHHMan pony 
H poKaHHuaMTs, a podobné v Slovu něk. christoljubca, Slovu sv. Cřri- 
gorija, Slovu sv. Řehoře Bogoslova, Slo\u sv. Jana Zlatoústého, Paramej- 
niku XIII. stol., Zlat. cěpi k r. 1400, u Tichonravova, Jl-fexonHCH IV. 
III. 85, 86, 90, 94, 96, 97, 99, 107 a u Azbukina, OnepK-b XXVIII. 
147. XXXV., 226, 229, 242, 247, XXXIX., 276. Srv. též Veselovskij, 
PasbiCK. XIII. 178, Afanasjev, Jloax. Bosp. III. 416 si., Máchal Nákres 
77, Můrko, Wórter und Sachen IT. 127. 

^) Pačovskij, nox. o6pyin 19. 

*) V Odpovčdích novgorodského biskupa Nifonta čteme totiž: ,,A>Ke 
ce pony h powyiHHut Kparox-b xjitóbi h CHpu h Men^V BopoHHuie sejiMH: 
H-fernt pene, MOJiBHXb: ropě nbKDmHMt pomsíHHut!" (Hcx. Bh6jt. VI. 31). 

■') Srv. výše str. 275. 

') Srv. výše str. 274. 



284 

vljany medovinou tak zmohla, že je bylo snadno pobíti.^) Hostinu s pitím 
připomínají i prameny polské.^) Ostatně soudíc z uvedeného výrazu 
strava náleží sem i Lactantiův zápis ve scholiích k Statiově Thebaidě: 
„extruebatur regibus mortuis pyra,^) quem ritům sepulturae hodieque 
barbaři servare dicuntur, quas strabas (trabas) dicuntur lingua sua".*) 
Vzpomenutí barbaři nemohou býti nikdo jiní, než balkánští nebo podu- 
najští Slované. 

Pitek samých nelze ovšem z přirozených důvodů doložiti 
archaeologicky, ale po spojené s nimi hostině zbyly dosti často zřejmé 
doklady. Tak aspoň, a právem, dlužno vykládati množství kostí zví- 
řecích různých zvířat domácích (bravu, skotu a vepře) i lesních 
(medvěda, jelena, tura), s kterými se setkáváme — pokud ovšem k nim 
archaeologové přihlédli ^) — jednak v hrobě samém, na př. na ústřed- 
ním popelišti ^) nebo u kostry, jednak ve vyšších vrstvách mohyly.'^) 



^) Srv. výše str. 216. 

^) Při podobném pohřebním pití otrávil Popiel podle tradice polské 
starosty (Dlugoš, ed. Przezdiecki, I. 93, Kadlubek, I. 30. Srv. Kotljarevskij 
riorp. o6. 105). Kadlubek ostatně připomíná zároveň: ,,post funebres 
itaque superstitiones, quas etiam hodie (v XIII. stol.) in funeribus exercet 
gentilitas, lautissimis epularum excipiuntur deliciis". (Srv. Bieiowski, 
MPH. II. 268.) Nemírné pití vidíme i všude tam, kde se dosud slaví zá- 
dušnice a radu nice na hrobech. 

') Ve svých SS. II. 137 jsem ^yra podle Mommsena vykládal hranice 
k pálení ohně, domnívaje se že scholiasta přejal termin strava z Jordána, 
ale neporozuměl mu a sveden dalším textem vyložil slovem pyra. Nevězí 
však i v slovu pyra zmatení se stsl. pirb} (Srv. výše str. 207.). 

•*) Lactantius Placidus ad Theb. Statii XII. 62. Některé rukopisy 
mají trabas, jiné strabas. Viz SS. II. 137. 

^) Velmi často těchto zbytků nebylo buď vůbec dbáno, nebo označeny 
zcela neurčitě ,, kosti zvířecí v hrobě". 

*) Příkladem podle zkoumání Brandenburgova v Přiladoží (ripHJi. 
Kypr. 17) v IX. a X. stol. udělali pozůstalí hranici blíže místa pro kurhan, 
spálili ji s tělem, davše k tělu na hranici někdy celé zvíře obětní, někdy 
část jeho. Potom vyžehli místo pro kurhan, a na toto místo vysypali popel 
a zbytky z hranice, na hromádku položili na vrch zbylé předměty a při- 
kryli vše stromovou korou (na Volchovč dali vše do hrnce). Potom se 
připravila hostina a v kotlích nad ohněm uprostřed rozdělaným vařilo se 
maso (v jednom kurhaně na ř. Paši zbyl u ohniště železný kotel se zbytky 
kostí kravích). Na konec se vše zasypalo násypem hlíny. 

') Jak svrchu naznačeno, archaeologové neměli vždy dostatečného 
zření k těmto zbytkům, nevšímajíce si jich vůbec, nebo jenom podotýka- 
jíce, že se při odkrývání hrobu přišlo i na zvířecí kosti, ariž pravidlem 
určili, na jaké. Není však pochyby, že při náležité pozornosti se tytc archaeo- 
logické doklady pohřebních hostin velmi rozmnoží a poučí nás zároveň. 



285 

Patrně se hodovalo tak, že se jistá část hostiny vložila do hrobu zemře- 
lému, větší části však požito bylo od pozůstalých, při čemž zbytky há- 
zeny byly bud hned do hrobu nebo na zem, která se potom přihazovala 
na hrob, a tak se pak dostaly do vnitra násj-pu. Opakovala-li se hostina 
na hrobě periodicky, opakovalo se i nahazování nových vrstev země 
a tím se vysvětluje, že v mohylách zbytky bývají nalézány i v nej- 
vyšších vrstvách mohjd nebo že se střídají zřejmě vrstvy země a popela,^) 



jaká zvířata a v j aká míře byla u jednotlivých kmenů chována, resp. lovena. 
Už v starších žárových hrobech kultury lužicko-slezské vystupují zároveň 
nálezy spálených zvířecích kostí (srv. Behla, Spuren des Todtenessens 
auf lausitzer Friedhófen. Verh. berl. 1884, 439;. Po době Kristově dokládá 
je na př. Chvojka v žárových hrobech Kijevska z II. — V. stol. uváděje 
speciálně, že druhy: beran, vepř, kur jsou při většině hrobů (EIojih no- 
rpe6eHÍH 2, 5, 7, 8, 9, 15). U pozdějších mohyl ruských připomíná množství 
zvířecích kostí Sizov v kurhanech gnězdovských (ptačí a beraní, Kypr. 
CMOJieH. II, 13, HsB. apx. XV. II), Spicyn v kurhanech u Smilové kvas- 
nického új. smol. gub. (3an. apx. XI. 185), Glazov u Klimenků (Porěčje, 
Smolensk, 3an. VII. 2. 237), a pod. nalezeny u dědiny Gorodku téže gub. 
(Katalog ist. mus. 118). Samokvasov našel ve velkých kurhanech černigov- 
ských kosti beraní, kraví, ptačí a rybí (MorHnu p. seMJiH 196, 200) 
a rovněž oznámena řada případů z gub. rjazaňské, rjazaňského a kasimov- 
ského újezda, z okolí Gžatska a od Korčeva gub. tverské (Katalog ist. 
mus. 204, 289, 290, 292; 3an. apx. VII. 1, 119, X. 335), z jaroslavské (Ka- 
talog 239), a Spicyn, Ivanovský i Brandenburg oznámili častěji kosti kraví, 
beraní, prasečí, zaječí a ptačí z novgorodských, petrohradských, volchov- 
ských a přiladožských kurhanů (Tpynw apx. o. Jaroslav I. 8, 3an. apx. 

XI. 144, 147, Kypr. Rpn^an. 7, 11, 13, 14, 17, 19, 20, Kypr. neTep6. 
9, 10). V bassinu horního Němna mají ještě mohyly XIII. — XIV. stol. 
zbytky hostiny {Spicyn, íípeB. HepHoň PycH. 3an. XI. 304), rovněž mohyly 
minské u Murawy (Ihumeň), Sycze na Berezině (Zbiór XIII. 56, 58, 59), 
dále na jihu mohyla u Bolhanu blíže Olhopole (Zbiór XIV. 72), mohyly 
na ř. Korčevaté (Hamčenko Tpynbi apx. o. Vilno II. 131), mohyly u Li- 
povce v kijev. Újezdě (býčí kosti; 3an. apx. XII. 291 — 4), u Volkovců 
blíže Romen (Apx. Jl-feT. 1Š99, 115), u vsi Nicachy blíže Achtyrky (Tpynu 

XII. apx. o. I. 150), kostrové a žárové hroby u Šargorodu na Kijevsku 
(Tpynbi XII. apx. o. I. 101) a mohyly drevljanské (Antonovič PacK. 5). 
Všude se objevují zároveň i zbytky nádobí (střepy) a v jednom kurhanu 
na ř. Paši našel Brandenburg železný kotel s kostmi dobytka (Kypr. 
npHn. 20). Rovněž v moskevských našel Bogdanov a Kercelli popálené 
kosti zvířecí (Marep. 14 Anrp. BucraBKa II. npHnow. 9). Ze západu uvádím 
na př. zvířecí kosti v mohylách u Kocelovic v již. Čechách (Pam. XXI, 
573), a hojné v hrobech V. — VIII. stol. u Mistelbachu v Dol. Rakousích 
(Jahrbuch CComm. III. 222). 

^) Tak na př. Antonovič připomíná, že ve volyňských kurhanech 
našel častěji několik vrstev nad sebou s popelem, střepy a zvířecími kostmi 



286 

anebo že se docela našly pod samým povrchem, na př. v gnězdovském 
mohylníku, prázdné hrnečky.^) 

To, co nám doložila historie a archaeologie o době pohanské, za- 
chovalo se namnoze dosud v pohřebních obyčejích lidu slovanského 
ať víry katolické, ať pravoslavné, zejména však této. Je to místy 
ještě živoucí pohanství. 

Předně vidíme ještě dnes, že se stále mrtvý opatřuje pokrmem 
a pitím pro onen svět, staví se mu vedle rakve na okno nebo na stůl 
chléb a sůl, sklenice nebo láhev s nápojem, nebo se mu to vše dává 
do hrobu, dále že se po pohřbu, při pominkách dále vzpomenutých 
kladou pro něho na hrob jídla a víno, kvas nebo kořalka docela podle 
představ pohanských.^) 



a soudí z toho, že jsou to zbytky periodických hostin, po nichž vždy na 
mohylu byla nasypána nová vrstva země (Tpynbi XI. apx. c. I. 135, PacK. 
npeBJí. o). Tak i Melniková (tamže I. 483). Popowski našel v Sam';'orodku 
u Skviry docela 14 vrstev popelovitých nad sebou (Zbiór VI. 11 sL). Pro 
dodatečné periodické nasypávání mohyl svědčí i to, že na Volyni ve skupi- 
nách mohylových bývají v prostředku největší a na okrajích jen malé mo- 
hyly {Melniková, 1. c. 481). Podobné střídání popelovitých a planých vrstev 
nebo popeliště ve vrchní části mohyly známe z mohylníku u Zaboř je 
u Korčeva, u Zaraje blíže Rjazani, u Klimenků (Porěčje, Smolensk), u Mu- 
ravy a Sycze v minské gub. (zde 8 — 11 vrstev popelovitých), u Bolhanu, — 
literární doklady viz v pozn. předcházející — a mimo to je oznámil ještě 
Řeřich v žárových kurhanech borovičského a valdajského Újezdu (3an. 

V. 1. 19), Jarockij v mohylách volyňských v okolí Ovruče a Novgorodu 
(Apx. JItT. 1903, 174, 176), Ossonski v gub. lublinské (Apx. Hsb. 3aM. 

VI. 369) a Handelmann H. z Póppendorfu ve staré Vagrii (Berl. Verh. 
1881, 44). 

^) Sizov, Kypr. cmoji. 18. 

2) Srv. výše str. 243 a další doklady u Kotljarevského 248, 251, 255, 
258, 295, u Sejna, Max. I. 2, 509, 513, 517, 520, 521, 532, 534, 542, 546, 
554, 563 atd., u Můrka v studii ,,Das Grab als Tisch" (Wórter und Sachen 
II. 1910, 79 si.), u Lilka, Wiss. Mitth. Bosn. lY . 404 sL, v Cpn. Eth. 36. 

VII. 242, 246, XIV. 248 atd. Přinášení jídel a různých milodarů zemřelým 
na hrob je zvyk dosud tak rozšířený v různých končinách Slovanstva, 
že mohu odkázati jen na zprávy sebrané ve spisech právě uvedených 1. c. 
Mythologických výkladů, které k tomu připojuje Kotljarevskij (1. c. 148,253) , 
nelze ovšem sdíleti. Jinak srv. ještě k Lužici Behla, Spuren desTodten- 
essens auf lausitzer Friedhófen (Berl. Verh. 1884, 439) , k Rusku F. Volkov, 
Seelenspeisung bei den WeiBrussen (Am Urquell VI. 25). Bez slovanského 
materiálu uveřejnil v novější době studii Sartori „Die Speisung der 
Todten". Jahresber. Gymn. Dortmund liber das Schuljahr 1902 — 3. 
Srv. i M. Hannow, Diss. de selicernio, vulgo Seelenspeisen {112S), a Zíbrí, 
Seznam 26. O hodech a pominkách neslovanských národů na východě 



287 

K tomuto obstarání nebožtíka pojí se však po celém Slovanstvu 
i pohoštění všech, kteří se pohřbu účastnili, především celého příbu- 
zenstva, ba pohoštění toto je místy dosud nezbytným attributem pohřbu, 
bez něhož je pohřeb nemyslitelný.i) Hned po pohřbu (nebo i při něm, 
před odnesením těla na hřbitov) bývá hostina v domě,-) při níž se ovšem 
také vždy pamatuje na duši právě odešlou. 

Cítíme se vskutku přeneseni do dávných dob, slyšíme-li, jak na 
Bělorusi při pominkách otec, zapáliv svíci, modlí se v kruhu všech za 
stolem sedících, načež obrátí se k duším zemřelých svých předků a volá 
k nim tak, jako volal před tisíci lety: ^) 



Rusi srv. doklady sebrané v stati ,,<í>opMbi norpe6eHÍH y cospeM. h npee- 
HHxt HaponoB-b BOCTOHHOH Poccíh" (Hsb. apx. 06. Kazaň X. 90, 91, 
92, 199. 292. 293, 393). Vůbec je literatura o pohřebních obyčejích v ny- 
nějším životě slovanském ohromná, ale jsou to po většině jen zprávy roz- 
troušené po stech a stech různých lokálních popi«ů, jako jsme měli při 
obyčejích svatebních. Celkového opracováni na podklade'' 
srovnávacímdosud nestává — jako při svatbě, a je tu ještě 
nesmírně mnoho vděčné práce pro slovanské folkloristy. Větší a důleži- 
tější popisy jsou vedle svrchu již uvedené práce Kotljarevského a Můrka 
hlavně ještě S. Trojanoviče, CxapH cnoe. norpeč (Cpn. Křt. Fji. 1901), D. 
Maňnovn, >KHBa CrapHHa III. YMHpaHbe 223 si., P. Pnraškevova, Florpeó. 
oÓHMEH y ó-bjírapHT-fe. (H3b. ceMHHapa cnaB. ^vinon. II. Sofia 1907), 
M. Pačovskčho, HaponHHň noxopoHHHň oópan Ha PycH (3bht. aKan. fímh. 
Lvo/ 1903), P. Šejna, Max. 1. 2, 503 si. K nim bych připojil ještě stať 
Fr. Kráuss, Der Tod in Sitte, Brauch und Glauben der Siidslaven (Zs. f. 
Volks. I. 1896.) a E. Lilek, Bjepcke- cxapHHe h3 BocHe h XepueroBHHe 
(Glasnik zem. muss. VI. 1894, 141), totéž: Vclksglaube und volkstiiml. 
Cultur in Bosnien und Herzegowina (Wiss. Mitth. Bosn. IV. 401) a Vid 
Vuletič Vukasovič, Usi e řiti funebri preí.so gli slavi nieridionali nei tempi 
antichi e moderní. Zara 1894. Dosti látky české sebral /. Soukup v práci 
uvedené výše na str. 246, mnoho slovenského materiálu Kr. Charvát, Smrť, 
pohrab a mrtví v tradxii a zvykoch ludových (Slovenské Pohlady 1894 
až 1895'.. 

1) Sejn, Max. I. 2. 506, 520. 

2) V Bělorusi t. zv. >Kajió6Hbiň, ropHHHň oxojit {šejn, Max. I. 2 1. c), 
v Srbsku nonyuije (Cpn. Exh. 36. XIV. 250) nebo xpnesa, také u Bulharů 
xpaneaaxa Ha CMtpxbxa {Marinov, }Khb. cxap. III. 256), v Polska stypa, 
pogrzebiny (sr/. výše str. 282). 

*) Šcjn, Maxep. I. 2. 596 (1890). Podobný, velice názorný obraz 
hostiny, při níž byly častovány duše zemřelých, zachoval ze XVI. století 
o Slovanech na ruskolitevské hranici Jan Menetius. Nejdůležitější hostina 
se konala tiše: ,,Singuli de unoquoque ferculo aliquid sub mensám jaciunt, 
quo animam pásci credunt eique potům effendunt. Si quod forte deciderit 
de mensa in terram, id non toUunt, sed desertis, ut ipsi loquntur, animis 
relinquunt manducandum, quae nuUos habent v3l cognatos vel amicos 



288 

,,CB5ITbie flSHflbl SOBCM-b BSLCb 
CBHTtie flSHHBI HDSHlíe flO HECTd! 

écmb Tyx-B yce, uito Bort nay, 
lUTo 51 nH Bacb oxBHpoBay, 
HHML TonbKo xaia óoraia. 
CB5iTbie flSHUbi, npocHMt Bac^, 
XoflSHiíe, ji5mHLte no HacTí!" 

A když jim všichni ulili vodky a od každého jídla kousek nebo lžíci 
nechali stranou a sami pojedli, končí otec hostinu slovy: 

,,CBHTLie HSHHti, BLi CI0DH npHnHq-fenH 

nHJiH H -fenH, 
n^immeyK-b qsinepb no CHÓe! 
CKajKHie naro eme BaM-b Tpe6a? 
A n-feníH, n^mme no neóa, 
^ AKbinit, aKbími.!"' 

Další hostiny na počest zemřelého počínajíl se obyčejně druhým dnem 
a opakují se během prvního roku v intervalech starou tradicí urče- 
ných a nezměnitelných, tak jak bylo už za doby pohanské podle zprávy 
ibn Rosteha,^) obyčejně v den druhý, třetí, šestý, sedmý, devátý, dva- 



viventes, a quibus excipiantur convivio. Peracto prandio sacrificulus surgit 
de mensa ac scopis domům purgat; animasque mortuorum cum pulvere 
ejicit, tanquam pulices; atque his precatur verbis, ut e domo recedant: 
,,jely, pily duszice, nu uuen, nu uuen", hoc est: edistis ac bibistis animae 
dilectae, ite foras, ite-foras. Post haec incipiunt convivae inter sa coUoqui 
et certare poculis . . . Mulieres vicis praebibunt et viri vicissim mu]ieribu>, 
seque mutuo osculantur." (Ser. rer. Livon. II. 1848, 391; srv. i Kotljarev- 
skij, riorp. o6. 150 a Zíbrt, Seznam 25). Na témže místě připomíná Menetius, 
že se hostiny (convivia) konaly vždy třetí, šestý, devátý a čtyřicátý den 
po pohřbu. O pominkách u Prusů srv. i zákazy samijského biskupa Michala 
c. r. 1430 {Brúckner, Litwa 45). Podle Menetia (391) dávali i mrtvému dc 
hrobu chléb a číši piva. Podobně jako v záp. Rusi za Menetiovy doby po 
nechávají se dosud na různých místech Slovanstva drobty nebo zbytky 
pohřební hostiny duším, na př. v Novohradě na Slovensku (SI. Pohlady 
XV. 26), nebo na Malorusi [Cuhinskij, Tpyau III. 27 — 29) ; krmení duší 
[pasceve maneš) na staré Rusi připomíná i Klonovič v básni Roxolania 
vyd. 1584), v Bulharsku [Marinov, >Khb. Crap. III. 268, 271), v Srbsku 
Cpn. Eth. 36. VII. 91, 96), v Bělorusi (Wisla VII. 177) atd. 

^) Rosteh dí, že ve výroční den smrti přinesla rodina k hrobu 20 i více 
džbánů medoviny a shromáždi vši se tam, jedla a pila, načež se vrátila 
domů [Marquart, Streifzuge 112, Harkavi 265). Totéž má Kardízí (ed. 
Bartold 123). 



289 




o 



>. 
^ 



Gh 



T3 
O 



s 
-o 



43 



m 






19 



291 

cátý, čtyřicátý,!) potom za půl roku a v den výroční. Odtud vznikla 
také na Balkáně a na Rusi označení těchto rodinných svátků: trečina, 
(třetina, TpeuHHa, TpaibTHHa), mecTHHa, sedmina, sedmica, usceh- 
UHHa, četrdesnica, neiepece, copoHHHa, polugodilnica, nonyroflHHua, 
noyroflKH, godina, yroflKH, roHOBmHHa,^) vedle jiných obecných 
pojmenování: Tpanesa, ipnesa, uonyuije , sofra, dača, opíjelo, karmina, 
kar, noMCH, noMaHa, npHHOCb, npHKnafl3Hříi|fc noMHHKH, zaduszki 



atd.^) Stálé výroční obecné slavnosti mrtvých, které se v určité dny 

^) Zejména tento termín, rozšířený v Rusi i na Balkáně je zajímavý 
tím, že snad za ním vězí vliv iránský nebo mesopotámský, vliv, jenž so 
ostatně uplatnil i v jiných detailech pohřebních obřadů slovanských. Mámeť 
o Skytech výslovnou zprávu Herodotovu, že slavnost pohřební konali 
40 dní po smrti (IV. 72). K rozšíření tohoto' terminu srv. Miirko, GvdJa 
SI, 83, 107, 133 si., Šuchevyč, FyqyjibuiHHa I^I. <2o3, Pačovskij, Flox. o6p. 
27 si., Marinov, >Khb. Crap. III. 266, 268, Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. IV. 
409, Cpn. Eth. 36. VII. 98, 244, 494, XIV. 256. CopoKoycTbe připomínají 
už Odpovědi Nifontovy (Her. Bh6ji. VI. 56). Pro význam terminu je 
důležitá pověra na Balkáně rozšířená, že duše mrtvého po 40 dní bloudí 
po zemi a vrací se domů, načež teprve po 40. dni odchází na onen svět [Mili- 
čevič, >Khbot 338, 346, Můrko 84). U Bulharů je tatáž pověra a proto 
teprve 40. dne pop, pomodliv se na hrobě, okouří jej a do vyhloubené díry 
naleje trochu vody a vloží jídlo {Paraškevov 407, Můrko 84 podle Sirausse, 
Bulgaren 452). Podobnou víru z Bělorusi zaznamenal Šejn, Mar. I. 2. 519. 
O číslu 40 a jeho významu u Řeků a Semitů srv. příslušný odstavec u Můrka 
135 si. a práci /. Roschera, Die Žahl 40 in Glauben, Brauch und Schriftum 
der Semiten (Abh. sáchs. Ges. Wiss. Bd. LXI. 1909, 2 Heft), ovšem bez 
srovnávacích dokladů slovanských. K číslům 3, 9 a f^ 40. dne srv. též 
Kalužniacki, Uber den Ursprung des Dritten, Neunten und Vierzigsten 
in dem Todtenkultus der heutigen Griechen, Slawen und Rumaenen 
(Thátigkeitsbericht der phil. Ges. Univ. Czernowitz 1908 7. Nov.). 

2) K těmto terminům viz Šejn, Marep. I. 2, 582 si.. Můrko, Grab 
83 si., 140, Pačovskij 27 si., Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. IV. 409, 411, Militevič, 
>KHBOTb 346, Cpn. Eth. C6. VII. 94 si., 244 si., 490 si., XIV. 252 si., Marinov. 
>Khb. Crap. III. 268, Soukup, Úcta ohně 6, 9, 15 si. 

^) Vedle terminu tpanesa, rpnesa, MpxBaHKa rpnesa připomíná 
se na Balkáně výraz noflymje, podušje ze Srbska, Černé Hory skoplanské 
a z Posáví {Můrko 81, 84, 85, Cpn. Eth. 36. XIV. 250; srv. ze Srbska 
„nyuiHH, nonyuiHH 6paB" zabíjený při tom, Miličevic, >Khbot 346), dále 
sofra ( z turečtiny), vlastně stůl, na němž sejí {Můrko 90, 121), a vedle 
toho v Srbsku a Chorvatsku dača (Rječnik II. 218 od dáti, Můrko 81, 
Lilek 409), v údolí Sávy i opijelo {Můrko 85). Velmi rozšířen je výraz 
karmina, plur. karmine, vzniklý z latinských pohřebních zpěvů carmina 
{Můrko 138, Rječnik akad. zahř. IV. 870). Slovo je rozšířeno i u Slovinců 
{Můrko 138), ba i na českou jižní Moravu zašlo, přeneseno patrně mikulov- 
skými Chorvaty v XVII. stol. Ve Velkých Pavlovicích vepřové hody nazý- 

19* 



292 

opakují třikráte až čtyřikráte do roka a platí všem duším zemřelých, 
slují na Balkáně zadušnica (sacymHHLia) u Bulharů i u Srbů, na 
přední a západní Rusi panoHHua, paflyHHLia (s dialekt, odchylkami), 
v gub. vilenské pacoBmHHa;!) v Bělorusi máme památné (4—6 do 
roka) soboty, zv. dziady (nsanti), vedle lokálního xaytypbi, xaBTypbi,'^) 
ve Velkorusi poflHTenbCKie cy66oTbi, HaBiž, HaecKiň iieHL, BcnHK- 
neHb, též ceMHK-b, u Malorusů rpoÓKH, MorHnKH.^) Také slovanské 
rusalije (stsl. rusalije) a srb. ružičalo (py:HíHHano, npy>KHHano), 
vzniklé z římských slavností růžových (rosalia, rosaria), pokládají 
se dnes právem za svátky mrtvých, jakož vůbec slavnosti růží, t. zv. 
růžové zahrádky, hojně byly ve spojení s jarní slavností dušiček na 
hřbitově.*) Ovšem přišlo sem obé teprve na konci doby pohanské a 
na počátku křesťanství vlivem jižním. Můrko dobře ruskou radunici, 
o jejíž výklad se jiní marně pokoušeli, staví v jednu řadu s rosaliemi 
a vykládá za tuto slavnost, přešlou do Rusi prostřednictvím řecké 
církve, která předala i řecké jméno Ýjfxépa twv póSíov, poSwvia, — 
z něhož si. suf fixem -ica vzniklo radunicaý) Poprvé je radunice do- 



vají se karmín (Č. Lid. VIII. 113). Na uherském Slovensku je běžný význam 
kar pro pohřební hostinu (SI. Pohlady XV. 24 si.), což máme i v polštině 
{Karhwicz SÍovnik gwar pol. II. 311: Kar — uczta w domu zmarlego 
po pogrzebie). Podle Karlowicze (Slown. wyr. obe. poch. 253) vzniklo 
to však z sthn. chara, got. kára — žal, (srv. Charwoche). Srv. Kosinski 
Rozprawy wydz. fil. X. 284. FIoMeH, npwHOC-b, noMáHa (srv. Marinov III. 
268, Můrko 141, Miličevič 343, 347). K pominkáni (noMHH-bKH, t. j. comme- 
moratio, (ivrjfirj) srv. Můrko 93, 141. O dobách, v nichž se ::lavi pominky, 
srv. též Aničkov, ntcHíi I. 297 si. flpHKJiansHHM jsou poslední pominkj- 
na Bělorusi {Šefn 1. c). 

1) Pro zajímavost připojuji zde po příkladu studie Můrko v^' obraz 
dnešní bulharské zadušnice z okolí Sofie (podle obrazu prof. Mrkvičky-, 
jehož reprodukce připojena k VIL dílu CóopH. sa Hap. yMOTB., a obraz 
staré ruské radunice z okolí Narvy a poč. XVII. století, vyňatý z díla 
Ad. Olearia, Vermehrte Moscowitische und Persianische Reisebeschreibung 
(Šlesvík 1661, 12). 

2) Korruptela z lat. názvu seznamu mrtv^ých — chartularium. Vedle 
dziadů vyskytuje se na Bělorusi i analogický termin 6a5u {Šejn, I. 2, 
591, 606). O různých dziadech srv. tamže str. 595 si. 

3) Srv. Můrko 88 si., 93 si., 102 si., 141. 160, Lilek 410, Paraškevov 
408, Marinov III. 271, Karadžič, >Khbot Hap. cpn. 23. V Bulharsku jsou 
tři (vždy v sobotu): v sobotu před dnem Dimitra, před Velkým postem 
a zadušnice rusalská v sobotu před Trojicí. Také v Srbsku jsou třikráte 
do roka (Cpn. Eth. 36. VIL 248, Marinov. 1. c, Lilek 411). 

«) Můrko, Grab 144, 152. 

5) Můrko 152. Kotljarevskij vykládal to od koř. rdd — dávati, skr. 
radanh — oběť (Florp. 06. 257). 



293 



ložena v Rusi teprve k r. 1372,i) rusalije už v Kijevském letopise 
k r. 1068.^) 




Při všech těchto slavnostech příbuzní scházejí se doma nebo na 
hřbitově, kladou na hrob znovu různá jídla a pití, a z nich opět ulévají 



^) V novgor. IV. letopise k r. 6880. Srezněvskij, Mar. III. 14. 
2) Lavr.» 166. 



294 

a pálí svíce mrt\-ému.i) Katolická církev bránila se dosti, ač marně, 
těmto pohanským přežitkům. Za to pravoslavná se přizpůsobila tak, 
že docela dovolila, aby tyto pohřební hostiny a pominky konaly se 
při křesťanských chrámech. 

Dosvědčuje to především přejetí řec. liturgického xpáTirs^a ve slov. 
trapaza (ipanesa, Tpnesa) i ve smyslu stolu i ve významu hostiny po- 
hřební, i potom hostiny na počest duší zemřelých, s níž se setkáváme 
u Jihoslovanů a Rusů.-) Jakkoliv se v prvé době křesťanské setkáváme 
s neustálými zákazy těchto trapez, t. j. hostin, zejména trapez věnova- 
ných Rodu a Rožanicím,^) přece byly tyto hostiny tak zakoře- 
nělé, že konečně církev povolila a na Balkáně docela určila ku konání 
pohřebních hostin při chrámech zvláštní místnost, zv. po dnes Tpnesa- 
pHJa, lipKeena TpnesapHja nebo npHTBop. U Bulharů úprava po- 



^) Jídla jsou tatáž, jako výše vzpomenutá, obyčejně med, pivo, mléko, 
vejce, jablka, chléb a sůl, koláče a kaše; v Rusi a na Balkáně typickým 
od starých Řeků přijatým jídlem je vařená pšenice, smíchaná s ořechy, 
medem a pod., zv. kojihbo {Marinov, >KHBa crapHHa III. 250 si., Cpn. 
Eth. 36. XIV. 250. O kolivu srv. výše str. 182 pozn. 5. a Sreznévskij, 
Marep. I. 1251. Zajímavá je zejména úlitba vody nebo vína na hrob. 
U Bulharů první sklenice nápoje náleží mrtvému a při zadušnici se vyleje 
na hrob se slovy ,,Borb ra npocTH!". Sluje to npHJiHsa, npHnHBaHbe, npe- 
jTHBaHbe {Můrko 80, 89, Marinov III. 265, Paraškevov 406). Také v Srbsku 
polévají hrob {Miličevič 343, 347, Trojanovič, CrapH norpeó 59, 135, Cpn. 
Eth. 36. VII. 95, 242). Totéž vidíme u Rusínů {Pačovskij, nox. o6p. 26) 
a Ukrajinců {Cubinskij, Tpynbi III. 27—29), Bělorusů (Wisla VII. 177). 
O Slovanech na Labi připomněl M. Marschalk na poč. XVI. stol., že vy- 
lévali číše na hroby {pocula super funduni) . Ann. Herulorum ad a. 1521, 
Westphalen, Mon. in Germ. I. 193. V německém textu rýmované kroniky 
praví týž autor o Slovanech (I. 574): 

Dieselbige haben Gewonhet alt, 

Wenn jemand ward vom Tode kalt, 

sie folgen ihn mit Gesange zu Graben; 

zuletzt muB er einen Ehrentrunk haben, 

den gieBen sie ihm wol in die Graben . . . 
(Srv Kotljarevskij 140 — 141). O podobné úlitbě ii Řeků srv. Rhode, Psycbe 
231 si., 2432. 

^) O přejetí slova a o formách jeho v slovanštině srv. Můrko, 1. c 
120, 127. a Vasmer, 3t. II., 282, III. 203. Slovo toto vniklo k Slovanům 
prostřednictvím klášterů a rovněž jako užívání stolu při hostině nad 
hrobem i^Mtirko, 127). O zvyku církví přejatém pořádati po pohřbu hostinu 
srv. citát sv. Augustina (Conf. IX. 9. 4) a výklad o agapách u Můrka 
(110 si.). 

3) Srv. výše str. 283. Obvyklé rčení v těchto zákazech pro pořádání 
hostiny je: Tpjineabi tbophth, craBHTH (cTasaTb), KJiacTH, fotobhth. 



295 

hřební hostiny (cnaraHue ipanesa) děje se bud u hrobu nebo doma nebo 
v předsíni kostelní, podobně i v Staré Srbiji, v Bosně, na př. v kapli 
sarajevské. Na Černé Hoře byla pro to dříve u každé církve zvláštní 
mí tnost zvaná ipnesa.i) Jak je viděti, byla to východní církev, která 
liberálněji se přidržela těchto starých, pohanských zvyků a obřadů. 
Ba \' Srbsku nebo \- Bulharsku dosud sám pop podílí duši zemřelého 
nápojem a jídlem.-) U katolíků se to tak neudrželo, jen místy a všude 
se katolická církev zvyku tomu opírá, spokojujíc se zádušní mší. Proto 
také, kde jsou katolíci, zvyk hodovati nad hrobem nebo u hřbitova nebo 
při chrámu vymizel bud úplně, nebo zůstavil po sobě jen stopy nepatrné, 
na př. u Cechů, Poláků a Slovinců^), kdežto u orthodoxních Bulharů, 
Srbů a Rusů zachovaly se pohřební hody na hřbitově ještě v plné 
svěžesti. 

A ještě jeden obřad možno zjistiti hned pro počátek doby 
křesťanské jako přežitek z doby pohanské. Je to pále ní ohně 
na hrobech. 



1) Můrko 80, 81, 82, UQ,Taraškevov 404. Lilek, Wiss. Mitth. 407 si., 
408. Také u ruských chrámů jsou podobné přístavby (np^TBopt, rpanesa), 
v nichž se dříve také podle všeho konaly tyto hostiny {Můrko 129). V Po- 
slání metropolity Jana II. (1180 — 1189) čteme o trapezách, k nimž se 
zvou zároveň muži i ženy. (HcTop. Bhóh. VI. 16). 

2) Můrko 84, 89, Cpn. Eth. 36. VII. 242, XIV. 250, Miličevič, 
>Khbot 847. 

3) Můrko 82, 85, 104, 107 si. Na str. 110 dí Můrko správně: ,,Man 
kann den gewaltigen kulturellen Riss, den die Kirchenspaltung im XI., 
beziehungsweiss im IX. Jahrh. in die Slavenwelt hineingetragen hať, 
kaum an irgend einem anderen Beispiel so anschaulich machen, wie an der 
Siťte des Essens und Trinkens auf dem Grabe." Jak církev na západě 
Evropy vystupovala proti těmto zvykům, srv. sbírku dokladů u Zíbrta 
(Seznam pověr 11). Jedna instrukce olomoucká z r. 1674 zapovídá i hostiny 
po pohřbu (commessationes in funere). Srv. Zibrt, Seznam 18. Proto také 
na př. v Bosně vidíme veliký rozdíl v uchování obřadů u orthodoxních 
a u katolíků; u nich sice existuje pohřební hostina, ale žádné dary na 
hrob a také pozdější dače vymizely, vše působením františkánů [Lilek, 
1. c. IV. 416). Ostatně, jak se církev východní přizpůsobuje místy, zejména 
na Balkáně, pohanství, resp. pohanským reminiscencím a survivalům, viděti 
nejlépe na dokladu uvedeném Miličevičem. V okolí Dibry nedávno ještě 
sám pop, v rukou maje knihu Fpomobhhk, zaklínal nad hrobem duši mrtvého, 
o němž lid soudil, že je vlkodlakem: ,,H3hah HeHHCTH nyuie, hshhh ! 3a- 
K;iHH>eM re rpw cra cenaMneceT jiyra; hhh, npoKneTH neMOHe, y óeanaH !" 
{M . Miličevič, >Khbot Cp6a I. 326 — 7. St. Novakovič, SaKOHHK Ct. fly - 
uiaHa Běl. 1898, 159). 



296 

Historicky připomínají je u' Slovanů tepně prameny pozdní, napr. 
Hájek r. 1551 na základě tradice lidové i) a také v kázání Michala 
z Janowiec (z konce XV. stol.) našel A. Brúckner zprávu o „pohan- 
ském" zvyku páliti ohně na pamět mrtvých."^) Ale je to všechno patrný 
přežitek původního spalování mrtvých, jež po přijetí křesťanství na 
mnohých místech nahrazeno bylo v upomínku starých obyčejů spále- 
ním prosté hranice na hrobě nebo vedle hrobu,^) při čemž sekundárně 
působila snad i víra, očišťující mocí ohně zabrániti, aby se duše zemře- 
lého nestala vampyrem a nevycházela z hrobu zpět mezi pozůstalé.*) 
S tím patrně souvisejí i žaroviště, která podle různých archaeologických 
zpráv nalézána bývají v hrobech X. — XI. stol. při těle pochovaném, 
buď vedle koster nebo nad kostrou nebo i pod ní, především na mnoha 



1) Hájek, Kronyka 1. LV.: ,,při smrti Neklanově velký oheň udělah 
a okolo něho chodili; LX. Hostivít zemřel a na jeho hrobě tři dni pořád 
páleno bylo." 

2) Admoneantur, ne cremant focos gruniathky ardentes (feria quarta 
magna) secundum ritům paganorum in commemorationem animarum 
suorum cariorum .... item dicunt .... quod anime ad illum ignem veniant 
et se illic calefaciant." (Brúckner, Kazania II. 322, Archiv f. si. Phil. X. 
385). Grumadki, t. j. hromádky, srv. rus. rpyM"b, srb. rpyMen {Miklosich, 
EW. 79, s. v. gruda). 

3) Srv. Kotljarevskij 96. 147, Kolberg, Lud. III. 248, XVI. 134. 
XVIII. 62, XXIII. 122. Také /. Soukup (Úcta ohně 19 si.) snesl velkou 
řadu dokladů, jak se staré pálení ohně nad hrobem udrželo v různých 
formách u Čechů, v Lužici a u Bulharů csergedských (XVII. stol.) až dc 
doby nové, z čehož pak vyplývá věrohodnost zpráv Hájkových. Rovněž 
na Balkáně u Srbů dosud existuje pálení ohňů nad hrobem, ovšem jen 
ve zvláštních případech [Trojanovič, CrapH norpeó 58 si., Miličevič, >Khbot 
Cp6a I. 326 si., 343, Novakovič, 3aK0HHK Ct. J^ymana 159). O páleni svící 
v Bosně srv. Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. IV. 421. Také naše páleni svící na 
hrobech možno míti za přežitek pálení ohňů, a také je elvirská synoda 
(305 — 6) zapovídala (Zíbrt, Seznam 15). Dnes to ovšem církev katolická 
dovoluje, ale vykládá, že tím prý , .pozůstalí vyjadřují přání, abj^ duše 
zemřelých došly světla věčného" {A. Podlaha, Katolická liturgika. Praha 
1910, 169), Hájek dokládá u starých Čechů pálení svící zdéli mrtvého 
(Kronika 1476) a podobný zvyk známe i u csergedských Bulharů ze 
XVII. stol. [Soukup, Úcta ohně 26). V Bělorusi slámu z pod mrtvého vy- 
hazují nyní za hřbitovní zeď, ale dříve ji spalovali (Šejn, Mar. I. 2, 521. 
528, 587). Pálení ohňů bylo i na Litvě {Brúckner, Litwa 81) a doloženo 
je i analogiemi u mnohých primitivních národů. Srv. Saríori, Feuer und 
Licht im Todtengebrauche (Zs. f. Volksk. XVII. 1907, 361). Také u Ger- 
mánů byla sláma nad hrobem spalována [C Min gen sper g, Gráberfeld bei 
Reichenhall 59). 

*) Srv. dále na str. 299. 



297 

místech slovanské Rusi, ač i jinde jsou.^) Leckdy je ovšem těžko 
rozsouditi, běželo-li v hrobě o žaroviště, na němž se vařila nebo pekla 
jídla k hostině obětní, či jen o žaroviště po prostém ohni na pamět 
zažehnutém. Nejčastěji bylo asi obé spojeno v jeden akt, tak že svrchu 
na str. 285 uvedené doklady budou asi zároveň doklady pro 
pálení ohně u mrtvého i naopak, a rovněž střídání vrstev popelo- 
vitých s čistými svědčí jednou pro opětovné pominky, jednou pro opě- 
tovné pálení ohně, nejčastěji však pro obé. , 



1) Taková žaroviště našla se na záp. na pr. v Čechách vedle kostro- 
vých hrobů se záušnicemi u Zeleníc a Libušina (Pam. are 'i. XVI, 17, 60). 
Nejvíce zpráv je z Ruska. V kurhanech na hranici volyňské a kijevské 
gub. (na ř. Korčevaté) našel Hamčenko na dně jam pod kostrou zbytky 
spálených hranic (Tpynbi apx. c. Vilno II. 131) a podestlání těla popelem 
nebo uhlím našli i Antonovič a Melniková ve svých výkopech drevljan- 
ských mohyl na Volyni (PacKonKH 9, Tpyobi XI. apx. o. I. 135, 488), 
i Jarockij u sela Tepenice, Olevska, Podlubů, Zubkovičů (Apx. JlironMOb 
1903, 174, 176, 187), i baron Steinheil u Veselovky (tamže 1904 136, 178). 
Místy byla žaroviště i vedle kostry a nad ní. Rovněž připomíná Chvojka 
žaroviště u koster v hrobech u Šargorodu (tamže III. 183), Makarenko 
u Liplava v polt. gub. (Hsb. apx. kom. XXII. 43), a v radimičských kurhanech 
Antonovič (Tpynbi IX. apx. c. II. Prot. 48) i Jeremenko v suražském Újezdě 
černigovské gub., zejména hojně v poříčí Iputi [Spicyn, PanHM. Kypr. 
12, 22). Totéž konstatoval Spicyn u kurhanů gdovských z XI. — XIII. stol., 
kde bývala sUná popelovitá vrstva zprvu na niveau pod kostrou, později, 
když tělo kladli do jámy, nad kostrou (FnoB. Kypr. 10). Také v násypu 
kurhanovém bývají zbytky popele a uhlí. V kurhanech a žalnikách pskovské 
a novgorodské gub. leží kostry z XI.— XII. stol. typicky na ohništi, někdy 
však je vrstva popele i vedle, nebo nad ní, na př. u Velikých Gor, Vjazky, 
Dubrovny, Zarječe, Borkina, Poddubí, Kamenky (N. Rerich, 3an. apx. 
XI. 349 si., 401; srv. i 3an. V. 1, 18, 20); Glazov na vrchovišti Volhy v új. 
demjanském našel častěji popel v násypu i pod kostrou, na př. u Chvošni 
a Malého Bochotu (3an. VII. 1, 99, 100), pod. Ivanovskij v petrohradské 
gub. u Gatčiny {Spicyn Flerp. Kypr. 7, 8) a Rerich u Petěrhoíu i Carského 
Sela hromádku popela vedle kostry i v hrobech, v nichž se objevily mince 
XIV. a XV. stol. (San. apx. XI. 323). Také v Přiladoží byla stále vrstva 
popele na úrovni země po celé ploše hrobu a mimo to zvířecí kosti spálené 
v různých vrstvách {Brandenburg, Kypr. FIpHJi. 3, 6, 7, 8). V kurhanech 
nověji prokopaných N. Gatcukem v gžatském a volokolamském Újezdě 
(výchcd smolenské a západ moskev. gub.) ležely také kostry z XI. -XII. stol. 
častěji na vrstvě popela (San. apx. VII. 1, 107, 120 si.). Srv. i výkopy 
Bogdanova v moskevské gub. u Vlasová (Marep. 14), Spicynovy v orlovské 
(San. apx. XI. 188), v tverské gub. u Kirjanova u Ugliče (Katalog hist. 
mus. 213) a v tulské u Feďaševé blíže Běleva (u koster hromádky popele; 
Apx. H3B. San. VI. 223). V minských kurhanech na Berezině našel Za- 
vitněvič až do XI. stol. spalování, potom v pozdějších kostry a vedle nich 



298 

Pálení slámy a vzývání mrtvých, o némž se zmiňuje Stogiav 
v 41. hlavěi), je však sotva ve spojení s tímto obřadem, jak soudil 
Kotljarevskij.2) Je ještě jiný obřad pálení slámy na počest domového, 
který je rázu a původu jiného a rozšířený ve střední Rusi.-*) 
Pra\du má Dm. Zelenin, když oba obřady od sebe rozlišuje.^) Obřad 
druhý vznikl jednak z důvodu hospodářských, jednak ^^rptib noKOHHH- 
KOBb, ponHTeneň" vzniklo z týchž principů, které vedly ktomu, aby se 
občas předkům podávalo jídlo, ba i poskytovala lázeň (srv. výše str. 135) . 
Dnešní slovanský folklór zná ještě řadu jiných zvyků, které 
podle své podstaty, svého rázu mohou míti a bezpochyby mají původ 
svůj už v době pohanské. Sem patří otvírání oken, aby duše mohla 
odlétnouti,^) bdění u mrtvého,^) zavírání příbytku a vynášení mrtvého 
tak, aby se prahu nedotkl,'^) zvyk házeti kamení a větévky (v Bosně 
i žhavého uhlí) za sebe a neohlédati se při návratu ze hřbitova,^) dále 
zvyk probij eti tělo mrtvé kůlem,*) jakož i zvyk oblékati se do jiných 
(,, smutečních") šatů, zejména do šatů na ruby obrácených,^*') což vše 



zb}-tky ohnišť, ale ne popelovité vrstvy v násypu (3an. apx. X. 328). 
Také nad pozdními hroby kostrovými ze XIV. — XV. stol. v Černé Rusi 
byly vrstvy popele ze spálené hranice {Spicyn, JípeBH. HepnoH PycH. 3an. 
apx. XI. 1—2, 304). 

1) V 26. článku čteme: ..btj BejiHKÍň MeTBeproK-b nopany conoMy na- 

Jiax-b H KJIHHIOTb MepTBblX-b." 

-) Kotljarevskij, Ilorp. 06. 147. 

3) Srv. o něm zajímavou stať D. Zelenina ..HapouHuň oóbíMaň 

i.rp-fexb nOKOHHHKOB-b". CÓOPHHKt XapbK. HCT. o6lH. Bt HeCTb H. CyMuoBa 

(Charkov 1909) 256 si. 

*) Zelenin 1. c 261, 270. 

^) Obecné, na pr. u nás v Čechách (Č. Lid IV. 242) i jinde {Sartori, 
Siťte 128). 

^) Je to bezpochyby totéž, co některé staré církevní zákazy západo- 
evropské označují terminem ,,excubiae funeris" , ,,vigiliae cadaverum mortu- 
oruni" , a co později u Čechů zváno bylo ,, umrlčí večer". (Viz Zíbrt. Seznam 
11, 12, 18.) 

'') Samter, Geburt 142, 144 si. (vykládá obavou před dotknutím 
duchů pod prahem sídlících); k zavírání příbytku srv. Samter 28. 

**) Doloženo už u Hájka 147 h. Z dnešních zvyků srv. doklady u Kotlja- 
revského, Florp. 06. 145, 146, 251, Soukupa, Úcta ohně 20, Charváta, Slov. 
Pohlady, XV. 24, Lilka, Wiss. Mitth. Bosn. IV. 407, Kolberga, Lud XXII. 
40, Cpn. Eth. 36. VII. 495, XIV. 248. Srv. i Sartori, Sitte 148, Samter, 147 si. 
Házení trávy za' sebe je podle Samtera 150 zvykem židovským. 

*) O vampyrismu srv. více v kapitole o mythologii slovanské. 

^'') Na ruby obracejí šaty u Bulharů {Paraškevov, 382). K výkladu 
srv. Samter, Geburt 116. 



299 

\-zniklo asi na podkladě \-íry a snahy, usnadniti odchod duši a zabrá- 
niti jí (resp. nepříznivým daemonům pohřeb pro\'áze jícím) návrat do 
domu, aby byla bud od návratu odstrašena nebo zmýlena V cestě 
a v pozůstalých. K té víře patří též přihazování kamení nebo větví 
od kolemjdoucích na hrob, s kterým se setkáváme u Srbů.i) Ale nutno 
výslovně připomenouti, že staré prameny zatím o tom pro slovanskou 
pohanskou dobu nevědí a ani archaeologie nám toho nedovede 
potvrditi. Rovněž nevíme z pramenů nic o obřadech očišťování 
pozůstalých po návratu z pohřbu pomocí ohně nebo vody, což exi- 
stuje ve folklóru ruském a jihoslovanském, jakož i o vyhánění z domu 
duše, která tam snad zůstala nebo se vrátila, ponejvíce pomocí vyme- 
tání nebo mávání sekerou,^^ což také na jisto smíme předpokládati 
pro dobu pohanskou na základě víry, jež je tomu podkladem. Kladení 
masky kovové na obličej mrtvého je sice doloženo nálezem na hranici 
oblasti slovanské u Koval v új. kaněvském, ale kurhan tento náležel 
kočovníku.^) Klásti masky na obličej mrtvých je zvyk sice dosti roz- 
šířen v, ale na jisto neslo\'anský.^) 



^) Trojanovic, JlanoT h npoKJieTHJe y Cp6a (Bělehrad 1898) 20, 24 
(npKMeTHC roMHJie v Hercegovině). Srv. i k obřadu tomu ^oznkmky Mur kovy 
(Grab 159) a parallely Andreeho Ethn. Parallelen I. 46. V Bělorusi házejí 
zase zemi za mrtvým, který byl mimo nesen {Šejn, Mar. I. 2. 536). 

2) Pačovskif, 21, 25, 26, 31 (u Malorusů), Charvát, Pohlady XV. 42 
(na Slovensku). Lilek, Wiss. Mitth. Bosn. IV. 404, 407, 419 (v Bosně). 
Cpn. Eth. 36. VII. 89, XIV. 2^8,' Marinov, >Khb. Cxap. III. 255. Jiné 
doklady z Pruska, Bosny, Bulharska, Slezska a Lužice uvádí Samíer, Ge- 
burt 30 si. (srv. 47 si., 138-142), z Německa Sartori Siťte 144, 155. VTren- 
čansku podle Charváta 1. o. gazda, vrátiv se z pohřbu, otevře dvéře a okna, 
mává valaškou do čtyř koutů a volá: ,,Kde ši? Ako si tu, choď von." Tak 
třikráte a když se neozve nic, — duše odletěla. Cizí analogie k vyme- 
tání viz u Samtera, 1. c, Tyíora, Anfánge d. Cultur I. 448., Lippert, 
Seelencult 10. 

3) Chaněnko, flpeBHOCTH IlpHííH. IV. 13. tab. III. 

*) Na jihu Rusi našly se zlaté masky sepulkrální ještě v Kerčia Olbii, 
obě z III. stol. po Kr. Jinak je pokládání masek na tváře zemřelých dolo- 
ženo ze Sibiře na Jenisseji novými nálezy A. Andrianova, dále ze starého 
Peru, Mexica, Egypta. Kypru, Myken, Ninive a z celé oblasti staré říše 
římské. V Římě bylo vůbec upotřebení masek velice rozvito a na římských 
pohřbech vystupovali docela najatí herci s maskami na hlavě, představujíce 
zemřelého a jiní, představujíce předky rodiny (imagines). Také mezi dosa- 
vadními primitivními národy existují masky sepulkrální (Kamerun, Aleuty, 
Tahiti). K literatuře srv. O. Benndorf, Antike Gesichtshelme und Sepiilcral- 
masken (Wien 1878), H. Dali, On masks, labrets and čert. aboriginal customs 
(Washington 1884) a hlavně práci 5. Kuznécova, riorpeĎajibHbiH MacKH, 



300 

Konečně bych podotkl, že v starších žárových hrobech, které ke 
aspoň s jistou pravděpodobností připisovati Slovanům, shledáváme občas 
na boku popelnice umělou díru. Díry ty úmyslně udělané byly patrně 
ve vztahu k nějaké pověře; nejspíše sloužiti měly za průchod duši, ze- 
jména když hrdlo popelnice bylo poklopeno mísou nebo plochým ka- 
menem.^) Z pozdějších hrobů žárových, na jisto slovanských, však po- 
dobného dokladu dosud neznám. 



hxtj ynoTpeójieHie h SHaneHÍe (Hsb. apx. o6m. Kazaň XXII. II. 76. 
1906). K Římu srv. Kuznécov, 105 si., Blúmmer, Privatalt. 493 si. Podle 
Kuzněcova význam masek spočíval hlavně v tom, že sloužily za ochranu 
duše proti útokům zlých daemonů. 

^) O těchto dírách v popelnicích lužického typu srv. pojednání Lis- 
sauerovo s dalšími doklady Vossa, Jentsche a Veckenstadta ve Verh. 
Berl. 1895, 114. Podobné díry (okrouhlé u dna nebo čtyřhranná okénka) 
jsou i v Prusku, na př. na nádobách pohřebiště u Daumenu (Sitzungsber. 
G«ss. Prussia XIX. 73) a podobné se vyskytují u rakví římských {Linden- 
schmit, Handbuch 110; srv. i Archiv f. Anth. XVII., 342, tab. 14, Correspbl. 
1890, 157). Podle Paraškevova v severních ruských guberniích ne- 
chávají prý dosud v hrobě otvor pro duši (Florp. o6. 381). 



301 




'Á 



ft 



o 



Ji 



O 



H 



Konstrukce hrobu a hřbitova. 

IV. Vnější označení hrobu. 

Jestli že jsme se dosud opírali ponejvíce o zprávy historické a mo- 
derní přežitky, zvyků pohřebních, v následiijícím líčení je to především 
archaeologie, která nám dává nejvíce, ba často jediný materiál. Tisíce 
hrobii vedle základních společných ťysů mají však tolik odchylek 
v drobných detailech, že není možno do nich zacházeti. Spokojíme se 
zde sestavením rysů základních a společných podle dob i oblastí, 
nepopírajíce, že východoslovenský archaeologický materiál v budouc- 
nosti ještě mnoho doplní. Dosud ho však ani ruští archaeologové 
sami nespracovali. 

Dnes se často neshledáváme s ničím, co by na povrchu země ozna- 
čovalo staré pohřebiště slovanské. Ale přes to nelze pochybovati, že 
hrob a vůbec hřbitov byl vždy i zevně označen, a to i tam, kde snad 
nebyly nad hroby nasypány mohyly. Běželo zajisté již v pohanské 
době příslušníkům rodu a osady o to, aby místo mrtvých zůstalo ne- 
tknutým sídlem duší zemřelých. Je to rys, který všude a přirozeně 
provází lidstvo. Všude, kde lidé hrob tvoří, označují jej, aby se nějak 
od ostatní půdy lišil. 

Nejprostším a nejobyčejnějším označením hrobu byla vždy m o- 
h y 1 a,i) narovnaná na hrobě z kamení, neb nasypaná ze země, a smíme 
důvodně souditi, že i na pohřebištích, která dnes nemají stopy po ná- 



^) Stsl. mogyla vedle gomila (bulli. MorHJia, pol. mogňa, kaš. modzila, 
polab, mugala, malor. Morbina, Morupa, r. MorHJia, lit. mogila, alb. magule, 
k čemuž náleží i malor. Morypa [Miklosich EW. 199). Srv. též roMOJia 
(r. cirk. si.) srb.-chr. gowiolja, č. homole, luž. homola, homula, pol. gomo/a, 
polab. guómuóla, lit. gumulis, — a srb.-ch.-slovin. gomila, — hromada 
kameni [Berneker EW. 326). Miklosich (EW. 429) staví mogyla ke kmeni 
mog'- (wogťj, woiťz). V listině porn ořanského vévody Kazimíra I. z r. 1174 
čteme: in cumulum satis magnum, qui sclavice vocatur mogela Meklenb. 
Urkundenbuch I. 112, 40; ibid. Nr. 247 mogila, Nr. 398 mogili. Srv. Cod. 
dipl. Pom. I. 91. 



304 



sýpech, byly hroby původně aspoň malými mohylkami označeny, jež 
ovšem během času vzaly za své útokem bouří a vichrů, přívaly vod 
a nejvíce pozdější kulturou ruky lidské. To platí na př. už o nejstarších 
žárových pohřebištích polí popelnicových, jež připisujeme Slovanům; 
na nichž jen v místech, kde na př. les udržel půdu méně tknutou, za- 
chovaly se mohylky ze staré doby, ač původně byly asi všude.^) 





I. 



J7. 





7;0////////m wm/m///////M 



Obr. 11. Průřezy mohyl žárových (l. Lůsse, II,' Gubín, III. Sedlino, 
IV. Kostelec u Přerova). 



Z pozdější doby žárových hrobů slovanských (z konce doby pohanské) 
udržely se mohyly už ve větším počtu, protože se později vůbec 
ujal zvyk budovati mohyly vyšší a mohutnější, zejména na vý- 



'■) V Čechách známe mohyly z doby lužické v lese Podstáji u Rado- 
vesic, u Voznic, v Nadslavi u Jičína, v Jeřicích u Hořic {Pit, Starož. II. 
3, 10), na Moravě v Záhoří: z okolí Holešova, Lipnika, Přerova a Kvasíc, 
nebo u Kobeřic s kulturou bylanskou [Černý Fr., Pop. pole na Moravě 
Brno 1909 18, 28, Červinka, Pravěk 197), v Slezsku v okolí Zaháně a Frey- 
stadtu, u Něm. Wartenbergu (Kr. Griinberg (Seger, Schles. Hiigelgráber 
Beitr. zur',Urg. Schles. IV. 1909, 28 si. 39, srv. Mertins, Schiesien in Wort 
und Bild VI. 49. VII. 517), v Lužici u Gubinu (Nachr. 1896, 74), dále 
u Lusse (Kr. Zauch-Belzig) jihozáp. od Berlína (Nachr. 1895, 1 si.), 
a u Wilmersdorfu bUže Beeskowa (Nachr. 1893, 34, Zs. f. Ethn. 1909, 
690), až na severu u Sedlina v kraji slupském (Nachr. 190^. 17 si.), o jejichž 
konstrukci poučuje připojený nárys na obr. 11. 



305 



chodě Visly.i) Zvláště vynikajícím, slavným lidem sypaly se ovšem 
vždy a všude mohyly veliké a vysoké. Leželo to v pojmu slávy; 
člověk, jenž za živa nad jiné vynikal, měl přirozeně i hrobem svým 



^) Ostatně dlužno hned předem připomenouti, že nejsou všechny 
mohylovité násypy této staré doby slovanské skutečnými mohylami. 
Některé jsou jistě jen mohyly památné, nasypané na pamět velkých 
událostí, na př. vítězství, nebo to jsou k e n o t a f y, t. j. mohyly sdělané 
na pamět těch, kteří zahynuli v cizině, jiné, a to zejména ve stepích, jsou 




mm^//////////m-=.' 

Obr. 12. Plán a průřez mohyly u Szydlowců. 

prosté pahorky strážné, vyvýšené v travnaté stepi pro rozhled vojen- 
ských hlídek. T. zv. ruské m a j d a n y jsou z části staré mohyly, z části 
násypy původu zcela jiného. Že byly i staré mohyly památné, podobné . 
těm, jaké byly v nové době nasypány u Krakova a Lvova na pamět 1 
Košciuszky, Unie lubelské, Wandy a Krakusa (srv. o nich polský Siownik / 
geogr. IV. 380), dosvědčuje Helmold (I. 36) pravě, že po jakési porážce 
Ránů nasypali Obodrité velkou mohylu na památku vítězství, jež později 
slula Raniberg. Také jsou tradice, že ještě Husité po vítězství Žižkově 
kdesi narovnali z kamení velkou mohylu (Č. Lid X. Lit. 93). S kenotafy 
t. j. prázdnými mohylami (bez pohřbu, ale někdy se zbytky tryzen) setkal 
se Sizov v Gnězdově (24 ze 78) a prohlásil je za kenotafy {Sizov, CMoneH. 
K)T)r. 29, 31, 79. Srv. k tomu pochybnosti Spicynovy v Has. apx. Petr. 

20 



3o6 



tSi 

c 

-i 



^ 



O 



Orq 

C 



o 

a 







307 



čníti nad jiné. Máme o tom různé zprávy, v jádru jistě věrohodné, 
a také v kiajích, kde jinak obyčej dělati větší mohyly nepronikl, se- 
tkáváme se s tradicí, označující jednotlivé význačné mohyly za hroby 
slavných lidí, na př. v záp. Polsku, v Cechách . nebo na Balkáně.^) 



1905 č. XV, str. 10). Podobné našla Melniková tu a tam ve Volyni (Tpyřifai 
XI. apx. c. I. 504, 505), P. Jereremko v radimičských mohylnících severní 
části černigovské gub. {Spicyn, PanHMHH. Kypranu. 17, 18) a Spicyn v okolí 
Pskova (H3B. apx. XV. 1. c). Ve Volyni našel rovněž pusté kurhany vedle 
plných baron Steinheil (Apx. Jl-fer. 1904, 176). Mohyly strážné vy- 
skytuji se hojné v jihoruské stepi v jistých systémech a také podél Dunaje 
{Jireček, Dějiny bulh. 42); srv. o nich debattu na III. arch. sjezdu v Kijevě 
(Tpyflbi. ripoT. XXXV.), přednášku A. Ivančina-Pisareva ,,0 KypraHaxt 
B-b MapiynoJibCKOMTí yfe3A'fe". (Tpynu XIII. apx. c. b-b EKaTepHHOcnnBH 
II. Prot, 215) a debattu s ní spojenou, v níž ukázáno, že jihoruské jsou 
zároveň hrobní mohyly, které v stepi sloužily k účelům válečným (strážným). 
Řadu strážných kurhanů konstatoval na pr. Antonovič v délce 200 verst 
na rozhraní řek Sluči a Goryně s jedné a Bugu s druhé strany (t. zv. Černý 
tatarský šlach), nebo Gatcuk na horní Oce (3an. apx. VII. 1, 134). V don- 
ských a saratovských stepích jsou zase časté hromady země 1 — 2 arš. 
vysoké, zvané cypHHHbi {Spicyn, Pasa. 23). Tak zv. majdany (MaňnaHi.) 
ruské archaeologie nejsou, jak se dříve mnozí (hlavně Funduklej a Gra- 
bowski) domnívali, pohanská obětiště, nýbrž prostě staré kurhany (nebo 
místa obranná) v pozdějších historických dobách rozryté nebo upotřebené 
k vyvarování salnytru a k pod. účelům. Srv. V. Gorodcov, MaňnaHM. 
ílpeBHocTH XX. II. 29, O MaňnaHax. Hsb. apx. ripHji. X. 18, A. Spicyn, 
MaňnaHbi. 3an. apx. o6m. VIII. 1. (zde i starší literatura na str. 27 — 28), 
Padalka L. K Bonpocy o npcBHHX aeMnHHbix coopyweHiíix b lOiKHopyccKHx 
crenax (Apx. Jl-fer. 1904, 128). Melniková a, Antonovič vydali ma,pu majdanů 
v jižní a střední Rusi (Tpynu apx. o. Jekatěrinoslav II. Protok. 247) 
a studii MaňnanoBi roponHma Ha yKpaÍHH, Kijev 1909. Majdany táhnou 
se širokým pásem nad jižní stepí: podolskou, kijevskou, severní cherson- 
skou, poltavskou, černigovskou, charkovskou, voroněžskou gubernií i sev. 
částí Donské oblasti. Někdy je ovšem těžko rozpoznati, je-li to skutečný 
kurhan hrobní nebo některý jiný z typů právě uvedených. Řadu kurhanů, 
jejichž hrobní ráz byl nejistý, popsal z východní Haliče Ossowski (Zbiór 
XV. 69); zove je ,,kamienie ustawiane" a přičítá jim účel kultovní. Z nich 
na příklad uvádím zde násypy z Szydlowců (kr. Husiatyn), jejichž vnitřní 
složení je zjevno z připojených rysů (obr. 12). Ale z detailního popisu 
zřejmo přece, že tu spíše běží o hrobní mohyly, ovšem asi z doby starší. 
^) Tak už Kosmas připomíná mohylu Tyra, vůdce Neklanová {busium 
Tyri I. 11, Fontes II. 23) a mohylu na památku Kazi, dcery Krokový 
nad břehem Mže (I. 4). Lidová tradice zná ještě velkou mohylu zv. „Ho- 
mole" u Dušník. Letopis kijevský připomíná mohylu Askolda a Dira 
v Kijevě a Olegovu na hoře Štěkovici, tak velkou, že na ni postaven byl 
později chrám sv. Mikuláše, a také nad hrobem Igorovým v Iskorostěni 
kázala Olga nasypati velikou mohylu, ale sobě samé ji (i tryznu) 

20* 



3o8 

Jinak však na západe a na jihu Slovanstva byla typická a nor- 
mální jen mohylka menší, výjimkou prostřední (odmyslíme-li zatím od 
jiných označení, o nichž srv. dále na str. 323) a proto také snadno za- 
nikala všude tam,' kde hroby byly více vysazeny kultuře lidské ruky.i) 
V době křesťanské i to mizí a nastupují jen malé rovy s křížem nad 
hrobní jámou. Ale už na severu při Baltickém moři setkáváme se se 
zachovanou mohylou častěji,^) také v zavislanském Polsku,^) ale ještě 



zapověděla, stavši se zatím křesťankou (srv. výše str. 274). Mohyla t. z v. 
Igorova byla rozkopána r. 1849 nad ř. Uší u vsi Němirovky v kraji ovruč- 
ském (Slownik geogr. Varš. VI. 585). Proto také Žiti Konstantina Murom- 
ského označuje sypání větších mohyl za zvyk pohanský (srv. výše str. 246). 
V Polsku připomíná Dlugoš mohylu Vandy a Kraka (Šwiatowit II. 165), 
jiná ohromná mohyla s tradicí je u vsi Czarnocina blíže Krakova (ibidem 
III. 239). Na jihu připomínají se tyto velké mohyly: na ostrově Brači 
r. 1250 mohyla Pribidrugova (Pribidruža gomila, Mon. hist. jur. VI. 8), 
v Zetě mohyly Vrzinje, Ljubka a Radji, u Prizrenu mohyla Teklina (Spo- 
menik 4, 5, Glasnik zem. muz. XV. 287). Srv. Jireček, Gesch. der Serben 
I. 170. 

1) V Čechách obnovil se zvyk sypati nad hrob žárový, dříve do země 
zapuštěný, větší mohyly asi v V. — VI. stol. Ale i tyto poslední mohyly 
žárové jsou poměrně nevysoké (srv. o nich hlavně u Píce, Starož. III. 
1. 13 si.); ještě menší byly patrně rovy nad kostrami z první doby křesťan- 
ské, neboť zmizely úplně. Větší násypy z této pozdní doby našly se 
nad žárovými hroby, na př. u Rataj, Opolan, Bechyně (srv. tabulku IX.), 
na Vyžlovce, u Kostelce, u Chedrbí, u Libějic [Píč, 1. c. 9 — 32), nad kostro- 
vými u Peťrovic, Lichocevsi {Píč, 1. c. 76, 340, 343) vesměs asi z XI. stol., 
dále u Zelenek, Kluků bUže Poděbrad, Tušovic {Píč 336, 349, 352) 
a u Bezděkova bUže Žatce {Píč 329). Na Moravě u Jarohňovic byly kostrové 
mohyly 1 — 3 m výšky, 5 — 18 m v průměru a v Tabarkách u Kvasíc 1 — 6 m 
vysoké, 3 — 8 m v průměru, podobně u Drahlova (Čas. ol. muz. 1890 
14—19, Červinka, Pravěk 316). 

^) V Ppmořansku mají kostrové hroby v době kolem pol. I. tisíciletí 
častě ji mohylu nad sebou s kruhem kamení, na př. u Dranzigu, Carowa, 
Borkenhagenu {Schumann, Kultur Pommerns 80). Na Galgenbergu u Volína 
byly mohyly s rakvemi (Berl. Verh. 1892, 492) a střepy slovanského rázu 
(ib. 1899, 217). Také ve Vagrii byly na př. hroby kostrové u Póppendorfu 
pod mohylami (Verh. Berl. 1881, 44). Jinak ve vých. Německu jsou pozdní 
slovanské kurhany řídké {Gótze, Nachr. 1904, 15). 

3) Hojné jsou mohyly už v království polském, na př. v gub. siedlecké 
v Lůžkách (Pam. fiz. III. 1883), v plocké v pow. ploňském v Romatowu, 
Korzybi, Turowu, Strzeszewu, Blichowu, Rogowu (Šwiatowit VII. 22 si., 
39 si.), v lubHnské (Apx. Hsb. 3aM. VI. 369), u Czekanowa a Niewiadomy 
blíže Sokolówa {Mehlis a Kohn, Mater. II. 261). Také jižněji na vý- 
chod Sánu a Dněstru jsou, na př. u Plesniku blíže Brodů (Mitth. Centr. 
Com. 1901, 201), v Semenowě u Trembowly (Mater. IV. 120) atd. Na 
horní Visle nejsou. 



309 



více dále na východě u Slovanů raských. Zde nastupuje právě na konci 
doby pohanské a na počátku křesťanské t, zv. doba kurhanová 
(KypraHHbiH nepionij), 

V starší době i u východních Slovanů dělali mohylky menší ^) 
s výjimkou jižní hranice, kde patrně už dříve působily vysoké vzory 
skythosarmatské.2) Když se však chýlil pohanský věk ku konci, vi- 
díme, jak se pojednou po celé Rusi mohyly zvětšují, zvyšují a zároveň 
jak nabývají větší rozmanitosti ve vnější formě i ve vnitřní konstrukci. 
Jsem přesvědčen, že tento nový zvyk budovati větší, rozsáhlejší a vyšší 
mohyly vyvolaly v slovanské Rusi vlivy cizí, a to na jihu vzor a tradice 




Obr. 14. Pohled na skupinu kurhanů u Ryžanovky. 



1) Srv.na pr. žárové mohylky u Šaňkova a jiné v mosalském Újezdě 
(OTHerfa apx. kom. 1882 — 1888, str. CLVI.), u Romašků a Zarubiňců 
v Kijevsku {Chvojka, Hojih norp. 11, 12, 3an. apx. XII. 1—2, str. 182. 183), 
nebo u Gočeva v obojan. új. kurské gub. (Hsb. apx. kom. XXXIV. ripHJi. 13), 
u hrad. Pastěrského a Motroninského v kijevské gub. odkryté Chvojkou 
vedle rozsáhlejších mohyl typu skythosarmatského (Tpynti XII. apx. c. 
I. 98). Nepatrnost těchto starších mohylek způsobila také, že v centrální 
Rusi nevšímali si jich archaeologové dosud ve větší míře. Odtud si musíme 
vyložiti, že starší žárová pohřebiště v Rusku, obdobná západ oslovanským 
polím popelnicovým, byla dosud tak zřídka respektována a hlášena. Oči 
archaeologů vábeny byly stále spoustou význačných vyšších mohyl 
pozdější doby a přehlížely chudé hroby, na povrchu jen málo znatelné. 

*) Jihoruští Slované měh zajisté už od V. stol. př. Kr. příležitost 
na své jižní hranici viděti budování velkých mohyl skythským a sarmat- 
ským knížatům, které se nalézají na př. v okolí Jekatěrinoslavě a mezi 
nimiž na př. Čertomlycký kurhan měl výše 19 m při 340 m v objemu, JlyroBan 
320 m {Tolstoj Kondakov 11. 90, 105). V severjanském území v okolí Romnů 
byly vysoké mohyly na př. u Velkých Bořek (kurhan výše 11 arš.), a u Vol- 
kovců rozkopal Mazaraki dvě mohyly vysoké 26 a 27 aršínů s objemem 
375 a 400 kroků. U Aksjutinců byl první kurhan zkoumaný Samokvasovem 



310 

skythosarmatské a na severu vliv nordický, ruský, ne finský.^) Rus- 
kému vlivu přikládal bych dosti velkou úlohu ve vývoji formy slovan- 
ských kurhanů na severu a v středu Rusi. Rusové také už předVIÍI. 
až IX. stol. sypali v Skandinávii nad hroby mohyly dosti vysoké a 
konické (viz nálezy v Olandu a Gotlandu u Upsaly) ,2) na veliké varjažské 
mohyly vztahují se zprávy letopiscovy o hrobech Askolda, Dira a Igora^) 
a co hlavní, v slovanské Rusi jsou mohyly, v nichž je inventář rázu nor- 
dického, také vyšší, na př. v Gnězdovu.*) Od Rusů přejali Slované 
vedle mnohých jiných věcí z pohřebního ritu i tuto vysokou formu 
hrobů, zejména tam, kde byl vzájemný styk intensivnější. Tak vidíme, 
že v novgorodské oblasti pro poslední dobu spalování jsou typické 
vysoké mohyly žárové (hlavně při Volchovu, Lovati, Mstě a Šeloni), 
které se objevují i v gub. smolenské, černigovské, tverské, kijevské^) 



vysoký 50, druhý 15, třetí 8, desátý 12, jedenáctý 10, čtrnáctý 10 aršínů, 
jiné 2 — 7 (MorHJibi 95 sL). U Ryžanovky ve zvenigorodském Újezdě 
Idjevské gub. byl kurhan č. I. vysoký 12, č. II. 10 aršínů. Srv. připojený 
pohled na obraze 14. Styk malých slov. žárových mohyl s většími 
skythosarmatskými v Idjevské gub. ukazuje na př. pohřebiště na hradišti 
Pastěrském (Chvojka, 1. c). 

^) Finnově nepadají na váhu proto, že měli na př. v gub. petrohradské 
jen nízké kurhany jako sousední Lite vci' (firawáewĎMrg', TpynH VII. apx. c. 
I. 10, 11) a také dále na východě u Finnů a Turkotatarů obyčej budovati 
mohylu nikdy neprorazil, neboť je nasypávali jen, když nestavěli dřevě- 
ných domků nebo nekladli těla na dřevěné lešení (Hsb. apx. o6m. Kazaň 
X. 80 si.). Znamenitý mohylník mordvinský na ř. Ljadi nebo tomnikovský 
u Tambova {Jastrebov, JThahm. Mor. 3) mají hroby žárové i kostrové 
v jamách bez kurhanů. Rovněž na západě mohylník Ijucinský ve vitebské 
gub. má žárové (12%) i kostrové hroby z IX. ^X. stol. v jamách bez mohyl 
[Spicyn, JliouHH. mop. 5). Srv. též Spicyn, Apx. pasa. 7. 

2) Montelius, Cultur 201, Spicyn, 3an. apx. XI. 1899, 151. V Dánsku 
jsou už poměry jiné, ač i tam se našly ohromné mohyly u Jellinge {Múller, 
Nord. Altertumskunde II. 246. Jinak srv. str. 254, 259—260). 

») Let. lavr. 23, 56^ Lf tó'# 

*) Sizov, CMoneH. Kypr. 6, Spicyn, Hsb. apx. kom. 1905, XV. 7. 
Srv. dále připojený obr 20. 

*) Srv. Spicyn, Cohkh h HíanbHHKH. 3an. apx. 1899, XI. 142. Spicyn 
vznik sopek také připisuje vlivům normanským (149) a tak i v Hsb. apx. 
KOM. XV. 7. V petrohradské gub. mají sopky střední výši ke 2 metrům, 
nejvyšší byly v skupině vopšinské, vyrské, tjaglinské a hornické [Ivanov- 
skij, riexp. Kypr. 7). Také v Přiladoží slují ,, sopky" a sahají obyčejné 
do výše 2 metrů, výjimečně na ř. Saši a na Volchovu i několika metrů 
{Brandenburg, Kypr. ripHJi. 2, Tpynw VII. apx. c. I. 10 — 11). U Gorodišče 
v gub. tverské jsou sopky vysoké 2 arš. až 2 sáhy (Has. XII. apx. o. 183, 
BucTasKa II. 394), v Újezdě velikoluckém našel Glazov výši 2 — 5 sáhů 



311 




Tab. X. Vysoká sopka ze staroruského újezda na Lovati a žárový kurhan 
z Vvedenja v petrohr. gub. (podle N, K. Řeřicha). 



313 

a nazývají se v ruské archaeologii sopkami — čonKH.^) Srv, při- 
pojenou tabulku X., obr. 1 — 2. Ovšem připomínám hned, že právě 
pro tento odlišující je znak slovanská příslušnost sopek není zcela 
jistá.2) Jinak dnešní výše kurhanů pohybuje se v smolenské gub. mezi 
1'5 — 14 ruských aršínů, obyčejně mezi 2 — 3^), jen v juchnovské skupině 
mezi 2—6,*) u kurhanů rylského újezda kurské gub. mezi 1—1-7 aršínů,^) 
u severjanských na ř. Pslu (na př. u Sudžy) mezi 0-5—5 aršíny *) a také 
nejstarší raské kurhany (z VIII. — IX. st.) v okoh Suzdali, Vladiměře, 
Jaroslavi jsou nízké a počínají býti vyšší (TS- 3 arš.) teprve v X. stol. 
s vlivy skandinávskými.'^) Na jihu u drevljanských mohyl našel An- 
tonovič střední výši 1 m,^) v záp. Volyni okolo 2 m, Melniková na 
Volyni 1-20 w při obvodu 20 m,^) Javorskij tamže 0-5—1-5 w,i") baron 
Steinheil 1—2 m}'^) Cemigovské kurhany kostrové nejsou také veliké, 
ale uprostřed nich nalézaly se veliké mohyly žárové z X. století, patrné 
to hroby vůdců a vladyk. Při nich jde výše až na 8 — 10 aršínů a Černá 
mohyla měla výše 15 aršínů při 180 v obvodu.^'-) Mohylevské z okolí 



3an. apx. VI. 44) a N. Řeřich ve valdajském a borovičském novgorodské 
gub. žárové mohyly od ^2 do 4^2 aršínů (3an. V. 1, 18 si.). 

1) Název tento vznikl stupňováním z koř. shp — srv. stsl. ssp^ 
sspí. — hromada a strus. Hacbn-b, Hacbna, č. násep, násyp. Srv. Miklosich 
EW. 334. 

2) Vůbec nesmíme nikdy zapomenouti, když mluvíme o starších 
žárových kurhanech gubernie pskovské, vitebské a novgorodské, že mohou 
býti všechny ruské (tedy nordické), poněvadž se tu v VI. — IX. stol. na- 
lézala speciálně ,, ruská" země, ,, ostro v Rusů" starších arabských pramenů, 
totiž kraj, v němž žilo soustředěno patrně mnoho tisíc (50 — 100.000) Rusů 
ze Skandinávie vystěhovalých, jj^ak o tom vyložím více ve IV. díle histori- 
ckých Starožitností slovanských. Tedy to, co je specialitou pro tyto kraje 
v VIII. — IX. stol., může býti snadno neslovanského původu (sopky, sedící 
kostry atd.) — ač při tom ani slovanského pohřbu pod stejnou formou 
vylučovati nechci. 

^) Katalog histor. mus, 87; Sizov výši , dlinných" kurhanů udává 
na 2-5—3 arš. 

*) Kercetli, BhicraBKa II. 40. 

'-) Apx. H3B. 3aM. 1894. VIII. — IX. Žárové kurské jsov nízké. San. 
XI. 241 

•^ Bogdanov, BucraBKa II. 180. 

') Spicyn, H3B. apx. kom. XV. 95. 98, Has. XII. apx. c. 183 

^) ÍIpeBjí. Mor. 4. 

8) Tpynu XI. apx. c. I. 482. Jednotlivé větší dosahovaly i výše 
4 m a 200 m v obvodu. 

10) Apx. JI-bT. 1903, 191 si. 

11) Tamže 1904, 136 si. 

12) Samokvasov, Morajiu 188 si. 



314 

Rohačeva a Bychova jsou vysoké až 2 m}) minské na Berezině malé, 
1—2 aršíny.2) V celku výška kurhanů začala mizeti se zánikem spalo- 
vání. Castěji také, kde se oba rity stýkají, vidíme, že žárové jsou vyšší 
a špičatější, kostrové nižší a ploché.^) 

Forma ruských kurhanů pohybuje se od vyšších konických k pra- 
videlným polokruhovým a zcela nízkým segmentot varným; vedle toho 
jsou však i nepravidelné, při nichž jeden bok je zahnutější.*) Také 
půdorysy nebjK^ají vždy okrouhlé, nýbrž jsou i oválné a v severozápadní 
oblasti i kvadrátní.5) Radu různých odchylných i velmi zajímavých 
forem ukázaly mohylníky v okolí města Sestrorěcka při zálivu Fin- 
ském, 6) které jsou však patrně původu finského (srv. tab. XI., č. 1—3). 
V oblasti krivičské — ač není na jisto postaveno, běží-li tu vskutku 
snad jen o obyčej krivičský, — vznikly v posledních dvou stoletích 
I. tisíciletí žárové kurhany formy více méně podlouhlé, 5—50 m zdéli 
při výši asi 1 m, t. zv. „nnHHHLie" nebo ,,yHnHHeHHLie KypraHbi" (srv. 
obr. 3—7 na tab XI. a 2. na obr. 15.) ruských archaeologů.'^) Známy 
jsou hlavTiě z gub, smolenské, vitebské, pskovské, novgorodské (Drokovo, 
Radyň, Sloboda, Chotyň, Gorodok, Opočka, Toropec) a jdou až do 
petrohradské ke Gdovu na jezeře Cudském;^) na jihu zabíhají jednotlivě 
až do gub. poltavské^) a charkovské.^^) Novgorodské táhnou se někdy 
na mnoho metrů délky a slují lokálně i ,,6oraTbipH".ii) Dosud však na 
základě pouhé této podlouhlé formy nelze činiti žádného zvláštního 



1) Materyaly I- 94, 98. 

*) Zavitněvič. 3an. apx. X. 326. 

^) Na př. u Obidovičů v mohyle vské j?ub. (Katalog hist. mus. 142). 

*) Spicyn, PasB. 10. 

*) Na př. v minské gub. (3an. apx. X. 327). Podobné podloulilé 
našel V. Glazov u děrevny Satonkina u Velikých Luk v pskovské gub. 
(3an. V. 1, 44). 

«) S. Hamčenko. 3an. apx. Vlil. 2. (1909) 1 si., 44 si.. Spicyn, Pase. 19, 
24. Tyto sestrorěcké mohyly zajímavý jsou i vnitřní dřevěnou konstrukcí 
Hamčenko v nich vidí napodobení obydlí finských. 

') A. Spicyn, yfljiHHeHHbie h njiHHHue pyccKÍe Kypranbi. (3an. pycc. 
cjiaB. apx. V. 1902, 196. Srv. i 3an. apx. VIII seš. 1—2) VI. Sizov 
fljiHHHbie KypraHbi s-b CMOJieH. ry6. (Tpynw XI. Cbtana B-b Kiest 
II. 81). Mimo oblast Krivičů jich není. Spicyn soudí, že na tvar jich půso- 
bila představa příbytku. 

•*) Spicyn, rnoBCKÍe Kypranu 18. 

*) Do romenského újezda [Sizov, 1. c). 

^") V izjumském Újezdě nalezl jich nověji V. Gorodcov 6"ó (Has. 
XII. apx. o. 158). 

^^) Spicyn, PasB. 10. 




J 



Tab. XI. Odchylné typy ruských kurhanů (1—3, 7 Sestrorěck, 4. Kres- 
těcký Újezd novgorod. gub., 5 — 6. Kudovo a Volkovo pskov. gub.). 



317 





Obr. 15. I. Kurhany a žalnik z krestéckého újezda (Novgorod). 
ir. Dlouhé kurhany u Tjutina (Novoržev, Pskov.) 



3i8 

úsudku o národnosti budovatelů.^) Celkově můžeme říci, že při dosa- 
vadním roztřídění vnějších forem nějakého systému podle dob nebo 
podle krajů v nich nevidíme. Ostatně lze vůbec těžko hledati v tom 
systém proto, že se původní podoba kurhanu častěji změnila slehnutím 
nebo jinými přírodními vlivy zevními, starším kopáním atd. Proto je 
tvar kurhanů příznak naprosto podružný, nemající zatím zvláštního 
významu. Pouze možno říci, že výše byla typicky větší na severu vhvem 
nordickým [sopky), jinde je normální od 1—2 w a že ve vnitru ruského 
Slovanstva převládá forma kupolovitá při půdorysu kruhovitém, kdežto 
na severozápadě poblíže Finského zálivu se forma i půdorys dosti 
mění. 

Hojným vnějším attributem kurhanů jsou ještě nehluboké p ř í- 
k o p y kolem vedené nebo věnce větších kamenů, rozlo- 
žených kolem úpatí kurhanu. 

Příkopy povstaly snad všude přirozeně tam, kde se vybírala k na- 
sypání mohyly země hned kolem místa pro hrob určeného, čímž vznikl 
kolem násypu příkop. Tyto příkopy byly tím hlubší a znatelnější, čím 
více země se vybralo, tedy čím větší byla mohyla, a jest na jevě, že se 
také zachovaly přes vlivy času spíše u mohyl větších. U malých mo- 
hylek nebo rovů není dnes stopy po příkopu. Za to čteme pravidlem 
zmínky o nich v popisech kurhanů polských a ruských a častěj se při tom 
připomíná vedle příkopu i malý, okrouhlý násyp kolem mohyly .2) 



^) Podle VI. Sizova jeví se v nich dosti hojně vliv kultury litevské; 
ukazuje zejména na železné šperky ozdobené rudým emailem, labutí figurky 
z kosti i na keramiku rozdílnou od slovanské X. stol. Ale nějaký soud na 
litevskou jich příslušnost byl by proto zcela předčasný, ba neoprávněný, 
neboť tu spíše běží o rozdíl časový; jsou starší a Sizov sámje kladl do VII. 
a VIII. stol. (1. c). Spicyn pokládal je dříve za projev starší krivičské, 
tedy slovanské kolonisace (1. c). Nejnověji však, jak vidím ovšem jen. 
z předběžného, stručného referátu, vyslovil Spicyn na archeol. sjezdu 
v Kostromě domněnku, že dlouhé kurhany náležely západním Finnům 
a že oblast novgorodská v dobu tu obydlena byla Finny (Srv. Hsb. orn. 
p. 513. XVI. I. 122). 

2) Zjev je tak hojný, že nemohu a nepotřebuji ani všech dokladů 
zde uváděti. Setkáváme se s ním ve výše citovaných zprávách o mohylách 
volyňských (Antonovič, Hamčenko, Melniková, Jarockij), radimičských 
(Jeremenko), sever janských (Samokvasov) v okoU Černigova u Ljubeče, 
Sibereže, v új. volokolamském (S. Gatcuk) v okolí Kostromy, Jaroslavě, 
a Smolenska (Sizov), v poltavské i v charkovské gub. (Chvojka, Melniková), 
hojně v minské gub. (Spicyn) a též na Utevskoruské hranici a v Litvě atd. 
V okolí Pskova (Lopato vo) byly příkopy i kolem kurhanů XIII. a XIV. stol. 
(Glazov, 3an. apx. V. 1, 74); také u moskevských a kostromských kurhanů. 



319 

Občas příkop přepjat bývá mostky, vedoucími přes něj k mo- 
hyle.i) 

Řidší jsou již doklady pro věnec kamenů na úpatí mohyly, 
poněvadž nemohl povstati tak prostě mechanicky, jako příkop. Shle- 
dáváme se s nimi sice i na západě,^) ale častější jsou opět na východě 
Slovanstva, kde jsou typické zejména pro kraje sevemější.^) Z nich zde 
později vznikly t. zv. žalniky ()KanbHHKb) XII.— XV. století. 

Od XI. stol. počínají totiž i v Rusku na jednotlivých místech mizeti 
vysoké kurhany a na místo nich nastupují čím dále tím nižší rovy 
s jámami pod zemí.^) Na některých místech, kde bylo před tím zvykem 
rovnati kolem mohyly věnec z kamenů, věnec tento zůstává, ale stává 
se při tom čím dále tím řidším, — ale za to z mohutnějších kusů, — až 
konečně hrob, totiž jámu, v níž tělo na dně leží, označuje na povrchu 
půdy jen několik velmi hrubých kamenů, někdy přímo balvanů, hlavně 

vyskytují se ještěv XII. a XIII. stol., kdežto jinde již mizejí {Spicyn, 3an. 
XI. 202); u gdovských v XI. — XII. stol. jsou na př. už řídké {Spicyn, 
TnoB. Kypr. 7). U volyňských mohyl podle Antonoviče a Melnikové je 
přikop rs m široký a 0-2 — 0-7 m hluboký, výjimečně přes 1 m. Nicméně 
některé hřbitovy i zde vůbec neměly příkopů, na př. u Grubska, Koro- 
styševa, Kotelní, Gorodska {Anionovič, flpeBJí. mot. 6). 

^) Na př. u typických radimičských kurhanů v Podesní {Spicyn, 
PanHM. KypraHbi 5) nebo u dregovičských v gub. minské {Zavitnévič, 
3an'. X. 326). 

2) V Lužici jsou kolem žárových hrobů {Behla, Urnenfriedhofe 44), 
dále jsou v Pomořansku (Dranzig, Carow, Borkenhagen, Schumann, Kultur 
Pom. 80), řidčeji v Meklenbursku (Gadebusch, Beltz, Alterthumer 375). 

*) Na př. v okolí Muroma a Vladiměře {Spicyn), u volchovských 
kurhanů {Brandenhurg), u Potanova {Bogdanov), v okolí Pskova a Gdova 
{Spicyn), u Tichvina {Kolmo gosov), u Gatčiny, Petrhofu, Jamburgu a Car- 
ského sela {Rerich), na vrchovišti Volhy {Glazov), na západě i v Litvě 
i v královští Polském v okolí Plocka (Romatowo), Sokol ówa (Czekanów, 
Newiadoma), na jihu na Podolí (Szydlowce, Bolhan), na Volyni na př. 
u Jabkovičů, a Olevska (Ovruč). Srv. obrazy mohyl s věncem kamení na 
obr. 13, anatab. X, XII aXIV.Někdyse připomínají věnce uvnitř mohyly, 
na př. u Grodna {Spicyn, 3an. apx. XI. 293), někdy uvnitř i vně, na př. 
u Bolhanu (Zbiór XIV. 73) nebo u vladiměřských kurhanů {Spicyn, H3b. 
apx. KOM. XV. 98). 

*) Srv. na př. hřbitov u Fedova v novgor. gub. (Hsb. apx. kom. 
XV. 1905). Ale dlužno podotknouti, že kurhany nezmizely hned a všude 
stejně. V petrohradské gub. našel se na př. ještě kurhan s kostrami sedícími 
a s mincí XIV.— XV. stol. v Glumicích (3an. apx. XI. 326), u Mamilové 
v jamburském új. z XIII.— XIV. stol. {Glazov. 3an. VIL 1. 139), podobné 
doklady uvádí Glazov z pskovské gub. (tamže V. 1, 74) a Rerich z novgo- 
rodské (tamže V. 1, 15). 



320 

u hlavy a u nohou. Tak vzniká žalnik?) Typické žalniky severoruské 
počínají už XI. stol., ale obvyklé jsou teprve ve XII.— XIV. a mizejí 
v XV. Nalézáme je v oblasti petrohradské, novgorodské (hlavně v kon- 
činách novgorod. votčin), dále v pskovské a polocké (Pridrujsk), 
v gub. minské a grodněnské,^) a zasahují až do Polska;. V Orszymovicích 
u Plocka našel Fr. Tarczynski kostrové hroby, označené čtyřmi kameny 
v rozích, s mincemi XI. stol.^) a u Žamówky (W^grów, Siedlce) byly 
hroby hned pod povrchem země obstaveny do čtverce velikými ka- 
meny. *) Na východě jdou žalniky až ke Kostromě, do nerechtského 
újezda, na jihu Rusi jich není,^) a dokladů pro zvyk, klásti na hrob 
několik větších kamenů, je jen pořídku.^) 

Rázu jsou žalniky různého, jak zejména vidíme z výkopů N. Ře- 
řicha v gubernii pskovské, novgorodské a petrohradské^), a vedle ty- 
pických, kameny obložených, vyskytují se ovšem i zcela prosté bez 
kamenného obkladu (na př. v Kamence) a z XI. i XII. stol. jsou zde 
též žárové vedle kostrových. Názorně celý vývoj hrobů od mohyl 
k žalnikům ukazují kurhany v okolí města Gdova na Čudském jezeře, 
kde od posledních žárových kurhanů X.— XI. stol. docházíme ve 
XIV.— XV. stol. k zcela prostým jamám, na povrchu několika balvany 
označeným (srv. tab. XII., obr. lo. ii). Pohled na žalnik v lese u vsi 
Borkina pskovské gub. (porchovský új.) podává obr. i6. 



^) Výraz vznikl od stsl. žalb — dolor (Miklosich EW. 406). 

^) A. Spicyn, Cohkh h HíanbHHKH. 3an. apx. XI. 152, k čemuž srv. 
ještě str. 290, 293, 350 a Spicynovy Apx. PasB. 40, 41 a JípeBHOCTH 
HepHOH PycH 3an. XI. 304. Z újezda bobrujského na Berezině uvádí je 
Zavitnévič (3an. apx. X. 331). Tytus Sopodžko dává však na Litvě jméno 
žalniků i hrobům typu vyššího (Zbiór XIII, 57). 

^) Šwiatowit III. 30 si. Jedna kostra zde měla v ústech denár 
Kazimíra I. 

*) Luniewski, Wiad. arch. 1882 109 si., Pam. fiz. 1882, 489. Název 
žalnik četl jsem občas v jiných popisech, ale nevím, zdali ho lid vskutku 
užívá pro staré hřbitovy vůbec a speciálně i pro pole popelnicová, či je-li to 
jen sem knižně od archeologů přenesený termin. Srv. Zbiór XIII. 23 
(Mlawa), Materyaly V. 40 (Rawa u Piotrkówa), Hadaczek, Teka konserw. 
III. 2, 17, 18 (Kwiatków, Stawisky). Srv. též závěrečnou stať této kapitoly. 

') Zde nastupuje typus našich obyčejných hřbitovů. Srv. na př. 
hřbitov u vsi Nabutové na ř. Rosi z XII. — XIII. stol. s kostrami v ne- 
hlubokých jamách a s malými rovy (3an. apx.. VII. 1, 146). 

') Na př. v Kijevsku na hrobech u vsi Konončů v čerkasském Újezdě 
(Apx. Jl-bT. III. 182). 

') Rerich, 3an. apx. XI. 349 si., 376. 



321 




4íí!s^^»!^ 



'. .(^:^Bgg>=^^teJ I 



Tab. XII. Vývoj kurhanů a žalniků z XI. -XIV, stol. v okolí Gdova. 

(1. Vercholjany, 2. Chotil, 3. Skarjatina — 'jXI. stol.. 4. Guseva Gora, 

5. Vercholjany XI.— XII., 6. Zaranje XIII.?, 7. Chotil XII.. 9. Kra- 

pivna XII.— XIII., 9. Savinovščina XIV., 10. Krapivna XIII.— XIV., 

11. Kuričok XIV. stol.) 

21 



323 

Dlužno ovš§m připomenouti, že s kladením velkých kamenů na 
hrob setkáváme se pravidelně též v sousedních oblastech finských 
až po Estonsko a Livonsko a také v zemi Lotyšů.^) Není proto nemožno, 
že v žalnikách máme u Slovanů typ hrobů, vzniklý vlivem západních 
finskolotyšských sousedů, ale zatím bych tohoto závěru činiti nechtěl. 




Obr. 16. Žalnik u Borkina v pskovské gub. 



Jiná označení hrobů. Když jednáme o mohyle jakožto 
vnějším označení hrobu, bude nejlépe, abych připomenul, že toto 
vnější označení neomezovalo se jen na nasypání mohyly, nýbrž 
mělo ještě jiné formy, kterými místo mrtvého mělo býti odlišeno od 
okolní půdy a tím mu zjednán pokoj. 

V době pohanské sloužily k tomu cíli předně jednotlivé větší ka- 
meny bud nápadně postavené nebo položené,^) sdružené někde v celé 



») Spicyn, PasB. 26, 40. 

") Do této skupiny náležejí snad i zprávy o označení mohyl trigorkami 
v kraji pomořanském. V listině knížete pomořanského Kazimíra I. z r. 1174 
pro klášter cisterciácký v Dargunu (Meklenb. Urkundenbuch I. 114 p. 111, 
Cod. Porn. 91, Nr. 36) čteme: .,in quosdam tumulos, qui sclavice dicimtur 
Trigorke, antiquorum videlicet sepulcra." Srv. dále Meklenb. Urk. 247 

21* 



324 

hřbitovy kamenů,^) dále sloupy nebo jakési stolky na hrobě (i nad mohy- 
lou) zaražené, jaké připomíná Letopis u Severjanů, Radímičů a Vjatičů,^) 



Trigorki. Srv. k tomu Kunkel, Die Stiftungsbriefe fiir das meklenburg- 
pommersche Kloster Dargun (Archiv f. Urkundenforsch. III. 79), dále 
zvláštní stať L. Giesehrechta, ,,Die Trigorki" (Balt. Studien XI. 2.) a Berl. 
Verh. 1874, 15, 1884, 404, 1886, 315. Zdali tyto trigorky značí tři mohyly 
vedle sebe nebo, jak soudím, tři větší kameny mohylu označující, nelze 
určitě rozhodnouti, ale druhý výklad mám za přiměřenější vzhledem k tomu, 
že v tomže kraji pomořanských Slovanů tři kameny stojící na mohylách 
známe už z konce doby neolithické, na př. ze záp. Pruska od Chojnice 
(srv. obraz v Roczn. Tow. toruňského I. tab. II. 7, Mannus 1909 seš. 3 — 4, 
66). Spíše je pochybno, zdali zmínka o ,,antiquorum sepulcra" nevztahuje 
se právě jen na tyto pravěké, předslovanské mohyly. V Čechách nalézáme 
častěji položené ploché kameny nad hroby z první doby křesťanské, na př. 
u Bystřice, v Dřevíči, na Hrádku v Prachovských skalách, na Hradsku, 
v Kouřimi, Budči a jinde. Pič má tyto hroby za nejmladší (Starož. III. 
1, 77; srv. i str. 332, 334, 337). Podobně ve východní Haliči jsou desky 
ploché nad pozdními hroby dosti hojné (t. zv. ,,podpiytowe" hroby pol- 
ských archaeologů, na př. u Gródku (Zbiór XV. 41), u Horodnice nad 
Dněstrem, u Žežaw (Zbiór II. 61, 63; VIII. 3, 24). 

^) Na Balkáně Srbové stavěli dříve velmi hojně na hroby kameny 
v podobě kostek a sloupů, jakých se nalézá občas na sta pohromadě (kem, 
ČHJiHr, nyní creHaK, MpaMop). Přehojné jsou zejména v Hercegovině. 
Srv. Jagič, Einige Worte uber bosn. Inschr. auf Grabsteinen, Wiss. Mitth. 
III. 396 si. (tamže stať Truhelkova), Jireček, Gesch. der Serben I. 170. 

'') Letopis lavr.' 13 dí o uvedených třech kmenech, že spálené kosti 
mrtvých dávali do nádob a ty postavovali na sloupy u cest (,,co6paBuie 
KOCTH BJiowaxy B oyflHHy Many h nocTaBjíHxy na CTOJin-b Ha nyTex^b". 
Ruk. radzivillovský a mosk. duch. akademie má ,,Ha CTont"). Kotljarevskij 
vyslovil domněnku, že letopisné na CTOJin-fe neznačí ,,na sloupě", nýbrž 
na samé ,, mohyle" a odvozuje výraz od skr. stupa, pol. stypa — mohyla 
(Ilorp. o6. 125 si.); proti tomu gen. Brandenburg pokládá letopisný 
,,CTOJin'b" za stůl kamenný, nad nímž se pak nasypala mohyla (srv. dále 
str. 336), což našel u ilmenských Slovanů (Tpynbi apx. o. Jaroslav I. 23). 
Také A. Spicyn věří v letopisnou zprávu o kladení popelnic na sloupy 
a spojuje s ní ruské pohádky o jizbách na kuřích nožkách, v nichž bydlí 
báječná Baba- Jaga, spalující lidi (Apx. pasB. 24). Jinak má však sloup 
v mohyle za příznak pohřbu normanského (Apx. pasB. 14). Proč, nevím. 
Rosteh dokládá aspoň stavění popelnic na mohylu [Harkavi, Cnaa. 265). 
Sloupy dřevěné se přirozeně nezachovaly a máme jen jakési stolovité kon- 
strukce vedle dokladu Brandenburgem uvedeného ještě v středu Černé 
mohyly v Černigově z X. stol. [Samokvasov, MorHJibi 198). Srv. obr. 1. 
na tab. XIII. Podobný stůl z narovnaných kamenů našel se v mohyle 
u Gehren u Lukova (obr. 17 v textu). Zde se dotknu ještě jedné otázky. 
Před několika lety vznikl spor o to, zdali některé neveliké zetlelé dřevěné 
sloupy, nalezené Selivanovem při pohřebišti v Borkách u Rjazaně (Tpynw 



325 



dál : štíty, stély kamenné nebo dřevěné s nápisy/) dále malé 
ohrady kolem hrobu (zahrádky) nebo konečně jakési stříšky, budky 
vztýčené nad hrobem.^) Tyto budky měly ovšem vedle účelu označo- 



IX. apx. c. I., 81), dlužno pokládati za příznak zvláštního tamějšího rituálu 
ve smyslu letopiscově (tak vykládal A. Selivanov, Dm. Ilovajskij, A. Če- 
repnin), či za moderní zbytky železničních konstrukcí z r. 1874, jak do- 
kazoval V. A. Gorodcov. Srv. o tom polemiku jmenovaných v Apx. Hsb. 
H SaMtTKH 1897, 390—402, 1898, 62, 64, 171 o které ovšem někomu, 
kdo situace a materiálu očitě nezná, rozhodovati nelze. 

^) Dřeva s nápisy dokládá ovšem Fadlán jen o Rusech (srv. zprávu 
výše na str. 251), ale netřeba pochybovati, že podobná označení vznikla 





Obr. 17. Kamenný stůl v mohyle u Gehren blíže Lukova.: 



po jejich příkladu i u Slovanů. Podle výkopů v mohylách gnězdovských 
zdá se, že občas nad mohylu stavěli plechem okovaný štít (Katalog hist. 
mus. 94). 

") Antonovič (PacK. npeen. 6) našel v několika mohylách drevljan- 
ských nad hrobem blíže povrchu jakési dřevěné střechy (původně nad 
mohylou?) a týž badatel dí jinde (bez dokladu), že i Radimiči dělali střechy 
nad mohylou {Chanénko, flpeBHOCTH V. str. V.). Jiných archaeologických 
dokladů neznám. Za to o jakési budově nad hrobem (ovšem prozatímním) 
zmiňuje se Fadlán u Rusů. Dále v jednom prologu XV. stol. u 11. července 
stojí: ,,Onra npHSBa cuna CBoero CBHTOcnaBa h sanostna eny Cb seMjieio 
paBHO norpecTH k> a MorMnu ne cyTH hh TpHSH-b tbophth, hh ónbina ntíiTH' 
(Prolog Ikdji. 11. ípp. 2. Srezněvskij, Marep. I. 47), k čemuž srv. 
v Žití Konstantina Muromského ,,nbiHy vá>íiivi" , což patrně dlužno opra- 
viti v ,,čflWHy" a v Slově Jana Zlatoústého ,,6n"bjiHHKH" {Vladimirov, 
riaMHTH. III. 238). Co je bdym, není zcela jasno. Sreznévskij 1. c. připisuje: 



:::::<> 



326 

váti hrob ještě hlubší smysl a účel; totiž sloužiti duším zemřelých za 
příbytek a odpočinek k dočasnému pobytu, jak ukazuje řada analogii 
po celém světě.i) Označení ta přešla pak z větší části i na hroby kře- 
sťanské, ovšem s příslušnými křesťanskými nápisy a odznaky, mezi 



flbíHa — nbíHH — roflHHbi. Kotljarevskij (Florp. 06. 121 si.) vykládá „nocr- 
poHKa Han-b MorHJioio' ' a odvozuje od huda, dovolávaje se toho, že v tom smyslu 
nalézá se slovo to jednou v Ipatějevském letopise k r. 1175: ,,bjio>khmu 
H J11060 CH B-b 6yflH, J11060 CH BTs rpoč-b" [Srezněvskij , Max. I. 189), a že v ruštině 
6yna dosud značí hrob [Dal s. v.). Podle Kotljarevského sluly tyto budky 
v staré Rusi 6ynH, óynbmt nebo i wajibH, >Kanie, >KynHme (1. c. 256). Srv. též 
jak v ,,CKa3aHÍe o Hanajrfe Mockbh" kněz Daniel najde srubec, pod nímž 
pohřben mrtvý [Kotljarevskij 122). Kotljarevského výklad nepokládám 
však filologicky za správný a výraz č-bUbíH-b za derivát od kmene 6yn-. 
Spíše bych v něm viděl odvozeninu od kmene ó-bo- (stsl. č-bn-feTH, 6ynHTH) 
a čmbiHT) fl-feHTH bych vykládal buď za obřad jakýsi nad hrobem konaný 
ve smyslu voláni duší zemřelých s obětmi spojený při umrlčím večeru 
(carmina diabolica in excubiis funeris, vigiliis cadaverum západoevrop- 
ských církevních zákazů. Srv. výše str. 298 a Zibrt, Seznam 12, 18), nebo 
zároveň za stánek, budku, při němž se podobné bdění s obětmi spojené 
konávalo. B%dyn v tom smyslu by byl utvořen od b^dét^, jako mlýn od 
mleti. V tomto smyslu mohly by se konečně i Kosmovy scenae (srv. výše 
str. 277) vztahovati sem, kdybych nebyl dal přece přednost výkladu výše 
podanému. Také P. Vladimirov č-bnbíH-b n-feaTH, čntnHHKij vykládá ve 
smyslu ,,6vá>H\H npH rpyn-fe no norpe6eHÍH" (FlaMHTH. npcBHep. uepK. jiht" 
III. 321). Miklosich (Lex. pal. 49) odvozuje slovo od kmene ó-bn-, 
ale překládá ,, monumentům," Faktum je, že se nejen dosud v Rusi staví 
budky na hroby, na př. v nižegorodské, kalužské, kostromské, černigovské 
gubernii, zvané rojiyčeu-b [Kotljarevskij 120, 250, 256), dále i v Bělorusi 
[Boguslawski, Dzieje 816), nýbrž že i staroruské památky znají slovo 
rójióeu-b nebo rojiyóeu-b ve smyslu pomníku nad hrobem, totiž přístřešku 
nad hrobem, do něhož se dávaly ikony a v němž bydlila duše. Poprvé se to 
vyskytuje v literatuře v XIII. stol. ve zprávě, že Jaropolk Vladimirovič 
(t 1139) pohřben byl ,,B'b rony6u-b". Srv. Šljapkin, 3an. apx. VII. 
2, 51. Nyní je zakázáno stavěti golubce nad hroby. Za to se setkáváme 
s ,,golubcem" v ruském domě. Sluje tak krytý vchod z izby dolů v pod- 
polje, nalézající se vedle pece [Šljapkin, 1. c, Zelenin, Archiv f. si. Phil. 
1910, 605. Rhamm, Beitráge II. 1, 408). 

^) Zvyk tento je velmi rozšířen a dlužno jej všude vykládati z ani- 
mismu, totiž vírou, stavěti pro duši příbytek in effigie, když musila dům 
vlastní opustiti. Týž zvyk vede ostatně mnohé divochy k tomu, aby po- 
chovávali tělo v chýši a pak tuto opustili a přenechali duši mrtvého. Stavění 
chýší nad hrobem doloženo je po celém světě a dalo namnoze původ ke 
vzniku chrámů. Mezi sousedy slovanskými doloženo to na př. u Kalmyků 
(H3B. apx. Kazaň. X. 402) a na západě u Longobardů [columbae u Paula 
Diac. De gest. Lang. V. 34). 



327 

nimiž kříž nastupuje v Rusku asi v stol. XI}) Také u nás v Cechách 
objevuje se asi od té doby .2) 

Ebbo připomíná, že Slované pomořští kladli na hroby jakési koly 
— fustes.^) Co tyto fustes znamenají, je těžko pověděti, a byly také 
různě vykládány.*) Jsou to buď desky na hrob kladené jako známé 
germánské Toíenbretter, doložené už v starém zákoně bavorském,^) 
nebo dřevce, kterými zase turkotatarští kočovníci, na př. Kirgizové, 
označují občas hrob, stavíce je na něj.^) 

Byly-li stavěny u Slovanů už v době pohanské na hroby i sochy, 
totiž podoby zemřelých, zhotovené ze dřeva nebo z kamene, nemohu 
říci s bezpečností. Analogií je tolik, i blízkých Slovanům, a idea sama 
tak rozšířená a tak přirozená, že bychom je mohli právem očekávati 
i u Slovanů; máme také řadu zpráv, že se jakési figury našly i na 
kurhanech v oblasti jihoruských kmenů slovanských, na př. v kraji 



^) O nejstarších křížích na hrobech v Kijevsku, ve Volyni a v Nov- 
gorodsku srv. Spicyn, 3an. apx. Petr. V. 203, XI. 273, 286, (pomýšlí, 
ale sotva správně, na původ normanský, gotlandský) a /. Šljapkin, tamže 
VII. 2, 50 si. Ze pohanský lid těch symbolů ještě v XI. stol. neměl v lásce, 
vidíme z Ústavu kn. Vladimíra a kn. Vsevoloda, v nichž se ustanovují 
tresty za posekání kříže, patrně na mohyle nebo při cestě (Srv. Vladimirskij- 
Budanov, Chřest. I. 213, 228, Golubinskij, Hor. p. u. P., 624). 

*) V Čechách našly se vytesané kříže na náhrobních kamenech v By- 
střici a na Hrádku v Prachovských skalách. 

*) Ebbo Vita Ottonis I. 12 líčí těmito slovy zákazy, které biskup 
Otto uložil Pomořanům: ,,ne sepeliant mortuos christianos inter paganos 
in silvisaut in campissed in cimiteriis sicut mos est omnium christianorum; 
ne fustes ad sepulchra eorumponant, omnem ritům et pravitatem paganam 
abiciant, domos idolům non construant." Srv. i epištolu v kronice Ekke- 
hardově Pertz MG. V 11 1. 263. 

*) Kotljarevskij překládá najiKH chochtb Ha MorHJiy a sice ve smyslu 
dělati hranici v upomínku na bývalé spalování v době, kdy už vlivem 
křesťanství zavládlo pochovávání (Horp. o6. 95). Bartold myslil na kon- 
strukci sloupovou (Gesch. von Rugen, Hamburg 1839 I. 578), jinak zase 
Giesebrecht, Balt. StudienVI. 1, 156, XIII. II. 34. (cit.^. Kotljarevskij 97). 

s) Lex bajuvar. XIX. 8: Cum cadaver humo inmissus fuerit et ligno 
insuper positus cunctis adstantibus [Quitzmann, Der Baiwaren Recht III. 
2. 258, Chlingensperg, Gráberfeld von Reichenhall 66 si., Vinogradov- 
Vladimirskij, C6opH. naM. (Hsb. Yhhb. Kijev 1911, 161). Chhngensperg 
to vykládá za desky položené nad mrtvým na ochranu proti kamení, 
když se hlína házela do hrobu. 

8) Charuzin, KHprHSu BynecB. opziH 105, 106, Has. apx. o6m. 
Kazaň X. 396. Střlat. fustis je doloženo i v tomto smyslu; na př. Tacitus 
G. 45. Srv. Mierzyúski, Žródla mytologii litew. Varš. 1892, 21 si. 



328 

severjanském^) a na západě Dněpra v gub. kijevské^) i na Podolí. 3) 
Ale zvyk stavěti nad hroby kamenné nebo dřevěné figury lidské byl 
přece ve východní Evropě speciálně zvykem, který byl vlastní pozdějším 
turkotatarským kmenům, a jim také náležejí hojné t. zv, hahy kurhanů, 
rozložených po jižním stepnatém pásu Ruska.*) Na druhé straně ne- 
vím, že by se u západních a jižních Slovanů bylo kdy našlo co podob- 
ného na hrobech.^) Proto je velmi pravděpodobné, že ve zvyku, 
stavěti na mohylu sochu nebo obraz zemřelého, pokud se objevuje 
u východních Slovanů, dlužno viděti působení vlivů turkotatarských 
z počátku II. tisíciletí po Kr. Ale VI. Demetrykiewicz jde, myslím, 
zase příliš daleko, když vůbec veškera starou skulpturu slovanských 
zemí, i kultovní v pohanských chrámech, uvádí na tento vliv a původ.^) 
Zde jistě vedle domácích představ a výtvorů působily především i vlivy 
nordické (na baltické a ruské Slovany). Ale o tom více v příslušné 
pozdější kapitole. 



V. Konstrukce vnitřní. 

Vnitřní konstrukce žárových mohyl u západních Slovanů je docela 
prostá. Země a kameny, někdy promíchaně, někdy ve vrstvách na- 



^) Nějaké sochy kamenné byly prý na mohylách smolenské gubernie. 
Spicyn, 3an. apx. XI. 185 — 6. 

2) Antonovič, Kapra apx. Kiee. ryč. Ukazatel 15. 

*) Kirkor našel we Wolkowcích nad Cygankou hrob, pokrytý deskou 
kamennou s hrubým reliéfem lidské postavy. Jinak nebylo při kostře 
a ostatnich kostrách nic než střepy (Zbiór III. 17). Při tom sděluje, že 
na Podolí podobné viděl v Babincích, Bilczi, Raszkowcích, Zašciance 
a jinde, jenže tyto vesměs stály, kdežto ve Wolkowcích deska byla po- 
ložena na hrob. V Bilczi stála baba na kurhanu, ale v něm uvnitř ne- 
bylo nic. 

*) Stojí ovšem někde i nad kurhany skythosarmatskými, i nad pu- 
stými, a označovala asi dodatečné pozdější pohřby do boků těchto kur- 
hanů (Srv. Pokrovski], Hsb. XII. apx. o. 190). 

5) Vím pouze o zprávě Busbekově, podle níž Srbové v XVI. stol. 
stavěli kolem hrobu figury zvířecí, ze dřeva řezané (Rad XXXVII. 
115: ,,erant in coemeteriis erectae in palos aut longurios pleraeque cer- 
vorum, hinnulorum et similium ferarum de ligno dedolatae effigies", 
srv. Zibrt, Seznam 27). Takové figury, původně asi tyče s lebkami na ně 
nastrčenými, smíme podle vší pravděpodobnosti předpokládati už pro 
dobu starou. 

^) Demetrykiewicz W., Figury kamienne t. zw. bab w Azyi i Europie 
i stosunek ich do mitologii slowiaňskiej (Spraw. Akad. Um. Krakow 1910. 
Lipiec). ^ 



329 



rovnány byly do náležité výše. Úpravnějších vnitřních jam nebo komor 
není, nanejvýše bylo nad hromádkou popela nebo popelnicí sděláno 
jakési klenutí z větších kamenů, aby obsah chráněn byl před rozdrce- 
ním.^) Později, když zavládlo pochovávání, sestával pravidlem vnitřek 
hrobu z čtyřboké jámy nehluboké (O 5 — 2 m), v zemi vykopané, na jejíž 
dno byl položen mrtvý (častěji s kamenem pod hlavou nebo u hlavy) 
a nad niž nasypán byl, jak již bylo výše pověděno, neveliký rov . 
Úchylek od této jednoduché konstrukce je u západních Slovanů velmi 




Obr. 18. Průřez mohjd u Kvasic a Jarohňovic na Moravě. 

málo, nanejvýše setkáme se ještě s kamenným (částečným) obložením 
hrobu (o prknech zastupujících rakev a o skutečných rakvích viz dále 
str. 353). Ale o skutečných komorách hrobních nelze téměř mluviti, 
V Cechách a na Moravě jsou typické jámy v řadách, občas s čá- 
stečným kamenným obkladem ,2) což jde i do záp. Německa^); podobně 
ve Slezsku a^) také v Polsku a Polabí jsou všude typické jámy stejné, 
opět občas provázené kamenným obkladem, jenž už na východě Polsky 
přechází ve skutečné skřínky kamenné.^) Takému jižních Slovanů vidíme 



1) V Čechách bývá obyčej ně^popel jen nedbale uložen na povrchu; 
někdy je kolkolem jádro kamenné {Pič, Starož. III. 1, 14). Pouze od Netolic 
z IX. stol. znám jakési kamenné skřínky (Pam. XII. 147, 150, Pič, 
1. c. 29). 

*) Pič, Starož. III. 1, 77, 329 si. (na př. u Levého Hradce, Libic). 
Jámy hl. 2 — 3 m našly se i pod většími mohylami u Jarohňovic na Moravě, 
ale nedaleko v Tabarkách u Kvasic byly kostry na úrovni půdy [Knies, 
Č. Lid III. 546, Červinka, Pravěk 316). Srv. obr. 18. Dva obrazy z hrobů 
u Zeleníc z Pam. arch. viz dále na str. 366. 

») Srv. na př. hroby u Solkvic v Durynsku (Nachr. 1902, 67). 

*) Mertins, Wegweiser 111. 

*) Kamenný rámec našel se občas v hrobech meklenburských (Beltz, 
Alterth. 375). Srv. pohřebiště u Gamehlu, Wismaru (Nachr. 1895, 20, 21). 
V Pomořansku je obvyklá jáma bez obkladu {Schumann, Cultur Pomm. 
102), ale i obklad se našel ,na př. u Ramlnu blíže Leknice. V slovanských 



330 

stejnou konstrukci. V Krainburga — pohřebiště to ovšem uvádím 
vždy s příslušnou reservoui) — jsov. prosté jámy v řadách bez rakví, 
u V. Gorice též a rovněž v Sredné Vsi bohinj^ké, Bledu, Mannsburgu, 
Hohenbergu, Krunglu, dále u Vrliky a Biskupije.2) 

S úpravnější a rozmanitější konstrukcí mohyl, s komorami na úrovni 
nebo pod úrovní, setkáváme se na východě Slovanstva, kde na ni půso- 
bily jednak vlivy nordické, jednak, a v tomto směru nejvíce, vlivy 
jižní, skythosarmatské, alanské, chazarské a pod. Ale i tu úpravnější 
konstrukce je pravidlem jen příznakem lidí bohatších, chudí i zde na 
východě spokojiti se musili s prostou mohylkou, lišící se od druhé chudé 
pouze tím, kde bylo uloženo tělo, zda na úrovni, 
nebo výše nad půdou, nebo v jámě pod úrovní. 

Sloužila-li mohyla jen k tomu, aby byla na ni 

postavena popelnice (třebas pod stříškou nebo na 

sloupci), podle zvyku doloženého letopisem uRadi- 

mičů, Vjatičů a Severjanů, byla přirozeně mohyla 

jen prost j/m násypem země, písku nebo kamení 

bez zvláštní vnitřní konstrukce. Měl-li býti však 

hrob uložen do mohyly, nebývala vždy popelnice 

nebo hromádka popela prostě zemí zasypána, 

Obj. 19. Typ hrobu nýbrž vnitřek mohyly byl zvláště k tomu účelu 

v Zarnówce. upraven, a tato úprava, různá podle dob a krajů, 

docházela časem a místy i ke konstrukcím značně 

komplikovaným a nákladnjhn. 

V starší době, když se mrtví v Rusi spalovali, není zvláštních a ná- 
kladnějších úprav. Sebrali popel po zemřelém a dali jej na hromádku 
nebo do popelnice a tu bud na úroveň půdy nebo pod úroveň do malé 
jámy, někdy kameny obložené, nebo konečně do některé vyšší vrstvy 




hrobech XIII. stol. odkrytých v Hannoversku u Rassau, měly některé 
obklad nebo jen kameny u hlavy a u nohou (Praeh. Zs. I. 85). V Polsku 
sem náleží rada pohřebišť prozkoumaných a popsaných Fr. Tarczyňským 
a L. Rutowským (Turowo, Korzybie, Kranina, Romatowo, Koziminy, 
Blichowo, Strzeszewo) vesměs z gub. plocké. U Wierzbice (Plock) byl 
kamenný obklad (Šwiatowit II. 20, V. 213, VII. 3 si., 22, 39 sL, 43). 
Zde také, jak jsme slyšeli, nastupují už vyšší mohyly (Turowo, Romatowo, 
Rogowo, Blichowo, Strzeszewo v kraji ploňském) z X. — XI. stol. Známé 
hroby u Žarnówky byly obloženy několika velkými kameny (srv. obr. 19) 
podle T, Luniewského (Pam. fiz. 1882 tab. XXXI.). 

^) Srv. o něm mé SS. II. 506. Bylo pravděpodobně slovanské z doby 
po odchodu Langobardů r. 568. 

2) Srv. SS. II. 522 si. 



331 

mohyly, kterou pozůstalí mezitím, nasypali. Jsou sice místa, kde se 
setkáváme se všemi těmito způsoby najednou, i s pohřbem v jámě, 
i na úrovni, i výše v násypu, ale celkem lze říci, že prvý způsob ovládal 
starší žárové mohyly na jihu Rusi. Hřbitovy u hradiště Pastěrského, 
Motroninského a Sargorodu v kijev. gubernii mají mohylky obyčejně 
s pohřbem na úrovni, méně v nehluboké jámě;i) v Brovarkách našel 
C. Chvojka jamky s popelem.^) 




Obr. 20. Pohled na kurhany gnězdovské. 

Rovněž žárové hroby u Cigirina mají jámy^) a výkopy J. Jarockého 
u Zubkovičů blíže Ovruče vykázaly popelnice v jámě.*) Naproti tomu 
Hamčenko u Miiopola na Sluči našel zase popelnice na úrovni nebo 



^) Tpyflbi XII. apx. c. I. 93 si., 98, 101. Další výčet kurhanů žáro- 
vých z kijevské gub. z doby IX. — X. stol. viz u Spicyna, 3an. apx. 
XI. 267. 

2) PacK. Mor. npH c. BpoBapKH 2 — 3, 4. 

') Apx. JltT. 1904, 1. 

*) Apx. IIi,T. 1903, 176. 



332 

v násypu^) a také volyňské výkopy barona Steinheila v kraji luckém 
a rovenském ukázaly, že se dělo spálení těla buď na úrovni nebo na 
nízkém násypu.^) Velké černigovské mohyly mají žároviště na úrovni 
a nad ním ve vyšší vrstvě hromady spálených milodarů (srv. tab. XIII.), 
kdežto žárové mohyly z okolí Černigova mají popeliště buď na úrovni 
(mohyly u Sědněva a vlastní černigovské), nebo stojí uprostřed mohyly 
popelnice výše (Volokitino v gluchovském új., Marjanovka v puti- 
vlském, Kljukva, Alexandrovka na Sejmu, Sudža).-^) Je vidno, že na 
nízkou nasypanou mohylu postavena byla urna a pak vše znovu za- 
sypáno do výše O' 5 — 1 m. Podobné pozdní mohyly (popelnice mají 
vlnovku) prozkoumal v okolí Ljubeče VI. Antonovič;^) u vsi Bogda- 
nova (Gluchov) našel zase N. Běljaševskij popel v hromádce na niveau.^) 
V kurské gubernii jsou popelnice dosti vysoko v násypu.^) Patrně tu 
máme občas co dělati se zvykem, klásti popelnice původně na vrch 
mohyl, jako vzpomíná Letopis o Křivicích.') 

Rovněž žárové kurhany smolenské dělaly se tak, že pozůstalí na- 
sypali nejdříve okiouhlý násyp na y, budoucí výše mohyly a pokryh 
jej vrstvou bílého písku (dnes místy ohněm do červena vypáleného). 
Potom postavili do prostřed hranici, na níž spálili tělo, a popel z části 
dali do hrnce, z části rozmetali kcdem. Milodary zbylé uloženy byly vedle 
popeliště bhže kd kraji na Hromádku. Byl-li mrtvý spálen jinde (obojí 
tento způsob byl zde konstatován), přineseny byly všechny zbytky do 
prostřed kurhanu; popelnice byla často obstavena i přikryta plochými 



1) H3B. XI. apx. c. 148. 

2) Apx. JltT. 1904, 148, 154. Mohyly u Peresopnice (Rovno), Kovalů 
a Rudni Borové (Luck). 

'') Samokvasov, MorHJibi 188 si. , 204, 213, Ctsep. 3eM.nH 14 si. Původní 
popši' jeho výkopů v severjanských mohylách viz v Trudeclt III. arch. 
sjezdu v Kijevě r. 1874. I. 185 si. 

*) TpyAbi npenBap. kom. XIV. c. (Moskva 1906) I. 28. 

5) Apx. JItT. 1900, 147. 

«) Spicyn 3an. apx. XI. 241. 

') Občas nalézají se popelnice hned pod drnem. I v gnězdovských 
mohylách našel VI. Sizov doklady, že popelnice byly stavěny na vrchu 
mohyly (Cmoji. Kypr. 16). Také není vyloučeno, že vůbeo tam, kde dnes 
popelnice stoji uprostřed kurhanu, původně stála na povrchu nízké mohyly 
a teprve pozdějším dosypáváním dostala se do prostřed. Spicyn vyslovil 
domněnku (Hsb. apx. kom. XV. 7, 10), že v Gnězdovu obyčej dávati popel- 
nici výše úrovně náležel Normannům, na samý vrch — Krivičům. Branden- 
burg konstatoval podobný zvyk pro IX. — X. stol. i v mohylách mezi 
Volchovem a Paši, ale slovanskost jich není zcela jistá (Tpynw VII. apx. c. 
Jaroslav I. 8 si., 20). 



333 




Tab. XIII. Průřez Černé mohyly ^v Čemigově a plán žároviště. 



335 



kameny.^) Celek zasypán různými vrstvami písku a země (srv. obr. 21.). 
Kurhany u sela Spasského (Gžatsk, Smolensk) jsou na úrovni,^) kur- 
hany u sela Michajlovského (Jaroslav) mají popel bud v jámě nebo 
na úrovni,^) u vsi Fedaševé (Bělev, Tula) byl popel na zemi bud na 
hromádce nebo v popelnici, občas i v dubových skřínkách.*) 





7W//77m7:^7777777777n/7ž77777/m;;p7f//. 

Obr. 21. Průřez kurhanu v Gnězdově a plán s žárovištěm. 

V gubernii minské nalézají se popelnice nad niveau země nebo na 
něm,^) tak i v grodněnské v új. bělském a v lubelské.^) Neslovanští 
kmenové západní Rusi mají popel také obyčejně na úrovni, řidčeji v jámě, 
na př. litevské v gub. vilenské.') Ale hroby u Pasilna na Vindavě 
(ze XIII.— XIV st.) měly popel na hromádce v jámě ^) a rovněž žá- 
rové hroby Ijucinské měly jamky, někdy uvnitř upravené as popelem 
do nich vysypaným. Žároviště bylo mimo hrob.^) 

Na severu v Přiladoží jsou hroby žárové výše úrovně a nikdy 
v jamách, a totéž platí o kurhanech mezi ř. Volchovem a Paší;^^) nad 



^) Sizov, Cmojich. Kypr. 8, 17, 26 a Spicyn, Hsb. apx. kom. 1905. 
XV. 7 si. podle výkopů S. Sergej eva. Výjimkou, když v mohyle byly pohřby 
dva, postavena byla jedna popelnice do popeliště nebo vedle něho, druhá 
pak, menší, na vrch mohyly, tak že se dnes nalézá hned pod drnem 
(Sizov 16). 

2) 3an. apx. VII. 1, 118. 

^) Gorodcov, Hsb. apx. kom. FIpHJiOK. ktj VI. 85, ktj IX. 15. 

'') Apx. H3B. 3aM. VI. 223. Většina kurhanů měla však kostry. 

*) Zavitněvič, 3an. apx. X. 326, Spicyn XI. 289. 

«) San. apx. XI. 293, Mater. II. 46, 53. 

^ Srv. Pokrovskij, Tpynw IX. apx. c. Vilno. II. 138, Spicyn, Pasa. 
26, San. apx. VIII. 103. 

8) Apx. H3B. 3aM. IV. 35. 

®) JIlOUHH. Mor. 9. 

1") Brandenburg, Kypr. ripHJi. 3, 6 — 8, Tpynu VII. apx. c. Jaroslav I. 
8 si., 11 si. V přiladožských jsou spálené kosti obyčejně v některé vrstvě, 
někdy i na vrchu pod drnem (8). Uloženi popela v nádobě jest řidčí a jen 
při Volchovu, a tu zase bývají nádoby skoro na vrcholu kurhanů. zřídka 



336 

úrovní nebo na ní jsou hroby vkurhanech v staroruském, valdajském 
a borovičském Újezdě gub. novgorodské i v porchovském a toporeckém 
Újezdě gub. pskovské. U Kljujeva (Veliké Luky) měla sopka skřínku 
s popelnicí nahoře v násypu.^) Také nově rozkopané mohyly žárové 
u Tichnina (Novgorod) měly hrob v různé výši nad niveau a spá- 
lení dalo se vždy mimo kurhan.^) Rovněž finské mohyly při samém 
Finském zálivu v okolí Sestrořěcka měly vždy popeliště na úrovni 
nebo nad ní.^) 

Z jiných detailů vnitřní konstrukce žárových mohyl zasluhují 
zmínky jen kamenné stolce nebo terrásky účele neznámého.*) 



Když nastalo pochovávání, shledáváme se s formami analogickými, 
ale poněvadž se mezi tím ujal zvyk nasypávati mohyly veliké a vysoké, 
bylo tím zároveň dáno více možnosti k rozmanitější úpiavě vnilřku 
mohyly, tím spíše, že princip klásti do hrobu tělo nespálené \edl vůbec 
sám sebou k tomu, aby se více přihlíželo k úpravě a rozvoji místa po- 
hřebního, než bylo při principu spalování, kde běželo jen o malou hro- 



níže. Pohřební obřad obyvatelů mezi Volchovem a Paši popisuje Branden- 
burg takto (1. c.): Nejdříve se očistila půda, a po spálení těla (na jiném 
místě) vysypal se popel na vrstvu země vyšší než byla půda okolní, kolem 
se položily milodary a pak vše zasulo mohylou dnes 2 — 3 aršiny vysokou. 
Častěji se našly uvnitř mohyly i zbytky ohniště a různých spálených kosti 
a věcí. Brandenburg sám tyto kurhany má za finské, vesské (str. 20) - 
za slovanskou má skupinu mezi Volchovem a Starou Ladogou a tam kde 
vkurhanech vyšších, ale chudých, jsou popelnice a jakési kamenné terrásky 
nebo stěny (str. 21). 

1) 3an. apx. V. 1, 14 sL, VI. 1, 67, XI. 363. 

2) Výkopy A. J. Kolmogosova podle předběžné zprávy v Praeh. Zs. 
III. 362. 

■') S. Hamčenko, 3an. apx. VIII. 2, 38. 

*) Tak na př. v Černé mohyle černigovské nad vrstvou popela 
a prvním násypem byl zdělán jakýsi stolec z kamenů s dřevěným sloupem 
uprostřed [Samokvasov , Mofhjih 198). Srv. obraz na tab. XIII. O kamen- 
ných terráskách některých volchovských kurhanů viz poznámku před- 
cházející. Zvláštní terrásky z valounů a kamenný kruh v násypu bez 
zjevného účelu konstatovány byly též v některých sopkách novgorodské 
oblasti {Spicyn, 3an. apx. XI. 143 si.). Jakýsi podobný oltář našel i R. 
Mielke uprostřed mohyly nalézající se na hradišti u vsi Gehren. Pod ním 
byla vrstva popela (srv. obr. 17). Mielke to vykládá za hraniční kámen; 
kolem valů našly se zbytky ohnišť a příbytků (Berl. Verh. 1902, 38). 



337 







1 1^^^3| 






©fi 



■*-) 



í— <r3 




t 



Tab. XIV. Další typy ruských kurhanů kostrových (1. Bolhan, 2. 
Myškov, 3. Cernigov, 4. Čemigov, skup. guščinská, 5. Uglič). 



22 



339 

mádkn popela, tak že vznik vysokých kurhanů může býti uveden také 
na tuto primární příčinu. 

Přihlédneme-li k celému souboru mohyl s tělem nespáleným, vi- 
díme před sebou opět trojí základní umístění mrtvého, resp. dnes jeho 
kostry: umístění v jámě, jež se nachází pod niveau půdy, umístění na 
povrchu půdy a konečně položení mrtvého nad niveau, tedy na ně- 
jakém zvýšeném násypu, nad nímž nový násyp vytvořil teprve vlastní 
mohylu. Všecky tyto typy, hlavně však první, vedly zároveň z prostého 
uložení těla v zem a jeho zasypání k vývoji zvláštní komory pohřební, 
ať už komory, která náležela speciálně tělu a s ním tvořila celek — 
tedy k rakvi, či ke komoře, která byla součástí mohyly. 

Jest zajisté zajímavo, že, jakkoliv se s různými kombinacemi po- 
lohy a komor setkáváme promiscue v celém Slovanstvu a také v celé 
Rusi, přece se vytvořily jisté skupiny nebo oblasti, jimž jsou jednotlivé 
typy vlastní a pro ně charakteristické. Na západě a na jihu Slovanstva 
jsou to, jak jsme už výše slyšeli (str. 329), hřbitovy s jámami bez mohyl, 
jen s malými rovy. 

Na jihu slovanské Rusi shledáváme se podobně a nejvíce s prostými 
jámami vyhloubenými 0*5 — 1 m (někdy i 2 m) pod nevysokou mohylou 
(sr\ . výše str. 309), ale i tu se vyskytují, ba místy i na témže hřbitově, 
kostry položené na úrovni půdy nebo nad úrovní. V mohylách volyň- 
ských, pokud je známe z výkopů Žitynského, Voljanského, kn. Lubo- 
mirského a hlavně J. Melnikové, N. Hamčenka a VI. Antonoviče, 
vidíme nejčastěji tuto charakteristiku: na dně nevysokého kurhanu 
je jáma střední hloubky asi ^j ^ metru a v ní hrob s kostrou dřevěnými 
deskami obložený. Melniková našla mezi 252 kurhany jámu v 62%, 
tělo na úrovni v 21% a výše úrovně v 13%, mimo to však všechny typy 
promíšené na jednom pohřebišti, na př. u Poddubců nebo Borochova.^) 
Na velkém pohřebišti u Vel. Rykaň (Dubno) byly samé nehluboké 
jámy ,2) v mohylách u sela Jemelčina a v sele Glumči (Novograd-Volynsk) 
také jámy s kostrou kameny přikrytou.^) Ve svých výkopech mohyl 
drevljanských našel Antonovič v 58% jámy, v 25% tělo na povrchu 
a v 17% výše úrovně, na vrstvě uměle nasypané,^) a také Hamčenkovy 
výkopy v okolí Zitomiru ukázaly převládání jam. Na řece Korčevaté 
a u Žitomira byly vesměs jámy s rakví uvnitř, u Miropole rovněž jámy 



1) Tpynbi XI. apx. c. I. 135, 482. 

*) Žitynskij, Tpyflbi IX. apx. c. Prot. 70. 

3) H3B. apx. KOM. T. XXXIV. npHno>K. 81. 

••) Tpynw XI. apx. c. I. 26. 



34C 

vyložené kamennými nebo dřevěnými deskami, nebo jámy vypálené,*) 
u Studence na Žitomirsku byly kostry na horizontě i v jamách.^) 

Naproti tomu čteme ve zprávách o výkopech barona F. Steinheila 
v kraji rovenském, luckém, žitomirském a ovručském stále o kurhanech 
s kostrami na úrovni nebo výše ní.-"') J. Jarockij našel kostry na úrovni 
u vsi Podlubů blíže Novohradu, dále u Rokitna (Ovruč) a také u Olevska 
byla většina na niveau, kdežto zase u Zubkovičů, Lopatičů a na Ovruč- 
sku byly v jamách.*) Na úrovni byly hroby i u Gorodca a Teljukovky 
v kraji luckém.^) Od vsi Andrejevičů na hranici žitomirského a novo- 
hradského újezda ohlášeny jsou tři skupiny kurhanů, pivní s jamami, 
druhé dvě s pohřby na úrovni.^) Jsou to rozdíly časové či spíše 
rozdíl tradic rodových? Na Podolí příklad mohyl s jamami deskami 
obloženými poskytuje pozdní pohřebiště (slovanské?) u Bolhanu při 
Olhopoli, a jiné slovanské hroby v jamách bez kurhanů našel na halič- 
ském Podolí Ossowski u Myšková blíže Zaleščyků.') Srv. připojené 
obrazy 1—2 na tab. XIV. 

Na Kijevsku a dále na východě Dněpru jsou poměry podobné jako 
na Volyni. Kostry v jamách (někdy s dřevěným obkladem nebo v rak- 
vích) nalezeny byly u Rossavy blíže Kaněva,^) na Vrchní Jurkovici 
v Kijevě,^) v Šargorodu a u Brovarek^*^) a na hradišti u Očakova,**) 
kdežto v Nežilovicích a Radomysle byly na úrovni.*^) U sela Lipového 
a Mědvěžího (Romny, Poltava) byly kostry v jamách, u Romnů a 



1) Tpynbi IX. apx. c, Vilno II. 114, 128, 130, Hsb. XI. apx. c. 
149, Tpyflbi XI. apx. c. I. 355 si. Prvý typ [má Hamčenko za nejstarší. 

2) HxeHiH HCT. o6m. Hecr. XIII. 1899, Apx. JltT. 1900, 126. 

*) Apx. Jl-feTonHCb 1904, 136 si. Tak bylo při hrobech u vsi Rogačeva, 
Gorodca, Veselovky, Barašů, Iskorosti, Tatarnovičů, Norinska, kdežto 
u Studinky a Peresopnice z části i u Rogačeva (vše v rovenském kraji) 
byly jámy. Steinheil soudí v závěru (str. 170), že byly zde jámy obvyklé 
jen v bassinu Horyně. Srv. tamže 1899, 29. 

*) Apx. JltT. 1903, 174 si., 176, 182, 183, 191. 

') Apx. JltT. 1899, 214. 

«) Apx. Jl-feT. 1903, 329 si. 

') Zbiór XIV. 69 (Bolhan) a tamže XV. 91, XVI. 92 (Myškov). 

8) Samokvasov, MorHJiu 225. 

») Apx. Jl-br. 1899, 75. Povahu pohanských hrobů nalezených pod 
Desjatinnou církví nelze z popisu dobře zjistiti. Srv. Hsb. apx. kom. 
XXXI. npHJi. 69, 75 si. 

^^) Tpynu XII. apx. c. I. 101, PacKonKa mot. npH c. BposapKH 3. 

") V. Gézay, Apx. JI-bT. 1904, 82, 92. 
1=!) Apx. ntT. 1900, 201. 



341 

Liplava (Zolotonoš, Poltava) iéž}) u Glinska (Romny) střídaly se 
jámy s polohou na úrovni^) a tak i u Berezové Rudky nedaleko Pirjatina.^) 
U Perejaslavě jsou typické jámy, u Miropole jámy i kostry na úrovni. 
Tyto má však Samokvasov za neslovanské.*) V gub. charkovské našla 
Melniková u Nicachy na Vorsklici hroby většinou v jámě deskami ob- 
ložené, méně na úrovni.^) Ale zde se už dostáváme do končin, kde se 
Slované silně mísili s cizími elementy a kde o národní příslušnosti hrobu 
bývá dosud těžko rozhodovati. Samokvasov v celku soudí, že v Podesní 
a Posemí jsou stejnorodé kurhany vesměs slovanské, ale na Sule, Pslu 
a Vorskle jsou už různorodé.^) 

V skupině mohyl čemigovských, prozkoumaných Samokvasovem, 
byla kostra bud na úrovni (v mohylách gluchovského újezda, dále u sela 
Volokotina, u Sědněva,) nebo v jámě (u chutora Miškina blíže Cemi- 
gova, v skupině guščinské a trojické, u Meiinovky pod Sta rodu bem, 
u Larinovky blíže Novgorodu Severského, u Bachmače, Krásného 
Beregu'). podobně jako v Ljubeči.^) Srv. obr. 3—4 na tab. XIV. 

V radimičských kuihanech zkoumaných VI. Antonovičem byly 
kostry pravidlem výše úrovně (78%) na násypu asi ^/., m. vysokém,^) 
ale v kurhanech suražského a novozybkovského újezda (Cernigov) ležely 
pravidlem na ú.ovni (76%) a v jámě nebo výše horizontu jenom vý- 
jimkod, a to hlavně při ř. Iputi.^^) To platí i o kurhanech rylského újezda 
gub. kurské.ii) Také v kurhanech u Sudže a Putivli (Kursk) byla těla 
na úrovni/"^) u Kochan v kalužské gub. na úrovni a pod ní^^), u Fedaševé 



^) T. Kibalčič, BucTaBKa 1 1. 97, Makarenko, Hsb. apx. kom. XXII. 40, 43^ 

2) Samokvasov, MorHJifai 208. 

3) Apx. Jl-feT. 1900, 203. 

*) Samokvasov, Cteep. seMjiyi 37 — 45, BbicraBKa II. 243. 
») H3B. XII. apx. c. 183, Tpyflu XII. apx. c. I. 692sl. Detailní poměr 
na tomto důležitém slov. pohřebišti se 150 kurhany ukazuje asi 65% jam. 
*) Samokvasov, Ctsep. senjiH 69. 

') Samokvasov, tamže 37—45, Moranu 188 si., 208, BwcraBKa II. 
180, 182, 243. 

8) Katalog hist. mus. 149, 150. 
») Antonovič, Tpynu IX. apx. c. II. Prot. 48. 
10) Spicyn, PanHM. Kypr. 8, 26. 
") Speranskij, Apx. Hsb, 3aM. 1894, II. 263. 

12) Srv. literaturu v pozn. 7. Sudžanské měl Samokvasov zprvu za 
neslovanské, z toho důvodu, že jsou na úrovni a pro ráz milodarů 
(BucraBKa II. 244). Později od toho upustil, vida, že je pohřeb na úrovni 
i jinde u Slovanů obvyklý. 

18) Ždanov, Hsb. apx. kom. IX. ripHJiow. 39. 



342 

(Bělev, Tula) na ní, i (méně) nad ní.^) V západní smolenské oblasti 
kurhany u Gorodku mají kosti v jamkách^) přikrytých deskami, kdežto 
na východě u Gžatska jsou vesměs na úrovni, pod. jako v sousedství 
u Volokolamska.^) V tverské gub. u Zaborje (Korčeva) našel Kelsijev 
kostry obyčejně v jámě, jen výjimkou nad úrovní,"*) u Timerjova 
(Jaroslav) nebyla však ani jedna pod zemí.^) U Žukova (Uglič), u Kir- 
janova (Uglič) našvl Ušakov^) a rovněž Nikolskij na řece Juchoti (Uglič) 
kostry na úrovni.') Srv. schéma ugUčských kurhanů na tab. XIV., 
obr, 5. U vsi Duněněvé (Tver) byly kostry na niveau v mohylkách 
z X.-XI. stol.8) 

Dále ve středu Rusi nalézáme velké střídání a míšení hrobních typů, 
ale výsledky nepadají zatím na váhu, poněvadž rozlišování slovan- 
ských hrobů od neslovanských je zde nesnadné a teprve v počátcích. 
V moskevské gub. jsou kostry pravidlem na úrovni,^) v rjazaňské v ka- 
simovském Újezdě na úrovni,^") ale jinde (Pronsk, Jaraj, Rubcová, 
vesměs u Rjazaně) v jamách-^), ve vladiměřské na úrovni i v jamách.^^^ 
Dále na východ zacházeti nechci, jen to bych podotkl, že zřejmě cizí, 
íinská pohřebiště, která se zde objevila na východní hranici krivičské, 
na př. znamenitý Ijadinský a tomnikovský mohylník v tambovské 
gubernii, vykazují z X. — XI. stol. jámy různé hloubky (i/g — 2 arš.), 
ovšem bez kurhanů.^^) 



Apx. H3B. 3aM. VI. 223. 

Katalog hist. mus. 118. 

Gatcuk, 3an. apx. VII. 1, 107, 120, 127. 

BucTEBKa II. 347. 

BbicT. II. 307. 

BucT. II. 286, 380, Katalog hist. mus. 213 si., 223. Hroby podle 
z X.— XI. stol. 
iBucT. II. 277. 

Spicyn, H3B. apx. kom. VI. 6. 170. 

Bogdanov, Marep. 13, Katalog hist. mus. 225. 

Nejedov, BucraBKa II. FIpHJíOHí. 58, Katalog hist. mus. 289, 292. 

Apx. H3B. 3aM. VI. 10, 3an. apx. X. 335, 341. 

Spicyn, HsB. apx. XV. 99, BucraBKa II. 287. Spicyn v přehledu 
ruských mohyl uveřejněném v 3an. apx. XI. 203 — 293 praví, že ko- 
stromské kurhany mají kostry obvykle na úrovni (229), rjazaňské v jamách 
(234, 235), moskevské z části na úrovni, z části v jamách (203), kurské 
na úrovni (242). 

"). Jastrehov, JIhahh. Mor. 3 (přičítá se Mordvinům, str. 55). Ale 
v nově professorem Gorodcovem prozkoumaném pohřebišti ze VII. — X. stol. 
u Podbolotni blíže Muroma — patrně finském — byly kostry nad niveau 
půdy (H3B. apx. XXXVII. HpHn. 133, 1910). 



343 

Přejdeme-li z drevljanského a poljanského území na západě Dně pra 
na Pripeť a odtud dále k severu, vidíme rovněž zanikání hrobních jam. 

Mohyly mozyrského újezda na Pripeti objevují úplné pomíšení 
typů, ale ještě s převládáním jam. U Skriglova na pravém břehu jsou 
uvnitř hřbitova jámy, na obvodu kostry na úrovni, na levém břehu 
u Vatožic jam je méně.^) Na čemikovském pohřebišti při stoku Němanu 
a Usy (minský Újezd), byly také všechny tři typy, ale v jádru už byly 
kostry na úro\'ni; tak i na úročišti Klenikách v új. ihumenském a 
u města Borisova při Berezině^). U Muravy (Ihumen) a u Syczů 
našel Titus Sopodžko hroby na úrovni,^) v kurhanech új. rohačevského, 
bychovského, klimovičského, čerikovského a mstislavského (gub. 
Mohilev) našli Fursov a Čolovskij všechny typy,^) St. Cerha kostry 
nad niveau.^) Ve veližském a lepelském Újezdě vitebské gub. jsou kostry 
na povrchu země nebo častěji nad ním.^) 

Vcelku V. Zavitněvič, který v gub. minské prokopal na sta kurhanů, 
našel v 68% hroby na úrovni '^), na Berezině v 73%, kdežto jen 12% 
mělo jámy.^) Všude tvoří základ hroby na úrovni na sever od čáry 
horní Něman, Minsk a Berezina,^) Také Szukiewicz dobře rozpoznal, 
že v Bělorasi je typická forma na úrovni a že jámy vnikají sem jednak 
z Volyně, jednak od západu,^") neboť i v království Polském střídá se 
typ na úrovni s typem jámovým.^i) Pozdní mohyly grodněnské Černé 



1) Zavitněvič, Kícb. Crap. 1890 V. 263. 

2) Zavitněvič, 1. c. 260. Srv. 3th. Oóoap. 1893, 201. 

3) Zbiór wiadom. XIII. 58, 69. 

*) flpcBHHKi)', pasKonoKt. Srv.' Apx. Hsb. 3aM, 1893, 112. Zde 
v jednom rohačevském kurhaně našli Fursov a Čolovskij jámu vyrytou 
v podobě kříže. 

') Mater. I. 94. 

«) Katalog hist. mus. 158. 

") OopMa norpeó. oópyina at MosbipcKOMt, pí.hhukomt> h óoópyňCKOM-b 
jrfe. Mhhckoh ry6. Tpynu IX. apx. c. Vilno II. Prot. 47. 

8) Zavitněvič, 3an. apx. X. 326. Srv. Apx. Has. Sán. 1893, 60. 

9) Zavitněvič, Kies. Crap. 1890. V. 260. Na základě toho vyslovil 
Zavitněvič už r. 1890 domněnku, že Pripeť byl hranicí nejen dvou typů 
pohřebních, nýbrž zároveň hranicí kmenovou, že hroby na úrovni jsou 
dregovičské a v jamách drevljanské (1. c. 264). Dregoviči sahali mu až na 
Pripeť (Apx. HsB. SaM. 1893, 61). K přehledu nálezů kurhanů minské 
gub. viz i Tatur G., O KypraHaxi Mhhckoh ryč. Tpynbi IX. apx. c. II. 
Prot. 116. 

^") Szukiewicz, Rocznik Tow. prz. nauk. Vilno 1909, 84. Rovněž to 
dobře označuje Katalog hist. mus. 130. 

") Spicyn ohlašuje na př. hroby s kostrami v jamách a na úrovni 
z bělského újezda gub. grodněnské (3an. apx. XI. 293). U Grodna samého 



344 

Rusi zkoumané Szukiewiczem a Wolterem mají přirozeně \'esměš 
jámy.^) 

Rovněž dále na severu Rusi jsou jámy řídké a typickým je pohřeb 
na úrovni nebo výše v násypu. V gdovských kurhanech XI. stol. byly 
kostry na niveau půdy, někdy i výše a teprve v XII. — XIII. stol. 
nastupují jámy .2) Srv. tabulku XII. V novgorodské a pskovské gub. 
v Újezdě staroruském a porchovském vidíme v kurhanech totéž (srv. 
na př. Vel. Gorki, Poddubí, Kamenka, Glubočicha) a opět teprve 
v pozdních žalnikách nastupují jámj^ V Borkinu pod kurhany vět- 
šinou jsou hroby na úrovni.^) Ve velikoluckém, cholmském a toropec- 
kém Újezdě našel V. Glazov v starších kurhanech kostry na úrovni 
nebo v jamách, v pozdních z XIII.— XIV. stol. opět jen v jamách*) 
ale u Mamilové hroby z XIII.— XIV stol. vesměs na úrovni.^) V petro- 
hradských kurhanech od Gatčiny, Carského Sela a Petěrhofu kostry leží 
nebo sedí na půdě. Jsou také výše, v násypu, ale v jámě téměř nikdy.*) 
U Ladogy gen. Brandenburg našel hroby v různých výškách, ale vždy 
nad niveau půdy, podobně jako tam bylo i při pohřbech žárových.') 

Zde tedy na severu všude v X. — XI. stol. pochovávalo sena úrovni 
země nebo nad ní a teprve později, patrně vlivem křesťanství, zanikaly 
násypy mohylové a s nimi i tento typ pohřbu; v žalnikách přirozeně 
nastupovalo vyhlubování jam. Ostatně je možno, že tu místy od zá- 
padu působil i vliv sousední oblasti litvolot5'šské. Aspoň sousední hroby 
tohoto území vykazují už dříve, v IX. — XI. století, jámy pohřební, 
na pr. znamenitý mohylník z IX.— X. stol. u Ljucina (Vitebsk) s 250 
hroby, mezi nimiž bylo 83% koster v jamách hlubokých téměř 1 m 
a obložených na stěnách i na dně deskami.®) Podobně kurhanj^ u Pa- 



také byly mohyly s nehlubokými jámami (Apx. Hsb. 3aM. IV. 226). Po- 
dobně mají jámy kurhany u Zablocia a W^žowszczyzny (Vilno), jejichž 
národnosti (jsou-li slovanské nebo litevské) ovšem bezpečně určiti nelze 
(Šwiatowit IV. 40 a I., 32). 

^) Spicyn, flpcBH. HepHOH PycH (3an. XI. 304.) 
^) Spicyn, TnoB. Kypr. 9, 14. 

*) N. Rerich, 3an. apx. XI. 349 — 374. Srv. výkopy A. Kolmogosova 
u Tichnina (Novgorod) z IX.— XII. stol. (Praeh. Zs. III. 362). 

*) V. Glazov, San. apx. V. 1, 44 si., VII. 1, 97—100. U Lopatová 
blíže Pskova byly nad úrovni (San. V. 1, 74). 

") 3an. VII. 1, 139. 

") Ivanovskij-Spicyn, Kypr. nerp. 7, Rerich, 3an. apx. XI. 323 si. 

') Kypr. ripHJiafl. 7 si., 20. 
') Hkduhh. Mor. 5. 



345 

kalnišek mají kostry v jamách^), podobně kurhany u Po- 
szuszwi, obé v gubernii kovenské,^) a také hroby v Salapiaciszkách 
(Lida, Vilno) měly kosti y v jamách.^) Vůbec hrob s jamou pod kurhanem 
je typický pro kraj mezi Vilijí, dolním Němnem a západní Dvinou.*) 

Celkem vidíme, pokud lze dnes sledovati, že nebylo na konci doby 
pohanské u východních Slovanů jedné normální konstrukce mohylové. 
Dokud pohřbívali bez mohyl, pod nepatrnými jen rovy, dělali přirozeně 
jako Slované západní, jámy pro popel, resp. popelnici. Jáma v zemi 
vyrytá byla, zdá se, podle všeho původní i ve východním Slovanstvu, 
Když však na konci I. tisíciletí vyvinul se zvyk dělati mohyly vyšší, 
ba přímo vysoké, mohutné, přirozeně přestávala potřeba a důvod hlou- 
biti jámy. Stačilo mi tvého nechati na úrovni. Starý zvyk kopati jámu 
udržel se až do počátku křesťanství typicky jen v jižnějších končinách 
Rusi. Naproti tomu na sever od Pripeti a Desny, kde vznikly známé 
nám vysoké kurhany (sopky), přestaU vyrývati jámy a kladli normálně 
tělo buď na úroveň nebo nad úroveň na první násyp,^) ačkoliv, jak 
jsme viděli v podaném přehledu, i tu je dosti výjimek. Na konec ovšem, 
když zavládlo plně křesťanství, které zakazovalo ,,MorHny tbophth" 
— ujal se pomalu všude (od XII. stol. povšechně) zvyk, klásti tělo do 
jam bez mohyl. Když nebylo násypu, odpadl přirozeně typ hrobu na 
niveau nebo nad ním. Myslím proto — ačkoliv to potřebuje ještě 
ověření — , že rozdíly forem v jedněch a týchž končinách v hrobech 
X.— XIII. stol., rozdíly, kterými se tolik obírali ruští archaeologové, 
bude dlužno především uváděti na tento moment chronologický.^) 

Takový byl obvyklý základní a ovšem zcela jednoduchý způsob 
vnitřní konstrukce. 

Zvláštní a lepší vnitřní konstrukce nastupují tím, že bud jáma 
byla vyložena dřevěnými deskami a kládami, nebo na úrovni nad tělem 
složena jakási komora, která se místy přirozeně i v rozměrech i v kon- 
strukci a půdorysu dále vyvíjela. Zprávy o bývalém dřevěném obkladu 



^) Majewski, Šwiatowit II. 92. 

*) Zaboř ski, Šwiatowit VI. 145. 

3) W. Szukiewicz, Mater. X. 39, XI. 57. 

*) Spicyn, HsB. apx. kom. II. 95. 

*) Zdali však Spicyn správně vykládá tento poslední typ vlivem 
normanským, potřebuje teprve potvrzení dalším bádáním (H3b. apx. 
XV. 10). 

«) Tak soudí i Zavitněvič pro Bělorus, maje pohřby v jamách za 
pozdější (3an. apx. X. 329). To platí i o severu jak na př. ukazují gdovské 
mohyly [Spicyn 9, 14). 



346 

hrobu jsou dosti hojné, zejména na jihu vystupuje to častěji,i) ačneke 
vždy rozlišiti, běží-H o zbytky dřevěné rakve či obkladu stěn hrobních. 
Zde také na jihu setkáváme se občas ve zprávách se skutečnými vět- 
šími komorami neboli sruby, zhotovenými ze silných desk a klad, 
místy i se vztýčenou střechou zvláštní (k odlehčení tíže) anebo s pod- 
pěrami na způsob sloupů. Domnívám se, jakkohv vznik komor mohl 
býti a byl v jednotlivých případech, jak na západě Slovanstva, tak 
i na jihu a na severu, zcela spontánní a domácí — slavn)hn lidem hoto- 
vilo se přirozeně vše velkolepější, i kurhan sám i hrob uvnitř,^) — že 
přece na jihu Rusi na hojnost a vývoj těchto srubů mělo vhv pohřbívání 
skythosarmatské. Slované zde na jihu viděli v starších dobách na své 
vlastní oči, jak Skythové a Sarmati (a po nich i jiní nomadi) pochovávali, 
jaké pohřební komnaty stavěli z břeven, se stropem sloupy podepře- 
ným,^) v pozdější době při vylupování starých knížecích mohyl při- 
cházeli ještě dodatečně na tyto vnitřní konstrukce a proto se je také 
naučili stavěti, byť v celku v míře menší a v menších rozměrech. Je 
ovšem těžko v kurhanech se sruby, roztroušených po celé Rusi, prová- 
děti nějaké třídění a odlišení srubů od obložení pouhého, už pioto, že 
ve zprávách schází obyčejně bhžší popis a nákies konstrukce, a výrazu 
,, sklep", ,,srub" užívá se ve velmi širokém významu; také je těžko 



^) Srv. na př. zprávu Melnikové o mohylách volyňských (Tpynu 
XI. apx. c. I. 135, 482, 485, 486 a Spicyn, 3an. XI. 284), Chvojkovu 
o mohylách u Šargorodu (Tpynw XII. apx. o. I. 93), Hamčenkovu o mladších 
hrobech u Miropole na Sluči (Hsb. XI. apx. c. 149), Obolenského o kur- 
hanech u Andrejevky v cherson. gub. (Hsb. Yhhb. Kijev. 1900. I. 83 sL). 
Podle Chvojky už bohatší hroby v Čerňachově měly uvnitř dřevěné komory 
(riojiH norp. 10) a dubové obložení měly i hroby žárové a kostrové 
v Ositnažce u Čigirina (Apx. H-fer. 1904, 11). Také v několika kurhanech 
u Feďaševé bělevského új . (Tula) našel Gorodcov popel ve zvláštních dřevě- 
ných truhlíkách {Spicyn, 3an. XI. 197, Apx. Has. 3aM.. 1898. 223 si.) 

2) Ibn Rosteh připomíná i o Rusech, že bohatého ukládají do 
prostorné komnaty, kamž zavírají i ženu, kterou miloval; chudí patrně 
se musili pokojiti jen s malou mohylou {Harkavi, Cnaa. 270). Podobným 
způsobem mluví stará píseň o prostorné komnatě pod mohylou, do níž 
s koněm a zbrojí zavřen byl bohatýr Potok Michajlo Ivanovic {Kotljarevskij, 
norp. o6. 244). Srv. výše str. 259. 

3) Srv. příklad komor skythosarmatských z dvou kurhanů od Aksju- 
tinců (Romny, Poltava) na tabulce XV., kreslených podle výkopů Dm. Samo- 
kvasova (MorHJiH 95 sL, kurhan č. III. má dvojitou komoru nad sebou) 
a pro srub o sloupech z mohyly na uročišti Krivorukovu u Čigirina (Has. 
apx. KOM. XrV. 14) na tab. XVI; jiný průřez sarmatské mohyly je na 
obr. 22. Pohřby v srubech z jekatěrinoslavské gub. popsal V. Gorodcov, 
TpynH XIII. apx. c. 233; srv. též popis u AnuČina, CaHH 195 si., 205. 



347 




M. 




li- 



Tab. XV. Průřezy a plány II. a III. kurhanu u Aksjutinců (Romny). 



349 



rozhodnouti v jednotlivých případech, je-h to hrob slovanský či neslo- 
vanský. V celku však netřeba pochybovati, že i u Slovanů samých 
vyvinulo se hotovení skutečných mohylových komnat. Jsou sruby 
menší, jsou i dosti veliké, se stropem vodorovným i skloněným v mo- 
hylách volyňských,!) kijevských,^) poltavských,^) voroněžských,*) jdou 
i do nitra Rusi^) a hojnější jsou i na západě v gub. minské a mohy- 
levské. ^) Na jižní slovanské hranici byly nalezeny v mohylách i střechy 
na sloupech, ale právě o těchto případech je těžko rozhodnouti, je-li 
to hrob skythosarmatský, či slovanský s vhvy sarmatskými v kon- 




Obr. 22. Průřez kurhanu u Ryžanovky. 



^) Sklepy různé velikosti ohlásila Melniková (1. c.)- Střední délka 
byla 2-5 m při šířce 1 m, ale byly i 3"6 w dlouhé při šíři 2-6 m. 

'') Na př. u Nežilovců (Radomysl) a Ositnažky u Čigirina (Apx. 
J1ÍT. 1900, 201, 1904, 11) nebo na Šargorodu (Tpynu XII. apx. c. I. 101). 

*) Na př. u Lipového [Makarenko, Hsb. apx. kom. XXII. 39 sL). 
U Brovarek {Chvojka, PacK. 1) jsou starší sarmatské kurhany se sruby 
vedle prostých kurhanů žárových, patrně slovanských a podobné poměry 
byly v Kijevsku u kurhanů na hradišti Pastěrském a Motroninském (TpynH 
XII. c. Charkov I. 97, 98). 

*) Tpynu XIII. apx. c. I. 233. Až k samé Voroněži jdou hroby sarmat- 
ského rázu (Hsb. apx. kom. 1910. XXXVII. ripHnow. 136). 

') Na př. do černigovské gubernie (Starodub, Sědněv, Levinky, 
Suraž). Vůbec v severjanské zemi jsou častěji, vlivem patrně sarmatským. 
Samokvasov, Cis. seMJiH 17, 27. Spicyn, PanHM. Kypr. 28. Z moskevské 
gub. srv. doklady u Spicyna, 3an. apx. XI. 203 a Bogdanova, Marep. 10. 

«) Spicyn, 3an. XI. 289, ZavitnSvič, 3an. X. 330, Fursov-Colovskij , 
3th. 06o3p. 1893, 201, Spicyn podotýká (3an. apx. V. 202), že dregovičské 
kurhany XI. — XII. stol. mají ve vnitřku přímo dřevěné sruby v podobě 
domku se střechou. 



350 

strukci i v inventáři, — jež tu, jak jsem už několikráte podotkl, aspoň 
pro první polovinu I, tisíciletí po Kr, musíme předpokládati.^) 

Za to nevím dosud, že by se v území slovanském a se slovanským 
inventářem byly našly hroby se zděnými sklepy kupolo vitými, jaké 
jsou v sev. Podkavkazí,2) anebo hroby katakombové (komory s chod- 
bami), vlastní opět Podkavkazí, Podoní a dolnímu Podněpří ze starších 
dob^) a jaké se našly z doby pozdější na Donci u Verchně-Saltova (Vol- 
čansk, Charkov), kdež podle všeho náležely kočovným Chazarům stol. 
VII.— IX.,*) nebo mohyly s komorami typu majackého mohylníka 
na Donu v gub. voroněžské.^) Srv. obr. 2—3 na tab XVI. Zvláštní 
sklepní konstrukce s výstupky a výklenky (také sloupy držené) a v nich 
hroby s kostrami odkryty byly C. Chvojkou na úsadbě p. Petrovského 
v Kijevě a náležely patrně spolu s jinými tam objevenými konstrukcemi 
(pod Desjatinnou církví) k základům starého hradu kyjevského doby 
knížecí. Podle dosavadních zpráv nelze však přesněji určiti jejich stáří 
a bližší okolnosti. Zdá se, že mrtvé pochovávali při samém hradu 
v církvi v jakýchsi dřevem vyložených galleriích. Kostry, někdy ka- 
meny obložené, vesměs leží na znaku, někdy v sarkofágu (místy byly 
však už složeny jen kosti na hromádku) a náležejí zčásti době pohanské 
(IX. st.), z části křesťanské.^) Podobné sklepy s pohřbenými kostrami 



^) Sem náležejí na př. některé mohyly u Rajgorodu a Prus u Čerkass, 
u Volkovou (Romny), u Parijevky (Lípovec), u Makijevky (Čerkassy). 
Srv. Apx. JliT. 1899, 90, 116, 119; 1900, 180; 1903, 257; 1904, 57. Jakési 
střechy na sloupech ohlásil Spicyn i u dvou kurhanů sela Ludkova v novo- 
zybkovském Újezdě černigovské gub. (PanHM. Kypr). Dvakráte ,,.HBycKaT- 
Hyio Kpbimy" našel Antonovič na Volyni (Hsb. XI. apx. c. 26). 

*) Srv. Spicyn, FasB. 29. 

') Srv. Samokvasov, MorHjiH 174 si.; z jekatěrinoslavské gub. popsal 
řadu katakombových kurhanů V. Gorodcov z újezda bachmutského 
a izjumského (TpynH XIII. apx. c. I. 221) a J. Evarnickij z Akimovky 
(tamže I. 117 a Hsb. XIII. apx. c. 34). 

*) Srv. hlavně referáty A. M. Pokrovského (Hsb. XII. apx. c. 124, 
TpynM XII. apx. c. I. 465, Has. apx. kom. IX. npHJiow. 51 a XIX. 122) 
a V. Babenka (Tpynbi XIII. apx. c. I. 381). Týž o shodě saltovských hrobů 
se severokavkazskými u Čmi, Balty, Kumbulty, Kobanu atd. (tyto jsou 
trochu rozmanitější) psal v Hsb. apx. kom. npHji. Kh XXX. t. 38 si. Proto 
se pokládá lid saltovský za přistěhovalý ze severního Kavkazu. 

^) Spicyn, PasB. obr. 49 (str. 35). 

•) Dosud mi není známa důkladnější zpráva o těchto svrchovaně 
zajímavých nálezech kijevských. Znám jen stručné předběžné referáty 
v H3B. apx. KOM. npHnOX. KT, XXXI. T. 81, K XXXII. T. 124 si. 



351 




Tab. XVI. !. Hrobní sklep v mohyle u Krivorukova, 2. sklep v pohře- 
bišti majackém na Donu, 3. sklep z Verchně-S altová. 



353 

našly se r. 1909 i v Cemigově na Kňaží hoře v základech chrámu ze 
stol. XI.-XII.i) 



Od jámy nebo komory prkny obložené je jen krok ke zvláštní 
rakvi, t. j. zvláštní truhle, do níž byl mrtvý vložen a v níž byl položen 
do mohyly nebo do jámy. Je to, slovem, jen přenosná, ne pevně umí- 
stěná, ze dřev sbitá komora, náležející tělu, kdežto jinak komora je sou- 
částí konstrukce mohylové. Takovéto uzavřené rakve vznikly však 
teprve později. V starší době bývala položena jen deska buď pod tělo 
nebo nad ně, nebo na obě místa, pak bývaly desky položeny i po stra- 
nách,2) — ale vše sestaveno jen volně, aniž by desky byly spojeny hřeby 
nebo kováním. Teprve později, počínajíc od XI. stol., — typicky však 
vystupují rakve hřeby sbité asi od XIII. st., ač ne všude — setkáváme 
se v hrobech vedle zbytků ztrouchnivělých prken i s hřeby, ukazují- 
cími, že tělo bylo vloženo do uzavřené rakve hřeby sbité.^) Před touto 
dobou jsou hřeby v hrobech jenom výjimkou a je vždy nejisto, ne- 



1) HsB. apx. KOM. XXXII. npHJioHí. 104. 

^) Podobných zpráv je celá řada ze všech stran Slovanstva: z Čech 
a Moravy {Niederle, Příspěvky I. 25, Píč, Starož. III. 1, 76), z Pomořanska 
{Schumann, Kultur Pommerns 102), z Meklenburska [Beltz, Alterth. 375, 
378), z Krajiny [Šmid, Bericht 17), z Ruska: z gub. vileňské a minské 
(Zbiór XIII. 56, Šwiatowit I. 34, TpyAbi apx. c. Vilno II. Prot. 116. 
3an. X. 330), z moskevské (Bogdanov, Met. 10, 14, Spicyn, 3an. XI. 203). 
z černigovské {Samokvasov, MorHJiu 188 si., 208, Anionovič, Tpynbi IX. 
apx. c. II. Prot. 43 a Tpynbi npene. kom. XIV. apx. c. 28, Spicyn, PanHM. 
Kypr. 8, 28), z volj'ňské (Tpynbi IX. apx. c. II. Prot. 70, Anionovič, PacK. 
npeBjí. 7) atd. U drevljanských mohyl Antonovič v jedné čtvrtině mohyl 
našel zbytky obložených prken, v 3% skutečnou, hřeby sbitou truhlu. 
V Čerrié Rusi není rakví ani v hrobech XIII. a XIV. stol., nýbrž jen 
obklad z desek {Spicyn, 3an. apx. XI. 304). V důležitém slovanském po- 
hřebišti u Nicachy achtyrského új. (Charkov) našla Melniková jámy vy- 
ložené deskami bez hřebů (Tpynbi XII. apx. c. I. 692). 

3) Opět zpráv dosti z různých pohřebišť a jednotlivých hrobů 
mladšího rázu (vesměs už z doby křesťanské) : v Čechách a na Moravě 
Přemyšlení, Letky, Malin, Blšany, Citov, Valtinov u Dačic, Horní Dunajo- 
vice, Stará Boleslav {Červinka, Pravěk 318, 320, Pie, Starož. III. 1, 76 di, 
že našel rakev hřeby sbitou jen v Uherci), v Chorvatsku u V. Gorice (Vjesnik 
N. 8. X. 123), v Hannoveru u Rassau (Praehist. Zs. I. 85 z XIII. stol; 
zde byly rakve u některých, jiné kostry ležely volně v zemi), v Záp. Prusku 
(Kaldus, Kosakov, Lissauer, Praeh. Denkmáler 175), na Volíně (Verh. 
Berl. 1892, 492), v Rusku v radimičských kurhanech {Spicyn, 1. c. 8, 10, 
asi 26%), vladiměřských {Spicyn, Hsb. apx. XV. 100), u Rossavy v kaněv. 
Újezdě {Samokvasov, Morajiu 224, 225), na ř. Korčevaté a u Zitomira 

Í3 



354 

běží-li na př. o hřeb, který držel desky komory hrobní, nebo o nějakou 
jinou úpravu hrobu .i) Z XI. století máme však zprávu v Letopise 
Kijevském, že se v té době na Rusi už rakve hotovily a prodávaly .2) 
Zvláštní druh rakví, který v severní Evropě známe už z doby 
o 2000 let starší,^) tvoří dubové kmeny vydlabané, s otvorem deskou 
přikrytým, V území slovanském znám podobné doklady z Cech od 
Dymokur a Radime^) , z Rusi na př. z Cemigovska, ze Zitomirska, z Char- 
kovska, z Přiladoží,^) z Alp od Bledu.^) 

[Hamčenko Tpynu apx. c. Vilno II 131 a HxeHiji o6iu. Hecr. XIII 1 si.), 
v černigovských {Samokvasov 1. c. 188), v rjazaňských a jaroslavských 
{Spicyn, 3an. apx. XI. 222, 223, 236, BhicraBKa II. 380), v gdovských 
(nastupují v XIII. stol., Spicyn, PnoB. Kypr. 14), v přiladožských [Bran- 
denburg, IIpHn. Kypr. 21. V X. — XI. stol jsou tu rakve jen velmi řídké), 
v minských (3an. apx. X. 330, asi 20%). O volyňských dí .\ntonovič, 
že v nich rakví s hřebíky nenašel (Tpynbi XI. apx. o. I. 135), také na 
Očakovském hradišti z XII. stol. jsou jen řídké (Apx. JI-feT. 1904, 92). 
Za to je našli občas Javorskij a Steinheil (Apx. Jl-fer. 1903, 176, 182, 183, 
187; 1904, 136, srv. i 1899, 29; 1903, 329). 

1) V zemi Drevljanů, Poljanů a někdy i dále na Volyni byl na př. 
zvyk pokrývati tělo zemřelého v hrobě velkým kusem látky a tuto kolem 
dokola připevniti hřebíky buď k zemi, nebo k dřevěné podlaze. Srv. na př. 
nález v kurhanu u Peresopnice na Volyni {Melniko á, TpyAbi XI. apx. 
o. Kijev I. 487, 492, 506, Antonovič, PacK. npesjí. 8). Podobně našel baron 
Steinheil řadu hřebíků rozložených polokruhem kolem kostry (a beze všech 
sledů dřeva) v mohylách u Iskorosti, u Tatarnovičů a Norinska, vesměs 
v kraji ovručském (Apx. Jltr. 1904, 157, 161, 166, 178). 

^) Let. lavr. 208' k r. 1092: B ch híc speMena mhosh nejioB-feuH yMHpaxy 
pasjíHHHbíMH Henyrbi, HKOwe marojiaxy nponaiome KopcTbi (ruk. radziwill. 
a duch. akad. ml KpecTbi): »5Iko nponaxoM-b KopcTbi otb <ř>HJiiínoBa hhc no 
MHConycTa 7 TbiCHHb.« Ki>pbCTa, KopcTBa, Kop-bcra, K-bpocTa, KpTjCTa — rakev. 
Viz strus. doklady u Srezněvského Maxep. I. 1411 (častěji Kopcxa Mpa- 
MopHHa, KaMena). Srv. i Anučin CaHH 178 si. a Miklosich EW. 132. 

3) Na př. v bronzové době Dánska: V. Boye et A. Madsen, Trouvailles 
de cercueils en chěne de Táge du bronze en Danemark. Kodaň 1896. O roz- 
šíření jich v Evropě psal dále Schumann v Nachr. ůb. d. Alterth. 1899, 8, 
Dr. Landois a Dr. B. Vormann, Westphalische Todtenbáume und Baum- 
sargmenschen. Archiv f. Anthr. XVII. 339. Srv. Correspondenzblatt 1890, 
151, 156 si., Berl. Verh. XXXI. 454. 

*) U Dymokur v lese Berně {Kalina, Heidn. Opíerplátze 123, Vocel, 
Pravěk 532, Pič, Star. III." 1, 343), u Radime [Pič, Star. III. 1, 76). 

^) Hamčenko našel dubové vypálené kmeny v kurhanech žitomirských 
(HTeHÍH oĎm.HecT. XIII., 1; Apx. Jltr. 1900, \2&),Brandenbnrg v Vrúaiáoži 
(ripHjT. Kypr. 21), MelnikovávL Nicachy v charkov. gub. (Tpynbi XII. apx. 
c. I, &%2). Spicyn (PanHM.nypr. 11) zmiňuje se o kostře ve vydlabaném kmeni 
u Ljudkova (Novozybkov, Černigov) . Více srv. u Anučina, CaHH 174 si. 

«) Šmid, Bericht, 26 (jedna kostra v dutém stromě mezi 150 hroby). 



íX 



355 



S tímto výkladem o přirozeném a domácím vzniku rakve u Slovanů 
není v nesouhlasu stanovisko těch filologů, kteří pokládají stsl. raka,*raky 
(r. pana, č. rakev, slovin. raka, ch. rakva, STb.pa.Ka,hu\h. paKb, paKJia, 
vše z prasl. *orky, *orka) za přejetí z g. ark{a) — z lat. area ve významu 
schránka, dřevěná truhla a rakev,^) nebo těch, kteří zase soudí na přímé 
přejetí tvaru románského.-') Neboť i kdyby tento filologický výklad 
byl správný (jsouť i jiné podány), nelze z toho usuzovati, že by Slo- 
vané před tím, než poznali a přejali význam arka, nebyli používali 
sami při pohřbu podobných truhlic, tak jako nelze z řady jiných pře- 
jatých terminů souditi, že by nebvli dříve už věci samé znali nebo 
V. 




'Obr. 23. Sarkofág z chorvatského hrobu knížecího u Biskupije. 



měh (srv. výše str. 184). Může tu běžeti o pouhé přejetí významu, nej- 
spíše pro určitou, novou formu rakví, kterýžto význam a s ním i nová 
forma šířila se koncem I. tisíciletí po celém Slovanstvu. 

Že Slované tam, kde se stýkali s římským světem, brzy přijímali 
i v tomto směru římské zvyky, vidíme z toho, že chorvatští velmoži, 
zemřelí v VIII. století v okoh Knina a Biskupije, jsou sice z části po- 
I ho váni do jam v prosté zemi, ale z části při basilice i do kamenných 
sarkofágů (obr. 23.) zcela podle vzoru římského.^) A také první zprávy, 



') Tak Miklosich EW. 272, Fremdw. 121, Uhlenbeck, Archiv si. Phil. 
XV. 490, Meillet Idg. F. V. 332, Loewe, Kuhns Zs. XXXIX. 318, Peisker, 
Bez. 64, Walde, Lat. W. 41, Karsten, Idg. F. XXII. 294 (cit. Mladenov, 
PepM. ejiCM. 104), dále Janko (Věstník Národ. 1907, 76), Sobolevskij 
(>KMHn. 1911, V. 165). Naproti tomu Meringer pokládá za možné, že něm. 
Sarg přejato bylo z prasl. *sorka. což ostatně Janko též připouští (1. c). 

^) Tak Jireček, Rom. I. 36, Můrko {Peisker, Beziehungen 64), Mladenov, 
1. c. Vasmer vykládá z ř. agna, uqkíov a je proti germánskému prostředí 
{3t. II. 271, III. 165). 

3) Starohrv. Prosvjeta II. 71, III. 1, 31 si,, 37, IV. 113. 

23* 



356 

které máme o rakvích z ruských pramenů (už z prvních ruských 
letopisů) , ukazují, že tím byla míněna zvláštní ., umělá a ozdobná schránka 
pro tělo mrtvé, bud kamenná (paKa KaMena, MpaMopHHa) nebo dře- 
věná, okovaná (paKa npeBHHa).') To byla nejspíše *aYka z římského 
okruhu přejatá, jejíž název se později rozšířil na umrlčí tiuhlu vůbec. 



V mohyle bývá obyčejně pohřbeno tělo jediné, jsou-li tam 2—3 
kostry, je to obyčejně rodina, otec nebo matka s dítětem a každý z nich 
má svůj zvláštní hrob,^) Tu a tam se však později setkáváme s kurhany 
hromadnými, v nichž je uloženo několik i více koster vedle sebe nebo 
ve vrstvách nad sebou. Jsou to bud mohyly původně normální, do nichž 
teprve později dodatečně vkopány byly hroby pro nové mrtvé, s prvními 
beze vší souvislosti,^) nebo jsou to už původem mohyly hromadné, 
na př. kurhany rodové, do nichž byli členové rodu kladeni postupně 



^) Srv. doklady u Srezněvského, Maxep. III. 64. Z Ruska nejstarší 
nálezy sarkofágů znám ty, na které se přišlo r. 1908 v Kijevě při vý- 
kopech při základech Desjatinné církve a jež pocházejí z X. — XI. stol. 
Jsou to vesměs sarkofágy kamenné z červené břidlice, jejíž desky se se- 
stavily teprve v jámě hrobní, načež se štěrbiny vylily olovem. Uvnitř 
byly ještě zbytky tkanin a obuvi. Byly to ovšem hroby knížecí, ale zdali 
přímo kněžny Olgy, jak hned někteří usoudili, musí zatím zůstati neroz- 
hodnuto. Srv. o tom předběžné zprávy v Hsb. apx. kom. XXXI. FIpHnoJK. 
72 — 74, 77 si., XXXII. FIpHnow. 8, 129 si. K nejstarším sarkofágům na 
Rusi srv. vůbec stať /. Šljapkina v 3an. apx. VII. 2, 50 a spis AUmannúv 
Architektur und Ornamentik der antiken Sarkophage (Berlin 1902). O sarko- 
fázích Vladimíra a kněžny Anny v Kijevě podává svědectví Ditmar VIII. 
74 (VII. 52) k r. 1018. 

'^) Hamčenko o žitomirských mohylách (TpyHu apx. c. Vilno II. 
131), Antonovič a Melniková o volyňských (Tpynbi XI. apx. c. I. 135, 482), 
Antonovič v drevljanských (1. c. 9, výjimek jen 5%), v i-adimičských [Spicyn, 
PanHM. Kypr. 28), moskevských {Bogdanov, MaTepianu 14), v pohřebišti 
u Nicachy (dosti hojně po 2, po 3, po 4 až i po 5 a 7, Tpynu XII. apx. c. 
I. 694), v pskovských {Glazov, 3an. apx. V., 1, 41, 46), v minských (Ka- 
talog hist. mus. 130), v rjazaňských (dvojné hroby 3an. X. 336, 337, 
BbicTaBKa I. 354), v přiladožských (polovina dvojitých hrobů Brandenburg 
13, 15, 19, 22). Mohyly s několika kostrami jsou i ve Vagrii (Póppendorf, 
Neumiinster. Berl. Verh. 1881, 44). 

3) Hamčenko, 1. c. Ve velkém kurhanu, který u Volchova kdysi pro- 
kopal Brandenburg a v jehož nitru byl chudý hrob žárový, nalezeno 
v bocích 14 později uložených hrobů kostrových z XI. stol. (Tpynu apx. c. 
Jaroslav I. 11, 16). Ve Valdajském lese našel zase N. Rerich velký kurhan 



357 

vedle sebe nebo nad sebe, tak že se utvořilo v kurhanu, přirozeně větším, 
i několik etáží hrobních (t. zv. etážovité kurhany, ^apycHue KypraHbi^), 
nebo to jsou konečně kurhany hromadné, obsahující větší množství 
lidí zemřelých na ráz, na př. morem, nebo padlých v bitvě a podobně. 

Hroby, které by nám byly archaeologickým dokladem zvyku 
pochovávati s pánem i ženu jeho a služebnictvo, jsou v slovanských 
zemích řídké a do značné míry sporné (srv. výše str. 252). 

Zbývá ještě řada detailů, vížících se k pohřební úpravě těla sa- 
mého, dále k jeho poloze, orientaci a pod. 

Úprava těla nepozůstávala jen v tom, že mrtvý býval oblečen do 
svých šatů i výzbroje a v nich položen do hrobu, nýbrž, zejména tam, 
kde nebylo užíváno rakví (a před upotřebením truhel), vystupuje ještě 
jiná úprava bud těla samého nebo hroba. Doklady toho máme opět 
hlavně od východních Slovanů. 

Zde vidíme předně zvyk pod tělo upraviti zvláštní podložku (non- 
CTHnbKa ruských archaeologů), a to bud z vrstvy žlutého nebo bílého 
říčního písku, nebo jinobarevné (hlavně žluté) hlíny, nebo z vistvy 
popelu s pískem smíšeného, nebo konečně z nějaké organické látky 
(kus šatu?), po níž zbývají ovšem jen nepatrné stopy .2) Jinak však víme 



u stanice Okulovky, kde nad zpodní vrstvou s 13 sedícími kostrami pod 
povrchem mohyly byl celý hřbitov 30 koster nataženýcli, lícem k východu, 
asi z XV. — XVI. stol. (H3B. apx. kom. 1. 60). Dodatečné pohřby do boku 
mohyl našel Sizov i v Gnězdovu (Cmojti. Kypr. 28, 33) a také na Volyni 
jsou příklady použití vyšších etáží .pro hroby mnohem pozdější, na př. 
u Kacov^činy blíže Ovruče (Apx. Jltx. 1904, Kil) a jinde (tamže 1903, 136.) 

^) Srv. kurlian s 39 kostrami v 9 patrech odkrytý Hamčenkem u vsi 
Korčevky blíže Zitomiru (TpyoH IX. apx. c. Vilno II. 114 — 120, 128, 
130, 132). Jiný kurhan o 17 kostrách ve 3 patrech našel se u dědiny 
Peredků na Valdaji (3an. apx. V. 1, 41). Jiný kurhan s 10 kostrami 
našel Antonovič u Jamiščů (Ljubcč, Černigov). Srv. Tpynbi npenB. kom. XIV, 
apx. c. 28. Další příklady hromadných hrobii z okolí Gdova viz na tab. XII. 
5, 7; 10; XVII. 3, 4. Na západě, kde není kurhanů, vyskytují seobčas etážo- 
vité hřbitovy s jamami. Takové našly se (s 3 patry) na př. v Citové. 
Židlochovicích aRokytné na Moravě (Knies Č. Lid III 467, Sitzb. Akad. Wien 
1854, 478, Čas. olom. mus. 1892, 51), v Želenicícli a Uhercích v Čechách 
(Pam. XVI. 18 sL, Č. Lid III. 565 si.). 

*) Podložka z písku je na př. doložena častěji u kurhanů murom- 
ských a rjazaňských (Kercelli, Bbicr. II. 287, Spicyn, 3an. apx. XI. 211 
235), někdy i v Újezdě gžatském a volokolamském (3an. VII. 1, 107, 120, 
128), nebo na Volyni (Apx. Jl-fer. 1903, 191). Popelovité podložky jsou 
velmi hojné a jak vznikly, vysvětlili jsme již výše na str. 296. Zbytky 



358 

z literatury, že tělo bývalo baleno do jakéhosi koberce, pro což podle 
výkladu Anučinova existoval v staré Rusi speciální tennin ,,C'bnpHTaTb 
Ttno" .1) 

Rovněž vidíme hojné vystlání hrobu kůrou, větvemi a Hstím 
brezov}^!! nebo dubovým, nebo tělo zcela zavinuté v kůru březovou.^) 
Tyto způsoby vyskytují se zejména hojně ve východních končinách 



nějakých organických látek (hedbáv?) v podložce vedle vrstev popela 
našla Melniková na Volyni (Tpynw XI. apx. o. I. 488). 

Zde je vhodno podotknouti, že vůbec se setkáváme nékdy s mohy- 
lami, které jsou zdělány z různých vrstev hlíny, písku, popela a kamení. 
Obyčejně se mohyla budovala ze země nebo písku, jež byly při ruce (v přikopu 
kolkolem), ale někde očividně a úmyslně materiál přinášen byl odjinud. 
V zemi Drevljanů hřbitov u sela Minin má mohyly udělané z písku, jenž 
byl vybírán z říčky Tetereva [Antonovič, PaCK. 6). Jiné mohyly jsou z hlíny 
přepálené (,,HepBOHbie"), jiné z kamení vzatého z půdy nebo z řeky [Spicyn 
Apx. pasB. 12). Na Volyni samé, sluší dodati, není mohyl kamenných, 
jen na úročišti ,,Kňaže" u Novgorodu Volyňského (Apx. JIít. 1904, 229). 

^) Srv. letopisné „cnpHTaBiue rfejio, nojioHíHUia ero . ." (passim. Srv. 
doklady u Anučina flpeBH. Mock. XIV. 84, 85, a Srezněvského Maxep. 
III. 808). Nejstarší doklady máme z XI. stol. v Pandektu Antiocha 
hst 199, v Jakubově Cksís. Bop. fji-feó. 62 a Nestorové Ckes Bop. Tn-feó. 
43. Anučin uvádí 1. c. i mínění Fortunatovo, že CbnpnTaTb ve významu 
deponere, componere ad sepulturam (srv. Miklosich Lex. pal. 949) mělo 
původně význam svazování. V Rusi se ostatně dosud dosti hojně tě'o 
mrtvé balí a ovazuje, a ještě v XVI. stol. pochovávali tak velkoknížata 
{Anučin 87). Tělo Vladimíra, zemřelého v Berestově, zabalili do ko- 
berce (očeprtBuie b KOBep-b). Srv. Lavr. 127. * 

2) Tak na př. v kurhanech rjazaňských (BucTaBKa II. FIpHJioM. 38, 
Apx. H3B. 3aM. VI. 10, 3an. apx. X. 336, 341, XI. 236), kalužských 
(3an. XI. 192), moskevských (3an. XI. 202), v minských a mohylevských 
(3an. X. 330), černigovských {Samokvasov , MorHJiu 206 si.), v charkovských 
(H3B. XII. apx. o. 183), v přiladožských žárových i kostrových {Branden- 
burg, Kypr. EIpHJiaH. 11, 21) a stopy jsou i v gdovských žalnikách XIV. stol. 
[Spicyn, FnoB. Kypr. 16). Také na jihu to bylo ve zvyku. Na Volyni našla 
Melniková v 15 kurhanech podložku z březové kůry a v 6 případech tělo 
do ní zavinuté (1. c. 488), jednotlivé případy ohlásil i J. Jarockij (Apx. 
JIít. 1903, 182 a 1904, 178). Ostatně Chvojka našel březovou podstylku 
už v mohyle u sela Pastěrského (Čerkassy) u kostry z doby sarmatské 
(Tpyflbi XII. apx. o. I. 97). Melniková našla u Nicachy jedno tělo zavinuté 
v březoví, jedno obsypané žaludy (Tpynbi XII. apx. o. I. 694). Staro- 
věrci v Rusi dosud pokrývají hroby břízou. Vedle břízy vyskytuje se občas 
vystlání i větvemi jiných stromů, jedle a jalovce, což na př. konstatoval 
Sizov na popelišti několika mohyl smolenských (CMOJien. Kypr. 23) a baron 
Steinheil na Volyni (Apx. Jlir. 1904, 178). 



359 

staré slovanské oblasti ruské, a poněvadž jsou doloženy i v pohřebních 
obyčejích ugrofinských/) je dosti na snadě uvažovati, zdali zvyk 
tento nepřešel k východním Slovanům od Finnů. Kladné odpovědi nelze 
však na otázku tu dosud dáti, už vzhledem k tomu, že věc sama jest 
něco zcela přirozeného, a v takových případech netřeba vůbec po- 
mýšleti na vlivy cizí, zde tím spíše, že je to doloženo i v končinách od 
Finnů dosti vzdálených. Nicméně tím finského původu tohoto zvyku 
a limine vylučovati nechci. 

Do téže kategorie obyčejů náleží dále i obkládání těla vápnem, 
jež bylo konstatováno v několika hrobech podolských a vzniklo snad 
z důvodů hygienickýrh.2) 

K dalším detailům hrobu náleží ještě orientace těla a 
poloho jeho vůbec. Orientaci těla a polohu lze ovšem sledovati 
jen u hrobů s těly nespálenými. A tu dlužno především konstatovati, 
že na konci I. tisíciletí po Kr. všichni Slované kladli normálně mrtvé 
do hiobu nohami k východu a hlavou k západu tak, aby obličej mrtvého 
a oči jeho pohlížely k východu, patrně proto, aby mrtvý byl obrácen 
lícem k vycházejícímu slunci. S touto orientací setkáváme se pravidelně 
a u všech Slovanů.^) Kde jsou zdánlivé odchylky od směru vypsaného, 
vznikly obyčejně tím, že slunce v různých dobách ročních vycházelo 
na různých místech obzoru.*) Zcela odchylná orientace, zejména na severu 
k jihu, je na slovanských pohřebištích výjimkou takovou,^) že v po- 



^) Existuje dosud u ugrických Manzů v Zavolží, u Votjaků, Burjatů, 
Osťjaků (u Mordvinů ještě v XVII. stol.) a je také typické pro stará, zjevně 
neslo vanská (finská) pohřebiště v kraji staré Mord vy a Muromy (/. Smirnov, 
MopflBa. H3B. o6m. apx. Kazaň X. 2, 179; srv. i 394, 395, Gorodcov, Has. 
apx. KOM. 1910. XXXVII. FIpHJiow. 133), a v mohylniku Ijadinském 
{Jastrehov, JIhahm. mof. 3). Ostatně i na západě v Ljucině tj bylo 
(JIkduhh. Mor. 5 — 6). 

'') Srv. nálezy Kirkorovy u Grodka a v Žnibrodech (Zbiór III. 21 25), 
jež u Grodka na uročišti ,,Peczenyja" potvrdil i Ossowski (Zbiór XV. 40). 

^) Je to tak normální, že vyčítám dále jenom výjimky. 

*) Tak bych také vykládal nepřesný výraz Beltze, jenž dí o slov. 
hrobech meklenburských, že je při nich orientace ,, nejrůznější" (Alter- 
tumer 375). 

^) Orientace od severu k jihu hlášena byla výjimečně u těchto po- 
hřebiší v Čechách a na Moravě: Otmiky (Pam. arch. XII. 18), Stará Bole- 
slav {Buchtela), Židovice, Ryběšovice {Červinka, Pravěk 323). V Rusku 
vidíme častěji hlavu na sever v kurhanech kostromských {Spicyn, 3an. 
XI. 229), v rjazaňské u Kasimova (tamže 236), výjimkou jsou hlášeny 
též z vladimirských výkopů hr. Uvarova {Spicyn, Hsb. apx. XV. 99), 
což je zde zjevně příznak finský (srv. násl. poznámku). Jedna kostra 



300 

dobných hrobech máme spíše příslušníky jiných tradic, jiného původu, 
nebo aspoň projev vlivu cizího. A tu bych poukázal opět na to, že ze- 
jména Finnové a Turkotataři pochovávali velmi hojně s orientací od 
severu k jihu.^) Také nordický vliv to mohl býti. 2) Castěji než poloha 
od severu k jihu vyskytuje se na slovanských pohřebištích směr sice 
východozápadní, ale s tělem obráceným tak, že nohy jdou na západ 
a hlava k východu. Objevuje se to nejvíce, pokud jsem mohl sledo- 
vati, v severní, z části i v centrální Rusi.^) Při tom je nad míru zajímá vo, 



hlavou k jihu byla i v Myškově a rovněž u Bolhanu blíže Olhopole (Zbiór 
XVI. 92, XIV. 73), jedna i u Rogowa v kraji plockém (Šwiatowit II. 24). 
Na jih (na západ asi 2/^) bývají obráceny kostry v mohylách přiladož- 
ských {Brandenburg 20), výjimkou na východ nebo na sever. V staroruském 
Újezdě a porchovském je podle N. Řeřicha normální poloha, ale tvář na 
jih obrácená také se vyskytuje (3an. XI. 355, 359 360 Poddubi, Ljubi- 
tovo, Golovice, Borkino). Ve valdajském új. na^el V. Glazov tvář k jihu 
obrácenou častěji a různé orientace i v jednom kurhaně (3an. V. 1, 17 
27 sL). V petrohradské gub. vyskytuje se poloha k jihu podle Řeřicha ve 
4 — 5% (3an. XI. 323 si., 355). Srv. i násl. poznámku. Rovněž dále na 
litevském území vyskytuje se občas orientace na sever, tak v Salapiaciszkách 
u Vilna (Šwiatowit I., 32, VI. 145, Mater. X. 39. XI. 37), v mohylách 
v Poszuszwi u Kovna a rovněž v Ljucině (JIiolihh. Mor. 8). 

1) V mohylníku Ijadinském byla většina koster hlavou k jihu a jen 
výjimkou jinak {Jastrehov, JIhhhh. Mor. 3), v muromském pohřebišti 
u Podbolotni byly k severu nebo k západu (Hsb. apx. kom. XXXVII. 
ripHJioK. 133). Také ve finských hrobech na Oce je poloha hlavou k severu 
a severovýchodu typická (Spicyn 3an. XI. 233), také v muromských 
u Urvanova a v znamenitém mohylníku u Maximova z XI. stol. (tamže 
209). Jsou-li, jak praví předběžná zpráva, na nově odkrytém mohylníku 
u Tich vina v novgorod. gub. kostry položeny k jihu, je to rozhodný znak 
proti slovanskému původu (Praeh. Zs. III. 362). J. Smirnov sděluje, že 
ještě v XVII. stol. pohřbíval mordvinský kmen Erza hlavou k severu, 
kmen Mokša naopak hlavou k jihu (Hsb. o6m. apx. Kazaň. X. 2, 179). 
Doposud pak pochovávají hlavou na sever Jakuti, hlavou k jihu Burjati 
a Osťjaci a podle Pallasa i Kirgizi (tamže X. 85, 197, 396, 397, 399). Také 
v hrobech skythosarmatských shledáváme orientaci na sever (3an. apx. 
XII. 291 si.) a rovněž v pozdějších kočovnických z VIII. — IX. stol. {Cha- 
nénko, flpeBHOCTH FIpHHH. IV. 12 si., Brandenburg a MakarevičUaB. XII. 291, 
292), ač v nich jinak bývá i orientace slovanská (Apx. Jl-fer. 1903, 87). 

2) Montelius, Cultur 241. 

') V mohylníku u Fedova (Novgorod) mezi 44 kostrami 24 leželo 
hlavou k východu a 9 k západu [Spicyn, Hsb. apx. XV. 1905). V gdov- 
ských kurhanech byly vil případech kostry s hlavou na východ, jednou 
s hlavou k jihu {Spicyn, rnoBCKie Kypr. 12 si.). O kurhanech smolenské 
gub. viz násl. poznámku. V radimičských kurhanech Spicyn ze 153 případů 
našel 36 s hlavou k východu (PanHM. Kypr. 28), v kurhanech novozybkov 












Tab. XVII. Abnormální polohy těla v ruských kurhanech: 1. 2. typická 

poloha v kurhanech petrohradské gub. (podle Ivanovského) 3. Polišce, 

krestěckij új. 4. Patrějeva gora u Gdova; 5. 6. Lisino a Rabitici (petrohr. 

gub.), 7. Kamenka u Gdova. 



363 

že se poloha rozlišuje pohlavím,^) předpokládajíc ovšem, že příslušné 
anthropologické rozpoznání badatelovo bylo správné. Na severu Rusi 
vyskytují se častěji i různé orientace v jednom karhaně.^) 

Je-li základní právě popsaná orientace zároveň i původem do- 
mácí, slovanská, či souvisí-li s vlivem křesťanského náboženství, je 
jiná otázka. Na předkřesťanský původ ukazovalo by v Rusku Žití 
Konstantina Muromského, v němž se nevěřící Rusové diví, proč po 
křesťansku pochovaný kníže Michal nedostal mohyly a nebyl pohřben 
„BSHaKt Ha BOCTOKKb", t. j, na znak, lícem k východu.^) Na jisto 



ského újezda v 106 kurhanech bylo jen 5 hlavou k východu a téměř všecky 
v bassinu Iputi. Podobný jediný případ našel Romanov v mohylev. gub. 
na Soži a v bychovském Újezdě mezi Berezinou a Dněprem {Spicyn, 1. c. 11). 

V kurské gubernii jsou doklady toho asi v 16% {Spicyn, 3an. XI. 242). 

V důležitém pohřebišti u Nicachy (Charkov) našla Melniková čtyřikrát 
orientaci k západu (TpynH XII, apx. c. I. 694). V kalužské gub. u vsi 
Kochan jednou byla hlava na východ {Ždanov, Hsb. apx. kom. FIpHJi. 
IX. 39). Ve velikoluckém új. pskov. gub. našel Glazov u Dochina také 
jen jeden případ s hlavou k východu (3an. V. 1, 51). V gžatském Újezdě 
(Smolensk) našel S. Gatcuk jen u vsi Panova typicky polohu obrácenou, 
jinde byla normální {3an. VII. 1, 114), z Volyně znám podobný doklad 
dvou orientací proti sobě z Olevska u Ovruče (Apx. Jltr. 1903, 183). 

V minské gub., Újezdě bobrujském našel Zavitněvič 10% koster naopak 
položených (3an. X. 326, 328). Ještě pozdní mohyly na Černé Rusi z XIV. 
až XV. věku mají jen výjimkou kostry s hlavou na východ {Spicyn, 3an. 
apx. XI. 304). Na pohřebišti v Korzybii (Ploňsk) našly se kostry s nohami 
k západu (Šwiatowit V. 213), a u Rogowa (Plock) docela na západ, na 
východ i k severu (Šwiatowit II. 24), podobně v Blichowě (tamže VII. 43). 
I jinde u Slovanů vyskytuje se to jen řídkou výjimkou. V Chorvatsku 
slov. hroby u V. Gorice blíže Záhřeba byly vesměs normálně orientovány 
až na jqdinou kostru s obličejem k západu (Vjesnik n. s. X. 123). Z Pomořan 
znám I případ v hrobech u Raminu (Berl. Verh. 1898, 93) ; více dokladů 
poskytlo pohřebiště u Bobzinu v Meklenbursku (Nachr. 1895, 26). 

1) flpeBHocTH XI. 3, 87, Spicyn, 3an. apx. XI. 182. Ale v juchnov- 
ském Újezdě, kde se také vyskytla dvojí orientace, leželi muži hlavou na 
východ {Spicyn, 3an. XI. 183) a také v radimičských {Spicyn, PanHM. 
Kypr. 28). Rovněž v Ljucině byla prý přesně rozlišená orientace a to muži 
hlavou na východ, ženy na západ a jen výjimečně na sever i na jih (JIiouhh. 
Mor. 8), 

*) Srv. poznámky předešlé a na tab. XVII. obr. 3 (Polišče, krestěcký 
új. v novgorod. gub.) a 4. (Patrějeva gora u Gdova). 

') Srv. výše text na str. 246. Podle slov poslání pečerského mnicha 
Feodosia (o eapsoKCKoň stp-fc) ve východní církvi, na rozdíl od latiníků, 
kladli mrtvé nohami na východ {Porfirjev, Hor. p. cnoB. I.* 378) a v Bosně 
u orthodoxních Srbů musí býti mrtvý tak položen {Lilek, Wiss. Mitth. 
Bosn. IV. 405), tak i u Bulharů {Marinov, ^Khbe Crap. III. 253). Viděli 



364 




o t 



\ o ^ a Jh'íO vu. 



?6. 



f ff ftfff 

1 I ÍNÍííf? 

.Jí lil 



.«» ~Ě 



n 



tt Tt í 



íí uniiíi 

I i T I £,so 

sv I ' 




O I n t C C í> 



l-íl 



jOíl/íC. SO- 



'y/~'- i 



Ob. 26. Pohřebiště XI. věku u Želenic. 



365 

aspoň, byl-li, jak se zdá, pohřeb lícem k slunci už v domácí ideji ná- 
rodní, křesťanství zvyk této orientace upevnilo, tak že výjimky shle- 
dáváme řídké. Jediným mně známým pohřebištěm z XI.— XII. st., 
kde převažuje orientace obrácená, je mohylník fedovský na řece Mstě.^) 

Jinak leží normálně nespálené tělo nataženo na hřbetě, s rukama 
podél těla nebo na životě skříženýma, nebo i s jednou u prsou a druhou 
podél těla, ještě řidčeji s jednou pod hlavou. Nohy bývají nataženy 
vedle sebe nebo někdy skříženy. Všechny způsoby nalézáme promiscue 
i na jednom pohřebišti.^) Jiné polohy těla jsou řídké, a kde v archaeo- 
logických popisech čteme o polohách jiných: na straně nebo docela 
nepřirozených, na př. tváří do země,^) nebo s tělem stojícím,^) jsou to 
bud anomálie nebo prostý omyl, vzniklý rozrušením původní polohy 
při nedosti opatrném kopání. 

Dvě odchylné polohy však zasluhují ještě někohk slov. Předně je 
otázka, zda-li se neudrželo místy pochovávání v poloze skrčené 
na boku (totiž s nohama k životu přikrčenýma), které je tak ty- 
pické pro starší praehistorické periody. Bylo kdysi všude v Evropě 
rozšířeno a všude primární polohou pohřební, jejíž vznik, ač je roz- 
šířen po celém světě, není ostatně dosti jasný^), — potom pomalu zani- 
kalo, až zaniklo v době římské. Ale jsou zprávy, že se jednotlivě obje- 



jsme už napřed, že církev východní i jinak přejímala a zachovávala obyčeje 
pohanské. Ale i na západě Slovanstva křesťanská pohřebiště X. — XII. stol. 
mají tuto orientaci. 

1) Srv. str. 360 pozn. 3. 

2) Na př. ve volyňských mohylách našel Antonovič ruce nejčastěji 
podél těla (43%), potom položené na pánevních kostech (30%) nebo na 
životě (17%), Melniková našla v 60% podle těla (Jpynn XI. apx c. I. 
136, 489), V. Gezay na hradišti očakovském zase téměř všechny s rukama 
na těle a zřídka podle těla (Apx. Jltr. 1904, 92). Samokvasov v černigov- 
ských skupinách našel nejčastěji ruce složené na životě a hrudi nebo podle 
těla (MorHnM 192, 208). V minské gubernii mají ruce obyčejně podle těla 
(3an. apx. X. 331). V celku jest nejčastější položení rukou na těle, potom 
vedle těla. 

') Tak líčí starší zprávy nález u V. Týnice na Moravě (Čas. Mat. 
Mor. 1875, 13), v Čechách u Hředel (Pam. XI. 96, podle Pam. XI. 47 ležely 
na straně), na Podolí u Skrzyžawky (Zbiór XIII. 41) a pod. 

*) Na Moravě v Ryběšovicích a Židlochovicích (Dudik, Sitzungsber. 
Akad. Wien 1854, 473, 478, Mitth. Centralcomm. 1875. XX.). 

6) Srv. studie: M. Wossinsky, L'attitude repliée des morts aux temps 
préhistoriques (Paris 1891), O. Schoetensack , Uber die Bedeutung des 
Hockerbestattung (Berl. Verh. 1901 522), R. Andree, Hockerbestattung 
(Archiv f. Anthr. XXXIV. 4, 1907) a stať Červinkovu, Starož. mo- 
ravské II.. 5—11. 



366 



vuje i na pohřebištích pozdějších, ba velmi pozdních. Je to přežitek? 
Ci jsou to cizinci, kteří do té doby uchovali starý zvyk? Či je ta prostý 
omyl archaeologický, zaviněný nepřesným kopáním? O tento omyl 





Obr. 27. a 28. Kostry v hrobech u Želenic. 



běží^jistě při leckterém ze starších nálezů a popisů, které i jinak nebývají 
věrohodné. Ale vedle toho máme doklady i z novějších a dobře zkou- 
maných pohřebišť^) a proto nezbývá, než konstatovati, že se občas 
z příčin nám blíže neznámých pochovávalo i v poloze skrčené. 



1) V Čechách na př. doloženo u Libic (Pam. XV. 701) v Zelenících 
a Žižicich {Pič, Star. III. 1. 76). Starší, méně věrohodné zprávy má: 



mamě 



367 

Ještě určitěji je dnes zjištěno, že se v některých končinách prakti- 
koval další jiný způsob: vedle normální polohy pochovávali se mrtví 
i v poloze sedící, obyčejně lícem na východ.^) Také pro tento zvyk 
nejsou nám důvody známy, ale byla patrně místní tradice rodová, 
která k tomu vedla, poněvadž se to objevuje na některých místech 
hojněji, ba přímo typicky. Ale jinde, kde je to zřejmoa výjimkou, 
jaký tam byl důvod, nevíme .2) Jakkoliv geografické rozložení této 



o pohřebištích u Hradce Králové, na Hrádku v Prachovských skalách, 
u Hrázska, Dražkovic, Kouřimě, Tašnovic, St. Boleslave, na Moravě u Příkaz, 
Nákla, v Cholíně, v Slezsku u Malé Týnice (Srv. mé Příspěvky k anthr. 

I. 26 a Pič, Starož. III. 1, 329 si.), v Poznaňsku u Miloslavě (Schles. Vorz. 
III. 411). Na Volyni našla Melniková 3% koster s nohami skrčenými (Tpynw 
XI. apx. c. I. 490) a v pohřebišti u Nicachy na Charkovsku 2 kostry na 
boku (Tpynbi XII. apx. o. I. 694). Také v Čerňachově našel Chvojka vedle 
natažených 3 kostry skrčené [Ylona norpeó. 10). Na severu našel Branden- 
burg u Ladogy dva případy (Kypr. IlpH^an. 20). V Krainburgu mezi sty 
kostrami byla jedna skrčeně vložena do malého hrobu {Šmid, Jahrbuch 
Centralcomm. I. 1, 56). 

^) Srv. příklady na připojené tabulce XVII., obr. 1 a 2. představují 
typ kurhanů z pskovské, vitebské a petrohradské gub. podle výkopů L. 
Ivanovského, obr. 3. je kurhan z Polišče, új. krestěckého, obr. 5. kurhan 
z Lisina petrohradské gub. (nad kostrou vrstvy popela, ohniště), obr. 6. 
kurhan z Rabiticů tamže, obr. 7. žalničný hrob z Kamenky u Gdova asi 
z XIII. stol. 

*) Se sedícími kostrami setkáváme se nejvíce v Rusku a tam nejčastěji 
na severu. V gdovských kurhanech XI. stol. našly se sice jen dva případy 
{Spicyn, TnoB. Kypr. 12), ale v okolí Petěrhofu, Jamburgu, Carského Sela 
kostry v hrobech obyčejně sedí s nohama k východu obrácenýma, řidčeji 
na sever {Rerich, 3an. apx. XI. 323, 401). Také na západ od Gatčiny našel 
Ivanovskij kostry sedící na vrstvě popela s nohami k východu (Flerp. 
Kypr. 8). Zde udržel se zvyk tento až do XIV. a XV. stol. jako u Gdova 
(tamže 37 a 3an. apx. XI. 326, 401). V kurhanech u vsi Smolkala v Újezdu 
petěrhofském téměř všechny kostry seděly (Hsb. apx. kom. III. FIpHJiOK. 
16). U stanice Okulovky ve Valdajském lese vykopal N. Rerich velkou 
mohylu, v jejímž středu nad silnou vrstvou uhlí a popela bylo 13 sedících 
koster (Hsb. apx. kom. I. 60). Z okolí Valdaje uvádí týž badatel ještě 
tyto doklady: čtyři sedící kostry v kurhaně u Ljubitova na Šeloni, v žalniku 
u Solonicka (staroruský Újezd), u Stamšiva, u Glubočichy a v kurhanech 
u vsi Djatlice nedaleko Gostilic (1. c. 67 a 3an. apx. XI. 355, 365, 368). 
Podobné našel V. Glazov s různou orientací v kurhanech u Polišče (kre- 
stěcký Újezd), u Berezoviku, u Podolu, u Gory (San. V. 1. 17, 27, 29; Hsb. 
apx. 1901, 60 si.) a u samého Novgorodu blíže sela Kosického (BucTasKa 

II. 206, Katalog hist. mus. 164, Spicyn, Kypr. nerp. 36). Občasný Výskyt 
sedících koster můžeme však sledovati i dále od tohoto centra. Tak podle 
Spicyna objevují se občas i v mohylách gub. kostromské (San. apx. XI. 



368 

anomálie — obyčej totiž vidíme koncentrovaný na severu Rusi, hlavně 
v gub. petrohradské, novgorodské a pskovské při hranici finského 
obyvatelstva — nabádá opět k úvaze, nemáme-li před sebou obyčej 
původu cizího, finského, myslím, že bude od toho upustiti, neboť 
Finnové v Ijadinském a tomnikovském nebo podbolotninském mohyl- 
níku leží nataženi na znaku a rovněž Lotyšové v Ljucině. Zajímavo 
je ovšem velice, že se pohřbívání v sedě stalo obyčejem teprve v době 
křesťanské. Neboť typickým stal se tento způsob teprve od XII. stol. 
a udržel se do XIV.-XV. 



229), rjazaňské (236), jaroslavské (223), kurské (242), orlovské (188), minské 
(289; srv. Zavitnévič, 3an. X. 326), vitebské {Spicyn, Kypr. nexp. 36) 
a jdou na západ až ke Grodnu {Spicyn, 3an. XI. 293). Nemohu však kon- 
troUovati, běží-li tu vždy o hroby doby slovanské. Z gub. mohylevské 
uvádím ještě nález u Votni (Katalog hist. mus. 117, 143, 144), Šapcyce 
(Mater. I. 98); v bobru jském kraji na Berezině našlo se jich 14% v mohy- 
lách XI. a XII. stol. (3an. X. 326, 328). Ve vitebské gub. u Štirnan našla 
se sedící kostra s mincí XV. stol. (3an. XI. 401). V gub. smolenské našel 
doklady VI. Sizov u Buchovky {Spicyn, 1. o. 182, Katalog hist. mus. 117), 
jiný pochází z kurhanu u Čufary, z tulské gub. ohlásil doklad F. Kitajev 
od dědiny Smedovky {Spicyn, 3an. XI. 197), a z kijevské Č. Neyman 
z kurhanu u vsi Jerčyk v kraji skvirském. Zde kolem sedící kostry leželo 
12 jiných bez hlav (Zbiór VIII. 33). V nižegorodské gub. byly prý u děr. 
Baranikové na Volze (Hsb. o6m. apx. Kazaň. XI. 168). Slovanskost po- 
sledních dokladů je ovšem nejistá. 



VI. Hřbitovy. 

Přejdeme-li od jednotlivého hrobu k celému komplexu, tedy 
ke hřbitovu, a přihlédneme-li k detailům, které se poutají k tomuto 
celku, podotkl bych ještě následující. 

Pokud se týče místa a polohy, kterou volili staří Slované pro své 
hřbitovy, zdá se podle některých příznaků, že původně také oni, po- 
dobně jak to hojně bývá u mnohých primitivních národů,^) pochovávali 
své mrtvé bud v příbytcích nebo hned vedle domu, ponechávajíce po 
případě dům nadále pro duši zemřelého. Nasvědčují tomu zmíněné 
analogie, dále obecná víra v duše domácích předků, které žijí i po smrti 
těla v příbytcích,^) a konečně snad i zvyk, místy doložený, pochovávati 
nekřtěné děti pod prahem.^) Archaeologické doklady jsou ovšem dosud 
velmi řídké nebo málo věrohodné,'*) neboť jim chybí přesný průkaz 
současnosti hrobu s pozdní kulturou slovanskou. Za to se nedávno 
R. Meringer pokusil doložiti tento primární zvyk pohřební u Slovanů 
i cestou jazykozpytnou. Domnívá se totiž, že si. chlév nevzniklo pře- 



^) Zvyk pohřbívati v chýších a pak je opouštěti (z obavy před 
návratem duše) je velice rozšířen. Srv. na př. množství dokladů z celého 
světa u WaitzeAnih.v.11. 195,414; III. 387, 419. 467; V. 2, 153, 155; VI. 405, 
406, 685, Lubhocka, Vorgesch. Zeit. I. 127, Spencera, Sociologie 244, 245, 
306, 307, 309, Uppería, Seelencult 12 si. 

^) Srv. dále příslušný odstavec o ctěni penátů u Slovanů v kapitole 
o mythologii a Máchal, Nákres slov. bájesloví 89 si. 

3) Srv. Kotljarevskij, riorp. o6. 231. Snad sem patří i zvyk místo 
člověka pochovati pod práh nebo pod podlahu zvíře, na př. kohouta, Mác/ía/, 
1. c. 93. 

*) Tak na př. popisuje a sděluje Červinka, že v jedné sídelní jámě 
staroslov. osady v Zbejšově u Brna nalezena byla opálená lebka a kosti 
lidské (Pravěk 330, Knies, Č. Lid. III. 464). U Uh. Hradiště našlo se 5 koster 
s hradištnou keramikou vedle jam (Čas. olom. 1897, 140, Červinka, Pravěk 
322, 328). V Meklenbursku podle Beltze (Alterth. 377, 378) jsou hroby 
hned vedle sídelných jam, na př. ve Stove u Nov. Buková a v St. Bukově, 
Podobně byly nalezeny v Braniborsku u Platika (Zs. f. Ethn. V. 156). 

24 



370 

jetím z got. hlija, jak se dosud obyčejně soudilo, nýbrž z got. hlaiw, a sice 
již v době, dokud toto slovo u Germánův značilo obytný dům a zároveň 
hrob.i) Prof. J. Janko srovnává s tím i círksl. sbkqtati — pohrbiti, 
vlastně: v domě uschovati a stč, pokutiti — pohrbiti.^) 

Vedle toho však už odedávna a později asi bez výjimky vyhledávali 
Slované pro své mrtvé vhodná místa opodál dědin, zejména od té doby, 
když se počali v průběhu I. tisíciletí po Kr. pevně usazovati.^) Bylo 
to obyčejně pobhže tekoucích vod, na zalesněných stráních a mírných 
výšinách nebo na temenech kopců, na hradištích. Zejména rozcestí 
byla oblíbeným místem pro pohřby.'*) I později, když už zavládlo kře- 
sťanství a kněží odporučovali zakládati hroby kolem kostelů, uchylo- 
vali se ještě dlouho mnozí na místa, která posvětila stará tradice, a po- 
chovávali nadále na polích a v lesích, tak že bylo občas třeba ostrých 
zákazů tohoto ,, pohanského" způsobu pohřbívání. Známe takové 
zákazy z Cech z doby Břetislava I. r. 1039 a Břetislava II. r. 1092,^) 
z Pomořanska z r. 1125,^) z Ruska z r. 1534, 1548.') a na Ukrajině 
ještě r. 1770 pochovávali v zahradách a vedle domů.^) Rovněž v Gemeru 
na Slovensku v XVII. století kladli mrtvé do lesů pod stromy prese 
všechny církevní hrozby a tresty ^) a u Srbů ještě do nedávná vyhledá- 



1) Idg. Forsch. XVI. 117. 

*) Janko, Věstník Národopisný II. 66. 

3) O této otázce srv. zatím výše str. 177. 

*) O ruských Slovanech dokládá Letopis přímo, že pochovávají 
u cest — Ha nyrax-b (Letopis lavr.* 13, srv. výše str. 231). Kotljarevskij 
(Ilorp. o6. 125) domnívá se, že podnětem k tomuto zvyku byla představa, 
že zde duše zemřelých chrániti budou majetek pozemkový, poněvadž cesty 
byly zároveň hranicemi majetků. O pohanském pochováváni ,,in biviis 
et triviis" u starých Čechů srv. následující zákazy. 

*) Kosmas II. 4a III. 1. Srv. text výše na str. 232. Hájek v Kronice 
(147 &) paraf rasuje to slovy: ,, mnozí pak po lesích a polích s rozličnými 
kouzly své mrtvé pohřebovali. Jiní stánky pohanským obyčejem na roz- 
cestí činili" . . . Srv. výše str. 276. 

^) Ebbo Vita Ottonis I. 12: ne sepeliant mortuos inter paganos in 
silvis aut in campis sed in cimiteriis. Podobně čteme už v kapit. paderborn- 
ském r. 785 či. 22. 

') V zákazech velkonovgorodských arcibiskupů Makaria a Feodosija 
z r. 1534 a 1548 vytýká se obyvatelstvu Votské pjatiny, že ukládá mrtvé 
do lesů s pohanskými zvyky (..MepTBbixt CBOHXt KJiaoyTi) Bt jrfecfext no 
KypraHOMTj h KOJioMHmoMt", t. j. po žalnikách), místo na hřbitovy u ko- 
stelů (flonojibHeHÍH K-b Akt. Hct. I. 27, 57). Podobné zákazy z XV. stol. 
známe z Litvy {Briickner, Litwa 45). 

8) Konstantinovič (TpynH III. apx. o. I. 182). 

») Podle sdělení Kr. Charváta v Slov. Pohladech XV. 24. 



371 

váli si hroby na místerh, která měli nebožtíci za živa rádi, pod stromy 
a podél cest.^) 

Rozsáhlost pohřebiště řídila se počtem obyvatelů osady, resp. rodu. 
Máme zprávy o hrobech jednotlivě roztroušených, potom o malých 
skupinách, ale ponejvíce vidíme pohřebiště větší, ba jsou i mnohá s po- 
čtem hrobů do set jdoucím, která při nevelikém intervallu časovém, 
jak vidíme z poměrně jednolité kultury, svědčí na osady velmi četné. 
Už v době žárových polí popelnicových máme toho doklady, na př. 
z Cech (u Plátenic bylo více než 250 hrobů, u Dobříc hova téměř 250), 
z Polabí (u Darzau bylo asi 4000 hrobů) nebo z Rusi (u Cerňachova 
500—600 hrobů). Z pozdější doby vidíme rozsáhlé kurhanové hřbitovy 
v Rusi, zejména v jižní a centrální oblasti, kde dostupují až čísla 1000 
kurhanů a ještě více.^) Na pohřebišti bývají mohyly častěji rozděleny 
v menší skupiny, patrné to hřbitůvky jednotlivých rodin. 

O ohraničování celých hřbitovů zvláštním plotem nebo zdí, valem, 
nemáme starých zpráy,ale je pravděpodobné, že místy tak bylo. Archaeo- 
logicky doložen je tu a tam pouze společný val kolem hřbitova, resp. 
hřbitov býval někdy zakládán na starém hradišti.^) 

^) Miličevič, >Khbot Cp6a337 si., 350. Utopence, náhle zemřelé a samo- 
vrahy dosud pochovávají u cest (1. c. 350). 

") Nevím, pokusil-li se kdo o úhrnou statistiku kurhanů v slovar- 
ském území Rusi. Ale údaje o jednotlivých krajích jdou do tisíců. V minské 
gubernii podle odhadu Taturova je kolem 30.000 kurhanů, Antonovič 
v drevljanské zemi spočetl jich 7400, skupina smolenských v okolí Gnězdova 
jde do tisíců [Sizov 5), ve Volyni napočteno jich přes 5760 (CóopHHKt 
Tonorp, OB. o Kypr. h ropon. b-b Poccíh. Bojiuh. ry6. Petr. 1888). V letech 
1851 — 1854 dal rozkopati hr. Uvarov mezi Roštovém a Vladiměří 7729 
kurhanů a ještě jich tam zbylo dosti. Pokud se týče síly jednotlivých 
hřbitovů, uvádím aspoň některé příklady. Na Volyni mohylnik u Suraže 
(Křemenec) měl přes 300 kurhanů, u Rykaň přes 800, u Krásného (obé 
v új. dubenském) 220, v zemi drevljanské u sela Buk 200, u Grubska 900, 
u Žitomiru přes 300, u Jagnjatina přes 1000, u Miropole 464 [Antonovič. 
PacKonKH npeen. 1, Tpyflbi IX. apx. c. Prot. 70, XI. apx. o. I. 134, 
Hamčenko, Hsb. XI. apx. c. 148). U Snětina bylo podle Samokvasova 
docela v jedné skupině 1700 mohyl (CiBcp. aeMnn 43). 

') Jinak dí Spicyn (PasB . 46), že v Rusi staré hřbitovy s jamami 
a pole popelnicová nikdy nebyly ohraničeny valy nebo zdí. Z Čech známe 
řadu pohřebišť na starých hradištích, na př. na Hrádku u Čáslavě, v Budči, 
v Dřevící, na Hrádku u Sudoměře, v Hradišti nad Bělinou, na Levém 
Hradci, u Lštění, u Piňova, na Hrádku v Praze a v Prachovských skalách 
u Jičína, u Štítar, u Žabonos, blíže Pecek, na vrchu sv. Jana.u Netolic atd. 
Srv. Pič, Starož. III. 1, 329 si. V Rusi na př. na hradišti Očakovském 
(Kaněv), u Slobidky (Zolotonoš), na Pastěrském (Čerkassy), Šargorodu 
(Vasilkov) atd, 

24* 



372 

Nebylo-li zvykem stavěti hranici pro mrtvé tělo nad hrobem sa- 
motným a tam ji spáHti (srv, výše str. 240), nalézalo se po straně hřbi- 
tova jedno nebo více míst (obyčejně neckovitých jam), určených pro 
spalování mrtvých; na nich se pak popel sebral a odnesl na místo pro 
hrob určené, Zoveme je žároviště nebo ustriríy z lat, usirina, 
též ustrinum — místo pro pálení mrtvol.^) Oba tyto způsoby spalování, 
na hrobě i mimo hrob, praktikovali Slované v IX, — XI. stol. současně, 
jak ukazují některá pečlivěji probádaná raská pohřebiště,^) a je úkolem 
dalšího bádání vyšetřiti, zdali druhý způsob — společné žároviště mimo 
hrob — byl 'jim zprvu cizí a přejat teprve vlivem nordickým, jak 
se domnívá A. Spicyn,^) Pi'\'ní je každým způsobem domácí. 



^) O římských ustrinách (řec. xavffxQcc vexg&i;) srv. na př. Blmnner, 
Privataltertumer. 499. Jinak o ustrinách vůbec (hlavně z východního Ně- 
mecka) psal Olshausen v Berl. Verh. 1892, 129 si. Z dob starších poli popel- 
nicových jsou žř roviště konstatována uprostřed hřbitova, na př. u Podolí 
na Moravě {Černý, Pole popel. 19), u Gače blíže Przeworska [Hadač zek, 
Teka kons. III. 2, str. 3) nebo vedle pohřebišť [Pič, Starož. II. 3, 1, dále 
na př. u Pouchová, Dobřenic, Blešna). Max Ebert nedávno popsal a rekon- 
struoval takovouto ustrinu u vsi Cosilenzien, blíže Liebenwerdy (Zs. fiir 
Ethnol. 1909, 940). Výklad je ovšem trochu násilný. Jinak jsou ustiiny 
ve vých. Německu dosti hojné (Wilmersdorf, Rudersdorf, Woltersdorf, 
Oderburg-Bralitz, Mixdorf atd. L. c. 944, 945). 

*) V kurské gub. dalo se pálení téměř vždy mimo hrob [Spicyn, 3an. 
XI. 241), v kijevské se dalo obojím způsobem (tamže 265), ve volyňské 
dalo se na hrobě (289), v grodněnské mimo hrob (popeliště uvnitř bylo 
jen jednou, Spicyn 293). V Gnězdovu konstatoval Sizov oba způsoby 
{Sizov, Cmojich. Kypr. 8, 26). Z 78 kurhanů zkoumaných S. Sěrgějevem 
31 mělo žároviště v mohyle, 13 mimo mohylu, 24 bylo vůbec pustých 
{Spicyn, H3B. apx. XV. 9), pod. vidíme u Arefina v smolenské gubernii 
(Katalog hist. mus. 113 si.). V minské gub. byl též obojí způsob {Zavitněvič, 
3an. X. 326). Z hrobů pelavinských (novgor. gub.) soudí Rerich, že žáro- 
viště bylo mimo hrob (3an. V. 1, 20). Radimiči spalovali na hrobě {Spicyn, 
PaflHM. Kypr. 21), v Černigově však v Gulbišči je patrno, že žároviště bylo 
jinde {Samokvasov, MorHJibi 196), podobně u Sědněva. Spicyn sděluje, že 
v Kijevě našla se pec na spalování mrtvých s popelnicemi a mincemi X. stol. 
(3an. apx.. XI, 267). 

3) Spicyn, H3B. apx. XV. 9. Sizov má spalování mimo mohylu za 
oslabení původního zvyku páliti hranici nad hrobem (1. c, 27). Proti do- 
nměnce Spicynově svědčí však to, že společná žároviště jsou doložena 
už vedle popelnicových polí předřímské i římské periody. 



VII. Hrob ní a hřbitovní terminologie. 

Ke konci chceme se ještě zmíniti o staré slovanské terminologii 
hrobní a hřbitovní. Pro jednotlivé druhy hrobů (stsl. a všesl. grohh^) 
od greba, greti) vyskytuje se řada speciálních názvů, starých i později 
vzniklých, z nichž důležitější probrali jsme už výše v textu {mohyla 
str. 303,2) sopka str. 313, majdan str. 307, žalnik str. 319). Jinak sledovati 
a vykládati názvy pro hrob a hřbitov, které se nalézají v dnešních ja- 
zycích slovanských, se mně, nefilologu, vymyká.^) Jen o ruském terminu 
kurhan, dnes obecně užívaném, připomínám, že je původu cizího, 
nejspíše tureckého a značilo původně místo valem ohrazené, — později 



1) Berneker EW. 353, Miklosich EW. 76. O domnělém germánském 
původu tohoto slova srv. Mladenov, FepM. ejieM. 51. 

*) Zde bych ještě podotkl, že ve starých pramenech pomořanských 
rozeznává se mogila a dupna mogila (ad montem lapideum dupna muggula 
sclavicali more sic nominatum. Dreger, Codex. Nr. 242 ad a. 1254), což 
označuje dutou mohylu (srv. stsl. ďupina — cavitas, dupbnh — cavus, 
duphka — díra, duplh, duplb — dutý. Miklosich EW. 52, Berneker EW. 237). 
*) Srv. na př. ruské (resp. jinorodské) názvy: 6yropi>, nyMOBHuje, 
noKyx-b, Kyna, Mapu, KanMbi, nayKU, rHOHuie, KOJiOMHme, CKynejiHHua, KJian- 
ĎHuje, norocTb, óyň, óyňBHme, wajibÓHme, Masapna, 060, óapcb, MorHUbHHKis , 
conKH, Konqw, sananHH, óarapeň {Kotljarevskij, Ilorp. 06. 21, 222, 232, 
Dal, Cjiob. s. v., Spicyn, Pase. 22, Kóppen, O Kypranax, v Has. rasp. 
apx. KOM. 1908, Nr. 42, str. 17, Smirnov, Has. apx. o6m. Kazaň X. 176, 
177). Ve vitebské gub. užívá se o kurhanech slova eojiOTOBKa, což je 
v souvislosti s tradicí o Volotech — obrech (srv. germ. Húnengráber): 
Srv. Kóppen, 1. c. 18 (též v Gnězdově, srv. Sizov, Cvion. Kypr. 6). V jižní 
Rusi mají kurhany občas jméno 6a6a, óaÓHua podle kamenných figur turko- 
tatarských (srv. výše str. 327). Srv. Apx. Jltr. 1903, 58, 211, Tpyflu XIII. 
apx. o. I. 137. Ale v Karpatech slují tak i jednotlivé vrchy. V záp. a vých. 
Průších říkají mohylám czubatky (Nachr. 1896, 17; Šwiatowit I. 80, 81). 
Později se u velké části Slovanů ujal církevní název ř. xoiftrjtTjQiov , 
lat. cimeterium, coemeieriutn (slovin. cintor, ch. cimiter, cimitor, 
cintor, sloven, cintor, pol. cmentarz, malor. uMUHrap, uBWHTap, uhh- 
Top, maď. czíntcrem, {Berneker 129, Miklosich EW. 147). 



374 

hrob s mohylou.^) Celé hřbitovy označovali staří asi nejvíce plurálními 
formami hroby, v hrobech, mohyly, v mohylách^) také kopce, v kopcích,^) 
vedle čehož vznikla však i označení odvozená od žaJb — dolor, želeti — 
lugeo, *) a pak od kmene mréti, stupň. mor-.^) Pro toto svědčí řada 
názvů zachovaných po celém Slovanstvu: bud Žale, Žaly (na Žalech), 
Zeleníce, Zelenky, Žalov, Želaný, Žalkov, Želim, Zelinci, Žalka, (Žalky), 
Žaliky, Žalín, Žaliny, Žalné, Žalno, Žalnik atd.,^) nebo Moráně, Mořiny, 



^) Srv. Miklosich (Txirk. Elem. im Slaw. Denkschr. Akad. XXXIV. 
337) jenž odvozoval od pers. gúrcháne, górchanah — hřbitov, náhrobní dům, 
později od tur.-kuman. kurgan (Denkschr. XXXVII. 67, EW. 148). V tu- 
rečtině značí podle Vámberyho (Etym. Wórterb. 86. I.) kurgan místo 
,, ohrazené" od kurga — opevňovati. Také T. Korš soudil na původ turecký 
a na původní význam pevnost, hradiště (Archiv f. si. Phil. IX. 514) a Krek, 
(Einleitung 434). Podobně jako Miklosich vykládal už Kóppen z tatar. 
kúr-chane (O KypraHaxia 10). Krek, 1. c. soudí, že výraz předali Rusům 
Polovci nebo Kumáni. 

*) Srv. české názvy místní ponejvíce s odkrytými praehistorickými 
pohřebišti: Hroby, Hrobice, Hrobičany, Hrobčice, a trati: V hrobech 
U hrobů, V hrobcích, Na hrobce, Hrobce (srv. Jelínek, Památky slovan- 
ského pravěku v místních názvech. Č. Lid. III. 161 sL, Píč, Starož. II. 
3. 331). Jiná skupina jmen je odvozena od mohyla a homole: Homola, 
Homole, Na homolí, Na homolce, Mohylík, Mohelno, Mohelnice. Na Moravě 
užívá prý se slova mugle Č Lid 545, Čas. ol. 1892, 105; ,,Mugeln" říkali 
mohylám i v Dol. Rakousích (Mitth. anthr. Ges. Wien. I. 325). Srv. ktomu 
i starý pagus Mogelini, Mogelinia urbs u Míšně v zemi srbské (Dětmar 
IV. 4, V. 22). Také řeky dostaly častěji od mohyl názvy, na př. v Čechách 
a Sasku Mohylnice, Mohelka. VSlowniku geograf, król. polskiego (Varšava 
1885) našel jsem v díle VI., str. 577 spoustu názvů místních odvoze- 
ných od mogila, řek a dědin: Mogilanka, Mogielnice, Mogilany, Mogilna 
(Mogilnia), Mogilnica (7 vsí, 4 potoky a říčky), Mogilno (6 vsí a město), 
Mogila, Mogilka, Mogilki nebo Mogily nečítajíc v to celou řadu tratí 
a strání nesoucích tyto názvy. Ovšem u mnohých nalezeno přímo po- 
hřebiště. Také názvy od grob jsou v Polsku dosti hojné: Grobce, Grobek, 
Grobki (častěji), Grobice, Grobin, Grobka, Grobla, Grobre (Slownik geogr. 
II. 810 si.). U alpských Slovanů jsou názvy od Gomile, Groblje, Gro- 
bišče, Grobnik, Grobice, K srbským srv. Rječnik akad. III. 265: Go- 
milica, Grob, Grobište, Groblje, Grobljice, Grobnice, Grobovi, Grobovica. 

*) Název ,, kopce" pro hřbitov mohylový našel jsem doložen v gub. 
lubelské (Mater. II. 43, 53) a v Prusku v pow. mor^ském (Šwiatowit I. 
80, 81), na Slovensku (Čas. Olom. 1888. 38). 

*) Miklosich EW. 406. Je však též stsl. žalb — břeh. Srv. chorv. 
žalo, srb. iKan (ibidem). 

6) Miklosich EW. 190. 

«) V Čechách srv. Zeleníce, Zelenky, Žely, Želevice, Želevčice, Žaly, 
Želejov, Žalnik, Želenec, na Želivě, Želivsko, Žalany, Žalov, Želaný, 
Žalkov, Želim, Na Želeném se starými pohřebišti {Jelínek, 1. c. 162, 



375 

Mory}) ač už lid sám si ani vědom není, jaký mělo místo původní 
význam. Pro hřbitovy, kde se spalovali mrtví a kde byla žároviště, 
objevují se občas i speciálrí jména, odvozená od slova hořeii (stsl. 
%oréti), páliti (stsl. faiiti od kmene pel-), péci (stsl. pesti), žár (stsl. 
žeyain), požarh od km, žer-), při nichž ovšem dlužno rozeznávati, běží-li 
vskutku o jméno starého žárového pohřebiště,^) či o mýtiny lesní, 
kdysi ohněm vypálené. Jména odvozená od terhh, stsl. tréhh, trěhiti, 
sem však sotva kde patří, pro jiný původní význam slova {purgare), 
třebas se u nich občas nacházejí také stará a velká pohřebiště.^) Jiná 
série jmen hřbitovních odvozena je od adj. smutný, od stsl. m^sti — 
turbare.4) 



Píč, III. 1, 402). V polském geograf. Slowniku (XIV. díl), naše, 
jsem opět spoustu názvu vsí, řek a tratí, sem spadajících: Žal, Žale, Žel 
lanka, Žaleniki, Žaliki, Žalimy, Žalin, Žalina, Žalowo, Žalinowo, Žalnie- 
Žalka Žalkowce, Žalno Žalo, Žaloáč. Slovem Žalka Zalkla Žale označeny 
jsou trati s pohřebištěm. Místy v Polsku prý docela lid i staré popelnice 
zove žalkami {Boguslawski, Dzieje 812). Na jihu v Krajině máme stará 
pohřebiště označena jmény Na Želah, Žale {Šmid, Bericht 17, 26). O rozší- 
ření názvu MtanfaHHKt pojednali jsme už výše na str. 320. 

^) Srv. v Čechách Mořina, Na Mořině, Na Moráni, Na Moráku (Jelínek, 
1. c, Pič; Star. II. 3, 347). V polském geogr. Síowniku (VI. 686 si.) jsou 
uvedena jména vsí a tratí Mory, Moryxí, Moryňce, Morzewo, Morzyce, 
Morzylki, Morzynek (patří-li všechny sem). 

2) Srv. v Čechách Horanky, Hořín (jméno to vykládal správně už 
Dobrovský, Begrábnissart 348), Hořejany, Na Horkách; Pálenina, Na spá- 
leném, Na spálené, Palčice, Popálenice {Červinka, Pravěk 30, 197, 198, 
238, Pič, Star. III. 1, 32, Kmet, Sitno, Ružomberk 1901, 53, 57), Peklo, 
Peklany, Pekliny, Na Peczenyi, Peczenyja, Pečenice, FleMHUia {Kmet, 1. c. 
S4, 57, Kóppen, 1. c. 19, Zbiór XV. 8, 39, Apx. Jl-fex. 1904, 15); Na Žďárách 
u Rosic, Žiare {Kmet 52, 56, 57). Spoj ní těchto jmen s pohřebištěm je 
však leckdy nejisté. 

') Srv. na př. v Čechách Třebickou u Dobřichova, Třebechovice 
na Hradecku a Třibřichy, kde se všude našly žárové hřbitovy {Pič, Star. 
II., 3, 29). 

*) Srv. Na Smutném u Zeleníc, potok Smutný u Bechyně, Na 
Smutnoušku u Nebovid. K různým těmto názvům v Čechách a na 
Moravě srv. ještě Čermák SI. Ortsnamen (Berl. Vcrh. X. 357) a Ed. 
Peck (Čas. olom. 1894. 31). 



Přídavek. 

Ahmeda ibn Fadlána vylíčení pohřbu ruského z r. g22. 
Přeložil z originálu prof. Dr. R. Dvořák.^) 

A říkalo se mi, že dělají s pohlaváry svými při smrti věci, z nichž 
nejmenší je spálení, I prával jsem si to poznati, až došla mne (zvěst o) 
smrti muže váženého z nich. Toho tedy dali do hrobu a sklenuli nad ním 
střechu pro deset dnů, co by hotovi byli s přistřižením a ušitím šatů 
pro něho. (Umře-li) totiž muž chudý z nich, udělají pro něho malou 
loďku, dají jej do ní a spálí ji. U bohatého však seberou jeho jmění 
a rozdělí je na tři díly. Třetina je pro jeho lidi, za (drahou) třetinu 
ušijí mu šaty a za třetí nakoupí vína, které pijí v den, kdy se jeho otro- 
kyně sama usmrtí a je spálena se svým pánem. Jsoutě náruživě oddáni 
vínu, pijíce je dnem i nocí, takže často umře z nich někdo s pohárem 
v ruce. 

Umře-li pohlavár z nich, řeknou jeho lidé jeho otrokyním a 
sluhům: Kdo z vás umře s ním? Tu řekne některý z nich: Já. A jak to 
vyřkl, už je to pro něho nezbytno, takže nepřísluší mu naprosto od 
toho ustoupiti, a kdyby i to chtěl, nenechá se. Většinou dělají to 
otrokyně. 

Když tedy umřel ten muž, o němž jsem se prve zmínil, řekli jeho 
otrokyním: Kdo umře s ním? I řekla jedna z nich: Já. Hned odevzdali 
ji dvěma otrokyním, aby ji hlídaly a byly s ní, kamkoli by šla, takže 
často myly jí i nohy svýma rukama. A jali se starati se o něho (nebožtíka), 
šíti mu šaty a připravovati, čeho bylo pro něho třeba, zatím co otro- 
k5niě co den popíjela a prozpěvovala si, veselá a jakoby veselou zvěst 
očekávajíc. Když potom přišel den, kdy měl být spálen on a jeho 
otrokyně, dostavil jsem se k řece, na níž byla jeho lodka, a hle, ta byla 
již vytažena ven a udělány pro ni čtyři sloupy ze dřeva chalendžového 
a j., a kolem ní rovněž uděláni jakoby velcí lidé ze dřeva. Potom natažena, 



1) Originál zachován je v slovníku Jakútově Mu' džam ^al- bulddn , 
Překlad pořízen podle vydání Wůstenfeldova (Lipsko, 1866 I). 



378 

až dostala se na to dřevo. A oni chodili semo tamo a mluvili řečí, jíž 
jsem nerozuměl. A on (zemřelý) byl nadále v hrobě, aniž vyndali jej. 
Potom přinesli křeslo (trůn) a položili je na loď a pokryli je matracemi 
z rúmského (byzantského) brokátu a polštáři z rúmského brokátu. 
Po té přišla žena stařena, jíž říkají anděl smrti (mal'ák-ul-mauti), a 
prostřela na křesle, o němž jsme se zmínili; nebo ona má na starosti 
šití pro něho a jeho úpravu a ona zabíjí i otrokyně. A viděl jsem, že je 
to tlustá, zamračená babizna. 

Když potom dospěli k jeho hrobu, odhrnuli zemi se dřeva a od- 
stranili i dřevo a vyňali jej v zástěře (izár) , v níž umřel. I viděl jsem že byl 
již počemalý studeností kraje. A do hrob a byli dali s ním i víno a ovoce 
a tamburinu; i vjmdali to všecko a hle, nic z toho se nezměnilo, vyjma 
jeho barvu. A oblékli jej do sarávílů (kalhot) a punčoch (rán) a polo- 
botek (chuff) a kurtky (kurtak) a chaftánu brokátového se zlatými 
knoflíky a dali mu na hlavu vysokou čepici (kalansuvat) , z brokátu, 
kožešinou lemovanou. A nesli jej, až vnesli jej do kupole, která byla 
nad loďkou, a posadili jej na pohovku a podepřeli jej polštáři. A při- 
nesli víno a ovoce a voňavky a položili je u něho; a přinesli chléb a maso 
a cibuli a hodili je před něho; a přinesli psa a rozřízli jej ve dví a vrhli 
ho do loďky. Potom přinesli všecky jeho zbraně a položili je po boku 
jeho; potom vzali dva soumary a hnali je, až se spotili, potom rozsekali 
je meči a hodili jejich maso do loďky; potom přivedli dvě krávy, rovněž 
je^rozsekali a hodili je do loďky; potom přinesli kohouta a slepici a zabili 
je a vhodili je do ní. A otrokyně, jež měla býti usmrcena, odcházela a 
přicházela vstupujíc po jednotlivu do jejich stanů, i obcoval s ní jeho 
pán a pravil: Rci svému pánovi: tohle udělal jsem jen z lásky k tobě. 
Když potom nadešla doba odpolední ('asr) dne pátečního, při- 
vedli dívku k něčemu, co urobili jako rám dveří i vložila své nohy do 
rukou mužů a vylezla na ten rám a promluvila něco, načež ji sundali. 
Potom ji vysadili po druhé i učinila jako učinila ponejprv. Potom ji 
sundali a vysadili po třetí, i učinila jako učinila, po oběkráte. Potom jí 
podali slepici, i uřízla jí hlavu a odhodila, oni pak vzali slepici a vhodili 
ji do loďky. Tu tázal jsem se tlumočníka po jejím konání, i odpověděl. 
Po prvé pravila: Tuhle vidím svého otce a svou matku; a pravila po 
druhé: tuhle vidím všecko své mrtvé příbuzenstvo sedící; a pravila 
po třetí: tuhle vidím svého pána sedícího v krásné zelené zahradě ve 
společnosti mužů a hochů (sluhů), a on mne volá; pospěšte se mnou 
k němu. 

Tehdy přešli s ní směrem k loďce, i sňala oba náramky, jež měla, 
a podala je ženě stařeně, která zove se posel smrti, a ona jest to, která ji 



379 

měla zabíti, a sňala i oba obroučky, které měla na sobě, a dala je dvěma 
otrokyním, které ji obsluhovaly, a byly to dcery té, jež známa jest jako 
posel smrti. Potom ji vysadili na lodku, kterou ještě ne vsunuli pod 
klenbu. Tu přišli mužové se štíty a dřevy a podali jí pohár vína; i zapěla 
nad ním a vypila jej. Tehdy pravil mi tlumočník: Tím se loučí se svými 
družkami. Potom byl jí podán druhý pohár, i chopila jej a zpívala 
dlouho, zatím co stařena ji nabádala, by jej vypila a vešla do kupole, 
v níž jest její pán. Tu viděl jsem, jak byla již pomatena a chtěla vstoupiti 
do klenby, i vsunula hlavu mezi kupoli a lodku. Tu chytila ji baba za 
hlavu a vtáhla ji do kupole a vstoupila s ní. A muži jali se tlouci dřevem 
na étít, aby nebylo slyšet její hlasný křik a neodstrašily se jiné z dívek, 
takže by nechtěly vyhledávati smrt se svými pány. Potom vstoupilo 
do kupole šest mužů a obcovali všickni s otrokyní. Potom položili ji po 
straně jejího mrtvého pána a chopili se dva její nohou a dva její rukou, 
co baba zvaná posel smrti dala jí provaz na krk s protivných stran a 
dala jej dvěma, aby táhli. Sama přistoupila majíc velký handžar se ši- 
rokým hrotem a vrazila jí jej mezi žebra a vytáhla jej, co oba muži ji 
rdousili provazem, až zemřela. Potom přistoupil ten, kdo byl nejblíže 
k mrtvému, a vzal kus dřeva a zapálil jej na ohni. Potom šel po zpátku 
ve směru jeho hlavy k lodce, maje ten kus dřeva v ruce jedné, co druhá 
(ruka spočívala na jeho zadku, a on byl nahý), aby zapálil dříví nakupené 
pod lodkou. Potom přišli lidé s dřívím tvrdým i palivem, každý maje 
kus dřeva, jehož hořejší část byl zapálil, a házeli je k tomu dříví. A oheň 
zachvacoval nejprve palivo, potom lodku, potom kupoli a muže a dívku 
a vše, co tam bylo. 

Potom zavanul silný, děsný vítr, takže plamen zmohutněl a jeho 
plápol se roznítil. Po mém boku byl muž z Rusů, i slyšel jsem hovořiti 
jej s tlumočníkem, který byl vedle něho. Otázal jsem se tedy tohoto, 
co mu povídá, i řekl: Praví: Vy Arabové jste hloupí. Vy vezmete toho, 
kdo je vám nejmilejší z lidí a nejctěnější u vás, a vhodíte ho do země, 
aby žral ho hmyz a červi, co my spalujeme jej v okamžiku, takže vejde 
v tu chvíli do ráje. Potom zasmál se příšerně a pravil: Ze ho měl pán 
jeho rád, poslal vítr, by ztrávil jej v hodině. Také neuplynula opravdu 
hodina, a lod, dříví, mrtvý muž i dívka stalo se drobounkým práškem. 
Potom vystavěU na místě lodky, když ji byh vytáhli z řeky, něco, 
co se podobalo kulatému pahorku, a uprostřed vztýčili velkou kládu 
chadangovou (populus alba^) a napsali na ni jméno muže a jméno 
krále ruského, načež obrátili se (odešli). — 



1) Perské chadang, před tím chalendž, je hláskoslovně identické 
s našim klen. 



Doplňky a opravy k svazku I. 

Na str. 15 ř. 14 zdola čti: kap. VI. a VII. 

Na str. 20 připoj zkratku: Hoops J. Reallaxicon — Reallexicon der germ. 

Altertumskunde I. Strassburg. Vychází od r. 1911. Za to ze seznamu 

zkratek dlužno vypustiti na str. 17 Aksakov flp. ÓHTb. 
Na str. 39 připoj do literatury o botanickém a zoologickém obrazu dávné 

Polsky přednášku /. Rostafinského Polska z czasów przedhistorycznych 

Krakov 1887. 
Na str. 45 k seznamu všesl. jmen ptačích a rybích připoj ještě: Kana 

(B. 483, M. 110), korstělb (B. 375, M. 132), kos-b (B. 585, M. 

134), kavka (káva B. 495, M. 113), krahuj (*korgujb B. 570, M. 

130), kapr (*korp'b B. 575, M. 131). 
Na str. 59 do pozn. 2 připoj : Nejvíce materiálu nově vydal Dr. Z. Kuzelja 

flHTHHa B 3BHHaHx 1 BÍpyBaHHHx yKpaiHCbKoro Hapooa (Max. no yKp. 

pycbKoi CTHOJi. VIII — IX. 1906 — 7), kterážto kniha do tisku 4. 

archu nebyla mi přístupna. Srv. hlavně vstupní úvahy o těhotenství 

a porodu v VIII. svazku Materiálů str. 1 — 59. Srv. též Bavtels P., 

Fortpflanzung, Wochenbett etc. in Brauch und Glauben der weiBruss. 

Bevolkerung. Zs. f. Volksk. XVII. 160. 
Na str. 61 ř. 9. sdola doplň: Frauen II. 90, 94. 
Na str 64 ř. 13 zdola připoj : Kirste Indogerm. Gebráuche beim Haarschneiden 

(Analecta Graez. Wien 1893, 51 si.) str. 58, srovnávaje staré postřižiny 

indické s dnešními srbskými, hledá v nich allegorii zániku rostlinstva 

přenesenou z přírody na člověka. 
Na str. 66 k pozn. 3 připoj ještě následující doklady o postřižinách na 

Balkáně: O bulharských postřižinách, kde slují CTpH>K6a, HannHranbe, 

noncrpHrBaHbe, HacTpHrsaHbe, svr. ještě Marinov >KHBa crap. III. 202. 

Podle něho církevní postřihy dějí se křížem na hlavě při křtu, druhé 

(od kmotra) před dovršením roku. Do té doby dítěti vlasů nestří- 

hají. Dále mne upozornil prof. L. Miletič laskavě ještě na CóopHHKb 

Hap. UM. II. KpHT. OTA. 208—210, VI. 227, Hep. Cn. LI. 384. Bbnr. 

Hp. I. 390, II. 155, Sapkarev CóopHHK-b III. kn. VII. (1891) 35. 

■začež mu díky vzdávám. Obyčej téměř všude vymírá. 
Na str. 67 k pozn. 1. připoj: Podle D. Marinova dospívá u Bulharů chlapec 

v 15 — 16 letech, ale žení se v 20, kdežto dívka ve 14 letech i dříve 

(}KHBa CrapHHa III. 8, 14). 



38i 

Na str. 74 k pozn. 6. připoj: Prof. Zubatý v Archiv f. si. Phil. XVI. 405 
ukazuje, že snad kořen vedh- sám značí původně odvedení násilné 
(srv. stin. vivadhá-s — jho, vívadhá — pouto). 

K str. 76 a násl. připoj : Teprve po vytištění stati o svatbě dostal se mi do 
rukou popis bulharské svatby uveřejněný D. Marinovtim v jeho díle 
^HBE CrapHHa (Ruščuk 1892) III. 5 — 162. Vyjímám z něho následu- 
jící data na doplnění dokladů výše uvedených: O únosu dívek (str. 47), 
a o dívkách uteklých za ženichem bez vůle rodičů (npHcraHyiua, 
npHcraHBaHbe, 33), o družině svatební (69), o přípravě svatebního 
praporce s květy a nabodnutými jablky (opyrnHua 72), o přivedení 
nevěsty do domu ženicha (MOMara e noBeneHa), kde je vítána chlebem 
a solí, dostane do rukou malé děcko, přestupuje práh a rozhazuje 
obilí nebo proso a kde s ženichem obejde třikráte krb (96), o hotovení 
svatebního pečiva (KpaBaň 108), o chůzi ,,lady" pro vodu (117), o cír- 
kevním věnčení (BÍ>HHaBaHbe 121), o příchodu do domu ženichova (124), 
o uvedení mladomanželů do čertogu s konstatováním pannenskosti 
nevěstiny (HHCra e, 129), o chůzi k studni a umývání hostí (136), 
o sejmutí věnců a začepení nevěsty (saópaHcnaHbe, HeB-fecraTa e aa- 
čpa>KeHa, aaópanna 141), o ženách řádně neprovdaných (HCBeHnaHa 
weHa, Hajio>KHHua 156, čjiyoHHua 158). Objemný a zajímavý nový popis 
svatby z Černigovštiny (doplněk kVolkovově studii) podala P. Litvínova 
vMarep. 90 ynp. pyc. sthoji. III. K literatuře, jež mi zůstala nepří- 
stupna, připoj ještě Chr. Jaščuržinskif CBanbča MajiopyccKan KaKt 
penir. 6biT0BaH npana (Kies. Crap. 1896 LIV. 234). 

Na str. 85 ř. 1 shora: Obraz ukrajinského korovaje a hilce viz v právě uve- 
dené studii Litvínové, str. 83, 85, 86, běloruského u Šefna Mar. I. 2 
(tab.), bulharského u Marinova 1. c. 108. 

Na str. 97 k pozn. 7: O tom, pokud v Ukrajině dosud existují sňatky konané 
s obřadem veselí, ale bez církevního věnčení, srv. P. Litvinovou v studii 
uvedené 170 si. (t. zv. HeBÍHHaHHň mjiio6 nebo JKHxe na BÍpy). 

Na str. 99 připoj: Proti pojímání dalších žen svědčí také list papeže 
Jana VIII. knížeti Kocelovi z r. 873: „Gozili comiti. Poro eos, qui 
uxores suas dimiserunt vel ad alias illis viventibus migraverunt nupcias, 
tam diu cum consentaneis eorum excommunicamus, quousque posterio- 
ribus remotis priores penitendo receperint . . . Precipue cum hec 
pessima consuetudo ex paganorum more remanserit, quorum in talibus 
non alius nisi ipse diabolus erat magister et doctor". [Friedrich, Codcx 
dipl. I. 11.) Bigamie připomíná se, rovněž jako bigami mařiti, mezi 
klérem českomoravským ještě z r. 1143 (tamže I. 138). 

Na str. 103 k pozn. 1 připoj: Také Boleslav český r. 992 nařídil: ,,separare 
coniugia, que infra parentelam contra sacram legem coniuncta esse 
seperirentur" {Friedrich, Codex dipl. I. 43 ex codice XII. s.). 

Na str. 112 k pozn. 4 připoj: V jihoruském Žiti sv. Vladimíra (Sborník 
XVII. stol. mosk. publ. bibl.) dí se o ctění Kupala: ,,KOTopoMy-TO 
KynaJi^fe 6ory, a6o panen č-fecy, no HtKOTopbix-b CTopoHaxi h Tenep-b 
naMHTKy OTnpaByKDT-b a ocoójiHBe Bb HaBeHepie po>KecTBa cb. loaHHa. 
npenreMH xaKHM-b cnocoóoMTj: B-b Benep-b 3o6paBuibicH Mnanenubi h 
naHHu, njieryrb co6-b stHKH. . . . čepyTCji aa pyKH h okojio omn 



382 

CKEHyT-b, cn-fesaioHH ntcHH B-b Koxopbix-b HacTO cnoMHHaiOT-b Kynajia. 
A noTOMTj nepea-b oroHb npecKaKyiOT-b č-fecy OHOMy Kynant oc^itpyiOT-b 

CaMH Cefe H HHUX-b MHOrO BUMblCnOB-b ó-fecOBCKHX^b ČpHfl-bKHXt Ha 
TOH HaCb Ha OHblX-b COÓOpbimaXt HHHÍIT-b, lUO HeCJiymHan H nHCMOMt 

nonaTH." (cd. Sobolevskij CóopHHK-b bts naMHTb Kpem. PycH. Kijev 
1888, 42). 

Na str. 120 r. 17 připoj: Proti tomu, že D. Marinov popisuje lásku bulhar- 
ských mladých lidí jako čistou ideální, a o seděnkách (ceneHKbH) 
nepřipomíná žádných pohlavních přestupků (}KHBa CrapHHa III. 
18, 21, srv. II.). Jako doplněk k studiu ruských dosvitek srv. i článek 
M. Dikareva ..FIporpaMa no sóipaHHH BÍHOMOCTeň npo rpoManH i sóipKH 
cíJibCbKoi MOJioni'' (Max. no ynp. p. sth.III.), v němž pointuje styky 
se svatbou, religiosní význam schůzek i styky pohlavní (14). 

Na str. 143 ř. 16 sdola připoj: na Moravě u Hrubčic (Čas. Olom. XXII. 
tab. VIL). 

Na str. 166 odst. 1 srv. ještě daň vypsanou r. 949 císařem Ottonem 1. 
Slovanům v Braniborsku: ,,deliberantes prelibate episcopo ecclesie 
singulis annis servitium impendi ab abbate Magadaburgensis monasterii 
in tribus vero locis Bidrici, Burg scilicet et Mocvanici in unoquoque 
eorum třes medones, duasque cervisas, sex modios tritici, duos porcellos, 
duas anseres, decem gallinas sex quoque frissingos et sex carradas 
annone pastui equorum" (Codex Poměr. dipl. Greifswald 1862. I. 20). 
Také srbský lid podle listiny z r. 948 platiti měl do Míšně de- 
sátky z dobytka (Cod. dipl. Sax. I. 1, 238.) 

Na str. 173 pozn. 1 připoj, že velkou bohatost pobřeží pomořanského na 
vegetalie, dobytek a zvěř všeho druhu dosvědčuje také listina pomoř. 
vévody Kazimíra I. z r. 1170 (Cod. Pom. I. 70). 

Na str. 174 k pozn. 1 připoj o chovu husí a slepic doklad citovaný výše 
z rozkazu císaře Otty I. r. 949. 

Na str. 180 k pozn. 3 připoj, že spálenou pšenici, ječmen, proso našel v ja- 
mách sídelních Chvojka na hradišti Motroninském a na Šargorodu 
(TpyAH XII. apx. c. I. 99, 100). 

Na str. 182 ř. 6 zdola: O kolivu při slavnostech bulharských srv. Marinov 
}Khb. Grap. III. 250. Je z var. pšenice, bez rži smíšené s ořechy a medem. 

Na str. 186 ř. 16 zdola: Pec připomíná už slov. legenda o sv. Methodiovi 

z. konce IX. st. v kap. 9 (ed. Pastrnek 231). 
Na str. 187 ř. 4 shora připoj: Legenda o sv. Demetriu 108 (ed. Tougard; 

srv. SS. II. 227). připomíná, že Slované prchajíce od Soluně odnášeli 

si obilí a zeleniny: ,,K«t ^v &sa^fj(Tcci toůs (pvyáSag .... fpéqsiv oItov, 

oajíQLa Hul alXccg aTtoaxsvaf" . Vztahuje se na VIL století. "Offn^Lov 

značí luštěninu, hlavně bob. 
Na str. 189 k pozn. 7 připoj že též kapusta doložena je v staré ruštině častěji 

v XI. stol. a následujících. {Sreznévskij Max. I. 1195). 
Na str. 196 ř. 22 shora čti: srv. hebr. kolbašav — různé maso místo 

fr. calebasse (Berreker EW 542). 
Na str. 208 k dokladům o medovině připoj rozkaz Otty I. z r. 949 (výše 

citovaný k str. 166). 



383 

Na str. 211 k dokladům o pivě {cervisia) připoj týž doklad uvedený zde do- 
datečně k r. 166. Dále čtemevstsl. legendě o sv. Václavu, že Boleslav, 
chtěje bratra zadržeti v Boleslavi na hostinu, pravil mu: ,,nHBO ui>no 
HM-feio" (v no vij. ruk. ,,nHBo nejio HManb"). Srv. Pas f mek, Věstník 
král. spol. nauk 1903, 65 (31). Doklad náleží X. století. 

Na str. 216 k pozn. 1 sluší dodati, že domácí slov. výraz pro révu byl loza 
(srb. chorv. bulh. Jioaa, pol. loza, č. sloven, loza; stsl. ve smyslu 
palmes, proutí). Srv. Miklosich Kw. 174, Btidilovíč Cjias. I. 128, 324. 

Na str. 228 ř. 2 zdola: citát Thietmarův je IX. 3. 

•Na str. 247 k pozn. 2. připoj: Oplakávání nad hrobem s]uje v Srbsku 
také KyKaite, KyKřbasa (Cpn. Eth. 36. XIV. 246, 252), v Bělorusi 
npHHHTaHÍe, rojiomeHie, BUTfae, a ženy njiaKanfamHue {Šejn Maxep. 
I. 2. 506, 511, 520, 525, 533, 538. 543, 564, 568, 612. Sbírku 
nářku viz tamže 631 si.). 

Na str. 279 pozn. 1. Nejnověji ukazuje Fr. Pospíšil, jak i u nás jako na 
Balkáně rusadlné hry končily bitkami (u nás při honění králů). Za- 
jímavý je i doklad z německého území u Kaplic v Čechách. Čas. 
Olom. mus. XXIX. 10 si. 

Na str. 280 ř. 20 zdola připoj u citátu z Regina: De eccl. I. 71 {Migne 
PL 132, 190). 

Na str. 220 k pozn. 4 připoj, že A. Soholevskij si. čuma (nádor) podle Miklo- 
sische (Die tůrk. Elem. 1. 43) pokládá za přejaté z turečtiny. (JIhhf. 
H apx. Ha6ji. II. Varš. 1912. 18.) 

Na str. 323 k pozn. 2 připoj: Třes lapides terrae affixi připomínají se též 
v hstině zvěřínského biskupa Bernona r. 1173 (také jeden a dva 
kameny). Srv. Cod. Poměr. ipl. I. 87, 93. 

Na str. 326 pozn. k výkladu o bdynu připojuji, že nejnověji prof. A. Sobo- 
levskij rozbíral toto slovo. Připojil ještě jeden doklad z I. novgorod- 
ského letopisu při r. 1016, stojí- nuMi) na místo 6flUHb, zavrhuje etymo- 
logii od biida a vykládá bdyn za přístřešek na hrobě. Srv. též jméno 
bulh. města BT=nbiHb v listině cara Jana Asěna z r. 1218 a v EvangeHu 
XIV. st. (JiHHr. H apx. Ha6jiioneHÍH II. Varšava 1912. 10. Otisk z POB 
1911-1912). 

Na str. 339 ř. 8 zdola připoj: Nové výkopy (dosud neuveřejněné) Č. Chvojky 
v drevljanských mohylách u Iskorosti vykazují pod kurhany různě 
vysokými tělo na úrovni (v některých však je ještě popel těla spále- 
ného bud nasypaný na zemi nebo v nádobě postavené na úrovni). 

Na str. 353 k pozn. 2. připoj, že kostru v jakési skřínce z kamenů našel Knies 
u Bořitova (Č. Lid. III. 467). 



Index. 



alovina 211 

anýz 200 

archaeologie jako pramen kult. 

staro ž. 13 
arka — raka 355 
auiHKosaífce 121 
baby (sochy) 327, 373 
6aHH 131, 136, 139 
barvení vlasů 140, těla 143, 101 
bdění nad mrtvým 298 
bdyn (6-faauHi,) 277, 325, 338 
ber-fa 177. 179 
besedy mládeže 119 
bití nevěsty 86 
bob 188 
bogatyry 314 
bor-b 40, 43 
brak-b 73 
brašno 181 
broskev 192 
bršt 189 
brusnice 193 
břitva 152 
buk 38 

cervisia 212, 382 
cibule 187, 188 

connubia communia 68, 99, 116, 122 
crepulja 183, 207 
cukr 200 
czubatka 373 
čepeni 80 
čeršbnja 192 
česati, česlb 151 
česnek 187, 188 
čistota 127 
čočovice, čočka 188 
čuma 220, 383 



dača 291 

deformace hlavy 62 

díže 186 

dna 221 

dobytčí terminologie 163, 166 

dospěni 67 

dosvitky 119 

droždí 186 

družičalo 292 

dýně 189 

dziady 292 

Dzydzileíya 117 

fallické excessy 92, 

fauna slov. vlasti 44, 380 

filologie jako pramen knlt. starož. 1 1 

flora slov. kolébky 39 si. 

folklór jako pramen kult. starož. 1 1 

fustes na hrobě 327 

rijifaue 85 

golubec nad hrobem 326 

grach-b 188, 189 

grebenb 151 

grumathky 296 

gruša (hruša) 191 

heterismus 68 

historie jako pramen kult. starož. 9 

homolka 168 

hostina 205, pohřební 282 

hotimica, hotnica 100 

houby 190 

hrách 188 

hrobů chudost 241 

hry jarní a letní 107 

hry při pohřbech 276 si. 

hřbitov 369 si., rozsáhlost 371. 

ohraničení 371 
hřeben 143 

25 



386 



husa 174, 382 

Charon v slov. tradici 2(55 

chautury 292 

chlěbi. 184, přesný 183, 184 

chlěvb — dům a hrob 309 

chmel 212 

cholstb 126 

chvosťb (lázeňský) 130 

ist-bba, izba 131, 138, 139 

jablko 191, při svatbě (HÓyKa) 83 

jahoda 193 

ječmen 177 

jelito 19tí 

JQza 221 

jncha 19G 

jus primae noctis 87 

kamna římská 138 

xáfiog 210 

kanibalism 175 

křvpělb — konoplja 13tí 

karmina, kar 291 

kaše 182 

katakombové hroby (kupolovité) 350 

kenotafy 305 

kleštěnci 12tí 

xXl^avog 183, 184 

klobása 196, 382 

kmín 200 

kobliha 183 

koláč 183 

koláč svatební (korovaj) 85, 91, 381 

kolivo 182. 294, 382 

KOM, KOMHHa 211 

komora v mohyle 345 si. 
kopce (mohyly) 374 
korvaj (KopoBaň) 85, 93 
koření 199 
kosmetika 140 
košile svatební 84 
kotel 197 
kouzla lásky 113, 
křupa, krupica 181 
křesťanství v Rusi 234 
kříž nad hrobem 327 
kultury slovanské základy 48, chu- 
dost 51 
kumys 214 
Kupala slavnost 107, 112, 381 



kur-b pTri svatbě 84, vůbec 174 

kurhan 373, kurhanová doba 309 

kurva 12tí 

kuti j a 182 

kvas 185, 18tí, 213 

kýla 221 

Lado 117 

lámání milodarů 242 

JianoT 222 

lázeň 130, Jiasun 132, 13tí, 139 

Leonova zpráva o Slovanech 32 

lesy v slov. vlasti 39, 47 

lodi při pohřbu 262 

lukí, 187 

Ižice 202 

lžička ušní 156 

majdan 307 

mák 188 

malina 193 

masky při pohřbu 279, v hrobech 299 

máslo 140, 198 

maso dobytčí 166 sL, ptačí 173, za- 
dávené 170 

maškarády při svatbě 88 

máta 200 

Maurikiova zpráva o Slovanech 27 

medovina 208, 382 

mince v hrobech 26tí 

mládenci staří 122 

mláto 213 

mléko 163, 167 

mlězb 168 

mohyly vůbec 303 si., mohyly pa- 
mátné 305, pusté (kenotafy) 305, 
majdany 307, strážné 307, sopky 
313, dlouhé (dlinné) 314, tvar 
mohyl 314, vnitřní konstrukce 
mohyl žárových 328 si., kostro- 
vých 336 si., rozložení jam 339, 
345, komora 345, mohyly kupo- 
lovité (s katakombami) 350, hro- 
madné 356, etážovité 357, mohyl 
jména 373 si. 

monogamie 98 

MOBi (M-faBi), mytí u Slovanů 130 

mrkev 187 

mýdlo 140 

naložnica 100 



387 



namětka 77, 80, 90 

nápoje 208 

narození dítěte 59 

naříkání nad mrtvým 245 

naufus, naucus 269 

navb — navis 268 

HaBÍň neHb 292 

nemoci 220 

nevěsta 73 

nože 201 

nůžky 151 

Nyj, Nyja 268 

obětování ženy 248 

obilí 177 

obolus Charonovi v slov. tradici a 
archaeologii 265—267 

obručiny (zaručiny) 76, 93 

obřad pochovávání a spalování 225, 
jak dlouho trvalo spalování 231, 
spalování částečné 239 

ocet 200 

očepení 80 

očištění nevěsty 89, 93 

oglqdy, oglqdziny 120 

okurka 187 

olej 199 

ďb, olaovina 211 

opíjelo 291 

opilství zákazy 219 

organisace chlapců a děvčat 68 

orientace těla v hrobě 359 

ořech 193 

oves 177 

ovoce 190 si., 192 

pagáč 183 

pálení ohně na hrobě 295. 

paněva 67 

panenskosti konstatování 121 

parta 67 

pec 183, 186, 196, 382 

pederastie 126 

Peiskova theoríe o mléčném hospo- 
dářství Slovanů 103 si. 

pepř 199 

nepeňMa 82 

nepessa 88 

pincetta 156 

pirog 183 



pirt 207, 216 

pitky 216 

pivo 210, 383 

pláč nad mrtvým 245, 383 

pletence řemenné 273 

podestlání (podložka) těla v hrobě 

357 
podlobatina 222 
podušje 291 
pogrzebiny 282 
pohřeb Fadlánem líčený 250 
pohřby 224 sL, v lesích a u cest 370, 

v lodích 262, v saních 269, ve 

vozech 273 
pohřební hostiny zbytk}^ 171 
pokládání nevěsty 80 
pokrytka 77 
Polesí 37 si. 
poloha těla v hrobě 359, skrčená 365, 

sedící 367 
polyandrie 08, 102 
polygamie 98, 381 
pominky (pomen) 291 
posidělky 119 
postřižiny 63, 380 
potrava masitá 103 si., vegetální 

177 si. 
povodnica 100 
povoj 91 
pražmo 182 
prčija (ít^oíl) 74, 90 
npHJiHsa 294 
Pripegala 118 

Prokopiova zpráva o Slovanech 25 
promiscuita 08 
proso 178 

prostituce kultovní 116, z poho- 
stinství 117 
prsteny při svatbě 84, 92 
přesný chléb 183 
píipíjcní běsům 217 
Pseudo-Caesariovy zprávy výklad 

60, 105 
pšenice 177 
pyra 284 

radunica (radovščina) 292 
raka — rakev 353, z dubových 

kmenů 354, kamenná 355. 

25* 



388 



réva 214, '383 

řež 177 

rěpa (řepa) 189 

ritus viz obřad 

rozplétání vlasů 86 

ruho 74 

rusalije 280, 292 

rusosť Slovanů .56 

ružičalo 292 

ryby 175 

ředkev 187 

saně při pohřbu 209 

sarkofágy 355 

seděnky, poseděnky 119, 382 

sedící kostry 367 

semik 292 

skomoroši 245 

skrčená poloha těla v hrobě 365 

slad 182, 213 

slavnosti erotické 107 

slíva 191 

sloupy (stolky) na mohylách 324 

srňerdi, smurdi 128 

smilstvo 106, nepřirozené 125 

smrt 221 

sňatek 69 si., únosem a výkupem 70, 
s cizozemci 104, příbuzenský 102 

snochačestvo 103 

Sobotka 114, 115 

sočivo 189 

sofra 291 

sochy nad hroby 327 

solb, sůl 200 

sopky 313 

souložnice 100 

spalování mrtvých viz obřad 

spurcalia 116 

strava 216, 275, 282 

stromek svatební 85 

stříšky nad mohylami 325 

stuba 131, 136, 138, 139 

stypa 282 

cbnpHTaTb TtJio 358 

svatba, základní obřady 74 si., 
další 81 si., doba svateb 93, litera- 
tura 75, rekonstrukce 94, 

terminy 95, svatební trhy 94 
Viz též sňatek 



CBaneÓHbiň — únor 94 

sýr 168 

šošovice 188 

tance pohřební 281 

tetování těla 161 

tetřev 174 

těsto 183 

todtenbretter 327 

toilettní předměty 143 si. 

trapeza 291, 294 

trigorky 323 

trvání necírkevních sňatků 97 

tryzna 274 

třešně 192 

tvaroh 163, 167 

tykev 189 

ukládání nevěsty 80 

únos při sňatku 70 si., reminiscence 

v obřadech 82 
úprava jídla 194 
úprava těla v hrobě 357 si. 
ustrina 372 
ustřihování vlasů 86 
vdova 106 
večernice 119 
vegctarianism Slovanů 164 
vejce 173 
Veles 172 

vésti ženu 74, 80, 81 
věnčení 84, 96 (církevní) 
věnec kamení kol mohyly 318 
věno 71, 74 
věrnost manželská žen 104, mužů 

122 
vidlička 201 
víno 214 
višbnja 192 
Volos 172 
volotovka 373 
vozy při pohřbu 273 
vynášení mrtvého mimo dvéře 244 
výkup při sňatku 70 
výše těla u Slov. 54 
vzezření Slovanů 53 
zabalování těla 358 
zabíjení starců 221, dětí 60, žen a 

otroků 248, koní a psů 257 
zadušnica, zaduszki 291, 292 



389 



zahalení nevěsty 77 

zákazy Břetislava 232 

zálety 120 

zalikování (zatahování) 82 

zaručiny (obručiny) 76 

zavíjení 77, 80, 

závitka 77, 90 

závoj 77, 80, 91 

zdraví 220 

zeleniny 187, 382 

zima u Slovanů 46 

zkušební noci 119 



zmurdi, zmurdones 128 

zrcadlo 158 

zouváni ženicha 87, 91 

zvířata v hrobech 260, 261, 285 

žalnik 319, 374 

žalud 194 

žároviště v kurhanech 297, vedle 

hrobů 372 
ženění zemřelých 255 
ženina, ženima 100 
žito 177 



Obsah svazku I. 

úvod 7 

Vymezení obsahu a rozsahu těchto Kulturních starožitností (8). 
Ráz a cena pramenů: historie, filologie, folklóru a archaeologie (9). 
Rozvrh celé látky (14). 

Zkratky 17 

Přílohy. Otisk 3 nejdůležitějších historických zpráv (Prokoplo vy, 

Maurikiovy a Leonovy) 25 

Kap. I. Territorium 37 

Přírodní ráz slovanské vlasti (37). Flora, fauna a klima (39). Různý 
ráz territoria a dvojí vliv kulturní (47). Chudoba a její příčiny (50). 

Kap. II. Fysický život Slovanů 53 

Vzezření (53). Narození a doba dětství (59). Postřižiny (63). 
Dospěni (67). Svatba a svatební obřady (69). Život pohlavní 
v sňatku i mimo sňatek (98). Péče o tělo (127). Lázně (130). 
Toilettní prostředky (140). Potrava. Jídla. (162). Nápoje (208). 
Nemoci a smrt (220). 

Kap. III. Staroslovanský pohřeb 224 

I. otázka existence obou pohřebních obřadů (225). Částečné 
spalování (239). II. Základní průběh obřadu a běžný inventář 
(240). III. Další podrobnosti ceremonielu (244). Kvílení (245). 
Ubíjení žen a družiny (248). Ubíjení zvířat (257). Pohřby v lodích 
(262), saních (269) a vozech (273). Tryzna (274) a strava (282). 
Pálení ohně na hrobě (295). IV. Vnější konstrukce hrobu a vývoj 
mohyl (303). Sopky (313) a žalniky (319). V. Vnitřní konstrukce 
hrobu: pohřby v jámě, na úrovni a nad ni (328) , vývoj komor (345) , 
rakví (353). Úprava těla (357), jeho položení a orientace (359). 
VI. Hřbitovy (369). VII. Terminologie hřbitovní (373). 

Přídavek: Fadlánovo vylíčení ruského pohřbu v překladu prof. Rud. 

Dvořáka 377 

Doplňky a opravy •. . . 380 

Rejstřík 385 



n 



n 





Niederle, Lubor 

Život starých Slovanů 




PLEASE DO NOT REMOVE 
CARDS OR SLIPS PROM THIS POCKET 



UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY 




.,, ■'*íř 



W -fy 






'■:i 



.Hef